KOMENTÁŘE 2016 - druhá část
Domů
ukázky prací
cine kamera C100
kamera XF100
videokurz
film Atahualpa
blog o kamerách
komentáře 2022
zápisník_2021
zápisník 2020
zápisník 2019
zamyšlení 2018
Komentáře 2018 č.1
komentáře 2017 č.2
komentáře 2017 č.1
Komentáře 2016 č.2
Komentáře 2016 č.1
blog aneb zápisník 7
blog aneb zápisník 6
blog aneb zápisník 5
blog aneb zápisník 4
blog aneb zápisník 3
blog aneb zápisník 2
blog aneb zápisník 1
CP pro XHA1

 

 

Komentáře se věnují nejrůznějším nadčasovým otázkám, které mě zajímají, od interpretací aktuálních společenských událostí, přes historii, kulturu až k vědeckým a dalším souvislostem.

Ústava ČR zaručuje, že cenzura názorů je nepřípustná.

Komentáře číslo 2 - texty od června 2016.

 

Upozornění - pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji.

Pokud používáte prohlížeč Firefox, pro načtení aktualizace textů také stránku obnovte.

 

NOVINKY

 

 

PRVNÍ SIGNÁLY O SLOŽENÍ TRUMPOVY ADMINISTRATIVY

KOMENTUJE US ČASOPIS THE NATION:

Byly Trumpovy předvolební proklamace, že US zahraniční politiku budou určovat především zájmy Spojených států, pouhými řečmi?

6. 12. 2016

aktualizováno - 9.12. byly v "epilogu" doplněny texty o plánech "převýchovy dětí k demokratickým hodnotám".

hlavní zdroj: zde

 

motto

Je nám souzeno žít společně na stejné půdě, ve stejné zemi. My, vojáci, kteří jsme se vrátili z bitev poskvrnění krví; my, kteří jsme viděli, jak byli před našima očima zabiti naši příbuzní a přátelé; my kteří jsme přišli ze země, kde rodiče pohřbívali své děti; my kteří jsme bojovali proti vám, ... , vám dnes říkáme hlasitě a jasně:

Už dost bylo krve a slz. Dost!

Jicchak Rabin (zde)

Izraelský ministerský předseda a jeho mírový projev. Byl následně zastřelený radikálním Židem, který nesouhlasil s jeho mírovými snahami.

 

motto

"The military coup that overthrew Mosaddeq and his National Front cabinet was carried out under CIA direction as an act of US foreign policy, conceived and approved at the highest levels of government," reads a previously excised section of an internal CIA history titled The Battle for Iran.

The documents, describe in detail how the US – with British help – engineered the coup, codenamed TPAJAX by the CIA and Operation Boot by Britain's MI6.

Guardian, 2013

 

 

By James Carden:

Trump’s promise to pursue an “America First” foreign policy may prove to be, like much else about the president-elect, just talk.

 

The Nation: President-elect Donald Trump uvádí penzionovaného generála James Mattise jako svého budoucího ministra obrany (Secretary of Defense) během mítinku ve Fayetteville, North Carolina, on December 6, 2016.

(AP Photo / Gerry Broome)

 

Trump’s decision to put retired Gen. Michael Flynn at the NSC and Mattis in the Pentagon means, among other things, that this is shaping up to be an administration of die-hard Iran hawks. And this is pretty much in keeping with Trump’s campaign rhetoric.

As early as September 2015, when Trump addressed a Tea Party–sponsored rally opposing the Iran Deal (or the Joint Comprehensive Plan of Action, or JCPOA), he declared that the deal allows Iran to “rip us off, take our money, and make us look like fools.” The United States is “going to get nothing” from the deal, he said, because we “are led by very, very stupid people.”

 

Volně přeloženo (kráceno):

Obsazení M. Flynna v NSC (NSA) a Mattise v Pentagonu kromě jiného znamená, že tato administrativa bude složena z jestřábů proti Íránu, což je v pěkném souladu s předvolební rétorikou D. Trumpa, který kritizoval dohodu s Íránem:

"(Dohoda) ... dovoluje nás vyšoupnout, získat naše peníze a učinit z nás blázny.

Spojené státy nic z této dohody nezískají, jsme vedeni velmi velmi hloupými lidmi".

(D. Trump)

 

Mattis, budoucí šéf Pentagonu, se nechal slyšet, že "Írán je největším ohrožením stability a míru na Středním východě". Michal Flynn se zase nechal (ještě v funkci šéfa Vojenské US rozvědky - DIA) slyšet, že Írán je zapleten do aféry úmrtí US velvyslance v Benghází v Libyi.

Mattis následně svá obvinění vůči Íránu upřesňuje:

"Nepovažuji ISIS za nic víc, než jen za omluvu pro Írán, aby mohl pokračovat ve svých čachrech. Irán není nepřítelem ISIS; hodně získává z nepokojů, které ISIS vytváří. Která jedna země na Středním východě nebyla napadena ISIS? Jedna jediná, tedy Írán. To je víc než jen náhoda, jsem si jistý."

/* Musím říct, že si opravdu nepamatuji jiná tak zoufale lživá tvrzení, jako je toto Mattisovo, možná lež Bushe mladšího o ZHN v Íráku nebo lež "o hrozící genocidě v Libyi" paní H. Clinton, kterou dementovali právě oficíři v Pentagonu, viz doplňující odkazy pod tímto textem. /

 

Závěr textu v magazinu The Nation je zásadní:

Trumpova rétorika o tom, že bude řídit US zahraniční politiku "především zájmy USA"...

(*a nikoliv zájmy jiných zemí, například Izraele), se ve světle obviňování Íránu z destabilizace celého Středního východu od budoucího šéfa Pentagonu Mattise - zatímco toleruje mnohem zákeřnější vliv Saúdské Arábie a Kataru (*na vznik ISIS), nemluvě o nezákonné a destabilizující přítomnosti izraelských osad na Západním břehu - 

...se mění v pouhé řeči.

 

- tolik The Nation (zde).

 

Z diskuse pod článkem:

Retired Marine Gen, James Mattis did oppose the nuclear deal with Iran during the negotiations.

But he has made it abundantly clear in interviews on YouTube months before this article that he now supports it and admitted despite his objections to the deal he must defer to civilian control over the military. He told Trump this when they met during the vetting process. He also told Trump in this meeting that he is opposed to the tactic of torture and waterboarding because it's counterproductive...

Trump has since reversed his former campaign position on torture and waterboarding.

The NY Times reported days ago that Mattis now believes the Iran deal should be kept in place, with tight enforcement.

 

 

Úzce související odkazy:

 

NY Times: James Mattis, Trump’s Choice for Defense, Favors Working With Allies

“The closest thing we have to Gen. George Patton,” Mr. Trump said in announcing his selection on Thursday night. At first glance, the similarity is there:
Like General Mattis, General Patton, who led American troops into Nazi Germany during World War II, was a colorful, hard-charging advocate of aggressive offensive action.

But officials who know General Mattis caution that he views a tough American posture overseas as something to deter war with potential foes like Iran, not to start one. And although he was so hawkish on Iran as head of United States Central Command from 2010 to 2013 that the Obama administration cut short his tour,
General Mattis has since said that tearing up the Iran nuclear agreement, as Mr. Trump has vowed to do, would hurt the United States.

General Mattis now favors working closely with allies to strictly enforce the deal:

“I don’t think that we can take advantage of some new president, Republican or Democrat, and say we’re not going to live up to our word on this agreement,” General Mattis, a retired Marine, said in April. “I believe we would be alone if we did, and unilateral economic sanctions from us would not have anywhere near the impact of an allied approach to this.”

...

“He does not fundamentally simplify the world in hard-power military terms,” said Michael E. O’Hanlon, a senior fellow in foreign policy at the Brookings Institution. And unlike other candidates whom Mr. Trump has considered for top national security posts in his administration, like Mitt Romney or Rudolph W. Giuliani, General Mattis “will have the credibility to tell Trump when a military solution will not work,” Mr. O’Hanlon said.

...

Three years later, General Mattis’s hard-line views on Iran have not softened as he points out the country’s “malign influence,” whether it is shipping weapons to rebels in Yemen or training Shiite militias bound for Syria or Iraq:

“The Iranian regime, in my mind, is the single most enduring threat to stability and peace in the Middle East,” General Mattis said in April at the Center for Strategic and International Studies, a Washington think tank. “Iran is not a nation-state; it’s a revolutionary cause devoted to mayhem.”

 

 

 

Parlamentní listy, 7. 9. 2015, Daniel Veselý,

Wikileaks - uniklé materiály: O Američanech a zemi, odkud nás zaplavují uprchlíci.

Robert Naiman v The WikiLeaks Files dále píše o tom, že šéf americké ambasády v Damašku v kabelogramu z prosince 2006, adresovaném americkému ministerstvu zahraničí a Bílému domu, navrhoval, aby americká vláda ve spolupráci se Saúdskou Arábií a Egyptem vyvolala v Sýrii sektářský konflikt mezi tamními šíity a sunnity, jenž by destabilizoval syrskou vládu.

V té době zuřil sektářský konflikt v Iráku, který mimo jiné přispěl i k zažehnutí sektářské pře v Sýrii – jde o další faktor, jenž zůstává poněkud v pozadí. Američtí stratégové si v té době byli dobře vědomi děsivých dopadů této zhoubné politiky "rozděl a panuj", a přesto měli v plánu tutéž strategii implementovat v Sýrii.

 

Guardian, 11. prosinec 2014:

Isis: the inside story

In the summer of 2004, a young jihadist in shackles and chains was walked by his captors slowly into the Camp Bucca prison in southern Iraq. He was nervous as two American soldiers led him through three brightly-lit buildings and then a maze of wire corridors, into an open yard, where men with middle-distance stares, wearing brightly-coloured prison uniforms, stood back warily, watching him.

“I knew some of them straight away,” he told me last month. “I had feared Bucca all the way down on the plane. But when I got there, it was much better than I thought. In every way.”

The jihadist, who uses the nom de guerre Abu Ahmed, entered Camp Bucca as a young man a decade ago, and is now a senior official within Islamic State (Isis) – having risen through its ranks with many of the men who served time alongside him in prison. Like him, the other detainees had been snatched by US soldiers from Iraq’s towns and cities and flown to a place that had already become infamous: a foreboding desert fortress that would shape the legacy of the US presence in Iraq.

 

 

Jak (*vznik) IS souvisí s americkou věznicí v Camp Bucca?

Jak konstatuje libanonský Al Achbár, není jasné, co se během Bagdádího věznění v Camp Bucca odehrávalo. Podle výpovědí amerických důstojníků, kteří tam sloužili, byli vězni drženi odděleně a na základě jejich ideologie. Podle expertů tak vznikl prostor pro jejich přímou nebo nepřímou "verbovku".

Bývalí vězni na záznam vypověděli, že Camp Bucca, který byl uzavřen v roce 2009, byl něco jako „školou Al Kajdy“, v níž staří zkušení vězni učili mladé třeba jak zacházet s výbušninami, připomíná Al Achbár. Jeden z extremistů prý za mřížemi strávil pouhé dva týdny, ale přitom stihl oslovit několik desítek vězňů, přičemž američtí vojáci proti takovým kontaktům nic nedělali.

Sýrie se přitom s Irákem shoduje v tom, že nejlepší cestou k vítězství nad IS bude donutit prozápadní feudály z Perského zálivu,
aby džihád přestali financovat a vyzbrojovat.

 

 

Michael Flynn, bývalý šéf US vojenské rozvědky DIA (2012-2014), tedy Obamův vrcholný představitel tajných služeb, nyní ve výslužbě,  řekl v létě r.2015:

"Jestliže války proti terorismu nepřinesly snížení počtu teroristických hrozeb, ale odhadem jejich zdvojnásobení, pak je něco zcela chybného v naší strategii."

"Investujeme do více bomb, více dronů, více vojáků, ale armáda je jen malou částí celkové strategie, tedy malou (zcela represivní) částí, která má zločince přivést do vězení nebo je zabít."

"Ale pokud současně neinvestujeme do řešení množství dalších otázek, jako je chudoba v těch zemích, příčiny tamních konfliktů, tvoření stabilní ekonomiky, což je práce na léta, pak nemůže dojít ke zlepšení tamní situace. Já jsem byl odpovědný za část vojenského řešení, ale nevidím ty další součásti strategie."

 

 

M. Flynn se následně, v květnu r.2016, vyjádřil k jistým rozporům, které toto jeho tvrzení z roku 2015 vnáší do jeho angažmá v administrativě D. Trumpa, zde :

Zaprvé, já nesouhlasím vždy se vším, co D. Trump řekne, on není v politice ještě tak zkušený.

Dalším aspektem je, že Trump musí zapracovat na tom, aby jeho vyjádření byla víc precizní, víc přesná, protože v (budoucí) roli prezidenta mají mnohem větší dopad právě v těchto složitých otázkách zahraniční politiky.

Trump podle Flynna také často zpočátku (záměrně) přehání - jeho vyjádření jsou zpočátku zcela zásadní a tvrdá - aby později z jejich náročnosti poněkud slevoval.

(* To říká Flynn v době, kdy Trumpa jeho odpůrci nařkli z toho, že nemá kvalifikaci pro výkon funkce prezidenta a že jeho vyjádření jsou příliš politicky nerealistická.)

 

Arabský redaktor (velmi známý v tamní oblasti) se Flynna dále ptá, proč Trump např. považuje mučení dušením vodou - waterboarding - za kvalitní techniku výzvědných služeb, když Flynn tyto postupy odmítá, jako nespolehlivé zdroje informací.

Flynn: Mučení dušením vodou je (* v USA) legální-zákonný postup. A praktiky teroristů nás nutí uvažovat také o možnosti zabíjet nejen je, ale případně za určitých okolností i celé jejich rodiny (*další vyjádření Trumpa, které redaktor v rozhovoru velmi důrazně připomíná).

Redaktor odpovídá: děláte si ze mě legraci? Jaké "okolnosti" mohou ospravedlnit zabíjení manželek a dětí teroristů?

(*Naráží tady na známý fakt, že právě tyto postupy, včetně útoků dronů, které zabíjejí i mnoho nevinných žen a dětí, následně povzbuzují teroristy k dalším akcím a získávají jim také podporu u místních lidí).

Flynn: Jsme často pod tlakem a teroristé se nezdráhají dělat z těchto civilistů včetně žen a dětí živé štíty, pak se tomu nelze vyhnout. Jsou to skutečně velmi těžká rozhodnutí.

Osobně jsem pro více přesné formulace v těchto prohlášeních (aby nezněly proti-islámsky), protože nevěřím, že všichni muslimové jsou radikálními vyznavači islámu, kteří chtějí zabít všech dalších 7mld lidí, kteří nevyznávají (fundamentální) islám. Vždyť radikální vyznavači islámu zabíjejí i mnoho ostatních muslimů (nejen jinověrce a ateisty).

Stejně jako dříve řekl egyptský prezident Sísí, máme spíš problém s politickým systémem - politickou ideologií, budovanou na základě (radikálního) islámu, než s islámem jako takovým.

 

 

ROPA A ISIS

Obrovské otázky budily také ohromné zisky ISIS z prodeje ropy, spekulace v britském tisku naznačovaly, že tento prodej spravuje Turecko (podle některých společně s Izraelem, zde text od Global Research), se skrytou podporou některých západních ropných firem.

Global Research (here):

In August, the “Financial Times” reported that
Israel obtained 75% of its oil supplies from Iraqi Kurdistan. More than a third of such exports go through the port of Ceyhan, which the FT describe as a “potential gateway for ISIS-smuggled crude.”

 

 

Citace z Rádio Vaticana, 31. 7. 2015:

 Apoštolský vikář Aleppa: Islámský stát stvořily mocnosti tohoto světa.

„Islámský stát je nástrojem v rukou velkých mocností, které jej vytvořily, vyzbrojily a podporují jej. Namísto terénního boje proti Islámskému státu od něj mocnosti kupují ropu a rozkradené archeologické památky“, prohlásil apoštolský vikář syrského Aleppa v rozhovoru pro zpravodajství italské televize TV2000.

Biskup Georges Abou Khazen v něm také mluví o výcvikových táborech pro kriminální živly, bojující pod hlavičkou Islámského státu, které leží v zemích sousedících se Sýrií, včetně Turecka. „Dobře víme“, pokračuje apoštolský vikář latinského obřadu, „komu Islámský stát prodává ropu v ceně třiceti dolarů za barel, přičemž počáteční cena byla dokonce pouhých deset dolarů. A muzejní exponáty určitě neputují do soukromých vil v Somálsku nebo Mauretánii“, uvedl mons. Khazen...

 

 

BL, 1.12. 2016: Návštěva Gideona Levyho v České republice

Více také zde.

 Levy si klade otázku, proč je izraelská společnost vůči každodenním ústrkům i tragédiím odehrávajícím se jen hodinu cesty vozem od jejich domovů tak indiferentní, a dochází k závěru, že Izraelci nejsou necitelná monstra, pouze žijí popíráním reality. Na vině jsou sdělovací prostředky, vzdělávací systém a vláda, míní novinář.

Izrael těží z hrůzné zkušenosti Holocaustu, jež mu zaručuje účast Západu a prakticky poskytuje imunitu při páchání zločinů. Dalšími faktory jsou apoteóza myšlenky vyvoleného národa a dehumanizace a démonizace Palestinců. A proto, jak Levy konstatuje, lze vysvětlit, proč většina Izraelců podporuje okupaci a ponižování příslušníků jiného národa.

Podle novináře je dvoustátní řešení konfliktu, které dlouhá léta podporoval, mrtvé, jelikož je Izrael sám pohřbil systematickým budováním ilegálních osad, kde v současnosti žije 800 tisíc Izraelců. Pokud Izrael nekývne na jednostátní řešení, tedy vytvoření státu, kde by měli všichni občané stejná práva, oficiálně se potvrdí teze, že praktikuje apartheid.

Zatímco v minulosti byl režim apartheidu v Jihoafrické republice podroben mezinárodním sankcím, Izrael se terčem sankční politiky nikdy nestal, a to přesto, že okupuje cizí území téměř 50 let. Když mocné Rusko anektovalo Krym, reakce západních států byla v tomto ohledu bleskurychlá, nicméně pro Izrael platí naprosto jiná pravidla, tvrdí novinář.

...

Levy si je plně vědom svého privilegovaného postavení, oceňuje podporu a zázemí, jež mu poskytuje list Haaretz, a jako novinář chápe, že je jeho povinností kritizovat činy své vlády. I když se jej vláda nesnaží umlčet, jednou po jeho voze stříleli vojáci - šlo prý o omyl. Levy ale čelí nenávisti ze strany obyčejných Izraelců a jeden čas dokonce nemohl vyjít na ulici bez ochranky.

Přestože byly pražské přednášky Gideona Levyho prodchnuty nezastíraným pesimismem, naděje, jak vyplývá z novinářových slov, nikdy neumírá. Může dojít k nečekanému zvratu, obdobně jako v případě kolapsu sovětského impéria, a izraelská okupace, která v příštím roce oslaví 50. narozeniny, se zhroutí jako domeček z karet.
 

 

 

Hillary Clinton si podle U.S. novin a Pentagonu (z ledna 2015) zcela vymyslela(!) genocidu v Benghází, aby mohla nezákonně napadnout Libyi a nezákonně svrhnou tamního vládce Kaddáfího (ZDE).

Za útokem chemickými zbraněmi v Damašku v Sýrii bylo Turecko, zjistil respektovaný U.S. novinář ZDE.

 

WikiLeaks zveřejnil (ZDE) další z dopisů H. Clintonové, datovaný 30.11.2015, ve kterém píše, že USA musí zničit Sýrii kvůli Izraeli.

"Nejlepším způsobem, jak pomoci Izraeli vypořádat se s rostoucím íránským jaderným potenciálem, je pomoci lidem Sýrie svrhnout režim Bašára Assada"

- píše Clintonová.

Dále uvádí, že skutečná hrozba pro Izrael plyne z Íránu a jeho spojenců v Sýrii a Libanonu, kteří mohou narušit izraelskou bezpečnost a tím i poškodit izraelské zájmy. Bez Asada už ale Írán podle ní nebude tak silný a nebude pak moci ohrozit Izrael skrze své zástupce, pak prý si lze představit mírovou nukleární dohodu s Íránem (*tedy bez odchodu Asada v Sýrii nikoliv), se kterou by pak mohl souhlasit i Izrael, i když by tím ztratil svůj nukleární monopol na Středním východě.

Celý originál dopisu: ZDE.

It is the strategic relationship between Iran and the regime of Bashar Assad in Syria that makes it possible for Iran to undermine Israel's security — not through a direct attack, which in the thirty years of hostility between Iran and Israel has never occurred, but through its proxies in Lebanon, like Hezbollah, that are sustained, armed and trained by Iran via Syria. The end of the Assad regime would end this dangerous alliance. Israel's leadership understands well why defeating Assad is now in its interests.

Bringing down Assad would not only be a massive boon to Israel's security, it would also ease Israel's understandable fear of losing its nuclear monopoly. Then, Israel and the United States might be able to develop a common view of when the Iranian program is so dangerous that military action could be warranted.

With Assad gone, and Iran no longer able to threaten Israel through its proxies, it is possible that the United States and Israel can agree on red lines for when Iran's program has crossed an unacceptable threshold.

In short, the White House can ease the tension that has developed with Israel over Iran by doing the right thing in Syria.

(kráceno)

/ Tady je třeba vidět, že dlouholeté sankce proti Íránu mají také na svědomí životy mnoha tamních civilistů (z důvodů např. nedostatku léků), což je opět kontra-produktivní ve snaze snížit nenávist některých tamních lidí vůči USA a Izraeli, která započala v 53. roce při Británií a USA organizovaném puči proti oblíbenému premiérovi Mossadekovi (víc zde). Posilování sankcí naopak bude posilovat tuto nenávist. Podobně v Izraeli vzpomeňme radikálním Židem zastřeleného premiéra J. Rabina, který také poznal, že cesta války (s Íránem, Palestinci) nikdy nedosáhne trvalého míru, viz zde.

K moci se pak dostál jestřáb Netanjahu, který podporoval válku v Iráku, byl proti mírovým dohodám s Iránem a také jeho politika zabírání palestinské půdy nemá podporu ani v USA. /

 

 

The Telegraph, 24 aug 2015 - 'I believe in Iran’s desire for better ties with the West,' says Philip Hammond after Tehran trip.

- britský ministr zahraničí podporuje užší vazby Íránu se západem, tedy jde proti izraelskému postoji tamních jestřábů, v čele s Netanjahuem.

  

27. 1. 2015

Izrael žádá své přátele, aby přestali financovat Mezinárodní soud v Haagu (ICC)

kvůli jeho ochotě zabývat se žádostí Palestinců o podání žaloby na Izrael za válečné zločiny v Gaze (*odkaz směřuje na výmluvný britský dokument :"Ross Kemp in Gaza", včetně mrazivého a nezvykle otevřeného vyjádření tamního zástupce OSN, že "byla zcela záměrně ničena infrastruktura státu, v míře dříve nevídané", viz asi 32. minuta dokumentu).

 

HAARETZ, Sep 06, 2015:

Putin's Military Build-up in Syria Could Be a Game-changer for Israel.

 

7. 11. 2015, PressTV:

The leader of the largest Jewish group in North America has criticized Israel’s policies toward Palestinians as “misguided.”

 

 

 

 

Peter Shuterland je zmocněnec OSN pro migraci, je bývalým šéfem Goldman Sachs, bývalým významným členem OECD, britského ropného gigantu BP, Bilderbergu..., seriozní BBC ho cituje:

The EU should “do its best to undermine” the “homogeneity” of its member states,

...the UN’s special representative for migration has said.

Peter Sutherland told peers the future prosperity of many EU states depended on them becoming multicultural.

 

 

Petr Robejšek, prosinec 2013 (PDF):

Machiavelli aneb kdo dnes vládne Evropě?

Machiavelli protiřečil Aristotelovi, Tomáši Aquinskému a i (pro Florencii velmi významnému)
Savonarolovi, kteří chtěli uspořádat politický režim podle etických nebo náboženských
principů. Nadčasovou hodnotu má v této souvislosti jeho téze, že
umění vládnout nespočívá
v uskutečňování morálních imperativů, nýbrž v promyšleném respektování zákonitostí
politického vývoje.

Machiavelli dává přednost proveditelnému před optimálním; efektivita je pro něj důležitější než etika.

Existují celé knihovny děl teoretiků, kteří těmto názorům odporovali. Jeden z mála jeho kritiků, který o politice nejenom přemýšlel, ale jí i sám prováděl, byl Friedrich Veliký. Jeho "Anti-Machiavell", který vyšel v roce 1740, zavrhl Machiavelliho doporučení jako nemorální.

Ve svém "Politickém testamentu" z roku 1768 však pruský král přiznává, že Machiavelli měl
pravdu a že "nezištný vládce nemůže obstát mezi tolika ctižádostivými a bezohlednými".

 

Všechny dosavadní německé vlády se také upřímně snažily o co nejužší začlenění země do
nadnárodního evropského soustátí. Všechny německé vlády však přitom musely a musí řešit
dilema, které lakonicky popsal již von Bismarck takto:

Německo je příliš silné na to, aby bylo (*pouhým) jedním z evropských států, a zároveň příliš slabé na to, aby Evropě dominovalo.

To je dle mého názoru samotná podstata a nejpřesnější formulace tzv. "německé otázky".

 

Evropská integrace

Podívejme se na proces evropského sjednocování očima Niccolò Machiavelliho.

Evropská integrace je klasickým příkladem přání, jak by měl svět vypadat, a přehlížením toho, jaký je ve skutečnosti. Ale ten, kdo si nevšímá reality a staví spíše na svých přáních, nedopadne (*při správě země) dobře, upozorňuje nás Machiavelli.

 

- tolik P. Robejšek (kráceno).

 

Krátký komentář:

Zdá se tak, že stále se zvyšující ekonomické problémy USA (zde) a Trumpův nástup povedou spíš ke zcela pragmatickému rozdělení sfér vlivu, než k zásadní změně US zahraniční politiky.

"Silní", tedy patriotističtí-nacionalističtí vůdci USA, Ruska, Izraele, Číny a možná i Turecka se zdá se rychle dohodnou s korporátními globalisty a s výrobci zbraní, jako vždy ke škodě jejich "kolonií" - Kurdové, Palestinci, Íránci, Ukrajinci, Poláci, Srbové, Chorvati i Bosnané, Němci, Japonci i Arabové a dokonce i Evropané zdá se "ostrouhají".

Fed, BIS ve Švýcarsku ani Bank of England či Bank of France nebudou reformovány ani navráceny lidu svých zemí (jsou skrytě soukromé, víc zde) a dál budou sloužit především zájmům nadnárodních boháčů, zatímco těmto výše zmíněným zemím a jejím občanům zůstanou jen dluhy, vysoká inflace a problémy migračního charakteru, které globalisté jen podporují (aktuální a opravdu zcela výmluvné video nepotřebuje žádný komentář - zde).

 

Zatímco 1% nejbohatších bude dál v klidu bohatnout, s Trumpem, Putinem i dalšími:

FinanceTwitter.com (zde):  "Gap", tedy "díra" (vzdálenost) mezi chudými a bohatými dřívě - a nyní.

0.7% Rich Population Control 116.6 trilions USD (0.7% bohatých kontroluje majetek 116.6 bilionů US dolarů).

 

Nebo Trump překvapí a vyšetří akce US neokons, jak slíbil v předvolebních projevech?

Uvidíme, nechme se překvapit, ale první kroky Trumpa tomu příliš nenasvědčují.

 

--

 

 

Epilog

- tentokrát obsáhlejší, o "novinkách" v tisku a také "o převýchově k demokracii".

 

... z britského tisku, 26.11.2016 (zde):

The report, by a group of top engineers from the University of Alaska, insists the flames could not have brought the WTC7 tower down.

Dr J Leroy Hulsey revealed the team's boss findings at the Justice In Focus Symposium in New York. He said:

“It is our preliminary conclusions based upon our work to date that fire did not produce the failure at this particular building.”

The findings will add fuel to conspiracy theories which suggest the twin towers and WTC 7 were blown up. Some have even blamed the US Government which they say wanted to provide the grounds for military strikes in the Middle East.

 

 

Euronews, 26.11. 2016, zde:

President of the European Commission – Jean-Claude Juncker: We are not dependent on US foreign policy.
The US will do what it wants to do and Europeans will have their own interests within their own scope to manage.

 

euronews – Isabelle Kumar: Do you support sanctions being maintained?

President of the European Commission –
Jean-Claude Juncker:

Up
until now, I have seen no argument for the sanctions against Russia being immediately lifted.

I would like to have an agreement with Russia that goes beyond the ordinary framework, bearing in mind that without Russia, there is no security architecture in Europe. The EU occupies 5.5 million square kilometres, Russia takes up 17.5 million.

Russia must be treated as one big entity, as a proud nation.

We have a lot to learn about the depths of Russia, we are very ignorant about it at the moment. I would like to have discussions on a level footing with Russia.

Russia is not, as President Obama said, “a regional power”. This was a big error in assessment.

 

 

Reuters, 19.10. 2016, zde

(znáte sci-fi "Minority Report" s úřadem "PreKrim"?):

A White House plan aims to convene teachers and mental health professionals to intervene and help prevent Americans from turning to violent ideologies, work that is currently done mostly by federal law enforcement.

The 18-page plan announced on Wednesday and first reported by Reuters, marks the first time in five years that the Obama administration has updated its policy for preventing the spread of violent groups...

The new White House
strategy seeks to create "intervention teams" led by mental health professionals, faith-based groups, educators and others as a resource for people who find themselves in such circumstances. Intervention teams would seek to divert a person away from violence
before they commit a violent act and without involving law enforcement agencies.

The Justice Department and Homeland Security Department also aim to enhance their social media campaigns to counter people being drawn to violence.

 

- Really?

What are
violent ideologies and who gets to determine that?

Who gets to define what is a violent ideology?

We know what this is. Here are the details...

 

*kritika tohoto záměru v češtině - zde:

Ideopolicie v praxi: Špehové ve školách, "hodní psychiatři" a "zlí policisté". Že jste nic nespáchali? Velký Bratr vám to vysvětlí...

Kontroverzní plán zahrnuje “komunitní týmy” “pracovníků na poli mentálního zdraví”, učitelů, policistů, zaměstnanců sociálky, “náboženských vůdců” a dalších, kteří by společně měli zabránit šíření ideologií, Obamou označené za nebezpečné.

Kritici plánu Bílého domu ovšem varují, že Obamův tak-řečený útok na “násilnické ideologie” je ve skutečnosti chabě zamaskovaný útok na konzervativce a jeho další politické protivníky obecně.

 

 

Týden.cz, 5. 12. 2016, zde:


Ministerstvo školství připravuje
koncepci
výchovy k občanství, která chce překopat myšlení školáků.

Změna má mezi učiteli obhájce i odpůrce. Pod nálepkou povinné výchovy k občanství se mají děti naučit pohybovat v dnešním proměnlivém světě. Děti se naučí "správnému přístupu" například k multikulturalitě nebo k ochraně práv sexuálních menšin.

Školy už nebudou mít možnost vyučovat občanskou výchovu po svém, budou muset respektovat linii, kterou nastaví stát. K "občanství" mají být žáci navíc vedeni nejen v občanské výchově či vlastivědě, ale i v ostatních předmětech či ve volném čase. Dokument doputuje k projednání vládou již v únoru. Fragmenty, které z něj postupně unikají, však už teď děsí dokonce i některé koaliční politiky.

...

"Jakýkoli rámec pro občanské vzdělávání směrem k široké veřejnosti ve státní politice zcela chybí," zdůvodňuje své aktivity ministryně v předkládací zprávě, kterou má spolu s další dokumentací TÝDEN k dispozici. Navrhuje řadu opatření, jež jí doporučili poradci z expertního týmu. Ta mají vést "k vytváření a upevňování takových postojů a hodnotové orientace žáků, které jsou potřebné pro fungování a zdokonalování demokracie".

Jenže tato opatření jsou podle některých politiků, zejména na pravici, v podstatě na úrovni "vymývání mozků" dětí.

 

...

 

Budeme jednou posílat rodiče nebo jejich děti "s nesprávnými názory" k psychiatrovi?

A pokud odmítnete spolupracovat (například s "odborníky" ze školy, výchovnými poradci, nebudete je pouštět domů, apod.), budou potom následovat státní postihy, sankce, až nakonec nastoupí policie, soudce a trest za "zanedbání výchovy k demokracii"?

 

To je "sci-fi", říkáte si - stíhat lidi, kteří nic neprovedli, jen za názory?

V USA už vám brzo "intervenční tým" může zaklepat na dveře...

A pak už bude pozdě, protestovat.

Plán už je na stole...

a když budete mít "štěstí" , bude vaše děti vyučovat "o lásce k bližním" bývalý pornoherec (zde), to vše za vaše peníze (zde).

 

Více (s hodnocením analytičky) také zde:

Já zažila občanskou nauku v rozkvětu proletářského internacionalismu. To bylo asi tak stejné, jako učit takhle děti multikulturalismu a toleranci k jinakosti. Je to nesmysl. Jednak je to něco, co musí člověk pochopit sám. Jen a pouze sám. Tím, že bude mít třeba homosexuální kolegy nebo kamarády, či bude mít kolegy či spolužáky z různých zemí s jiným náboženským či kulturním zázemím. Vyprávět, že „všichni jsou dobří“, protože přece Ema má hlad a Ahmed má maso, je nesmysl. Nejsou. A cpát to dětem na sílu není řešení.

novinářka a analytička Irena Ryšánková
 

...

 

Tento týden Evropský parlament ve Štrasburku odhlasoval těsnou většinou finanční injekci určenou k rozšíření činnosti mediálních hlídacích psů "odhalujících ruskou propagandu".

Zpráva uvádí: "Ruská vláda používá širokou škálu nástrojů, jako mozkové trusty (…), mnohojazyčné televizní stanice (např. Russia Today), pseudo-zpravodajské agentury a multimediální služby (např. Sputnik), sociální média a internetové trolly, aby zpochybňovala demokratické hodnoty, rozdělila Evropu, získala domácí podporu a vytvořila dojem zkrachovalých států ve východních částech EU".

 

Opravdu? Viz britský tisk:

Podle britského deníku Daily Mail byl nedávný článek ve Washington Postu o médiích, které údajně šíří ruskou propagandu a "ruské zpravodajské fejky", sám padělkem.

Navíc i celá řada publikací otevřeně zpochybnila metodiku této skupiny. Napřiklad Eliot Higgins z Bellingcatu, který již několik let studoval ruskou propagandu, nazval studii PropOrNot "amatérským pokusem". Novinář Alexej Kovaljov, také odborník na ruskou propagandu, dokonce předpokládá, že skupina může pracovat ve prospěch Ukrajiny v propagandistické válce Kyjeva s Moskvou, píše Daily Mail.

 

 

Literární noviny, 12. 12. 2016 - Lepší je lhát "s USA", než mluvit pravdu "s Ruskem"?

Zbrusu nová webová stránka PropagandaOrNot (PropOrNot), sestavila seznam webů, poskytujících skutečné zpravodajství a nezávislé analýzy, a mir nichts, dir nichts, je označila za "ruské agenty". Čili: Jestliže říkáte pravdu, sloužíte Rusku – a ne Spojeným státům. Abyste totiž sloužili Spojeným státům, musíte lhát. Nu a protože já říkám pravdu, vhodila mě PropOrNot bez zaváhání do kbelíku s pomyjemi, označeného "ruští agenti".

PropOrNot sídlí v Santa Fe v Novém Mexiku. Její adresa však slouží jen jako adresa virtuální pro tvorbu společností, které chtějí své skutečné zásady a zájmy udržet mimo oči a uši veřejnosti.

A zde je tedy seznam oněch společností, které za PropOrNot stojí:

- Miliardářští bratři Kochovi, Nadace Lyndy a Harryho Bradleyových, Nadace Sarah Scaifeové, ExxonMobil, senátoři Chris Murphy a Portman napojení na Citigroup a Goldman Sachs,

...dvě obludy Wall Streetu, které by moc rády odvedly národní debatu k čemukoliv, jen aby to bylo co nejdál od moci a korupce Wall Streetu.

Přečtěte si ten seznam ještě jednou, abyste věděli, čí peníze se to snaží vypudit pravdu nejen z Ameriky, ale i z celého západního světa.

 

 

Pohádka ukazuje dětem ty správné hodnoty, viz "Pravdivý" příběh o Sněhurce:

"Pleť bílá jako mléko - to je velká vada..."

...říká dětem v pohádce "Pravda o Sněhurce" komentář.

"Při chůzi na slunci trápily holčičku pihy". V závěru se děvčátka a chlapci dozví, jak to opravit:

"...dívka potkala černocha, zamilovala se a měli světle hnědé děti, které už pihy netrápily".

Zazvonil zvonec a pohádky je konec, a jestli neumřeli...; tak chodí do školy,

kde se učí víc:

"Cílem projektu Podpora tolerantní společnosti v reálném i virtuálním prostoru je napomoci odstraňování předsudků, rasové a národnostní nesnášenlivosti u dnešní dospívající generace i širší veřejnosti."

- zní to skutečně velmi bohulibě, ovšem znají tito lidé např. rozvodové statistiky z kulturně smíšených manželství? Jsou tu jen výhody, nebo dětem tito lidé neříkají celou pravdu? A kdo je za tu polovičatost platí?

 

 

EU odhlasovala, že občané málo rozumějí "orgánům EU a jejich politice.

A proto se na školách zavádí povinné vyučování o kvalitě těchto orgánů...

- orig. ZDE, v češtině ZDE (zdroj: europoslanec Zahradil)

Odůvodnění ("F") zavedeného bodu: Vzhledem k tomu, že chabé znalosti o EU a nedostatečné chápání jejího konkrétního přínosu mohou přiživovat dojem demokratického deficitu a vést k šíření euroskepticismu v členských státech a kandidátských zemích, a (*zavádí se) vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč se zabývat demokratickým deficitem, je potřeba vyřešit zvětšující se propast mezi hlasem evropských občanů a orgány EU.

 

- no fuj!

Dostane snad dítě ve škole pětku, když nebude "chápat" velký přínos orgánů EU?

A co dospělí?  Udá je snad sousedka, že pomlouvají EU orgány??

 

Kam kráčíš, Evropo?

A proč se děje tohle vše - i toto zde?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z ARCHIVU - září 2015:

SPIEGEL: O PROBLÉMU US OLIGARCHŮ, KTEŘÍ PROFITUJÍ,

ZATÍMCO OSTATNÍ V USA STRÁDAJÍ...

a

o "SAFE ZONES" na US universitách, text US VŠ pedagoga o tom, že se stáváme "tyranií starosti, samozřejmě v zájmu naší bezpečnosti".

 

/* 20. 11. aktualizováno o dva velmi zajímavé odkazy o důvodech a změnách US zahraniční politiky, text český a pak text Pat Buchanana, US patriota a býv. kandidáta na prezidenta, o směřování politiky D. Trumpa.

Byly přidány i doplňující odkazy "širšího kontextu" a Bonus č.1 o prvním auditu Fedu - zlomil "boj o Fed" kandidátovi demokratů - Sandersovi - vaz stejně, jako dříve Ronu Paulovi? Jdou ve stopách Andrew Jacksona?

For Sanders, one thing is clear: "The Federal Reserve must be reformed to serve the needs of working families, not just CEOs on Wall Street." zde.

21. 11. přidán BONUS č.2 - film v produkci Olivera STone - Ukrajina v ohni, zde  /

 

motto

K dnešnímu výročí 17. listopadu - tehdejší proměny totality v demokratickou společnost

a také ke vzpouře studentů 28. října v r.1939 proti nacistickému útlaku, která pokračovala 15.listopadu a byla 17.listopadu brutálně potlačena - nyní se proto celosvětově slaví 17.listopad jako Londýnem uznaný MEZ. DEN STUDENTSTVA (víc podrobně po úvodu zde).

 

 

SPIEGEL, 10. září 2015:

America's Oligarch Problem: How the Super-Rich Threaten US Democracy.

Jak super-bohatí američtí oligarchové ohrožují US demokracii.

(VÝBĚR, KRÁCENO)

Jde především o dvě věci - zaprvé rozhodnutí kandidátů na prezidenta odmítnout tzv. veřejné financování (prvním, kdo ho odmítnul, byl Obama, financoval pak kampaň pouze ze soukromých zdrojů, především různých US oligarchů, detaily viz 10.díl dokumentu Olivera Stone - Neznámé dějiny Spojených států).

Druhým problémem jsou důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, že toto financování nebude mít už žádný limit, píše Spiegel.

A zmiňuje fakt, že běžná rodina v posledních letech zažívá pokles příjmů o přibližně 1/10, zatímco malá skupina nejbohatších naopak významně posiluje své příjmy, přesná čísla viz článek.

Tento vývoj negativně ovlivňuje demokratické založení Spojených států, píše Spiegel.

 

Ocitujme dále: 

Ironically, supporters of the new rules are fond of pointing to Barack Obama's successful 2008 campaign. They argue the campaign showed that small donations can indeed make a candidate competitive and that it can work. But that was prior to the Citizens United ruling.

In the end, Obama was also the beneficiary of the largesse of Wall Street's super-rich, and their calculating donations to the Democrats. In the wake of the banking crisis, Obama refused to subject Wall Street to tighter long-term regulations and also made key appointments in his administration to representatives of Goldman Sachs or Citigroup, the main culprits in the crisis.

The ability to exercise political influence rises in proportion to wealth, which in turn further cements America's economic divide.

By their very nature, most of the super-rich in the US oppose increasing taxes for the super-wealthy.

They also reject a dignified minimum wage, a statutory healthcare system and public universities.

They are against just about anything that might help the bottom 90 percent to rise.

 

 

...bohatí jsou proti zvýšení daní nejbohatším, brání zvýšení minimální mzdy, posílení systému zdravotní péče nebo zlepšení veřejných universit.

Ačkoliv v krizi v r.2008 neutrpěli za Obamy nejbohatší žádné ztráty a šéfové největších bank získali skvělé prémie i smlouvy na vysoké odstupné, zatímco nejchudší nesli všechny náklady, nejbohatší jsou nyní prostě proti všemu, co by mohlo pomoci 90pct nejchudších ve zlepšení podmínek, v šanci na růst jejich možností. Podle bývalého prezidenta Jimmy Cartera jsou nyní USA oligarchií s neomezeným podplácením, píše Spiegel.

Tyto postoje betonují rozdíly mezi 1pct nejbohatších, kteří vlastní 90pct zisků, zatímco střední třída se chudým stále více vzdaluje.

I když jsou Američané více zvyklí akceptovat rozdíly, současné poměry jsou i na Ameriku již neúnosné a americký sen se pro mnohé rozpadá.

 

- tolik Spiegel.

 

 

Související odkazy s prvním článkem:

 

Parlamentní listy, 4. 4. 2015,

Filosof V. Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo.

V. Cílek také pravidelně navštěvuje šamany a indiány kmene Navaho, zde:

"...u indiánského kmene Navaho jsem pochopil, že není jedna, ale mnoho Amerik," říká Václav Cílek.

Amerika je podle V. Cílka velmi rozdělená a velmi komplikovaná země, která v současné době směřuje k občanské válce.

Uvedl to ve vysílání Českého rozhlasu, píšou Parlamentní listy ZDE.

Podle ekologa je mnoho různých Amerik, také Amerika politická a sociální:

"Potkáte tam jedny z nejvzdělanějších lidí, mají tam úžasné univerzity a knihovny, ale taky ty nejchudší. Každá šestá domácnost v New Yorku nemá dost peněz na jídlo, každé čtvrté newyorské dítě hladoví. To hlásají dokonce billboardy."

"Je to mnohem víc rozdělená a taky komplikovanější země, než jsem si kdy myslel."

"A změna je vidět hlavně v posledních 10 letech. Dokonce si troufnu tvrdit, že země směřuje k občanské válce, k velkému sociálnímu problému."

 

 

Dick Cheney, 4. září 2015, CNN:

Teroristé z Islámského státu mohou použít proti USA jakékoliv zbraně.

Bývalý viceprezident Dick Cheney nevylučuje možnost, že USA mohou být předmětem dalšího teroristického útoku, připomínající 11. září 2001, ale "se smrtelnějšími zbraněmi", uvedl v rozhovoru pro CNN.

Včetně chemických, biologických nebo jaderných, a vnitřní bezpečnost Spojených států je prý v ohrožení.

 

 

DRUHÝ HLAVNÍ TEXT:

 

O SVOBODĚ, STRACHU a POLITICKÉM A STÁTNÍM POTLAČOVÁNÍ NEZÁVISLÉHO MYŠLENÍ (na US universitách) - ve jménu "národní bezpečnosti", 21. 4. 2015

 

"BEZPEČNÉ PROSTORY NA UNIVERSITÁCH A TRÁM V NAŠEM OKU"

Napsal losangeleský právník a VŠ pedagog Ken White pro stránky Popehat.

ZDE originál s mnoha odkazy (na konkrétní události), ZDE česky - Blisty (bez odkazů).

 

(kráceno)

Nějakou dobu jsem byl zlý na univerzitní studenty, kteří se cítí být oprávněni vlastnit "bezpečný prostor" - čímž zřejmě myslí místo, kde jsou izolováni od myšlenek, jež se jim nelíbí.

Řvu na na mladé lidi, že si cení iluzorní a subjektivní bezpečnosti více, než svobody. Obviňuji je, že přijímají tezi, že projev je "škodlivý", bez logiky nebo důkazu.

Znemožňuji je za to, že nechápou, že univerzity by měly být místem pro otevřené zkoumání. Odsuzuji je, že nejsou kritičtí k rozdílu mezi nepříjemnou promluvou a nepříjemnými činy, a za to že si myslí, že mají právo nebýt uráženi.

Znevažuji je za to, že opouštějí fundamentální americké hodnoty. Ale nedávno mě napadla otázka: Kde se vlastně měli tihle mladí lidé naučit hodnotám, které od nich očekávám?

Dnešní studenti college dospívali v letech po 11. září. Co jsme je během této doby naučili, ohledně rovnováhy mezi svobodou a bezpečností?

 

We should have taught them not to give up essential liberty for a little safety. Instead, we taught them that the government needs the power to send flying robots to kill anyone on the face of the earth without review and without telling us why.

The government, we're told, needs to do that for our safety.

We also taught them that the government also needs the power to detain people indefinitely without judicial review, again in the name of safety. We taught them that to ensure our safety the government needs the records of what books we read and who we talk to. With that as a model, it seems like small potatoes to say that safety requires disinviting Bill Maher from a university commencement, because he's something of a dick.

 

Měli jsme je učit, aby se nevzdávali základních svobod kvůli troše bezpečí. Místo toho jsme je učili, že vláda potřebuje pravomoc vysílat létající roboty, aby zabíjely každého na zemském povrchu, bez kontroly a bez toho, aby nám řekla proč. Vláda, říkali nám, to musí dělat pro naši bezpečnost. Učili jsme je také, že vláda potřebuje pravomoc zadržovat lidi na neomezeně dlouhou dobu bez právního dohledu, opět ve jménu bezpečnosti. Učili jsme je, že aby vláda zajistila bezpečnost, potřebuje záznamy o knihách, které čteme, a o tom, s kým hovoříme. S takovým modelem je už jen drobnost říci, že bezpečnost vyžaduje zrušit pozvání Billa Mahera na zahájení školního roku, protože je tak trochu slídil.

...Měli jsme je učit, že je vznešené vyslovovat se pro svobodu. Neudělali jsme to. Učili jsme je, že zájem o svobodu je podezřelý. Vyrůstali v Americe, kde policie tvrdí, že hovořit o občanských právech ukazuje na zapojení do kriminálního jednání, a že kritika priorit ochránců zákona skýtá dobrý důvod k vyšetřování. Vyrůstali v Americe, kde FBI monitoruje protestující a aktivisty ve jménu bezpečnosti. Vyrůstali v Americe, kde zpochybňování (*Bushovy fiktivní) "války proti drogám" je označováno za nevlastenecké.

...Měli jsme je učit, aby byli podezřívaví k tvrzením, že
projev je škodlivý způsobem, jenž by měl řešit zákon. Neudělali jsme to. Učili jsme je, že výroba satirických videí o policii je kriminální "kyberstalking" a že hloupé vtipy výrostků zasluhují vězení a že čtyřpísmenná slova jsou zločin (nebo by měla být) a že nadávat na internetu policistům je "neposlušné jednání" a že zpívat sprostou píseň imaginárním dětem zasluhuje vyšetřování.

Měli jsme je učit, aby byli podezřívaví k vyvolávání poplašných slov jako "rasismus" a "sexismus" a "trauma" a "nebezpečný", zejména když tyto pojmy jsou použity k omezení svobody.

Docela jistě jsme to neudělali, u čerta.

Učili jsme je, že zavírat babičky za nákup dvou krabic léků proti nachlazení je správné, protože "myslete na děti". ... Učili jsme je, že "terorismus" je existenciální hrozba, magické slovo, kterým lze ospravedlnit cokoliv. Místo abychom je učili zpochybňovat chytlavé fráze, učili jsme je odpovídat na ně ve stylu Pavlovových pokusů...

Měli jsme je učit zpochybňovat autoritu. Místo toho jsme je učili, aby se jí bez ptaní podřídili, pokud nechtějí být postřeleni nebo utrpět elektrický šok.

Místo toho je učíme, ještě i teď, že šplhat na strom bez dozoru nebo bez dozoru pobíhat v parku (jak jsme to mnozí v dětství dělali) je záležitost vyžadující intervenci státu.

 

Měli bychom očekávat, že je univerzity naučí cenit svobody nebo zpochybňovat bezpečnost? Prosím. Univerzity se domnívají, že svoboda projevu je cosi, co se má omezovat na malé koutky kampusu, aby chránily studenty před traumatem způsobeným výtiskem ústavy.

Univerzity jsou místem, kde administrátoři cenzurují trička s Hrou o trůny a plakáty Firefly a pak cenzorují plakáty, které si stěžují na cenzuru, vše ve jménu "bezpečnosti". Univerzity jsou místem, kde uražení vyučující omezují svobodu projevu a útočí na protestující a nařizují studentům zničit výstavy, které se jim nelíbí.

Posílat lidi na americké univerzity, aby se naučili úctě ke svobodě, je jako posílat je do bordelu, aby tam poznali cudnost.

...stáváme se tyranií starosti, pro naši bezpečnost, samozřejmě.
 

(Celý tento skutečně vynikající text v odkazech,

DALŠÍ již plně AKTUÁLNÍ ODKAZY z US universit zde, zde, zde a zde.)

 

 

Aby to brzo u nás nevypadalo takto:

BBC - Nový španělský zákon "o bezpečnosti občanů" omezuje také demonstrace.

Detaily zde.

Občanům je zakázáno policejní zákroky dokumentovat, psát o místech konání demonstrací a uveřejňovat fotografie z tamních policejních zásahů, provádět "kyber-aktivismus" a sledovat webové stránky, které navádějí k demonstracím,  to vše pod likvidační pokutou až 30.000 euro (*cena malého bytu v Praze i s vybavením) a hrozbou vězení.

Jestli toto není totalita, tak co to pak je - zákon "o bezpečnosti občanů"?

 

 

 

Další související odkazy (se změnami US zahraniční politiky po volbách US prezidenta):

 

iDNES, 20. 11. 2016

(*nikdy bych neřekl, že takový text - alespoň zčásti pravdivý - najdu na iDNES, ale po volbách v USA se zdá se lecos mění i u nás, další takový je zde.)

Vojenský a bezpečnostní odborník Lukáš Visingr soudí, že se zvolením Donalda Trumpa se americká zahraniční politika odkloní od prosazování amerických hodnot k ochraně amerických zájmů (*no, to opravdu objevil "ameriku", viz text US patriota PAT BUCHANANA zde). Na ochranu oněch zájmů bude podle něj Trump schopen zasáhnout tak tvrdě, jako nikdo jiný.

 

Za hlavní externí hrozby USA označuje islámský extremismus a ekonomický tlak Číny.

Trump patrně v Sýrii ustoupí od podpory frakcí, které podporoval Obama, možná se zkusí přímo domluvit s Asadem. Bude chtít urovnat vztahy s Moskvou, které jsou nežádoucím způsobem napjaté.

Vůči Číně je podle některých prognóz ochoten zahájit obchodní válku - od tlaku na revalvování jüanu, aby Čína nemohla tak snadno exportovat, až po vysoká dovozní cla na čínské zboží. To druhé by ale byl tvrdý kalibr, je otázka, kdo by to vydržel déle.

/*další souvislosti ZDE a ZDE /
 

Turecko je velká otázka.

Trump pochválil Erdogana, jak se vypořádal s pučisty, ale turecké cíle na Blízkém východě se se zájmy Západu rozcházejí (Turecko např. čelí obviněním z podpory islamistů a prostupnosti hranice s IS, pozn. i odkazy red.).

...

Další velmocí a americkým spojencem už léta je Saúdská Arábie.

Soudím, že Trump vsadí na sekulární diktátorské režimy - a Saúdská Arábie není sekulární. Trump silně říká, že chce omezit závislost USA na dovozu ropy z oblastí mimo americký kontinent. Na ropě z Blízkého východu nejsou USA příliš závislé ani teď, berou odtud asi šestinu dovozu. Lze očekávat, že díky snižování té závislosti se USA s arabskými ropnými monarchiemi nebudou moc bratříčkovat - tím spíš, že už se ví, že ze Saúdské Arábie tečou peníze k islamistům nejhoršího kalibru.

...

Myslím si, že si i Rusové uvědomují, že vztahy s USA nejsou dobré. Určité napětí je dobré mít, dá se tak vytvářet obraznější protivník, ale nesmí se to přehnat. A to, co se děje v Pobaltí, už je za hranou.

Co přesně tím myslíte?

Ten výrazný nárůst koncentrace jednotek na zemi, na moři i ve vzduchu, letadla, co se potkávají na vzdálenost několika metrů... Na obou stranách je značná nervozita. Válku nechce nikdo, ale někomu tam mohou selhat nervy a vystřelí, pak to vyeskaluje mimo kontrolu... Toho se obávám.

Není ale od pobaltských zemí legitimní mít obavu z Ruska, když vidí, co se stalo na Ukrajině?

V tomhle smyslu pobaltské země a Poláky chápu. Ale to dění je důsledek, ne příčina. Západ by obecně měl "dorovnávat sázky" - ale on neudělá buď nic, nebo až moc.

A když udělá moc, staví to do problematické situace Putina, který si musí udržet image před obyvatelstvem a kruhem svých věrných, v tom by každý vůdce Ruska jednal stejně.

Za tu nerovnováhu můžou obě strany, je potřeba to urovnat a ne se přít, kdo začal, to je bezpředmětné.

V čem podle vás Západ přehnaně reagoval na dění na Ukrajině?

Podle mě neuváženou podporou nové ukrajinské vládě po svržení Janukovyče, vládě složené někdy z velmi prapodivných lidí. Zastávám nepopulární názor, že Ukrajina prostě je v ruské zóně vlivu... Východ země je zbídačený tak, že si lámu hlavu, proč o něj vůbec někdo (*v EU) stojí.

 

Komentář k textu výše:

Stále ovšem platí, že kdo chce vyřešit "blízkovýchodní rébus", pak musí především vyřešit vztahy Izrael-Írán, a to ke spokojenosti OBOU stran. Jednostranné řešení situaci nevyřeší, v tom se článek výše mýlí (uvedenou pasáž naleznete v odkazu výše). Puč provedený US tajnou službou (společně s britskou MI6) v 53.roce v Íránu byl příkladem čistě chybného řešení - motivovaného kořistěním surovin "stylem kolonialismu min. 19.století".

A fakt, že se nový US prezident setká s Netanjahuem, by snad neměl nikoho udivovat. Ovšem z evropského pohledu to byl právě Netanjahu, kdo chybně odhadnul důsledky války v Iráku (kdo ji halasně podporoval)  - tedy nárůst terorismu a to i v Evropě, a byl to právě Netanjahu, kdo řekl, že mírová smlouva s Íránem o kontrole jaderného programu je chybou - jenže 18mil Izrael těžko zaútočí na odhadem 77mil Írán - který je mnohem rozvinutější společností, než byl kmenový Irák (více Spiegel zde a zde).

Zde v této otázce a pak v krocení chamtivosti těch, co na válkách vydělávají (zatímco daňovým poplatníkům přenechávají dluhy z válek vzniklých) je klíč ke stabilizaci světa.

Více viz texty ve dvou následujících blozích níže (také zde, Pat Buchanan i o Izraeli).

 

 

Související odkazy:

 

The Telegraph, 24 aug 2015 - 'I believe in Iran’s desire for better ties with the West,' says Philip Hammond after Tehran trip.

- britský ministr zahraničí podporuje užší vazby Íránu se západem, tedy jde proti izraelskému postoji tamních jestřábů, v čele s Netanjahuem.

 

 

27. 1. 2015

Izrael žádá své přátele, aby přestali financovat Mezinárodní soud v Haagu (ICC)

kvůli jeho ochotě zabývat se žádostí Palestinců o podání žaloby na Izrael za válečné zločiny v Gaze (*odkaz směřuje na výmluvný britský dokument :"Ross Kemp in Gaza", včetně mrazivého a nezvykle otevřeného vyjádření tamního zástupce OSN, že "byla zcela záměrně ničena infrastruktura státu, v míře dříve nevídané", viz asi 32. minuta dokumentu).

 

 

A proč nezískal podporu Sanders, namísto Clintonové, jak dnes rozebírají i česká média (ČT v komentářích o dalším programu demokratů - pro další volby)?

Důvod bych hledal tady:

FORBES, 20. sept. 2011 - The Fed's $16 Trillion Bailouts Under-Reported

For Sanders, one thing is clear: "The Federal Reserve must be reformed to serve the needs of working families, not just CEOs on Wall Street."

- článek hovoří o neinformování o prvním auditu Fedu v historii, od jeho založení r.1913, i když byly zjištěny docela zásadní rozpory - především v řešení krize v r.2008, kdy byl na podporu bankéřů vynaložen nikoliv 1bil USD, ale 16bil USD.

Více česky (velmi podrobně) ZDE.

 

 

LN, 5. srpna 2015

MACHÁČEK: Kdo (ve skutečnosti) vydělává na záchranných plánech (Bailouts)

(Anglický originál viz  - Bloomberg)

Podívejme se kolem světa – Japonsko, Švédsko, Brazílie, Mexiko, Irsko, USA a nyní Řecko. Jen tak zjistíme, komu pomáhají velké, vládami jištěné záchranné programy:

Ne, nejsou to lidé v Řecku a nejsou to ani řecké banky. Dokonce to ani nikdy neměli být lidé v Řecku a řecké banky. Ani to nebyli lidé v Irsku. Ani majitelé domů v USA, ti k tomu přišli náhodou.

Ve skutečnosti šlo jako vždy o morální hazard /*...a oligarchy/.

Záchranné programy vždy zachránily zapákované, bezskrupulózní spekulanty,

z důsledků jejich nemoudrého, neprofesionálního a nezodpovědného počínání a daly jim jenom podnět něco podobného brzy zopakovat. Tito lidé byli od začátku zamýšlenými zachraňovanými.

 

 

"V USA nyní vládnou "ne-historičtí" lidé, kteří nemají žádné povědomí o reálné politice. Rozehrávají války, u nichž nemají nejmenší představu, co bude jejich výsledkem."

Henry Kissinger
 

 

16. června 2015: V Íránu si největší zakázky rozeberou velké firmy, my se těšíme jen na drobky, říká šéf Unisu.

Zažili jsme to už v Iráku a Kuvajtu, nevím, proč by to v Íránu mělo být jiné, říká v rozhovoru pro HN šéf a majitel brněnské firmy Unis Jiří Kovář, když popisuje plánované "porcování medvěda" v Íránu.

Na mysli má rozdělování velkých zakázek, na které si brousí zuby průmyslové firmy z celého světa, jež zatím čekají na zrušení mezinárodních sankcí.

"České firmy budou až těmi druhými vzadu. Ty největší obchody si již nyní rozdělily velké americké společnosti," dodává Kovář.

"Všechny už tam mají otevřené kanceláře, existuje již seznam velkých investičních projektů, které mají tyto firmy rozdělené. Až to bude dostatečně rozebrané, zatlačí na své zákonodárce a vše se rozjede," říká ke konci sankcí.

Na české firmy tak podle něj zbudou jen "drobky", ale i těch by mohlo být dost. Může za to prý i to, že Češi jsou v otázce sankcí papežštější než papež. "Kam se podíváte, všude jsou zařízení Siemens. Mercedes si tam také koupíte bez problémů," říká Kovář s tím, že když letí do Teheránu, letadlo je vždy plné západních byznysmenů, kteří se chlubí, co všechno již mají domluvené.

 

 

SPIEGEL - Perský paradox: Írán je mnohem modernější stát, než si myslíte.

"Který vládní kabinet je domovem více ministrů s doktorátem z amerických universit, než má Obamova administrativa?

Správnou odpovědí je: Islámská Republika Írán.

A ne, tento seznam nezahrnuje prezidenta Íránu Hassana Rouhaniho, ten získal doktorát na Glasgow universitě v Anglii."

 

USA v únoru r.2015 potvrdily, že Izrael je jadernou velmocí - budou na něj aplikovat stejně přísné postoje, jako na Írán?

Originál ZDE, 25. 3. 2015:

US Declassifies Document Revealing Israel's Nuclear Program

"...by publishing the declassified document from 1987, the US reportedly breached the silent agreement to keep quiet on Israel's nuclear powers for the first time ever, detailing the nuclear program in great depth.

The timing of the revelation is highly suspect, given that it came as tensions spiraled out of control between Prime Minister Binyamin Netanyahu and US President Barack Obama ahead of Netanyahu's March 3 address in Congress, in which he warned against the dangers of Iran's nuclear program and how the deal being formed on that program leaves the Islamic regime with nuclear breakout capabilities.
"

 

 

 


 


DALŠÍ HLAVNÍ TEXT

(k článku na iDNES o budoucí zahraniční politice USA)

 

 

Pat Buchanan (US patriot, bývalý kandidát na US prezidenta)

o projevu a záměrech D. Trumpa,

28. dubna 2016



D. Trump:

Zájmy USA především!

Naším cílem je mír a prosperita, nikoliv válka!

Donald Trump’s triumphant march to the nomination in Cleveland, virtually assured by his five-state sweep Tuesday, confirms it, as does his foreign policy address of Wednesday.

Two minutes into his speech before the Center for the National Interest, Trump declared that
the “major and overriding theme” of his administration will be — “America first.” Right down the smokestack! Whether the issue is trade, immigration or foreign policy, says Trump, “we are putting the American people first again.”

U.S. policy will be dictated by U.S. national interests.

To the neocons’ worldwide crusade for democracy, Trump’s retort is that it was always a “dangerous idea” to think “we could make
Western democracies out of countries that had no experience or interest in becoming Western democracies.”

We are “overextended,” he declared, “We must rebuild our military.” Our NATO allies have been freeloading for half a century.

NAFTA was a lousy deal. In running up $4 trillion (*anglicky trilion = česky bilion) in trade surpluses since Bush I,
the Chinese have been eating our lunch.

 

Military intervention for reasons of ideology or nation building is not an Eisenhower or Nixon or Reagan tradition. It is not a Republican tradition. It is a Bush II-neocon deformity, an aberration that proved disastrous for the United States and the Middle East.

“Our goal is peace and prosperity, not war,”

..says Trump, “unlike other candidates, war and aggression will not be my first instinct.”



The New York Times headline declared that Trump’s speech was full of “Paradoxes,” adding, “Calls to Fortify Military and to Use It Less.”

But isn’t that what Reagan did? Conduct the greatest military buildup since Ike, then, from a position of strength, negotiate with Moscow a radical reduction in nuclear arms?

 

“We’re getting out of the nation-building business,” says Trump.

“The nation-state remains the true foundation for happiness and harmony.”

No more surrenders of sovereignty on the altars of “globalism.”

Is that not a definition of a patriotism that too many among our arrogant elites believe belongs to yesterday?

 

 

 

Naším cílem je mír a prosperita, nikoliv válka!

A naší vůdčí ideou - narozdíl od Bushe a jeho "neokonů" - jsou zájmy USA, nikoliv "šíření demokracie" do zemí, které na ni nejsou připraveny a které ji nechtějí!

Žádné další odevzdání suverenity na oltáře "globalismu".

Národní státy zůstávají pravdivým základem pro štěstí a harmonii.

- řekl Trump.

 

Jenže tím se dostává do obrovského konfliktu s jistou skupinou velmi mocných lidí v USA, jak potvrzuje i bývalý šéf úřadu Colin Powella, plukovník Wilkerson, svým vyjádřením z roku 2014:

 

I think, your real question, who's behind the White House, and who's therefore behind U.S. foreign policy, more or less? I think the answer today is the oligarchs...

...there is a group that's interested in this kind of thing--and this group alarms me probably more than any other in the world, ...and particularly my own country--that is interested in a constant state of war, or as near a constant state as possible,

because they sit behind all the belligerents and make money.

And then we start, under pressure from Lockheed Martin and Raytheon and others, to sell weapons to Poland and weapons to Georgia and weapons to Romania and everybody else we could bring into the fold. Under those pressures and others, we started to expand NATO and stuck both our fingers in the Russian eye, so to speak, immediately.

It's clear to me why Putin responded in Georgia and why he's now responding to Crimea in Ukraine. This is what great powers do when they get concerned about their so-called near abroad.

Colonel Lawrence Wilkerson,  (zde)

Lawrence Wilkerson is ... former chief of staff to United States Secretary of State Colin Powell.

 

 

Volný překlad: 

Myslím, že vaší skutečnou otázkou je, kdo je dnes za zahraniční politikou Bílého domu, více či méně.

Myslím, že to jsou (*US a nadnárodní, viz odkaz) oligarchové.

Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze.

A pod tlakem zbrojních firem (Lockheed Martin, Rytheon aneb Vanguard Group) jsme posílali zbraně do Polska, Gruzie a Rumunska a komukoliv jinému kolem. A pod tímto tlakem jsme začali rozšiřovat NATO a takříkajíc jsme "vrazili prsty přímo do ruského oka".

Je mi zcela jasné, proč Putin (na tento tlak) reagoval v Gruzii a proč reagoval na Krymu. To je totiž to, co velké mocnosti dělají, pokud jsou vydrážděny tím, co se děje v tak zvaném jejich blízkém okolí.

plukovník Lawrence Wilkerson

bývalý šéf úřadu US ministra zahraničí Colin Powella

 

 

 

-----

 

 

BONUS č. 1 - O auditu Fedu, prvním v historii, a krizi v r.2008.

 

PŘÍPAD FED vs. USA (a ZBYTEK SVĚTA)

16. 8. 2015

zdroj: E15, zde (orig. zde)

 

Říká se, že pod svícnem je největší tma. Ukrývá se největší nebezpečí pro americkou - a světovou - ekonomiku v jejím samotném epicentru? Americká "centrální banka" je instituce, nad níž se příslovečně vznáší řada nepříjemných otazníků.

 

Mediální ticho.

To video se stalo na internetu hitem. Americký komik Jon Stewart si ve svém známém satirickém pořadu The Daily Show nedávno lámal hlavu nad tím, proč média mlčí o Ronu Paulovi, republikánském uchazeči o prezidentskou kandidaturu. Ve chvíli, kdy televizní stanice MSNBC ukazuje výsledky se skóre jednotlivých politiků a zmiňuje prvního Mitta Romneyho, druhého Ricka Perryho a… – a v pořadí čtvrtou Michele Bachmannovou.

"Za kým? Čtvrtá za kým?" volá úpěnlivě Stewart a publikum se může potrhat smíchy.

Ron Paul, příčina prvního auditu Fedu v historii.

 

 

Šéf Fedu Ben Bernanke bryskně přispěchal s prohlášením a dopisem právníkům Bloombergu, kde redakci obviňuje ze lži (o půjčce-zárukách ve výši 16bil usd) se slovy, že:

..žádné peníze neposkytl, ale půjčil, a že to bylo mnohem míň.

Asi jako když český bulvár psal o tom, jak fotbaloví reprezentanti platili v hotelu 41 tisíc za prostitutky, a kapitán Tomáš Ujfaluši hlásil, že:

1) to není pravda

2) a ta částka taky nesedí

 

 

Když půjčka není půjčka.

Je pravda, že skutečné sumy se opravdu není lehké dobrat.

1/ Fed trvá na 1,2 bilionu dolarů.

2/ Bloomberg operuje s částkou 7,7 bilionu dolarů.

3/ Senátor Sanders a úřad pro vládní rozpočtovou odpovědnost, Government Accountability Office, se 16 biliony.

4/ Podle Levyho ekonomického institutu při newyorské Bard College, který provedl komplexní studii a na zpřístupněná čísla Fedu – poprvé v historii – se podíval pěkně do hloubky, je ale částka, kterou Fed utratil na záchranu bank po celém světě, mnohem vyšší - 29 bilionů dolarů.

(ta cifra je 29 000 000 000 000 dolarů).

 

Záleží totiž na tom, jak se věci pojmenují a podají.

Tisknutí nových bankovek se také říká kvantitativní uvolňování, a nedávná akce, kdy Fed poskytl Evropské centrální bance dolary, se označuje jako "dohoda o dočasném zvýšení dolarové likvidity". Technicky to prostě půjčka není.

Profesor L. Randall Wray, ekonom z Kansaské univerzity a autor několika knih o monetární politice, upozorňuje, že:

"...existují tři různé způsoby, jak výši pomoci bankám měřit."

 

A pomáhá si analogií Fedu s barmanem, který nalil večer bankéřům šest panáků na sekeru, v tomto případě s úrokem. Riskuje tedy, že přijde o šest panáků. To je suma 1,2 bilionu, které se drží Fed.

Podle Wraye je ale důležitější celkový počet panáků nalitých opilým bankéřům za týden, měsíc či rok.

Pokud jde totiž o těžké alkoholiky (tedy velmi zadlužené banky nebo země), pak údaj, kolik panáků jim nalil barman na dluh určitého večera, je k ničemu; jen druhý způsob nám umožní pochopit, jak často měli bankéři-pijáci hluboko do kapsy.

/*Je to podobné, jako když si nezbedný syn - narkoman - chodí k rodičům pro peníze. Jednou je to na nájem jeho bytu, jindy na elektřinu, pak potřebuje půjčku, ale tamty peníze nejsou půjčka, protože je přece určitě vrátí... /

Seriózní diskuse o postřehu profesora Wraye jsme se nedočkali. Místo toho jej kolegové ekonomové označili za lůzu.

 


A pak je tu ještě třetí rozměr...

který vysvětluje realitu finančního systému a kondici světových bank asi nejlépe.

Fed zavedl několik úvěrových programů a záruk s komplikovanými názvy jako:

TARP (Troubled Asset Relief Programm)

PDCF (Primary Dealer Credit Facility)

TAF (Term Auction Facility)

TALF (Term Asset-Backed Securities Loan Facility).

Některé programy byly krátkodobé, s rychlým nárůstem úvěrování, které bylo dočasné – poté, co byly půjčky splaceny, program skončil.

Jiné trvají léta.

Suma 29 bilionů dolarů tedy ukazuje, kolik stálo Fed celkově "uklidnění" trhů, tedy půjčky, výdaje (například odkupování toxických hypoték) a záruky.

(Nepočítaje v to záruky, které nebyly využity.)

 

Griffinovo zásadní video o Fedu (*nejlepší, jaké znám) s cz titulky je zde.

 

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

Nová studie upozorňuje, že:

"...světovou ekonomiku z velké části ovládá poměrně malá skupina nadnárodních společností, většinou bank."

 

 

- takže důvod, proč demokraté (tajně a zdá se velmi neférově, zde) "odstřelili" Sanderse a preferovali Clintonovou proti D. Trumpovi, i když měl Sanders mnohem lepší šance (což už týden rozebírají hlavní média v Česku při debatách o budoucnosti strany Demokratů) je těm přemýšlivějším už asi nasnadě.

iDNES, 25. 7. 2016: Demokraté však čelí skandálu s uniklými e-maily, podle kterých vedení strany kulo pikle proti Berniemu Sandersovi. Jeho fanoušci zuří a protestují v ulicích.

 

Jeho vyjádření k Fedu je např. ZDE (2015):

 

The FiskalTimes, December 23, 2015, ZDE - foto by Jay Paul, Reuters

 

“The sad reality is that the Federal Reserve doesn’t regulate Wall Street,” Sanders wrote.

“Wall Street regulates the Fed.

It’s time to make banking work for the productive economy and for all Americans,

not just a handful of wealthy speculators.”

 

Bernie Sanders
 

 

 

BONUS č. 2

Film Ukrajina v ohni - produkce Oliver Stone - ZDE.

(odkazy na film mizí velmi rychle, bohužel, použijte vyhledávač, pokud jsou nefunkční)

- tento film pravdivě dokumentuje současné následníky OUN-B a dalších krutých ukrajinských nacionalistů (a také neo-nacistů). Všem doporučuji, film je v původním (asi ruském) znění.

Další (skutečně velmi) podrobný snímek, obsahující pouze seřazené a popsané neupravené záběry (český komentář) o tom "kdo a kam střílel" toho osudného dne 20.2. 2014, s mapovaním směrů střelby,  tedy pouze o těch "dosud neznámých" odstřelovačích (ukrajinský generální prokurátor Jarema koncem r.2015 vyšetřil první tři úmrtí na Majdanu, lidé byli zastřeleni loveckou puškou, tedy ne Berkutem, policejní "zásahovkou", do 14dnů už nebyl generálním prokurátorem...) je zde.

Získáte dobrou představu o tom, jak proběhlo zabíjení, které odstartovalo puč - násilné svržení vlády, i když EU po dohodě s prezidentem garantovala (jen den před tím) předčasné volby.

Tyto události dodnes nebyly vyšetřeny a dokonce minulý týden o tom napsal český analytik na iDNES, že podpora EU těm lidem, kteří tehdy svrhli vládu, byla vážnou chybou Bruselu (zde).

Jde tak tedy pořád o "živý problém", důležitou kauzu pro daň. poplatníky v EU, kteří mají tamní veskrze zkorumpovaný režim dotovat, a současně o velké bezpečnostní riziko (*nepřítelem ISIS je Rusko, nepřítelem ultranacionalistů Ukrajiny také - najdou k sobě cestu?).

 

Základní otázkou tohoto filmu je:

Snažily se (západem tajně placené) skupiny ukrajinských ultra-nacionalistů zneužít pokojné protesty občanů, tedy snažily se vyprovokovat policii (brutálním násilím) "k neadekvátnímu zásahu proti demonstrantům", a když se jim to nepodařilo, tak najatí odstřelovači tehdejší ultra-nacionální opozice sami pozabíjeli většinu obětí, toho dne 20. února, mnoho z nich střelbou do zad?

Tedy ze směru, odkud to oni vůbec nečekali a ze kterého se vůbec nechránili a nekryli?

 

Právě zasažený strom ukazuje (ve videu je vidět zásah), že střelba odstřelovačů šla v tomto případě ze směru hotelu Ukrajina (z "červené zóny", modrá ukazuje místo kameramana), lidem do zad a ze směru, před kterým se vůbec nechránili. Hotel Ukrajina byl hlavním sídlem Pravého sektoru, ukrajinských ultra-nacionalistů.

Není tedy možné, aby zde střílel Berkut, čemuž nasvědčuje i směr obrany lidí, střelba jim šla do zad, takových případů je popsáno a zdokumentováno (videem, svědectvím účastníků) více, viz ZDE.

 

Jaké historické a současné světové souvislosti mají tyto skupiny ultra-nacionalistů?

A má vůbec Ukrajina (* rozdělená "skoro podobně jako Česko a Slovensko" na dvě národnostní skupiny) šanci najít lék na pokojné soužití v jednom státě, nebo je jedinou cestou rozdělení země (případně vznik regionálních parlamentů s širokou samostatností), případně občanská válka jedné skupiny proti druhé - do úplného odstranění jedné skupiny tou druhou?

Podle mnohých hrozí, že části země se zcela vylidní, může se pak Ukrajina prostě rozpadnout?

To samé dělala OUN-B Polákům, Židům a Rusům (ve shodě s nacisty), viz úvodní část snímku, za pozornost stojí nevýslovně krutý způsob vražd těchto žen, dětí a mužů, byly jim "párány břicha", byli mučeni s nevýslovnou krutostí (až to udivovalo i samotné Němce), je o tom dostatek svědectví. Je dnes pro Evropu vůbec přípustné podporovat takovéto etnické čistky (podobně dnes viz Kurdi v Turecku a Sýrii), jaká je vlastně příčina tohoto ukrajinského ultra-radikálního nacionalismu?

 

Historie Polska, Ukrajiny a Ruska byla popsána například v Solženicynově dvoj-knize "Dvěstě let pospolu", která se primárně zabývá vztahy Rusů a Židů (zde). Novější historie Polska ve 20.stol. viz třeba Starikov (česky zde).

Strategic-culture.org, 19. 10. 2014
Russian Victims of Polish Concentration Camps

Polish propaganda lies when it says that Russia was launching an offensive in Europe. It was a counter strike of Red Army in response to the Polish blitzkrieg launched in the autumn of 1920 to seize and make Polish the cities of Vilna (Vilnius or Wilno), Kiev, Minsk, and Smolensk and, as luck would have it, Moscow. Pilsudsky had a dream of personally writing on Kremlin walls, «Russian language is banned».

It’s a pity the mass extermination of many thousands of Russians, Ukrainians, Belarusians, the people coming from the Baltic States, Jews and Germans is a historic event poorly highlighted in the countries of former Soviet Union.

More than 150 thousand Red Army soldiers became prisoners of war (POWs) as Poland unleashed an attack against Soviet Russia. In total, together with political prisoners and civilian internees, there were over 200,000 Red Army soldiers, civilians, White Guards, members of anti-Bolshevik and nationalist (Ukrainian and Belarusian) formations - all held in Polish concentration camps.

Citace z rozhovoru SPIEGELu se Solženicynem (ZDE, 2007), volně přeloženo z částí rozhovoru.

Solženicyj: Nikdy jsem neuvedl jinou informaci, než že důvody ke vzniku revoluce (1917) spočívaly v předrevolučním stavu Ruska. Únorová revoluce (*ta první - "ruská" menševická, poté přišla říjnová revoluce - "světová" bolševická, s podporou Německa, lidí z USA a "Rothschildovské" Británie, viz blog č.4) měla své hluboké kořeny, jak jsem doložil v "The Red Wheel". Nikoho neobviňuji, jednotlivé národy jsem přímo vyňal z jakékoliv morální odpovědnosti. Jediné k čemu vyzývám je sebereflexe.

Odpověď na vaši otázku (*zda kniha 200let pospolu není proti-židovská) si můžete přečíst přímo v mé knize - každý národ musí morálně reagovat na všechny své skutky z minulosti, včetně těch, které jsou hanebné. Co to znamená? Že se pokusíme pochopit vlastní historii. Jak se stalo, že se takové věci mohly udát? Kde v tom všem jsou naše chyby? A může se to stát znovu? "It is in that spirit, specifically, that it would behoove the Jewish people to answer, both for the revolutionary cutthroats and the ranks willing to serve them." Stejně jako my Rusové si musíme odpovědět - na pogromy (na Židy), na nemilosrdné likvidace rolníků, šílené revoluční vojáky nebo divoké námořníky.

Také Ukrajinci mají svou temnou historii, ale narozdíl od Němců se k ní zatím nepostavili čelem, naopak z násilníků dělají novodobé národní hrdiny. Bez vyrovnání se s minulostí ale nemohou nikdy vstoupit mezi evropské moderní národy.

Historie bojů Čechů s Němci, Slováků s Maďary, Chorvatů se Srby, vzájemné násilí Poláků, Ukrajinců, Rusů a Židů, to vše ukazuje, že radikální nacionalismus má v Evropě své hluboké kořeny a že ho lze až příliš snadno využít "třetími stranami" (Brity, Francouzi a Američany) pro jiné zájmy - je situace na Ukrajině jen pokračováním této historie, konfliktů r.1917 (bolševická rev.), r.1920 (Polsko napadlo Rusko), Polsko-Německé smlouvy z r.1934, Mnichovské zrady, atd.?

A patří tato "historická vzájemná nenávist" Poláků, Ukrajinců a Rusů do Evropy 21. století?

 

 

A "přilévá spíš NATO olej do ohně", vyzbrojováním těchto lidí na Ukrajině, nebo se spíš snaží pomoci vyřešit tamní složité konflikty?

iDNES, 20. 11. 2016, Vojenský a bezpečnostní odborník Lukáš Visingr:

Otázka: Není ale od pobaltských zemí legitimní mít obavu z Ruska, když vidí, co se stalo na Ukrajině?

V tomhle smyslu pobaltské země a Poláky chápu. Ale to dění je důsledek, ne příčina.

Západ by obecně měl "dorovnávat sázky" - ale on neudělá buď nic, nebo až moc. A když udělá moc, staví to do problematické situace Putina, který si musí udržet image před obyvatelstvem a kruhem svých věrných, v tom by každý vůdce Ruska jednal stejně. Za tu nerovnováhu můžou obě strany, je potřeba to urovnat a ne se přít, kdo začal, to je bezpředmětné (*...neboť "hrozí náhodná eskalace voj. konfliktu", viz odkaz).

V čem podle vás Západ přehnaně reagoval na dění na Ukrajině?

Podle mě neuváženou podporou nové ukrajinské vládě po svržení Janukovyče, vládě složené někdy z velmi prapodivných lidí.

 

...

Srbsko nás varuje, jak to celé může dopadnout, dnes se hovoří o tom, že na Balkáně vznikají buňky ISIS, mířící nejen do Ruska, ale především do Evropy, že se oblast i vylidňuje (zde) zde:

"Za bezpečnostní riziko přitom Kmoníček označil muslimskou Bosnu, zemi, kde jsou cvičeni islamističtí radikálové, džihádisté.

(iDNES, 22. listopadu, 2016)

 

Může Ukrajina (také "osvobozená" západem) dopadnout stejně - velmi podobně?

 

"Zástupci mezinárodní organizace lidských práv Human Rights Action (HRA) uvedli, že do minulého roku počet obyvatel Ukrajiny během posledních 10 let poklesl ze 48 milionů na 42milionů, kdy více než tři miliony lidí odešly do Ruska.

A podle evropských výzkumníků toto vylidňování (odchází desítky tisíc lidí týdně) na Ukrajině způsobí sociální explozi. Může celkově odejít 10-20mil lidí?

GlobalResearch, 3. 11. 2016

Already 80-85 thousand Ukrainian citizens arrive per week. Basically they come to us in search of work. At the same time, it is no longer about the residents of the Donbass, who fled from the war. It is very real ethnic Ukrainians, from the western regions.

 

Film Ukrajina v ohni - produkce Oliver Stone, také zde.

 

 

 

 

 

 

STEVEN COHEN, US POLITOLOG:

Protiruská rétorika médií je návratem maccartismu do USA.

2. 11. 2016

aktualizováno 7. 11., hl. zdroje: zde a zde a zde

12. 11. přibyla v závěru aktuální poznámka k protestům voličů HC a roli médií ve volbě US prezidenta.

Také přibyly další odkazy na projevy významných politiků (i papeže) o aktuálních otázkách - o migraci, křesťanských kořenech Evropy, o tom "kdo korumpuje demokracii" (a média) a "jak je to s CENZUROU projevu" (nejen hate free hnutí).

 

Stephen Frand Cohen (born November 25, 1938) is an American scholar and professor emeritus of Russian studies at Princeton University and New York University.

His academic work concentrates on modern Russian history since the Bolshevik Revolution and the country's relationship with the United States. Cohen is married to Katrina vanden Heuvel, editor of the progressive magazine The Nation, where he is also a contributing editor.

 

 

wiki - maccartismus

Mccarthismus (anglicky McCarthyism)

označuje praxi, během které byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady bez ohledu na důkazy.

Dle internetového slovníku, termín označuje "praxi vytváření obvinění ze zrady, zvláště za sympatizování s komunismem, a to bez pevných důkazů", a také "praxi vytváření nespravedlivých obvinění či využívání nespravedlivých vyšetřovacích metod s cílem omezit disent a politickou kritiku".[1]

Termín pochází z období dějin USA zvané druhá Rudá panika (second Red Scare), které se datuje mezi lety 1950 a 1956 a proslulo vysokou mírou politických represí proti americkým komunistům a cíleným šířením strachu mezi obyvateli. Pojem byl poprvé užit k popsání antikomunistických tlaků republikánského senátora Josepha McCarthyho ze státu Wisconsin, který byl hlavní mediální tváří amerického antikomunismu od roku 1947 až do své smrti v roce 1957.

Mezi lety 1946 až 1956, během mccarthismu, byly provedeny dvě popravy (Julius a Ethel Rosenbergovi), nejméně 11 500 úředníků bylo propuštěno či odvoláno, přibližně 300 osob se vyskytlo na černých listinách Hollywoodu, několik desítek osob zvolilo exil, 67 cizinců bylo deportováno, 145 osob bylo zatčeno za komunistickou činnost, desítky osob byly odsouzeny za urážku Kongresu nebo křivé svědectví, FBI prověřila 2,3 milionů federálních úředníků a o 40 tisících z nich vedla záznam, FBI také prověřila spisy 13,5 milionů pracujících.

Celkově několik milionů osob bylo podezříváno z komunismu a byly o nich vedeny složky.[2] Hlavními cíly podezření ze sympatizování s komunismem se staly státní a federální úředníci, lidé zaměstnaní v zábavním průmyslu, učitelé a odboroví předáci.

Pro mnoho vyslýchaných znamenalo již pouhé podezření ztrátu zaměstnání a konec profesní kariéry.

Nejznámějšími složkami mccarthismu byly proslovy, vyšetřování a slyšení vedená senátorem McCarthym, hollywoodská černá listina, slyšení Výboru pro neamerickou činnost (HUAC) a aktivity FBI pod vedením ředitele J. Edgara Hoovera.

 

Loyalty Order a Výbor pro neamerickou činnost (HUAC)

V březnu 1947 podepsal prezident Harry S. Truman legislativní nařízení 9835, známé jako Loyalty Order, které zavádělo první americký systém prokazování loajality s cílem zbavit se komunistů ve státní sféře. V roce 1953 prezident Dwight Eisenhower toto nařízení rozšířil o možnost propuštění zaměstnanců při pouhém podezření.

V roce 1954 byl takto propuštěn například fyzik Robert Oppenheimer, který mezi lety 1942 a 1946 spolupracoval na projektu Manhattan, a v roce 1954 pracoval jako poradce ve Výboru pro jadernou energii.

Procedury prověřování loajality se dotkly 13,5 milionů obyvatel. Žádný špion nebyl odhalen, ale 3 900 lidí ve veřejném sektoru a 5 400 osob v soukromém sektoru dostalo výpověď.

 

Výbor pro neamerickou činnost (HUAC) proslul zejména svou činností proti osobám ze zábavního průmyslu (Hollywoodu), když vytvořil černou listinu pro 300 osob (herců, scenáristů, režisérů, pomocného štábu...).

Všichni v Hollywodu museli odpovědět na otázku, zda jsou či někdy byli členy Komunistické strany USA.

Roku 1947 deset osob odmítlo odpovědět a byli uvězněni (známí pod názvem Hollywoodská desítka). Všichni z nich se odkazovali na první dodatek Ústavy, týkající se svobody slova, shromažďování a vyznání.

Nakonec byli odsouzeni za urážku Kongresu. Byli odsouzeni na dva měsíce až rok odnětí svobody. Hollywoodskou desítku tvořili: Alvah Bessie, Herbert Biberman, Lester Cole, Edward Dmytryk, Ring Lardner Jr., John Howard Lawson, Albert Maltz, Samuel Ornitz, Adrian Scott a Dalton Trumbo.

V budoucnu se vyslýchaní odkazovali také k pátému dodatku Ústavy, který umožňuje obviněným odmítnout vypovídat proti sobě samým a požadovat řádný soudní proces. I tato taktika se ovšem ukázala jako neúčinná.[10] Později byly komisí předvolány osoby, které měly dosvědčit často důkazy nepodložená obvinění komise. Mezi osobami, které se rozhodly s komisí spolupracovat a podávat svědectví, byli i Budd Schulberg nebo Elia Kazan.

V takové atmosféře udávání zvolili někteří herci exil, například Charlie Chaplin.

 

 

 

STEVEN COHEN, US POLITOLOG:

Protiruská rétorika amerických politiků a médií, kteří je podporují, představuje vážnou hrozbu pro Spojené státy hned v několika ohledech, uvedl profesor Stephen Cohen v pořadu Johna Batchelora.

"Říká se, žurnalistika - to je první hrubý nástin historie.

To, co američtí novináři psali o Putinovi v posledních několika letech, ale není ani obecná skica, je to něco, co se má hodit do odpadkového koše," zdůraznil.

Americký profesor konstatuje, že média, publikující nepravdivé informace o Putinovi - například New York Times, Washington Post a několik dalších - přispívají k degradaci novinářských norem a ohrožují vlastní nestrannost, kterou by měly držet.

"Myslím, že to neslýchané hanobení Putinovy osobnosti, které je založeno pouze na předpokladech, které se neopírají o prakticky žádné důkazy, fakta nebo logiku, ohrožují Ameriku nejméně ve třech aspektech"

- řekl Cohen.

 

Za prvé, pokračováním očerňování ruského prezidenta Washington ztrácí významného partnera v oblasti národní bezpečnosti.

Za druhé, Spojené státy očerňují nejen Putina, ale Rusko jako celek, což zvyšuje napětí a vyvolává to nové kolo studené války.

Za třetí, taková politika USA vedla k vypuknutí "neomaccartismu".

 

Cohen se odkazuje v tomto případě na "hon na čarodějnice", vyvolaný v 50. letech americkým senátorem Josephem McCarthy, který podezříval všechny kritiky ze spojení s komunisty.

Kampaň Hillary Clintonové, v níž ona a její příznivci aktivně připisují Donaldu Trumpovi vazby na Kreml, je podle Cohena jedním z důkazů, že se tato praxe nyní vrátila. A hlavní americká média ji před volbami v USA podpořila.

 

Originální text - The Nation, zde.

 

----

 

Guardian, 1. 11. 2016
Why is MI5 making such a fuss about Russia?

Je obtížné pochopit, proč se britské bezpečnostní služby snaží představovat hrozbu z Ruska děsivější, než hrozby džihádistů – možná, že má MI5 své tajné úvahy. Nicméně
je možné, že hlavním tajemstvím je, že "démonizovat Rusko je stále obtížnější".

Nyní se v britské společnosti zaznamenává stále zřejmější skepse vůči obviněním proti Moskvě, a to není práce jen "kremelských trolů". Možná, že už brzy nebudou moci britské úřady Ruskem (jako všestranným obětním beránkem) občany strašit, dodala Dejevská.

 

Washington obvinil Rusko, že se snaží ovlivnit volby "na celém světě"

Bílý dům uvedl, že se Rusko se snaží ovlivnit politické volby na celém světě, řekl novinářům
mluvčí Bílého domu Eric Schultz.
"Naše zpravodajské služby došly před dvěma nebo třemi týdny k závěru, že Rusko se podílelo na škodlivých kyberakcích se snahou ovlivnit americké volby. Tato aktivita není, bohužel, pro ně nikoliv bezprecedentní. Byli jsme svědky takových pokusů vměšovat se ruskou stranou v celém světě," prohlásil Schultz, aniž by uvedl jakékoliv podrobnosti.

Eric Schultz je také člověk, který nedávno prohlásil, že "Talibán není teroristická skupina".

S jistou ironií by se dalo říci, že USA bojují proti jakési afghánské formě "umírněné opozice" vůči vládě v Kábulu. A také to může vysvětlovat současné myšlení a postoj americké administrativy, které se nedaří oddělit "umírněné" protiasadovské bojovníky od islámských teroristických skupin.

 

 

CNN, 12. říjen 2016
Feds believe Russians hacked Florida election-systems vendor

Federal investigators
believe Russian hackers were behind cyberattacks on a contractor for Florida's election system that may have exposed the personal data of Florida voters, according to US officials briefed on the probe.
The hack of the Florida contractor comes on the heels of hacks in Illinois, in which personal data of tens of thousands of voters may have been stolen, and one in Arizona, in which investigators now believe the data of voters was likely exposed.

(* opět stejná formulace - žádné důkazy, oni "věří - believe", že za tím je Rusko...)

 

 

Consortiumnews - Robert Parry, 1. 11. 2016:

Taking a Page from Joe McCarthy

Jedním z triků McCarthyho éry studené války bylo to, že vzali nějakou neškodnou nebo přesnou poznámku některého z činitelů Moskvy - například, že "chudoba je krutá strana kapitalismu", nebo "ve Spojených státech stále panuje rasismus"- a prohlásili, že ten či onen americký reformátor, mluví o stejné věci, a je tudíž nástrojem Kremlu.

Nyní, v nové studené válce, vidíme podobný trend: Demokraté a tradiční americká média citovala přesné poznámky ruského prezidenta Vladimíra Putina a argumentovala, že si republikánský kandidát Donald Trump nějak současně s Putinem všiml stejné reality.

Takže noviny Washington Post citovaly ruského vůdce, že Trump "představuje významnou část americké společnosti, unavené elitou, která byla po desetiletí u moci ... a která nerada předává moc v rámci dědictví. ... Pánové Putin a Trump mají nevysvětlitelnou společnou ozvěnu," tvrdil list.

- Podle Roberta Parryho jde o klasický příklad "sofistiky mccartismu".



Parry rovněž upozornil na "dvojí metr" amerických médií při popisu vojenských operací v Aleppu a Mosulu.

Washington Post "ze všech sil odmítá jakékoli srovnávání" a "mlčí o klíčové úloze Al-Káidy", velící rebelům na východě Aleppa. Noviny kladou důraz na to, že mezi rebely existují "prozápadní sekulární skupiny, kteří se snaží svrhnout vražedný režim Asada".

Podle Parryho i američtí vojenští poradci uznávají, že tyto "sekulární frakce" jsou jen zprostředkovatelé, kteří dodávají nejnovější americké zbraně džihádistům.

Mnohé z těchto "sekulárních skupin" otevřeně deklarovaly spojenectví s teroristickou organizací "Džabhat Fatah al-Sham" (dřív Nusra, pobočka Al-Káidy) a kategoricky odmítají oddělit se od Al-Káidy, a to navzdory žádosti ministra zahraničí Johna Kerryho.


"Intelektuálně poctivé noviny by alespoň uznaly některou z těchto nepříjemných pravd, ale ne moderní Washington Post se svými 'krvavými' redaktory," tvrdě napsal Robert Parry. Podle jeho názoru, tento list hrál i klíčovou roli v přípravě veřejného mínění pro invazi do Iráku pod falešnými záminkami.

"Na rukou Washington Postu a jejích redaktorů je krev statisíců Iráčanů, kteří zemřeli v důsledku nezákonné válečné agrese, ale žádný z nich neutrpěl za zapojení do válečných zločinů," zdůrazňuje Parry.

Rozpoutáním nové studené války s Ruskem a démonizací Vladimíra Putina americká média a politické elity nepřemýšlejí o nic více, než před válkou v Iráku. Nicméně, tentokrát svou plánovanou "změnu režimu" chtějí provést v zemi vyzbrojené jadernými střelami a svým dobrodružstvím hrozí zničit život na planetě", upozorňuje autor.

/ * Investigative reporter Robert Parry broke many of the Iran-Contra stories for The Associated Press and Newsweek in the 1980s. /

 

 

 

WikiLeaks / PL, 3. 11. 2016

S kampaní Hillary Clintonové jsou spojeny významné počítačové firmy, které mají moc ovlivňovat veřejné mínění na celém světě.

Poslední úlovek serveru WikiLeaks může být skutečně hřebíčkem do rakve prezidentských ambicí Hillary Clintonové.

V tomto e-mailu Podesta informuje, že se sešel s Erikem Schmidtem. Tento význačný podnikatel v IT tehdy působil v nejužším vedení společnosti Google ... a doporučuje zaměřit se na specifické potřeby každého voliče, které by se daly zjistit z jeho aktivit na internetu.

"V roce 2016 už budou smartphony schopny identifikovat, protnout a aktualizovat profily voličů," píše natvrdo. V kampani by se podle něj tato zjištění o voličích měla využít tím, že je tým Hillary Clintonové bude oslovovat "v oblastech, o které se zajímají".

Jinak řečeno – pracovníci kampaně si od provozovatele internetového vyhledávače (mezi kterými je světovou jedničkou právě Google) zjistí, co člověka zajímá, a podle toho jej osloví.

Informace o takto aktivním vstupu špičkového IT manažera do kampaně a snad ještě více fakt, že chce ve prospěch Clintonové a k manipulaci voličů využít synergie se svými obchodními zájmy, má potenciál zcela mimořádného skandálu.

 

 

Politico Magazine, 5. října 2016

How to Hack an Election in 7 Minutes (video zde)

When
Princeton professor Andrew Appel decided to hack into a voting machine, he didn’t try to mimic the Russian attackers who hacked into the Democratic National Committee's database last month. He didn’t write malicious code, or linger near a polling place where the machines can go unguarded for days.

Instead, he bought one online.

With a few cursory clicks of a mouse, Appel parted with $82 and became the owner of an ungainly metallic giant called the Sequoia AVC Advantage, one of the oldest and vulnerable, electronic voting machines in the United States (among other places it’s deployed in Louisiana, New Jersey, Virginia and Pennsylvania). No sooner did a team of bewildered deliverymen roll the 250-pound device into a conference room near Appel’s cramped, third-floor office than the professor set to work. He summoned a graduate student named Alex Halderman, who could pick the machine’s lock in seven seconds.

Clutching a screwdriver, he deftly wedged out the four ROM chips—they weren’t soldered into the circuit board, as sense might dictate—making it simple to replace them with one of his own: A version of modified firmware that could throw off the machine’s results, subtly altering the tally of votes, never to betray a hint to the voter.

The attack was concluded in minutes. To mark the achievement, his student snapped a photo of Appel—oblong features, messy black locks and a salt-and-pepper beard—grinning for the camera, fists still on the circuit board, as if to look directly into the eyes of the American taxpayer:

Don’t look at me—you’re the one who paid for this thing.

 

We read the code, and found really, really bad problems,” Wallach tells me, sitting in his Houston dining table. He catches himself. “Actually, let me change that,” he says. “We found unacceptable problems.”

As late as 2011, a team at the Argonne National Laboratory of the Department of Energy revisited the Diebold TSX, five years after the Princeton group’s report.

Its conclusion:

With $26 worth of parts and an eighth-grade understanding of computers, virtually anyone could tamper with it—a variant of the model that Feldman and Halderman procured in the Times Square alleyway.

 

Five years later, cyber experts tell me that little has changed in voter cybersecurity.

The Diebold TSX model is slated to be used in 20 states in 2016,

including Pennsylvania, Ohio, Florida, Missouri and Colorado.

 

video zde - čas 3:35:

"Nemusíte hacknout jeden hlasovací stroj po druhém, postupně všechny. Stačí hacknout jeden a s pomocí škodlivého kódu a propojení strojů se úprava rozšíří na všechny hlasovací stroje najednou."

 

 

 

obrázek z videa - zde

 

PL, 3. 11. 2016:

Cílek a Robejšek v aktuální debatě.

Dalším tématem byla otázka bezpečí.

Podle Robejška je to jeden z klíčových problémů současnosti i budoucnosti, přičemž úlohou politiků bude společnost spojovat k řešení toho, co znamená největší výzvu – rostoucí chaos.

"Představte si, když se v bytě tři, šest nebo třeba osmnáct dní neuklidí. Váš svět se rozkládá a stává se nevhodným pro život. Když tento stav převedeme na situaci národů a zapojíme spoustu rušivých vlivů, národy jsou pak vystaveny spoustě nebezpečí, o nichž vědí a ještě většímu množství nebezpečí, o nichž nevědí," přiblížil představu chaosu Petr Robejšek.

Lidé se přitom nemohou spolehnout na elity, protože
ty hájí jen své bezprostřední zájmy – politická elita udržení moci, ekonomická elita krátkodobý profit.

K tomu navíc podle politologa přistupuje fenomén entropie, kdy se systémy rozpadají z přirozených důvodů. "Když se staráme o nedůležité věci, tudíž o špatné věci a špatně, zvyšujeme entropii. A to jsme ještě stále na úrovni, kdy se ještě ani nebojuje. Armády ale v určitém okamžiku do toho procesu vstupují a problémy z civilního rozměru dostávají rozměr vojenský," uvedl Petr Robejšek. Příkladem takového problému je současná migrace, s níž si západní společnosti nevědí rady a přechází to do například zástupných válek.

V souvislosti s globálními riziky kritizoval i českou politickou kulturu. "Politická a mediální elita dnes nemá na práci nic jiného než si vyřizovat účty, prezident si hraje svoje hry, a
mezitím se kolem možná rozehrává něco mnohem většího, a tím je zásadní rivalita, která začíná být virulentní v bezpečnostně politickém rozměru mezi Ruskem a USA."

"V tomto světle jsou naše hrátky naprosto směšné," konstatoval Petr Robejšek. "Ne, že bychom mohli něco příliš dělat, kdybychom ty hrátky nehráli, ale aspoň bychom se mohli na tyto věci soustředit a snažit se udělat něco z toho mála, co může malý národ udělat...

..

Václav Cílek se věnoval pojmu resilience, kterou vnímá jako schopnost přežívat v široké škále podmínek.

"Resilience se začíná zpracovávat pro různé oblasti lidské činnosti – na úrovni národní resilience v tom smyslu, že víme, kdo jsme a kým bychom chtěli být. Pro začátek stačí i vágní představa, že jsme Češi a Moravané a že chceme žít ve slušném a čistém státu. Pokračuje to vzděláváním, kde jde zejména o kritické myšlení.

Kritické myšlení se totiž jednak vytrácí, jednak je stále složitější právě pro mnohost různých zdrojů a pro mnohost klamavých manipulací,"

uvedl Václav Cílek.

Resilience podle něj pokračuje ke zdrojům energie, vody, ... Další typy resilience se týkají obrany; Cílek upozornil, že v současnosti nejsme schopni ochránit vlastní hranice.
 

 

 

Milan Šmíd, publikováno 16.10. 1998, příloha HN

Poučení z McCarthyho?

Kdosi kdysi pravil, že pokud nás historie něčemu učí, tak především tomu, jak je člověk schopen opakovat stále tytéž omyly.

(*zde - český výbor "pro nezápadní činnost"? Také viz zde.)

Některým srovnáním se člověk - zvláště v postkomunistické Evropě - neubrání. Svévolně zveřejněné a jednostranně interpretované tajné seznamy, útoky na ministerstvo zahraničí, vzájemná obviňování ze spiknutí, jednoduché populistické odpovědi.

Jako již tolikrát v historii - džin vyvolaný z láhve, který zpočátku účelově sloužil, se vzepřel svým pánům a začal je ovládat tak, až jim to bylo nepříjemné a dalo hodně práce ho opět do láhve uzavřít.

...

Ovšem politici s jednoduchými odpověďmi na složité otázky, kteří mají v záloze vždy nějaké to spiknutí, se objevují bez ohledu na historické epochy.

 

- takže kde skončí paní Hillary Clinton, která pomáhala rozvrátit několik zemí, která přijímá přes svoji nadaci peníze i od totalitních vůdců, která o Putinovi prohlašuje, že "je novým Hitlerem", aniž by to doložila důkazy, která je opakovaně vyšetřována FBI?

Ve slušné zemi by asi skončila ve vězení nebo v nevolitelné opozici - nebo v prezidentském úřadě?

Záleží na vaší interpretaci (nejen) výše uvedených skutečností.

A pokud vyhraje prezidentské volby, povede svět k míru, nebo k válce?

 

--

 

Historie totiž napovídá, že ti, kdo financují náš svět, si kupují i naše politiky - zde.

 

A mívá to pak vážné důsledky:


Never mind the Czech gold the Nazis stole...

The Bank for International Settlements (BIS) actually financed Hitler’s war machine.

The Telegraph - By Adam Lebor, 2013

 

The official history of the bank, written in 1950 but posted online for the first time on Tuesday, reveals how we betrayed Czechoslovakia – not just with the infamous Munich agreement of September 1938, which allowed the Nazis to annex the Sudetenland, but also in London, where Montagu Norman, the eccentric but ruthless governor of the Bank of England agreed to surrender gold owned by the National Bank of Czechoslovakia.

The Czechoslovak gold was held in London in a sub-account in the name of the Bank for International Settlements, the Basel-based bank for central banks. When the Nazis marched into Prague in March 1939 they immediately sent armed soldiers to the offices of the National Bank. The Czech directors were ordered, on pain of death, to send two transfer requests.

The first instructed the BIS to transfer
23.1 metric tons of gold from the Czechoslovak BIS account, held at the Bank of England, to the Reichsbank BIS account, also held at Threadneedle Street.

The second order instructed the Bank of England to transfer
almost 27 metric tons of gold held in the National Bank of Czechoslovakia’s own name to the BIS’s gold account at the Bank of England.

 


Aided by its powerful friends, such as Montagu Norman, Allen Dulles and much of Wall Street, the BIS survived the attempts by Morgenthau and White to close it down. The bank’s allies used precisely the argument detailed on page 1,295 of
the Bank of England’s history: the BIS was needed to plan the post-war European economy.

From the 1950s to the 1990s the BIS hosted much of the planning and technical preparation for the introduction of the euro.

Without the BIS the euro would probably not exist. In 1994, Alexander Lamfalussy, the former BIS manager, set up the European Monetary Institute, now known as the European Central Bank.

The BIS remains very profitable. It has only about 140 customers (it refuses to say how many) but made a tax-free profit of about £900 million last year. Every other month it hosts the Global Economy Meetings, where 60 of the most powerful central bankers, including Mark Carney, Governor of the Bank of England, meet.

No details of meetings are released, even though the attendees are public servants, charged with managing national economies.

The BIS also hosts the Basel Committee on Banking Supervision, which regulates commercial banks, and the new Financial Stability Board, which coordinates national regulatory authorities.

 

The BIS has made itself the central pillar of the global financial system.

 

// * Dne 22. března 1922 podal Schacht memorandum pro Johna Fostera Dullese, vynalézavého právníka Wall Street firmy Sullivan & Cromwell. Ve svém návrhu předkládá vizionářský koncept, kdy spojenci, než by půjčovali peníze rozhazovačným ministrům Výmaru, by vytvořili skupinu obřích korporací - průmysl. kartelů, které se stanou příjemci US hotovostních úvěrů. Dulles předal memorandum Thomasovi Lamontovi, vrchnímu důvěrníkovi J. P. Morgan & Co., s nadšenými komentáři:
"Dr. Schacht je jedním z nejschopnějších a nejprogresivnější mladých německých bankéřů..."

Pět dní po Hitlerově puči - 13. listopadu 1923, byl Schacht katapultován na veřejné jeviště jako nový německý komisař měny.

O Dawesově plánu US investorů pro Německo napsal guvernér Bank of England, Montagu Norman, blízký přítel Schachta, v dopise své matce: Dawesova mašinérie je oficiálně mezinárodní, ale v praxi ji ovládli Američané, což mi vyhovuje.

kap.4, kniha Conjuring Hitler.


...a
tak vznikla "banka mezinárodní výměny" BIS ve Švýcarsku, pro správu těchto výměn peněz - oficiálně mělo Německo platit bance reparace, ale banka sloužila především správě US peněz při investicích do Německa. Z reparací v závratné výši 132mld zlatých marek tak Němci zaplatili ve skutečnosti jen asi 3mld, přísun peněz do Německa byl obrovský a vzniklo mnoho společných podniků (víc viz prof. A. Sutton, viz blogy č.3-7).

 

O bance BIS dnes hovoří například velmi kvalitní právník v Kanadě, který banku podezřívá z manipulací v Bank of Canada - plně aktuální text je tady. //

 

 

Vsuvka z jiné knihy - prof. A. Suttona:

Sutton (pdf str.9):

Between 1924 and 1931, under the Dawes Plan and the Young Plan, Germany paid out to
the Allies about 86 billion marks in reparations.

At the same time Germany borrowed abroad, mainly in the U.S., about 138 billion marks — thus making a net German payment of only three billion marks for reparations.

/ *anglicky billion = miliarda /

...the U.S. delegations were purely and simply, as Quigley has pointed out, J. P. Morgan delegations using the authority and seal of the United States to promote financial plans for their own pecuniary advantage.
As a result, as Quigley puts it, the "international bankers sat in heaven, under a rain of fees and commissions."

Finally, the members and advisors of the Dawes and Young Commissions were not only associated with New York financial houses but, as we shall later see, were directors of firms within the German cartels which aided Hitler to power.
 

According to Hitler's financial genie, Hjalmar Horace Greeley Schacht, and Nazi industrialist Fritz Thyssen, it was the 1928 Young Plan (the successor to the Dawes Plan), formulated by Morgan agent Owen D. Young, that brought Hitler to power in 1933.

Fritz Thyssen claims that:
I turned to the National Socialist Party only after I became convinced that the fight against the Young Plan was unavoidable
if complete collapse of Germany was to be prevented
.

....the Young Plan required monetary payments and:

"In my judgment [wrote Thyssen] the financial debt thus created was bound to disrupt the entire economy of the Reich."

Franklin D. Roosevelt, as a budding Wall Street financier, endeavoured to take advantage of Germany's 1925 hyperinflation.

The United European venture was a vehicle to speculate and to profit upon the imposition of the Dawes Plan (*later Young Plan), and is clear evidence of private financiers (including Franklin D. Roosevelt) using the power of the state to advance their own interests by manipulating foreign policy.

 

Komentář k této vsuvce:

Otázkou tak už jen je, proč představitelé Evropy nebojují proti lidem, kteří financují a podporují ISIS, který s pomocí Turecka (viz níže odkaz Hersh - Rat line) a dalších zemí vyvíjí vážné úsilí pro získání velkého množství chemických zbraní, ale proč namísto toho usilují co nejvíce o znepřátelení si těch, kteří proti ISIS skutečně bojují?

Srovnám-li "anektovaný" (po referendu obyvatel) Krym a "osvobozený" Irák a Libyi, pak je zřejmé, že jde o zcela účelové nepřátelství, nezakládající se na reálných faktech.

Kdo a proč má na tomto zájem, kdo a proč bojuje spíš "s těmi, kteří vyjadřují oprávněné obavy z nekontrolované evropské hranice", namísto toho, aby sledoval zájmy Evropanů?

A proč naše média poskytují pokřivený obraz, selektivně kritizují pochybení především jedné strany?

 

Kdo si dá tu práci, aby zjistil, jak bylo možné, že po prohrané První světové válce během let 1923-1933 získalo Německo takovou sílu (i když nemělo zdroje ropy), že bylo schopné vést další válku? Například pan Ford dostal od Hitlera zvláštní ocenění za pomoc při budování Německa, rozhodně nebyl sám.

Kdo si dá tu práci, aby zjistil, kdo vybudoval mnoho kapacit bolševického Ruska (od r.1922 do r.1930)? Například že Gorkého automobilové závody GAZ vybudovali v r.1929 technici od Forda a že tyto nákladní i osobní automobily byly základem síly bolševické armády?

/ viz kapitola "Na počátku byl Ford" - zde, také zde /

Kdo chápe, proč se to dělo, proč Ford a další podporovali současně obě strany?

Vzájemné zničení Německa a Ruska v První i Druhé světové válce prospělo zcela konkrétním lidem, jejich vlivu. Proč v době velké hospodářské krize v Americe a hladových pochodů dali byznysmeni 30mld dolarů Německu a vytvořili vícero klíčových společných podniků?


Není lepšího léku, než si to poslechnout z úst Brita, Američana a Němce: zde, zde a zde.


 

/ konec vsuvky /

 

----

 

Co nás tedy asi čeká s Hillary / Trumpem? Jedna verze tohoto příběhu je zde.

 

 

Doplněno po prezidentské volbě:

 

Obrázek z první návštěvy Trumpa v Bílém domě (10. 11. 2016), převzato z LN, foto ČTK.

Povšimněte si obrazu vlevo - není tam (celá) socha Svobody, ale pouze její ruka s pochodní, která "osvětluje tento svět"...

...jak napsal velmistr zednářské lóže New Yorku na jejím podstavci na pamětní desce, víc viz blog níž. Tedy jde o the Light-bearer aneb "Světlonoše" - více o něm v zednářská knize Morals and Dogma, v PDF str.210, (také viz pasáž o náboženských kultech, které mohou mít spojitost s dnešním světem, v blogu hned níže).

 

.......

Citace z odkazu dále na str.210 nabízejí i další zajímavé a související informace, str.210:

The Apocalypse, that sublime Kabalistic and prophetic Summary of all the occult figures, divides its images into three Septenaries, after each of which there is silence in Heaven. There are Seven Seals to be opened, that is to say, Seven mysteries to know, and Seven difficulties to overcome, Seven trumpets to sound, and Seven cups to empty.

- v češtině tento skrytý odkaz na kult mitraismu (sedmi planet slunečního kultu, proto má socha Svobody stejně jako Mitra sedm ostnů na čelence) známe i jako rčení: Za sedmero horami a sedmero řekami...

Nauka jen pro zasvěcené?

It is written hieroglyphically with numbers and images; and the Apostle often appeals to the intelligence of the Initiated. "Let him who hath knowledge, understand! let him who understands, calculate!" he often says, after an allegory or the mention of a number. Saint John (sv. Jan), the favorite Apostle, and the Depositary of all the Secrets of the Saviour, therefore did not write to be understood by the multitude.

The Sephar Yezirah, the Sohar, and the Apocalypse are the completest embodiments of Occultism.

 

Zjevení Janovo (Apokalypsa) - poslední kniha Nového zákona, sepsaná řecky kolem roku 95. Zjevení je asi nejobtížnější a nejkontroverznější kniha Nového zákona a během asi 1900 let své existence byla také velmi rozdílně vykládána. Hrála velmi významnou úlohu v dobách zvratů a přelomů...

Kniha Daniel (zde) - kapitoly 7.-11. původně hebrejského biblického spisu patrně z poloviny 2. stol. př. n. l.

Danielovy apokalyptické předpovědi nejsou podle tradičního výkladu předobrazem pronásledování Antiocha IV., ale příchodu Mesiáše na zem, či příchodu na konci věků. Daniel, skutečná postava, byl židovským zajatcem, který se vypracoval na jedno z vedoucích míst v babylonské říši. Byl prorokem a od Boha dostal dar vykládat sny (proroctví; kap. 7 - celé je i s vysvětlením v češtině zde a zajímavý detail z našeho pohledu zde*).

 

Více zde.

/ *tak přesně na toto všechno (vč. světlonoše, viz ten odkaz) odkazuje "symbolicky" onen obraz za prezidenty. /

.......

 

 

Malé poznámky k demokracii a US volbě prezidenta:

Tři mil petentů v USA nepochopilo, co to je demokracie, a protestují v petici proti volbě Donalda Trumpa. Oni ale nemohou peticí protestovat proti samotné volbě "jako takové", musejí počkat na nějaký konkrétní prezidentský krok, který jim vadí, teprve pak mohou - proti něčemu zcela konkrétnímu - protestovat. Jinak jde o naprosté nepochopení demokratických principů.

.

Také hlavní média si stěžují, že alternativní web magazíny, facebook a "kdo ví, kdo ještě", lhaly a šířily hoaxy (nepravdivé informace o Hillary Clintonové), což prý ovlivnilo volby - proti názoru "hlavních 98 procent médií, které podle článku v odkazu prý podporovaly Hillary" (je to skutečně velmi úsměvná stížnost na pokles jejich vlastního vlivu, dobře to komentuje i T. Spencerová zde).

Je ovšem na místě k tomu poznamenat - pokud média hlavního proudu opakovaně vrhají tuny špíny na jim nesympatického kandidáta a pokud například Olga Matušková (vdova po slavném českém zpěvákovi Waldemarovi) osobně na čt24 v ranním vysílání doložila, že hlavní média opakovaně a dlouhodobě falšovala např. "mediální obraz účasti lidí na Trumpových předvolebních mítincích", pak k tomu nelze (po zkušenosti s informováním hlavních médiích o 11. 9., o důvodech války v Iráku, o Libyi, Ukrajině, Krymu i Brexitu) říct nic jiného, než že "zloděj volá chyťte zloděje".

Je to skutečně trapné, že si tato média neuvědomují, o kolik důvěry už u lidí přišla, to včetně informování o tématu migrace a s ní souvisejících problémech.

Jedinou obranou by bylo CENZUROVAT sociální sítě, jenže čím bychom se pak ještě lišili od totalitních zemí, že?

A co tamní ziskovky? - MoveOn např. organizuje protesty proti Trumpovi, sponzoři jsou Soros a mladí miliardáři...
 

(Otázkou ovšem je, zda je na místě i nemístný optimismus voličů Trumpa, viz další pokračující text níže.)

 

 

A mohou volby něco měnit, nebo slouží jen jako "maskovací síť", aby "obyčejní lidé" (Lenin by řekl "užiteční idioti", jezuité by řekli "katechumeni", kabalisti by řekli "gójové", atd...) měli dobrý pocit, že něco mohou ovlivnit, a klidněji šli "na porážku"?

To je velká otázka, nad kterou se už vícekrát zamýšleli mnozí zcela seriozní lidé.

Více zde.

Samotné volby (a jeden člověk sám o sobě) jistě nic změnit nemohou, ale jsou v historii chvíle, kdy se dějí zázraky. Jak to dopadne s předluženým západem, multi-kulturním Bruselem a s chaos šířícími Spojenými státy je tak stále otázkou - budou mít sílu ke změně?

 

 

I think, your real question, who's behind the White House, and who's therefore behind U.S. foreign policy, more or less? I think the answer today is the oligarchs...

...there is a group that's interested in this kind of thing--and this group alarms me probably more than any other in the world, ...and particularly my own country--that is interested in a constant state of war, or as near a constant state as possible, because they sit behind all the belligerents and make money.

And then we start, under pressure from Lockheed Martin and Raytheon and others, to sell weapons to Poland and weapons to Georgia and weapons to Romania and everybody else we could bring into the fold. Under those pressures and others, we started to expand NATO and stuck both our fingers in the Russian eye, so to speak, immediately.

It's clear to me why Putin responded in Georgia and why he's now responding to Crimea in Ukraine. This is what great powers do when they get concerned about their so-called near abroad.

Colonel Lawrence Wilkerson,  (zde)

Lawrence Wilkerson is ... former chief of staff to United States Secretary of State Colin Powell.

 

Volný zkrácený překlad: 

"Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze."

Lawrence Wilkerson

bývalý šéf úřadu US ministra zahraničí Colin Powella

 

 

-------

 

 

Další volně související odkazy k poslední části textu výše:

 

Příklady z historie o tom, kdo ovlivňuje a "fixluje" demokracii:

 

Franklin D. Roosevelt: Praktiky bezohledných bankéřů stojí obžalovány před soudem veřejného mínění, odmítnuty srdcem a myšlenkami lidu. Bankéři utekli ze svých vysokých křesel v chrámu naší civilizace.

V době velké hospodářské krize, kterou způsobili, poskytli přes 30mld dolarů na vybudování Německa (zde).

Pro představu o těch 30mld USD (asi 130mld marek) - US prezident Warren G. Harding v druhém roce svého úřadu rychle ukončil projekt Ligy národů a snížil dluh USA o 38pct na 16mld dolarů (nejvyšší procentní snížení v historii).

Například po 2.světové válce (období 1940-1950) vzrostlo zadlužení USA o 600pct (ze 43mld na 257mld), například Japonska o 1350pct. V roce 1944 byl například národní příjem USA 183mld USD. Více a podrobněji zde (přímý odkaz na tuto pasáž). Německo ve skutečnosti ze 132mld zlatých marek reparací zaplatilo "ze svého"  jen 3mld marek.

 

Milton Friedman, nositel nobelovy ceny za ekonomii, prohlásil: FED (US soukromá centrální banka) rozhodně způsobil velkou hospodářskou krizi, snížením množství měny v oběhu o jednu třetinu, mezi lety 1929-1933. Více zde.

 

 

Andrew Jackson (1837):

Jako svůj největší úspěch na politickém poli sám Jackson ohodnotil svůj úspěšný boj s The Second Bank of America (historicky druhou soukromou centr. bank. USA, pak až FED v r.1913) a její uzavření (1832).

Během prezidentské kampaně v roce 1828 Jackson při projevu na adresu skupiny bankéřů řekl:

"Jste doupě zmijí. Mám v úmyslu vaše hnízdo vypálit a s pomocí Boží ho vypálím. Kdyby lidé jenom pochopili, do jaké míry je náš peněžní a bankovní systém nespravedlivý, do rána by byla revoluce. Kdyby centrální banka měla pokračovat v kontrole naší měny, v dostávání našich veřejných peněz a v držení tisíců našich občanů v závislosti, bylo by to strašnější a nebezpečnější než námořní a pozemní síla nepřítele..."

8. ledna 1835 Jackson zaplatil poslední splátku amerického národního dluhu a byl to jediný okamžik amerických dějin, kdy národní dluh byl redukován na nulu a Američané byli schopni nahromadit přebytek 35milionů dolarů, které byly rozděleny jednotlivým státům.

 

 

 

Další příklad z historie o tom, zda je možné (mimo válečný stav země) v demokracii propagovat CENZURU názorů:

 

Bez diskuse a kritiky nemůže uspět žádná správa země, žádná republika nemůže přežít...

J. F. Kennedy, 27. dubna 1961, Waldorf-Astoria hotel, NY City (plně zde).

 

Printscreen z prvního odkazu, kde je kompletní znění Kennedyho projevu o studené válce, příliš širokém informování tisku (což nahrává nepříteli) ale také o velkém nebezpečí, které plyne z utajování a cenzury - projev k zástupcům tisku (nežádá je o shovívavost k vládě).

Mluví o mocného tajném hnutí lidí, kteří preferují války bez vyhlášení, "noční operace geril" namísto denních útoků armády, kteří vytvořili obrovský efektivní stroj, v oblasti od tajných služeb, přes politické a diplomatické kruhy, finanční a vědecké oblasti...

V rámci svých pravomocí nehodlá dopustit přehnané utajování, ale žádá tisk, aby prověřil své standardy, aby některými podrobnostmi nenahrával nepříteli. Toto dilema nemá správné řešení, jen velmi úzká oblast informací v demokratické společnosti smí být předmětem utajování (pokud úzce souvisí s národní bezpečností).

Žádá tisk, aby upřel pozornost na toto dilema, aby nečekali, až dojde "k vyhlášení války", případné jejich návrhy vláda podpoří a prodiskutuje.

Je třeba široce a pravdivě informovat o činech politiků, vládních programech, o zahraničních událostech, byť to občas způsobí kontroverzi. Žádá tisk, svobodný dle prvního a zásadního dodatku US ústavy, aby věnoval pozornost tomuto obtížnému úkolu, v novém prostředí studené (nevyhlášené) války.

"...aby člověk byl tím, k čemu byl zrozen - tedy byl svobodným a nezávislým."

 

 

 

INTERVIEW Pope Francis - La Croix, 17. 5. 2016:

papež František (*kráceno):

Kořenů Evropy je více, nejen ten křesťanský, je třeba o nich mluvit v množném čísle.

V tomto smyslu se někdy až děsím tónu těch prohlášení "o křesťanských kořenech" Evropy, které mohou znít vítězoslavně nebo dokonce pomstychtivě; to pak zní kolonialistickými podtóny. Ačkoliv sv. Jan Pavel II o těchto kořenech hovořil pokojně.

Ano, Evropa má křesťanské kořeny a je povinností křesťanství tyto kořeny zavlažit vodou. Ale to musí být provedeno v duchu služby - jako umývání nohou (*výraz pokory člověka, opaku pýchy)...

 

Počátkem (dnešních) problémů jsou války na Středním východě a v Africe, jakož i zaostalost afrického kontinentu, což způsobuje hlad. Pokud existují války, je to proto, že existují výrobci zbraní - což je zdůvodněno obrannými účely - a především překupníci zbraní. Pokud v těch (chudých) zemích existuje tak velká nezaměstnanost, je to kvůli nedostatečným investicím, schopnosti poskytovat zaměstnání, které Afrika tolik potřebuje.

Obecněji řečeno to vznáší otázku pro světový hospodářský systém, který klesl k modlářství peněz (aneb zisku - *skvělé odkazy, doporučuji i ten níže). Velká většina bohatství lidstva klesla do rukou menšiny obyvatelstva.

Zcela volný trh nefunguje. Trhy samy o sobě jsou dobré, ale potřebují také opěrný bod, třetí stranu, sledování a vyvažování stavu. Jinými slovy, je potřeba sociálně-tržního hospodářství.

 

Tváří v tvář islámskému terorismu by bylo lepší ptát sami sebe, na příčinu šíření příliš západního "modelu demokracie" do zemí jako je Irák, kde předtím byla silná vláda. Nebo do Libye, kde existují kmenové struktury.

Nemůžeme takto postupovat, aniž bychom brali tyto kultury v úvahu. Jeden Libyjec nedávno řekl:"Mívali jsme jednoho Kaddáfího, teď jich máme padesát."

...

Státy musí být sekulární. Konfesní podoba států končí špatně, jde proti vývoji historie. Domnívám se, že verze "laicity" (oddělení státu od církve), která je doprovázena pevným zákonem, zaručujícím náboženskou svobodu, poskytuje východisko pro budoucnost. Všichni jsme si rovni jako synové (a dcery) Boží v naší lidské důstojnosti.

 

OTÁZKA: Jak se katolíci v sekulárním prostředí mohou bránit, ve svých obavách z takových společenských otázek, jako je eutanazie či manželství osob stejného pohlaví?

František: Je na parlamentu, aby (tyto otázky) diskutoval, argumentoval a vysvětlit důvody svých názorů (o těchto problémech). To je věc vývoje společnosti.

Ale poté, když byl přijat zákon, stát také musí respektovat svědomí [lidí]. Právo na svědomí (zde třeba taky zde) musí být uznáno v každé právní struktuře, protože je to lidské právo. Právo i vládního úředníka, který je také lidskou bytostí. Stát musí také brát v úvahu kritiku v těchto věcech, to by pak byla skutečná podoba "laicity" (odluky státu od církve).

Nemůže smést argumenty katolíků tím, že jim prostě namítne, že "mluví jako kněží."

Ne, oni jsou (osobně) založeni na tom druhu křesťanského myšlení, které Francie tak pozoruhodně rozvinula.

 

 

 

"Investujeme stále a pořád mnohem více do konfliktů (zbraní a vojáků) než do jejich řešení."

řekl Michael Flinn, bývalý šéf US armádní rozvědky (DIA, 2012-2014).

 

 

"KDO ŠÍŘÍ TU VELKOU LEŽ O UKRAJINĚ?"

ZDROJ (se všemi odkazy a citacemi): ZDE

Robert Perry je americký novinář, nejvíc známý svou rolí v informování o kontrašpionážní aféře v Íránu (pro the Associated Press and Newsweek), informoval také o psychologických operacích v partyzánské válce v Nikaragui (manuál CIA poskytnutý nikaragujským jednotkám "Contras") nebo o obchodování CIA s kokainem (mezi CIA a Contras, the US scandal in 1985).

Ocitujme:

..tak se podívejte na to šílenství, které produkují američtí politici a média, když přijde řeč na Ukrajinu. Jejich vybájený příběh o dobru a zlu však není dlouhodobě udržitelný.

Klíčová lež Washingtonu praví, že ruský prezident Putin vyvolal krizi na Ukrajině, aby mohl v rámci svého ďábelského plánu opět obnovit Sovětský svaz.

A to včetně připojení Estonska a dalších pobaltských států. Ačkoli k tomuto scénáři neexistuje sebemenší důkaz, 'chytří lidé' z Washingtonu vědí, že to tak je," konstatuje Parry.

"Přitom celou současnou krizi podle Parryho
vyprovokovala Evropská unie, která pro Ukrajinu (*zemi už tehdy v bankrotu) připravila dohodu o přidružení (*tlačila na její rychlé uzavření, odmítla jednat o problematice stávající celní unie a odmítla ji řádně zafinancovat, a nakonec podpořila puč místo předčasných voleb, které slíbila garantovat).

 

 

 

O tom, že za "nafukováním hrozby imperiálního Ruska" stojí také snaha lidí v Pentagonu získat pro sebe více peněz daň. poplatníků, píše italský list Politico - ZDE.

Perry představil výsledky nedávných odhadů, podle kterého USA vydávají na obranu 7x více než Rusko (598miliard dolarů oproti 84 miliardám), v americké armádě slouží téměř dvakrát více vojáků než ruské (1.400.000 vs. 766tisíc). V arzenálu Američanů téměř šestkrát více vrtulníků (6 tisíc ve srovnání s 1,2 tisíci). A třikrát více stíhaček. Nicméně, uvedl autor, je také pravda, že ve službě ruské armády je dvakrát tolik tanků (15 tisíc proti 8,8 tisícům), ale starších. Reformátoři poukazují, že je absurdní tvrdit, že je americká armáda v potížích, při pohledu na tato čísla.

- Připomeňme ještě, že vládní dluh USA je asi 105%, ruský vládní dluh odhadem 24% HDP.

 

Jeffrey D. Sachs, Bostonglobe.com, říjen 2016
The fatal expense of American imperialism

J. Sachs uvedl také statistiku:

podle amerického ministerstva obrany z roku 2010, zemi patří k 4999 vojenských zařízení, z nichž 662 je umístěno na území jiných zemí. Ročně řízení těchto objektů a válečné operace Washingtonu stojí asi 900 miliard dolarů, tedy zhruba čtvrtinu všech federálních vládních výdajů. Nicméně, jak Sachs poukazuje na to, že války USA ve svém výsledku téměř nikdy neposloužily národním zájmům země, a to se stalo téměř pravidlem.

The scale of US military operations is remarkable. The US Department of Defense has (as of a 2010 inventory) 4,999 military facilities, of which 4,249 are in the United States; 88 are in overseas US territories; and 662 are in 36 foreign countries and foreign territories, in all regions of the world. Not counted in this list are the secret facilities of the US intelligence agencies. The cost of running these military operations and the wars they support is extraordinary, around $900 billion per year, or 5 percent of US national income, when one adds the budgets of the Pentagon, the intelligence agencies, homeland security, nuclear weapons programs in the Department of Energy, and veterans benefits. The $900 billion in annual spending is roughly one-quarter of all federal government outlays.

....

There is a major economic difference, however, between now and 1991, much less 1950. At the start of the Cold War, in 1950, the United States produced around 27 percent of world output. As of 1991, when the Dick Cheney and Paul Wolfowitz dreams of US dominance were taking shape, the United States accounted for around 22 percent of world production.

By now, according to IMF estimates, the US share is 16 percent, while China has surpassed the United States, at around 18 percent. By 2021, according to projections by the International Monetary Fund, the United States will produce roughly 15 percent of global output compared with China’s 20 percent.

The United States is incurring massive public debt and cutting back on urgent public investments at home in order to sustain a dysfunctional, militarized, and costly foreign policy.

Thus comes a fundamental choice.

The United States can vainly continue the neoconservative project of unipolar dominance, even as the recent failures in the Middle East and America’s declining economic preeminence guarantee the ultimate failure of this imperial vision.

If, as some neoconservatives support, the United States now engages in an arms race with China, we are bound to come up short in a decade or two, if not sooner. The costly wars in the Middle East — even if continued much less enlarged in a Hillary Clinton presidency — could easily end any realistic hopes for a new era of scaled-up federal investments in education, workforce training, infrastructure, science and technology, and the environment.

The far smarter approach will be to maintain America’s defensive capabilities but
end its imperial pretensions. This, in practice, means cutting back on the far-flung network of military bases, ending wars of regime change, avoiding a new arms race (especially in next-generation nuclear weapons), and engaging China, India, Russia, and other regional powers in stepped-up diplomacy through the United Nations, especially through shared actions on the UN’s Sustainable Development Goals, including climate change, disease control, and global education.

....

Many conservatives will point to Vladimir Putin’s actions in Crimea as proof that diplomacy with Russia is useless, without recognizing that it was NATO’s expansion to the Baltics and its 2008 invitation to Ukraine to join NATO, that was a primary trigger of Putin’s response.

In the end, the Soviet Union bankrupted itself through costly foreign adventures such as the 1979 invasion of Afghanistan and its vast over-investment in the military.

Today the United States has similarly over-invested in the military, and could follow a similar path to decline if it continues the wars in the Middle East and invites an arms race with China.

It’s time to abandon the reveries, burdens, and self-deceptions of empire and to invest in sustainable development at home and in partnership with the rest of the world.

 

- Uzbrojí se USA podobně, jako Sovětský svaz v r.1979, kdy udělal drahou a neefektivní válku v Afghánistánu?

- Nastává pro USA období "fundamentální volby", zda raději investovat "doma" do projektů vzdělání, (pře)školení pracovních sil, do infrastruktury, vědy, technologií a životního prostředí?

- Nebo mají Spojené státy jít do zbrojních závodů s Čínou, jenže už nejsou 50.léta a USA budou mít podle projekce MMF v r.2021 podíl na světovém HDP pouze 15%, zatímco Čína 20%? Co to bude znamenat pro ekonomiku USA a sociální smír v společnosti?

- A co na to "lidská práva" ve světě, kdo bude dbát na jejich dodržování, nezhorší se situace lidí v mnoha zemích, nebo se naopak zlepší, jak tvrdí "zlí jazykové"?

- A bude nyní klíčové pro Spojené státy, zda budou i nadále tvrdit, že Rusko dokázalo "anexí Krymu", že s ním nelze diplomaticky spolupracovat, nebo zda budou ochotné uznat, že připojení Krymu bylo "adekvátní reakcí" na snahu aliance NATO pozvat v r.2008 Ukrajinu do svých struktur - že právě to bylo spouštěčem ruské reakce?

 

 



Alain Juillet: "An intelligence service must be neutral"
Paris Match | Published on 05/05/2016

The president of the Academy of Economic Intelligence, former Director of Intelligence at DGSE:

In short, do we have political decisions that go against the interests of our country?

I think so. In the Ukrainian case, it is obvious. To go along with the Americans, we did not anticipate the consequences of the embargo against Russia. This creates problems for them, but look at what happens with us in agriculture! We cut off his outlet to Russia. It is not glorious.

Even in the United States, it is beginning to be said that this case was fabricated by the American neoconservatives.

The rise of Donald Trump shows us that the Americans are beginning to wash their dirty laundry. When Trump said the war in Iraq was a mistake, he broke a taboo at the Republicans, who had buried the case.

And for Ukraine, it's the same ...

Last week, two articles came out that questioned what the Americans had been doing in this story. The crisis in Ukraine encouraged all trafficking, all for a history of radars at the borders wanted by the neoconservatives.

 

 

A o co se stará náš milý Brusel aneb naše milá EU?

 

EU odhlasovala, že občané málo rozumějí "orgánům EU a jejich politice.

A proto se na školách zavádí povinné vyučování o kvalitě těchto orgánů...

- orig. ZDE, v češtině ZDE.

Odůvodnění ("F") zavedeného bodu: Vzhledem k tomu, že chabé znalosti o EU a nedostatečné chápání jejího konkrétního přínosu mohou přiživovat dojem demokratického deficitu a vést k šíření euroskepticismu v členských státech a kandidátských zemích, a (*zavádí se) vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč se zabývat demokratickým deficitem, je potřeba vyřešit zvětšující se propast mezi hlasem evropských občanů a orgány EU.

- no fuj!

Dostane snad dítě ve škole pětku, když nebude "chápat" velký přínos orgánů EU?

A co dospělí?  Udá je snad sousedka, že pomlouvají EU orgány??

 

 

 

Reflex (zde) - (Občané) sklapněte, nebo půjdete sedět!


Robert Pelikán v návrhu trestního zákona počítá s tím, že si až na dva roky půjde posedět každý, kdo nadává lidem (nejen) za sexuální orientaci.

Jde o novelu trestního zákoníku, o paragrafy 352, 355 a 356.

V důvodové zprávě se píše, že tento návrh zákona omezuje svobodu projevu zakotvenou v článku 17 Listiny práv - podle kritiků ale ZCELA protiústavně zavádí ničím neodůvodněnou cenzuru.

Navíc chce pan Pelikán projednat návrh "v rámci proti-teroristického balíčku zákonů", tedy v Parlamentu ČR v prvním čtení BEZ ROZPRAVY.

 

 

 

ČT-Otázky Václava Moravce, část první, 22. května 2016 (čas ve videu 34:20).

Josef Baxa v diskusi na ČT (OVM, foto: printscreen z videa)

o stíhání nenávistných projevů vůči menšinám a "třídám" (nová kategorie EU, jde o menšiny definované nejen např. rasou, sexualitou, ale také sociálním statusem - třeba uprchlíci nebo migranti, to je ta hlavní novinka) a způsobu projednání této normy.

 

Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, o této nově navrhované pozitivní diskriminaci, úpravě "přilepené" k tzv.proti-teroristickému zákonu:

Jednou budeme mít samostatnou skutkovou podstatu vraždy, a to vraždu vrátného na Ministerstvu zemědělství, k tomu to směřuje.

My pořád chráníme menší a menší menšiny a 'menšiny z menšin' a tím si myslíme, že vyplňujeme bílá místa, ale tím zase přinášíme nějaké mezery (*v právním řádu).

A hlavně - musíme si uvědomit,
co je rubem toho všeho - je to omezení svobody projevu.

 

"Já už si mohu dovolit říci, že jsem příslušník starší generace, zažil jsem období totální nesvobody projevu, takže já jsem na tyto věci velmi citlivý a myslím si, že bychom měli s těmito věcmi postupovat velmi opatrně.

A pozor - dočetl jsem se, že je tato úprava součástí balíčku protiteroristických úprav a
Parlament ČR v podstatě navrhuje, aby se o tomto hlasovalo v prvním čtení bez rozpravy.

To je špatně, právě o tomto by měla být nejenom právní, ale především společenská diskuse.

Skutečně, kdykoliv jde o omezení svobody projevu, tak si nemůžeme říct: 'to se probere v jednom čtení na Sněmovně (PS PČR)'. Musí se diskutovat opravdu napříč společností a pak teprve se rozhodnout."

 

 

 

POZNÁMKA K TOMUTO SOUHRNU:

Ono se na tu"pro-ruskou propagandu" zdá se v Evropě svede i to, co s ní nesouvisí.

Tedy například neschopnost Bruselu chránit hranice EU, dodržovat vlastní závazky včetně těch ekonomických, respektovat oprávněné výhrady občanů.

"Válcování názorů" občanů i v otázkách migrace podle mě významně poškodilo pověst hlavních médií, stejně jako hrubě zavádějící informování o tom, kdo přesně spustil problémy na Ukrajině, kdo je ten agresivní.

Rusko by prý "stále mohlo přepadnout pobaltské státy a Moldávii",

zaznělo 11.11. 2016 na čt24, pořad "interview" (čas videa 22:20).

Moderátorka se ovšem ani nezeptala - máte důkazy pro toto tvrzení? Neboť například francouzské zdroje (tajných služeb) vloni potvrdily, že Rusko o invazi na Ukrajinu nikdy ani neuvažovalo a nepřisouvá k hranicím armádní invazní jednotky (což lze velmi dobře rozpoznat ze struktury těch vojsk, zázemí, atd.), ale pouze obranné. Tato země zbude na krku EU, to je bohužel zcela jisté. 

Takže na co že si hlavní média stěžují? A na co že si stěžují občané Česka a EU zemí?

A na co si stěžují občané USA?

Ač jsem Rusko nikdy nijak zvlášť neobdivoval, je mi z té EU proti-ruské propagandy už blivno.

 

Právě zcela nestoudná podpora násilného puče na Ukrajině (den po uzavření a garantování dohod EU a Ukrajiny o předčasných volbách) a neochota vyšetřit, kdo střílel těm lidem do zad, spustily tento blog a můj vážný zájem využívat svobodu projevu zcela seriózně, ale také nově zcela na maximum, neboť považuji situaci v EU a její současnou politiku za zcela neúnosnou.

Tato "hra" není zcela černobílá, samozřejmě že i Rusko v ní má svůj podíl a zájmy, ale média a někteří politici se rozhodli, že "ty hlupáky" (vlastní občany) zválcují "natvrdo". Snad ve stylu podobném práci (nejen) ukrajinských nadnárodních oligarchů, a také s křivením faktů?

A první komentáře Bruselu k US prezidentské volbě jsou tohoto marasmu jen pokračováním.

 

 

 

Citace z povolební diskuze v médiích:

iDNES

Profesor historie Allan Lichtman jako jeden z mála předpověděl vítězství D. Trumpa v amerických prezidentských volbách. Lichtman také dodal, že:

"...za Trumpovo vítězství nemůže být viněna Hillary Clintonová a její kampaň. Bylo rozhodnuto většími silami, které utvářejí americkou politiku."

 


První zprávy, 12.listopad 2016

"Pro mě je v první řadě důležité, aby v průběhu jednání
nebyly zapomenuty rozpory, které máme s ruskou anexí Krymu a porušování hranic suverénního státu, stejně jako s bombardováním Aleppa. Je dobře, že jsou již tato témata diskutována.

Donald Trump musí jasně říci, na čí straně je: zda na straně práva, míru a demokracie, nebo na to vše kašle, a dává přednost jakémusi mužskému přátelství (*s ruským prezidentem)."

prohlásila na ZDF německá ministry obrany Ursula von der Lyayen.
 

 

Facebook Tomáše Haase (Čecho-Kanaďan, bývalý poradce V. Klause), EuroZpravy

"Neprolijeme ani kapku krve a neutratíme ani jeden dolar, pokud nevíme proč, za co a pokud nevíme s alespoň minimální jistotou, jak to dopadne. Žádná vojenská dobrodružství, žádné nebezpečné provokace s neurčitým výsledkem a
žádné zneužívání amerických ozbrojených sil pro politické hrátky evropských spojenců."

Řekl Samuel H. Clovis , vysokoškolský profesor, republikán z Iowy, penzionovaný plukovník letectva, na jednání s evropskými lídry a diplomaty.

Jeden z mála Trumpových asistentů a poradců, který má Trumpovo zmocnění za něho hovořit o otázkách obrany a bezpečnosti, vysvětlil německému velvyslanci Petru Wittigovi, že americká zahraniční politika bude
striktně sledovat americké zájmy a obranné zájmy po válce založených aliancí, jakou je NATO, ne pro žádné jiné zájmy - připomíná Tomáš Haas.

 

 

Parlamentní listy

"Není možné tolerovat, pokud pašeráci organizují pašování lidí přes Středozemní moře například do Itálie tak, že naloží loď plnou migrantů, odrazí od břehu a vyskočí z ní, a pobřežní stráže takzvaně
migranty zachrání tím, že je naloží a odvezou do Itálie.

To už dávno měli pochopit lidé, kteří mají právo rozhodovat. Musí se najít takový mechanismus, který znamená, že tento způsob pašování lidí do Evropy nemůže fungovat. Teprve teď o tom začali mluvit němečtí politici, ale já si myslím, že tenhle názor byl znám už mnohem dřív."

generál Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR.



 

 

 

 

 

 

 

DROBNÁ AKTUALITA - PROČ SELHALO DLOUHO DOMLOUVANÉ

PŘÍMĚŘÍ V SÝRII, PROČ TAM DÁL MUSÍ UMÍRAT LIDÉ?

20. 9. 2016 (aktualizováno o odkazy v textu a citace pod článkem)

České zdroje: zde a zde.

NY Times - zde, ruský názor zde.

(aktualizovaný souhrn z 29. 9. 2016 - zde)

30. 9. byl doplněn bonus č.1 (pod článkem) - hodnocení zprávy komise o tragédii letu MH17 zbrojním analytikem Jaroslavem Štefcem.

1. 10. byl doplněn BONUS č.2 - O roli Izraele ve válce v Sýrii (zdroje: wikileaks, P. C. Roberts a izraelský zdroj).

 

3. 10. byl doplněn závěr s přesahem do náboženské roviny - s detaily o vzniku islámu a roli katolíků v této věci; doplněny byly také odkazy na budoucí hrozící - plánovaný? - konflikt USA s Euro-Asií o zdroje surovin.

Jaká bude role kontinentální Evropy - ztrátová či zisková? Je konflikt s Ruskem a Čínou doopravdy v zájmu Evropanů, nebo jsme zneužíváni a dopady případné války na východní evropské země budou fatální (podobně jako byl fatální dopad hitlerovské války proti Rusku pro Německo)?

(zdroje: pro náboženskou část evolucionista prof. Dr. Walter Veith; pro válku o zdroje studie Carnegieho nadace, také analýza s výhledem na příštích 10let Informačního centra OSN a další zdroje.)

*15. 10. byl dokončen rychlý přehled některých starověkých náboženských kultů a jejich možné spojitosti s dneškem.

 

23. 10. byl doplněn BONUS č.4 a tom, jak vznikla Al Káida, ISIS, proč se islámský fundamentalismus změnil po r.1980 v radikalismus a terorismus (a jak souvisel s válkou v Afghánistánu), kdo vycvičil čečenské separatisty. A proč vidí fundamentální islám západní kulturu jako zkaženou a pro sebe ohrožující?

(základním zdrojem je diplomová práce o wahhábismu z r.2007, doplněná o seriozní britský zdroj a další citace)

 

 

Když bylo dohadováno příměří v Sýrii, bylo představováno (dokonce v českých hlavních médiích) jako něco, co je myšleno vážně.

Následoval ale útok na Američanům jistě velmi dobře známé pozice Syrské (vládní) armády na strategickém vrchu, obklopeném útočníky Daeše a spol, to celé bylo završeno útokem na humanitární konvoj vezoucí zásoby do Aleppa (klíčového města, jehož dobytí se považuje za bod obratu války v Sýrii).

Podle výše uvedených zdrojů - oproti původním zprávám - nešlo při útoku na humanitární konvoj o útok letecký, nenašly se žádné krátery po pumách, žádná typická rozlomení aut, nic, jen stopy po požáru - na záběrech US vládou podporované organizace Bílé přilby, která dlouhodobě působí v oblastech tzv. "umírněných" rebelů.

Zlé jazyky tvrdí, že Bílé přilby jsou krycí organizací pro tajné CIA poradce, zde , až příliš spolupracující s frontou Nusra aneb Al Káidou (a s několika "umírněnými" vzbouřenci).

Nechtěně to v dubnu 2016 potvrdily bezpečnostní složky USA, které zařadily šéfa Bílých přileb na seznam lidí podporujících terorismus a nevpustily ho do USA, kde měl převzít cenu "za humanitární práci" - chaos různých služeb v USA (kdy jedna Bílé přilby podporuje, zatímco jiná je považuje za lidi spolupracující s teroristy) komentovaly NYTimes (zde) i mluvčí ministerstva zahraničí USA.

Kuriozní vysvětlení Marka Tonera, tiskového mluvčího amerického ministerstva zahraničí, k celé kauze deportace šéfa Bílých přileb z USA - ZDE:

"Na jakoukoliv osobu podezřelou ze vztahů nebo vazeb s extrémistickými skupinami, o které máme důvod se domnívat, že může být bezpečnostní hrozbou pro USA, bychom reagovali odpovídajícím způsobem. Ale to neznamená, že odsuzujeme, nebo že bychom odřízli vazby se skupinou, pro kterou osoba pracuje."

"Chybný" úder mezinárodní koalice na pozice syrské armády může přijít Ameriku velmi draho, píše publicista časopisu The American Conservative, Daniel Larison - ZDE (here).

 

CO TEDY STOJÍ ZA TÍMTO ZMAŘENÍM VÁŽNĚ ZAMÝŠLENÉHO PŘÍMĚŘÍ?

Podle mnohých jde o konflikt lidí v USA, mezi křídlem, které se snažilo o jisté prvky rozumné politiky (např. dohodu s Íránem, proti zájmům Izraele), které podle dnes již legendární zprávy investigativního novináře Hershe zabránilo v r.2013 zničení Sýrie útokem USA, který měl proběhnout na základě zfalšovaných důkazů o použití chemických zbraní poblíž Damašku (za útokem bylo tehdy Turecko, které chtělo zatáhnout USA do konfliktu, ve prospěch svých zájmů - ovládnutí částí území Sýrie)

...a mezi křídlem (nově obsazeného velení) Pentagonu, které si přeje pokračování války a horuje za tvrdou linii - kde Rusko je nepřítel, stejně jako Asad v Sýrii a také samozřejmě smlouva s Íránem je pro ně nepřijatelná. Viz zdroj NY Times pod nadpisem a český zdroj (T. Spencerová).

Cílem tohoto nepřátelství má zdá se být udržení silného proudu dolarů na navyšování zbrojních rozpočtů v USA a tím zisků vybraných lidí. /zde /

Ke zbrojnímu rozpočtu USA, letos 600mld USD (přičemž letošní plánovaný vládní dluh je také 600mld, očekává se také významné prodražení správy obrovského - v září 2016 už 19bil - US dluhu poté, co Fed zvýší v prosinci 2016 úrokové sazby), připočtěte také třeba exporty zbraní do Saúdské Arábie a Kataru, tedy hlavních podporovatelů Daeše, a získáte představu o jak obrovské zisky těchto lidí jde.

Takže až si znovu položíte otázku o tom, proč (kromě jiného) prchají lidé ze Sýrie, proč tam musí umírat stále lidé, tak kromě standardní věty "o hře velmocí a jejich geo-strategických zájmech" nezapomeňte, že v pozadí se prostě točí ohromné peníze, z kterých profitují lidé, kteří brání příměří a reálné politice v zájmech občanů svých zemí. Neboť toto opravdu není ani v zájmech běžných Američanů, podobně jako nesmysly EU politiky nejsou v zájmu občanů zdejších zemí.

Po tvrdých zprávách o skutečném pozadí a výsledcích války v Iráku (2003) - najdete ZDE - tak nelze než konstatovat, že se v motivech v pozadí konfliktů stále nic nezměnilo.

 

Rusko musí být nepřítel - to je v zájmu jistých lidí v USA.

Tání Arktidy spouští závody o suroviny v severním moři, kde má Rusko dlouhou hranici a tudíž velké nároky (zde).

Také se Rusko po Jelcinově krachu v r.1998 zvedlo a od roku 2004 se stabilizovalo, nyní dokončuje svůj obrat.

Západ přehlížel problémy rozpadu velmoci a vzestupy nacionalismu v bývalých sovětských republikách, zohledňoval zde především svoje zájmy /*viz Bonus č.4 /. Narozdíl od zemí bývalého východního bloku, např. Slováků, kterým bylo umožněno pokojně založit vlastní stát, tak Jižním Osetincům to povoleno nebylo, byť zde bylo referendum (válku v Gruzii v r.2008 začali podle vyšetřovatelů EU Gruzínci, ve spolupráci s US poradci, kteří odjeli ze země den před útokem...).

 

Válka v Jugoslávii byla důkazem, že US politika bombardování nic dobrého nikdy nezaloží (zde).

Přes Gruzii jsme se dostali až k projektu Ukrajina - tu nazval šéf US nadace NED (financované přímo US Kongresem) v r.2013 "největší výhrou, neboť může vést až k pádu Putina" (zde). Opět jde o zcela typický přístup USA a západu k složitým problémům po rozpadu bývalého sovětského bloku..

 

Carl Gershman je prezident Národní nadace pro demokracii (která je financována US Kongresem), 26. září 2013 řekl, že Ukrajinu by bylo dobré využít ke svržení Putina.

By late September 2013, the disappointed neocons were acting out their anger by taking aim at Putin.

So, Carl Gershman, the neocon president of the U.S.-funded National Endowment for Democracy, took to the op-ed page of the neocon-flagship Washington Post to sound the trumpet about Ukraine, which he called “the biggest prize.”

But Gershman added that Ukraine was really only an interim step to an even bigger prize, the removal of the strong-willed and independent-minded Putin, who, Gershman added, “may find himself on the losing end not just in the near abroad [i.e. Ukraine] but within Russia itself.” In other words, the new neocon hope was for “regime change” in Kiev and Moscow.  (also here)

 

Spojené státy stála válka proti terorismu (po dosud řádně nevyšetřeném 11. září 2001 v USA) do dneška asi 5bil USD, ZDE (a to Rumsfeld tvrdil, že celá akce vyjde na 100mld), přičemž všichni uznávaní váleční odborníci dnes vyhodnotili, že celá akce a především její zcela diletantské provedení (např. rozpuštění irácké armády) vedlo jen ke vzestupu terorismu (zde).

Tedy že Chirac, Schröder a Putin - tehdejší oponenti Blaira a Bushe (ZDE) proti silovému řešení problému v Iráku - měli pravdu.

 

Skupina moudrých politiků se snažila prosadit nenásilné řešení Irácké krize, dnešní závěry britských odborníků jim dávají plně za pravdu (zde). Foto: DPA, stránky G. Schrödera, zde.

 

Situace se opakuje - lidé na Středním Východě dále umírají, na Ukrajině je situace s krachujícím US projektem "změny režimu" zkorumpované země házena na Rusko (odpovědnost EU činitelů je také zcela vyjímána), ač je od začátku zřejmé, že nikoho na západě nikdy nezajímalo, kdo střílel na Majdanu protestantům a policistům do zad - a zda po tomto puči jsou dodržována práva opozice a zda soukromé bataliony oligarchů nemají neonacistické tendence (neuvěřitelné, že tohle v EU projde!!). Významný tlak Německa a Francie na Kyjev nyní dává novou naději (zde).

O sestřeleném letadle nad Ukrajinou (let MH-17) panují vážné nejasnosti - příbuzní obětí stále požadují po USA odtajnění jejich satelitních záznamů (ZDE), také ukrajinská strana nedodala stále všechny nutné podklady (a ruský výrobce tvrdí, že pokud už bylo letadlo sestřeleno raketou země-vzduch PVO kompletem BUK, což považuje stále za ne zcela jasně doložené, pak to nemohla být raketa pocházející z Ruska, jak tvrdí západ, neboť tyto typy výbušných hlavic - které prezentuje zpráva vyšetřovatelů podle několika úlomků nalezených až několik měsíců po havárii !! - nemá Rusko od r.2011 vůbec ve výzbroji, narozdíl od Ukrajiny. Své k tomu říká i specialista 27let pracující pro CIA, ZDE).

Velmi profesionálně a nestranně pojatý rozbor (dokonce v češtině) zazněl nejen o MH17 ZDE. Zamýšlející se "zlé jazyky" pak tvrdí, že načasování zveřejnění zprávy souvisí s faktem, že Rusko odtajnilo ze strany Američanů přísně utajovanou dohodu o příměří v Sýrii - následovalo uvedení zprávy o MH17, prý jako pomsta. Je to možné, současné války jsou plné mediálních manipulací, viz seriozní odkaz v tomto odstavci, kde se tomu český odborník podrobně věnuje, nebo velmi seriózně s historickými příklady ZDE.

Faktem je, že Rusko dlouhodobě kritizuje USA, že nedokáže odlišit "umírněné" od teroristických povstalců (nahlédněte na začátek blogu č.6, kde skoro před rokem zazněl tentýž požadavek Ruska, je to holý fakt a proto Rusko dohodu odtajnilo; USA respektive Pentagon a CIA si navíc nepřály sdílení zpravodajských informací, což smlouva také zahrnovala - zde).

 

K letu MH17 novinky:

Aby bylo zcela jasno, je třeba připomenout několik hlavních faktů, o kterých částečně hovoří i český odborník - zaprvé civilní dopravní letadlo nad válečnou zónou s PVO komplety, ať už ukrajinskými nebo povstaleckými, nemělo co dělat. Připomeňme také, že Rusko v té době uzavíralo dohodu s Němci (setkali se během MS ve fotbale v Brazílii) a konflikt uhasínal - bylo tak spíš v zájmu ukrajinské strany, aby se znovu rozhořela mezinárodní kampaň.

Odborník dále připomíná, že určitě podle něj nešlo o záměr, pokud za sestřelením stáli povstalci, jak tvrdí vyšetřovatelé - šlo podle něj jednoznačně o nehodu, které se bohužel v takových konfliktech stávají. Český specialista v tomto ohledu zdůraznil, že PVO komplet BUK nebyl využit v plné výstavbě, podle údajů vyšetřovatelů chyběl hlavní přehledový radar, a povstalci se podle prvních zpráv radovali, že sestřelili VOJENSKÉ letadlo - nikoliv civilní.

Zprávy komise jsou pak podle odborníka jednoznačně využívány mocnostmi zapojenými v konfliktu i politicky, v rámci vytváření tlaku na druhou stranu. Přitom je zjevné, že podobné události - viz katastrofa ruského letadla na Sinaji, po teroristickém útoku bombou - jsou z těch samých důvodů potlačovány.

(viz také situace v Jemenu vs. v Sýrii a jejich mediální obraz, přitom fakticky v Jemenu koalice Saúdů s podporou USA a s jejich zbraněmi útočí skutečně velmi často přímo na civilisty, s kazetovými bombami, podle OSN zde je využívána i potravinová blokáda a mnoho lidí včetně dětí zemřelo na následky nedostatku zásobování i nedostatku léků - nemocnice jsou zde bombardovány pravidelně, ale to se do západních médií nehodí, nebo jsou informace zcela na okraji zájmu, více viz seriozní odkazy ZDE a ZDE).

Hlavní podle českého specialisty je, aby se takové události (náhodný sestřel civilního letadla nad válečnou zónou) již neopakovaly, což se podle něj dnes už děje a letecké společnosti nyní důsledně zóny válečných konfliktů oblétávají.

 

ZÁVĚR ?

Rusko stále chtělo v Sýrii dosáhnout řešení, kdy by jeho partneři (USA, Turecko, Sýrie, Írán, Čína) "neztratili tvář" - co ho k tomu vedlo?

Pokud by jednostranně provedlo silové řešení, mohli by např. ve Spojených státech posílit zastánci tvrdé linie.

Proč si přidělávat zbytečné problémy, je lepší se dohodnout (což ne všichni chápou, česky zde).

Ale po posledních dvou útocích v Sýrii na pozice Asadových jednotek (se zabitím asi 60 lidí a zraněním asi 100 dalších) a zinscenovaném útoku na humanitární konvoj, který měl zjevně "mediálně padnout" na Asada a Rusko - to vše během příměří - se zdá, že tato teze definitivně padá.

Zavání to až příliš "opakováním" situace z roku 2013, kdy byl Asad v podezření z použití chemických zbraní, tato dnes už doloženě fingovaná akce "pod falešnou vlajkou" měla tehdy zatáhnout USA hlouběji do války v Sýrii - tehdy to zfalšovalo Turecko. Opakuje se dnes podobný scénář? VÍCE Z USA TŘEBA ZDE (video s cz titulky, také zde). Otázka zní, kdo dodal USA velení informace s koordináty útoku? Někdo, kdo si přál konec příměří? A aby neprasklo, že USA opět naletěly (stejně jako v r.2013, kdy byl útok na Sýrii odvolán pouhé dva dny před jeho zahájením), tak musel shořet humanitární konvoj, aby se odvrátila pozornost od tohoto "omylu"? (ZDE) . Nebo snad konvoj obsahoval něco, co v něm být nemělo?

Klikněte ZDE pro větší náhled obrázku.

Kerry nyní požaduje, aby "umírněná opozice" v Sýrii fotografovala, že právě ruská letadla páchají největší škody. Zajímavou časovou náhodou je, že právě po tomto prohlášení Američané přemalovávají své F18 Hornet v Sýrii na barvy typické pro ruská letadla, prý z cvičných důvodů (více zde, 3xF18 Hornet, 1x ruský bitevník; česky zde).

 

Klíč k míru tak leží někde v Pentagonu (ZDE), kde si někteří lidé zdá se velmi přejí, aby se situace na Ukrajině a v Sýrii (a v konfliktu Izrael-Írán) stále zhoršovala. Zdá se, že jim jde o čistě majetkový prospěch.

Uměle vyvolaný konflikt s Ruskem ale vážně ohrožuje bezpečnost Evropy a také její ekonomické zájmy a stabilitu - ale o tom se v našich hlavních zprávách tolik nemluví, co kdyby někomu došlo, kolik zla a falše už stihlo těch pár US neokonů napáchat - myslím, že nikdo nemůže protestovat, když je nazvu mezinárodními zločinci, jinak prostě nelze - více např. ZDE.

To je asi také důvodem, proč bývalá asistentka pěti US prezidentů, paní Eliška Hašková Coolidge, nebude volit "Killary", ale Trumpa, (ZDE)

- to je opravdu zajímavé, protože ta paní o tomto jistě ví mnohem víc, než-li my tady v Česku.

Takže good luck!

 

Budeme tu trochu štěstí potřebovat, protože podle všeho právě příští prezident USA rozhodne, zda svět nalezne v blízké budoucnosti mír a rovnováhu v zájmech různých skupin, nebo také ne.

A potom pomáhej nám Pánbu.

 

 

 

Volně i úzce související odkazy:

 

The Guardian, 27. june 2016 - Is Hillary Clinton a neocon?
by Trevor Timm

 

 

The Neocons — Masters of Chaos

by Robert Parry, October 17, 2014

If you’re nervously watching the stock market gyrations and worrying about your declining portfolio or pension fund, part of the blame should go to
America’s neocons who continue to be masters of chaos, endangering the world’s economy by instigating geopolitical confrontations in the Middle East and Eastern Europe.

Of course, there are other factors pushing Europe’s economy to the brink of a triple-dip recession and threatening to stop America’s fragile recovery, too.

But the neocons’ “regime change” strategies, which have unleashed violence and confrontations across Iraq, Syria, Libya, Iran and most recently Ukraine, have added to the economic uncertainty.

This neocon destabilization of the world economy began with the U.S.-led invasion of Iraq in 2003 under President George W. Bush who squandered some $1 trillion on the bloody folly. But the neocons’ strategies have continued through their still-pervasive influence in Official Washington during President Barack Obama’s administration.

The neocons and their “liberal interventionist” junior partners have kept the “regime change” pot boiling with the Western-orchestrated overthrow and killing of Libya’s Muammar Gaddafi in 2011, the proxy civil war in Syria to oust Bashar al-Assad, the costly economic embargoes against Iran, and the U.S.-backed coup that ousted Ukraine’s elected President Viktor Yanukovych last February.

 

AC24: Proč musely USA skoncovat s příměřím v Sýrii. Existuje několik dobrých důvodů...

Ministr obrany USA (a současně šéf Pentagonu) Ashton Carter údajně bojoval zuby nehty s Obamovým top diplomatem Johnem Kerrym, když se druhý jmenovaný snažil s ruským protějškem Lavrovem dotáhnout do konce plán příměří minulý víkend (9. září 2016) v Ženevě.

Sergej Lavrov a novináři museli údajně několik hodin čekat, než se konečně Kerry dostavil k podepsání smlouvy, když byl celou tu dobu zdržován intenzivními konferenčními hovory, kde se handrkoval s Carterem a dalšími vojenskými pohlaváry z Washingtonu. Dokonce i několik dní před Kerryho diplomatickou cestou do Ženevy se Carter pohrdavě vyjadřoval k jakékoliv dohodě s Ruskem o klidu zbraní v Sýrii.
 

 

Citace z NY Times, 13. září 2016 - zde.

...the Syria deal, as Mr. Kerry himself conceded at the State Department on Monday, is far more complex, in part because there are so many other players, beyond Washington and Moscow, with stakes in the outcome.

...

The divide between Mr. Kerry and Mr. Carter reflects the inherent conflict in Mr. Obama’s Syria policy. The president has come under increased fire politically for his refusal to intervene more forcefully in the five-year civil war, which the United Nations says has killed more than 400,000 people, displaced more than six million and led to a refugee crisis in Europe.

But keeping large numbers of American ground forces out of Syria has also created space for Russia to assume a greater role there, both on the battlefield and at the negotiating table.

The result is that at a time when the United States and Russia are at their most combative posture since the end of the Cold War, the American military is suddenly being told that it may, in a week, have to start sharing intelligence with one of its biggest adversaries to jointly target Islamic State and Nusra Front forces in Syria.

...

Chief among Pentagon concerns is whether sharing targeting information with Russia could reveal how the United States uses intelligence to conduct airstrikes, not just in Syria but in other places, which Moscow could then use for its own advantage in the growing confrontations undersea and in the air around the Baltics and Europe.

But to Mr. Kerry’s inner team of advisers, the Pentagon approach was reflexive Cold War-era thinking. For all the other tensions with Russia, they believed that the Russians themselves did not want to get mired in Syria and would cooperate up to a point.

...

/ Následuje v posledním odstavci: Američtí generálové obviňují Rusko "z invaze na Ukrajinu - Krym", ačkoliv zde proběhlo řádné referendum a podle např. ČT je i po roce 90pct obyvatel spokojeno se svou volbou NEPATŘIT nadále pod zkorumpované Ukrajince. Krymský parlament měl rozsáhlou autonomii a měl pravomoc toto vyhlásit a ruské jednotky nepodnikly invazi, neboť na Krymu byly rozmístěny zcela legálně, jen zabránily ukrajinským nacionalistům násilím a terorismem překazit konání referenda.

Zato počínání USA při podpoře puče na Ukrajině nevnímají tito generálové jako činnost porušující všechny mezinárodní normy - kdy přímo členové US administrativy osobně podporovali rozbroje a svržení tamní vlády, což je prostě zcela nepřijatelné v diplomatických vztazích - a diví se, že Rusko sleduje jejich válečné lodě v Baltickém a Černém moři.

Také zcela bez důkazů obviňují Rusko ze špionáže - ztráty korespondence výboru Demokratů - ačkoliv je například Izraelci upozornili, že to na Rusko nevypadá, stejně jako šéf NSA varoval před předčasnými závěry (ZDE) a neustálým obviňování Ruska ze všeho možného.

Dobře o tom hovoří také O. Stone zde - Spojené státy podle něj potřebují svého nepřítele, klidně si ho vyrobí obviněním bez důkazů, stejně jako třeba v Iráku. Ale i on varuje před obviňováním bez důkazů, kam to vede jsme všichni v Iráku viděli.

Budování obrazu nepřítele je tak v posledním odstavci článku NYT opravdu zjevné, viz text dále. Proč Ministerstvo zahraničí USA utajuje dohodu s Ruskem o Sýrii vzbuzuje jednoznačné otázky. /

 

Russia’s invasion of Crimea and the ensuing fight over eastern Ukraine led the Obama administration to substantially increase the deployment of heavy weapons, armored vehicles and other equipment to NATO countries in Central and Eastern Europe, a move that administration officials said was aimed at deterring Russia. This year, Russian planes have taken to buzzing American warships in the Baltic Sea. And American intelligence officials said in July that they believed the Russian government was behind the theft of emails and documents from the Democratic National Committee.

“From a Pentagon perspective, the U.S. military is the one that, around the world, is on the receiving end of Russia’s military misbehavior,” said Derek Chollet, a former assistant secretary of defense in the Obama administration. “There is just generally a lack of trust.”

It is a measure of the sensitivity of the agreement — for Washington, for Moscow and for an array of other countries and opposition groups — that
the State Department has not released text of the agreement (the Syria deal) with the Russians, or even a fact sheet summarizing it.

 

 

Gareth Porter, 23. září 2016

How the Pentagon sank the US-Russia deal in Syria – and the ceasefire

...tentokrát dohodu (o příměří v Sýrii) potopila spíše velmocenská politika vztahů mezi USA a Ruskem a snaha některých jestřábů rozpoutat novu studenou válku. Ačkoli formální konec dohodě vyhlásilo Rusko obnovením náletů na džihádem ovládanou část Aleppa, přinejmenším
podle renomovaného amerického experta na blízkovýchodní politiku Garetha Portera tak ve skutečnosti jen reagovalo na smrtící americký nálet na pozice syrské armády u Dejrizoru.

Při několika možných výkladech tohoto útoku Rusko s Damaškem posléze zaujaly oficiální pozici, která útok považuje za „úmyslný“ a za důkaz neochoty Pentagonu naplnit (z ruského hlediska) hlavní bod smlouvy, tedy výměnu zpravodajských informací a společné letecké operace proti Islámskému státu a Al Kajdě.

Je "plně na místě předpokládat, že právě to bylo cílem" amerického masakru syrských vojáků, shrnuje Porter.

 

NY Times about Kerry:

The 40-minute discussion, on the sidelines of last week’s United Nations General Assembly in New York, provides a glimpse of Mr. Kerry’s frustration with his inability to end the Syrian crisis.

At the meeting last week, Mr. Kerry was trying to explain that the United States has no legal justification for attacking Mr. Assad’s government, whereas Russia was invited in by the government.

 

 

Citace z Rádio Vaticana, 31. 7. 2015:

 Apoštolský vikář Aleppa: Islámský stát stvořily mocnosti tohoto světa.

„Islámský stát je nástrojem v rukou velkých mocností, které jej vytvořily, vyzbrojily a podporují jej. Namísto terénního boje proti Islámskému státu od něj mocnosti kupují ropu a rozkradené archeologické památky“, prohlásil apoštolský vikář syrského Aleppa v rozhovoru pro zpravodajství italské televize TV2000.

Biskup Georges Abou Khazen v něm také mluví o výcvikových táborech pro kriminální živly, bojující pod hlavičkou Islámského státu, které leží v zemích sousedících se Sýrií, včetně Turecka. „Dobře víme“, pokračuje apoštolský vikář latinského obřadu, „komu Islámský stát prodává ropu v ceně třiceti dolarů za barel, přičemž počáteční cena byla dokonce pouhých deset dolarů. A muzejní exponáty určitě neputují do soukromých vil v Somálsku nebo Mauretánii“, uvedl mons. Khazen...

 

 

ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov k útoku na humanitární konvoj (zde):

„Naše armáda již vydala příslušná prohlášení, že naše letadla tam nepůsobila. Syrské letectvo nemohlo fungovat, protože útok na konvoj se uskutečnil za tmy, syrská letadla v tomto čase nelétají, nemají tu schopnost, a k útoku došlo až při vykládání humanitárního nákladu ve východní části Aleppa," řekl Lavrov televiznímu kanálu Rusko 1.

 

T. Spencerová o posledních událostech v Sýrii - ZDE

Nevím, proč by po pěti letech syrské války, do níž Barack Obama důsledně odmítal vstoupit přímo, zničehonic změnil názor a snažil se rozpoutat konflikt se syrským režimem, a tím pádem i s Ruskem, Íránem a tak dál. Podle mého – a hysterická reakce paní Powerové v Radě bezpečnosti OSN by tomu napovídala – se USA prostě nechaly nachytat svými „umírněnými“ teroristy. Nějaký jejich návodčí, který zcela jistě prošel kurzy CIA, nahlásil jakési parametry a americké letectvo zaútočilo. Fakt, že pozabíjeli stovku syrských vojáků, a nikoli bojovníků Daeše, je pro džihád vítězstvím. Podařilo se jim Ameriku, která se z pohledu džihádu „paktuje s Ruskem, a tím pádem i Asadem“, totálně zdiskreditovat a současně prokázali, že je Pentagon v Sýrii zcela „slepý“ a lze ho vést „za ručičku“. Pro supervelmoc je to ostuda.

A protože je přiznání „slepoty“ trapné, bylo třeba přejít alespoň do slovního protiútoku, a tak nyní USA „koupou“ Rusko a Asada ve všem možném i nemožném. Ale jsou to jen slova.
Nicméně, ruku na srdce, lhali už o Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Ukrajině, tak proč by nyní neměli lhát o Sýrii nebo Rusku?

Funguje to ale jen na lidi, kteří ve své zaslepenosti pokročili na pochmurný level „radši se mýlit s USA než mít pravdu s Ruskem“.

Takových lidí je sice v různých našich i západních vládách a médiích stále dost, ale občané už jim to tolik „nežerou“. Svým způsobem se dostáváme do situace ne nepodobné „totáči“: ÚV si tam „nahoře“ něco mele a lidi „dole“ ve své většině vědí své a řeší si své problémy. Smutné.

Nemá smysl se zabývat výroky typu „Asad páchá zvěrstva“, když západní lídři bez rizika jakéhokoli trestu od agrese do Iráku zavinili na Blízkém východě smrt až čtyř milionů lidí a zdají se být z hlediska zmaru už nedostižnými „rekordmany“ na poli válečných a jiných mezinárodních zločinů.

K tomu nyní Saúdům k jejich anihilaci Jemenu dodávají dokonce i munici s bílým fosforem, s níž před časem Američané „vyzmizíkovali“ iráckou Fallúdžu, kde se dodnes rodí deformované děti… Na druhou stranu je to ale prostě studenoválečnická „realpolitika“: Co smíme my, nesmí nikdo jiný, a to ani v náznaku.

Ale přitom všem slovním a jiném harašení vzájemný obchod mezi USA a Ruskem loni dosáhl objemu 25 miliard dolarů, zatímco před patnácti lety to bylo jen 10 miliard. A nedávno se třeba také zjistilo, že různé pomocné programy OSN v objemech desítek milionů dolarů určených pro Sýrii končí u firem a organizací napojených přímo na Damašek i na Asadovu širší rodinu. Čili zatímco nám kdosi vykresluje jakési strašlivé obrazy nepřítele, vyhlašuje proti němu „sankce“, nebo volá dokonce po jeho hlavě, současně s ním úspěšně i kšeftuje k všeobecné spokojenosti… Nám jsou ale mezitím předkládány seznamy Putinových a jiných agentů, kteří nás čímsi nespecifikovaným prý ohrožují. Trapná hra.

 

 

21.září 2016 - 23:05 - Volby na Krymu vs. EU:

V reakci na volby do ruské státní dumy na Krymu, kde se konaly volby poprvé, Evropská unie oznámila, že neuzná krymské zvolené poslance, protože neuznává uspořádání voleb na poloostrově.

Šeremet se domnívá, že postoj EU připomíná hosta, který nemohl přijít na svatbu, a tak řekl, že manželství je neplatné. "Hloupá situace, my nelezeme do jejich vnitřní politiky. Žijeme ve zcela jiné zemi, žijeme v Rusku, a je důležité, aby Rusko tyto volby uznalo, vše ostatní nemá žádný vliv na situaci, na to co se děje," řekl první místopředseda krymské vlády Michail Šeremet agentuře RIA Novosti.

Podle něj si obyvatelé Krymu zvykli na neobjektivní postoj západních zemích, proto tolik pozornosti jejich tvrzení nevěnují. Šeremet uvedl, že Západ „by měl změnit rétoriku" a začít „říkat, co to ve skutečnosti je".

Krym se stal ruským regionem po březnovém referendu 2014, v němž 96,77% voličů republiky Krym a 95,6% obyvatel Sevastopolu hlasovalo ve prospěch vstupu do Ruské federace. Krymské úřady uspořádaly referendum po převratu na Ukrajině v únoru 2014. Ukrajina se i nadále domnívá, že Krym je její, že jde o dočasně okupované území.

Ruské vedení opakovaně uvedlo, že obyvatelé Krymu demokratickým způsobem, plně v souladu s mezinárodním právem a Chartou OSN (ačkoliv ta to pod nátlakem USA a EU neuznala), hlasovali ve prospěch sjednocení s Ruskem. Podle ruského prezidenta Vladimíra Putina je otázka Krymu "definitivně uzavřena".

Putin: Lidé na Krymu mají právo na sebeurčení, tak jako lidé v Kosovu (zde).

 

 

O médiích a novinářské práci besedoval v Plzni bývalý novinář, odborník na Blízký a Střední východ Břetislav Tureček, nyní vyučující na Metropolitní univerzitě v Praze. „Když si vezmete dva protichůdné informační kanály, obrázek si můžete udělat daleko snadněji,“ říká Tureček.

„Kde berete informace třeba o Íránu?“ padla další otázka.

„To je obecně problém pro malá média, která nemohou mít na Blízkém východě více lidí,“ reagoval Tureček. „Já jsem byl jedním člověkem bez podpůrného aparátu, který musel obsáhnout celý region. Když se schylovalo v Íránu k volbám, tak jsem si zažádal o vízum a kupodivu mne tam Íránci pustili, i když věděli, že jsem v Izraeli.

Běžně se braly informace z agentur. Když si pustíte ráno Radiožurnál a slyšíte tam ranní zprávy, tak to, co tam zazní, za mne, když jsme začínali, mohlo mít až padesát vteřin. Když jsem končil, už to bylo jen třicet vteřin. To je sedm řádek ve Wordu, a to jsem četl hodně rychle. Pak třeba rozhovor se mnou tři minuty, reportáž mohla být až pět minut. Tam už bylo třeba mít respondenta, který mi něco napsal do e-mailu, nebo izraelského experta na Írán.

To je dnes třeba problém, pokud sledujete Českou televizi, která má Jakuba Sántóa.

On je v Izraeli, žije v Tel Avivu a má říkat, co se děje v Sýrii, Íránu, Iráku. A pokud na rozdíl ode mne, když se chce dostat do vysílání se svým mikrofonem, musí mít izraelské experty.“ Izrael má podle Turečka špatné vztahy s většinou blízkovýchodních zemí a je to stejné, jako kdyby byly volby v Izraeli a někdo se ptal, co si o tom myslí nějaký íránský politolog. „A on totéž dělá úplně opačně. Izraelců se ptá, co se děje v muslimském světě. Je to divné,“ vyjádřil se ještě k blízkovýchodnímu zpravodaji České televize Tureček.

 

 

aktuality z Iráku a Sýrie:

Týden, 21.10. 2016

Irák souhlasil s účastí Turecka na bojích o Mosul, řekl (šéf Pentagonu, při návštěvě  Turecka) Carter

Turecko a Irák se dohodly na případné účasti Ankary na osvobozování iráckého Mosulu od radikálů z takzvaného Islámského státu. Po jednání v turecké metropoli to řekl americký ministr obrany Ashton Carter. Irák a Turecko v minulých dnech řešily neshody kvůli přítomnosti tureckých vojáků na základně poblíž Mosulu.

Carter řekl, že dohoda je zatím rámcová a detaily je třeba dojednat. Jiný představitel amerického ministerstva obrany sdělil, že v úvahu připadá také nevojenská pomoc Turecka.

"S tím bude irácká vláda muset souhlasit a myslím, že v principu se dohodli."

...řekl šéf Pentagonu Carter.



Dvoumilionové město Mosul, kde žijí převážně sunnité, obsadili radikálové z IS bez boje v roce 2014. Nyní ho budou osvobozovat i turečtí sunnité,
čemuž se dlouho irácký premiér bránil - zde (podotkněme, že například vloni u Tikrítu spolupracovala irácká armáda s íránským generálem, který tehdy boje koordinoval - a Íránci jsou šíité).

Erdogan v minulých dnech prohlásil, že jeho země do bojů o Mosul určitě vstoupí. Ankara také tvrdí, že její účast zamezí krveprolévání mezi sunnity a šíity, které podle ní hrozí, protože irácká armáda použije k osvobozování většinově sunnitského Mosulu šíity.
 

LN, 20. 10. 2016

ANKARA/DAMAŠEK Turecké bojové letouny podnikly v Sýrii 26 úderů
na 18 pozic syrských kurdských milic YPG a zabily až 200 bojovníků, sdělila turecká armáda. Podle velitele kurdských jednotek nálety a dělostřelecká palba stále pokračují. Dosud nicméně zahynulo jen asi deset kurdských bojovníků a 20 jich utrpělo zranění, dodal.

Syrská armáda oznámila, že sestřelí jakékoli turecké letadlo, které se objeví v syrském vzdušném prostoru.

V prohlášení, z něhož citovala agentura Reuters, turecká armáda upřesnila, že její letouny bombardovaly oblast severně od města Halab, kterou milice YPG nedávno obsadily. Při náletech bylo zničeno devět budov, jedno obrněné vozidlo a čtyři další vozy patřící YPG.

I (v Británii sídlící) SOHR ovšem informoval o mnohem menším počtu obětí, prý zahynulo 11 kurdských bojovníků a desítky jich byly zraněny.

 

 

 

 

Z prezidentské volby v USA - aktuality z druhé debaty.

 

Wikileaks uveřejňují pravidelně každý týden "výběr" z pošty Hillary Clinton:

Zemětřesení pro Clintonovou? Wikileaks zveřejnil její soukromé vystoupení pro bankéře.

Je z nich víc než zřejmé, že paní Hillary Clinton je na výplatní pásce bankéřsko-vojensko-průmyslového kartelu.

 

Viz např. také ZDE text U.S. patriota Pat Buchanana:

Pat Buchanan hovoří o Donaldovi Trumpovi (volně přeloženo):

Trump má v úmyslu dokončit kampaň tak, jak ji začal - jako populisticky-nacionalistický nesmiřitelný protivník otevřených hranic, globalizace a neo-imperialismu.

Hillary naopak horuje za rušení hranic (USA), smlouvy typu NAFTA (CETA) a prakticky za zničení odkazu otců zakladatelů Spojených států a jejich deklaraci nezávislosti (suverénního státu).

Hillary chce také bezletovou zónu nad Sýrií, ale už neříká, jak jí chce dosáhnout - snad sestřelováním ruských letadel?

 

D. Trump k tomu řekl v druhé debatě (ZDE):

"Chtěl bych říci toto. Nemám rád Asada. Ale ničí IS. Rusko ničí IS. A Írán ničí IS. Tyto tři země jsou nyní sjednoceny kvůli slabosti naší zahraniční politiky."

"Ona (Hillary Clintonová) mluví velmi ostře o Putinovi a o Asadovi. Vystupuje na obranu rebelů. Ona ani neví, kdo jsou tito rebelové. A pokaždé, když dojde na řeč o povstalcích - ať už v Iráku nebo v jiné zemi - vyzbrojujeme lidi. A víte, co se děje? Ukazuje se, že tito lidé jsou ještě horší, než kdykoliv dříve.

 

Pat Buchanan dodává k účelové mediální kampani o nelichotivých Trumpových výrocích o ženách (pronesených soukromě, řekněme, že jde o "mužské hospodské řeči") citaci obětí reálných sexuálních napadení Billa Clintona - obětí, kterým pak Hillary Clinton osobně vyhrožovala:

"Zatímco Donald Trump vedl nějaké řeči, Bill Clinton mě znásilnil a jeho žena Hillary mi pak vyhrožovala"

- hovoří (nikoliv pouze) jedna z obětí; citace z textu Pat Buchanana (tam i se jmény těchto žen).

/ česky nyní i zde /

 

Debata kandidátů je tak "hyperkorektními médii" otáčena v nejnižší bulvár, zatímco opravdu důležité otázky politiky USA jsou voličům v debatách (záměrně) zastíněny.

 

 

 

Obama White House Quietly Launches New Plan to Target "Violent Ideologies"
October 19, 2016

...není divu, že i v mainstreamu se začínají ozývat hlasy, jež odhalují pravou podstatu Obamova plánu. Tak třeba
hvězda rozhlasového nebe, Rush Limbaugh, ve své talk-show odsoudila nejnovější ideologickou politiku Bílého domu jako chabě maskovaný útok na konzervativce.
Je jasné, oč běží...

“Co to přesně jsou násilnické ideologie? A kdo rozhodne, co to je?”

ptá se velikán rozhlasu, jehož talk-show denně poslouchá přes patnáct milionů lidí.

“Víme, co to je - nebo si to myslíme. Nejspíš si teď řeknete - no jasně, San Bernardino, to bylo ono. Islámisté, že jo. Ale to Obamu netrápí. Nebo Orlano? Ten chlap, co málem vyhodil do povětří gay bar? Ani to ho nezajímá.

Víme totiž, že ministerstvo vnitra už za Obamova prvního volebního období vydalo interní dokumenty, které varují před “násilnickými pravicovými skupinami”.”

Pravil Limbaugh a pokračoval citací onoho dokumentu, které za skutečné nebezpečí označují pravičáky, konzervativce, válečné veterány a konstitucionalisty. “No, tak si řeknete - to je sice děsné, jenže Obama končí. Chyba, milánkové. Levice ve Washingtonu (*neokonzervativci) řídí všechno, na co si vzpomenete - ať je prezidentem, kdo chce.”

Limbaugh na své vystoupení uzavřel konstatováním, že cílem “protiteroristické” strategie je vlastně kdokoli, kdo je napravo od Obamy a jeho radikálních spojenců. “Jen bych chtěl, aby si všichni všimli, že přesně tam je soustředěna pozornost na vrcholku mocenského žebříčku,” konstatoval novinář.

O tom, co říkal, není sporu. Je jasné, oč běží - Obamovy činy a slova, pokud se je namáháme jen trochu interpretovat v souvislostech, vše dokonale objasňují samy o sobě.

“Protiteroristický” ode dneška znamená namířený proti jakýmkoli “disidentům”, kterým se nezdá oficiální politika Washingtonu - která sama čím dál více připomíná nebezpečný extrémismus a terorismus.

Američané napříč politickým spektrem by si to měli uvědomit a spojit se. Než všichni společně padneme na frontě (nejen) informační války.

 

Kontroverzní plán zahrnuje “komunitní týmy” “pracovníků na poli mentálního zdraví”, učitelů, policistů, zaměstnanců sociálky, “náboženských vůdců” a dalších, kteří by společně měli zabránit šíření ideologií, Obamou označené za nebezpečné.

Kritici plánu Bílého domu ovšem varují, že Obamův takřečený útok na “násilnické ideologie” je ve skutečnosti chabě zamaskovaný útok na konzervativce a jeho další politické protivníky obecně. Především na ty, kteří vystupují proti Obamovu pokusu takzvaně “od základů změnit” Spojené státy.

 

Tyto drsné “intervenční týmy” mají svou prací “odvrátit” fanoušky “násilných ideologií” od jejich přesvědčení ještě předtím, než spáchají jakýkoli zločin či násilnost. Je to něco jako “pre-krim” ze sci-fi Minority Report, jen ještě orwellovštější a totalitnější, než ve filmu. Pokud “objekty” těchto “komunitních intervenčních týmů” neopustí své přesvědčení po zásahu psychiatra a dalších expertů, budou na scénu povoláni příslušníci policie, aby uplatnili méně jemné přesvědčovací metody. Jinými slovy - vymáhání práva začne v okamžiku, kdy o jeho porušení ještě nemůže být ani řeči.

Dokonce ještě předtím, než se "objekt" pokusí jakkoli se k provedení něčeho nezákonného "spiknout". Kdokoli tedy může být od této chvíle zločincem. Oba úřady “posílí kampaně obrany proti sympatizátorům násilí v sociálních médiích,” pravila agentura Reuters. Možná, že se schéma týká nového “programu behaviorální vědy”, který Obama také vypustil do světa, jehož cílem je “postrkovat” a manipulovat Američany k podpoře čehokoli, co se zrovna hodí - od člověkem způsobeného globálního oteplování a očkování až ke Světové vládě a globalismu.

 

Ale to není vše.

Další báječná novinka, kterou přináší nejnovější dokument, také zakotvuje, že státní návladní spolu s čím dál radikálnějším ministerstvem spravedlnosti budou dávat dohromady “školní programy”, mající za úkol studentům pomoci se ideologicky “formovat”.

Další, nedávno odhalené Obamovy “protiextrémistické”
plány zahrnují také výzvu k rekrutování učitelů, aby vyhledávali studenty, hlásící se k neschválené ideologii a udávali je “Velkému Bratru” k dalšímu zpracování. Varovná znamení, kterých si podle FBI mají učitelé všímat, jsou například neschvalování homosexuality, islámu a dalších báječných součástí krásného nového světa.

Uniklý dokument FBI, který tento plán odhalil, také mluvil o “násilné propagandě” - což znamená, že FBI nyní doslova a do písmene považuje slovní projevy za násilný čin.


 

 

 

 

 

 

BONUS č.1



Parlamentní listy, 30. 9. 2016

Názor zbrojního analytika Jaroslava Štefce ke druhé zprávě o tragédii letu MH17 (kráceno).

Zbrojní analytik Jaroslav Štefec, někdejší blízký spolupracovník ministrů obrany, rozebírá pro ParlamentníListy.cz zprávu, která byla vydána o sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou. Zatímco mnozí mají jasno, Štefec má prý z obsahu zprávy velmi smíšené pocity.

Na úvod bych rád připomněl, že
se jedná již o druhou komisi zřízenou ke katastrofě letu MH17. Ta první (alespoň deklarativně) pracovala podle mezinárodně uznávaných a závazných postupů ICAO (International Civil Aviation Organization, neboli Mezinárodní organizace pro civilní letectví) vycházejících ze znění Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví z roku 1944. Její působení bylo oficiálně završeno prezentací závěrečné zprávy dne 13. 10. 2015.

Už činnost první komise vykazovala řadu zvláštností oproti standardním postupům. Podle již zmíněné Chicagské úmluvy jsou jedinými autoritami pro šetření leteckých nehod a incidentů nikoliv komise, ale specializované národní úřady nebo autority, které si vytvářejí komise specialistů jako pomocný orgán. V tomto případě naopak komise, jmenovaná holandskou vládou, využívala věcně odpovědnou nizozemskou Národní leteckou laboratoř jako vedlejší zdroj informací, které navíc utajovala, aby nebylo možné zjistit jejich zdroje.

...

(kráceno)

Přes všechny zmíněné problémy (a spoustu nezmíněných) bych si při troše dobré vůle troufl první komisi označit za odbornou, byť ne zcela ve smyslu požadavků ICAO na vyšetřování leteckých nehod.

Druhá komise, jejíž zprávu jsem si mohl dnes konečně v klidu přečíst, to je trochu jiný případ.

Tvořena právníky a policisty z Nizozemí, Austrálie, Belgie, Malajsie a Ukrajiny prováděla tzv. „kriminální“ vyšetřování sestřelení letounu s cílem odhalit jeho původce a určit viníka za smrt osob na jeho palubě, aniž by se zajímala o argumenty strany, vůči které, ač to nebylo přímo vysloveno, toto „vyšetřování“ vedla.

Z mého pohledu tím dokonale naplnila parkinsonovskou definici komise jako „jediné známé formy života bez mozku, ale s neomezeným počtem žaludků“. Její závěry-nezávěry tomu přesně odpovídají.

 

Proč kriminální vyšetřování?

Všechny dostupné informace a objektivní fakta skutečně ukazují, že se nejednalo o „běžnou“ leteckou nehodu, ale že katastrofu Boeingu 777 letu MH17, která přinesla smrt 298 lidem, způsobila s pravděpodobností hraničící s jistotou raketa protiletadlového raketového systému.
Rozuměl bych proto vyšetřování s cílem určit, zda šlo o úmyslný trestný čin, tedy o naplánovanou, pečlivě prokalkulovanou a chladnokrevně provedenou hromadnou vraždu, nebo o náhodný sestřel, způsobený omylem, případně chybou obsluhy odpalovacího zařízení.

Nic takového ovšem v závěrečné zprávě není. Komise se nezabývala ani klíčovou právnickou otázkou "cui bono?" - čili komu mohlo sestřelení dopravního letadla nad Ukrajinou v daném čase přinést prospěch.

Místo toho na základě pouhých tří nalezených fragmentů obalu bojové hlavice rakety řešila problém, jaký typ rakety byl použit a pečlivě studovala "podklady" ze sociálních sítí o krkolomném "pašování" odpalovacího zařízení 9A310 z Ruska do Donbasu a zpět kvůli jedinému odpálení.

Komise se rovněž snažila poprat s faktem, že bojová hlavice 9N314M, která údajně zničila Boeing 777 letu MH17 (a z níž měly pocházet nalezené fragmenty), není slučitelná s raketou 9M38, jejíž části byly nalezeny "zaseknuté" v trupu letounu nebo na zemi, stejně jako s faktem, že Rusko, na rozdíl od Ukrajiny, nemá tyto hlavice ve výzbroji už minimálně od roku 2008.

Nikomu také nebylo divné, že
když některé části konstrukce letounu poškozené explozí bojové hlavice a rozlétávajícími se fragmenty rakety (například snadno identifikovatelný kryt levého motoru nebo levá část směrovky) nezapadaly do schématu závěrů o místě odpálení rakety, kterým je určena i vzájemná pozice rakety a letounu v okamžiku exploze, tak prostě "zmizely", ačkoliv jejich fotografie z místa dopadu letounu jsou k dispozici.

Nikde jsem také nezaznamenal, že by komise řešila fakt, že všechny moderní protiletadlové systémy mají z mnoha důvodů vestavěné blokování možnosti odpalu rakety na civilní letoun. Pokud byl skutečně použit systém BUK, nebylo by bez vypnutí tohoto blokovacího zařízení odpálení rakety na civilní stroj vůbec možné. Kriminální vyšetřování vraždy nebo neúmyslného zabití lidí na palubě letu MH17 by pak rozhodně bylo na místě a jeho cílem by mělo být nalezení člověka, který tento systém před odpálením rakety vypnul.

Komise sice rovněž využívala zpráv expertů, ale poměrně jednostranně a troufám si říci, že účelově.

Toto tvrzení opírám o fakt, že nevzala do úvahy prakticky ani jednu informaci poskytnutou ruskou stranou včetně výsledků a závěrečných zpráv z testu provedeného výrobcem raket 9M38 v dřívějším SSSR, dnes koncernem Almaz-Antej. Test provedli odpálením skutečné rakety nad příďovou částí letounu Il-76 rozměrově i konstrukčně podobnou přídi Boeingu 777.

Holandští "experti" se odmítli testu byť jen zúčastnit.

 

Nemá smysl se o celé věci dále rozepisovat.

Závěry komise na mě působí dojmem účelové politické manipulace, která navíc přichází v okamžiku intenzivní mediální ofenzívy proti Rusku v souvislosti se snahou přikrýt evidentní krach americké "spojenecké operace" v Sýrii.


Přiznám se, že celý případ na mě působí dost depresivně.

Zejména prakticky nulovou snahou tzv."vyšetřovatelů" pojmenovat věci pravými jmény a dobrat se alespoň částečného rozkrytí skutečných procesů, které vedly ke zmaření 298 životů pasažérů a posádky letu MH17.

Myslím, že jako Češi bychom měli být z hlediska historických zkušeností na podobné postupy obzvláště citliví. Mnichovská nebo postupimská dohoda byly vždy „o nás bez nás“ a vždy s velmi negativními důsledky pro naši budoucnost.

Málokdo si uvědomuje, že závěry této komise jsou snadno zneužitelné a mohou se velmi negativně promítnout do budoucího vývoje v celé Evropě.

Stejně jako svého času tvrzení USA o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku odstartovalo nejen v oblasti Blízkého východu válečný konflikt, jehož konec je v nedohlednu a který se plíživě začíná přesouvat i na území Starého kontinentu.

 

- napsal zbrojní analytik Jaroslav Štefec.

 

 

 

BONUS č.2


Izrael a jeho role ve válce v Sýrii - podle Wikileaks depeší a podle P. C. Roberts:

 

WikiLeaks zveřejnil (ZDE) další z dopisu H. Clintonové, datovaný 30.11.2015, ve kterém píše, že USA musí zničit Sýrii kvůli Izraeli.

Tento dopis potvrzuje, že administrativa U.S. prezidenta B. Obamy organizovala občanskou válku v Sýrii rukama H. Clintonové.

"Nejlepším způsobem, jak pomoci Izraeli vypořádat se s rostoucím íránským jaderným potenciálem, je pomoci lidem Sýrie svrhnout režim Bašára Assada"

- píše Clinton.

Dále uvádí, že skutečná hrozba pro Izrael plyne z Íránu a jeho jaderného programu, protože může narušit izraelský jaderný monopol na Blízkém východě a tím i poškodit izraelské zájmy. Bez Asada už Írán nebude tak silný a nebude moci ohrozit Izrael. Clintonová také mluví o nutnosti zabít Asada a dosadit místo něho loutkový režiím z opozice, který bude poslouchat USA.

Také spekuluje, jak se plánům USA v Sýrii postaví Rusko a přichází k závěru, že Rusko "režim Asada" bránit nebude, stejně jako nebránilo Srby při útoku na Jugoslávii, přestože Srbové jsou Rusům mnohem bližší než Syřané (tentokrát se hodně přepočítala).

Celý originál dopisu: ZDE.

Back to Syria. It is the strategic relationship between Iran and the regime of Bashar Assad in Syria that makes it possible for Iran to undermine Israel's security — not through a direct attack, which in the thirty years of hostility between Iran and Israel has never occurred, but through its proxies in Lebanon, like Hezbollah, that are sustained, armed and trained by Iran via Syria. The end of the Assad regime would end this dangerous alliance. Israel's leadership understands well why defeating Assad is now in its interests. Speaking on CNN's Amanpour show last week, Defense Minister Ehud Barak argued that "the toppling down of Assad will be a major blow to the radical axis, major blow to Iran.... It's the only kind of outpost of the Iranian influence in the Arab world...and it will weaken dramatically both Hezbollah in Lebanon and Hamas and Islamic Jihad in Gaza." Bringing down Assad would not only be a massive boon to Israel's security, it would also ease Israel's understandable fear of losing its nuclear monopoly. Then, Israel and the United States might be able to develop a common view of when the Iranian program is so dangerous that military action could be warranted. Right now, it is the combination of Iran's strategic alliance with Syria and the steady progress in Iran's nuclear enrichment program that has led Israeli leaders to contemplate a surprise attack — if necessary over the objections of Washington. With Assad gone, and Iran no longer able to threaten Israel through its, proxies, it is possible that the United States and Israel can agree on red lines for when Iran's program has crossed an unacceptable threshold.

In short, the White House can ease the tension that has developed with Israel over Iran by doing the right thing in Syria. The rebellion in Syria has now lasted more than a year. The opposition is not going away, nor is the regime going to accept a diplomatic solution from the outside. With his life and his family at risk, only the threat or use of force will change the Syrian dictator Bashar Assad's mind.


Zdroj této zprávy v češtině zde.

 



1. 10. 2016, PaulCraigRoberts (bývalý ekonomický poradce R. Reagana)

VRAŤTE NÁM STUDENOU VÁLKU (...namísto této horké)

(ZDE)

Vědátoři nám dali vědět, že Studená válka se vrátila. Kéž by tomu tak bylo! Protože Studená válka byla obdobím, v němž se vůdci Světa snažili omezovat napětí mezi nukleárními velmocemi.

To, co máme dnes, je stokrát nebezpečnější. Je to bezohledná a nezodpovědná agrese Washingtonu proti dvěma velkým nukleárním mocnostem – Rusku a Číně.

Zažil jsem americké prezidenty, kteří se snažili rozptýlit napětí s Ruskem. John Kennedy společně s Chruščovem vyřešili raketovou krizi na Kubě. Nixon vyjednal dohodu o omezení strategických zbraní (SALT 1) i dohodu o omezení systémů anti-balistických raket, a navázal kontakt s komunistickou Čínou. Carter vyjednal dalekosáhlejší SALT 2 a Reagan společně s Chruščovem Studenou válku ukončili.

Berlínská zeď padla a Gorbačov, za souhlas Sovětského svazu se sjednocením Německa, obdržel od Západu slib, že NATO se už ani o píď dál na východ nepohne.

Mír byl na dosah ruky.

A tehdy neokonzervatisté, kteří se díky izraelskému vlivu vrátili zpět do amerických tištěných médií, začali onen mír na dosah ruky likvidovat.

Ukázal se být totiž příliš nákladný pro profit vojensko-bezpečnostního komplexu, a gigantické vojenské a bezpečnostní zájmy se zas prokázaly být mnohem mocnější, než lobby usilující o mír. A od doby kriminálního režimu Clintona každý americký prezident dřel i v přesčasech na tom, aby napětí s Ruskem zvýšil.

V pátek se
hlas Izraele v USA, list New York Times (NYT), přidal k dehonestaci Ruska, kterou šíří Hillary Clinton, úvodníkem opatřeným titulkem:

"Gangsterský stát Vladimíra Putina."

Že byl sepsán neokonzervativci dokazuje též ten fakt, že za všechny trable na Ukrajině a v Sýrii činí odpovědným jedině a pouze ruského prezidenta.

"Presstituti" v NYT samozřejmě vědí, že je to nesmysl, takže aby to měli z čisté vody nanečisto už všechno, vtáhli do svého úvodníku i holandskou zprávu o letu MH-17.

Ta zpráva je tak absurdní, že vzbuzuje nejvážnější pochybnosti o tom, že by na kdesi západě přece jen ještě doutnala aspoň jiskřička zdravého rozumu. Rusko a nyní nezávislé ruské provincie na východě Ukrajiny přece nemohly mít zájem na sestřelení malajsijského letounu! Bez ohledu na absenci tohoto motivu však holandská zpráva tvrdí, že to Rusko poslalo povstalcům na Ukrajině svůj raketový systém země-vzduch, využitelný výhradně jen proti cílům, pohybujícím se v extrémně velkých výškách, když to, co tito povstalci potřebovali, byla jedině zbraň proti nízkolétajícím ukrajinským bombardérům, které na ně shazovaly pumy. A vrchol této absurdity?

Když povstalci malajsijské letadlo sestřelili, poslali celý raketový systém zpět Rusům!

Jak tupý asi musí být člověk, aby tak průhledné propagandě deníku NYT uvěřil?

Píše tak NYT své nesmysly proto, že má finanční problémy a žije tak de facto jedině z podpory CIA?

Je přece naprosto jasné, že malasijské letadlo bylo sestřeleno proto, aby se z incidentu obvinilo Rusko, čehož Washington obratem ruky využil k tomu, aby s ním Evropa spolupracovala při uvalení sankcí na Rusko.

S cílem Rusko destabilizovat.

A též proto, že v tuto chvíli bylo Rusko jediným činitelem na mezinárodní scéně, schopným zabránit americké snaze svrhnout legální syrskou vládu, čímž by byla Sýrie - pochopitelně a také naprogramovaně - uvržena do totálního chaosu. Jako tomu je v Iráku, Libyi a Afghánistánu.

Toto je současná preferenční cesta washingtonského korupčního kapitalizmu, vládnoucího dnes Americe. Nemá zájem na životě, má zájem o zisk. Jedině na něm záleží.

Jestliže celé kontinenty propadnou zániku, tím lépe pro americký zbrojařský průmysl.

Ano, vraťte nám Studenou válku!

Jako konflikt odpovědně řízený – namísto toho, co máme dnes.

Bezohledný a šílený tah za světovládou, prosazovaný ďábelskými kriminálníky Washingtonu, ženoucími Svět do Armageddonu.

- píše P. C. Roberts.

 

Z izraelského zdroje - postoj k Sýrii a Daeši (ISIS):

Postoj Izraele k Sýrii.

Izrael dnes  vidí nebezpečí v ose Teherán-Damašek-Bejrút (zdroj ZDE a ZDE):

Někdejší izraelský velvyslanec v USA (a blízký poradce premiéra Netanjahua) Michael Oren před dvěma lety vysvětlil pozici Izraele následovně:

"Největší nebezpečí pro Izrael spočívá ve strategické ose od Teheránu přes Damašek až po Bejrút. A Asadův režim považujeme za úhelný kámen této osy. Vždy jsme chtěli, aby Bašár Asad padl, vždy jsme dávali přednost špatným hochům, kteří nejsou podporováni Íránem, před špatnými hochy, kteří Íránem podporováni jsou."

A loni v létě Oren upřesnil, že Izrael by v Sýrii viděl raději vítězství ISIS než Asada:

"Z izraelského pohledu platí, že pokud už tu má být nějaké trvalé zlo, pak ať je to zlo sunnitské.

(*wahhábisti podporující ISIS)."

Více ZDE.

 

 

Další související odkazy k BONUSU č.2:

 

SPIEGEL: Geopolitical Tremors: America, Nuclear Talks and the New Middle East

Last week, the situation was particularly absurd. On the one hand, the US supports the Sunni military coalition in Yemen that is bombing an Iran-supported rebel group. On the other hand, the US provided air support to a Shiite militia that is being led by an Iranian general.

Political certainties are becoming hazier. Who are America's enemies and who are its allies, does Israel still enjoy its status as inalienable ally? Many of the constants that have characterized the Middle East for decades are no longer as assured.

No other country, apart from Israel, has been the recipient of as much high-tech weaponry as the arch-conservative monarchy of Saudi Arabia. Despite the brutal oppression of every opposing voice and the years spent financing Islamist terror via "charitable" organizations, Washington has continued to feel bound to the Saudis. But that may not last. Because fracking at home has reduced American dependence on oil from Saudi Arabia and the rest of the Middle East.

Furthermore, Saudi Arabia, which is Sunni, and Iran, which is Shiite, are both fighting for supremacy in the Middle East -- in Syria, in Iraq and, most recently, in Yemen.
But in contrast to previous years, American interests of late have sometimes overlapped to a considerable degree with those of Iran. Indeed, whereas relations between Washington and the Israeli leadership have sunk to an all-time low in recent weeks, Tehran has become a de-facto partner in the ongoing fight against Islamic State, even if neither side is willing to say as much.

 

 

26. června 2015 - OSN žádá, aby saúdská koalice pouštěla lodě do Jemenu. Zemi hrozí hladomor

Saúdy vedená koalice bojující proti šíitským Húsiům uvalila na Jemen námořní blokádu, kterou diplomati OSN označují za opatření bránící veškerému dovozu. Jemen dováží až 90% všech potravin.

 

iDNES, 5. října 2016 - statisíce dětí trpí hladomorem v Jemenu

Nedostatek jídla pociťují Jemenci už dlouho, v posledních měsících se však situace výrazně zhoršila. Koalice pod vedením Saúdské Arábie /* s podporou USA /, která podporuje jemenskou "exilovou" vládu, vytvořila námořní blokádu u povstaleckých oblastí.

Lodě se zásobami se přes ni nemůžou dostat k většině přístavů.

Jemenci také přišli o poslední způsob obživy - rybaření. Arabská wahhábistická koalice měla podezření, že povstalečtí šíité využívají rybáře k pašování íránských zbraní. Zaměřila se tak na jejich lodě a většinu z nich zničila stejně jako tržiště, silnice, rybárny a mosty. Mnoho rybářů zemřelo a ceny potravin nepřestaly růst.

Podle OSN nemá dostatek jídla polovina z téměř 28 milionů Jemenců.

Nejpatrněji jsou následky vidět na dětech. V nemocnici v přístavu Hudajdá leží desítky schoulených dětí, které jsou už jen kost a kůže. Na jedné z postelí je i šestiletý Sálim Issa, který je už natolik podvyživený, že nedokáže jíst. „Krmila jsem ho sušenkami, ale je nemocný, nemůže jíst,“ řekla agentuře Reuters jeho matka. I když se stav dětí v nemocnici zlepší, potíže se rychle vrátí, protože rodina není schopna zajistit dost jídla.

V zemi je podle dětského fondu OSN UNICEF na 370 tisíc vážně podvyživených dětí a další 1,5 milionu trpí hladem, cituje agenturu Reuters web The Guardian.

/*Navíc USA dodávají Saúdům klustrové bomby CB105, zakázané v 114 zemích světa. /
 

 

 

2015, březen:

Defensenews.com: Iranian General Again in Iraq for Tikrit Offensive - ZDE

Íránský generál Kásim Sulajmaní (uprostřed-vlevo, v zelené uniformě) je hlavou boje iráckých gard s vojsky chunty ISIL u Tikrítu. FOTO: I.IGMUR.com

WASHINGTON–Twitter came alive on Monday with photos of Iranian Quds Force commander Gen. Qasem Soleimani who is again in Iraq, directing Shia militias in their fight against IS militants.

Soleimani is reportedly taking a leading role in managing the fighting between Iraqi forces and their Shia militia allies as they attempt to wrest control of the Sunni-dominated city of Tikrit from IS militants and their Sunni allies.

 

 

Fox News, september 11, 2015:

Russian build-up in Syria part of secret deal with Iran’s Quds Force leader.

Russian President Vladimir Putin and Iranian Quds Force commander Gen. Qasem Soleimani, foto:printscreen from video Foxnews.

Íránský generál Kásim Sulajmaní byl (íránskou) hlavou boje iráckých gard s ISIL u Tikrítu.

 

Podle FoxNews a jejich kontaktů na zpravodajské služby proběhlo v Moskvě v červenci tajné setkání V. Putina a íránského generála Kásima Sulajmaního, o jejich spolupráci ve válce v Sýrii.

Rusové už nadále nebudou v roli vojenských poradců, ale přímo se zapojí do války v Sýrii,

řekl dle Fox News jeden z představitelů tajných služeb USA.

 

 

HAARETZ, Sep 06, 2015:

Putin's Military Build-up in Syria Could Be a Game-changer for Israel.

 

TIMES OF IZRAEL, Sep 10, 2015:

'Dramatic' escalation of Iran's role in Syrian civil war.

 

 

ŠVÝCARSKO - JEDNÁNÍ S ÍRÁNEM - ZÁSADNÍ MOMENT HISTORIE

1. 4. 2015

Ve švýcarském Lausanne finišují rozhovory o íránském jaderném programu, jednání se účastní USA, Francie, Británie, Rusko, Čína, Německo.

Jde o zásadní moment historie, o předání moci západu směrem k Asii, o počátek konce 500let trvající západní koloniální dominance?

DRUHÝ SYKES-PICOT?

Tato konference řeší problémy, jejichž zárodek vznikl v r.1914, kdy Západ rozdělil Střední a Blízký východ do několika zemí (tzv. Sykes-Picot dohoda).

Západní koloniální velmoci (Británie, Francie, později od r.1948 USA) nerespektovaly oprávněné zájmy Peršanů (Íránců), Arabů, palestinských Arabů,  Egypťanů a dalších obyvatel, jejich národního sebeurčení, oblast byla díky ropě vždy předmětem obrovských tlaků západu. FOTO: Coffrini-Agence France-Presse — Getty Images

 

 

Patric Buchanan - Půjde Obama s Hizballahem nebo s Al Kajdou (ISIS)?

Tento víkend syrské křídlo al-Kajdy, Jabhat al-Nusrá, přišlo o šestnáct džihádistů během nájezdu na údolí Bekaa.

A víte, kdo bránil Libanon proti teroristům? Hizballáh. Který je podle nás také teroristickou organizací.

Opravdu výtečná volba: Hizballáh nebo al-Káida (ISIS)?

Minulý týden poslala al-Kajda na Arabském poloostrově – se kterou už USA bojují roky – sebevražedného atentátníka s autem přecpaným výbušninou do jemenské nemocnice. Používali ji totiž povstalci, Houtiové, kteří nedávno dobyli hlavní město Sanaa.

Myslíte, že Houtiové jsou spojenci USA? Asi bych je tak raději nenazýval: kdyby byli, asi by nepolepili centrum Sanaa slogany typu smrt Americe, smrt Izraeli, ať jsou prokleti všichni Židé a zvítězí islám!

Může Írán spasit USA?

Je to jinak: Houtiové, kteří stejně jako Hizballáh bojují proti al-Kajdě, jsou prostě Šíité. Jako takové je podporuje Írán, který skutečně je na naší straně – jak proti ISIS v Sýrii, tak proti Islámskému státu v Iráku.

Jenže
pro Izrael v čele s "Bibi" Netanjahuem je právě Írán tím nejhorším zlem. Ve svém projevu na půdě Spojených národů řekl:

"Porazit ISIS a ponechat Írán, aby se mohl v blízké budoucnosti stát jadernou velmocí, znamená vyhrát bitvu a prohrát válku."

A tak bubny neokonů duní: udeřte na Írán! Mělo by se tak stát, pokud vyjednávání o íránském jaderném programu neskončí ke 24.listopadu s výsledkem uspokojivým pro Spojené národy.

Jenže ať už se našim přejemnělým nosům zdá íránský režim nepěkně zapáchat, nebo ne, faktem je, že je našim faktickým a dost možná nepostradatelným spojencem v boji proti tomu, aby v Damašku a Baghdádu vyrostly chalífáty ISIS. Opravdu bychom s ním měli válčit?

 

 

Literární noviny, 2/2015, Tereza Spencerová:

Mosad ví, že Írán není hrozbou

Jen pár dní poté, co nové údaje z "archivu" Edwarda Snowdena odhalily, že americké a britské tajné služby "hacknuly" produkci francouzsko-nizozemského koncernu Gemalto, největšího světového výrobce SIM karet, a naprosto ilegálně si tak otevřely cestu k odposlechům a monitoringu stovek milionů mobilních telefonů, se na veřejnost dostávají další tajné informace o chodu světa.

Redakce The Guardian a Al Džazíry totiž začaly publikovat korespondenci mezi jihoafrickou tajnou službou SSA a americkou CIA, britskou MI6, izraelským Mosadem a zpravodajskými agenturami dalších států.

Jedna z kauz vrací na scénu takřka už kultovní vystoupení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, při němž v roce 2012 na půdě Valného shromáždění OSN ukazoval dětinský obrázek íránské jaderné bomby.

Nově zveřejněné dokumenty nyní potvrzují slova řady zpravodajských i armádních důstojníků, kteří s Netanjahuem nesouhlasili už před lety – pár týdnů pro Netanjahuově projevu totiž Mosad informoval jihoafrickou vládu s tím, že Írán se o výrobu jaderných zbraní ani nepokouší a nikdy neobohacoval uran ani blízko hranice nezbytné pro výrobu jaderných zbraní. Stejný názor vyjádřila ostatně i výroční zpráva amerických tajných služeb, které "také nenašly žádné důkazy, že by Írán přijal rozhodnutí o využití své jaderné infrastruktury k výrobě zbraně, nebo že by obnovil snahy vyvíjet bojové hlavice, od nichž ustoupil v roce 2003."
 

 

 

21. května 2015: Iran warns Israel of Hezbollah rockets if attacked
 

Vysoký íránský armádní představitel varoval v úterý, že jakýkoliv izraelský útok na Hizballáh v Libanonu bude znamenat velký raketový útok na izraelská města.

"Šíitská milice má více než 80.000 raket připravených k odpálení na izraelská města Haifu a Tel Aviv", řekl generál Yahya Rahim Safavi, vojenský poradce íránského vůdce Ajatolláha Chomeneí.

"Írán, s pomocí Hizballáhu a jeho přátel, je schopen zničit Tel Aviv a Haifu, v případě vojenské agrese ze strany sionistů", prohlásil dle citace státní televize.

"Nemyslím si, že by sionisté byli tak neinteligentní, aby se pokusili vytvořit vojenský konflikt s Íránem", řekl generál.

"Oni znají sílu Íránu a Hizballáhu."

Chlapec drží prapor Hizballáhu, v únoru ve městě Jibchit v Libanonu, běží kolem portrétů (zleva): íránského vůdce Ajatolláha Chomeneí, vůdce íránské islámské revoluce Ajatolláha Ruhollah Chomeneí a kolem Hassana Nasrallah, vůdce Hizballáhu. Foto: Mahmoud Zayyat/agence France-Presse - Getty Images.

 

 

(ZDE):

V půli května 2015 New York Times (výhradně s odkazem na nejmenované "vysoké izraelské zdroje") otiskl analýzu, z níž vyplývají izraelské plány: "tvrdě zasáhnout Hizballáh".  Izraelský deník Maariv nicméně spekulace o blížící se izraelské agresi proti Libanonu odmítá.

Podle něj zpravodajská služba odhaduje, že je Hizballáh s to zasypat Izrael 1200 raketami denně, což je kapacita, která prý musí i politiky přimět k tomu, aby pečlivě vážili své kroky.

Izrael přitom podle všeho koordinuje své kroky "s osou Turecko-Saúdská Arábie".

S Rijádem už vytvořil faktickou koalici s cílem zablokovat jadernou dohodu USA, Ruska, Číny, Británie, Francie a Německa s Íránem, podporuje saúdskou agresi proti Jemenu a stejně jako Turecko a Saúdská Arábie podporuje džihádisty bojující proti Asadovu režimu v Sýrii.

Zajišťuje lékařskou péči kajdistům, kteří proti syrským vládním jednotkám bojují na Golanech, v několika případech syrské jednotky přímo bombardoval a k tomu už i zabil několik příslušníků Hizballáhu a s nimi i íránského generála, který působil jako poradce syrské armády.

 

 

 

 

1. 11. 2015, U.S. kongresmanka na CNN prohlásila otevřeně:

CIA vyzbrojuje teroristy, o kterých Bílý dům tvrdí, že jsou "našimi zapřisáhlými nepřáteli".

U.S. kongresmanka (rep) Tulsi Gabbard.


Nyní vystoupila i americká kongresmanka Tulsi Gabbard, prohlašující úsilí Washingtonu o svržení Assada jak za kontraproduktivní, tak za ilegální.

Gabbard v následujícím videoklipu (CNN, 8min - při nedostupnosti ZDE podobné video) obviňuje CIA z vyzbrojování právě těch samých teroristů, o kterých Bílý dům tvrdí, že jsou "našimi zapřisáhlými nepřáteli". (*CIA) Říká všechno až na to, že vláda americké veřejnosti lže a všechno by mohlo skončit začátkem "nové světové války".

 

Důvěra ve výsledky války proti ISIS byla ale podle N.Y. Times oslabena, zprávy tajných služeb o její úspěšnosti byly zdá se ovlivněny.

 

8. 10. 2015, Novinky - V Sýrii žádní "dobří hoši" neexistují, píše The Independent

Ruské letectvo v Sýrii vlétlo přímo "do vzdušného prostoru západní fantazie".

Sborové zděšení, které doprovází kruté ruské letecké údery, překročilo hranici zdravého rozumu. Tak zhodnotil reakce na ruský zásah britský list The Independent.

 

 

říjen 2014: The Real News - Who Makes US Foreign Policy?

Bývalý šéf úřadu Colin Powella (který byl ministrem zahraničí v době druhé války v Iráku, 2003), plukovník Lawrence Wilkerson, říká:

USA DNES OVLÁDAJÍ (NADNÁRODNÍ) OLIGARCHOVÉ.

 "Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze."

Lawrence Wilkerson

 

 

Parlamentní listy, 7. 9. 2015, Daniel Veselý,

Wikileaks - uniklé materiály: O Američanech a zemi, odkud nás zaplavují uprchlíci.

Robert Naiman v The WikiLeaks Files dále píše o tom, že šéf americké ambasády v Damašku v kabelogramu z prosince 2006, adresovaném americkému ministerstvu zahraničí a Bílému domu, navrhoval, aby americká vláda ve spolupráci se Saúdskou Arábií a Egyptem vyvolala v Sýrii sektářský konflikt mezi tamními šíity a sunnity, jenž by destabilizoval syrskou vládu.

V té době zuřil sektářský konflikt v Iráku, který mimo jiné přispěl i k zažehnutí sektářské pře v Sýrii – jde o další faktor, jenž zůstává poněkud v pozadí. Američtí stratégové si v té době byli dobře vědomi děsivých dopadů této zhoubné politiky "rozděl a panuj", a přesto měli v plánu tutéž strategii implementovat v Sýrii.

Novinář Colin Hallinan, který s WikiLeaks rovněž spolupracuje, shrnuje roli USA na Blízkém východě následujícími slovy:

"Americká zahraniční politika v tomto regionu stojí obecně na čtyřech pilířích – Turecku, Egyptu, arabských monarchiích v Perském zálivu a Izraeli.

Tato kombinace strategické polohy, bohatství a vojenské síly tuto oblast úspěšně rozdělovala a nechávala ji bezmocnou po půl století."

 

 

Aktuální dokument: Ross Kemp in GAZA

Britský dokument obsahuje pasáž o brutálních následcích války na tamních dětech: "Těžko očekávat, že budou toužit po míru s Izraelem", zazní ve videu, kde velmi kriticky vystupuje i vysoký komisař OSN:"Byla záměrně ničena infrastruktura státu."

(citace cca 31.min dokumentu)

 

7. 11. 2015, PressTV:

The leader of the largest Jewish group in North America has criticized Israel’s policies toward Palestinians as “misguided.”

 

 

David Rosenberg, 08. 03. 2016:

Obama chce v posledních 10 měsících svého prezidentství rozdělit Jeruzalem.

In waning days of his presidency, Obama reportedly looking to UN Security Council to force Israel to divide Jerusalem.

Senior US officials revealed that the President is looking to initiate a final negotiated settlement between Israel and the Palestinian Authority using United Nations Security Council resolutions, a step that would obligate not only Israel and the Palestinian Authority, but effectively determine the direction of US policy for the president’s successor as well.

The report comes ahead of Vice President Joe Biden’s visit to Israel on Tuesday, where he is scheduled to meet with Israeli Prime Minister Binyamin Netanyahu and senior Palestinian Authority officials.

 

 

ROPA A ISIS

Obrovské otázky budily také ohromné zisky ISIS z prodeje ropy, spekulace v britském tisku naznačovaly, že tento prodej spravuje Turecko (podle některých společně s Izraelem, zde text od Global Research), se skrytou podporou některých západních ropných firem.

Global Research (here):

In August, the “Financial Times” reported that
Israel obtained 75% of its oil supplies from Iraqi Kurdistan. More than a third of such exports go through the port of Ceyhan, which the FT describe as a “potential gateway for ISIS-smuggled crude.”

 

 

Český rozhlas, 6. června 2016: Vztahy Izrael - Rusko

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dnes míří do Moskvy.

Od začátku roku se s ruským prezidentem Vladimirem Putinem potká už počtvrté. Obě země spojuje třeba téma Sýrie, ale také obchodní zájmy. Ruská vojenská přítomnost v Sýrii je bez tichého souhlasu Izraele jen těžko představitelná.

Četné kontakty mezi Izraelem a Ruskem na úrovni premiérů, ministrů či šéfů tajných služeb svědčí o tom, že pro Rusy jsou Izraelci – vedle syrského prezidenta Bašára Asada – zásadními partnery v oblasti. Kromě vojenských či bezpečnostních otázek však obě země spojují také obchodní vztahy.

Poté, co se po anexi ukrajinského Krymu zhoršily vztahy Ruska s EU i USA, snaží se Moskva hledat jiné partnery a Izrael je jedním z nich. V ruských obchodech je tak možné místo západního zboží častěji vidět to izraelské.

Odborník na Blízký východ a bývalý spolupracovník Českého rozhlasu v Izraeli
Michal Kotyk vidí sbližování Izraele a Ruska především jako pragmatický přístup na obou stranách.

"Izrael je trošku nepochopitelný mnohdy pro zbytek světa svým pragmatickým postojem. V sbližování jde o to, aby fungovala komunikace ve všech oblastech, hlavně v oblasti bezpečnosti," řekl.

Jde podle něj i o to ujasnit si sféry vlivu. "Kdo kam může, nemůže, kde jsou ty červené linie, které by jedna či druhá strana neměla překročit," podotkl Kotyk.

Pragmatismus vidí i za tím, že Izrael patří k zemím, které neodsoudily ruskou anexi Krymu.
/*ona to ovšem nebyla anexe, ale rozhodnutí obyvatel v referendu, viz fakta uveřejněná výše /

 

 

17. 10. 2015, Týden.cz - SPOR O CHRÁMOVOU HORU:

Izrael v OSN odmítl vyslání mezinárodních sil do Jeruzaléma

Izraelský zástupce v OSN se na páteční mimořádné schůzce Rady bezpečnosti OSN postavil proti eventuální přítomnosti mezinárodních sil na jeruzalémské Chrámové hoře. Palestinská delegace žádala naléhavě svět o ochranu Palestinců před izraelskými útoky.

Schůzka byla svolána kvůli násilí, které se mezi Izraelci a Palestinci rozpoutalo kvůli posvátným místům na Chrámové hoře.

Zemřelo při něm na čtyřicet lidí, z nichž tři desítky byli Palestinci.

Velvyslanec Izraele při OSN Danny Danon řekl, že jeho země nesouhlasí s vysláním mezinárodních sil na Chrámovou horu.

Ujistil ale zároveň, že Izrael nehodlá měnit současný režim na tomto místě, kde jsou významné muslimské mešity a které Židé uctívají jako místo, kde stával jejich chrám. Podle dosavadního ujednání tam mohou Židé chodit, ale ne se tam modlit.

Hlavní slovo ve správě prostoru, v němž se nacházejí mešity, má Jordánsko.

Jeho velvyslankyně při OSN Díná Kavarová řekla, že Jordánsko se nedomáhá vyslání mezinárodních sil. Izraelské bezpečnostní složky ale podle ní musejí udržovat odstup od mešity al-Aksá.

Tajemník pro politické záležitosti OSN Tayé-Brook Zerihoun řekl, že:

"...odpovědnost za současné násilí nese Izrael, protože dlouhodobě okupuje palestinská území a oddaluje dohodu o palestinském státě. Dlouho dušená zloba se proměnila v otevřené běsnění."

...řekl k palestinským útokům.

 

 

Novinky, 13. října 2016:

Zeď nářků není židovská, odhlasovalo UNESCO

Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) ve čtvrtek schválila rezoluci, ve které pomíjí židovské vazby na Chrámovou horu a Zeď nářků v Jeruzalémě.

V Izraeli vyvolal tento krok obrovskou vlnu pobouření. Podle židovského státu jde o antisemitské a absurdní rozhodnutí, napsal list The Times of Israel. Palestinské ministerstvo zahraničí krok UNESCO uvítalo.

Jak nicméně poznamenala agentura AP, jde zatím o návrh dokumentu, který se bude řešit příští týden na plenárním zasedání organizace.

Chrámová hora je předmětem sporů mezi Izraelci a Palestinci.

Nacházejí se tam dvě významné mešity, v minulosti tam ale býval i židovský chrám. Právě kvůli posvátným místům v této části Jeruzaléma se před rokem rozhořela vlna násilností mezi Izraelci a Palestinci, která má již přes 250 obětí.

Nová rezoluce používá pro místa v jeruzalémském Starém městě pouze muslimské názvy a kritizuje Izrael za "provokativní kroky, které narušují posvátnost a nedotknutelnost" oblasti.

Text rezoluce na schůzce v Paříži podpořilo 24 zemí, šest jich hlasovalo proti, 26 zemí se zdrželo. Podle britského listu The Guardian byly proti Spojené státy, Británie, Německo, Nizozemsko, Litva a Estonsko. Rusko a Čína patří mezi státy, které rezoluci podpořily.

 

 

Baal (Hadad)

- odvěkým protivníkem boha YHWH byl bůh Baal (Hadad), prvorozený syn boha El.

chrám Bel - Baala v Sýrii, zničený teroristy, byl symbolicky obnoven - zde

“We hope it is viewed as a constructive response to what has happened there,” Michel said, referring to the move by ISIS soldiers to eradicate Syria’s cultural history. The establishment of the Institute for Digital Archaeology was a joint effort by Harvard University, Oxford University in Great Britain and Dubai’s Museum of the Future.

The temple, dedicated in 32 AD to the Mesopotamian god Bel, attracted 150,000 tourists yearly until 2011, when the civil war in Syria began.

 

Baal vládl ostatním bohům ze syrské hory Saphon. To vysvětluje, proč je v Hebrejské Bibli tolik odsuzováno uctívání Baala.

Tradice Baalovy sídelní hory Saphon se etymologicky promítla do hory Sijón (Zion), kde měl král David vybudovat své město a kde dnes leží část Jeruzaléma.

Hora Saphon versus hora Sion - Lidé Blízkého východu věřili, že se bohové setkávají na hoře Saphon (Zaphon). Tato hora byla uctívána podobně jako starořecký Olymp. Hora Saphon (angl. také Mt. Zephon), dnes Mt.Casius , leží severně od Ugaritu, prastarého kanaánského města (13-14 stol.př.n.l.) v severní Palestině.

Později začal být YHWH spojován s horou Sijón (angl. Mount Zion). Skalní pevnost na vrcholku Zionu obsadil král David a vybudoval zde "město Davidovo". Dnes se zde rozkládá část Jeruzaléma. Hora Sijón je poprvé zmiňována v 2Sam 5:7 a postupně na ni byla více a více upírána pozornost - možná i jako protiváha ke starší tradici hory Zaphon?

 


 

 

 

Dodám závěrem:

Znovu se tak potvrzuje, že jedním ze dvou hlavních klíčů k míru na Blízkém a Středním Východě je (kromě kočírování lidí závislých na ziscích U.S. vojensko-průmyslového komplexu) i řešení konfliktu Izrael - Írán, v jehož pozadí stála hamižná politika západních koloniálních velmocí a jejich arogantní "kšeft" (o nich bez nich) jménem Sykes-Picot.

Vznik státu Izrael byl vícekrát popsán (např. na souhrnném blogu č.7), právě v těchto souvislostech. Bylo by na čase, při památce mnoha lidí, kteří se této otázce věnovali, tento problém už konečně vyřešit - nové napětí kolem Golanských výšin, krutá válka v Gaze, o tom všem jsem už psal na komentářích 2016 v první části, s odkazy na vyjádření lidí v OSN, na US tisk a seriozní analýzy - izraelský premiér Netanjahu podporoval válku v Iráku 2003, snažil se překazit mírovou dohodu s Íránem, snaží se nyní překazit také mír v Sýrii?

Více o této historii (a souvislostech s Daešem a Sýrií) např. ZDE a ZDE.

/ také viz souhrnné blogy č.7 a oba komentáře 2016 - obsahují velké historické analýzy /

 

Poslední ODKAZY směřují na dvě videa:

1. Arabista Hynek Kmoníček - o historických postojích Arabů vůči Evropě (Británii, Francii, Itálii...) a USA, o teologických a politických cílech Daeše.

- vydržte až do konce úseku (času): 22:18 - 30:00, stojí to za poslechnutí, jde o zcela ojedinělý a vynikající výklad celé problematiky, navíc velmi stručný.

2. Odkaz směřuje na vynikající britský dokument s cz titulky o podrazu jménem Sykes-Picot.

 

Bez vyřešení těchto historických problémů, plynoucích z hamižnosti západních koloniálních velmocí, mír v této oblasti nikdy nenastane.

 

 

...

 

NÁBOŽENSKÁ ČÁST KONFLIKTU   (*plně dokončeno 15.10. 2016)

- souboj o svaté město Jeruzalém aneb jak přesně vznikl islám a proč?

Aneb proč chtějí muslimové dobýt Jeruzalém a proč jim přitom nevadí panna Marie?

A proč si bankovně-vojensko-průmyslový kartel naivně myslí, že až wahhábisti dobudou Sýrii (pak případně Írán), že toho nechají a nepotáhnou dál na Izrael - Jeruzalém?

 

Pokud navíc máte pocit, že v těchto otázkách hraje velkou roli i náboženství (města jako Mekka, Jeruzalém, Damašek, Káhira, atd.), pak si dovolím obrátit vaši pozornost na vědecky pečlivé zpracování "teologicko-mocenské" roviny tohoto problému, z nejlepších úst evolucionisty vyznamenaného Královskou Londýnskou společností, jehož teologický cyklus přednášek je ojediněle přesný, až vědecky analytický a aktuální - jedna z nejlepších je ZDE

(odkaz s cz titulky; začal se tímto tématem zabývat po ukončení své vědecké dráhy evolucionisty-genetika; bod, kde se tyto dva zdánlivě nesouvisející směry víry a vědy přímo PROTÍNAJÍ najdete v jeho přednáškách ZDE a ZDE).

Ozřejmí vám, že mezi tato města patří kromě Istanbulu - později ortodoxního Kyjeva a Moskvy - především i Řím (viz i další přednáška prof. Dr. Waltera Veitha zde).

Je "novým světovým pořádkem", tak vehementně prosazovaným globalisty, vlastně "nový Babylon"?

A byl tento Babylon předobrazem vzniku Evropské unie po Druhé sv. válce?

 

Srovnání věže zmatku a věže EU parlamentu - sjednocení "pro něco" nebo "proti něčemu"? Bůh prý první takové úsilí zmařil, věděl přesně proč. Víte to i vy?

/ * Bůh lidem slíbil, že už nikdy další potopa světa - jako trest - nebude, ale lidé mu nevěřili a stavěli vysokou věž, která je měla před další potopou ochránit - proto dle písma Bůh proti jejich snaze zasáhnul a zničil jejich úsilí zmatením jazyků, neboť se protivili jeho vůli ... /

 

A už víte, jaké spojení se starověkým Babylónem představuje dnes Marie - královna nebes, a proč stojí na půlměsíci (symbolu ženské plodnosti - ale také později symbolu islámu) a drtí přitom nohou hlavu hada, přičemž je obklopena nezvykle velkou svatozáří se střídavě rovnými a vlnitými paprsky?

A proč je symbolem papeže na obrázku vpravo trojitá koruna, okřídlený lev a dvojitá stuha (k té koruně)?

A jaký je rozdíl mezi jmény Boha - Elohím a Adonai, YHVH, Yahweh nebo YaH?

A proč měl mladý Mohamed (bylo mu 25let) za ženu 40letou dámu Khadiju (byla velmi bohatá a zaměstnala tohoto mladého muže, později si ho vzala), jejíž bratranec Waraquah pocházel z římsko-katolického konventu (dobré je vědět i více o jezuitech), a jen připomeňme, že tato dáma uměla číst a psát (více zde, silněji zde a zde, ale doporučuji vzít to od začátku, viz první odkaz, nebo maximálně ten druhý; v příšerném audiu i zde)?

A proč Korán a Talmud (aneb Kabbala, zde) přistupují k Ježíši Kristu (narozdíl od Marie) poněkud jinak? (citace zde a Encyklopedie Britannika zde, a pasáž následujících 2min)

 

 

 

A co je to Mitraismus, jeden z nejmocnějších kultů? (Boha Mitry - jehož dobrým obrazem je i tzv. socha svobody, která přináší světlo; postavili ji illumináti, členové zednářské lóže, jak je také uvedeno na jejím podstavci.)  Uznává sedm stupňů v hiearchii kultu, propojených s planetami v mysteriálním, nikoliv reálném pořadí - šest bran a sedmá ke Slunci. Jde o jeden z vůbec nejpropracovanějších kultů uctívajících slunce a je podle W. Veitha pozoruhodné, jak je využíván dnes.

Vědci Masarykovy university v Brně získali na výzkum těchto kultů 27mil CZK, zaznělo 12.října 2016 v pozdních hodinách na jedné české TV - v pořadu bulvárně-bavičském; prý k čemu je to dobré? Více najdete v již uvedených odkazech prof. Dr. W. Veitha nebo zde:

Některé prvky mithraistické nauky, např. sedmistupňový iniciační systém propojený se sedmi planetami, se zdají být spíše produktem cílené invence (srov. Roger Beck, "The Mysteries of Mithras: A New Account of Their Genesis", Journal of Roman Studies 88, 1998, 115-128).

 

 

A kdo řekl v r.1997, že Bůh judaismu, křesťanství a islámu je tentýž, tak proč nečinit náboženské věci společně? (Benjamin Chavis, bývalý prezident Národní rady církví, zde).

A myslel tím Hospodina - ducha svatého, Ježíše Krista nebo Světlonoše s Marií (Osiris a Isis, atd.) - jako dvě tváře nového zástupce Boha (androgynního - "oboupohlavního" mužsko-ženského, zde a zde)?

Odtud snad dnešní zmatky "v tvorbě třetích záchodků" v Evropě nebo nejrůznější podivné sexuální rituály různých kultů, od starověku až k nedávným praktikám VIP kempu Bohemian Grove? Také viz zde.

Vlevo - dvouhlavý orel svobodných zednářů, uprostřed - dva sluneční kříže, mužský a ženský, zkřížené ve starém symbolu na Asyrsko-Babylónském oltáři, vpravo - stejný symbol zdobí vystoupení hlavy Římsko-katolické církve. Symbolika androgynních bytostí?

 

// *Wikipedie - Androgynie je kombinace mužských a ženských charakteristik. Genderové nejednoznačnosti lze nalézt v módě, genderové identitě, sexuální identitě nebo sexuálním životním stylu... //

// *Wikipedie - Androgynní mýtus vypráví podle Platónova Symposia básník Aristofanés: Nejprve existovalo pokolení androgynů, bytostí, ve kterých bylo spojeno pohlaví mužské i ženské. Protože však tyto bytosti byly příliš silné, rozhodl se Zeus oslabit je tím, že je rozetnul na dvě poloviny, které se od té doby stále hledají. Každý z lidí je tedy v tomto pojetí symbolem, půlkou člověka, poněvadž vznikl jeho rozříznutím. Lásku pak nazývá Platón "spojovatelkou staré přirozenosti", která se snaží lidskou přirozenost uzdravit tím, že ze dvou učiní opět jedno (Symposion 191d). Podle Platóna tedy symbol znamená touhu člověka po sjednocení. //

 

- Tedy má panna Marie (na obrázku výše) kolem sebe svatozář ze střídavě rovných a vlnitých paprsků (slunce) proto, že toto její "zdobení" odkazuje na androgynní mýtus - jako symbol androgynního božstva?

Kdo má tedy být bohem této nové celosvětové církve - "starozákonní" Elohím (osobním jménem Adonai nebo Hospodin nebo Yahweh...), Ježíš Kristus (pro západní křesťany boží syn, zrozený skrze Marii) nebo snad Alláh? Nebo to bude androgynní "mužsko-ženský" prostředník (tzv. Wrath Subduer, kde je mužský a ženský princip vzájemně zaměnitelný (ZDE), stejně jako bílá a černá magie mající stejný kořen síly, ač si vyznavači bílé magie myslí, že oni jsou na tom lépe a že slouží dobru)? Bude touto společnou "královnou nebes" - prostředníkem k Bohu namísto Krista - Marie - pro muslimy již dobře známá (také jako Fátima), společně s mužskou částí, .... , více možná zde?

A "upravená" ve svatých knihách tak, aby měla všechny potřebné atributy starověkých kultů, kde se Ježíš stane "pouhým" prorokem, nikoliv synem božím - vykupitelem? Probíhá dnes tato "transformace" Bible?

/ Více o Ištar/Baal-Hadad božstvu v češtině, nezaujatě a srozumitelně zde - bohové Kenaanu. /

 

 

 

Co je to teze a antiteze (stejný odkaz zde) pana Hegela a co je podstatou syntézy, která dnes probíhá (podobně jako před sto lety byl využit strach z komunismu - ovšem západem skrytě podporovaným, viz blog č.4 a nejen Harrimanovy podnikatelské aktivity v Rusku, viz Max May jako šéf devizového oddělení jediné bolševické komerční banky ve 20.letech,  Fordovy továrny v Rusku v r.1929, atd.)? Nyní je využíván strach z .... (opět skrytě podporovaného), ale otázkou "za milion" je k čemu? Více také zde a zde (také viz závěr blogu č.7).

A kdo je dnes podle prof. Dr. Waltera Veitha "strážcem" starověkých mystérií - Jeruzalém nebo Řím?

A proč nové (v USA nejprodávanější) verze Bible nesou znatelné změny některých textů; kde je dnes hlavní spor římských katolíků, ortodoxie (pravoslaví) a protestantů? /* Nejpřekvapivější odpovědí bude, že nikde .-) ? /

Zajímavá část o New International Version, NIV bibli, je také zde.

 

Na jaký symbol se dívá okřídlený lev (známý to symbol Babylonu) v této nejmenované evropské katedrále?

 

Jaký symbol je v centru náměstí Vatikánu a čí stéla na něm stojí (a odkud byla přivezena - z Egypta)?

 

 

Jaký symbol vyznává Pan-Evropská unie a proč obsahuje barvu růže? A proč jejich první Kalergiho cenu získala r.2010 paní Merkelová - cenu za kroky k evropskému sjednocení, rušení hranic, atd...?

A co znamenal tento tzv. "sluneční kříž" v dobách před-Kristových, čí je to symbol? Které starověké božstvo vyznávalo i vyznává současně světlou i tmavou stranu, černou i bílou, dvě tváře patřící stejné síle?

Spekulace, říkáte si?

 

 

Citát Heleny Petrovny Blavatsky (zde), vpravo Pike - nejznámější svobodný zednář, o tom kdo je bohem svobodných zednářů (aneb "pravým synem božím") - LUCIFER, the Light-bearer! ... aneb "Světlonoš", v PDF verzi knihy str.210...

Více viz vynikající přednáška prof. Dr. W. Veitha - tajemství tajných společností, zde.

 

O luciferianismu více třeba zde, není to stejné, jako satanismus.

Stručně: satanismus uctívá "materiálno", zatímco Světlonoš (luciferianismus) je "duchem této temnoty" (Spirit of Darkness), je - alespoň podle zednářů a dalších - "ranním sluncem" (aneb synem jitra - Son of the Morning).

 

- jde o obdobu egyptské mytologie, spojené s obdobím úrody po záplavách Nilu, které nastávaly pravidelně (snad po jarní rovnodennosti v určitém postavení hvězd), a s obdobím neúrody - temnoty, po podzimní rovnodennosti. Pojem "Ranní Slunce" odpovídá jaru a přicházející hojnosti (Slunci v poledni), to samé Slunce o podzimní rovnodennosti "se opět noří do Nilu (= smrt), aby se z něj později znovuzrodilo..."; odpovídá pak temnotě, kde vládne bůh podsvětí (Anubis).

Viz legenda o bohovi Osiris a bohyni Isis (dnes Marii?) a o smrti Osirise a jeho (dočasném) znovuzrození a o následně zázračně zplozeném dítěti - bohu Horusovi (dnes "zlatem oděné" dítě-jezulátko, kterému říkali nedaleko Egypta také Tammuz? Ježíš to podle kritiků nebyl, ten se přece narodil "bez zlata", chudý v chlévě - to je podstata i dnešního sporu o pannu Marii, respektive o jejím předobraze - viz bohyně Isis a také viz bohyně Isthar).

Proto se faraóni nechávali balzamovat, aby se později mohli podle této legendy "znovu-zrodit" - jako "ranní Slunce z Nilu", jako Osiris aneb Horus skrze bohyni Isis - nyní královnu nebes, pannu Marii, která je "dárkyní života" (proto ten srpek měsíce - symbol lůna, skrze které se zrodil Horus) a současně "nositelku smrti" (proto drtí hlavu hada, jako symbol smrti). Je androgynním božstvem, "ranním i večerním sluncem" současně (jak tvrdí i Pike o bohu zednářů)?

/* více zde , pasáž asi 15min o Belovi - Baalovi - aneb o Býkovi a "hvězdě v měsíci", symbolu Baal-Hadad, zrození /

 

(A ta stéla na náměstí Vatikánu je přímo a skutečně Osirisova - podle legendy totiž našla Isis jen 13 jeho částí - falus chyběl; nahradila ho tak zlatým falusem, který představuje právě ta stéla. Proto byla v tom egyptském chrámu, jako symbol Osirise, také současně znovuzrozeného boha Horuse; symbolizuje zcela konkrétní věc - tedy "Ranní Slunce", jemně řečeno, to nejen podle prof. Dr. Veitha. Proč si ji Vatikán nechal dovézt a postavil právě tam je k zamyšlení.)

Obdoby této mytologie naleznete samozřejmě i jinde - více ZDE. Např. Brahma je vycházející slunce, Šiva slunce na poledníku, Višnu je oběť (jako Tammuz).

 

Jde o velmi zajímavý kult, víc také viz kniha Morals and Dogma od nejznámějšího zednáře Alberta Pika.

 

Wikipedie - "Královna noci" v dobách starověkého Babylonu reprezentuje vlastnosti bohyně Ishtar - povšimněte si například "trojité koruny" a dvou křídel - nepřipomínají vám trojitou korunu a ty dvě stuhy u obrázku "Pontifex Maximus" výše? Proč mají ty dvě stuhy na spodním okraji "vroubky"?  (Klikněte pro zvětšení obrázku - zde.)

Ocitujme z odkazu o Ishtar a Tammuzovi: Even for the gods Ishtar's love was fatal. In her youth the goddess had loved Tammuz, god of the harvest, and—if one is to believe Gilgamesh —this love caused the death of Tammuz.

 

 

O skutečném ateismu podle A. Pike (PDF str.383):

The real atheist must deny the existence of the Qualities of God, deny that there is any mind of or in the Universe, any self-conscious Providence, any Providence at all. He must deny that there is any Being or Cause of Finite things, that is self-consciously powerful, wise, just, loving, and faithful to itself and its own nature. He must deny that there is any plan in the Universe or any part of it.

He must hold, either that matter is eternal, or that it originated itself, which is absurd, or that it was originated by an Intelligence, or at least by a Cause; and then he admits a God. No doubt it is beyond the reach of our faculties to imagine how matter originated,--how it began to be, in space where before was nothing, or God only.

The real question is, whether such Qualities exist, as we call God; and not, by what particular name we shall designate the Qualities. One man may call the sum total of these Qualities, Nature; another, Heaven; a third, Universe, a fourth, Matter; a fifth, Spirit; a sixth, God, Theos, Zeus, Alfadir, Allah, or what he pleases. All admit the existence of the Being, Power, or ENS, thus diversely named. The name is of the smallest consequence.

- je to pikantní, zvlášť ve vztahu k "ateismu" v Česku, které podle těchto slov zas tak ateistické není. Rovnítko mezi "boha a přírodu" dává směr, známý jako panteismus - zde.

 

Základní kámen (podstavce) "sochy svobody, která přináší do světa světlo (*podtrženo, zvětšete si obrázek po uložení), od Williama A. Brodie, GRAND MASTER OF MASONS (velmistra zednářů) in the state of New York..."

Socha "svobody k něčemu", nebo "svobody od něčeho"?

A od čeho - nebo od koho?  /* více zde /

 

 

Od doby francouzské revoluce se lidé neřídí Božím slovem, ale lidskými zákony - deklarací lidských práv.

Z hlediska vědy stále nejsme schopni "vytvořit život", umíme jen některé modifikace (změny). Lidský genom (DNA) se přestal vyvíjet před 3mld let (to není chyba, více zde), jenže právě prof. Dr. Walter Veith doložil, že v té době nebyla na zemi atmosféra, jejíž složení by umožnilo vznik složitých bílkovin, které řídí dělení DNA (neskutečně přesně), transport částí do jiné buňky a jejich opětovné (stejně neskutečně přesné) spojení s novou DNA. Tedy fakt, že věda věří v náhodný vznik života asi stejně tak oprávněně, jako jiní věří spíš v design (tedy návrh - záměr).

Souboj o podstatu evoluce - samu podstatu moderní části dějin po francouzské revoluci - tak vůbec nekončí, neboť jsme tak zde na Zemi "stále hosty nám neznámého hostitele". Viz i přednáška o rozdílu mezi výběrem druhů (zdánlivou evolucí DNA) a modifikátory DNA (kde se DNA nemění, jen se její části zapínají a vypínají...), více viz přednáška prof. Dr. W. Veitha z Prahy, 2014, ZDE.

Jak jsme přišli na to, že jsme dostatečně inteligentní bytosti, které jsou nadřazené ostatním formám života na Zemi?

Nejsme spíš jen "vysoce efektivní parazit", který (ne příliš inteligentně) masivně ničí svého hostitele, v rámci vzájemných primitivně tupých bojůvek skupin parazitů o lepší pozici "u koryta"? A nezměnila se náhodou původní přirozená soutěž "našeho druhu" o nejkvalitnější genetický materiál (pro rozmnožení) v totální pustošení celé planety?

Tuto otázku klade níže vědec University Karlovy v odborné knize z r. 2014, viz o kousek níž autor Richard Jedlička.

-

 

A jsme současně v období francouzské revoluce zde i v dnešních globálních problémech, třeba v nově prosazovaném "konceptu" rodiny i sexuality, tedy žití mimo manželství "na psí knížku", bez trvalých vazeb v konceptu "naprosté individuální volnosti" (spíš než svobody), sexuální výchova dětí ve Francii, Británii a Švédsku zachází opravdu daleko, včetně zdůrazňování možnosti volby sexuální orientace i menším dětem a "velmi názorného výcviku" v přístupu k fyzické podobě lásky - ovšem s minimem "výcviku" v chápání budování vztahu, atd. A jsme u jádra tohoto sporu - komu a čemu to vlastně vše slouží, opravdu je vše tak pozitivní?

Není ona "naprostá individuální volnost" jen iluzí svobody, kterou jsou lidé manipulováni, aby nezačali přemýšlet?

A jakou roli v tom má dnes islám, křesťanství a judaismus? Přichází snad pravá "svatá válka" několika náboženství - jenže s ateisty? Nebo s luciferiány? Nebo luciferiánů s církvemi? Nebo koho s kým? Navíc náboženství, která se prý nyní mají spojit "v jedno" celosvětové - sloužící navíc korporátně-globalistickému finančnímu kartelu? Nebo naopak?

- Vybavte si statistiky: kam doplulo vůbec nejvíc "adeptů na vytvoření nové světové církve" - do Itálie .-) ?

 

Pokud začnete studovat, zda v různých krajích mají zednáři ve své svatyni Bibli, Tóru nebo Korán, dozvíte se víc - podle W. Veitha a jeho přesvědčivě doložených zdrojů je od 32° zasvěcení na stole pak už jen jedna z těchto svatých knih - podle mnoha jeho indícií navíc celý tento koncept vůbec nevymysleli zednáři, ale někdo jiný, komu se hodí to pak na ně házet, aby sám zůstal v skrytu. Prý je velmi šikovný - rozsouzení tohoto sporu už ale nechám na vás a vaší další snaze.

 

Další videa prof. Dr.Waltera Veitha  najdete např. zde a zde.

 

 

A bude rok 2017 - podobně jako rok 1917 - opět přelomovým pro mnoho dalších let (vznikne nový, ale západní "sojuz", jako válečné nástupiště pro plánovaný konflikt s Euro-Asií o zdroje, aneb Ruskem a Čínou; co je skrývanou podstatou TTIP, CETA a "protiteroristických opatření", omezujících práva a svobody lidí v Evropě, a proč vysoké školy neposkytují dostatečně kvalitní vzdělání pro "kritické myšlení", ale spíš podporují představy o sobectví a osobní prosperitě - zisku)?

 

 

Válku proti Zemi (vč. drancování zdrojů) je třeba zastavit

- říká filosof Šmajs z Masarykovy university v Brně v r.2015.

Společnosti zaměřené jen na zisk nechtějí uvolnit peníze na skutečné vzdělávání, které by nebylo jen účelové, které by lidem ukázalo jejich možnosti řešit krizi.

/ A čemu slouží tzv. "digitální demence" nové generace, jaké filmy sledují evropské děti a na co se v nich pravidelně odkazuje - na empatii a lidství, nebo na násilí, "světové federace" a boje s kdekým? /

 

 

 

Richard Jedlička - Teorie výchovy - tradice, současnost, perspektivy.

Vydalo Karolinum 2014, UK, kol. autorů; ocitujme delší pasáž (str.90, 91, 94):

 Americký profesor Ch. Dawson píše již v roce 1961:

"Skutečnou hrozbou pro rozvoj západní kultury...není racionální nepřátelství rozhodné menšiny, nýbrž velké množství názorů, které nejsou anti-religiozní, ale sub-religiozní.

Takže jejich autoři nepociťují žádné duchovní potřeby, které křesťanství vyplňuje."

Toto je nový postoj, se kterým se evropský prostor za svou 2000let trvající historii nikdy nesetkal. (*anti-religiozní = proti-náboženské, sub = oddělené od víry, ateistické).

Tradičními nepřáteli (*evropského prostoru) byli vždy jinověrci, nikdy však kolektivní lhostejnost. Vůči lhostejnosti či indiferenci konzumenta, který žádné ideje nevyznává, je konfrontace nemožná.

 Běžný občan se tak vzdal práva na rozhodování, jakousi výměnou za "pohodlný servis".

Celý svůj život může trávit (*při splnění základních předpokladů, tedy osobních schopností) ve vysoce organizovaných umělých jednotkách - ve škole, posléze ve firmě, úřadě, státní službě - a jeho úspěch či neúspěch závisí pouze na míře loajality s tímto systémem, ...kde se demokracie postupně mění na oligarchii. (str.94)

-

 

SUB-RELIGIOZITA SOUČASNOSTI je však zároveň vnímána jako problém, se kterým se potýká velké množství současných myslitelů a filosofů. Zcela aktuálním vyjádřením této existencionální tísně ze sub-religiozity je esej francouzského mediavelisty (*odborníka na dějiny středověku) a filosofa RÉMI BRAGUE (narozen 1947), který:

v současné sub-religiozitě vidí také zároveň příznak vyčerpání a smrti současného ateismu.

 Brague tvrdí:

Současný ateismus se od dob osvícení naplnil - přinesl své plody, ale tím také odhalil svou problematičnost a nakonec se zcela vyprázdnil.

Tato teze spočívá v tvrzení, že:

Současný sub-religiozní člověk ztratil schopnost odpovědět si na otázku:

- jaké je jeho právo (jako lidského druhu Homo Sapiens) na interpretaci světa a ovládání ostatního života na planetě?

 

 

/ konec náboženské části /

 

...

 

Epilog

Thomas P. M. Barnett, který se pohybuje 20 let v administrativě USA, hlavně v okolí válečníka v Iráku D. Rumsfelda, prý razí tuto tezi (zde):

Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras... Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionu přistěhovalců z třetího světa. ...Proces globalizace bude završen vytvořením jednoho světového náboženství, jediné multi-kultury.

/ * S tím prý souvisí i Agenda 21 římského klubu, viz odkazy zde a zde., první odkaz směřuje na projev australské senátorky Ann Bressington s cz titulky, přímo na zásadní pasáž, druhý na podobný text magazínu Protiproud. Které klíčové rozhodovací procesy jsou touto agendou delegovány na nadnárodní úroveň?

Přitom více lidí zmiňuje, že není úplně jasné, kdo koho vlastně ovládá? Často se také mnoho konceptů "think-tanků" maskuje za skutečně velmi bohulibé cíle, stejně jako nadace globalistů mají vznešené názvy, jako Nadace pro světový mír, Výbor pro demokracii, apod.; na tyto ideové deklarace bohužel nelze vůbec spoléhat. /

 

Ekonomický poradce Jaroslav Kuchař změnil postupně své názory na aktuální události, byť dříve podporoval různé iniciativy, řekněme z prostředí "pravdy a lásky" (zde):

O tom, kdo stvořil Al-Káidu, se už ví. Vznik ISIL v pouštích Iráku a Sýrie, kde americké satelity kontrolují každou píď země, nemohl proběhnout bez povšimnutí - souhlasu USA. Podle různých náznaků Pentagon ignoruje Bílý dům a dělá si svoji vlastní politiku, stejně tak CIA.
Pokud bychom měli zasáhnout mozek ISIL...., kde je asi tak geograficky umístěn? Rijád? Ankara? Langley? Pentagon?

Rusko a Čína nejsou rozhodně vzorové demokracie, ale představa, že nás ohrožují vojensky, je nesmyslná. Jejich zájmy jsou ekonomické. Chtějí a potřebují prosperující Evropu.

Opět mohu sáhnout ke George Friedmanovi ze Stratforu. Po internetu koluje video z jeho přednášky, kde říká, že jediným klíčovým zájmem USA v Evropě v minulých sto letech bylo zabránit úzké spolupráci mezi Německem a Ruskem. Říká tím, že USA potřebují slabou Evropu.
 

Kdo tady haraší zbraněmi? A proč? Do jaké míry se dnešní USA řídí neokonzervativní Wolfowitzovou doktrínou?

George Friedman, ředitel Stratfor, ve své knize Příštích sto let píše (2009), že Rusko nemůže připustit ztrátu Ukrajiny a Běloruska ze sféry svého vlivu zkrátka proto, že by se tím úplně odkrylo a nebylo se schopné bránit případné agresi. Dnešní krizi na Ukrajině předpověděl včetně toho, že Rusko bude vypadat jako agresor, ale jeho kroky budou ve skutečnosti vynucenou obranou.

Putin ve svém známém projevu z roku 2007 řekl, že i když Rusko výměnou za souhlas se sjednocením Německa dostalo příslib, že se NATO nebude rozšiřovat na východ, akceptuje to jako právo zemí na určení své bezpečnostní politiky, ale klade otázku, proč je zde budována infrastruktura, která Rusko ohrožuje? Tohle všechno generálové USA / NATO vědí. Přesto jsou dnes raketové základny v Polsku, Rumunsku, vojenské kontingenty v Pobaltí, přes nás jezdí různé jízdy… /* původně prý ne kvůli Rusku, ale kvůli Íránu, viz kauza radar v ČR./

 

Kudy dál?

Stále si vážím lidí, kteří se angažují v iniciativě Vraťte nám stát, i když se v mnohém názorově rozcházíme. Nepochybuji o jejich dobré vůli posouvat věci k lepšímu. Jenže

...když nepřesně interpretujete realitu, pak skutečnost, zda svým konáním podporujete dobro či zlo, je věcí náhody.

Když realitu interpretujete opačně, místo dobra podporujete zlo.

Tuto odpovědnost ale nelze sejmout z nikoho z nás. Platí tak stejně pro mne, jako pro vás. Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. ... S těmi dalšími nemá smysl ztrácet čas. Každá generace má své svazáky (komsomolce, hitler-jugend…). Už na škole jsme některým aktivním svazákům říkali buď "jasánci" (čili ideologická zblbla podle postavy z Černých baronů) nebo "vy..cánci". Vyberte si.

Nikdy jsem si nedělal žádné zvláštní iluze o jakémkoli režimu. Jak hodně pokročila degradace západní společnosti jsem si uvědomoval postupně, řekněme od doby tzv. "humanitárního bombardování" těsně po našem vstupu do NATO. V době Arabského jara jsem už dlouho věděl, že jako země opět stojíme na špatné straně.

Co zbylo: naše společnost vyrostla díky dvěma motorům - tržní ekonomice a přirozenému právu, realizovanému zastupitelskou demokracií. Ctím tedy pouze hodnoty tradičního britského liberalismu: osobní, politické, ekonomické a náboženské svobody v původním významu tj. ve smyslu svobody od něčeho (tzv. negativní svoboda -nechat žít, nevnucovat), kde stát plní především ochrannou roli.

Svoboda pozitivní (k něčemu) je už fakticky uplatněním moci, která musí být ze zřejmých důvodů regulována: "Tvoje svoboda končí na špičce mého nosu". Odtud bychom se měli odpíchnout při diskuzích, jak znovu a lépe.

 

POZN.:Toto podepisuji v plném rozsahu a doporučuji všem rozumným lidem přečíst si CELÝ rozsáhlý článek s panem Kuchařem, i jeho návrhy na řešení současné krize, jsou velmi inspirativní a kéž by se u nás našli politici, kteří by měli takto rovnou páteř.

 

A zachrání poslední německou "globální" banku (Deutsche bank) arabští boháči z Kataru?

A co s bankou pak udělají, k čemu vliv v ní využijí? (Spiegel, zde).

 

 

 

DODATEK

 

Opravdu si někdo v našich zemích ještě myslí, že ty zbraně do Kosova, Rumunska, Polska, baltických zemí a na Ukrajinu vozí Američané hlavně "pro naši ochranu", pro ochranu Ukrajinců, Rumunů, Estonců nebo Čechů? Pardon, ale...

Podívejte se na to optikou druhé strany, neboť:

USA + EU = 1000mld USD ročních zbrojních výdajů (600 + 400).

Rusko + Čína = 160mld USD ročních zbrojních výdajů (70 + 90).

- kdo je tedy obránce, kdo je útočník?

 

Nebudeme spíš sloužit jako "kanónenfutr" v plánované příští válce o zdroje?

A jak by třeba reagovaly Spojené státy na ruské válečné lodě v Mexickém zálivu, když by si Rusko stěžovalo, že US stíhači přelétávají nebezpečně blízko nad jejich loděmi s nosiči nukleárních zbraní?

A proč bruselští byrokrati a naše vláda podporují (podle mého názoru skutečně až příliš) snahy "o kontrolu názorů občanů" - prý v zájmu bezpečnosti? Nejde spíš o plíživý nástup novodobé totality a společně se smlouvami CETA a TTIP o zavádění světové vlády korporací a bankovně-vojensko-průmyslového kartelu? A ty občane mlč? (zde)

Kam odešel bývalý předseda Evropské komise - do Goldman Sachs? A odkud je šéf ECB?

 

Armadninoviny.cz, 7. 5. 2013:

Vypukne v roce 2030 americko-čínská válka o zdroje?

(původní anglický zdroj zde)

Výsledky studie washingtonského think-tanku

Carnegieho nadace "pro mezinárodní mír" (* jak jinak).

Podle studie se mají během 15 až 20 let naplno srazit mocenské zájmy sílící Číny na jedné straně a dosavadního vojenského hegemona v oblasti, Spojených států a Japonska, na straně druhé. Autoři ve studii upozorňují především na riziko, že Čína může vyjít z tohoto střetu jako vítěz.

Ekonomika Spojených států se také potýká s nesmírnými potížemi, což vede k sílícím tlakům na snižování investic do obrany. Americké ministerstvo obrany bude muset během deseti let ušetřit mnohem více než oněch Obamou schválených 500 miliard dolarů.

Má-li se uchovat vliv Spojených států a Japonska, musí Spojené státy udržet vojenské výdaje na 4pct HDP.

 

 

iDNES, 18. 3. 2014:

Lidstvo kvůli změnám klimatu čekají války o zdroje, varuje studie.

Původní anglický zdroj (článek v The Indipendent) je zde.

 

4. 4. 2015

Filosof V. Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo.

Spojuje ji také s válečnými konflikty.

Nová zpráva OSN varuje před tím, že do deseti let budou tři miliardy lidí čelit nedostatku vody.

Geolog, klimatolog, filosof a popularizátor vědy Václav Cílek dává dopady sucha do souvislosti s událostmi v Sýrii, na Ukrajině i vznikem Islámského státu.

Upozorňuje také na zprávu o civilních ztrátách během irácké války a srovnává to s pozorností, jaké se u nás dostalo nevýznamné události, jakou byl průjezd amerického konvoje.

Ke sporům o objektivitu zpravodajství ČT říká, že nelže, ale ani nemluví pravdu.

 

 

6. října 2016

Washington – Není otázkou zda dojde ke třetí světové válce, ale kdy se tak stane.

Právě to si myslí vysocí představitelé americké armády, kteří se sešli na konferenci ve Washingtonu. Kromě toho také poukazují, že v budoucím konfliktu budou hrát velkou roli technologie, proto je třeba vytvořit jednotné rozhraní, aby mohl voják bez velkého učení přecházet z ovládání vrtulníků do tanku či k ovládání dalších zbraní.
 

 

 

Washington Times, 4. října 2016

Americká prezidentská kandidátka Demokratické strany, Hillary Clintonová, je tak fascinována tím, že napadne Rusko, že se zdá že zapomněla, že jejím hlavním politickým soupeřem je Donald Trump, píší Washington Times.

Program Clintonové postupně povede USA ke katastrofě. U ní není místa pro opatrnost nebo profesionalitu, natož zdravý rozum.
 

 

 

...

 

Český rozhlas, 14. září 2016:

USA podepsaly dohodu o rekordní vojenské pomoci Izraeli ve výši 38 miliard dolarů.

a ZDE:

U.S. Sold $100B Worth of Weapons to Saudi Arabia in 5 Yrs

(USA prodaly za 5let Saúdské Arábii zbraně za 100 miliard dolarů).

- jak asi dopadne po vítězství wahhábistů v Sýrii při tomto poměru vyzbrojování (již sto let probíhající) zápas o náboženské centrum islámu i judaismu (a křesťanství), tedy Jeruzalém? USA a Izrael si slibují oslabení Íránu, jenže na koho zaútočí wahhábisté potom? A jak dopadnou Arabové, až "mouřenín doslouží", jaký osud bude čekat tamní obyčejné lidi?

 

 

Jaká je tedy přesně role kontinentální Evropy

v konfliktu USA, Británie a Izrael vs. Rusko, Čína a Irán?

- Posiluje nás, je v našem zájmu, nebo jsme jen účelově využíváni

v této "bitvě o zdroje Euro-Asie a současně o svaté město Jeruzalém"?

 

A kdo přesně a proč podporuje masovou migraci do Evropy, jaká je role globálních nadací, proč se opakuje situace let 700-730 n. l. (viz mapka šíření islámu do Evropy na blogu č.1)?

 

Michal Broža, vedoucí Informačního centra OSN v Praze, zveřejnil tuto statistiku (moje vlastní foto z přednášky).

 

Je čas se zamyslet, jde o klíčové otázky dneška.

"Zítra" už může být na odpověď pozdě,

není už žádný důvod dál něco skrývat.

 

Stojíme na křižovatce, ze které nemusí existovat možnost návratu.

Hodiny začínají odpočítávat čas..., naše současná špatná rozhodnutí

mohou zahájit sestup kontinentální Evropy z civilizačního výsluní.

 

"Europe, destined for conflict?"

George Friedman

 

 

 

....

 

 

 

BONUS č.4 

 

(*doplněno 23. 10. 2016)

Kdo vycvičil např. čečenské radikály, Al Káidu v 80.letech anebo ISIS?

Dobrým dokladem je následující diplomová práce (a další odkazy doplněné v textu). Hned v prvním odstavci (vybrané části) se hovoří o nadřazeném chování koloniálních velmocí, v závěru cituji i pasáž o podobně účelově-nadřazeném chování velmocí po rozpadu Sovětského bloku - byli cvičeni čečenští separatisté, stejně jako Al Káida v 80. letech. Otázkou je proč?

 

O wahhábismu (a útoku na mešitu v r.1979) ZDE

- bakalářská práce Jany Šefarové z Masarykovy university v Brně (2007),

na téma "Wahhábismus v ideologii soudobých radikálních islámských skupin".

 

(kráceno)

Neúspěch moderního politického islamismu.

Dalším důvodem k vzestupu fundamentalismu a radikalismu v muslimském světě

byl neúspěch moderního politického islamismu.

Za jeho zakladatele z počátku 20. století jsou považováni:

- Hassan al-Banná v Egyptě

- Sajjid Abul Al Mawdúdí v Indii

Oba byli svědky pádu chalífátu[3], vzestupu koloniálních mocností a jimi vnímané nadřazenosti Západu nad poníženými muslimy.


Jejich cílem byla homogenizace islámských hnutí pro jednotu ummy[4], snažili se překonat
rozdíly mezi jednotlivými islámskými školami a sektami.

Islamizace společnosti měla probíhat politickými, nenásilnými akcemi, vzděláním, kulturní či sociální činností (Burke 2004: 47-55).

V muslimském světě bylo založeno mnoho politických stran, které následují jejich
příkladu. V 80. letech již však většině bylo jasné, že politický islamismus jako síla pro
sjednocení ummy neuspěl
. Vstupem do politiky strany pozbyly své radikálnější náboženské
rétoriky a soustředili se na domácí problémy. V této době můžeme v muslimském světě vysledovat
jasný přechod od reformismu k radikalismu.

Staré politické strany byly vytlačovány radikálními, které byly vůči politice a postupným změnám pesimistické. Chtěly získat podporu okamžitě, věřily pouze v sílu činů a tak:

...byly některé země svědky totálního ničení starého režimu, terorismu a brutálních vražd bývalých elit i civilního obyvatelstva.

[5] (Burke 2004:119- 120, Roy 2002: 58- 75).

 

Fundamentalistická* víra je absolutistická a antidemokratická.

/*existuje samozřejmě i méně "ortodoxní" vyznávání islámu, detaily viz odkaz výše... /

Bůh je jedinou instancí a Korán jeho autentickým a konečným slovem, o kterém se nepochybuje.

Islám navíc není pouhým náboženstvím, je to celý způsob života.

Určuje každý aspekt života muslimů, má zákony, pravidla i zákazy pro veřejnou i soukromou sféru. V ideálním islámském státě tedy není ani možné oddělit náboženství od politiky.

Stát má být řízen náboženskými zákony a autoritami.

Právě tento absolutistický charakter islámu je pro některé důkazem, že je náchylnější k fundamentalismu, od kterého je blízko i k radikalismu.

(Weinberg- Pedahzur 2004: 71- 87).

....Neofundamentalisté však bojují nenásilnými zbraněmi, tzv. dawou, což je výzva k přijetí jejich verze islámu, propaganda, výuka, misijní činnost či osvěta.

 

Radikálové se podle Roye odlišují tím, že za legitimní prostředek boje považují džihád.

Stoupenci wahhábismu (*často je nazývají Salafí) se od počátků (Muhammad bin Abdalwahháb, *1703- 1792) považovali za jedinou skutečně muslimskou komunitu. Všechny ostatní odsoudili jako odpadlíky od islámu a tvrdě proti nim vystupovali. Toto opatření tedy zasáhlo jak bezvěrce a jinověrce, tak šíity, súfisty (islámskou mystiku) i odlišné sunnitské školy (Allen 2006: 42- 62).

Ústředním pojmem nejen wahhábismu, ale celého islámu je tawhíd, což znamená jedinost Boží a jím stvořeného řádu světa (Kropáček 1996: 53). Striktní monoteismus a jiné zásady wahhábismu popsal Abdalwahháb ve svých knihách:

- Kitáb al-tawhíd (Kniha jednoty)

- Kitáb al-džihád (Kniha džihádu)

...které se staly základními texty tohoto hnutí.

V nich vysvětluje verše z Koránu a sunny, určuje co je povolené a co zakázané ve víře i životní praxi.
 

 

Expanze Saúdů

však ohrožovala jednotu a stabilitu Osmanské říše, pro kterou byli wahhábovci nebezpečnou sektou (Commins 2006). Pravdou je, že wahhábovci byli ve svém tažení a obracení na víru fanatičtí a radikální.

Roku 1773 přešel titul imáma z Abdalwahhába na amíra Abdalazíze, který tak získal absolutní moc (Allen 2006: 61- 62).

Vyhlásil džihád proti všem, kdo odmítli wahhábismus.

Vraždy, drancování, dobývání území, ničení svatyň a hrobů po Arábii, Iráku, Jemenu, Ománu i Sýrii byly na denním pořádku.

Turecký sultán brzy nařídil Egypťanu Muhammadovi Alímu Pašovi, aby wahhábovce zničil.

 

...

 

Vzpoura proti Saudům r.1979

Druhá, mnohem viditelnější krize /*ve 20. stol. / zasáhla Saúdskou Arábii v roce 1979, a to přímo její nejposvátnější místo, Velkou mešitu v Mekce. Jistý Džuhajmán al-Utajbí spolu s dalšími několika stovkami ozbrojenců tuto mešitu obsadil (Kropáček 1996: 155).

Akce byla první otevřenou rebelií proti režimu Saúdské Arábie.

Radikálové byli potomci bojovných ichwánů a silně věřící.

Protestovali proti zkorumpovanému režimu v království, okázalému blahobytu
rodiny Saúdů, stoupajícímu počtu cizinců v zemi a proti modernizaci.

Tvrdili, že tento kulturní útok je dílem Západu, který se snaží ovládnout muslimský svět a Saúdové ho v tom podporují. Tím se Saúdové odchýlili od islámu a lid by měl svrhout je, i jejich západní spojence.

Saúdové se rozhodli k ráznému řešení, které však (jako téměř všechna rozhodnutí)
podléhalo souhlasu ulamá. Duchovní by zřejmě i souhlasili s několika názory radikálů, ale wahhábismus jim podporu povstání proti králi nedovoluje. Postavili se proto za krále a vydali fatwu, která povolovala vstup a zásah armády na posvátném místě.

Povstání bylo potlačeno a mnoho rebelů popraveno. Následovalo utužení wahhábistického režimu a veřejné morálky[17].

Saúdové ale měli brzo zjistit, že radikalismus se v zemi nadobro usadil a jeho projevy se
budou stupňovat.

 

 

/ *Afghánistán /

Jako rychlé, dlouhodobě však nepříliš prozíravé řešení, se ukázala podpora odchodů radikálů do Afghánistánu, kde právě začínala válka proti Sovětskému svazu.
 

* USA podpořily tyto radikály s pomocí Pákistánské tajné služby ISI a vznikla tak Al Káida, což byl vlastně původně "seznam" (báze - databáze - arabsky "Al Káida") západem podporovaných džihádistů - citace viz kniha A. Clarka (byl poradcem čtyř US prezidentů pro otázky bezpečnosti a terorismu- dokládá stupňující se závažnost chyb Ronalda Regana, George H. W. Bushe a jeho syna George W. Bushe v boji proti islámskému terorizmu).

Viz též pokračování citace bakalářské práce Jany Šefarové o výcvikových táborech pro válku v Afghánistánu:

 

V některých táborech (převážně arabských) však prý probíhaly i určité speciální výcviky pro
vybrané jednotlivce či zájemce (například pro čečenské skupiny). Tyto výcviky byly velmi
detailní. Nasírí uvádí, že vybraní mudžáhidé znali většinu existujících zbraní světa. Pokud se
zbraně nenacházely přímo v táborech, znali je alespoň teoreticky.

Speciální výcvik

mohl být zaměřen i na práci s jedy a chemikáliemi, sestrojení výbušnin, únosy lidí, falšování dokumentů nebo přípravu útoku na budovu či letadlo [22].

[22] Tímto výcvikem na přípravu výbušnin prošel i Abú Hamza al-Masrí, který při něm přišel o oko a obě ruce (Nasiri 2006: 274- 275). Později kázal v londýnské mešitě ve Finsbury Park. Tento radikální duchovní byl zatčen a v roce 2004 uvězněn ve Velké Británii. Je obviněn mimo jiné i z přípravy teroristických útoků, šíření radikálních materiálů a podněcování k vraždám a rasové nenávisti (BBC).

Součástí byl i jakýsi psychologický trénink,který měl mudžáhidy připravit na možnost zajetí, výslechů či mučení a naučit je i v takových situacích obstát, vystupovat nenápadně a případně i účelově lhát. Strach ze smrti byl překonáván obdivem k mučednické smrti v boji.

 

.....

 

Islámští fundamentalisté..

...bojují za očištění náboženských doktrín, vidí sami sebe jako obrozenecké hnutí. Cílem obnovení tradic a zásad svatých textů je vytvoření pravého islámského státu. Doba proroka Muhammada a prvních čtyř chalífů[1] je pro ně ideálem, kterého chtějí dosáhnout v dnešní době.

Odmítají proto další vývoj a inovace ve výkladu Koránu, ty jsou podle nich příčinou úpadku a stagnace muslimského světa.

Chtějí napravit způsob života společnosti tím, že se vrátí k praxi předků a doslovnému výkladu Koránu a sunny[2] (Kropáček 1996: 11-33).

Při tomto úsilí bojují proti všem vnitřním i vnějším nepřátelům, jejich boj má však daná pravidla a hranice. Fundamentalisté jsou tedy velmi konzervativní, často odmítají realitu dnešní doby i jakýkoliv dialog. Lpí na své pravdě jako na jediném dobru a zatvrzele odmítají vše ostatní jako zlo.

Mezi muslimy vzniklo toto přesvědčení jako reakce na sekularizaci, pluralismus a modernitu.

Snaží se zabránit těmto trendům v muslimském světě. Odmítají jakékoliv znaky “westernizace”, protože Západ je pro ně zkažený, individualistický a materialistický. Demokracie a náboženská svoboda podle nich přispívá k bezbožnosti. Cítí se ohroženi Západem a jeho hodnotami, které jsou jim cizí (Weinberg- Pedahzur 2004: 28- 33). Muslimská společnost má být tradiční a má být vychována pro zbožný život v rámci celého kolektivu.

 

* Více na toto téma (že islámský neo-fundamentalismus se změnil na radikalismus, adaptoval se a využívá západní moderní způsoby boje, zbraně, technologie globálního moderního světa - i žijí na západě - pro obnovení středověkého chalífátu - jde o zajímavý rozpor) v odkazu v nadpisu.

Zkráceně - Asad a Írán jsou "vnitřní nepřátelé", západní země "vnější nepřátelé" wahhábismu.

 

---

 




Reflex, 20.10. 2016
Daily Mail: Britské islámské školy šíří extremismus a nenávist, vláda na to nereaguje.

Na počátku října zveřejnil britský internetový deník dailymail.co.uk zprávu o pokračující extremistické výchově v muslimských školách. Investigativní novinářka Lucy Osborneová zjistila, že desítky islámských škol ve Velké Británii byly sice označeny za místa šíření islámského extremismu, ale nebylo proti nim výrazněji zakročeno. Naopak pět škol, jež měly být uzavřeny, dále pokračuje ve výuce muslimských dětí.

...v desítkách islámských škol se šíří nenávist, extremismus a děti nejsou vychovávány k britským hodnotám. Naopak se při vyšetřování ukázalo, že v některých státních školách se pokoušeli islamisté převzít kontrolu nad celou školou a jejich odpůrci čelili zastrašování.

Bylo například zjištěno, že na škole Park View Academy v Birminghamu byli trestáni žáci, kteří udržovali veřejné vztahy s opačným pohlavím, dívky a chlapci byli separováni a mnozí z učitelů měli islámské extremistické projevy. National College for Teaching and Leadership, britský úřad dohlížející na učitele, tehdy zahájil vyšetřování desítek muslimských učitelů.


Novinky:

Téměř dvě třetiny uprchlíků, kteří při vstupu do Velké Británie uvedli, že jsou mladiství, byly ve skutečnosti starší 18 let, zjistilo podle deníku The Telegraph tamní ministerstvo vnitra. Údaj se týká období od září 2014 do září 2015. Podle úředníků bylo v té době 65 procent údajných dětských uprchlíků dospělých.

 

 

říjen 2014: The Real News - Who Makes US Foreign Policy?

Bývalý šéf úřadu Colin Powella (který byl ministrem zahraničí v době druhé války v Iráku, 2003), plukovník Lawrence Wilkerson, říká:

USA DNES OVLÁDAJÍ (NADNÁRODNÍ) OLIGARCHOVÉ.

 "Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze."

Lawrence Wilkerson

 

 

Pan-Evropská unie a cena Kalergiho.

18. 7. 2016

Kalergi byl iniciátorem Evropské parlamentní unie, která poprvé zasedala v Haagu v roce 1947.

Později dal podnět ke vzniku Rady Evropy a Evropského parlamentu.

Obě tyto kampaně už pomáhala sponzorovat CIA. Potvrzují to odtajněné dokumenty a spisy amerického Národního archivu. Hlavním nástrojem Washingtonu pro plánování a uskutečňování jeho evropské politiky se stal Americký výbor pro sjednocenou Evropu. Byl založen v roce 1948. Jeho předsedou byl generál William J. Donovan, který za války řídil vojenskou špionážní službu, a místopředsedou ředitel CIA Allen Dulles.

V memorandu z června roku 1950 Donovan dal pokyn a návod ke kampani podporující vznik Evropského parlamentu. CIA považovala za „hired hands“, najmuté síly, nejen Shumana a Moneta, ale iPaul-Henriho Spaaka a řadu dalších horlivých zastánců jednotné Evropy.

Když se tehdejší vůdce panevropského hnutí Josef Rettinger pokusil najít víc evropských finančních zdrojů, Dulles ho okamžitě ukáznil. V roce 1958 Washington financoval 53,5 procent všech výdajů hnutí. Celkově na ně vynaložil padesát milionů dolarů, což tenkrát byly velké peníze.

Hlavními sponzory byly Rockefellerova a Fordova nadace spolu s průmyslovými a finančními magnáty úzce napojenými na vládu USA.

Americké ministerstvo zahraničních věcí usměrňovalo vývoj v Evropě.

Například v memorandu z června 1965 nabádá vice-prezidenta Evropského společenství Roberta Marjolina, aby nepřipustil jakoukoli věcnější debatu o společné měně až do chvíle, kdy jejímu zavedení nebude už možno zabránit.

...„Follow the money track,“ kladl mi na srdce můj mentor. Aby člověk mohl o něco lépe porozumět často záměrně zamotaným záležitostem a vztahům, musí se pokusit vystopovat cestu peněz: od koho jdou, komu a proč.

Neboť kdo platí muziku, tomu hrají.

--

Krátce poté, co Kalergi přijal československé občanství, založil s pomocí Otty von Habsburka v roce 1922 Panevropskou unii a stal se jejím prezidentem.

O rok později uveřejnil manifest Panevropa. U nás také napsal své hlavní dílo nazvané Praktický idealismus, v němž podrobně vyložil svůj ideologický a organizační plán na vznik jednotné Evropy.

Marně pátrám po národních a kulturních rozdílech. Zmizely beze stopy.

Vidím jen bezbřehé moře Kalergiho míšenců. Jsou polovzdělaní a hédonističtí, ...nemají charakter, vůli ani páteř. Tvoří snadno manipulovatelnou masu, ovládanou novou mezinárodní elitou, která má ve svých rukách veškerou moc.

Tato „panská rasa“ se řídí „božskými zákony eugeniky.“ Partneři se jsou pečlivě tříděni a vybíráni. Rozhodujícím měřítkem je osobnost, ne národní a třídní příslušnost. Vládnoucí elita se vyznačuje nezlomnou vůlí, velkorysostí, ušlechtilostí ducha i těla. Míšenci se jí podrobují dobrovolně a spokojují se skutečností, že jsou druhořadí a podřadní.

- Vidím společnost krajně dvou-rychlostní, a tomu je přizpůsoben také právní, zákonodárný a trestní systém.

Demokracie v Kalergiho pojetí je pouhá mezihra. Jakmile se nadnárodní elita zmocní nástrojů společenské moci, to jest armády, policie, bank a sdělovacích prostředků, demokracie sama zmizí v propadlišti dějin, neboť je "pouhou zástěrkou diktátu oligarchie."

Jak nesmírně jasnozřivé! Uvaž, že napsal téměř před sto lety, co lidé stále nechápou...

 

 

Parlamentní listy, 7. 9. 2015, Daniel Veselý,

Wikileaks - uniklé materiály: O Američanech a zemi, odkud nás zaplavují uprchlíci.

Robert Naiman v The WikiLeaks Files dále píše o tom, že šéf americké ambasády v Damašku v kabelogramu z prosince 2006, adresovaném americkému ministerstvu zahraničí a Bílému domu, navrhoval, aby americká vláda ve spolupráci se Saúdskou Arábií a Egyptem vyvolala v Sýrii sektářský konflikt mezi tamními šíity a sunnity, jenž by destabilizoval syrskou vládu.

V té době zuřil sektářský konflikt v Iráku, který mimo jiné přispěl i k zažehnutí sektářské pře v Sýrii – jde o další faktor, jenž zůstává poněkud v pozadí. Američtí stratégové si v té době byli dobře vědomi děsivých dopadů této zhoubné politiky "rozděl a panuj", a přesto měli v plánu tutéž strategii implementovat v Sýrii.

 

 


Guardian, 11. prosinec 2014:

Isis: the inside story

In the summer of 2004, a young jihadist in shackles and chains was walked by his captors slowly into the Camp Bucca prison in southern Iraq. He was nervous as two American soldiers led him through three brightly-lit buildings and then a maze of wire corridors, into an open yard, where men with middle-distance stares, wearing brightly-coloured prison uniforms, stood back warily, watching him.

“I knew some of them straight away,” he told me last month. “I had feared Bucca all the way down on the plane. But when I got there, it was much better than I thought. In every way.”

The jihadist, who uses the nom de guerre Abu Ahmed, entered Camp Bucca as a young man a decade ago, and is now a senior official within Islamic State (Isis) – having risen through its ranks with many of the men who served time alongside him in prison. Like him, the other detainees had been snatched by US soldiers from Iraq’s towns and cities and flown to a place that had already become infamous: a foreboding desert fortress that would shape the legacy of the US presence in Iraq.

 

 

Literární noviny, T. Spencerová:

Jak (*vznik) IS souvisí s americkou věznicí v Camp Bucca?

Jak konstatuje libanonský Al Achbár, není jasné, co se během Bagdádího věznění v Camp Bucca odehrávalo. Podle výpovědí amerických důstojníků, kteří v tam sloužili, byli vězni drženi odděleně a na základě jejich ideologie. Podle expertů tak vznikl prostor pro jejich přímou nebo nepřímou „verbovku“.

Bývalí vězni na záznam vypověděli, že Camp Bucca, který byl uzavřen v roce 2009, byl něco jako „školou Al Kajdy“, v níž staří zkušení vězni učili mladé třeba jak zacházet s výbušninami, připomíná Al Achbár. Jeden z extremistů prý za mřížemi strávil pouhé dva týdny, ale přitom stihl oslovit několik desítek vězňů, přičemž američtí vojáci proti takovým kontaktům nic nedělali.

Libanonský deník poukazuje na to, že
kromě společně strávených měsíců či let v Camp Bucca spojuje lídry IS další okolnost – žádný z nich nebyl zabit při amerických náletech, ale v bojích s iráckou či syrskou armádou nebo s jinými džihádisty. A co víc, vznik IS opravdu oslabil vliv „staré dobré“ Al Kajdy, proti níž původně americká „válka proti teroru“ započala, což znamená, že svým způsobem bylo někdejšího cíle dosaženo…

Každý si z výše uvedeného může vyvodit vlastní závěry...

...

Sýrie se přitom s Irákem shoduje v tom, že nejlepší cestou k vítězství nad IS bude donutit prozápadní feudály z Perského zálivu, aby džihád přestali financovat a vyzbrojovat.

To je ale pravý opak toho, co chce Obama i Saúdové, spojené arabské emiráty a další. Přesto lze ale pravidelné kontakty mezi Irákem a Sýrií vnímat za přijatelné východisko pro USA: neznepřátelí si ropné Saúdy (i kvůli tomu Západ přehlíží fakt, že IS dokola omílá citáty z Muhammada ibn Wahhába, tedy zakladatele radikální odnože islámu, která vládne i v Saúdské Arábii, a přehlíží i saúdskou roli v 11. září), a přitom budou důležité informace proudit. A IS pod pečlivým dohledem a pomocí z USA a od Saúdů, kteří ho chtějí zničit, bude sílit. A válka se roztočí donekonečna.

Kdo v ní ale nakonec prohraje?

Podle egyptského prezidenta Abdala Fattáha Sísího to bude jednoznačně Evropa, kam podle něj zamíří džihád z Blízkého východu i severu Afriky.

 

 

ROPA A ISIS

Obrovské otázky budily také ohromné zisky ISIS z prodeje ropy, spekulace v britském tisku naznačovaly, že tento prodej spravuje Turecko (podle některých společně s Izraelem, zde text od Global Research), se skrytou podporou některých západních ropných firem.

Global Research (here):

In August, the “Financial Times” reported that
Israel obtained 75% of its oil supplies from Iraqi Kurdistan. More than a third of such exports go through the port of Ceyhan, which the FT describe as a “potential gateway for ISIS-smuggled crude.”

 

 

Citace z Rádio Vaticana, 31. 7. 2015:

 Apoštolský vikář Aleppa: Islámský stát stvořily mocnosti tohoto světa.

„Islámský stát je nástrojem v rukou velkých mocností, které jej vytvořily, vyzbrojily a podporují jej. Namísto terénního boje proti Islámskému státu od něj mocnosti kupují ropu a rozkradené archeologické památky“, prohlásil apoštolský vikář syrského Aleppa v rozhovoru pro zpravodajství italské televize TV2000.

Biskup Georges Abou Khazen v něm také mluví o výcvikových táborech pro kriminální živly, bojující pod hlavičkou Islámského státu, které leží v zemích sousedících se Sýrií, včetně Turecka. „Dobře víme“, pokračuje apoštolský vikář latinského obřadu, „komu Islámský stát prodává ropu v ceně třiceti dolarů za barel, přičemž počáteční cena byla dokonce pouhých deset dolarů. A muzejní exponáty určitě neputují do soukromých vil v Somálsku nebo Mauretánii“, uvedl mons. Khazen...

 

....

 

Závěr?

Zopakujme z odstavce výše:

 

"...IS pod pečlivým dohledem a pomocí z USA a od Saúdů, kteří ho chtějí zničit, bude sílit.

A válka se roztočí donekonečna.

 

Kdo v ní ale nakonec prohraje?

Podle egyptského prezidenta Abdala Fattáha Sísího to bude jednoznačně Evropa,

kam podle něj zamíří džihád z Blízkého východu i severu Afriky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AKTUALITA - TURECKO, BULHARSKO, IZRAEL A RUSKO

SE (OBCHODNĚ) SPOJUJÍ, JAKÉ DŮSLEDKY TO BUDE MÍT PRO EU

A JAKÉ DŮSLEDKY TO BUDE MÍT PRO USA?

27.8. 2016 (aktualizováno - odkazy a citace)

Český zdroj s odkazy na zahraniční zdroje: ZDE a ZDE.

 

Když jsem v r.2014 v létě začínal psát BLOG č.1 (zde), jeden z prvních textů byl věnovaný Turecku a předvolební debatě odborníků na německém webu DW.

Erdogan tehdy vyhrál volby už v prvním kole, získal víc než 50pct hlasů.

Druhým zásadním článkem té doby byly otázky, které vznesl ve svém skvělém textu US patriot Pat Buchanan (kandidoval dříve dokonce na prezidenta USA), který nastolil otázku postojů Izraele k ISIS vs. postojů Izraele k Íránu. Hlavní otázkou tohoto skvělého textu (o historii "pragmatické politiky USA", a o postojích USA k otázkám vývoje v Sýrii) ovšem bylo, zda se Obama v Sýrii přikloní na stranu Íránu, libanonského Hizbaláhu a Asada, kteří bojovali proti ISIS, nebo zda se přikloní na stranu Izraele, Saúdů a Kataru, kteří bojují v této bohaté oblasti o dominanci s Íránem (a proto podporují nebo podporovaly ISIS - např. zde, zde).

Turecko a jeho postoje v této hře byly velkou neznámou, stejně jako role USA v této válce, kde USA v Iráku proti ISIS bojovaly, ale v Sýrii podporovaly "umírněné rebely", kteří ovšem prakticky nemohli existovat bez větší Fronty Nusra (Al Káidy) a nemohli dělat nic (podle NYTimes, zde) bez dodávek US zbraní ze Saúdské Arábie a Kataru, které byly letecky (v r.2013) převáženy s podporou CIA do Turecka (NYT zde), odkud (podle DW, zde) byly převáženy kamióny do Sýrie (odkazy viz blogy č.5 a 6). Spíš než proti ISIS bojovali rebelové s ISIS a Nusrou proti Asadovi.

160 letů převážně ze Saudské Arábie a Kataru zajistilo dodávky zbraní syrským "rebelům", které podporovaly Spojené státy (2012-2013), klikněte pro zvětšení. Z Ankary pak zbraně putovaly kamióny do Sýrie - grafika viz článek ZDE, ocitujme z textu v NYTimes:

Zapojení CIA v dodávkách zbraní syrským rebelům (2012-13) ukazuje, že Spojené státy jsou (ve válce s Asadem) více ochotnější pomáhat svým arabským zástupcům s podporou "smrtící podoby" této občanské války.

(the United States is more willing to help its Arab allies support the lethal side of the civil war.)

 

ROPA A ISIS

Obrovské otázky budily také ohromné zisky ISIS z prodeje ropy, spekulace v britském tisku naznačovaly, že tento prodej spravuje Turecko (podle některých společně s Izraelem, zde text od Global Research), se skrytou podporou některých západních ropných firem.

Global Research (here):

In August, the “Financial Times” reported that
Israel obtained 75% of its oil supplies from Iraqi Kurdistan. More than a third of such exports go through the port of Ceyhan, which the FT describe as a “potential gateway for ISIS-smuggled crude.”

 

Ocitujme text v odkazu (zde) o britském spojení na pašování ropy ISIS:

Turkey, a longstanding NATO member, is part of the US-led coalition fighting IS, and has been integral to the region’s ‘moderate’ rebel training schemes supervised by Western military intelligence agencies.

“Turkey is playing a double-game with its Syria strategy,” said the source.

“Turkey has sponsored Islamist groups in Syria, including ISIS, since the beginning, and continues to do so. The scale of ISIS smuggling operations across the Turkish-Syrian border is huge, and much of it is facilitated with the blessings of Erdogan and Davitoglu, who see the Islamists as the means to expand the Turkish foothold in the region.”

The ISIS oil smuggling route -- which encompasses the KRG and ends up at the Turkish port of Ceyhan -- was recently investigated by two British academics at the University of Greenwich.

 

The paper by George Kiourktsoglou, Lecturer in Maritime Security and former Royal Dutch Shell strategist, and Dr Alec Coutroubis, Acting Head at the Faculty of Engineering and Science, attempted to identify suspicious patterns in the illicit oil trade.

Their extraordinary study, published by Maritime Security Review in March, examined the international route used by ISIS, based on “a string of trading hubs”...

Their study also highlights failures in the US military approach to the ISIS oil operations. Although they commend how US, Turkish and Gulf air raids have “curtailed” the Islamic State’s “oil cashflows” by destroying some “oil manufacturing facilities,” this has not gone far enough. They report that:

“… extraction wells in the area of bombardments have yet to be targeted by the US or the air-assets of its allies, a fact that can be readily attributed to the at times ‘toxic’ politics in the Middle East.”

Kurdish parliamentary sources familiar with the final report of the committee, which remains secret, told Rudaw the report had confirmed:

“… a number of officials from the ruling Kurdistan Democratic Party (KDP), the Patriotic Union of Kurdistan (PUK) and the Peshmerga have been involved in the illegal trade.”

 

Corruption, Nokan and the KRG

The Nokan Group is a conglomerate of companies owned and controlled by the Iraqi Kurdish political party, the Patriotic Union of Kurdistan (PUK), which is one of the KRG’s ruling parties alongside the majority KDP...

 

The British connection

A British energy company with strong backing from the UK political establishment operates the oil field supplying the Nokan-owned Bazian refinery.

The refinery, owned by the Nokan Group whose trucks were seen transporting IS oil through the Kurdish province earlier this year, is supplied from the KRG’s Taq Taq field. The oil field produces a total of around 100,000 barrels per day, most of which is shipped to local refineries.

British-Turkish firm Genel Energy has a 45 percent stake in the Taq Taq field.

Genel Energy was formed from a $2.1 billion merger in 2011 between a UK firm, Vallares Plc, and a Turkish company, Genel Enerji. The firm is run by Tony Hayward, a former CEO of British Petroleum (BP).

The elder Talabani’s sister-in-law, Shanaz Ibrahim Ahmed, is the PUK representative to the UK responsible for media relations, as well as for the finances of the Nokan Group. Qubad Talabani, incumbent KRG deputy PM, is slated to speak at the Kurdistan-Iraq Oil & Gas Conference to be held in London this November.

The conference, organised by British firm CWC Group in partnership with the joint PUK-KDP government, is sponsored by a number of energy corporations including Exxon Mobil, Chevron, DNO, Gulf Keystone Petroleum, and the Qaiwan Group.

The Qaiwan Group, among the London conference’s platinum sponsors, is contracted to the KRG’s Ministry of Energy to design, construct and operate planned expansions to the Bazian oil refinery under a Power Purchase Agreement (PPA).

The current ‘phase three’ expansion, due for completion by 2018, aims to lift the refinery’s capacity from 34,000 to 80,000 barrels per day.

 

 

KURDSKÁ OTÁZKA

 

Kurdská otázka byla také tehdy diskutována, především byla otištěna mapka, kde část území Turecka, Iráku a Sýrie byla proměněna "v pro-americký Kurdistán", kde se uvažovalo s transferem arabské ropy a plynu do Evropy, což mělo podvázat sílu Ruska (jeho zisky z prodeje ropy a plynu do Evropy). To mělo oslabit možnosti Ruska v dělení zdrojů tající Arktidy (ZDE), která je velkým kolbištěm mnoha zemí, jsou zde obrovské zdroje surovin. Plán vytvořit Kurdistán tak byl plánem především USA, Turecko bylo a je rozhodně proti této myšlence.

Jenže pak do této vlekoucí se situace vstoupilo Rusko, kdy napoprvé dohodlo zničení zásob syrských chemických zbraní, podruhé vstoupilo do Sýrie vojensky a zastavilo tento scénář, tedy plánovaný pád syrského režimu (což by přineslo vzestup ISIS a jeho postup také na Kavkaz, stejně jako pád Libye by znamenal i pád Sýrie další zvýšení migrace do Evropy a posílení ISIS).

 

Kam se tedy tato (pro EU) zásadní situace po skoro dvou letech posunula?

Dnes je vše už mnohem jasnější.

Obrat v Sýrii (po vojenském vstupu Ruska) zabránil "libyjskému scénáři" - tedy vytvoření bezletové zóny nad Sýrií už nebylo možné, neboť ruské protiletadlové systémy a vojenská přítomnost v Sýrii (dle mezinárodního práva) prakticky vytvořily ochranný plášť nad Sýrií.

TURECKO prodělalo epizodu sestřelu ruské stíhačky a následné sankce ze strany Ruska tvrdě podvázaly vývoj tamní ekonomiky. Existoval tu jistě souboj prozápadních sil s těmi dalšími, což stálo křeslo premiéra Turecka. O důležitosti Turecka pro USA svědčí i jednání nového šéfa US vojsk (Dunforda), jehož první cesta v lednu 2016 vedla právě do Ankary (stejně tak i po puči, zde).

Dohody s EU o migrantech byly "přebity" pokusem o puč v Turecku, o kterém ale podle všeho prezident Erdogan věděl dík varování zahraničních taj. sužeb předem. Následuje smíření se s Izraelem (zprostředkované Moskvou, nikoliv Washingtonem) a urovnání situace s Ruskem.

Tyto země dnes SPOLEČNĚ maří strategii USA na vytvoření Kurdistánu, společně s Íránem (!) koordinovaně postupují proti Kurdům na severu Sýrie (*zdroj pod nadpisem).

Výsledkem je, že Rusko a Turecko obnovují jednání o ropovodu Turkish Stream.

 

 

A co na to EU?

Bulharsko bylo v r.2015 podraženo - plán na South Stream ropovod z Ruska potopila EU, zatímco si Německo a Británie s Ruskem dohodly plán na velké rozšíření ropovodu North Stream, což jde proti zájmům USA, neboť tím Ukrajina (a také Slovensko) přijde o tranzitní poplatky. Pro zemi, která je v podstatě v bankrotu, jde o fatální problém.

Nyní tedy Izrael, který má obrovské zásoby plynu a chtěl by je prodávat v Evropě (viz odkazy pod nadpisem a zde) společně s Ruskem a Tureckem oživují ideu ropovodu Turkish Stream - a Bulharsko se chce přidat, jeho premiér ostře kritizuje EU a v souvislosti i s migrační krizí říká:

"Turecko je náš jediný reálný partner pro řešení migrantů, EU pro nás nedělá nic."

A odjíždí na jednání do Ankary (ZDE).

Rusko (podle odkazů pod nadpisem tohoto textu) ale požaduje tentokrát tvrdé záruky, pokud by Bulharsko chtělo přistoupit k Turkish Streamu (a zajistit si ropu podobně, jako Německo a Británie se svým severním ropovodem North Stream).

T. Spencerová o Číně a Středním Východě (zde):

Podepsaných smluv je na desítky, zvažované investice – například do průmyslové zóny v oblasti Suezského kanálu (nejspíš hned vedle plánované průmyslové zóny ruské) – se počítají v desítkách miliard dolarů a vyhlídka na pracovní místa – asi to nejdůležitější, co dnes Egypt potřebuje – je reálná. A zvedá lidem náladu. Podobně ale dopadla i jednání čínského prezidenta v dalších dvou zemích na jeho blízkovýchodní cestě, tedy v Saúdské Arábii, kde se nejspíš zmínil i o tom, že podporovat džihád vůbec není hezké, a Íránu, kde rovnou otevřel "novou kapitolu" vzájemných vztahů.

Takže tu vzniká silná obchodní vazba - Turecko, Rusko, Izrael (vyjádření izraelského premiéra Netanjahua zde), zajímavá je jistě také pozice Íránu a také pozice Číny (česky zde, také vztahy s Ruskem), Itálie je pod tlakem deficitu 150mld euro ve svých bankách, tedy také nemá příliš chuti a prostoru pro Merkel-Juncker idealismy, sledující zdá se spíš zájmy USA potažmo globálních bankéřů (skutečně prekérní je, že jeden z nich se stal zmocněncem OSN pro migraci, zde), než občanů EU (*v jejichž zájmu není vyostřování vztahů s Ruskem).

 

Blíží se tedy po dvou letech okamžik "lámání chleba", kdy se situace trvale rozhodne.

EU nemá peníze na záchranu Ukrajiny, kterou cíleně odtrhla od ruské celní unie, i když Janukovyč EU činovníky varoval, že jeho země stojí před bankrotem a ztráta ruské celní unie nebude nahrazena EU trhem, neboť Ukrajina nemá dostatek výrobků konkurence-schopných na trhu EU (jedním z mála je např. med, jehož vývozní kvóty vyčerpala Ukrajina za prvních šest týdnů).

Janukovyč žádal v listopadu 2013 asi 15mld euro za podpis této dohody o přidružení k EU, pokud má Ukrajina přijít o ruský trh, měli to ekonomicky propočtené. Ale baronka Asthonová (ministryně zahraničí EU té doby) mu vysvětlila, že investoři přijdou sami, peníze prý Ukrajina nepotřebuje, rozhodne prý fakt, že se přidruží k EU.

No, inflace je dnes na Ukrajině celkově po dvou letech asi 400pct, Porošenko a Kolomojský neumí nic jiného, než dál střílet na vlastní občany jiné národnosti (což EU blahosklonně přehlíží), zde to tedy rozhodně dobrý obchod nebyl - odhadované náklady na rekonstrukci Ukrajiny jsou dnes víc než 200mld euro, ty ovšem EU nemá a navíc místní korupce je zdá se nereformovatelná.

A východní země stále nechtějí přistoupit na "junckerovinu" s vývozem migrantů a jednotnou EU dávku 800 euro, tedy asi 21.000,-Kč, což by podle některých českých politiků prý spolehlivě vedlo k pádu vlád v těchto zemích, zatímco Bulharsko už také zjevně sleduje spíš vlastní zájmy, Maďarsko a Itálie také. K tomu francouští poslanci jezdí na Krym a Merkelová je v Německu asi tak oblíbená, jako Netanjahu u Obamy (Obama svého času o izraelském premiérovi prohlásil, že je "jako osina v zádeli", slušně řečeno).

 

Geopolitická situace v Sýrii tak spěje k finálnímu řešení.

 - bez US rebelů, bez Fronty Nusra, bez US Kurdistánu, s posílením role Ruska.

US dluhy zatím stoupají v září 2016 k odhadovaným více jak 19 bilionům dolarů - jeho investorem (kromě Fedu) jsou na předních místech Čína a Japonsko. Pokud ovšem v dohledné době Fed nezvýší výnos z US dluhopisů, kdo pak bude investovat do US dluhu?

 

Bloomberg, 1. srpna 2016:
Foreign Appetite For U.S. Securities Has Taken a Drubbing.

 

Buďme si ale jisti, že USA budou mít stále jeden z nejlepších ratingů (indexů investorské důvěryhodnosti), podobně jako toxické finanční produkty v krizi roku 2008 byly do poslední chvíle spřátelenými US ratingovými agenturami značeny indexem AAA nejvyšší kvality, aby šly po r.2008 skokově rovnou do kategorie "odpad" - od té doby víme, jaká je spolehlivost U.S. ratingů.

A nový prezident USA bude muset řešit také otázky sociálního smíru, kdy od r.2008 se nůžky rozvírají a bohatí jsou stále bohatší (podle Spiegel Online, zde) a střední vrstva chudne:

In the end, Obama was also the beneficiary of the largesse of Wall Street's super-rich, and their calculating donations to the Democrats. In the wake of the banking crisis, Obama refused to subject Wall Street to tighter long-term regulations and also made key appointments in his administration to representatives of Goldman Sachs or Citigroup, the main culprits in the crisis.

The ability to exercise political influence rises in proportion to wealth, which in turn further cements America's economic divide.

By their very nature, most of the super-rich in the US oppose increasing taxes for the super-wealthy. They also reject a dignified minimum wage, a statutory healthcare system and public universities. They are against just about anything that might help the bottom 90percent to rise.

(Spiegel Online)

 

Jenže zvýšení výnosů US dluhopisů o 1% znamená podle odhadů nárůst správy US dluhu cca kolem plus 100mld USD. Přitom letošní plánovaný deficit je opět nemalý - 600mld USD.

 

Brexit oslabil Evropu víc, než je jí milo, především "jako vzkaz" bruselským byrokratům, že takhle dál už opravdu ne. Navíc se britské ekonomice daří víc než dobře (roste - zde).

Pokud Evropa namísto kvót nezačne rozumně jednat o migrantech (pěkný návrh je udělovat pouze dočasný azyl bez slučování širších rodin, navíc jen skutečným válečným uprchlíkům, což omezí nutnost nákladné integrace - takový scénář použily Spojené státy v 70. letech např. během války v Salvadoru, běženci se po jejím skončení museli vrátit zpět do země; v EU komisi o něm nedávno mluvila naše komisařka Jourová), pak čeká Evropu mnohem víc problémů, než asi bruselští byrokraté tuší (pěkně to okomentoval známý publicista Cílek, ZDE).

Italské banky mají deficit 150-200mld euro, Deutsche Bank je podle MMF nejnebezpečnější banka světa, může prý podle MMF spustit další finanční krizi.

Čína a Rusko vzájemně obchodují ve svých měnách, mají dokonce vlastní bankovní platební systém, vlastní HW pro internet (podmořský kabel), vlastní ratingové agentury.

Pokud Rusko dostane pod kontrolu svoji centrální banku (která během krize s cenou ropy držela úrokové míry na nesmyslných 17%, nyní 10.5%, i když Rusko splatilo všechny dluhy MMF a vládní dluh je kolem 24%), pak zdá se překoná ropnou krizi.

"Do tenkého" jdou totiž také Saúdi, jejich rezervy (600mld USD) se povážlivě tenčí a jejich vojenská akce v Jemenu je očividně bez naděje na vítězství.

 

 

TURECKO V SÝRII PROTI KURDŮM, SE SOUHLASEM RUSKA, ASADA (A IZRAELE?).

(zdroj pod nadpisem výše - a znovu zde)

Celá série "arabských jar" tak zdá se skončí pro US neo-konzervativce nevábným výsledkem, jejich Kurdistán asi nevznikne, okolní země se proti tomu aktuálně spojují v koalici.

Ocitujme z odkazu (T. Spencerové):

Čili, Turecko, Írán a Sýrie koordinují postup, jak společně zabránit nejen vzniku syrského (nebo jakéhokoli jiného) Kurdistánu, ale zasáhnout přímo i jádro americké politiky.

Amerického viceprezidenta Joa Bidena, který do Istanbulu přijel „žehlit“ vztahy po nedávném pokusu o převrat, tak uvítal mimo jiné titulek „Vítej v zemi chrabrých“, který jasně konstatoval, že se Erdogan nenechá ve svém protikurdském zápalu nijak zastavit. Bidenovi nezbylo než ujistil turecké vedení, že syrští Kurdové urychleně stáhnou na východní břeh Eufratu a opustí Manbídž.

 

Z dalšího odkazu T. Spencerové (zde):

Zdá se, že poté, co na ruskou "oběžnou dráhu" přistoupili Turci, Íránci, Egypťané, Izraelci a nejnověji i jemenští rebelové, kteří prý Rusku nabídli k využívání své přístavy a letecké základny, a o Syřanech ani nemluvím, tak se i Saúdové rozhodli, že je na čase něco změnit.

"Když nemůžeš Rusy zastavit, přidej se k nim," shrnul tuhle izraelský Haarec íránský pohled na věc a očividně to platí obecně.

 

Z dalšího jejího odkazu zde:

No, na zprávy HRW o fosforové munici říkám něco jako „hmmm“. Co si s nimi počít? A proč by vlastně Rusové nebo Syřani měli něco takového vůbec dělat? Mají to za potřebí v době, kdy mají situaci dál pod kontrolou, nebo lépe, rozhodně pod větší kontrolou než my? Propaganda zkrátka jede na plné obrátky, doložit ji nelze, a tím to asi tak taky končí.

Souhlasím s Oskarem Krejčím, že americká blízkovýchodní politika založená – s výjimkou Afghánistánu – do značné míry na podpoře sunnitských radikálů, musí sbližovat všechny státy regionu i přilehlých oblastí, které mají logické obavy z různých "barevných" revolucí libyjského typu.

A tím se logicky posouvá i těžiště geopolitiky.

Na tom všem je vlastně nejpodivnější, že Západ je tím posledním, kdo si ještě nevšiml, že už není „pupkem světa“. USA i Evropa ztrácejí čím dál rychleji význam s každý kilometrem za svými hranicemi a k tomu navíc i kontrolu samy nad sebou – stačí se podívat na Brexit, posilování nacionalismu a protestních hnutí v Evropě, rasové nepokoje a nesplatitelnou zadluženost v USA.

A konkrétně EU přestává být s to řešit základní potřeby, jakými jsou ekonomický růst, zajištění bezpečnosti nebo sociální smír, přičemž ve snaze o nalezení rychlého řešení potlačuje jednu svobodu za druhou. Zkrátka, vůbec se nedivím, že vznikají mocenské bloky "bez nás".

Teď už jen zbývá otázka, do jaké míry budou do budoucna "o nás".

 

GEORGE SOROS A UNIJNÍ POLITIKA (stejný odkaz T. Spencerové).

No a do toho všeho se zjevily materiály ze Sorosova Open Society Fund.

Už dlouho je George Soros považován za tradičního organizátora všemožných „barevných revolucí“ s dlouhými prsty ve světové politice, ale nyní se nabízí pohled na financování všemožných organizací nebo médií v globálním měřítku.

Nicméně, mě zaujaly pasáže o ovlivňování migrační politiky v Evropě.

Podle Sorose by migrační krize měla být považována za „novou normu“, která navíc Sorosově organizaci nabízí „nové příležitosti“ k ovlivňování migračních politik na globální úrovni. Málem vzniká dojem, jako by uprchlická krize v Evropě byla plánována a pečlivě připravena, a to nejen Sorosovou organizací, ale i dalšími, kdo mohou získat ze změny regionální „migrační správy“, což v praxi nejspíš znamená omezení státní suverenity, jak se o tom před pár měsíci přesvědčilo Řecko, jehož ostrovy se z vůle EU (nebo snad přímo Sorose?) staly uprchlickými tábory.

K mání je přitom i seznam Sorosových „spolehlivých spojenců“ v Evropském parlamentu – kromě členů 11 výborů a 26 delegací jsou tam i jména 226 europoslanců

Pokud je to všechno reálné, tak z toho trochu běhá mráz po zádech. Velké peníze si koupily nejen Hillary Clintonovou, ale i unijní politiku…

 

 

Dluhy zemí eurozóny

jsou pak v průměru víc jak 90% (2015) a stále rostou. Migranti a Ukrajina jsou nákladné položky, nemluvě o ztrátě ruského trhu a již zmíněných bankovních deficitech v italských a dalších bankách, nemluvě o Řecku.

Někteří finanční analytici v USA (ZDE) tak předpovídají rozpad eurozóny a vznik dvou i více různých druhů "euro" měny, což samozřejmě krátkodobě povede k dalším propadům síly EU.

Zájmy USA se tak víc obrátí k Pacifiku (článek H. Clinton zde, česky zde), k Číně, k asijským tygrům. Otázkou ovšem je stabilita bank v Číně.

Rusko společně s Tureckem a Izraelem tak mají před sebou možnost vyřešit, co USA vyřešit nezvládly - krizi v Sýrii. USA jistě posílí svou roli v Íránu, ale není mi jasné, kde posílí svou roli Evropa? A Izrael selektivně "značkuje" neziskovky (ZDE), což by naši "sluníčkáři" asi nevydýchali.

Čekají nás tak jistě těžké časy, to i když nebudeme mluvit o terorismu rozpadajícího se Daeše (ISIS). Ten naopak zdá se kotví v Libyi a nově také na Balkáně - bude tak mír v EU ohrožován po stabilizaci Sýrie mnohem víc, než dřív?

Pokud se EU soustředí pouze na "junckerovinu" - kvóty - tak je to téměř jistota.

Pokud nevyřešíme včas situaci na Ukrajině a nezklidníme vztahy s Ruskem, pak bude Evropa čelit asi mnohem delšímu období turbulencí, než jak to dnes vypadá. Válečné snahy NATO pak také nepřispívají k zájmům EU, zvyšují konfrontaci na Ukrajině a v dalších zemích (Makedonie). Clintonová má ve volbách podporu bankéřů, ale je tu zdatná opozice, kterou volí i velmi seriozní lidé (což se z hlavních médií moc v Česku nedozvíte, takže odkaz najdete ZDE, také ZDE).

T. Spencerová o Ukrajině:

Jasně, že je Ukrajina tradičně zkorumpovaná, jasně, že je tradičně v rukou oligarchů, kterým je „nacionální idea“ na hony vzdálená a chtějí stát i zahraniční pomoc jen dál rozkrádat, jasně, že to víme už dlouho, vždyť už jsme tam jednu barevnou revoluci v roce 2004 pořádali… A pořád dokola.

Ukrajina má prostě smůlu, že hraničí s Ruskem a pro některé zatvrzelé ideology studené války je beranidlem, nikoli státem, v němž by se mělo lidem žít dobře...

 

 

REÁLNÁ POLITIKA vs. OLIGARCHOVÉ

Někdo by se tak měl v EU vzbudit a začít dělat reálnou politiku, ale zdá se, že dokud nepadne Merkelová, tak EU komise (jednající jistě v zájmu mnoha lidí, asi ale s výjimkou občanů EU) k žádným změnám nepřistoupí.

A dravci už se slétají - Sarkozy a Clintonová, kteří nesmyslně rozbili další zemi (Libyi), opět oba kandidují. To v Rakousku opakují volby a v USA vedou akademici výzkumy (ZDE), zda je tamní volební systém ještě vůbec demokratický (viz super-volitelé, nevázaní názory občanů) a zda volební podvody nepřekračují únosnou míru.

 

Peter Shuterland je zmocněnec OSN pro migraci, je bývalým šéfem Goldman Sachs, bývalým významným členem OECD, britského ropného gigantu BP, Bilderbergu..., seriozní BBC ho cituje:

The EU should “do its best to undermine” the “homogeneity” of its member states,

...the UN’s special representative for migration has said.

Peter Sutherland told peers the future prosperity of many EU states depended on them becoming multicultural.

He also suggested the UK government’s immigration policy had no basis in international law.

He was being quizzed by the Lords EU home affairs sub-committee which is investigating global migration.

Mr Sutherland, who is non-executive chairman of Goldman Sachs International and a former chairman of oil giant BP, heads the Global Forum on Migration and Development , which brings together representatives of 160 nations to share policy ideas.

He told the House of Lords committee:

...migration was a “crucial dynamic for economic growth” in some EU nations “however difficult it may be to explain this to the citizens of those states”.

 

Britský Telegraph napsal před Brexitem, 7. dubna 2016 (ZDE):

The EU has revealed its true nature:

a federalist monster that will not stop until nations are abolished

 

Pokud začnete hledat, najdete mnoho zajímavých textů, o nichž česká hlavní média skutečně neinformují, např. ZDE, 27. dubna 2016, net-magazín NEO:

How NATO-linked Think Tanks Control EU Refugee Policy

 

 

Tolik revize vztahů, po delší době od napsání blogu č.1., kde tentokrát hlavní roli hraje posilování zemí, jako je Rusko, Čína, Írán, Turecko, Izrael - a oslabování USA (zde vadí velký a neřešený dluh) a především oslabování EU, tedy hlavně jižních států, kde jsou velké dluhy v bankách, velká nezaměstnanost a do toho ještě přicházejí migranti, jejichž integrace kulhá na obě nohy.

Slovo "kvóty" by měla EU v Bruselu výslovně zakázat, tyto pseudo-strategie totiž nic zásadního nevyřeší.

 

 

Vědí bruselští byrokraté, že EU přestává být "pupkem světa"?

A bude jejich "řešením" toliko zacpat kritikům ústa a zcenzurovat sociální sítě a do školních osnov hodit "vidle" jménem "propagace Euro-Sojuzu", "junckerovin" a spol. (zde)?

(První odkaz směřuje na článek z rodu "vrtěti psem", kde se píše, že "z důvodu úniku mailů premiéra Sobotky musela policie zvýšit sledování internetu"; ...ovšem realita je taková, že v těch uniklých mailech bylo právě toto rozhodnutí o zvýšení sledování občanů, jinak hrozila dle uniklého textu od EU "ztráta dotací za 10mld Kč" - jde skutečně o docela prekérní příklad, jak se kroutí realita...)

Druhý odkaz - text Jana Zahradila:

Dnes EP odhlasoval jednu z nejperverznějších rezolucí, co jsem tu zažil a nešlo o kvóty. Jmenovalo se to "Zpráva o vyučování EU ve škole" a je to jakýsi návod, jak by se mělo učit o EU, aby se nám tady nemnožili "euroskeptici". Je to tak pitomé, že každý jeden odstavec z těch 15 stránek by posloužil jako samostatné humoristické dílo.

Příklad:"...požaduje aby Dům evropských dějin vypracoval speciálně pro studenty a jejich učitele na všech stupních vzdělávání zvláštní programy, nástroje a činnosti ve snaze o vytvoření přesvědčivého vyprávění o evropské integraci a jejích základních hodnotách." Btw tzv.Dům evropských dějin je naprosto zbytečný pomník, který za 50 milionů € nechal postavit bývalý předseda EP Pöttering, z Evropské lidové strany (EPP). Tak se hledá, co by vlastně ta instituce mohla dělat. Atd. atd., nekonečnej příběh.

 

To bude zjevně málo, bohužel.

Největším problémem EU je nefunkční eurozóna, z které profituje především Německo, pak nesmyslná zahraniční akce EU na Ukrajině, kdy si EU přivázala na nohu kouli se 47mil obyvatel, zkorumpovanou zemi a černou díru na peníze.

Způsob, jakým EU (ne)řeší migrantskou "přírodní katastrofu", spolu s cenzurou a obrovským nedostatkem kvalitních informací v médiích o tom, kdo ve skutečnosti řídí hlavní rozhodovací procesy v EU, jsou pak třešničkou na tomto "dortu", který se začal "péct" válkou v Iráku a zcela nepromyšleným vznikem eurozóny, s nedodržováním ani těch základních stanovených pravidel.

Vyměnit na konci r.2013 a začátku r.2014 dobré vztahy s Ruskem za zbankrotovanou Ukrajinu (zástupci EU zcela arogantně odmítli jakkoliv jednat o Ukrajině také s Ruskem, byť Ukrajina byla tehdy člen ruské celní unie) je pak už jen důkaz vnitřního rozkladu a zkorumpovanosti EU.

 

-----

 

 

Volně související odkazy:

 

Nadnárodní Think-Tanky (kráceno, plný text v odkazu zde):

KDO VYMYSLEL EU (Merkelové) PLÁN NA "ŘEŠENÍ" MIGRAČNÍ KRIZE?

Kvóty, dohoda s Tureckem - to vše a Think-Tank ESI

(a úzké vazby na think-tanky ECFR, CFR, OPEN SOCIETY, NED a další US instituce).

 

The ESI ... (the European Stability Initiative)

..came out of NATO-led efforts to transform South East Europe following the US-instigated war in Yugoslavia during the 1990’s that resulted in the Balkanization of the country and establishment of a major USA and NATO airbase, Camp Bond Steel in Kosovo.

Current ESI Chairman
directly responsible for the final Merkel Plan document is Istanbul-based Austrian sociologist, Gerald Knaus. Knaus is also a member of the European Council on Foreign Relations (ECFR), and an Open Society Fellow.

Founded in London in 2007, the ECFR (here) is an imitation of the influential New York Council on Foreign Relations, the think-tank created by the Rockefeller and JP Morgan bankers during the 1919 Versailles peace talks to coordinate an Anglo-American global foreign policy.

Significantly, the creator and moneybags for the ECFR is American multi-billionaire and Color Revolution funder, George Soros. In virtually every US State Department-backed Color Revolution since the collapse of the Soviet Union, including in Serbia in 2000, in Ukraine, in Georgia, in China, in Brazil and in Russia,

...George Soros and offshoots of his Open Society Foundations have been in the shadows financing “democracy” NGOs and activists to install pro-Washington and pro-NATO regimes.

Already it becomes clear that the “Merkel Plan” is the Soros Plan in fact.

 

(ESI) The Merkel Plan - A proposal for the Syrian refugee crisis

- here and here (PDF).

 

But there is more if we wish to understand the darker agenda behind the plan.

 

The ESI Funders

The European Stability Initiative think-tank of Soros-tied Gerald Knaus

is financed by an impressive list of donors. Their website lists them.

The list includes, in addition to Soros’ Open Society Foundations, the Soros-tied German Stiftung Mercator, and the Robert Bosch Stiftung. ESI funders also include
European Commission. Then, curiously enough the funder list for The Merkel Plan includes an organization with the Orwellian name, The United States Institute of Peace.

 

About The United States Institute of Peace

Some research reveals that the United States Institute of Peace has anything but a peace-loving background. The United States Institute of Peace is chaired by Stephen Hadley, former US National Security Council adviser during the neo-conservative war-waging Bush-Cheney administration.

Its Board of Directors includes Ashton B. Carter, current Obama Administration neo-conservative hawkish Secretary of Defense; Secretary of State John Kerry; Major General Frederick M. Padilla, President of the US National Defense University. These are some very seasoned architects of the US Pentagon Full Spectrum Dominance strategy for world military domination.

 

The “Merkel Plan” authors at the European Stability Initiative (ESI)

...in addition to the largesse of George Soros’ foundations, list as “core” funder, the German Marshall Fund of the United States (here).

As I describe in my book, The Think Tanks, the German Marshall Fund is anything but German. With its seat in Washington, as I noted in the book, “It’s an American think tank with its headquarters in Washington, D.C. In point of fact, its agenda is the deconstruction of postwar Germany and more broadly of the sovereign states of the EU to fit them better into the Wall Street globalization agenda.”

The German Marshall Fund of Washington
has been involved in the post-1990 USA agenda of regime change around the world in league with the US-funded National Endowment for Democracy, Soros Foundations, and the CIA front called USAID (here).

As I describe it in the think tanks book:

"The major focus of the German Marshall Fund according to its 2013 Annual Report was to support the US State Department agenda for so-called democracy-building operations in former communist countries in eastern and south-eastern Europe, from the Balkans to the Black Sea.

Significantly their work included Ukraine. In most instances, they worked together with the USAID, widely identified as a CIA front with ties to the State Department, and the Stewart Mott Foundation which gives funds to the US Government-funded National Endowment for Democracy."

Notably, the same Stewart Mott Foundation is also a funder of the ESI-authored Merkel Plan, as is the Rockefeller Brothers Fund.
 

 

- doporučuji podrobně pročíst, co se v tom textu píše o tom, kdo všechno financuje, "pomáhá", inspiruje, kdo má prostě obrovský vliv na ten plán paní Merkelové a EU komise o migraci.

 

Další aktuální velmi inspirující odkazy, volně související:

 

Global Research, 21. june, 2016:

O brexitu, šokující vraždě britské poslankyně Jo Cox a jejím manželovi (jeho vlivu na ní a o jeho napojeních na zajímavé think-tanky), o podpoře Al Káidy s pomocí White Helmets v Sýrii.

Aneb proč byl z USA vyhoštěn šéf White Helmets a proč se ocitl na US seznamu lidí, kteří podporují teroristy (v Sýrii)?


Who are the White Helmets?

This is a question that everyone should be asking themselves.



WHITE HELMETS WEB - here, twitter here.

(Je to zvláštní, ale na fotografiích z válečných zón jsou vždy v čistém oblečení zcela bez špíny, to je ale asi jen detail.)

A hideous murder of a rising star in UK politics, Jo Cox MP, has just sent shock waves across the world. Within hours of her untimely death, a special fund was established in her name to raise money for 3 causes. One of those causes is the Syrian White Helmets.

Are we seeing a cynical and obscene exploitation of Jo Cox’s murder to revive the flagging credibility of a US State Department and UK Foreign Office asset on the ground in Syria, created and sustained as first responders for the US and NATO Al Nusra/Al Qaeda forces?

The White Helmets have been demonstrated to be a primarily US and NATO funded organisation embedded in Al Nusra and ISIS held areas exclusively.

This is an alleged “non-governmental” organisation, the definition of an NGO, that thus far
has received funding from at least three major NATO governments, including $23 million from the US Government and $29 million (£19.7 million) from the UK Government, $4.5 million (€4 million) from the Dutch Government. In addition, it receives material assistance and training funded and run by a variety of other EU Nations.

NYT about the US deportation of the prominent White Helmet leader, Raed Saleh, from Dulles airport on the 18th April 2016:

“It was unclear whether Mr. Saleh’s name might have shown up on a database, fed by a variety of intelligence and security agencies and intended to guard against the prospect of terrorism suspects slipping into the country.”

(Více a podrobně v článku, česká verze ZDE, aneb kdo byl manžel před brexitem zavražděné britské poslankyně Jo Cox, jak mnoho ovlivňoval její vyjádření v britském parlamentu a jak to vše souvisí se syrskou "dobročinnou" organizací White Helmet? )

 

 

Protiproud, 27. 8. 2016

Ruská ekonomika: neoliberálové, centrální banka vs. stolypinovci.

 

V Rusku existují tři ekonomické názorové tábory:

 

Ačkoli to zní neuvěřitelně, vyznavači volného trhu a dalších nápadů zesnulého pana Gajdara si však až téměř do nynějška udrželi monopol nad politikou ministerstva financí a ministerstva hospodářství.

Gajdarovci zavedli po pádu SSSR (1992) drastické rozpočtové škrty, snížení životní úrovně a prakticky zrušili starobní důchody v celé populaci. Po tomto traumatu (vrcholícím krizí r.1998), počínaje prvním Putinovým prezidentským obdobím v roce 1999, se Rusko zvolna a bolestivě vzpamatovalo.

 

Prezidium Ekonomické rady se skládá ze třiceti pěti členů, kteří zastupují tři hlavní směry ekonomického myšlení v Rusku.

1. Jeden z nich vede neoliberál a bývalý ministr financí Alexej Kudrin, kterého podporuje současný ministr financí Anton Silvanov a ministr hospodářství Alexej Ilujkajev.

Tato skupina trvá na prostředcích západního laissez-faire, jako jsou drastické snížení role státu v ekonomice skrze “výprodej” železnic, energetických společností, jako je Gazprom, a dalších cenných státních majetků.

2. Velmi jim v tom pomáhal mírně odlišný, ale stejně ničivý tábor monetaristů kopajících za guvernérku Ruské centrální banky Elvíru Nabjulinovou - která je, jak se zdá, posedlá pouze a výhradně inflací a stabilizací rublu za každou cenu.

Její “klika” je nejkonzervativnější ze všech tří a tvrdí, že žádné reformy potřeba nejsou, a není třeba ani žádných dalších ekonomických pobídek.

 

3. Třetí přístup - tedy Stolypinova skupina, kterou nyní Putin vyzval k činu - byl většinou západních komentátorů vysmíván a zlehčován.

Stolypinovci jsou pravými následovníky školy “národní ekonomiky” Fridricha Lista. Ta už v 19. století stála v přímém protikladu k tehdy dominantní britské škole volného obchodu Adama Smithe. Listovy názory si ve stále narůstající míře našly cestu i do německé ekonomické strategie, počínaje německou celní unií roku 1834. A byly to ony, co připravilo půdu pro razantní nástup Německa jako ekonomického rivala, jež do roku 1914 překonal Británii ve všech ukazatelích.
 

Cílem je suverenita.

Na květnovém zasedání Prezidia Stolypinovu skupinu reprezentovali zakládající členové Sergej Glazjev a Boris Titov. Jsou spolumístopředsedy organizace Business Russia a ruskými “byznys ombudsmany” od roku 2012, kdy byl tento post vytvořen. Glazjev Putinovi radí v otázkách Ukrajiny a dalších.

V roce 2012 jmenoval tehdejší předseda vlády Putin Glazjeva koordinátorem spolupráce na projektu celní unie Běloruska, Kazachstánu a Ruska, dnešní prudce se rozvíjející Eurasijské ekonomické unie. Titov, který mimo jiné vede stranu Pravý důvod (Right Cause), je úspěšný ruský podnikatel, který v posledních letech prosazoval řadu ekonomických opatření, obvykle v přímém protikladu ke Kudrinovým liberálním představám o volném trhu. Titov mimo jiné předsedá také Rusko-čínské obchodní radě (Russian-Chinese Business Council).

Představu o tom, jaké kroky zhruba stolypinovci navrhnou, dává série návrhů, které vznesl Glazjev v září 2015 před Ruskou bezpečnostní radou, klíčovým poradním orgánem ruského prezidenta.
 

Glazjev představil pětiletý “jízdní řád” směrem k ekonomické suverenitě Ruska a dlouhodobému růstu.

Byl namířen k vybudování imunity země vůči hospodářským šokům zvnějšku a vnějším vlivům obecně, čímž by se Rusko v konečném důsledku mělo změnit z okrajové země světové ekonomiky v jeden z jejích středů. Další cíle zahrnovaly zvýšení průmyslové produkce o 30-35% během pěti let a vytvoření sociálně příznivé ekonomiky tím, že se podstatné prostředky přesunou do vzdělání, zdravotnictví a sociálních služeb. Dalšími návrhy bylo vytvořit nástroje pro zhodnocování úspor poměrně k hospodářskému růstu - a mnohé další, včetně nezávislé měnové politiky.

V roce 1990 se Washington a Mezinárodní měnový fond postaraly v prvé řadě o to, aby Jelcin a Duma “privatizovaly” Státní banku Ruska a změnily ústavu tak, že se
ze Státní banky stala obdoba Fedu nebo Evropské centrální banky - tedy instituce, jejímž jediným mandátem je kontrola inflace a stabilizace rublu.

V důsledku to ovšem znamenalo, že Rusko ztratilo suverenitu - bylo připoutáno k dolarovému systému a např. ruská centrální banka držela v čase krize (od r.2014) úrokovou sazbu na 17%, nyní na 10.5%. To velmi poškozovalo ekonomický rozvoj během této doby.

Stolypinova skupina, kterou nyní Putin vyzval k činu, by toto nyní měla změnit.

 


 

 

20. 6. 2016, National Interest, zde:

Zahraniční politika Clintonové je děsivější, než výroky Trumpa.

 

Dotyk.cz, (přetištěno v PL), 18. srpna 2016

Dáma, jež pracovala pro pět amerických prezidentů

(Dotyk) Rozhovor o tom, proč bývalá asistentka pěti amerických prezidentů rozhodně nebude volit Hillary Clintonovou. S jejím hlasem může počítat Donald Trump. Eliška Hašková Coolidge odešla do Ameriky za svobodou, teď ale vidí víc svobody v Česku.

(PL) Asistentka pěti amerických prezidentů Hašková-Coolidge bude volit Trumpa.

Z toho, co ví o Clintonové, má prý hrůzu. Přiznává, že by ráda viděla ženu jako prezidentku Spojených států. „Ale takovou, která by byla příkladem poctivosti a důvěryhodnosti mladým lidem. Tak, aby se důvěra do společnosti vrátila. Tyto kvality v Hillary nevidím. Neustálé lži, zkroucení pravdy, nadstavení se nad zákon se soukromým e-mailem ve státní službě jsou věci, které jsem nikdy po boku pěti prezidentů nezažila. Ani nadaci, která je z velké části dotovaná cizími penězi, jako je nadace Clintonových. Z toho všeho mám hrůzu,“ uvedla.

(Další a podrobnější informace viz odkaz.)

 

New York Times: U.S. Weaponry Is Turning Syria Into Proxy War With Russia

15. října 2015

US protitankové střely TOW dodaly Spojené státy Kataru a Saudům,

s výhradou schválení cílové destinace použití.

Při záchranné akci sestřelených pilotů byl zničen ruský vrtulník, byly proti němu zdá se použity nejmodernější americké protitankové střely TOW, zahynul zde příslušník ruských speciálních jednotek.

List New York Times k dodávkám střel TOW nedávno napsal (ZDE):

Střely TOW (dodané Saudy a Katarem) pomohly v Sýrii odrazit první ofenzívu vládních jednotek, podporovanou ruským letectvem. Vzhledem k tomu, že smlouvy s USA požadují odhalení koncového uživatele, povstalci tvrdí, že dodávky mají souhlas z Washingtonu.

Dokonce i v malém množství hrají tyto protitankové střely zásadní roli při získání výhody proti jednotkám Asada.

Ovšem i když se to může jevit jako vítaný vývoj pro politiku Spojených států, v praxi to přináší další dilema, vzhledem k tomu, že ze zvýšené palební síly těží současně skupina an Nusra (*místní odnož teroristické skupiny Al Kajdy).

Jde o taktické spojenectví, které velitelé "Svobodné syrské armády" nazývají nepříjemným sňatkem z nutnosti, protože oni nemohou fungovat bez souhlasu větší a silnější fronty Nusra. Ale Assad pak tvrdí, že není velkých rozdílů mezi teroristy z an Nusry a tzv. umírněnými rebely.

 

Citace části orig, textu NYT:

...Rebel commanders scoffed when asked about reports of the delivery of 500 TOWs from Saudi Arabia, saying it was an insignificant number compared with what is available. Saudi Arabia in 2013 ordered more than 13,000 of them. Given that American weapons contracts require disclosure of the “end user,” insurgents said they were being delivered with Washington’s approval. ... One official with a rebel group that is fighting in Hama called the supply “carte blanche.” “We can get as much as we need and whenever we need them,” he said.

The American-made TOW (an acronym for tube-launched, optically tracked, wire-guided missiles) antitank missiles began arriving in the region in 2013, through a covert program run by the United States, Saudi Arabia and other allies to help certain C.I.A.-vetted insurgent groups battle the Syrian government.

 

 

NY Times, březen 2013:

Arms Airlift to Syria Rebels Expands, With Aid From C.I.A.

160 letů s dodávkami zbraní s podporou CIA koreluje podle NYTimes se vzestupem násilí ve válce v Sýrii v r.2013.

Zapojení CIA v dodávkách zbraní syrským rebelům (2012-13) ukazuje, že:

Spojené státy jsou (ve válce s Asadem) více ochotnější pomáhat svým arabským zástupcům s podporou "smrtící podoby" této občanské války.

(the United States is more willing to help its Arab allies support the lethal side of the civil war.)

 

160 letů převážně ze Saudské Arábie a Kataru zajistilo dodávky zbraní syrským "rebelům", které podporovaly Spojené státy (2012-2013), klikněte pro zvětšení. Z Ankary pak zbraně putovaly kamióny do Sýrie - grafika viz článek ZDE.

 

 

DW (komentář a video), 26. 11. 2014

"Přes tureckou hranici proudí každý den mnoho kamionů s oblečením, potravinami, naftou a zbraněmi pro bojovníky ISIL.

Kurdští bojovníci nyní oblast monitorují."

 

SPIEGEL ONLINE, 26. srpna 2016:

Turecká invaze na severu Sýrie je zásadním obratem této války.

The invasion in the north is a turning point in the Syrian war, marking the first time that Turkey has become directly involved in the conflict. At the same time, many of the complicated alliances in the region are suddenly shifting, with some allies becoming estranged and some enemies discovering common interests.

- co předcházelo této akci?

Viz například odkazy:

Pumový útok na svatbu v Turecku si vyžádal 50 mrtvých, útočil zřejmě ISIS.

Atentát ve městě Cizre - Turecký premiér Binali Yildirim slíbil tvrdé represe vůči osobám zodpovědným za atentát ve městě Cizre. K zodpovědnosti se sice nikdo nepřihlásil, turecké úřady však útok připisují radikálům ze zakázané Strany kurdských pradujících (PKK).

Spiegel pokračuje o změnách v aliancích:

The ice age between Erdogan and the West, which has only become colder since the recent putsch attempt in Turkey, has once again made Russia a potential ally for the Turks.

Turkish Prime Minister Binali Yildirim said last weekend that Turkey would tolerate an Assad-led transition government. The deal would involve concessions for Turkey in exchange for Ankara's agreement that Assad could remain in power for the time being.

Russia, meanwhile, would then drop the Kurds as an ally, a partnership that only came into being last autumn.

In the tactical shifting of alliances in Syria, the Kurds had hoped to be the cleverest player. Now, however, it looks as though they may have risked too much.

Syrian rebels are rejoicing over the successful invasion. But a rude awakening could be on the horizon when Turkey turns its back on them so it can join Assad in the battle against the Kurds.

And the US now has the problem of having two allies in Syria who actually would like to shoot at each other.

 

 

 

Petr Robejšek, prosinec 2013 (PDF):

Machiavelli aneb kdo dnes vládne Evropě?

Machiavelli protiřečil Aristotelovi, Tomáši Aquinskému a i (pro Florencii velmi významnému)
Savonarolovi, kteří chtěli uspořádat politický režim podle etických nebo náboženských
principů. Nadčasovou hodnotu má v této souvislosti jeho téze, že
umění vládnout nespočívá
v uskutečňování morálních imperativů, nýbrž v promyšleném respektování zákonitostí
politického vývoje.

Machiavelli dává přednost proveditelnému před optimálním; efektivita je pro něj důležitější než etika.

Existují celé knihovny děl teoretiků, kteří těmto názorům odporovali. Jeden z mála jeho kritiků, který o politice nejenom přemýšlel, ale jí i sám prováděl byl Friedrich Veliký. Jeho "Anti-Machiavell", který vyšel v roce 1740 zavrhl Machiavelliho doporučení jako nemorální.

Ve svém "Politickém testamentu" z roku 1768 však pruský král přiznává, že Machiavelli měl
pravdu a že "nezištný vládce nemůže obstát mezi tolika ctižádostivými a bezohlednými".

 

Všechny dosavadní německé vlády se také upřímně snažily o co nejužší začlenění země do
nadnárodního evropského soustátí. Všechny německé vlády však přitom musely a musí řešit
dilema, které lakonicky popsal již von Bismarck takto:

Německo je příliš silné na to, aby bylo jedním z evropských států a zároveň příliš slabé na to, aby Evropě dominovalo.

To je dle mého názoru samotná podstata a nejpřesnější formulace tzv. „německé otázky“.

 

Evropská integrace

Podívejme se na proces evropského sjednocování očima Niccolò Machiavelliho.

Evropská integrace je klasickým příkladem přání, jak by měl svět vypadat a přehlížením toho jaký je ve skutečnosti. Ale ten, kdo si nevšímá reality a staví spíše na svých přáních, nedopadne dobře, upozorňuje nás Machiavelli. Vliv reálné politické situace, jejíž význam tento myslitel tak zdůrazňoval, se po desetiletí procesu evropské integrace prosazoval podstatně zřetelněji než mnohomluvné politické deklarace, smlouvy, filozofické myšlenky, nebo etické hodnoty.

V průběhu studené války (viz poznámka níže*) stabilizoval proces evropské integrace společný strach všech západoevropských států - obrana před komunismem. Tehdy šlo o všechno a tím byly na několik desetiletí přehlušeny specifické národní zájmy členských zemí. Padající „železná
opona“ však tuto Evropu pohřbila.

Cesta k tomu, že dnes Německo vládne Evropě, je dlážděná neúspěšnými pokusy Evropanů ignorovat a potlačovat realitu. Machiavelli by nejspíše pokrčil rameny a řekl by: „Ten, kdo své jednání přizpůsobuje daným okolnostem, je úspěšný; člověk, jehož činy jsou se současnými okolnostmi v rozporu, úspěšný není.“(2)

Krize integrace vyostřená v krizi eurozóny vede k tomu, že se na obzoru místo „evropského“ Německa rýsuje „německá Evropa“ a tím i aktuální verze „německé otázky“.

Odpověď na ni zatím nelze definitivně formulovat.

Jisté ale je, že výjimečnost německého postavení v Evropě tuto zemi současně připoutává a vytlačuje ze sjednocovacího procesu. Jestliže evropská integrace nedostatečně respektovala socio-ekonomickou realitu členských zemí (zejména její rozdílnost), tak mělo zavedení společné měny tuto realitu zcela potlačit.

Společná měna euro byl také zatím poslední pokus o to, zapojit sílu Německa do služeb všech Evropanů. Zbytek Evropy však pochopil tuto služební funkci Německa příliš doslova. Původní odčiňování válečné viny mělo být nahrazeno trvalou podpůrnou funkcí země v rámci unie.

 

...Fatální však je, že politika prosazování socio-ekonomicky „německé Evropy“ naráží v ostatních členských zemích na odpor proti „německému diktátu“. Avšak Německo není tak silné, aby mohlo slabší státy EU dlouhodobě financovat a každá berlínská vláda musí počítat s tím, že národ dříve nebo později odmítne roli trvalého sponzora Evropy.

Je ironii dějin a dokladem aktuálnosti a užitečnosti realistického vidění politiky, že projekt evropské jednoty vytvořil právě tu konstelaci, kterou chtěl vyloučit.

Německo opět zaujímá svou tradiční dominantní roli na kontinentu; tedy pravý opak toho, co bylo cílem evropského sjednocení. A evropští partneři vnímají projevy ekonomické síly a exportní orientace berlínské republiky jako formu mocensko-politické expanze.

(více v odkazu - rozhodně doporučuji ho dočíst, není dlouhý ale je významný;

POZN* - doporučuji také pozorně pročíst souhrnné blogy č.7, komentář 2016 č.1 a č.2, protože znalosti konkrétních faktů konce druhé světové války mohou tento pohled na evropskou integraci významně pozměnit. Viz vize Dullese a jeho souboj s Whitem, o poválečné Německo - mělo být buď slabé nebo silné - přitom tito pánové rozhodně Německo v lásce neměli a šlo jim jen o jejich zájmy; totéž platí pro jimi prosazovanou integraci Evropy, měla jim usnadnit vládu.)

 

 

 

25.červen 2016, První zprávy:

Jan Schneider - Zastavme ty neo-bolševiky!

 "...místní protiruští aktivisté ... doporučují veřejnoprávním médiím používat černé listiny ideově nevyhovujících osob, vytvářejí seznamy nepřátelských osob a médií, s nimiž se neustále vnucují veřejnosti, navrhují "protivné" weby vypínat, jejich data mazat a případně jejich redaktory internovat. Z tohoto hlediska je 21. první místo Česka v žebříčku podle svobody médií do budoucna neudržitelné."

 

20. 6. 2016 (PL), LN / Neviditelný pes

Jan Schneider: Dobrá zpráva. Vojáci odjeli, agenti zůstávají

Webová stránka "protiztratepameti.cz", patřící "společnosti" (jak sama sebe nazývá) Člověk v tísni, avizovala jakousi aktivitu pod alarmujícím názvem "Vojáci odjeli, agenti zůstávají".

V memorandu vyzývá občany, aby oslavili společně výročí odchodu sovětské armády z Československa tím, že budou široké veřejnosti předkládat fakta a příklady aktuální ruské intervence, která je výrazem nepřátelské politiky Ruska směrem k České republice i Evropské unii. Současně nabízí podporu těm jednotlivcům i organizacím, kteří budou mít zájem ve svém okolí o ruském vlivu informovat.

Pracuje sedmičlenný realizační tým této kampaně ve svém volnu a zadarmo? Asi ne.

Proč taky, vždyť jen v roce 2014 Člověk v tísni pracoval s rozpočtem 1 070 356 000 Kč.

Mezi hlavní zdroje jeho příjmů patřily především prostředky EU, státní rozpočet ČR, prostředky zahraničních vlád a agentur OSN, dary od jednotlivců a firem, a další prostředky jiných donorů i z vlastní činnosti.

 

Už z této informace vyplývá, že kdyby tato "společnost" vyvíjela činnost ve Spojených státech, musela by se podle tamního zákona o registraci zahraničních agentů (FARA) za jednoho z nich veřejně prohlásit.

Vždyť jenom v roce 2014 (výroční zprávu za rok 2015 "společnost" ještě nevydala, zřejmě ji stále optimalizuje) přiznala příjem jen od vládních agentur USA ve výši téměř 50 miliónů korun. Proto by měla kromě jiných amerických zvyků být avantgardou i v prosazování zvyku tohoto. Nejlépe vlastním příkladem.

Že sama tato společnost byla v roce 2014 v evidentní tísni, vyplývá podle její výroční zprávy i z toho, že
z nebohé a utrápené Kambodže přijala 617 tisíc korun!

Němci se práskli přes kapsu a Člověka v tísni podpořili 72 milióny, Norové 13,5 miliony. Ani bratia Slováci se na to nemohli koukat a přispěli 3,5 milionem, Španělé 10 miliony a Švýcaři 25 miliony. I Světová banka vyměkla a poslala přes 20 milionů korun. Všichni ale budou mít co dohánět, neboť hujerovská Velká Británie poslala přes 105 milionů korun. Stydět se musí především Holanďané se svými trapnými 2 miliony.

Aby se člověk dostal z tísně, dostal ze zahraničí od různých vlád přes 300 milionů korun,
od nadací a nevládních organizací dalších skoro 39 milionů korun. Další podpora přišla z EU, OSN, od české vlády, soukromníků a dokonce i od krajských a místních samospráv.

 

KAMPAŇ PODPORUJÍCÍ UDÁVÁNÍ LIDÍ S JINÝM NÁZOREM

Mnohonásobný zahraniční agent, společnost Člověk v tísni, pak za tyto peníze rozjela hulvátskou kampaň, vyzývající občany, aby vyhledávali a udávali své spoluobčany, u nichž budou mít podezření, že "pomáhají zájmům Moskvy" a "nedovedou zaujmout principiální stanovisko k ruskému jednání".

 

Co je na této zprávě dobrého?

Nikoliv to, že Člověku v tísni nechybějí peníze, za něž musí na revanš něco odvést, ale to, že se dostává už do tak úzkých, že se nechává inspirovat poúnorovým bolševickým práskačstvím, které obohacuje o prvky mccarthismu a posrpnové normalizace.

Tím se chtě-nechtě připodobňuje svým skutečným vzorům, neboť jak se v jedné moudré knize praví: "Po ovoci poznáte je."

Dobré tedy na tom je, že poznáváme bezpečně, s kým máme co do činění.

Další dobrá zpráva je, že se jim jejich záměr nepovede.

 

V této společnosti se totiž po čtvrtstoletí trvajícím lustračním honu na čarodějnice docela logicky nepodařilo zavést ani důvěrné linky pro oznamování hospodářské kriminality, takzvaný whistleblowing, který má velmi racionální jádro. Tato výzva k všeobecnému bonzování proto může oslovit jen ten všehoschopný společenský kal a chudáky duševně choré.

Lidé důstojní se však budou držet výdobytků civilizace, kterých si ale tato společnost málo váží, a budou s Voltairem držet právo druhých svobodně mluvit, jakkoliv by s nimi i nesouhlasili.

 

(pokračování textu Jana Schneidera viz odkaz)

 

 

archiv z blogu č.5 (r.2015):

Uplatňování dvojího metru v mezinárodním právu i kritice zemí je cesta zásadně špatným směrem.

Takové postoje je třeba jednoznačně odmítnout.

Byla to koneckonců i cesta bolševiků minulého totalitního režimu, kteří lidem mimo Komunistickou stranu vyhrožovali (kvůli jejich kritice) ztrátou zaměstnání nebo perzekucí, a loajálním komunistům poskytovali nejrůznější benefity, možnost studovat jim i jejich dětem, cestovat, dosahovat lepších a lépe hodnocených pracovních míst, osobního prospěchu z konfiskovaných majetků odpůrců režimu, apod.

Korumpovali národ a v lidech podporovali ty nejhorší stránky lidské duše, jako jsou např. udavačství nebo loajalita k ne-právu, výměnou za osobní benefity.

Děkuji, ale o toto nestojím, opakovat to opravdu nechci.

 

 

 

'There is no silver bullet': Isis, al-Qaida and the myths of terrorism

český zdroj: Blisty: ZDE

/ velmi zkráceno /

Panika po útocích z 11. 9. 2001 vedla západní svět k vytváření dezinterpretací o tom, co je to Al-Káida.

Útoky, které proběhly dříve a měly nějakou souvislost s islámem, byly zpětně připisovány této údajně globální teroristické síti. Tato síť údajně disponovala oddanými operativci a spícími buňkami na každém kontinentu.

Místo na ideologické kořeny se poukazovalo na údajnou klíčovou roli vůdců, jako byl Usáma bin Ládin, a převládal dojem, že když se je podaří odstranit, problém bude vyřešen.

Po 14 letech hrozí, že zcela stejným způsobem nepochopíme problém Islámského státu, píše ve své právě vycházející knize Jason Burke, asijský korespondent deníku Guardian.

 

Jason Burke ve své knize píše:

V roce 2015 (jako v r.2002) vlády spěchají s přitvrzováním protiteroristických legislativních opatření, s navyšováním policejní moci.

Tehdy i dnes je snaha o posilování bezpečnostních složek, omezující občanské svobody, doprovázena prohlášeními, popisujícími nebezpečí krev tuhnoucím způsobem.

Např. Theresa May, britská ministryně vnitra:

"...nebezpečí, kterému nyní čelíme, je více ohrožující než kdykoliv dříve, od útoků 9. 11. 2001."

 

- Toto prohlášení bylo zcela mimořádně zcestné.

Stejně jako v případě Al Káidy, i v případě ISIS nástupci tehdejších politiků po celém světě přehánějí zapojení ISIS do lokálního násilí v jejich zemích, aby zakryli své vlastní pochybení a zároveň získali materiální, diplomatickou a morální podporu Washingtonu.

Zrození Islámského státu v roce 2013 vyvolalo reakce připomínající ty po 11. 9. 2001.

Předchozí incidenty bez vazeb na tuto skupinu byly náhle pojmenovávány jako "operace Al Káidy", nyní ISIS. Ohrožení ze strany Al Káidy/ISIS bylo opět podáváno v apokalyptických rozměrech a odpověď podobného rozsahu se jevila být nevyhnutelná.

Ideologické motivy této skupiny byly ignorovány, zatímco působení jednotlivců bylo přehnaně zdůrazňováno: pokud budou zabiti, říkala tato logika, problém zmizí.

Existuje snadné řešení?

Když Obama vysvětluje, jak jeho vláda "poníží a zcela zničí ISIS", popisuje nepřítele jako "čistě a jednoduše teroristickou organizaci".

- To není pravda.

ISIS je hybridem mezi povstáním, separatismem, terorismem a kriminalitou, s hlubokými kořeny v jeho bezprostředním lokálním prostředí.

...tedy v regionálních konfliktech a v geopolitických bojích, které odrážejí to, co se děje v Mosulu či ve městě Rakka, stejně jako ve vládních kabinetech po celé Asii a Západě.

Islámská militantnost zůstává velmi rozrůzněným jevem, jenž nebude zničen eliminací jedné skupiny a o to méně nějakého jednotlivce. Představa, že existuje nějaké zázračné řešení je svůdná a hluboce uklidňující, ale zcela neopodstatněná.

 

 

Novinky, 29. 8. 2016:
Slovenský premiér R. Fico v pondělí kritizoval britskou kolegyni Theresu Mayovou za její výroky, kterými obhajovala připravenost použít jaderné zbraně k odstrašení nepřátel:

"Nikdy jsem si nebral servítky a budu velmi konkrétní. Zamrazilo mě při návštěvě britské premiérky Theresy Mayové, když na dotaz, zda by byla připravena použít atomovou zbraň, bez jakéhokoliv zaváhání odpověděla, samozřejmě.

Těmto lidem je podle jeho slov potřeba připomenout, že ve druhé světové válce se připravovalo vyvražďování celých národů, zahynulo 50 milionů lidí, byly vybombardovány celá města Londýn, Drážďany. Chci vyzvat každého k odpovědnosti, pokud jde o silná slova souvisící s používáním zbraní," uvedl.

 

 

archiv z blogu č.5 (r.2015):

Můj osobní názor k vlně uprchlíků.

Narozdíl od našich akademiků si nemyslím, že problém je v nějakých povahových vlastnostech Čechů, Moravanů a Slezanů.

Jde o počet uprchlíků i strukturu těch, které pustíme na pracovní trh EU, nemůžeme zachránit všechny, ani kdybychom chtěli - leda za cenu kolapsu vlastních zemí.

Tuto vlnu imigrantů je tak třeba vidět i v souvislosti s válkami, vedenými USA a NATO na Středním východě a severu Afriky. Osobně z toho nemám dobrý pocit, lživé důvody všech těch válek již byly v západním seriozním tisku doloženy. Může jít o záměrnou snahu oslabit Evropu a posílit roli především USA, nejde tu podle mě jen o uprchlíky, ale o naši budoucnost (viz i souvislost s TTIP, která nadřazuje korporátní právo pravomocem soudů jednotlivých zemí a jejich zákonům).

 

 

r.2015, téma masové migrace - výzva "Vědci proti strachu a lhostejnosti"

Cílem této výzvy není zlehčovat skutečná rizika plynoucí z imigrace. Cílem této výzvy není agitovat za konkrétní kroky ve vztahu k uprchlíkům.

Cílem této výzvy je důrazně se vymezit proti tomu, jakým způsobem je v naší zemi rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost - dopřáváním sluchu extremistickým hnutím, šířením překroucených i zcela lživých zpráv, které posilují paniku, jež ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi, diskriminaci i k násilí z nenávisti.

Vadí nám, že politici a média, místo toho aby prokázali charakter a zodpovědnost, často mlčí a dávají tak šíření strachu a nenávisti prostor, a mnohdy se ho dokonce aktivně účastní v honbě za sledovaností či popularitou.

/ Radim Valenčík napsal v r.1994 knihu o masové migraci jako zbrani - komentuje výzvu akademiků ZDE a ZDE. /

 

Akademik Valenčík napsal ve své knize v r.1994:

"Počítá se s vyvoláním globální destability, s vyvoláním globálního střetu,

v němž by měly být nasazeny migrační zbraně.

Jde o řízené procesy MASOVÉ MIGRACE z "odepsaných" zemí, do zemí tzv. vyspělých, přičemž statisíce, miliony a možná i desetimiliony migrantů by byly využívány k vytváření mafiánských struktur, prostřednictvím nichž by byla uplatňována stínová moc destrukce (*států)."

 

Citace z knihy akademika a učitele na VŠ R. Valenčíka, vydané před 20 lety,v říjnu r.1994.

Globální "DESTABILIZACE" jako "hra na Titanik" na přelidněné planetě.

 

O masové migraci jako zbrani nátlaku také v západní studii z r.2011, ZDE.

Weapons of Mass Migration: Forced Displacement as an Instrument of Coercion
Kelly M. Greenhill - Monterey, California. Naval Postgraduate School.

 

 

 

29.8. 2016 (žádná výzva českých akademiků, bohužel):

Situace v Jemenu se stává tragickou.

Západem podporovaná válka Saúdské "koalice" má mnoho obětí mezi civilisty, včetně dětí. OSN protesty vymazala:

Válka v Jemenu nadále nabývá na intenzitě. Humanitární situace vypadá jako katastrofa. Podle zpráv OSN padlo za oběť saúdským náletům 4 tisíce civilistů.

Spolu s tím tvrdí Mohammed Sahsuddin, šéf Jemenské asociace ulámů, že během toho válčení bylo zabito nebo zraněno 227 tisíc lidí. Každý desátý Jemenec (v zemi žije 2,8 milionu lidí) se stal uprchlíkem. 80 procent obyvatelstva trpí hlady a absencí zdravotní péče.

Podle odhadů OSN kvůli nedostatku léků zemřelo nejméně 10 tisíc dětí mladších 5 let.

Důvodem této katastrofy je blokáda oblastí kontrolovaných rebely Houthiů.

V červnu 2016 byla koalice vedená Saúdskou Arábií konečně OSN zapsána na „černou listinu“ zemí a skupin obviněných z porušování práv dětí. Spojené národy tuto koalici obvinily ze zavraždění 510 a zranění 667 jemenských dětí. Avšak jen o týden později byly všechny zmínky o saúdských ozbrojených silách a jejich spojencích z této černé listiny zcela vymazány.

Současný generální tajemník Spojených národů Ban Ki-moon, přiznal, že to odstranění si vynutila Saúdská Arábie pod hrozbou zmrazení sponzorství pro určité programy OSN.

 

 

červen 2015, papež František:

Systém umožňuje bohatým vykořisťovat chudé a dělá ze Země "ohromnou hromadu špíny".

Papež vyzývá k odvážné změně "strukturálně-zvrhlého ekonomického systému".

 

archiv z blogu č.5 (r.2015):

pan Schwarzenberg, 7. 8. 2015

"...objevily se zprávy, že Američané v touze dostat Turecko na svoji stranu jak v boji proti Asadovi, tak proti IS, údajně s útoky na Kurdy tiše souhlasí. Je-li tomu tak, jde o nejhorší zradu, které jsme v posledních letech byli svědky. Je to zrada vůči našim spojencům a spolubojovníkům proti Islámskému státu, kteří byli vražděni nejen IS, ale i jinými extremisty," říká rázně Schwarzenberg.

Nějaké zajímavé detaily o tomto postoji zde a zde, zdá se, že i pan Schwarzenberg začíná chápat známé Kissingerovo vyjádření:"USA nemají přátele, jen své zájmy".

 

 

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

Nová studie upozorňuje, že:

"...světovou ekonomiku z velké části ovládá poměrně malá skupina nadnárodních společností, většinou bank."

40 procent ekonomické hodnoty nadnárodních společností je skrz komplikovanou síť vlastnických kanálů kontrolováno skupinou 147 nadnárodních firem, které samy sebe plně kontrolují. Tři čtvrtiny z nich jsou banky.

Studie tří odborníků na složité systémy, Stefanie Vitaliové, Jamese B. Glattfeldera a Stefana Battistona, ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu, potvrdila obavy newyorské iniciativy Occupy Wall Street, méně než půl procenta společností ovládá svět, což souhlasí s jejich názorem, že méně než 1pct lidí ovládá veškeré zdroje společnosti.

Studie spojuje matematické modely používané pro výzkum přírodních systémů s veškerými dostupnými údaji o korporátních společnostech, aby zjistila vlastnictví nadnárodních společností. "Realita je příliš složitá, a proto je nutné se vyhnout všem dogmatům, ať už konspiračním teoriím nebo volného trhu. Naše studie vychází z reality," prohlásil James Glattfelder, jeden z autorů studie.

Tato struktura odhalila rozhodujících 1318 vzájemně vlastnicky propojených společností – každá z nich se dvěma nebo více firmami, průměrně s dvaceti.

Po dalším výzkumu vlastnické sítě tým tří curyšských odborníků zjistil, že:

Mnoho (z těchto 1318) společností je propojeno se "super skupinou" 147 nadnárodních, ještě víc vzájemně provázaných korporací. A ty tímto způsobem kontrolují 40 procent globální ekonomiky.

Většinu z nich tvoří finanční instituce, mezi prvními 20 je například Barclays Bank, JP Morgan Chase či Goldman Sachs, dále také Deutsche Bank, Franklin Resources, Credit Suisse Group, Société Générale, Morgan Stanley, atd.

 

 

13. 8. 2015, filosof Masarykovy university Josef Šmajs:

Systém západní (vůči Zemi predátorské) kultury už se rozkládá.

 

Jde o jeden z dalších paradoxů našeho světa, když papež jako vrcholný představitel církve a věřících mluví o potřebě obratu civilizace. Označuje hlavní viníky – ekonomickou vědu, korporace, kapitál a bohaté.

Já se ovšem domnívám, že nejde o kapitalismus, nejde o změny politického režimu nebo o sociální převrat.

Příroda je pro dnešní euroamerickou civilizaci jenom bojištěm, které se snaží ovládnout, je pro ni zdrojem bohatství, jehož se bez zábran zmocňuje.

Společnosti zaměřené jen na zisk nechtějí uvolnit peníze na skutečné vzdělávání, které by nebylo jen účelové, které by lidem ukázalo jejich možnosti řešit krizi.

Ve vzdělávacím systému se uvažuje jen o tom, jak připravit lidi pro technické profese, pro služby a obsluhu kulturního systému.

My ale potřebujeme vzdělané lidi bez předsudků o lidské výjimečnosti. Potřebujeme občany, kteří by rozuměli sami sobě i světu, v němž žijí.

- říká filosof Šmajs.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

SUPER-BLOG, komplexní text, velká analýza:

 

ZÁSADNÍ KŘIŽOVATKA VÝVOJE ZÁPADNÍ CIVILIZACE SE BLÍŽÍ.

UMOŽNÍ NÁM ALE SKRYTÉ "DEFICITY DEMOKRACIE" POCHOPIT SKUTEČNOU PODSTATU DNEŠNÍCH PROBLÉMŮ?

JSEM OCHOTNI POCHOPIT, KDE SE DEFICITY DEMOKRACIE SKRÝVAJÍ?

Souhrn základních a částečně skrývaných rozporů naší civilizace.

4.7.2016 - (aktualizováno - zveřejněna třetí závěrečná část, "třetí dějství")

 

AKTUALIZACE - 7. července byly doplněny bonusy č.1 a 2 (o ruské privatizaci a roli západu v ní, o syrské opozici a roli západu v ní), epilog (o kvalitě vzdělání na západě a jeho limitech), také speciální bonusy č.3 a 4 (o roli Spojených států v Latinské Americe, role USA v  Irangate, Rumsfeldovy obchody s chem. zbraněmi pro Irák; poslední bonus detailně popisuje přípravu US invaze do Sýrie a roli Turecka v útoku chemickými zbraněmi poblíž Damašku - obsahuje detaily role USA v tajném přesunu zbraní z Libye do Sýrie - zdroj Hersh).

Zdrojem pro tento text jsou především AKADEMICKÉ prameny, zveřejněné na předchozích blozích a komentářích; konkrétní zdroje jsou pak zmíněny v odkazech přímo v textu.

 

motto

Nic z toho, o čem se v následném textu níže píše, není nenávistné nebo xenofobní.

Přesto se o ničem z toho nedozvíte jediné slovo na běžné střední nebo vysoké škole, žádná z citovaných knih níže nenajde své místo k diskusi na současné západní akademické půdě.

Je to důkaz, že náš svět je povážlivě přehlíživý k zásadním otázkám západní společnosti.

 

 

ÚVOD - CESTA K SOUČASNÉ VELKÉ KŘIŽOVATCE

Citace mnohých významných lidí, jak mnohých U.S. prezidentů, akademiků, spisovatelů a dalších, naznačují, že naše dnešní problémy nejsou úplně nové - nová je pouze jejich INTENZITA, tedy řekněme jejich celoplanetární rozměr. Lze se tak inspirovat v hledání příčin a řešení našich současných problémů právě v událostech dřívějších, v těchto analýzách.

Tito lidé se opakovaně a velmi důrazně vyjadřují (přibližně od r.1915, ale jistě i dříve, již od Francouzské revoluce r.1792 nebo občanské války v USA r.1863) především v souvislosti s limity demokracie ke správě věcí veřejných (Platón by řekl "ke správě obce"), k té širší "mocné dřeni" naší civilizace, která ovlivňuje - více či méně záměrně - její směřování, politiku, celkový vývoj.

 

CITACE US prezidentů o finanční oligarchii - historie do r.1920:

Andrew Jackson (1837) přežil několik atentátů:

Jako svůj největší úspěch na politickém poli sám Jackson ohodnotil svůj úspěšný boj s The Second Bank of America (historicky druhou soukromou centr. bank. USA, pak až FED od r.1913) a její uzavření (1832).

Během prezidentské kampaně v roce 1828 Jackson při projevu na adresu skupiny bankéřů řekl:

"Jste doupě zmijí. Mám v úmyslu vaše hnízdo vypálit a s pomocí Boží ho vypálím. Kdyby lidé jenom pochopili, do jaké míry je náš peněžní a bankovní systém nespravedlivý, do rána by byla revoluce. Kdyby centrální banka měla pokračovat v kontrole naší měny, v dostávání našich veřejných peněz a v držení tisíců našich občanů v závislosti, bylo by to strašnější a nebezpečnější než námořní a pozemní síla nepřítele..."

8. ledna 1835 Jackson zaplatil poslední splátku amerického národního dluhu a byl to jediný okamžik amerických dějin, kdy národní dluh byl redukován na nulu a Američané byli schopni nahromadit přebytek 35milionů dolarů, které byly rozděleny jednotlivým státům.

 

Zavražděn byl A. Lincoln (v dubnu 1865), přímou souvislost s mezinárodními bankéři doložil r.1934 v Kanadě právník G. McGeer (viz dva blogy v první části komentářů):

Gerald G. McGeer - 70 let po smrti Lincolna získal důkazy, že Lincoln byl zabit, protože vydával vládní měnu a také proto, že dík své oblibě (a měně) překážel bankéřům v zavedení dobře manipulovatelného zlatého standardu... (zde). Chtěli se zbavit stříbrného standardu, neboť stříbra bylo 15x více a neměli ho plně pod kontrolou.

 

Roku 1866 bylo v oběhu USA 1.8mld dolarů (50.46 dolarů/na hlavu), r.1867 už jen 1.3mld (44/hlavu), r.1876 to už bylo jen 0.6mld dolarů (14.60 dolarů / na hlavu). Bankéři stáhli dvě třetiny peněz..., r.1886 to bylo 0.4mld (6.67usd/hlavu). Šlo o pokles kupní síly o 84pct, v průběhu pouhých 20let!

Od r.1876 byly odstraněny všechny stříbrné mince.

James Garfield, US president (inaugurace 1881, člen Bankovní a měnové komise Senátu) jejich práci otevřeně okomentoval zde, následně byl zavražděn:

"Kdokoli ovládá objem peněz v dané zemi, je absolutní pán nad veškerým průmyslem a obchodem… a když si uvědomíte, že celý systém je velmi snadno ovládán, ať už jedním či druhým způsobem, několika málo mocnými muži na vrcholu, sami přijdete na to, odkud vznikají období inflací a krizí." (zdroj wikipedie)

 

Pan T. Roosevelt (27. října 1858 – 6. ledna 1919) nejprve snahy těchto "mezinárodních bankéřů" podporoval, ale později si uvědomil, co znamená jejich moc.

Před svou smrtí v roce 1919 bývalý prezident Teddy Roosevelt upozornil Američany, co se chystá (citace z dokumentu Vládci peněz, zde):

"Tihle mezinárodní bankéři a podílníci Rockefellerovy Standard Oil ovládají většinu novin a sloupky v těchto listech bijí do návrhů, nebo zapuzují veřejné úředníky, kteří odmítají budovat mocnou zkorumpovanou kliku, která vytváří neviditelnou vládu."

 

 

 

V moderní době, tedy přibližně od r.1915, od ustanovení nového prostředí v Evropě po pádu Osmanské říše, která dominantně vládla ve Středomoří přibližně od 15.století (po omezení vlivu chalífátu, který se rozšířil v 7.století po smrti proroka Mohameda) čelíme sérii událostí, které postupně - spolu s rozvojem vědy, průmyslu a technologií - vedou naši civilizaci ke klíčové křižovatce.

Současné problémy vrcholí v několika základních směrech, situace se dostává do krize:

- Kdy lidí na planetě bude příliš.

- Kdy vymírá mnoho živočišných druhů, vlivem důsledků lidské činnosti a vlivem narušení jejich přirozených teritorií (také vlivem průmyslového "lovu" v mořích, těžby surovin, podobných vlivů).

- Kdy lidé v moderních městech ztrácejí částečně plodnost (nebo oddalují manželství-mateřství), naopak získávají různé nové civilizační choroby nebo alergie.

- Kdy série několika válek od r.1915 ustanovila svět dnešních velkých mocností - buď bývalých kolonií (USA) nebo naopak bývalých koloniálních velmocí (Británie, Francie, ...), zatímco bývalé kolonie a země "třetího světa" se emancipují.

- Kdy finanční problémy západních zemí a odliv zisků k malému procentu "lidí v pozadí" oslabují střední třídu, která je zásadní pro fungování států.

- Kdy vzrůstají klimatické proměny, následně významně ovlivňující životy mnoha lidí.

 

Nadnárodní finanční oligarchie ovlivňuje zákony a rozhodovací pravomoci vlád.

Spolu s pokrokem technologií (čtvrtá technologická revoluce) se omezují možnosti zaměstnání, navíc nadnárodní finanční oligarchie ovlivňuje zákony a rozhodovací pravomoce vlád (skrze vliv mocných "klubů", svět nadnárodních nadací, s pomocí vlivu na média a dnes s využitím sociálních sítí), směřuje vývoj ke vzniku skryté nadvlády velkých finančních kartelů, které "privatizují zisky a socializují ztráty" (na účet daňových poplatníků), což vede k dalšímu snižování příjmů sociálních a zdravotních systémů, ustanovených kolem r.1920, k vyvolávání záměrné finanční a politické nestability v mnoha zemích (viz například Bloomberg zde, nebo zde a zde).

Svět se rozvinul do podoby, kdy je vcelku zřejmé, že "malá vylepšení a řešení" už nebudou stačit na vyřešení všech těchto kombinovaných problémů a výrazných proměn společnosti.

Čeká nás tedy nyní zásadní křižovatka moderních lidských dějin?

- Podle mnohých ano, tento text čtenářům napoví širší souvislosti.

 

Buď tedy na potřetí (od r.1915) zvládneme konečně projít zásadní proměnou "cílů a způsobu" života naší civilizace - doba je již na to víc než zralá, nebo opět (již potřetí v moderní době), propadneme "dluhům a deficitům demokracie", což může vyústit ve třetí velký světový konflikt, tedy nejen ve velké neštěstí a tragédii mnoha lidí (možná dokonce v záměrné snížení populace) a v rozvrat mnoha států, ale především by šlo "o zabetonování vývoje a potřebných změn"?

Snížení populace na planetě - tedy jakýsi utopický "návrat starých časů", kde na planetě žilo méně lidí, připomíná stejnou utopii, jakou byly například myšlenky komunistické "o centrálně (ne)řízené společnosti". Jde o pomýlený postoj, řešení lze nalézt jinde.

Vývoj těchto vlivů od r.1915, které nás přivádějí na zásadní křižovatku vývoje lidstva na planetě, rozebereme stručně v několika klíčových obdobích, které nás na tuto křižovatku naší moderní doby přivedly.

 

 

DĚJSTVÍ PRVNÍ:

VZNIK "BRITSKÝCH A US KLUBŮ" PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE

 

Poslední velký koncept západní civilizace vznikl ve 30.letech 20. století,

v prostředí velmi vlivných (se světem financí, průmyslu a politiky úzce propojených) takzvaných "U.S. a britských klubů", které získaly svůj vliv nejenom s rozvojem bohatství, vzniklého těžbou surovin v koloniích (viz např. Indie a vývozy surovin do Británie, kolonie v Číně nebo pro Británii velmi ziskové zlaté a diamantové doly v jižní Africe, kde působil např. pan Cecil Rhodes, lord Milner a jeho "kindergarten" - skupina mladých příznivců, později velmi bohatých a vlivných lidí).

Kolem r.1919 tyto kluby a jejich mocní členové usoudili, že je pro ně lepší "stát mimo politiku, svět ovlivňovat z pozadí", protože politici jsou přeci pravidelně odvoláváni, ale oni na svých postech zůstávají trvale.

 

CITACE profesora Georgetownské university, po 2. sv.válce studoval v letech 1945-65 vznik britských a US klubů, které měly obrovský vliv jak na vlády Británie i USA, tak byly propojeny s mezinárodními bankéři (Rothschildové, JP Morgen,...):

Profesor Quigley nám říká, že Lionel Curtis, člen Milnerova spolku věrných (Kindergarten; pracovali stejně jako někteří členové Skull & Bones v jižní Africe kolem zlatých a diamantových dolů - viz osobní svědectví dcery člena S&B a vnučky jejich zakládajícího člena, paní Charlotte Yserbit, zde), byl pověřen úkolem vytvořit nové organizace:

Na konci války r.1914 se ukázalo, že organizace tohoto systému musejí být značně rozšířeny.

(Round Table Group byla organizace navazující na Ruskinovy myšlenky a jejich příznivce na Oxfordu a Cambridge - původně chtěli spojit anglicky mluvící země britského impéria - Commonwealthu - pod jednu vládu, rozšířit vzdělanost, ušlechtilost, cílevědomost a vzdělání nejen mezi šlechtu, ale také mezi všechny obyvatele - mělo jít o zásadní proměnu společnosti.)

Lionel Curtis založil v Anglii a v každém dominiu (oblasti) "frontovou" (krycí) organizaci pro každou existující místní Round Table Group. Tato krycí organizace byla všude v britském společenství nazvána Královský institut pro mezinárodní vztahy, měla vnořenu (jako své jádro) stávající Round Table Group.

V New Yorku pak tato krycí organizace byla známá jako Rada pro zahraniční vztahy (CFR), byla krytím pro "jádro" lidí spojených s JP Morgen a Co., v asociaci s malou skupinou z Round Table.

(Frederic C. Howe, The Confessions of a Reformer, Charles Scribner's Sons, 1925, pp.295-305. See also, Quigley, p.951.-952., str.966 in PDF)

 

Quigley dál píše:

Organizace v New Yorku (CFR) byla určena asociací bank JP Morgena.

Například v r.1928 vedl CFR jako president John W. Davis, Paul Cravath byl vice-prezident, třináctičlenný výbor zahrnoval Owen D. Young (viz Youngův plán a Německo v první části "komentářů 2016"), Norman Davis, Allen Dulles, atd.

/ Allen Dulles byl presidentem CFR od roku 1940  - viz "Allen Dulles, the OSS and Nazi War Criminals", Cambridge University Press, 2013, str.44 dole , viz komentář o jeho podílu na vybudování US kartelů v Německu od r.1924. /

Některé spíše náhodné příklady operací této struktury jsou výmluvné..., píše Quigley.

Například vytvořili v Princetonu obstojnou kopii RoundTable Group, podle ved. ústředí v Oxfordu -  All Souls College v Anglii, nazvali ji Institute for Advanced Study, zde, (IAS, Princeton, zde).

Tato U.S. kopie - Institute for Advanced Study - byla nejvíc známá jako útočiště Alberta Ensteina, Oppenheimera, John von Neumanna a George F. Kennana, byla zřízena panem Abrahamem Flexnerem z Carnegieho nadace a Rockefellerovy General Education Board, vznikla poté, co zakusil požitky v All Souls C., kde sloužil jako lektor Rhodes Memorial v Oxfordu.

(další širší souvislosti s těmito nadacemi také viz Charlotte Iserbyt, zde, 13:09 až 17:50)

/ citace Quigley viz  str. 967 v PDF, str.952 v knize. /

 

Velmi zásadní pro rozvoj západní civilizace po První světové válce byly nejen tyto kluby (nebo související vznik FEDu, jehož první guvernér Ben Strong byl velkým přítelem guvernéra Bank of England, pana Montagu Normana, který spolu se Strongem, JP Morgenem, Dullesem a dalšími instalovali například budoucího ministra financí nacistického Německa, pana Schachta, také výrazně ovlivňovali situaci v revoluci zmítaném Rusku - viz poslední tři blogy na první části "komentářů 2016"), ale také koncept pana Carnegieho a jeho nadace (také Fordovy a Rockefellerovy nadace).

Tyto nadace byly úzce spojeny s prací US a britských klubů, s mezinárodními (dnes bychom řekli nadnárodně-globálními) již výše zmíněnými bankéři.

Tento jejich koncept měl dát vzniknout světu tzv. tří mocností - světu "tří socialismů".

Tato myšlenka "tří skrytě korporacemi a kartely řízených socialismů" se současným Evropanům (natož těm východním) velmi obtížně vysvětluje - proč by proboha měli top západní kapitalisté budovat nějaký socialismus?

Pochopení této myšlenky je zásadním klíčem k dnešnímu vývoji v USA, v EU a na celém světě.

Hned se dozvíme další podrobnosti.

 

 

KLÍČOVÝ KONCEPT SVĚTA PO PRVNÍ VÁLCE:

"SVĚT TŘÍ IMPÉRIÍ - TŘÍ SOCIALISMŮ", z kterých se po druhé válce zrodí světová vláda.

Opět začneme citací Carrolla Quigley, skvělého a poctivého akademika a také zastánce vzniku světového společenství států (měl dokonce od CFR dva roky povolení zkoumat jejich archivy, jako jejich historik), který sice plně schvaloval tuto ideu "spojeného světa" - ale výrazně a velmi kriticky vystupoval PROTI METODÁM a způsobům, jakými byla tato myšlenka prosazována (např. silně kritizoval Henryho Kissingera, jako "primadonu, která vše pokazí").

Jeho skvělý přístup (jeho kvality zmínil při své inauguraci U.S. prezident Bill Clinton) a vynikající knihy jsou dodnes velmi dobrým pramenem informací při studiu příčin dnešních velkých světových problémů.

 

Caroll Quigley říká (v 60.letech, po 2.sv.válce) v rozhovoru ZDE:

Cecil Rhodes se kdysi snažil vytvořit světovou vládu britského impéria (*podle původních Ruskinových myšlenek na Oxfordu).

Ale tito lidé z Round Table Group (US a britských klubů RIIA a CFR) byli spojeni s mezinárodními bankéři a budovali ve 30.letech tři centra moci, která chtěli mít pod kontrolou:

- Anglo-Americký pakt

- Sovětský svaz

- mezi nimi hitlerovské Německo

Pro Rusko pak např. budovali další konkurenci zase v Singapuru, atd., viz moje kniha "The Anglo-American Establishment".

Quigley dodává: Záměr vytvořit Unii Atlantického Bloku byl poprvé publikován v knize Unie Now od Clarence Streit - to byl člověk, kterého si lidé z Round Table Group přímo vytvořili.

(kniha Unie Now vyšla v r.1938.)

 

O tomto skrytém konceptu ovládání světa a řízení konfliktů (Hegelovském schématu) "tří velmocí - tří socialismů", budovaných za účelem zisku a moci skryté vlády finančních kartelů a mocných lidí (stojících mimo volené politiky) nezískáte žádné informace na západních středních nebo vysokých školách.

Pokud neprojevíte osobní zájem o toto téma, pak nemusíte celý život tušit, že existují jakési US a britské kluby (dnes bychom řekli think-tanky), které jsou propojeny s mezinárodními bankéři.

 

Široce se o tomto konceptu zmiňuje také profesor Anthony C. Sutton, který v 60. a 70. letech studoval na Stanfordské universitě v USA - právě vliv U.S. (a britských) oligarchů na vyzbrojování nacistického Německa a kontrolu a vyzbrojování bolševického Ruska západními technologiemi.

Viz jeho kniha "National Suicide: Military Aid to the Soviet Union (1973)", také další jeho knihy. Byl nejprve Britem, později občanem USA, svědčil např. i před komisí US Senátu při vyšetřování těchto podnikatelských aktivit, spolupracoval se Charlotte Iserbyt, pracovala na ministerstvu školství USA, zabývala se vlivem US finančníků a jejich nadací na U.S. vzdělávací systém.

 

Prof. Sutton vydal k tomuto tématu mnoho knih - jejich seznam je ZDE, některé jsou k přečtení "online" (anglická PDF), hlavní knihy najdete v tomto výběru:

Trilogie o západních technologiích využívaných v Sovětském svazu (děleno podle období):

Western Technology and Soviet Economic Development: 1917–1930 (1968)
Western Technology and Soviet Economic Development: 1930–1945 (1971)
Western Technology and Soviet Economic Development: 1945–1965 (1973)

Zásadní souhrn o této politice U.S. oligarchie - kniha National Suicide: Military Aid to the Soviet Union (1973)

Tři klíčové knihy o roli U.S. oligarchie při budování průmyslu a armády Sovětů a nacistických Němců:

Wall Street and the Bolshevik Revolution (1974, 1999)

Wall Street and the Rise of Hitler (1976, 1999)

America's Secret Establishment: An Introduction to the Order of Skull & Bones (1983, 1986, 2002)

 

Souhrnná kniha o vlivu US (a britských) "klubů" na zahraniční politiku a volby v USA:

"Peníze koupí i toho největšího nepřítele" - The Best Enemy Money Can Buy (1986)

 

Studie o vlivu US finančních a podnikatelských kartelů (a jejich nadací) na západní vzdělávací systém:

How the Order Controls Education (1985)

Studie z pozdního období: The Two Faces of George Bush (1988)
 

 

Takže profesor Sutton (stejně jako Quigley) píše o tomto budování třech mocností, třech typů socialismů - ale jde v úvahách dál než Quigley a hovoří o tom, že (zde s cz tit):

"Existuje záměr vybudovat nacistické Německo a bolševické Rusko a následně je poštvat proti sobě." (Hegelova "teze a antiteze" a následná syntéza...)

Na troskách těchto společností, jejichž vývoj bude válkou posunut zpět o několik desetiletí, pak vybudují Anglo-Americkou světovou dominanci příštích dekád.

Dokonce je to podle něj tak propojené, že stejná banka (z okruhu JP Morgena - Guaranty Trust Company) financovala bolševiky i nacisty.

Například šéfem devizového oddělení jediné bolševické komerční banky byl Max May, více o tomto ZDE, úryvek z knihy "Wall Street a bolševická revoluce...

Sutton: TEZE A ANTITEZE - HEGELOVO SCHEMA (o řízení konfliktů pro zisk v budoucích dekádách).

 Klikněte pro větší náhled obrázku.

Řád (S&B) a Hegelova technika vytváření-řízení konfliktů: "Vytvoření teze a antiteze (skrytě stejným subjektem - JP Morgen Guaranty Trust Company, CFR-Round Table Group), z jejichž syntézy vznikne profit" (zisk - nadvláda v dalších dekádách).

Vlevo cesta podpory bolševiků v Rusku, vpravo podpora nacistického Německa, výsledkem (syntézou) byl řízený konflikt, na jehož konci stálo zničené Rusko a zničené Německo a následná doba vlády lidí z USA.

Zdroj - Anthony C. Sutton, Charlotte Iserbyt, grafika orig. Sutton, graficky převzato z Infowars.com, zde.

Novější odkaz o tomto je také ZDE.

 

 

To samé cituje prof. Carrol Quigley:

Takže jsem si dal tyto informace dohromady (All Soul College, Milnera, Curtise, atd.) a zjistil jsem, že tato skupina (Round Table Group) byla tajnou organizací, která ve 30.letech pracovala na následujících cílech:

- Jak federalizovat anglicky-mluvící země.

- Byli propojeni s mezinárodními bankéři.

- Pracovali na světě, kterému já říkám svět tří mocností:

1. Atlantickém bloku (USA, Británie, Kanada)

2. Hitlerovském Německu (národní socialismus)

3. Sovětském svazu (bolševickém socialismu).

 

 

Pochopit tento moment je velmi důležité - bude se totiž opakovat.

Bohatí kapitalisté západního světa pomáhali budovat socialismy (národní, bolševický, "blahobytný" na západě), protože socialismus je pro ně vlastně kontrola trhu.

 

CITACE přímo o tomto viz odkazy směřující přímo na dané pasáže (videí s cz titulky):

Anthony C. Sutton, zde, zde, zde

Charlotte Iserbyt zde, zde

také viz britský dokument Vládci peněz, 1. a 2.část, zde, zde

 

Tyto socialismy neměly být řízeny nějakým "marxismem", ale vládnoucím celosvětovým kartelem (tedy nezákonným spolkem mocných firem a jejich vůdců, nezákonně omezujících konkurenci), který by z pozadí s pomocí finančních a dalších vlivů (třeba se schopností ovlivnit obchodní úspěchy celých zemí, sílu jejich měny, rozvoj firem a úspěch jejich sociální, zdravotní nebo hospodářské politiky) řídil politiky, kteří by pak "řídili" jednotlivé země.

Hodně o tom hovoří také autor knihy o US FEDu, Edward Griffin - ZDE.

 

Hodně je to také zmíněno v následující citaci pana Carnegieho, jehož nadace pracuje dodnes - bude vytvořena "vládnoucí třída" finančníků...

(dnes stále funguje např. i Fordova nadace, pro kterou pracovala např. mluvčí "syrské opozice" Bassma Kodmani od r.2004, když se účastnila CFR projektu Arabské Reformní Iniciativy, v jehož "mezinárodní porotě" seděl třeba Brent Scowcroft - bývalý bezpečnostní poradce US prezidenta, který např. do administrativy USA přivedl Condoleezzu Riceovou, která studovala společně s Marií Albrightovou u českého profesora Korbela, byla odbornicí na východní Evropu a Sovětský svaz).

 

Andrew Carnegie (*1835 - †1919):

"The nation . . . organized as the one great business corporation in which all other corporations were absorbed..."

Andrew Carnegie didn't believe in free enterprise. He believed in monopoly capitalism which allows those of great wealth to use government to exploit others. Andrew Carnegie was a socialist, but the socialism he envisioned created a ruling class.

After selling U.S. Steel [Carnegie Steel, which he sold to J.P.Morgan who formed U.S. Steel], he funded several foundations with instructions that their grant-making power was to be used to transform society and promote world government (*viz jeho kniha Conclusion and Recommendation, 1934).

Andrew Carnegie recognized that socialism is a sincere, benevolent, idealistic theory, but it doesn't work without force:

"Everyone is controlled by the government; the government is controlled by politicians, and politicians are bought and sold by wealthy men and corporations."

publikoval Dr. Stanley Monteith (Brotherhood of darkness, CH. Iserbyt zde)

 

 

V TOMTO JEJICH SNAŽENÍ POMÁHALY PRŮMYSLNÍKŮM A FINANČNÍKŮM JEJICH DOBROČINNÉ NADACE - JEJICH ROLE BYLA I V OVLIVNĚNÍ VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU.

Nejznámější jsou Carnegieho, Fordova a Rockefellerova nadace.

 

Dr.Stanley Monteith a jeho kniha Brotherhood in Darkness:

V roce 1963 jsem četl knihu od Rene Wormser - Foundations Their Power and Influence

(nadace, jejich moc a vliv).

Byl to příběh výboru Kongresu (Committee to Investigate Tax-Exempt Foundations and Comparable Organizations, zde), který byl v r.1953 požádán, aby zjistil, co dělají "neziskové nadace" s jejich fondy.

Výbor vedl kongresman B. Carroll Reece z Tennessee a přes opakované úsilí zablokovat jeho vyšetřování objevil, že:

"...Fordova nadace, Rockefellerova nadace, a Carnegieho nadace využívaly svoji moc, aby financovali nejrůznější podvratná hnutí, včetně komunistických a později socialistických."

 

Po r.1920 se také například omezuje práce dětí v těžkých provozech (ocelárny, doly, je možné pracovat na farmách), zavádí se plné pojištění dělníků proti úrazům a podobné sociální vymoženosti (ve stejném roce např. v Británii a Rusku, byť již dříve existovalo pojištění, ale jen pro vybrané skupiny) .

Vzniká tzv. Welfare stát - systém péče státu o občany (zdravotní a sociální pojištění), kde je známý tzv."severský model":

A welfare state is a concept of government in which the state plays a key role in the protection and promotion of the economic and social well-being of its citizens (* tzv. sociálně-demokratický model).

It is based on the principles of equality of opportunity, equitable distribution of wealth, and public responsibility for those unable to avail themselves of the minimal provisions for a good life. The general term may cover a variety of forms of economic and social organization.

Modern welfare states include the Nordic countries, such as Iceland, Sweden, Norway, Denmark, and Finland, which employ a system known as the Nordic model.

The sociologist T.H. Marshall described the modern welfare state as: "...a distinctive combination of democracy, welfare, and capitalism."

 

(*do puntíku vize pana Carnegieho)

 

 

To vše mělo být završeno Světovou vládou (Ligou národů r.1919, později po druhé válce OSN), finančními nadnárodními centry (Světová banka, MMF, ratingové agentury), Světovým soudem (Haag) a podobnými institucemi, které by delegovaly pravomoci a vliv na nadnárodní úroveň.

Tyto instituce už v samém zárodku ale obsahovaly demokratické deficity, aby tito lidé v pozadí (mocný kartel firem a jejich vůdců) mohly ovládat směřování světa dle svých záměrů a potřeb.

A tak namísto rozvoje demokracie jsme byli po První světové válce (a následně mnohem více také po Druhé světové válce) svědky jakési bohulibé "demokratické rétoriky", kterou ovšem následovaly stejně brutální konflikty (a loupení surovin méně rozvinutých zemí - viz jižní Afrika nebo Latinská Amerika) jako kdykoliv předtím.

Caroll Quigley:

In fact, this network, which we may identify as the Round Table Groups, has no aversion to cooperating with the Communists, or any other groups, and frequently does so.

I know of the operations of this network because I have studied it for twenty years, and was permitted for two years, in the early 1960s, to examine its papers and secret records.


Ve skutečnosti tato síť, kterou můžeme identifikovat jako skupinu ROUND TABLE GROUP (Kulatého Stolu), nemá žádnou averzi ke spolupráci s komunisty, nebo jakoukoliv jinou skupinou, a často to také dělá.

 

Celé toto období po první světové válce bylo završeno několika velkými hospodářskými krizemi (pomineme-li např. velkou krizi v USA mezi lety 1865-1881, která směřovala ke zničení stříbrného standardu, neboť stříbro bylo příliš hojné a nešlo ho mít pod kontrolou, jako zlato).

- například známou "panikou z roku 1905" (ta ospravedlnila vznik FEDu)

- krizí v r.1920-21 (ohromná krize v USA, první "ostré" nasazení bohulibého FEDu)

- krizí v r.1929 (opět podivně řízenou FEDem, více viz první část komentářů - Normen, také ZDE)

 

 

PODÍVEJME SE NYNÍ NA FINANCOVÁNÍ TŘÍ NEJZNÁMĚJŠÍCH POSTAV TOHOTO OBDOBÍ - Hitlera v r.1923, Trockého a Lenina v r.1917.

Vzestup Hitlera

Portréty Hitlera v r.1921 ho ukazují v prostých, často obnošených šatech.

Žil ve špinavé špeluňce na Triftstrasse, s opotřebovaným linoleem na podlaze. Jeho jediným vybavení byla postel, polička na knihy, jedno křeslo a provizorní stolek (citace Hanfstaengl, Ernst "Putzi", Hitler: Ztracená léta).

Frideling, vnučka oblíbeného Hitlerova skladatele Richarda Wagnera, ho popsala jako člověka nosícího "bavorské kožené kraťasy, hrubé krátké vlněné ponožky, červeno-modré kostkované trenky a krátkou modrou vestu, která na jeho kostnaté postavě visela jako pytel". (citace Hitler a Stalin: Paralelní životy; Alan Bullock).

Právě v letech 1922-1923 byla v Německu hyperinflace. Populace se rychle stávala ožebračenou. Kdy se finanční situace nacistů začala zlepšovat?

Jak můžeme vidět, žádná potřeba jejich podpory v r.1921 nebyla, ani na počátku r.1922.

Historici nám neříkají o nacistickém finančním "zázraku" během tohoto období nic.

Přesto měl asi v polovině r. 1922 Adolf Hitler náhle peníze. Celkem hodně peněz. Díky tomu naplánoval stranický kongres v Mnichově na leden 1923.

 

 

Citace z knihy Bronder, Dietrich: "Bevor Hitler kam" (Marva, Genf 1975)

- česky přetištěno v "Okultní kancléř" (Siegfried Hagl, 1.vydání 2008, Integrál Brno s.r.o., strana 69):

Prvním šéfem spolku Thule (antisemitského a proti-zednářského "řádu Germánů", vzniklého r.1917 v Berlíně a následně v Mnichově) byl jakýsi pan Rudolf von Sebottendorf, nanejvýš záhadná a spekulace budící postava (má se dokonce za to, že byl pověřencem zahraniční tajné společnosti - přišel v r.1917 do Německa zjevně z cizího pověření, s penězi z neznámých zdrojů - str.242, "Bevor Hitler kam").

Spolek Thule měl v r.1919 asi tisíc členů, jeho člen a nacistický státní návladní Hans Frank ho nazýval "klubem diletantů zapálených pro germánské dějiny". Je těžké to rozsoudit, neboť tyto spolky mívají "vnitřní jádro" s neveřejným posláním, často zakrývaným vnějším pláštěm činnosti.

Časopisem spolku Thule se stal "Münchener Beobachter", Sebottendorf ho získal r.1918.

Od r.1919 začal vycházet jako "Völkischer Beobachter", později se stal nejznámějšími novinami nacistů.

Spolek Thule a Sebottendorf se podíleli jak na bojích proti "republice rad" (1919, pokus ustanovit v Německu socialistickou společnost po vzoru Sovětů), tak na pozdějším Hitlerově puči r.1923.

18. ledna 1919 byl založena v prostorách spolku Thule Německá Dělnická Strana (DAP) a později za Hitlera nacionálně-socialistická DAP (NSDAP). Další odnoží Thule bylo Německo-Socialistické-Pracovní-Společenství (později Německo-Socialistická Strana DSP), tato DSP se zpočátku vyvíjela rychleji než DAP, kterou postrčil vpřed až Hitler.

Spojují se zde populární termíny té doby - "nacionální" a "socialistický" s pojmem "dělnická strana".

Na podzim 1922 se sloučila DSP a NSDAP a s převzetím listu "Völkischer Beobachter" Hitlerem v listopadu 1921 byla tak základna pro budoucí vývoj Německa na světě.

 

S tím souvisí zcela mimořádné události, o nichž není příliš známo - hlubší souvislosti asi nebudou již nikdy objasněny, neboť oficiální dějepisectví nepřeje "katakombám"...

/ následuje citace "Bevor Hitler kam", str.245 - v českém vydání "Okultní kancléř" str. 72 /

Hitler byl přijat do Německé Dělnické Strany jako člen č.555.

Jeho řečnické nadání a organizační talent, velké částky z neznámých zdrojů Sebottendorfa a tiskový orgán "Völkischer Beobachter" ze spolku Thule přispěly k tomu, že strana pozvolně přerůstala v NSDAP.

NSDAP přerůstala v politický nástroj muže v pozadí - Sebottendorfa, z kruhů rosenkruciánů, ...později, když se již cítil Hitler a NSDAP dostatečně silní, byli tito příznivci ale vytlačeni na okraj, byť zůstávali ve vedoucích funkcích.

V tuto chvíli není o tom víc známo, než že:

V r.1921 odkoupil od "mistra řádu Thule" jeho žák Hitler noviny za 100.000 marek v hotovosti.

- přičemž 30.000 marek přispěl jeho židovský přítel Arthur Trebitsch-Lincoln, zbytek získal Hitler z mnichovského nakladatelství Hanfstaengl...

Fakt, že "řádový mistr" poskytl svoje noviny tehdy ještě neznámému Hitlerovi, se zřejmě stal z příkazu řádu, poněvadž spolek Thule z toho neměl žádný užitek. Od té doby byli asi "mistr a jeho žák Hitler" i osobně znepřáteleni.

Iniciátor všech těchto zakladatelských aktivit - Rudolf von Sebottendorf - ustupoval do pozadí, v r.1923 musel opustit Německo. Zda byl spolek Thule "tajnou společností" nebo byl jen využit pro posílení NSDAP, není známo a nelze nijak doložit.

Posledním počinem Rudolfa von Sebottendorfa (pána "z růže") bylo uveřejnění knihy "Než přišel Hitler", která vůdci nebyla vhod, takže musel uprchnout.

 

 

Starikov: Lev Trocký, část 3. - kdo financoval nástup Hitlera v r.1922 ?

Kdy se finanční situace nacistů začala zlepšovat?

Jak můžeme vidět, žádná potřeba jejich podpory v r.1921 nebyla, ani na počátku r.1922.

Historici nám neříkají o nacistickém finančním "zázraku" během tohoto období nic.

Přesto měl asi v polovině r. 1922 Adolf Hitler náhle peníze. Celkem hodně peněz. Díky tomu naplánoval stranický kongres v Mnichově na leden 1923.

Pět tisíc perfektně (a nově) oblečených příslušníků úderných jednotek mělo pochodovat před svým vůdcem. Zároveň si Hitler pronajal 12 míst pro shromáždění, a najal si orchestry, skupiny lidových tanců a dokonce i slavného komika, aby přilákal veřejnost.

Na jaře 1922 vzrostl prodej Hitlerových novin, Völkische Beobachter, z 8.000 na 17.500 výtisků. Na konci sněmu začaly být tištěny denně.

 

 

prof. Sutton, DrSc. - Peníze koupí i toho největšího nepřítele ,

a kniha Wall Street and the Rise of Hitler (1976, 1999)

Třetí kniha z mé série popisuje právě dvě revoluce a jednu válku, pokládám totiž převrat v Německu v r.1933 a vzestup Hitlera k moci spíš za revoluci, pak jde o bolševickou revoluci v r.1917 a o druhou světovou válku.

Řád Skull and Bones naleznete jak za bolševickou revolucí (ZDE), tak za vzestupem Hitlera, také oba systémy udržovali v chodu. Poskytovali technologie a finance oběma stranám konfliktu

(narozdíl od Trilaterální komise a skupiny Bilderberg, které jsou "polo-tajnými" společnostmi, tento řád byl zcela tajnou společností - získal jsem ale katalogy všech jeho členů od založení řádu na Yale universitě, což mi umožnilo zjistit, jak pracují, jaké metody používají, kdo jsou jeho dnes aktivní členové).

 

CITACE (Peníze koupí i toho největšího nepřítele, ZDE):

16:21 - fond Capitol (známý také jako "Konto S Fond") byl udržovaný US korporacemi už od r.1933-34, byl vlastně soukromým účtem Heinricha Himmlera - říšského vůdce SS, šéfa gestapa, říšského ministra vnitra a organizátora hromadného vyvražďování židů.

V letech 1933-34 provedly víc než polovinu vkladů US korporace - I.T.T., Standard Oil, General Electric, možná i OSRAM (o provázanosti US korporací s naci Německem víc ZDE).

I.T.T přispěla na konto (prostřednictvím Dr.Schrodera, ředitele německé pobočky I.T.T.) dokonce ještě v r.1944.

DAPAG (Deutsche-Amerikanische Petroleum AG), což byla dceřiná společnost Standard Oil (majitelem byl Rockefeller) v Německu, také financovala Himmlera, ještě v r.1943!

17:27 - byla tato fakta někdy přednesena před Norimberským tribunálem...?

 

"Drobná ochutnávka" z odkazu ZDE, skutečně stojí za to obětovat asi dvě minuty a začíst se do něj podrobněji:

Celkové množství zahraničních investic v německém průmyslu v letech 1924-1929 činilo téměř 63 miliard zlatých marek (přibližně 30 miliard připadlo na úvěry), a zaplacení reparací - 10 miliard marek.

"Interessen-Gemeinschaft Farbenindustrie", hlavní dodavatel německé válečné mašinérie, financoval ze 45% volební kampaň Hitlera v roce 1930, byl pod kontrolou Rockefellerova "Standard Oil". Morgan, přes "General Electric", kontroloval německé rádio a elektrotechnický průmysl přes AEG a Siemens (až do roku 1933, 30% akcií společnosti AEG bylo vlastněných "General Electric") přes Telecom firmy ITT - 40% z telefonní sítě v Německu.

Kromě toho 30% podílu v letecké výrobní společnosti "Focke-Wulf" vlastnila "General Motors", patřící do rodiny DuPont, která kontrolovala "Opel". Henry Ford kontroloval 100% akcií společnosti "Volkswagen". V roce 1926, za účasti Rockefellerovy banky "Dillon, Reed & Co.", získala druhý největší průmyslový monopol v Německu po "IG Farben" "Vereinigte Stahlwerke" (Steel trust) Thyssen, Flick, Wolff, Feglera etc.

 

prof. Sutton, DrSc., hovoří o svém výzkumu vlivu lidí z řádu Skull&Bones:

OTÁZKA: Jak tito lidé (členové tajného spolku S&B) pracují?

ODPOVĚĎ (SUTTON):

Lidé, kteří často mluví o konspiracích, si myslí, že si ti lidé telefonují, že mají nějaké svoje mapky a diagramy. Ale takto oni vůbec neoperují.

Když se s nimi setkáte, tak oni stejně myslí, stejně mluví, přicházejí se stejnými názory, které je simultánně napadají. A také ty věci simultánně provádějí.

 OTÁZKA: Kdo jsou hlavní postavy v tomto řádu?

ODPOVĚĎ: V pořadí dominance to je Averell Harriman, partner v Brown Harriman Brothers & Co., a Harold Stanley, který zakládal (banku) Morgan Stanley (dříve JP Morgan). Tito dva jsou hlavním klíčem k Wall Street ve 30.letech.

 

OTÁZKA 21:00: Čeho chtěl řád dosáhnout v bolševické revoluci?

ODPOVĚĎ: Vytvořili protichůdné síly, které vytvoří konflikt.

Z konfliktu vám přichází zisk...., politická moc a možnost psát historii.

Když se podíváte do dokumentů, které vydává Trilaterální komise, tak oni tam otevření píší, že "chtějí řídit konflikty", nikoliv je řešit.

Řízení konfliktů, to je kriminální čin (zločin).

 

 

 

 

Vzestup Lenina.

O situaci v Rusku od r.1905 do r.1917 si přečtěte nějakou kvalitní publikaci.

Např. ZROD VELMOCI (Michal Reiman a kol., Karolinum, 2013),

...kde je bohatě popsán výchozí stav zanedbané země, s populační explozí ze 105mil (1905) na 138mil obyvatel (1914), s klimaticky náročnou zemí se zanedbanou a malou dopravní železniční sítí (1000km), kde pokrok se týkal několika málo měst a venkov byl zabržděn "občinou", sdruženími, ze kterých nešlo odejít.

V Rusku žila v té době polovina světové populace Židů (asi 5mil), a jejich role v bolševické revoluci byla bez jakýchkoliv pochybností prostě nejen "nezanedbatelná", ale dokonce zcela určující.

 

OCITUJME NEJDŘÍVE NĚKOLIK SERIOZNÍCH PRAMENŮ O BOLŠEVICKÉ REVOLUCI:

 

Akademická studie (bod 5.3) - Účast židů na bolševické revoluci v r.1917

MASARYKOVA UNIVERZITA v Brně, Fakulta sociálních studií

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Židovská emigrace z Ruska 1881–1953. Srovnání carského a stalinského období.

Eva Bártová (r.2010)

...

5.1 - Doposud jsme na Židy nahlíželi (*v této studii) spíše prizmatem teorie "obětního beránka", jako na ty, s nimiž je manipulováno, nikoliv jako na ty, kteří manipulují a sami významně dění a obecnou společenskou situaci ovlivňují.

S bolševickou revolucí přichází kromě nutnosti vzít v potaz celkovou proměnu carského impéria a přechod ke komunismu také potřeba konfrontovat ty nejdramatičtější změny a jevy ve společnosti s elementem židovským, jelikož je obecně známo, že právě Židé stáli v čele revoluce a následně politbyra (zmíníme především Trockého, Sverdlova, Zinověva, Uritského, Litvinova, Sokolnikova, Kameněva, Jaffa, Rjazanova a mnoho dalších).

Většina ruských Židů nikdy myšlenky bolševismu za své nepřijala a bolševický
ekonomický program pro ně byl nepřitažlivý stejně jako Leninovo odmítání národní autonomie. Nicméně už před válkou židovští socialisté nezřídka podporovali Bund (či jej přímo utvářeli) anebo se hlásili k menševické frakci ruské socialistické strany.

5.3 - V roce 1920 jeden vlivný americký židovský plátek komentoval revoluci slovy:

"Bolševická revoluce byla především produktem židovského myšlení, židovské nespokojenosti a snahy rekonstruovat" (Weber 1994: on-line verze).

Strůjcem bolševického puče v říjnu 1917 byl sice Lenin (sám z jedné čtvrtiny Žid), ale za organizátora pučistů byl považován Žid Lev Davidovič Trockij, původním příjmením Bronstein.

 

 

Přednáška slovenského historika, prof. ThDr. Jána ŠAFINA, PhD. - vedoucího Katedry cirkevných dejín a byzantológie a děkana Pravoslávnej bohosloveckej fakulty Prešovskej univerzity v Prešove, ZDE, ze dne 8. 4. 2015.

- v čase 1:08:10 zazní zpráva (historicky doložená - z úst pamětníků), že:

...mezi potomky "bílých Rusů" (bělogvardějců), kteří museli po r.1917 opustit bolševické Rusko (a žili později i na západě) kolovaly zvěsti, že "revoluce v r.1917 byla pomstou Chazarů za vyvrácení jejich říše".

Ale byly to pouze tyto (byť autentické, z té doby) dojmy v této komunitě.

Vyloučit vliv této motivace zcela nelze, ale neexistují pro to nějak zvlášť silné důkazy.

/ * Byť chazarský původ kyjevských židů (11.stol.), kde žila velká jejich komunita, potvrzuje v přednášce jak pan historik, tak Solženicyj ve své knize "200 let pospolu". /

Rusko bylo tehdy i etnicky velmi pestré, bylo zde např. 30.000 mešit, budhisté, další etnika, atd., vůbec to nebyl "pravoslavný monolit", dodává pan děkan, populace vzrostla ze 105mil na 139mil (1905-1914), byl to obrovský růst, tehdy největší na světě. V čase 1:47:20 a 1:53:40 se pak s panem děkanem dále diskutuje poměr Rusů a Židů mezi revolucionáři r.1917 a další související okolnosti (např. na 1:55:20 - téma skutečně krvavého způsobu provedení revoluce).

 

 

Solženicyn je nejznámějším vězněm Stalinových gulagů, žil od 70. let v Kanadě.

Napsal v r.2006 (rok před svou smrtí) pro Spiegel (ZDE):

Lenin a Trockij byli výjimečně hbití a energičtí politici, kterým se podařilo v krátkém čase využít slabosti Kerenského vlády.

Ale dovolte mi, abych vás opravil: Říjnová revoluce je mýtus pocházející od vítězů, bolševiků, který přejímají kruhy na západě. Násilný převrat 25. října se konal v Petrohradě, byl skvěle naplánovaný Trockým. Lenin se ale z obavy před uvězněním ukrýval. Ve skutečnosti to ale nebyla říjnová, ale už únorová revoluce. /* doporučím opět spíš knihu Zrod velmoci, Karolinum 2013, než českou wikipedii v odkazu, kde není vůbec zmíněn hlavní rozdíl mezi únorovou a říjnovou revolucí - tedy snaha o změnu, ale se zachováním parlamentu, s kapitalismem jako další plánovanou vývojovou fází - což se zásahem zvenčí - podporou příjezdu bolševiků z emigrace - Lenina a Trockého v dubnu, začalo náhle prudce měnit... /

Nikdy jsem neuvedl jinou informaci, než že důvody ke vzniku revoluce spočívaly v předrevolučním stavu Ruska. Únorová revoluce měla své hluboké kořeny, jak jsem doložil v "The Red Wheel".

Hlavní odpovědnost padá na úřady, kdo jiný "než kapitán odpovídá za ztroskotání lodi"?

Takže předchozí ruský režim měl (jak říkáte) velkou část odpovědnosti, to ale neznamená, že Lenin byl v jakémkoliv ohledu nějaký "náhodný člověk", nebo že finanční účast (německého) císaře Wilhema II byla bezvýznamná.

Revoluce spíš zlomila Rusku vaz, rudý teror rozpoutali její vůdci, jejichž ochota utopit Rusko v krvi je toho největším důkazem.

 

SPIEGEL: Your recent two-volume work “200 Years Together” was an attempt to overcome a taboo against discussing the common history of Russians and Jews. ... Are we to conclude from your rich array of sources that the Jews carry more responsibility than others for the failed Soviet experiment?

Snažím se předcházet právě tomu, co vaše otázka napovídá. Nikoho neobviňuji, jednotlivé národy jsem přímo vyňal z jakékoliv morální odpovědnosti. Jediné k čemu vyzývám je sebereflexe.

Odpověď na vaši otázku si můžete přečíst přímo v mé knize - Každý národ musí morálně reagovat na všechny své skutky z minulosti, včetně těch, které jsou hanebné.

Co to znamená?

- Že se pokusíme pochopit vlastní historii - jak se stalo, že se takové věci mohly udát? Kde v tom všem jsou naše chyby? A může se to stát znovu?

Je to konkrétně v tom duchu, že by bylo vhodné pro židovský lid znát odpovědi. To jak pro revoluční hrdlořezy tak pro ty, kteří jim sloužili.

/*orig.: "It is in that spirit, specifically, that it would behoove the Jewish people to answer, both for the revolutionary cutthroats and the ranks willing to serve them."/

Nejde o odpověď jiným národům, je třeba odpovědět sami sobě, svému svědomí, před Bohem. Stejně jako my Rusové si musíme odpovědět - na pogromy (na Židy), na nemilosrdné likvidace rolníků, šílené revoluční vojáky nebo divoké námořníky.

 

 

Winston Churchill v článku publikovaném 8. února 1920 v londýnském Illustrated Sunday Herald řekl, že (volně přeloženo z citace níže, plný text v odkazech):

Klikněte pro zvětšení náhledu (náhled nezobrazuje plný text článku, spodní část textu chybí).

Zdroj ZDE a ZDE (plný text zde).

Mr Churchill's authorship of this article has been authenticated by one of the world's leading Churchill bibliographers, Richard Heinzkill, of the University of Eugene, Oregon.

 

A Struggle for the Soul of the Jewish People (Zápas o duši židovského lidu)

/ * V závěru textu "vyzývá všechny slušné Židy, aby odmítli bolševismus a zachránili pověst Židů", což připomíná dnešní výzvy islámským immánům, aby "hlasitě odmítli teroristické metody skupin bojovníků IS, aby zachránili pověst mírumilovného islámského lidu".... /

CITACE (kráceno):

"Konflikt mezi dobrem a zlem, který neustále probíhá v hrudi člověka, nikdy nedosáhnul takové intenzity, jako u židovské rasy.

Nemůže být větší chyba než přisuzovat každému jednotlivci rozpoznatelný podíl na kvalitách, které tvoří národní charakter. Tam jsou všechny druhy lidí - dobří, špatní a lhostejní - v každé zemi, v každém národě.

Nic není více špatně než popírat jednotlivci, z důvodu rasy nebo původu, jeho právo být souzen dle jeho osobních zásluh a chování.

V lidu zvláštní geniality, jako jsou Židé, jsou kontrasty živější, extrémy ještě daleko víc od sebe, následky jsou více určující.

/ ... Velká část textu je vypuštěna, česky viz blog č.4 v horní části, následuje pasáž o revoluci. /

 

...Není třeba nijak přehánět roli mezinárodních a většinou ateistických Židů při vzniku Bolševismu a revoluce v Rusku, protože je s určitostí obrovská.

S výjimkou Lenina, všichni ostatní hlavní představitelé byli Židé.

Kromě toho, hlavní inspirace a hnací síla (*revoluce) pocházela od židovských vůdců.

Převaha Židů v ruských institucích je ještě více udivující.

A významná, ne-li dokonce hlavní (principiální) část v systému terorismu aplikovaném na zasedání výboru pro potírání kontra-revoluce (Čeka) byla řízena Židy."

uvedl W. Churchill.

 

From Robert Wilton’s, “The Last Days of the Romanovs” Published 1920:

According to data furnished by the Soviet press, out of 556 important functionaries of the Bolshevik state, in 1918-19 there were 17 Russians, two Ukrainians, eleven Armenians, 35 Latvians, 15 Germans, one Hungarian, 10 Georgians, 3 Poles, 3 Finns, one Czech, one Karaim, and 457 Jews.

The Extraordinary Commission of Moscow (Cheka), the Soviet secret police and predecessor of the GPU, the NKVD, and the KGB, was made up of the following:

Out of 36 Cheka’s top officials, one was a Pole, one a German, one an Armenian, two were Russians, eight were Latvians, and 23 were Jews.

 

 

LENIN BYL NĚMECKÝM AGENTEM - NOVÉ NÁLEZY r.2014

 

Než došlo k revoluci v r.1917, angažovali se v podpoře bolševiků Němci i Američané.

Překvapivý nález z r.2014 v Kodani dokazuje, že Lenin byl tajný německý agent (ZDE).

Při renovaci sklepení jednoho skladiště v Kodani našli dělníci množství beden plných dokumentů z let 1917-18, které potvrzovaly, že Vladimír Uljanov, známější jako Lenin, byl po mnoho let německým agentem (společně s Parvusem). Akta ho spojují s významnou německou exportní firmou, která sloužila k převodu peněz a zbraní bolševikům.

Cílem byla revoluce a svržení cara.

Do studia dokumentů se pustili odborníci z Aarhuské univerzity. Tým vedl přední odborník Arnbjørn Sørensen, který konstatoval, že mnohé materiály dokládají dohodu mezi Leninem a tajnou službou. Kromě toho byly nalezeny nejrůznější seznamy zboží a zbraní, které Němci bolševikům dodávali a také popisy některých tajných operací.

Celý komplet dokumentů podle odborníků vrhá zcela nové světlo na bolševickou revoluci. Podle nich byla uskutečněná s významnou podporou německých ozbrojených složek.

 

 


 

Vzestup Trockého.

 

Dokument o bankéřích Money changers ("Směnárníci peněz" označují ty, kteří měli právo tisknout peníze) důkladně mapuje historii a vliv bankéřů.

OCITUJME:

Dalším motivem západní pomoci pro svržení cara byla pomsta.

Ruští carové v 19. století odmítli obchodování s významnými západními bankéři (a zřízení soukromé ruské centrální banky, jimi ovládané), o čemž existují relevantní doklady, což vedlo k jejich pomstě, tedy vyvraždění celé carské rodiny Romanovců a k následnému utopení Ruska v krvi.

(viz Vládci peněz, díl 2., čas 29:55 - 35:25, také ZDE).

 

Doporučím ke shlédnutí také všechna tři videa od prof. Suttona (Wall Street a bolševická revoluce, Peníze koupí i toho největšího nepřítele - o tom kdo financoval a technologicky zásadně podpořil nástup Hitlera k moci, O řádu Skull&Bones, Trilaterální a Bilderberg komisi).

Popis je k dispozici i zde na BLOGu č.3 a 4 dole.

Zajímavý je i rozhovor s vnučkou člena S&B, také její otec byl členem - zde.

 

CITACE SUTTON: Wall Street a bolševická revoluce

Otázka (k podpoře U.S. korporací ruským bolševikům v r.1917):

"Proč by americký kapitalista pomáhal bolševikům?"

Odpověď:

"Mně tohle celé roky vrtalo hlavou, proč? Přece v této věci chápeme, že jsme na straně opozice.

Jediná odpověď, která mi dávala smysl, je obsazení a kontrola trhů.

USA si nepřály, aby zde byla další země, silná jako USA.

Když se podíváte na mapu světa, tak Rusko je dvakrát, třikrát větší, než USA. Představte si dalšího podobného konkurenta na trhu, jako jsou USA.

USA, respektive Wall Street, chtěly obsadit a řídit limity ruského trhu,

neboť socialismus (ať už je bolševický, německý národně-socialistický nebo jiný, západního typu - omezující odpovědnost konkrétních osob za své činy) znamená vlastně kontrolu trhu.

 

William Boyce Thompson, (1869 – 1930)

He was prominent behind the scenes in the Republican party, a presidential elector, party chair, as well as served on the Federal Reserve Bank of New York from 1914 to 1919 and was twice (1916 and 1920) a delegate to the Republican National Convention...

He visited Russia before the revolution and again in 1918 just after the Russian Revolution of 1917 and the effects of crop failure and starvation were rampant.

Thompson was a member of an American Red Cross relief mission - ....as claimed by Thomspson himself in the Washington Post (Feb 2nd 1918) - Thompson gave money to the Bolsheviks, and not to the Provisional Government run by Kerensky (zde).

- někteří lidé napojení na Wall Street navštívili Rusko už v r.1918, pod krytím mise Červeného kříže. V odkazu (česky také na blogu č.4, v pasáži o bolševické revoluci, a blogu č.7 ve druhé kapitole) se lze dočíst, že se zástupci Wall Street účastnili jednání nejvyššího bolševického výboru, jsou zde také doložená osobní i listinná svědectví o tom, že tito lidé přímo a finančně podporovali bolševický převrat - proti Kerenského vládě.

 

 

President Woodrow Wilson vystavil podle profesora Suttona osobně Trockému pas, aby mohl odjet z USA (kde žil, ale nepracoval, přesto bydlel v moderním bytě, jezdil limuzínou a do Ruska se vydal s 10.000 USD ve zlatě), zatímco Britové zařídili, aby byl po svém zadržení v Kanadě propuštěn a mohl v cestě pokračovat.

V knize Zrod velmoci (Karolinum 2013) se dočtete, že krize v Rusku měla mnoho příčin, ale do března roku 1917 sice probíhaly nepokoje, ale těch se bolševici víceméně neúčastnili.

Byli totiž buď na Sibiři, nebo ve vyhnanství za hranicemi země.

Povstání probíhalo pod vlivem menševiků - ti chtěli ale zachovat parlament (Dumu) a nechtěli se chopit moci, chtěli jen změny a odstoupení cara.

Pak ale přijel ze Švýcarska Lenin (německý agent) a z USA Trocký, a v dubnu se vývoj revoluce začal prudce obracet - role bolševiků stoupala, šlo už nejen o pád cara, ale  najednou o naprostou revoluci, kterou menševici předtím nijak horlivě nepropagovali.

 

Můžeme tak považovat za doložené, že zahraniční vliv a především peníze jak situaci v Rusku, tak situaci v Německu naprosto zvrátily.

 

President Woodrow Wilson sent U.S. troops to hold the Trans-Siberian railroad, secret instructions were given by Woodrow Wilson in person to General William S. Graves.

We have not yet located these instructions (although we know they exist), but a close reading of the available files shows that American intervention had little to do with anti-Bolshevik activity, as the Soviets, George Kennan and other writers maintain.

So grateful were the Soviets for American assistance in the Revolution that in 1920, Bolsheviks gave them a friendly farewell :

NewYork Times, 15.2. 1920 (zdroj - prof. A. C. Sutton): Přátelský pozdrav ruských revolucionářů Američanům (klikněte pro zvěšení).

 

 

Profesor Sutton - rozhovor (video Skull&Bones):

OTÁZKA: JAK V SOUČASNÉ DOBĚ ORGANIZUJE ŘÁD KONFLIKTY VE SVĚTĚ?

ODPOVĚĎ:

V ZÁSADĚ JE TO POUŽÍVÁNÍ HEGELOVY DIALEKTIKY.

Postavíte jednu stranu, postavíte opozici a zařídíte, aby se potkali v konfliktu.

Takže postavíte SSSR, postavíte hitlerovské Německo, a prostřednictvím řízení konfliktu získáte kontrolu nad světem další dekády.

Jako jsme vybudovali SSSR, tak nyní (70.-80. léta) budujeme ČÍNU, opět vznikne konflikt (někdy kolem roku 2000 budete mít připraveny dvě strany), na troskách zemí po další válce opět vznikne KONTROLA DALŠÍHO VÝVOJE SVĚTA, pro následující dekády.

 ...když se podíváte, jak to funguje, tak tyto konflikty také odvádějí pozornost, říkají: "Dívejte se semhle, souboj kapitalistů s komunisty je moc pěkný obrázek právě pro vás a vaše média..."

"...a hlavně se nedívejte jinam", kde se děje to opravdu podstatné.

 

Nejde ale jen o souboj kapitalismu a komunismu, často jde o jakési rebélie - např. lidová povstání proti chudobě.

To, co se tam děje, je vytváření zmatku (chaosu).

A z toho by mohla následně povstat další válka, případně další socialistický stát / další semínko budoucího konfliktu /.

 

Tolik ukázky z následujícího videa, které je ještě obsáhlejší a konkrétnější:

-

 

 

Toto období končí Druhou světovou válkou, kdy se definitivně a zcela obrovsky zadlužuje mnoho zemí u nadnárodních bankéřů - vzniká otroctví dluhu, které posiluje jejich vliv.

Například dluhy USA vzrostly mezi lety 1940-1950 o 600pct, dluhy Japonska dokonce o 1350pct.

Žádný stát se od této doby už z dluhové spirály nevymaní.

O tom, kam plynou zisky z těchto "půjček" (vytváření peněz z ničeho a jejich oslabováním inflací), více viz Edward Griffin (odkaz najdete ZDE).

 

 

 

 

DĚJSTVÍ DRUHÉ:

OD "MY MÁME JADERNOU BOMBU (A VY NE)", KE KARIBSKÉ KRIZI A STUDENÉ VÁLCE.

 

motto druhé části

Lid se pod vlivem tisku stává tak odbojným a drzým, že už nikdy nenajde dostatek pokory, aby se podřídil občanské vládě - stěžují si vládci na nové svobody lidu v demokraciích.

V určitém typu demokracie jde o hru elit, naopak význam názoru občanů (mas) je třeba rozptylovat a snižovat, kontrolovat je - to vše samozřejmě pro jejich dobro.

Noam Chomsky, Média - vytváření souhlasu, zde, (hlavní pasáž od 23:40, zde, pak zde)

 

motto druhé části

Robin Cook (britský ministr zahraničí) napsal v The Guardian v r.2005:

Bin Ládin byl produktem monumentálně špatné kalkulace západních bezpečnostních agentur. V průběhu 80. let byl ozbrojen CIA a financovaný Saudy, aby vedl džihád proti sovětské  okupaci Afghánistánu. Al-Káida, doslovně "databáze", byl původně počítačový soubor tisíců mudžahedínů, kteří byli přijati a vyškoleni s pomocí CIA, aby porazili Sověty.

Nevysvětlitelně a s katastrofálními důsledky se zdá, že Washingtonu nikdy nedošlo, že jakmile Sovětský svaz bude mimo hru, obrátí organizace bin Ladina svou pozornost k Západu.

 

ÚVOD

Největším problémem přechodu vyspělého Západu a koloniálních velmocí 19. století (Británie měla největší državy v Indii, v Číně, v Africe, v Austrálii, Novém Zélandu, měla zásadní vliv na dělení Indie v r.1947, vznik Pákistánu, také na vznik státu Izrael v r.1948, vzdáním se mandátu nad Palestinou) do nové globální éry bylo, že:

Západ byl ochotný realizovat dobré myšlenky s využitím zlých sil.

To koneckonců zmiňuje i Carroll Quigley, který byl příznivcem světového systému bezpečnosti, ale byl obrovským kritikem metod, které k němu měly vést.

Doložme nyní tuto skutečnost,

která je klíčovým místem druhého dějství, na mnoha příkladech.

 

Pochopení faktu, že nelze "konat dobro" s pomocí zfalšovaných údajů, lživých válek a mediálních nekorektností, je klíčem k pochopení toho, proč jsme nyní v tak nebezpečné fázi vývoje ZÁPADNÍ SPOLEČNOSTI - s mnoha dluhy, terorismem, v destabilizovaném světě.

 

Dobrým dokladem tohoto bylo PRVNÍ DĚJSTVÍ:

O vyzbrojování Německa po první válce jsme hovořili v první části - vynikající a velmi věrně realitu popisující souhrnný článek se všemi podrobnostmi je nově aktuálně  ZDE.

 

1. POUŽITÍ JADERNÉ BOMBY

Ten NEJVÝZNAMNĚJŠÍ příklad využívání "zlých sil" zmínil režisér Oliver Stone (účastník války ve Vietnamu a Salvadoru - film Salvador byl zlomem v jeho kariéře, stejně jako válka v Iráku 2003), který ve svém cyklu Neznámé dějiny Spojených států zmiňuje fakt, že:

"Svržení jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki nemělo zásadní vliv na ukončení války v Japonsku."

 

Zde pomohla až intervence Rudé armády, kde Stalin splnil svůj slib Rooseveltovi a vojáky z dobytého Berlína přesunul na Dálný východ, kde zaútočili na japonské jednotky - což teprve zlomilo Japonce.

Stone říká (viz první díly dokumentární série, kterou uvedla ČT):

"Prezident Truman po smrti Roosevelta posunul o 14dní schůzku se spojenci (Ruskem a Británií), aby stihli vidět nejstrašnější akci 20. století, shození jaderných pum na Hirošimu a Nagasaki."

"Od té doby se tón jednání nového US prezidenta Trumana se Stalinem zcela změnil, začal jednat z pozice síly: My máme bombu! ...a vy ne!"

 

Pojďme tedy nyní na jednotlivé příklady "používání zlých sil" popořadě.

 

2. INDIE (DĚLENÍ BENGÁLSKA 1905) A PÁKISTÁN - DĚLENÍ V r.1947

Tak například kolonizace Indie byla od r.1860 doprovázena sérií hladomorů (jen ten poslední r.1944 měl asi 3mil obětí), které nebyly většinou způsobeny nedostatkem potravin, ale jejich vývozem a špatnou distribucí.

OCITUJME ZDROJ - ZDE:

V druhé polovině 19. stol zde bylo 25 velkých hladomorů, jak na jihu v Tamil Nadu, tak v nejvíc proti Britům odbojném Bengálsku i Biharu na východě.

Od roku 1857 vedla britská administrativní politika v Indii:

- k zabavení a přeměně místní hospodářské půdy v cizinci vlastněné plantáže

- k omezení vnitřního obchodu

- k vysokému zdanění indických občanů, které podporovalo (neúspěšné) britské expedice v Afghánistánu

- inflace zvýšila cenu potravin, podstatně stoupl vývoz základních plodin z Indie do Británie

 

Britská komise pro vyšetření hladomoru r.1880 podpořila myšlenku, že:

...příčinou hladomorů byl spíš (britský) způsob rozdělování potravin, než jejich nedostatek.

Komise zjistila, že každá britská provincie v Indii, včetně Barmy, měla přebytek obilí, roční přebytek činil 5.160.000 tun. Britští občané, jako byl např. William Digby, agitovali pro uskutečnění politických reforem pro snížení hladomorů, ale:

britský místokrál, lord Lytton, oponoval těmto změnám, podle něj by vedly jen k zahálce indických pracovníků.

Hladomory tak v koloniální Indii existovaly až do vyhlášení nezávislosti v roce 1947. Poslední velký hladomor postihl Indii před vyhlášením nezávislosti, byl opět především v oblasti Bengálska (mezi r.1943 až 1944),
zabil tři až čtyři miliony lidí.

 

Byl zde uplatňovaný systém "rozděl, poštvi proti sobě a panuj".

(Stejný systém, který je od r.1915 Anglo-Americkou vládou uplatňovaný na Německo a Rusko, viz Quigley a Friedman ze Stratforu, jeho prohlášení ZDE).

Lord Curzon, architekt rozdělení centra protibritského odboje - Bengálska (1905), foto z článku ZDE, ZDE.

Bengálsko bylo území o velikosti Francie, tehdy se 78.5mil obyvatel, z jeho východní části vznikl stát Bangladéš, který má (stejně jako Pákistán) dnes více obyvatel, než dnešní Rusko.

 

V r.1947 je britská kolonie Indie rozdělena podruhé - na Pákistán a Indii.

Východní Pákistán (bývalé východní Bengálsko) je později nazván Bangladéš, západní Pákistán si jméno uchová, název vznikl na britské universitě, jako akronym z názvu jednotlivých jmen provincií (Balúčistán, Chajbar - Paštúnchwá, Paňdžáb, Sindh).

 

 

TEORIE DVOU INDICKÝCH NÁRODŮ, KTERÉ ROZDĚLUJE NÁBOŽENSTVÍ

V 70. letech 19. století - představil Syed Ahmad Chán tzv. teorii dvou národů.

 Bylo to (mylné) tvrzení, že náboženská příslušnost je hlavním znakem národa,  že neexistuje žádný jednotný indický lid, nýbrž existují dva odlišné národy, s odlišnou mentalitou, světonázorem a především náboženstvím:

"...existuje národ muslimů, respektive muslimských Indů, a národ hinduistů, respektive hinduistických Indů."
 

 Gándhí (vpravo) a Džinnáh, r.1944

 

Zatímco Gándhí usiloval v r.1944 o jednotu a bratrství mezi skupinami obyvatel, Džinnáh, hlavní osobnost islámského nacionalismu, toto úsilí mařil, stavěl proti němu do opozice své přesvědčení, že:

"...musí vzniknout dva nezávislé státy - jeden muslimský a jeden hinduistický."

Teorii dvou národů učinil součástí nových stanov Muslimské ligy a použil ji jako ideologické zdůvodnění požadavku na vytvoření Pákistánu (1947).

Prohlašoval:

"Hinduisté a muslimové náležejí ke dvěma různým nábožensko-filosofickým systémům, mají různé sociální zvyklosti, různá písemnictví (…). Podle kterékoliv definice národa muslimové subkontinentu tvoří zvláštní národ, a musí proto mít svoji vlast, svoje území, svůj stát."

 

- K Pákistánu se vrátíme podrobněji ještě o chvíli později.

Pojďme nyní k dalším příkladům, kdy západ v době přechodu "od kolonií ke globálnímu světu" využíval "zlé síly pro prosazování bohulibých myšlenek" - což se stalo hlavní pastí, hlavním zdrojem problémů dnešní doby.

 

3. PŮVODNÍ OBYVATELÉ KOLONIÍ

Nebudu raději hovořit o vztahu západu ke koloniím a jejich původní populaci v Jižní a Severní Americe a Austrálii, které byly prakticky zdecimovány, ani zde nehovořme o obrovském rozmachu obchodu s otroky (hlavně z Afriky), na kterých stál hospodářský úspěch jihu USA, odkud proudily zisky do Británie (viz úvod komentáře o Normanovi v první části). Tato historie je dobře známá.

Noam Chomsky, Disidenti západu, krátká ukázka o tomto výše zde.

 

 

4. KOREA, VIETNAM - poválečná politika intervence armád.

Válka v Koreji a Vietnamu byla kritizována Oliverem Stonem v jeho cyklu Neznámé dějiny Spojených států a dalšími bytostnými demokraty, vždy tu hrála roli (velmi podporovaná) hysterie "proti komunismu", která byla ale často jen využita k útočným válkám "na falešných důvodech".

3. díl cyklu pojednává o svržení atomové bomby a Trumanových změnách postojů, které přímo vedly k ostrému startu studené války. Čtvrtý díl (52.min) pojednává o přehánění komunistické hrozby. Pátý díl (8.min) pojednává o důvodech vzniku války v Koreji a o tamních ztrátách civilistů, zemřelo 3 až 4mil civilistů, 10% tamní populace (viz čas 10:50) a Korea byla rozdělena na Severní a Jižní část.

V čase 16:00 u 4. dílu se dozvíme o vytvoření mocné státní propagandy proti odpůrcům této politiky, začaly hony na lidi s jiným názorem, kteří byli označeni za hrozbu národní bezpečnosti USA (program na sledování a stíhání US občanů - "COINTELPRO").

- Nepřipomíná vám to něco z naší dnešní společnosti?

V 5. díle najdeme i pasáž o obdobě zdejších procesů 50.let v USA - slídění, udávání a perzekuce lidí s jiným názorem se měly stát novou normou - tzv.Mccarthismus. Nakonec proti tomu vystoupil prezident Eisenhower, který řekl:"Neproměním FBI v gestapo (šéfem byl E. Hoover) a demokracii v pravicovou totalitu jen proto, abych se ubránil levicové totalitě." Mnoho lidí bylo stíhaných, mnoho skončilo ve vězení, byly zlikvidovány odbory, stíháni vůdci černošského hnutí, byla přeháněna jaderná hrozba Sovětů, podporována paranoia, byli vyhazováni lidi z práce.

Zajímavé pozadí k tomu poskytují dokumenty Noama Chomsky (viz jeho dílo "Média - vytváření souhlasu", uvedené ČT kolem roku 2004, video ve slovenském znění je na YT - přímý odkaz na danou pasáž o roli médií "v bohulibé státní propagandě" je ZDE a ZDE)

- tedy opět zde máme roli "zlých sil" a po válce ustanoveného mocného US vojensko-průmyslového komplexu, a pak lidí v pozadí v čele s panem Dullesem.

 

Poválečné období bratrů Dullesů (Foster byl ministrem zahraničí, Allan byl šéfem CIA, také jejich sestra byla zapojena - šéfovala "německému panelu", který dohlížel na tuto oblast intenzivních zájmů USA) a jejich vliv na administrativu a prezidenta je dnes nazýváno "temnými časy USA".

- viz nová kniha ZDE - The Devil's Chessboard:

Allen Dulles, the CIA, and the Rise of America's Secret Government, by David Talbot

Dulles’s decade as the director of the CIA—which he used to further his public and private agendas—were dark times in American politics.

Calling himself “the secretary of state of unfriendly countries,” Dulles saw himself as above the elected law, manipulating and subverting American presidents in the pursuit of his personal interests and those of the wealthy elite he counted as his friends and clients—colluding with Nazi-controlled cartels, German war criminals, and Mafiosi in the process.

Targeting foreign leaders for assassination and overthrowing nationalist governments not in line with his political aims, Dulles employed those same tactics to further his goals at home, Talbot charges, offering shocking new evidence in the assassination of President John F. Kennedy.

 

 

Tak vznikají války v Latinské Americe, kde proběhly vraždy mnoha demokraticky zvolených prezidentů, kde chudí lidé (velmi chudí) byli při snaze o zlepšení svých práv (na úkor koloniálních vlád a bankéřů) prohlašováni falešně za "podporovatele komunismu". To platilo dvakrát pro země s ropou (Venezuelu, Írán, *viz níže).

Latinská Amerika a svrhávání tamních režimů s využitím "zlých sil" - viz odkazy ZDE, ZDE a ZDE.

 

18. 5. 2007 - Jana Ridvanová - Zahraniční politika USA: Diplomacie, nebo bič?

(ukázka)

Přístup USA k diktátorům není jednotný, což k důvěryhodnosti americké zahraniční politiky příliš nepřispívá. V minulosti to byla např. tichá podpora americké vlády politice apartheidu v Jižní Africe. Tehdejší president R. Reagan výrazně navýšil armádní výdaje USA v této zemi a to i navzdory protestům mezinárodního společenství a snahám Kongresu snížit množství amerických investic v Jižní Africe. Jen málo Američanů si tehdy uvědomovalo, co všechno jihoafrický Bothův režim představoval.

Bohužel podobných vztahů přátelství mezi diktátory a USA, založených na atraktivnosti amerických dolarů a z nich plynoucí vstřícnosti americkým zájmům je celá řada. V minulosti se takové přízni Spojených států těšili
např. generál Franco ve Španělsku, šáh Réza Páhlaví v Íránu, generál Doe v Libérii, Park Chung Hee v Jižní Korei, Diem ve Vietnamu, generál Suharto v Indonésii, Marcos na Filipínach, Batista na Kubě, Somoza v Nikaragui, generál Noriega v Panamě, generál Armas v Guatemale, Cordova v Hondurasu, Pinochet v Chile.

V neposlední řadě generál Martinéz v El Salvadoru, jenž postoj k lidským právům jasně vyjádřil slavnou větou: "Větším zločinem je zabít mravence, než člověka". K moci se dostal roku 1931.

Popravil 40 000 sedláků a tisíce dalších "podezřelých levičáků". Důvodem k podezření byly např. světlé vlasy. Světlovlasé lidi totiž považoval za bolševiky. Oni i všichni místní indiáni nalezli svou smrt v masových hrobech. Ale byl to antikomunista, tudíž jeho přístup k vládnutí byl pro Spojené státy jaksi vedlejší...

 

 

5. KUBA - ÚTOK CIA POD FALEŠNOU VLAJKOU

Operace Nortwood (wikipedie zde)

Operace CIA "pod falešnou vlajkou", zahrnující sestřelení letadla s civilisty.

Jedna z nejšpinavějších tajných operací, jaké si lze vůbec vymyslet, měla za úkol ospravedlnit plánovanou válku USA s Castrovou Kubou.

Štáb pozemní armády v čele s Lymanem Lemnitzerem přišel s nápadem na sérii diskreditačních
akcí, které měly popudit veřejné mínění proti Kubě a umožnit vojenský zásah. V plánu byly různé sabotáže, únosy, exploze muničních skladů, potápění lodí a hlavně zničení vlastního letadla nad Kubou. Vše mělo vypadat tak, že letadlo sestřelil kubánský Mig.

Armáda chtěla použít prázdné letadlo.

Dokázala totiž vyvinout systém dálkového ovládání letadla rádiem. Plán tak byl daleko komplikovanější.

Jedno letadlo plné lidí mělo vyrazit na trasu a v určeném prostoru k němu mělo být navedeno prázdné letadlo identického typu a se stejným nátěrem. To pak mělo letět dál, zatímco let s posádkou se měl odklonit a přistát na některé z amerických vojenských základen (tato záměna měla oklamat radarový obraz). Letadlo naváděné rádiem se pak mělo poblíž Kuby zřítit do moře.

Armáda, která by pochopitelně řídila "záchranné" práce, by pak vše dodatečně nakamuflovala tak, aby bylo v moři mnoho mrtvých těl a dokladů, ukazujících na to, že v letadle letěli Američané.

Projekt Northwood se nikdy nerealizoval, protože jak ministr obrany McNamara, tak prezident Kennedy odmítli jakékoliv podobné úvahy a Kennedy dokonce ihned zbavil Lemnitzera funkce.

 

 

6. ROLE MÉDIÍ A NOVINÁŘŮ

Noam Chomsky o tom široce a velmi podrobně hovoří ve svém díle "Média, výroba kontrolovaného souhlasu", kde hovoří o válkách proti chudým lidem a jejich mediálním pokrytí.

Hovoří o problému, kdy většinová společnost je manipulována, jde tady o jedno ze zásadních děl o morálce západních zemí, velmi všem doporučuji ho shlédnout.

Hlavní pasáž ve slovenském znění (cca 34:00) je zde.

 

Také Kennedy je konfrontován v dobách studené války a Karibské krize s rolí médií a novinářů.

Formuluje základní morální problém, se kterým si neví rady - na jedné straně potřebu co nejméně utajovat skutečnosti, přitom na druhé straně "nenahrávat nepříteli, pokud jde o zveřejňovaní (podle něj velmi úzké oblasti) faktů z oblasti národní bezpečnosti".

Od této doby a jeho vraždy se bude Amerika v této otázce "brodit", aniž by tuto otázku vyřešila. Pomalu půjde (zdá se že především pod vlivem mocných lidí a vojensko-průmyslového komplexu v pozadí) na scestí, které vyvrcholí válkou v Iráku r.2003 - rozvratem celého Středního východu, následně jihu Evropy, od r.2006 pak podlehne těmto lidem Gruzie a následně Libye a Ukrajina.

 

Bez diskuse a kritiky nemůže uspět žádná správa země, žádná republika nemůže přežít...

J. F. Kennedy, 27. dubna 1961, Waldorf-Astoria hotel, NY City (plně zde, zde, také zde)

 

Printscreen z prvního odkazu, kde je kompletní znění Kennedyho projevu o studené válce, příliš širokém informování tisku (což nahrává nepříteli) ale také o velkém nebezpečí, které plyne z utajování a cenzury - projev k zástupcům tisku (nežádá je ale o shovívavost k vládě, ale o pomoc s problémem, se kterým "si neví rady").

 

Mluví o mocného tajném hnutí lidí, kteří preferují války bez vyhlášení, noční operace geril namísto denních útoků armády, kteří vytvořili obrovský efektivní stroj v oblasti od tajných služeb, přes politické a diplomatické kruhy, finanční a vědecké oblasti...

/* Přiznám se, že nevím, jak tato jeho slova přesně interpretovat - "střelil se snad náhodně do vlastní nohy", když přesně popsal, co dělali bratři Dullesové a jejich CIA, nebo šlo o záměr? Nevím, ale každopádně právě tito lidé -  nikoliv Sověti - zastřelili jeho i jeho bratra. Podle všeho proto, že odhalil některé jejich nezákonné aktivity, které významně poškozovaly lidi ve Spojených státech i v dalších zemích světa, chtěl jejich moc omezit.  /

V rámci svých pravomocí nehodlá dopustit přehnané utajování, ale žádá tisk, aby prověřil své standardy, aby některými podrobnostmi nenahrával nepříteli. Toto dilema nemá správné řešení, jen velmi úzká oblast informací v demokratické společnosti smí být předmětem utajování (pokud úzce souvisí s národní bezpečností).

Žádá tisk, aby upřel pozornost na toto dilema, aby nečekali, až dojde "k vyhlášení války", případné jejich návrhy vláda podpoří a prodiskutuje.

Je třeba široce a pravdivě informovat o činech politiků, vládních programech, o zahraničních událostech, byť to občas způsobí kontroverzi. Žádá tisk, svobodný dle prvního a zásadního dodatku US ústavy, aby věnoval pozornost tomuto obtížnému úkolu, v novém prostředí této studené (nevyhlášené) války.

"...aby člověk byl tím, k čemu byl zrozen, tedy byl svobodným a nezávislým."

 

Agent CIA Howard R. Hunt, který mj. vedl kampaň za svržení legálně ustavené vlády v Guatemale v r. 1953, řídil vylodění v Zátoce sviní na Kubě, mající svrhnout Fidéla Castra a který se vyznamenal v aféře Watergate, přiznal před svou smrtí v roce 2007 své rodině, že byl součástí konspirace na zabití prezidenta Kennedyho, kterou řídil viceprezident Lyndon B. Johnson.

Už při vyšetřování vraždy Kennedyho ředitel FBI řekl : "Člověk ustrne, když se ocitne tváří v tvář spiknutí tak obrovskému, že se nechce věřit, že by mohlo existovat". Tato slova šéfa FBI jsou v příkrém rozporu s oficiálním vyjádřením o osamělém střelci.

Pravdu o smrti J. F. Kennedyho se nedozvíme asi ani po odtajnění části archivů (ZDE).

 

 

7. PODVRATNÉ AKCE CIA A ČASTO BRITSKÉ S.I.S. (MI6) V MNOHA ZEMÍCH

 

Viz dokument - Válka proti demokracii - ZDE (1hod 34min, cz titulky)

první část široce pojednává o Venezuele tamním zinscenovaném puči, druhá část se věnuje dalším zemím - jde o vynikající dokument s širokým úvodem (o puči od 17.min).

/ První inscenovaný puč s odstřelovači, připomínající v mnohém další země, najdete na 17.minutě, ale doporučuji nepřeskakovat zdlouhavější úvod, je důležitý pro pochopení celého procesu dění.

Hlavní pasáž je 17. - 38. minuta, kde asi současně pochopíte, co asi událo 20.2.2014 na Ukrajině, také jak funguje "US výbor pro demokracii" - jde o zcela výlučnou "firmu" US vlády, o které přináší J. Pilger v druhé polovině filmu další informace, z mnoha dalších zemí, které měly tu čest jeho práci poznat na vlastní kůži.  /


Novinář
John Pilger zkoumá role Washingtonu v manipulaci latinskoamerické politiky v průběhu posledních padesáti let.

Tento film odhaluje na doložených příkladech z jižní Ameriky nekalou politiku, která dodnes pokračuje například v Iráku, Íránu, Libanonu, Afghánistánu a na mnoha dalších místech. Od roku 1945 se Spojené státy pokusily svrhnout 50 vlád, mnoho z nich demokratických, v průběhu času bylo 30 zemí napadeno a bombardováno. Pozoruhodný je vzestup Venezuely, která nastolila vlastní demokratický systém, založený na úsilí zbavit se všemožných závislostí a diktátů i přes riziko možných intervencí nebo sankcí.

Dokument přináší zcela odlišný pohled na fungování demokracie, než jaký je denně představován "v nezávislých a objektivních" médiích.

 

Historické pozadí vlivu USA na Latinskou Ameriku pocházelo z doby, kdy si USA nepřály, aby Británie měla vliv v Mexiku a Latinské Americe (byly to obavy pocházející z časů občanské války r.1863, kdy se Británie pokoušela omezit vliv své bývalé kolonie - tedy chtěla rozdělit USA a proto podporovala občanskou válku - Jižany, proti sjednocení Unie).

V r.1904 se ale tato Monroe doktrina o vztahu USA a Latinské Ameriky dočkala "vylepšení":

Roosevelt added the Roosevelt Corollary to the Monroe Doctrine in 1904:

...asserting the right of the United States to intervene in Latin America in cases of "flagrant and chronic wrongdoing by a Latin American Nation", to preempt intervention by European creditors.

"The Roosevelt Corollary" was invoked to intervene militarily in Latin America to stop the spread of European influence.

It was the most significant amendment to the original doctrine and was widely opposed by critics, who argued that the Monroe Doctrine was originally meant to stop European influence in the Americas.

 

 

 

ÍRÁN 1953 - puč pod vedením CIA a britské S.I.S. (MI6)

 - opět byly využity "zlé síly" pro ovládnutí země, ale tentokrát v nové podobě.

Neproběhla problematická "intervence armád", ale převrat zařídil jediný agent, vybavený množstvím peněz. Naposledy šlo o přímého agenta CIA (při prozrazení hrozil diplomatický skandál, proto později zažívají renesanci soukromé armády, najímaní žoldnéři - viz další video níže - "o lovcích ekonomik").

ZDROJE: ZDE, ZDE, ZDE, ZDE.

V zemi oblíbený a uctívaný premiér Mosaddegh chtěl, aby se Britsko-Íránská Ropná Společnost (Anglo-Iranian Oil Company, AIOC) dělila spravedlivěji o zisk z obchodu s íránskou ropou, neboť Írán získával jen 20pct ze zisku, kdežto např. Arabové ze Saudské Arábie získávali až 50pct ze zisku obchodu s ropou.

Britové tento plán odmítli, Mosaddegh šel proti jejich zájmům dál, na zemi tak Západ uvalil sankce na vývoz ropy, což způsobilo krizi a napětí v zemi.

Následně Britové a USA (s využitím tajných služeb MI6 a CIA) zinscenovaly v zemi státní převrat, využili jimi způsobené napětí v zemi a nezákonně (podplacením vojsk, poslanců, najmutím falešných demonstrantů-pouličních rváčů a s využitím podplacených novinářů - lhaním o Mosaddeghovi a jeho záměrech) způsobili pád legitimní vlády, následně dosadili do vlády proamerického Fazlollaha Zahedi (bývalého nacistu) a na trůn umístili prozápadního Šáha Mohammada Reza Pahlavi.
 

Formálním vůdcem Operace Ajax byl vyšší důstojník CIA Kermit Roosevelt, Jr., vnuk bývalého prezidenta Theodora Roosevelta, zatímco Donald Wilber byl plánovač, provozní vedoucí a vykonavatel odstranění legálního premiéra Íránu Mosaddegha.

Státní převrat měl odstranit populárního a mocného premiéra Mosaddegha a nahradit jej generálem Fazlollahem Zahedim, s využitím pomoci plukovníka Abbas Farzanegana, což byl muž dohodnutý mezi Brity a Američany pro zjištění (budoucí) anti-sovětské politiky Íránu.

CIA poslala generála
Normana Schwarzkopfa přesvědčit exilového šáha, aby se vrátil vládnout Íránu. Pro jeho udržení u moci vyškolil Schwarzkopf (později v tvrdém potírání opozice nechvalně známé) bezpečnostní síly SAVAK.

Před spuštěním operace (TP)Ajax musela mít CIA souhlas prezidenta Eisenhowera. Ten byl opatrný, nezanechal žádné dokumenty o tomto souhlasu, které by ho mohly později kompromitovat (obvinit z plánování převratu v Íránu), v soukromí Oválné pracovny byl ale průběžně informován od Dullese, který měl CIA pod přísnou kontrolou.

Během převratu, Roosevelt junior a Wilber - zástupci Eisenhowerovy administrativy - podplatili íránské vládní úředníky, novináře a podnikatele.

Podplatili také pouliční rváče na podporu "prozápadního šáha", proti Mosaddeghovi,

kteří používali zvláštní taktiku - útočili na symboly šáha (a mešity), zpívali přitom "ať žije Mosaddegh, ať žije komunismus".

- tato taktika "zfalšovaného obrazu situace" zažije později renesanci jak v puči ve Venezuele, tak v mnoha dalších zemích.

 

 

V roce 1954 byla obnovena Anglo-Iranian Oil Company, dle požadavku USA byl odstraněn její monopol (AIOC byla předchůdkyně Britské BP).

V Íránu získalo přístup k ropě pět amerických ropných společností, dále německý Royal Dutch Shell a francouzský Compagnie Française des Pétroles.

Šáh Reza Pahlavi prohlásil, že státní převrat je "vítězstvím" pro Íránce, s masivním přílivem peněz (z této ropné smlouvy), které prý vyřeší ekonomický kolaps posledních tří let (který byl ovšem uměle vyvolán Brity, kteří zavedli obchodní sankce proti Mosaddeghovi, když žádal spravedlivější rozdělení zisků z obchodů s íránskou ropou). Šáh prohlásil, že odstranění sankcí a přísun peněz umožní provést modernizační projekty v zemi.

 

Jak uvedl Oliver Stone ve svém dokumentárním cyklu:"Neznámé dějiny Spojených států", tento převrat byl významnou událostí v historii Spojených států, které si především z války ve Vietnamu odnesly vážné trauma...

(mnoho mrtvých vojáků, velké protesty obyvatel v US).

Postup, kdy tajné služby využijí (ovlivní) napětí nebo občanskou válku "v cílové zemi", se ukázal značně efektivní. Někteří publicisté mluví v těchto souvislostech "o krádeži ekonomiky", kdy poukazují i na další zlepšování tohoto scénáře (ODKAZ ZDE - John Perkins), zapojením institucí MMF nebo Světové banky (a jejich tzv. "nesplatitelných půjček", které vedou k následným vážným hospodářským krizím, nucené privatizaci podniků a surovin země do rukou západních firem, které tak získají suroviny, firmy i pracovní síly "za hubičku", často s využitím místních úplatných představitelů).

John Perkins (* 28. leden 1945, Hanover, New Hampshire) je americký aktivista, spisovatel literatury faktu. Přináší  svědectví o praktikách "lovců ekonomik".

Video detailně popisuje akce r.1953 v Íránu (Mosaddek a cena ropy), r.1954 v Guatemale (Arbenz chtěl vrátit půdu místním lidem, ale operovala tam Dullesova společnost United Fruit), Ekvádor 1981 (ve volbách kandidoval J. Roldos, slíbil využívat zdroje země - ropu - především pro blaho místních občanů, vyhrál, USA se ho pokusily zmanipulovat a uplatit, ale on odmítl, zahynul při letecké nehodě, dva svědci zahynuli při autonehodě), Panama 1981 (prezident Omar Torrijos se také nedal podplatit, byl velmi charismatický a věděl, co ho čeká, ..chtěl vrátit panamský průplav a spravedlivou část zisků z něj tamním lidem - v květnu zahynul Roldos v Ekvádoru, v červnu zahynul Torrijos při pádu letadla, bez nejmenší pochyby "po akci šakalů ze CIA", v letadle byla malá bomba...), Venezuela 2002 (prezident Chávez byl zvolen r.1998, narozdíl od zkorumpovaných předchůdců, kteří zničili ekonomiku země, Chávez se podplatit nedal a žádal využití zisků z ropy též ve prospěch chudých občanů země, následoval zinscenovaný puč, manipulace TV záběrů, neznámí odstřelovači..., podle mnoha zkušených lidí šlo o práci CIA - jako v Íránu skupina rváčů táhla ulicemi...), Irák 2003, atd.

 

Robert Perry je americký novinář, nejvíc známý svou rolí v informování o kontrašpionážní aféře v Íránu (pro the Associated Press and Newsweek), informoval také o psychologických operacích v partyzánské válce v Nikaragui (manuál CIA poskytnutý nikaragujským jednotkám "Contras") nebo o obchodování CIA s kokainem (mezi CIA a Contras, the US scandal in 1985).

V současnosti kritizuje postup USA na Ukrajině (viz obrázek z ruské stanice RT, ale nepovažujte pana Parryho za nějakého "rusofila", má obrovské renomé v USA).

 

 

8. ROLE OSN.

Symbol OSN (dříve Společnosti národů - Ligy národů, kam USA odmítly vstoupit).

 

Jednou z událostí, které určily dnešní situaci na Blízkém Východě, byla konference Společnosti národů, která se konala v dubnu 1920 ve městě San Remo, v Itálii. Více zde.

V lednu 1918, prezident Wilson uveřejnil svých slavných “čtrnáct bodů”, určujících právo národů na sebeurčení a kolektivní bezpečnost. Poslední z těchto bodů doporučoval “vytvoření všeobecné společnosti národů, za účelem zajištění vzájemných záruk politické nezávislosti a územní integrity států.” Na tomto základě byla pak v r. 1920 založena Společnost národů (LaSociété des Nations, The League of Nations). Po druhé světové válce byla obnovena pod novým jménem: Organizace spojených národů. Na základě Wilsonových čtrnácti bodů byla též v r. 1918 vytvořena nezávislá Československá republika (ČSR).

 

Role OSN je jistě bohulibá, ale také velmi problematická, to včetně role Rady Bezpečnosti, jak o tom například píše diplomat Belica, s ohledem na schvalování prvního použití síly v Iráku, r.1991, ve své knize "Co nezavály písky Mezopotámie", Nakladatelství Epocha, 2011.

Zmiňuje uplatnění velké "peněžní pomoci" státům, které byly loajální a souhlasily s hlasováním, naopak odmítnutí pomoci těm, kteří zásah odmítly a preferovaly diplomatické jednání, např. Jemen.

Belica píše, že Saddám byl připraven k diplomatickému jednání, celou krizi způsobila vyčerpanost Iráku po válce s Íránem, která trvala 8let a peněžní přebytky Iráku (80mld USD) se změnily pouze v dluhy. Sliby vojenským velitelům zůstaly nenaplněny a podle Belici CIA ještě přilila do ohně, neboť manipulovala - ve spolupráci s Kuvajtem, obrovským zvýšením těžby ropy mimo dohody OPEC - cenu ropy na dobové minimum, což dále významně prohloubilo finanční problémy Iráku.

Ukázka z knihy diplomata Belici:

(ekonomické a diplomatické souvislosti vzniku války proti Kuvajtu)

Po skončení války Iráku proti Íránu v r.1988 se hned druhý den rozhodl Kuvajt navýšit v rozporu s dohodami OPEC produkci ropy, což znamenalo nadprodukci této suroviny a pád její ceny.

Cena spadla z 21 usd na dobové minimum 11 usd za barel ropy, což pro Irák znamenalo roční ztrátu 14mld usd.

 

BYLA SNAD MANIPULACE CENY ROPY ZÁMĚRNOU SABOTÁŽÍ KUVAJTSKÉHO EMÍRA?

Íráčané během okupace Kuvajtu nalezli v sídle tamní státní bezpečnosti záznam z jednání jejího šéfa Fahda Ahmeda Al-Fahda
s tehdejším ředitelem CIA W. Websterem, proběhlo ve Washingtonu v r.1989, píše se v něm, že:

"...USA a Kuvajt se dohodli na společném postupu vůči Iráku, na využití zhoršení jeho ekonomické situace k vytvoření tlaku na Iráckou vládu s cílem delimitace jeho hranice."
 

/ zdroj: Válka v Perském zálivu. Tajná dokumentace - Guerre du Golfe. Le Dossier Secret - Salinger, Laurent, Paříž 1991 /

 

Souhlas s použitím síly vydala OSN po čtyřech měsících,

byla to historická událost, ke které došlo teprve podruhé v historii OSN (prvním případem byla rezoluce o použití síly korejské krizi, při hlasování tehdy chyběl Sovětský svaz, Čínu tehdy zastupoval Tchaiwan).


V textu rezoluce OSN č.678 se termín síla nevyskytuje, je zde formulace o "použití všech nezbytných prostředků", s textem souhlasili všichni stálí členové RB s výjimkou Číny, která při hlasování chyběla.


Nejzažším termínem stažení iráckých vojsk byl stanoven 15. leden 1991.


 

K prosazení této rezoluce nelitovaly Spojené státy uplatnit mnoho prostředků (někdo by to mohl nazvat uplácením):

- Čína získala za "absenci" poprvé od událostí na náměstí Nebeského klidu úvěr od Světové banky 140mil usd (byl vyřízený za týden).
 

- Etiopii, Kolumbii a Zairu byly za souhlas poskytnuty nové úvěry SB a potravinová pomoc, byl upraven režim splátek u MMF.

- Sovětský svaz získal za souhlas s rezolucí od ministra zahraničí Saudské arábie 1mld usd úvěr, Kuvajt a SAE poskytly další 4mld usd. Po hlasování USA zlepšily podmínky úvěrů na potraviny a zemědělské produkty.

- Egyptu za souhlas prominuly USA dluhy 7mld usd, další země prominuly pohledávky za 4mld usd.

- Sýrie za souhlas získala mnohamilionové dodávky zbraní, přestože byla na seznamu zemí podporující terorismus.

- Izrael za souhlas získal kromě standardní každoroční pomoci od USA (5mld) okamžitou platbu 600mil usd a příslib navýšení pomoci na 13mld usd.

- Kuba odmítla udělit souhlas s rezolucí.

- Jemen odmítl souhlas s rezolucí, US velvyslanec sdělil velvyslanci Jemenu, že to bylo jejich nejdražší "ne" v historii. Byla zrušena rozvojová pomoc Jemenu (70mil usd), 900.000 pracovníků muselo okamžitě opustit Saudskou Arábii.

- organizaci OSN byla okamžitě proplacena polovina dlužné částky od USA na příspěvek na provoz, tedy 187mil usd.


/ citace dle Grant Wakefield: A contemporary chronolgy of Iraq /

 

- konec ukázky textu knihy

(*další zaj. odkaz například zde).


 

 

OSN a válka Iráku s Íránem.

Když probíhala válka Íránu s Irákem, tak západ a USA podporovaly Irák - dodávkami zbraní, tlumením protestů v OSN, dodávkami komponentů potřebných pro výrobu chemických zbraní (dnes totéž dělá Turecko s ISIS, školí je ve výrobě chemických zbraní, alespoň podle pana Hershe - viz jeho článek "Rat line" o převážení zbraní z padlé Libye s pomocí CIA do Sýrie "k umírněným rebelům", česky ZDE).

- viz článek kanadského LeMonde Diplomatic, jeho poslední kapitola  "Protected by the West".

LeMonde - When our "friend" Saddam was gassing the Kurds.

- Když náš přítel Saddám Husajn zplynovával Kurdy"

At that time the regime was not worried about international reaction. In the recording of the meeting of 26 May 1987, Proconsul Al Majid declares: “I will kill them all with chemical weapons. Who is going to say anything? The international community? Fuck them! (6)” His language may be coarse, but the cynicism of the butcher of Kurdistan, later promoted governor of Kuwait and subsequently minister of defence, was fully justified.

Protected by the West

Iraq was then seen as a secular bulwark against the Islamic regime in Teheran.

It had the support of East and West and of the whole Arab world except Syria.

All the Western countries were supplying it with arms and funds.

France was particularly zealous in this respect. Not content with selling Mirages and helicopters to Iraq, it even lent the regime Super Etendard aircraft in the middle of its war with Iran.

Germany supplied Baghdad with a large part of the technology required for the production of chemical weapons.

And in an unusual display of East-West military cooperation, German engineers enhanced the performance of the Scud aircraft which Iraq had obtained from the Soviet Union, increasing their range so that they could strike at Teheran and other distant Iranian cities.

The UN Secretary-General stated that, with respect to both the weapons themselves and those who were using them, it was difficult to determine the nationalities involved.

Clearly, Iraq’s powerful allies did not want Baghdad condemned.

In August 1988 the United Nations Sub-Committee on Human Rights voted by 11 votes to 8 not to condemn Iraq for human rights violations. Only the Scandinavian countries, Australia and Canada, together with bodies like the European Parliament and the Socialist International, saved their honour by clearly condemning Iraq.

Things did not begin to change until the end of the Iraq-Iran conflict.

It was not until Iraq occupied the oil-rich emirate of Kuwait in August 1990 that Saddam Hussein became America’s bogeyman, referred to by George Bush as a new Hitler.

 

 

 

 

SPIEGEL - Perský paradox: Írán je mnohem modernější stát, než si myslíte.

"Který vládní kabinet je domovem více ministrů s doktorátem z amerických universit, než má Obamova administrativa?

Správnou odpovědí je: Islámská Republika Írán.

A ne, tento seznam nezahrnuje prezidenta Íránu Hassana Rouhaniho, ten získal doktorát na Glasgow universitě v Anglii."

 

26. června 2015 - OSN žádá, aby saúdská koalice pouštěla lodě do Jemenu. Zemi hrozí hladomor

 

 

 

9. ZAHRANIČNÍ POLITIKA PÁKISTÁNU

je do velké míry určována sporem o Kašmír, o nějž svedl se sousední Indii čtyři války.

Od čínsko-indické války v roce 1962 byla pákistánským nejbližším strategickým spojencem Čína, od 80.let (konflikt v Afghánistánu) se rozvíjely vztahy tajné služby Pákistánu (ISI) a USA (CIA).

Jako anti-sovětská mocnost dostával významnou pomoc od Spojených států zejména v době Sovětské války v Afghánistánu (právě zde vznikla pod vedením CIA "Al Káida" - arabsky "báze". Podle vyjádření poradce čtyř U.S. prezidentů pro terorismus, pana A. Clarka - byla Al Káida původně data-báze Spojenými státy podporovaných mudžahedínů, viz jeho kniha Strategie války proti terorismu).

Podle bezpečnostního poradce prezidenta Cartera - pana Zbigniew Brzezinski, začal Carter vyzbrojovat mudžahedíny už před ruským tažením do Afghánistánu, právě vzestup islámského nebezpečí v Kábulu prý byl důvodem ruské invaze (zde).

Od 80.let se tak postupně vytváří jak úzká ideologicky vyhraněná skupina mudžahedínů, tak především velká masa žoldnéřů, kteří se jimi nechají najímat. Jejich řady nejvíc posílí válka v Afghánistánu a především v Iráku (2003), kde je rozpuštěna celá irácká armáda. Tito žoldnéři operují později jak ve válce v Čečensku, tak ve válce na Balkáně (Kosovo), bojují v řadách ultra-radikálního Islámského Státu (IS) v Sýrii a Iráku (buduje zázemí v současnosti na Balkáně - blíž Evropě), bojují také v občanské válce na Ukrajině.

Právě "vyzbrojení těchto lidí v 80.letech" v Pákistánu - pro válku v Afghánistánu - odstartovalo vznik této masy najímaných bojovníků, dnes bojujících na straně "džihádistů".

 

- opět stejný scénář, západ opět používá zlé síly pro "bohulibé účely".

 

 

10. KRIZE V SAÚDSKÉ ARÁBII V r.1979

 

Přelomový rok 1979, kdy revoluce v Íránu, mírová smlouva mezi Egyptem a Izraelem, sovětská invaze do Afghánistánu a útok na Velkou mešitu v Mekce otřásly muslimským světem, vliv krev do žil i sunnitskému odporu vůči režimu Háfize Asada.

- více o masakru v Homsu v 80.letech i o "arabském jaru" v Sýrii v článku ZDE.

 

Vsuvka o straně Baas:

Ideologicky Baas kombinuje arabský socialismus, nacionalismus a panarabismus.

V roce 1966 se strana z ideologických důvodů rozštěpila:

zatímco syrská strana (tzv. regionalisté, Qotri) měla blíže k Sovětskému svazu, irácká větev (tzv. nacionalisté, Qawmi) udržovala nezávislé (centristické) postoje, v omezené míře spolupracovala se Spojenými státy. Obě strany si ponechaly původní název a udržovaly paralelní struktury v arabském světě.

Údajně inspirována německým sociálně demokratickým sloganem, Baas používá motto: "Jednota, svoboda, socialismus." Jednota symbolizuje sjednocení všech Arabů, svoboda odkazuje na nezávislost a socialismem je myšlena idea arabského socialismu, nikoliv však marxismu.

 

O wahhábismu ZDE

- bakalářská práce Jany Šefarové z Masarykovy university v Brně (2007),

na téma "Wahhábismus v ideologii soudobých radikálních islámských skupin".

 

Neúspěch moderního politického islamismu:

Dalším důvodem k vzestupu fundamentalismu a radikalismu v muslimském světě

byl neúspěch moderního politického islamismu.

Jejich cílem byla homogenizace islámských hnutí pro jednotu ummy[4], snažili se překonat
rozdíly mezi jednotlivými islámskými školami a sektami. Islamizace společnosti měla probíhat politickými, nenásilnými akcemi, vzděláním, kulturní či sociální činností (Burke 2004: 47-55).

V muslimském světě bylo založeno mnoho politických stran, které následují jejich
příkladu. V 80. letech již však většině bylo jasné, že politický islamismus jako síla pro
sjednocení ummy neuspěl
. Vstupem do politiky strany pozbyly své radikálnější náboženské
rétoriky a soustředili se na domácí problémy. V této době můžeme v muslimském světě vysledovat
jasný přechod od reformismu k radikalismu.

Staré politické strany byly vytlačovány radikálními, které byly vůči politice a postupným změnám pesimistické. Chtěly získat podporu okamžitě, věřily pouze v sílu činů a tak byly některé země svědky totálního ničení starého režimu, terorismu a brutálních vražd bývalých elit i civilního obyvatelstva.

[5] (Burke 2004:119- 120, Roy 2002: 58- 75).

 

Vzpoura proti Saudům r.1979

Historicky druhá, mnohem viditelnější krize zasáhla Saúdskou Arábii v roce 1979, a to přímo její nejposvátnější místo, Velkou mešitu v Mekce. Jistý Džuhajmán al-Utajbí spolu s dalšími několika stovkami ozbrojenců tuto mešitu obsadil (Kropáček 1996: 155).

Akce byla první otevřenou rebelií proti režimu Saúdské Arábie.

Radikálové byli potomci bojovných ichwánů a silně věřící.

Protestovali proti zkorumpovanému režimu v království, okázalému blahobytu
rodiny Saúdů, stoupajícímu počtu cizinců v zemi a proti modernizaci.

Tvrdili, že tento kulturní útok je dílem Západu, který se snaží ovládnout muslimský svět a Saúdové ho v tom podporují. Tím se Saúdové odchýlili od islámu a lid by měl svrhout je i jejich západní spojence.

(tolik ukázka ze studie, více viz odkaz výše)

 

 

 

11. PALESTINA A IZRAEL

Sykes-Picot dohoda byla snahou podvést Araby a Rusko, s jejich pomocí porazit osmanskou říši, ale jim dané sliby neplnit - namísto toho si Francouzi a Britové tajně rozdělili Arábii a Střední východ (bohatý na ropu) pod svou správu, podvedli jak Araby, tak Rusy (kam společně Británie, USA - a proti nim bojující Německo - vyslaly agenty Lenina a Trockého, aby svrhnuli cara a rozvrátili Rusko bolševickou revolucí).

Nacionalizační hnutí v Sýrii, Iráku, Egyptě a Palestině byla logickým důsledkem vývoje, mnohé země v meziválečném období získaly nezávislost na britské vládě Jejího Veličenstva a Francii (například Sýrie, Egypt s výjimkou Suezu a Irák - období let 1932 - 36, více ZDE).

Ale už jen fakt, že jako správce Palestiny byl dosazen Herbert Samuel (známý sionista), vedl ke vzniku zamrzlého palestinského konfliktu, ke krutému potlačení touhy za nezávislost (ekonomický vývoj mezi lety 1930-1936 - vznik mnoha lidí bez práce, vykupování půdy a ovládnutí úřadů, následné povstání palestinských Arabů r.1937 proti této politice - více ZDE).

 

Hlavní odkaz na vynikající dokument BBC k této věci naleznete - ZDE (viz čas 45:30)

Hovoří zde Avi Shlaim - profesor pro mezinárodní vztahy ze St. Anthony's College, Oxfordu.

...který hovoří o důvodech britské podpory sionismu jako o největší britské chybě 20. století, neboť tím získali jen problémy při správě kolonií (46:10 a 48:15 a 50:40).

Říká: "Palestinci měli mnoho pravdy ve svých vyjádřeních, ale měli velmi špatné a slabé zastánce, naopak sionisté měli velmi málo reálných důvodů pro svá vyhlášení, ale měli naopak velmi silné zastánce."

(*britskou vládu, závislou ve válce r. 1915 na penězích Rothschildů, vůdcích britské židovské komunity).

 

Poprvé jednala Vláda jejího Veličenstva o podpoře sionistů r.1914, v r.1916 tajně schválila tzv. Balfourskou deklaraci (ministra Balfoura, kde se o 90% palestinské populace hovoří jako o "nežidovské populaci Palestiny", jejíž práva nemají být podporou sionismu, tedy oněh 10% židovských osadníků, nijak dotčena".)

Po r.1917 odmítla Británie plnit své sliby (za pomoc s bojem proti osmanům) jak vůči Arabům, tak vůči Rusům, deklarace je následně zveřejněna.

 

Důvody, proč Britové podpořili sionismus, byly zmíněny profesorem historie Blízkého Východu James Gelvinem (viz wikipedie - Balfour declaration of 1917):

- jednak souvisely se snahou vyhrát 1.sv.válku

- šlo také o vlivné Židy s velkými financemi

Prvním důvodem byla snaha podpořit nejistého spojence před vstupem do války (dva nejbližší asistenti amerického prezidenta W. Wilsona byli zanícení sionisté), Wilson totiž (pro Brity to byl nesrozumitelný postoj) tvrdil, že "způsob, jak ukončit nepřátelství, je akceptovat mír bez vítězství".

Druhým důvodem byl fakt, že několik nejvýznamnějších ruských revolucionářů bylo židovského původu (mohli by přesvědčit Rusko, aby pokračovalo ve válce).

Třetím důvodem byla snaha Britů přilákat židovské finanční prostředky (detaily viz WIKI/Balfour declaration of 1917).

Britové ovšem také doufali, že zřízení židovského státu by podpořilo britskou správu palestinských území a omezilo by to jakékoliv francouzské zájmy v této oblasti, zvýšilo by to britský vliv v Egyptě a Suezském průplavu a území by sloužilo pro přepravu ropy z Iráku (přes Jordánsko).

 

7. 11. 2015, PressTV: Vůdce největší židovské skupiny v USA kritizuje Izrael za nikam nevedoucí postoj k Palestincům.

The leader of the largest Jewish group in North America has criticized Israel’s policies toward Palestinians as “misguided.”
 

 

USA v únoru r.2015 potvrdily, že Izrael je jadernou velmocí - budou na něj aplikovat stejně přísné postoje, jako na Írán?

Originál viz odkaz, 25. 3. 2015:

US Declassifies Document Revealing Israel's Nuclear Program

"...by publishing the declassified document from 1987, the US reportedly breached the silent agreement to keep quiet on Israel's nuclear powers for the first time ever, detailing the nuclear program in great depth.

The timing of the revelation is highly suspect, given that it came as tensions spiraled out of control between Prime Minister Binyamin Netanyahu and US President Barack Obama ahead of Netanyahu's March 3 address in Congress, in which he warned against the dangers of Iran's nuclear program and how the deal being formed on that program leaves the Islamic regime with nuclear breakout capabilities.
"

 

 

 

 

12. FED (US centrální banka) A JEHO ROLE

 

Základní otázka zní - proč potřebuje vláda USA takovou instituci, jakou je (soukromý kartel) FED?

Proč je toto výhodné pro vlastníky FEDu je zřejmé, tady není pochyb, víc zde.

 

Základní odpověď zní - protože vláda nemůže zvedat daně do nekonečna.

Co se stane, když si potřebuje půjčit, ale daně již jsou na maximu a dál zvýšit nejdou? Buď musí rozšířit své zdroje (válkou o kolonie) nebo nastoupí "tvorba peněz z ničeho" a skrytá daň jménem inflace, která dále sníží kupní sílu dolarů, které lidé získají za svou práci či obchodní výměnou. Peníze "tvořené z ničeho" ředí měnu a úspory lidí i států ztrácejí hodnotu mnohem rychleji.

FED umožňuje vládě skrývat před občany rozsah této "půjčovací" katastrofy (kdyby za nimi šli, že chtějí dalších 3000usd ročně navíc, protože špatně hospodaří, byli by tito politici rychle odvoláni).

Čím ručí stát soukromým vlastníkům FEDu za jeho "peníze vytvořené z ničeho"? Daněmi občanů, což dále oslabuje schopnost státu dluhy věřitelům splatit - dále to snižuje příjmy státu. Tak vzniká otroctví (trvalého) dluhu, vztah hostitele a cizopasníka, který saje vaši energii (kuk do odkazů v textu na přesná čísla, na každý dolar vydaný lidem připadnou přibližně dva vydané bankéřům, je to neuvěřitelná "řeka peněz").

Proto se vznikem FED (1913) vznikl také v USA současně "Berní úřad", zadlužování se roztočilo na plné obrátky...

...a lidem se to líbí, konzumní západní společnost má pocit, že toto letadlo poletí do nekonečna a dluhy se platit nemusí - ale tak tomu není.

(podrobněji viz blogy č.4,5,6 - pointa tkví v tom, kdo profituje z dnešních válek a komu zůstávají dluhy, pokud jsou ty války neefektivní - a jsme u Bushe a Obamy a známých lidí v pozadí...).

 

- a prosím neptejte se mě, proč se tahle jednoduchá fakta neučí v 7.třídě základní školy (učí se jinde). Ptejte se spíš sami sebe. Nejen podle mě se nyní nacházíme v závěrečné fázi letu jménem "dluh se vytluče novým dluhem"...

 

E15, 2011 - Poskytl FED po krizi r.2008 1.2bil dolarů nebo tajně 16bilionů dolarů? (in english here)

 

 

ZÁVĚR DRUHÉHO DĚJSTVÍ

SVOBODA A DEMOKRACIE VS. VOJENSKO-PRŮMYSLOVÝ KOMPLEX

(A POZDĚJI SOUKROMÉ ARMÁDY A ŘÍZENÉ PŘEVRATY V MNOHA ZEMÍCH...).

 

Nechci dnešním mladým lidem nijak radit, protože chápu jejich emotivní pohled na svět i jejich pohnutky protestů, vedené dobrými úmysly. Ale bylo by dobré, kdyby si vzpomněli občas na jiné mladé lidi - třeba Johna Lennona - aby se jejich upřímné snahy nestaly rukojmím válečných propagandistů.

John Lennon (Jan Lennon) protestoval proti válkám a zbrojení, za své aktivity byl 10 let pronásledován vládou USA a CIA, až v účelově vyvolané atmosféře nenávisti proti němu byl zabit (viz film USA vs John Lennon).

 

V podstatě z podobných důvodů byl zabit i John Kennedy, i on chtěl prosazovat víc spolupráce na úkor zisků armád a tajných služeb, zisků lidí stojících v pozadí, propracovával se k tomu postupně po karibské krizi - kdy mluvil o tom, že "všichni dýcháme na této planetě stejný vzduch".

Silná - přímo existenční - krize (skutečně svět dělilo od jeho zničení pouze slovo jednoho důstojníka, který odmítl kapitánův příkaz zmáčknout "červené tlačítko" - jde o doložený incident, naštěstí bylo třeba dvou lidí k odpálení jaderných střel) a jednání s Chruščovem mu dovolily "lidsky nahlédnout" NAD běžné politické třenice (nebyl jako Truman, bomby nepoužil).

 

Pravdu o skutečné podstatě tzv.Karibské krize se česky dočtete například ZDE.

 

 

Heslo Johna Lennona: "Make love, not war", by dnes asi bylo označeno za "proruské",

stejně jako každý názor mnoha dalších západních disidentů (Noam Chomsky, Anthony C. Sutton, Carroll Quigley, ale také třeba Oliver Stone, Edward Snowden), kteří se snažili objektivně nahlížet složité pravdy proti vládní propagandě, s její tak primitivní a faktům odporující smyšlenou historkou "o dobru a zlu" (zde).

Ale tato kapitola ukázala, že:

NELZE BOJOVAT SE ZLEM s využitím zlých prostředků a metod, skrytým vyzbrojováním teroristů, skrytými státními převraty, lhaním a křivením zpráv tajných služeb, ovlivňováním OSN, zneužíváním vlivu v MMF nebo ve Světové bance a ratingových agenturách.

Nelze - prostě se s tím smiřte, taková cesta nikdy nepovede k cíli, tedy k míru a prosperitě všech lidí na planetě - zdůvodnění zaznělo výše a dokončím ho ve třetí části.

Výsledkům této politiky čelíme dnes, stejně jako oprávněným výtkám mnoha zemí, které byly touto politikou vážně poškozeny. Oni nezapomenou a v krizi západu nebudou ochotni nezištně pomáhat - to je výsledek MORÁLNÍ DEVASTACE západu, zmíněné výše.

Zlo plodí jen zlo - nikdy ne dobro.

 

Třetí dějství už stručně shrne vývoj po konci studené války,

kdy se opět vynořuje "technologická převaha", jako po r.1945, kdy západ získal jako první jadernou bombu. Nyní jde o BMD, tedy Ballistic Missile Defence a projekt US neokonzervativců Pro Nové Americké Století (PNAC) - "vojenskou a ekonomickou světovou dominanci USA" *,

což jde přímo proti článku jedna NATO, více ZDE.

/ *Citace Rebuilding Americans Defences, str.9 /

 

Německá armáda dostala po mnoha letech opět povolení začít operovat poblíž ruských hranic, jako by Německu nestačily dvě válečné zkušenosti.

Síla a odpovědnost národních států je oslabena mocným vlivem nadnárodních uskupení, které převzaly část pravomocí, skrytými ale stále funkčními US a britskými kluby (think-tanky) a jejich novými odnožemi, vlivem USA v NATO, nadnárodními nadacemi a "loajálními" novináři.

Při pohledu na kvalitu informací, které použilo NATO například na odůvodnění války v Iráku (2003) nebo války v Libyi, jímají člověka obavy, kam se tato armáda (v níž je dnes na vysoké funkci také český generál) opět řítí a do jakého problému (svým dalším lživým vyjádřením) chce Evropu "potřetí od r.1915" zatáhnout.

 

 

 

 

 

DĚJSTVÍ TŘETÍ:

OD KONCE STUDENÉ VÁLKY A VČEREJŠÍHO "MY MÁME JADERNOU BOMBU (A VY NE)"

K DNEŠNÍMU "MY MÁME PROTIRAKETOVOU OBRANU 'BMD' (A VY NE)"

 

motto třetího dějství - co se děje po pádu říší nebo mocných státních uskupení?

Existují pouze dva přístupy k (ultra)nacionálním národním hnutím, které se tak rády probouzejí při různých krizích nebo po pádu velkých říší - buď jsou rozumnou politikou (ekonomickou podporou stability států, kvalitou právního prostředí) postupně "kroceny", nebo jsou naopak cíleně podporovány a zneužívány pro rozfoukávání lokálních konfliktů - většinou finanční, zpravodajskou a další podporou, a pak hlavně vyzbrojováním.

Tyto konflikty pak slouží cizím zájmům a nacionalisté jsou jen bílým koněm "zahraničních poradců". Vyzbrojování těchto skupin pak jednoznačně otáčí tato místa v zóny příštích bojů.

 

1. ÚVOD TŘETÍ ČÁSTI

POLITIKA ŘÍZENÝCH A ÚČELOVĚ STUPŇOVANÝCH KONFLIKTŮ - NEBO "NEZIŠTNÁ" SNAHA POMOCI DEMOKRACII A STÁTNÍ SAMOSTATNOSTI MNOHA ZEMÍ?

Nikdo se nemohl divit, že po konci studené války a pádu východního bloku v čele se Sovětským svazem došlo k rozpadu několika dalších států, vzniku dalších regionálních konfliktů.

Například Československo se v roce 1992 pokojně rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku, byť o této skutečnosti neproběhlo referendum obyvatel, což dodnes mnozí tehdejším premiérům Klausovi a Mečiarovi vyčítají. Bylo zřejmé, že rozpad byl iniciován Slováky, jejich touhou po samostatném státu - k válce zde nedošlo (jako třeba o Těšínsko s Poláky před vznikem ČSR).

Došlo také k rozpadu Jugoslávie a vyvolání starých nacionalistických vášní mezi Chorvaty a Srby, často o nich vyprávěl režisér Zafranovič ve svých filmech (viz nedávný dokument "27. obraz"), příběhy o chorvatských ustašovcích a srbských četnicích jsou plné nevýslovné krutosti.

 

Došlo samozřejmě k mnoha vášním v bývalých post-sovětských republikách, tedy také na Ukrajině, v Abcházii a Jižní Osetii (Gruzii), kde se vývoj stal po rozpadu Sovětského svazu velmi komplikovaným - právě vzhledem k vzestupu nacionálních nálad.

A řekněme rovnou, že srovnávat například otázku česko-německou (například sudety) s otázkou rusko-kavkazskou nelze, jde zde současně o otázku národní, ekonomickou, jde o historické souvislosti a také o náboženství (pravoslaví v Rusku a islám v Čečensku) - tak široké rozpory například v českém pohraničí nebyly.

Doporučím k tomuto složitému tématu např. opravdu skvělý dokument "Lidé z údolí řeky Kodor" o Abcházii (ČT, 1998, Petr Zrno a Peter Beňa, info zde), nebo skutečně skvělý dokument Roberta Sedláčka z r.1998 o Ukrajině ("Východ", 1998, nedávno uvedla ČT v rámci cyklu Průvan - ZDE), který byl natáčen v čase vrcholu krize po rozpadu Sovětského svazu, v horské oblasti cca 100km od slovenských hranic, tedy na západní Ukrajině, kde místní obyvatelé a především jejich děti hovoří "o jediném řešení své budoucnosti - chtějí všichni odejít z Ukrajiny na západ", jde o tehdy velmi rozšířený názor.

Připomeňme i válku v Čečensku (začala v prosinci r. 1994, akcemi Ruska za prezidenta Jelcina), která splňuje charakteristiku příčin obnovení a eskalace takových problémů - to platí dvakrát pro tak složitý region, jakým je Kavkaz.

Více k válce v Čečensku zmíním později, ale odkaz na vcelku seriozní článek s širšími souvislostmi je ZDE.

 

Podobný vzestup nacionalistů (a často také náboženských fundamentalistů nebo radikálů - teroristů) zažíváme také dnes - nejen v islámském světě (po pádu Iráku a Libye), ale také po hlasování v Británii o možném odchodu z EU (Brexitu) přímo v západní Evropě (Španělsko, sever Itálie, Skotsko, Irsko).

 

Celý vývoj v bývalém východním bloku můžeme tak zcela seriozně

rozdělit na tři zásadní etapy:

1. Sestup do krize (z různých důvodů, období transformací), 1991 - 1998.

2. Konsolidace zemí, přibližně období 1998 - 2004.

3. Vznik nových konfliktů už v situaci konsolidované Evropy, Ruska a USA, období od r.2005 do r.2015,

kdy celé období završuje krize na Ukrajině a Středním východě, částečně v Africe,

...kde se zájmy Ruska, USA a Evropy protínají v nových průsečících.

Kdy NATO pochoduje poblíž ruských hranic a lodě NATO intenzivně brázdí vody Černého moře, kdy Rusko podpořilo stabilizaci Sýrie (a kde novou roli hrají také Turecko, Izrael, Írán a Saúdská Arábie), kdy dochází k uprchlické krizi, poznamenávající ekonomiky jižních států Evropy, už tak zasažené velkými dluhy - kdy ovšem také USA mají historicky ojedinělou výši zadlužení.

Třetí období 2005 - 2015 je poznamenáno také událostmi 11. září, eskalací právních změn na západě a především změnou fungování NATO, které je v tomto období pod zásadním vlivem USA.

 

 

2. HLEDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMENOVATELE "DROBNÝCH" NACIONÁLNÍCH KONFLIKTŮ

Poznámka o kvalitě zdrojů informací - co se týče kvalitních zdrojů informací, je bohužel zřejmé, že například česká wikipedie (nebo některé články na valka.cz a dalších podobných serverech - viz tamní text o válce v Čečensku), jsou plné "dnešního pohledu", který se v podobě mnoha textů různých autorů odklání od pravdy místy až tak daleko, že prostě jejich texty nelze obecně považovat za převážně objektivní zdroje informací. Anglická wikipedie je mnohem objektivnější, stejně jako například západní tisk (obecně), ale snažím se nacházet i české odkazy, ne každý umí anglicky.

Proto zdroje, které neobsahují kvalitní historický kontext či které dokonce inklinují "k ideologickému pohledu", nepoužívám.

Co se týče ruských zdrojů, snažím se je využívat co nejméně, ale někdy se tomu nelze vyhnout (období rekonstrukce země po odchodu Jelcina), neboť západní zdroje často dávají důrazy na tématiky dle svého úhlu pohledu. Ale myslím si, že zrovna obyvatelé Česka "umí číst mezi řádky" a žádné tupé propagandě jen tak nepodlehnou, takže například z filmu "Prezident" dokáží vidět tu faktickou část o rekonstrukci země, která je opravdu zajímavá, především jako ilustraci toho, co se vlastně v Rusku kolem let 1998-2004 dělo, z hlediska správy země a z pohledu hospodářského.

 

Konflikty a obnovené nacionalismy prvního období jsou ožehavé a jsou řešeny různě.

Například dnes tolik skloňovaná Ukrajina byla tehdy řešena s ohledem na několik vzájemně souvisejících aspektů - a tak by měl také být tamní vývoj posuzován.

Je tak velmi dobrým příkladem (pro náš záměr vysvětlovat události v příčinných souvislostech):

- Zavázala se vložit do své Ústavy neutralitu,

tedy nevstoupit v budoucnu do (západních) vojenských struktur.

- NATO současně slíbilo "nerozšiřovat se ani o palec na východ",

výměnou za souhlas Ruska se sjednocením Německa a jeho vstupem do NATO - viz prohlášení tehdejšího US velvyslance v Moskvě, pana Johna Matlocka, z r.2014, kde dokládá své osobní svědectví tohoto slibu - právně šlo ale o diplomatickou deklaraci - nikoliv smlouvu, ovšem v tehdejším vývoji mezinárodních vztahů šlo o zcela zásadní slib - pro vztahy v Evropě.

- Ukrajina se zavázala poskytnout Krymu širokou autonomii, včetně vlastního parlamentu,

Krym byl totiž historicky Ruskem kontrolován od r.1783 a byly zde strategické základny ruského námořnictva, které svedlo o Krym několik krvavých válek a historicky šlo o zásadní tzv."teplovodní přístav", jiný takový Rusko nemělo (roku 1783 např. Británie uznala nezávislost Spojených států).

Dávná historie před tímto datem říká, že Krym byl kdysi tatarský (od r.1243) a mezi 15. až 18. stol. Tataři měli jako hlavní příjem obchod se slovanskými otroky, tzv. "sklízení stepí" (víc zde). Rusko rostlo a jeho síla tomuto obchodu zabránila, takže Tataři ztráceli ekonomický a tím také mocenský vliv (podobně jako třeba Turci nedokázali proniknout do Evropy, ale zdatně obchodovali s otroky ve Středomoří a posléze i dále - za boj s Turky získal uznání předek pana Schwarzenberga).

V roce 1991 pak byla na základě referenda vytvořena Autonomní republika Krym, jež se o několik měsíců později stala součástí nezávislé Ukrajiny, ale zachovala si část suverenity. Roku 1997 bylo rozděleno bývalé sovětské Černomořské loďstvo, kotvící v Sevastopolu, na ruskou a ukrajinskou část. Sevastopolská námořní základna byla současně na 20 let pronajata Rusku.

- Rusko návazně souhlasilo, že si své strategické základny od Ukrajiny pronajme,

a bude respektovat její územní celistvost.

 

NATO ovšem svůj slib nerozšiřovat se na východ porušilo, celý proces ukrajinského hledání cesty z krize byl následně v druhém období významně ovlivňován západními diplomaty (je dobré si tady připomenout, jak hluboké kontakty měly západní země jak v bolševickém Rusku, tak v nacistickém Německu, viz 1. dějství) a vše vyvrcholilo pučem s dosud neznámými odstřelovači.

Jde bohužel o celkem už známý scénář, nesoucí některé typické prvky práce tajných služeb, jak je již známe z výše popsaného druhého dějství.

(Venezuela, Irán, dokumenty Válka proti demokracii a Lovci ekonomik).

 

KDO STŘÍLEL NA MAJDANU?

Ivan Katchanovski, Ph.D., universita Ottawa, Kanada

první akademická studie střelby snajprů na Majdanu - ZDE

- Paper prepared for presentation at the Annual Meeting of American Political Science Association in San Francisco, September 3-6, 2015.

(pro stažení se musíte registrovat; aktualizovaná studie z 2/2015)

 

 

Například prezident Bush jr. hovořil o začlenění Ukrajiny (Gruzie a dalších zemí) do západních struktur už v r.2006, to ale ještě Merkelová tento postup odmítla, jako příliš agresivní vůči Rusku.

V r. 2013 šéf NED (US Nadace Pro Demokracii, financované přímo Kongresem) hovořil o možnosti "využít toto začleňování Ukrajiny pro oslabení Putinova imperialismu, to nejen v zahraničí, ale nakonec i na domácí půdě", tedy naznačuje možnost využít Ukrajinu ke svržení pro západ nepříjemně "neovladatelného" Putina (roli zde hrají ekonomické důvody, společenství BRICS a snaha ustoupit od obchodování v dolaru, také dlouhodobé cíle USA "pro nové století", viz dále).

(zdroj citace ZDE, Neocons, Masters of Chaos, Robert Parry je respektovaný US novinář, ověnčený mnoha cenami za články o aférách CIA - v Íránu - také z podpory krutých jednotek Contras v Nikaragui; CIA z prodeje drog tajně financovala Írán, tedy USA tak podporovaly obě strany osmiletého konfliktu Irák-Írán, více odkaz "R. Parry").

Carl Gershman je prezident Národní nadace pro demokracii (která je financována US Kongresem), 26. září 2013 řekl, že Ukrajinu by bylo dobré využít ke svržení Putina.

By late September 2013, the disappointed neocons were acting out their anger by taking aim at Putin. They recognized that a particular vulnerability for the Russian president was Ukraine and the possibility that it could be pulled out of Russia’s sphere of influence and into the West’s orbit.

So, Carl Gershman, the neocon president of the U.S.-funded National Endowment for Democracy, took to the op-ed page of the neocon-flagship Washington Post to sound the trumpet about Ukraine, which he called “the biggest prize.”

But Gershman added that Ukraine was really only an interim step to an even bigger prize, the removal of the strong-willed and independent-minded Putin, who, Gershman added, “may find himself on the losing end not just in the near abroad [i.e. Ukraine] but within Russia itself.” In other words, the new neocon hope was for “regime change” in Kiev and Moscow.  (also here)

 

Rusko tedy po puči v r.2014 podpořilo obranné akce lidí Donbasu a Luhanska, také referendum obyvatel Krymu, Ukrajina vyňala neutralitu ze své Ústavy - tedy zhroutil se celý systém provázaných opatření, dohodnutý počátkem 90.let.

A je víc než jisté, že zde vekou roli hrály postoje EU a USA, především změna chování NATO.

Rusko řeklo po válce v Gruzii (r.2008), že takovou cílenou destabilizaci (a útoky na ruské menšiny) už nadále nedopustí - nastal zlom v chování k NATO a k západu (viz blog č.1).

 

 

3. CELÝ PROCES ROZDMÝCHÁVÁNÍ NACIONALISMŮ V OKOLÍ RUSKA

 - OVŠEM V ČÍ PROSPĚCH?

Ale Ukrajina, to je jen jeden příklad, byť velmi typický - jde o celý proces vývoje:

Klíčový zlom se odehrál ve zmíněném třetím období, tedy po roce 2005, kdy došlo ke konsolidaci Ruska a následně pak k velkému vyzbrojování Gruzie zbraněmi ze západu,

mezi lety 2006 - 2008 (viz projev velvyslance Ruska v OSN, pana Čurkina, asi čtvrtý den po vzniku krize, zde). Dokonce západní zdroje připouštějí, že zbrojní rozpočet Gruzie v tomto období se zvýšil minimálně sedmkrát.

 

Ocitujme Saakašviliho z článku z izraelských novin, ze 14. srpna 2008:

Saakashvili's statements are part of his government's attempt to bring other countries into its war against Russia. During the briefing, Saakashvili noted that:

...he is in constant contact with U.S. Vice President Dick Cheney and Secretary of State Condoleezza Rice.

He promised that U.S. warships would be docking in Georgian ports within a few days to make sure they remain open.

Saakashvili tried to project confidence during the interview, but could not completely hide the stress he is under. A few hours earlier, refugees from Gori*  held a spontaneous demonstration in front of parliament, calling for Saakashvili to resign.

/ Gori* - takové "gruzínské Debalčevo", místo, kde ztroskotala poslední únorová ofenziva pana Porošenka proti vlastním občanům - Ukrajincům na východě země. Gori na tom bylo obdobně. /

If Georgia falls, all of the energy supply routes will be blocked," he said.

Saakashvili told the press conference that he expected Russia's next victims to be the Baltic countries.

- Již tehdy tvrdil prezident Gruzie, že Rusko chce obnovit Sovětský svaz a přepadnout pobaltské státy, stejně jako Ukrajina i Gruzie vyhrožovala, že pokud jim západ nepomůže (s podporou jejich nacionalistů), tak zavře kohoutky s ropou - výsledkem bylo, že Izrael stopnul dodávky zbraní do Gruzie. Saakašvili také prohlásil, že je v každodenním kontaktu s US viceprezidentem Dickem Cheney a ministryní zahraničí Condi Riceovou.

(Na Ukrajině prodělají boty, až Německo a Británie koncem r.2016 spustí ropovod Nord-streamII., který omezuje možnosti Ukrajinců podobně vydírat Evropu odpojováním dodávek ropy.)

 

 

Bývalý šéf úřadu Colin Powella (ministr zahraničí v čase války v Iráku 2003), pan Lawrence Wilkerson (který měl skvělou pozorovací pozici v samém středu US administrativy), k tomu v r.2014 říká:

When Jim Baker and George H. W. Bush really accomplished what I think was one of the real diplomatic feats of the end of the 20th century, the reunification of Germany, whether we agree with that or not, they did it, and they did it without a shot being fired.

It was wonderful to watch H. W. Bush do that, and Jim Baker. But one of the reasons they could do it was because they assured Gorbachev, and later Yeltsin, that NATO would be quiescent, it wouldn't move, it wouldn't threaten Russia. In fact, I was there when we told the Russians that we were going to make them a member, we were--observer first and then a member and so forth.

Well, that fell apart on the fact that they perceived right quickly that we weren't really serious.

And then we start, under pressure from Lockheed Martin and Raytheon and others, to sell weapons to Poland and weapons to Georgia and weapons to Romania and everybody else we could bring into the fold.

Under those pressures and others, we started to expand NATO and stuck both our fingers in the Russian eye, so to speak, immediately. It's clear to me why Putin responded in Georgia and why he's now responding to Crimea in Ukraine. This is what great powers do when they get concerned about their so-called near abroad.

 

Tedy v Gruzii tamní dlouhodobý, ale zatím relativně malý konflikt (který začal snahou Jižních Osetinců vyhlásit referendum o samostatnosti - šlo tedy o klasický "rozpad" jako v dalších zemích) ESKALOVALA GRUZIE na velký konflikt, nočním útokem 8.srpna 2008 (v den zahájení letní olympiády v Číně), ve spolupráci s poradci NATO a voj. poradci USA, kteří odcestovali ze země pouhý den před útokem (opět viz informace sdělené Čurkinem v OSN a pak pluk. Wilkersonem, bývalým šéfem úřadu Colin Powella).

Přesný časový harmonogram války je dole v následujícím článku - odkaz; podrobnosti také zde.

30. 8. 2008, SPIEGEL

Podle informací získaných redakcí německého týdeníku Spiegel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) před pondělním summitem EU upozorňuje, že gruzínské vedení samo zavinilo válku s Ruskem.

Zprávy získané od vojenských pozorovatelů OBSE na Kavkaze a několika vládních zdrojů v Berlíně tvrdí, že vojenský útok proti Jižní Osetii byl intenzívně připravován a že začal dříve, než ruské tankové jednotky vstoupily Rokským tunelem na území separatistické republiky.

Zprávy také hovoří o možných gruzínských válečných zločinech.

Pozorovatelé OBSE tvrdí, že gruzínské vedení nařídilo útok v době, kdy jihoosetští civilisté spali.

 

 

EU toto vyšetřovala a fakt, že tato velká fáze konfliktu započala útokem Gruzie na spící lidi hlavního správního města oblasti Tchinvali, uznala jako jednoznačný (viz Heidi Tagliavini).

Evropská unie vyšetřovala válku v Gruzii

(přesný časový harmonogram války je dole v článku, viz odkaz, podrobnosti také zde)

a podle její komise, kterou vedla švýcarská uznávaná diplomatka Heidi Tagliavini, začala "velkou fázi konfliktu" ničím neodůvodnitelná agrese Gruzie, která napadla těžkými zbraněmi hlavní správní město Jižní Osetie - Tchinvali (město velikosti Brna).

 

 

- Co z tohoto plyne?

 

Že západ tleskal v prvním období Gorbačovovi a Jelcinovi (viz text Solženicina pro Spiegel r.2006), Rusko se tehdy blížilo ke krachu, vrcholem krize byl r.1998.

Následoval obrovský zápas Ruska o to, aby se nerozpadlo (viz současný ruský film "Prezident", který ruským pohledem popisuje klíčové období 2000 - 2004).

A když se to (někteří říkají že snad skoro zázrakem) podařilo, tak místo snahy o snižování napětí a spolupráce EU, USA a Ruska...

BYLY TYTO KONFLIKTY ŽIVENY, NATO A USA VOZILY DO TĚCHTO OBLASTÍ HLAVNĚ ZBRANĚ, ČÍMŽ MĚNILY TYTO KONFLIKTY V ZÓNY BOJŮ.

- počínaje Jugoslávií, přes situaci v Gruzii, až do dnešního konfliktu na Ukrajině či nových větví v Kazachstánu či Makedonii.

(podrobně toto zneužívání nacionalistů a "otáčení bezpečných zón vyzbrojováním v zóny bojů" zmapujeme u konfliktu v Jugoslávii, viz dále, také nový odkaz zde.)

 

Bombardování Jugoslávie v r.1999, odchod Jelcina a nástup politicky neznámého Putina znamenají změnu ve vývoji Ruska a jeho postojích k západním zemím (zde).

HDP Ruska stoupá z 0.3bil USD (1998) na asi 2bil USD (kolem roku 2014), dluhy se snižují ze 140% HDP na 22% HDP. Tato změna zdá se provokuje USA a jimi ovládané NATO k dalšímu rozšiřování až k ruským hranicím, proti dohodám uzavřeným r.1989, jak je potvrdil tehdejší US velvyslanec v Rusku John Matlock.

 

 

 

4. JAK SE NACIONALISMY UKLIDŇUJÍ?

Válka v Čečensku spadala spíš do prvního období po rozpadu Sovětského svazu, prezident Putin ji "zdědil" a byla jedním z jeho prvních úkolů, kdy se mu podařilo nemyslitelné - konflikt ukončil a dokonce dosáhnul klíčové "milosti" pro mnoho tamních muslimských bojovníků, což bylo pro Rusko velmi těžké, ale šlo o jedinou cestu k míru.

Tato milost (detaily viz opět film Prezident, odkaz výše) byla klíčem k úspěchu - nezachránila tehdy pouze 7000 "džihádistů" (mladých lidí, bojujících proti Rusku), ale přeměnila je v normální a pokojné obyvatele - otce rodin, tedy zachránila stabilitu této země a zachránila současně mnoho dalších lidí - především Čečenců, jejich možností znovu legálně existovat a nebýt kriminalizován (celých rodin, které by jinak byly odsouzeny k vedení partyzánské války).

Viz také odkazy v úvodu třetího dějství k válce v Čečensku.

Závěrem této války byla teroristická událost ve škole v Beslanu, kde velmi důkladný systém bomb a zkušení bojovníci zkoušeli Rusko přinutit k politickým ústupkům.

Rusko odmítlo s těmto teroristy- nacionalisty - jednat, což stálo mnoho životů, ale jak vysvětlil prezident Putin (svým pohledem, někdo jiný to může vidět jinak), tak pokud by tehdy přistoupili na požadavky teroristů, tak by je jen povzbudili k mnoha dalším útokům. Z ruského pohledu tak šlo o snahu ukončit spirálu násilí v tomto regionu, nepodporovat teroristy a neustupovat jim.

- Těžká volba ve skutečně zvlášť složité době, pro tehdy tak komplikovanou zemi, jakou bylo tehdejší (stále velmi nestabilní) Rusko.

 

Můžeme konstatovat, že západ a především Spojené státy s jejich neokonzervativní klikou, nastupující k moci kolem r.1998, namísto plné spolupráce při řešení mnoha krizí v těchto zemích, v jejich velmi (nejen ekonomicky) složité situaci, spíš preferoval vlastní zájmy.

Přitom cestou k řešení těchto sporů je POUZE uplatnění široké autonomie pro tyto oblasti, neboť násilné řešení nikdy a nikde nefungovalo - po stabilizaci těchto regionů a jejich ekonomickém uklidnění může pak nastoupit pomalá cesta smíření - viz dnešní Čečensko (ZDE).

 

Západ často spíš ale konflikty živil, dodával zbraně, poradce a podobně, než aby je uklidňoval.

Podpora silových řešení situace v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, v Gruzii a na Ukrajině

se VŽDY následně ukázala jako zcela chybná cesta - stejně jako v Iráku a Libyi (ZDE a ZDE).

Ale USA opět tlačí na jednání z pozice síly - jsou NEPOUČITELNÍ (odkaz 16. 6. 2016, ZDE).

 

Hovoří o tom v r.2006 Solženicin pro Spiegel:

 

Solženicyn, 2006 (Spiegel Online).

Byl nejznámějším vězněm Stalinových gulagů, od r. 1974 byl v emigraci v Kanadě, nakonec se vrátil do Ruska, zemřel v r.2007. Rok před smrtí poskytl velký rozhovor Spiegelu.

Vláda Gorbačova byla politicky neuvěřitelně naivní, nezkušená a nezodpovědná vůči vlastní zemi. Nebylo to vládnutí, ale bezmyšlenkovité vzdání se moci. Obdiv Západu jen posílil jeho přesvědčení, že jeho přístup je v pořádku. Ale řekněme jasně, že to byl Gorbačov, kdo vrátil svobodu slova a možnost cestovat ruskému lidu.

Období Jelcina bylo charakteristické neméně nezodpovědným přístupem, ovšem v jiných ohledech. Ve spěchu co nejdříve získat soukromé a nikoliv státní vlastnictví (tak rychle, jak je to jen možné), zahájil Jelcin masové, multi-miliardové a bleskurychlé prodeje národního dědictví (*více zde).

 

Skupina moudrých politiků se snažila prosadit nenásilné řešení Irácké krize, dnešní závěry britských odborníků jim dávají plně za pravdu (zde). Foto: DPA, stránky G. Schrödera, zde.

 

SPIEGEL: Rusko se ale často ocitá osamoceno. V poslední době (r.2003) se vztahy mezi západem a Ruskem opět ochlazují, to včetně vztahů rusko-evropských.

Co je toho důvodem? Jaké potíže má západ při chápání moderního Ruska?

 Solženicyj:

Mohl bych vyjmenovat mnoho důvodů, ale ty nejzajímavější jsou ty psychologické příčiny, tedy střet iluzorních nadějí s realitou.

To se stalo v Rusku i na západě.

Když jsem se v r.1994 vrátil do Ruska, byly západní země a jejich vlády prakticky uctívány, byť je pravda, že to často bylo způsobeno nikoliv znalostí a vědomým rozhodnutím, jako spíš znechucením z minulého bolševického režimu a jeho proti-západní propagandy.

Tato nálada se ale začala podstatně měnit po krutém bombardování Srbska.

Je poctivé říct, že toto bombardování hluboce zasáhlo a šokovalo pocity všech vrstev ruské společnosti. Situace se pak stala ještě horší, když NATO začalo rozšiřovat svůj vliv na východ, do bývalých zemí východního bloku.

Toto bylo obzvláště bolestné v případě Ukrajiny, země, jejíž blízkost Rusku je definována doslova miliony rodinných vazeb mezi našimi národy, příbuznými žijícími na různých stranách státní hranice. Tyto rodiny mohly být roztrženy novou dělící čarou, hranicí vojenských bloků.

/ Pozn.: O vstupu Gruzie, Ukrajiny a dalších zemí do NATO mluvil G. W. Bush ml., v r. 2006 ho ale odmítlo Německo, pro možnou konfrontaci se zájmy Ruska, jako příliš agresivní postup. /

Takže vnímání západu jako většinou "rytíře demokracie" bylo nahrazeno zklamáním, že pragmatismus, často cynický a sobecký, tvoří skutečné jádro politiky západních zemí.

Pro mnoho Rusů bylo toto obrovskou deziluzí, přímo drcením ideálů.

Ve stejné době se západ těšil z vítězství ve studené válce a z trvání 15 let dlouhé anarchie v Rusku, za vlád Gorbačova a Jelcina. Bylo snadné si zvyknout na myšlenku, že Rusko, které se v tomto čase stalo téměř zemí třetího světa, tak zůstane navždy.

Když pak Rusko začalo získávat svou někdejší hospodářskou i státní sílu částečně zpět, reagoval západ na tuto změnu - možná podvědomě, dle někdejších obav - panikou.

- řekl Solženicyn.

 

 

 

5. ČESKOSLOVENSKO V PRVNÍM OBDOBÍ (do r.1998) - VÁCLAV HAVEL

Nikdo se nemůže zlobit na Václava Havla, že se po roce 1989 snažil Československo zapojit do západních struktur. Byl to zcela logický krok a většina občanů ho jasně a veřejně podporovala.

Je také jisté, že Václav Havel měl ztíženou pozici, neboť ze skupin disidentů nevznikla žádná politická strana - role prezidenta ČR "bez podpory politické strany" byla velmi obtížná (i když např. jak Václav Klaus tak později Miloš Zeman v roli prezidentů neměli se svými původními stranami zrovna nejlepší vztahy).

 

V. Havel se tedy obracel stále více na své přátele především v zahraničí, zatímco na domácí scéně poznamenal jeho působení konflikt s premiérem V. Klausem, kterému v r.1998 vyčetl v tzv. Rudolfínském projevu "mafiánský kapitalismus" (řekněme hodně spojený s privatizací - tedy s prvním období po konci studené války, kde probíhaly divoké transformace).

Například instituce bankovního dohledu České národní banky vznikla až v r.2000 a konec 90.let byl charakterizován pádem mnoha bankovních ústavů, ten největší z nich byl spojen s politickými stranami i s médii (financoval například rozjezd TV Nova po nakonec prohrané arbitráži s původním majitelem).

Pád IPB, třetí velké banky v řadě, kdy bylo třeba během jediného víkendu odvrátit "útok na banku", kde lidé každý den vybírali ohromné částky a pádem třetí banky v řadě hrozil vznik velké krize v české ekonomice - a kde dominantním faktorem řešení tak byla rychlost, s jakou se podaří zajistit nového majitele a investora, takže uzavřené smlouvy byly vzhledem k časové tísni pro stát logicky poměrně nevýhodné - stál daňové poplatníky 178mld CZK (viz článek v LN r.2006, jehož název zněl přibližně "Finanční narovnání státu a ČSOB dokončeno" - článek následně zmizel z archivu na internetu, hovořil o posledním balíku vyrovnání ztrát "toxických úvěru" mezi novým majitelem tehdejší IPB - tedy ČSOB - a státem, tato celková suma tam byla novináři zmíněna).

Státní garance za nevymahatelné úvěry byly dohodnuty za ministrování pana Kalouska, po pádu tehdejší vlády ale zbyl podpis připravené smlouvy na ministra financí úřednické Tošovského vlády, pana Mertlíka, kterému se do podpisu již připravené smlouvy příliš nechtělo - dušoval se v TV zprávách, že garance 180mld Kč nikdy nebude dosažena; cituji, jak jsem na vlastní uši tehdy v TV slyšel:"Neočekáváme, že to bude víc než asi 100mld kč".

Dalším dobrým příkladem tohoto období byla například kauza LTO - lehkých topných olejů, kterou na Slovensku vyřešili za rok, u nás to trvalo pět let (viz články novinářky Lorencové).

 

Tato doba byla charakterizována známým vtipem "o třech fázích budování demokracie", které jsme prý v ČR zvládli velmi rychle:

"Malý zločinec má prý koupeného svého policajta, větší mafián má prý koupeného svého soudce a mocní oligarchové mají prý koupené přímo své poslance a tím vlastně zákony té které země."

 

Krachy bank způsobily, že hospodářství v ČR hynulo, byli jsme ekonomicky zpomaleni za okolními státy, následný růst začal až v r.2003, po strašlivých povodních v r.2002, které také způsobily rekordní deficit (spolu se splátkami způsobených škod v bankách - pozůstatku to "vlády volné ruky trhu", především v druhé půli 90.let).

Ovšem "nad těmi zločinci ve výše citovaném vtipu" stojí nově tzv. nadnárodní oligarchie, tedy:

...globální elita s jejími převody pravomocí národních států na nadnárodní uskupení, která jsou ovšem infiltrována tzv."demokratickými deficity" - jde o nový trend doby.

- to už ale rozhodně žádný vtip nikdy nebyl a není.

 

Ale nepředbíhejme, ještě zpět k V. Havlovi.

V tomto prostředí (bez podpory nějaké významné domácí politické strany) tak pro V. Havla hráli zásadní úlohu jeho zahraniční přátelé, především Madeleine Albright, ministryně zahraničí USA.

Můžeme asi jen trochu litovat, že se Václav Havel rozhodl pokračovat v dalším prezidentování, neboť zastávání politické funkce ho bez pochyby v očích mnoha občanů osobně a významně poškodilo - nelze být tak dlouho v politice a nečinit "bohužel až příliš pragmatické" kompromisy.

Pokud by V. Havel odešel po prvním prezidentování z politiky, mohl by se pravděpodobně věnovat své publicistické a dramatické tvorbě. Takto byl ale v závěru své kariéry často vnímán jako "až příliš nekritický" příznivec především NATO, EU a USA zájmů, což jeho obraz morální autority (dle mého soudu) v očích mnoha lidí poškodilo.

Ale trochu bych se tady V. Havla zastal, jistě to nemyslel zle.

Ovšem je zřejmé, že hlavně role NATO se s nástupem U.S. neokonzervativců republikánské strany po r.1998 velmi pozměnila, více o tomto všem níže.

V. Havel ke konci svého života už neměl dost osobních sil, aby tyto vážné změny prohlédl.

O to více bude jeho odkaz využíván některými lidmi v nové propagandistické "mediální válce".

 

 

 

6. ČESKÉ STOPY V MEZINÁRODNÍ POLITICE po r.1989,

V. HAVEL A MADELEINE ALBRIGHT - A VÁLKA V JUGOSLÁVII.

 

Když skončila studená válka a padl Sovětský svaz a východní blok, tak po r.1989 nastal kromě již výše zmíněné první války v Iráku i další klíčový příběh, válka v Bosně a Hercegovině, v Kosovu (bombardování Jugoslávie proběhlo v r.1999). Více o tomto nově ZDE.

Válka v Jugoslávii byla spojena s prezidentováním Billa Clintona, stejně jako druhá válka v Iráku byla spojena s prezidentováním George Bushe ml. a s jeho ministryní Condoleezzou Riceovou.

 

Snad osud tomu chtěl, že Marie Korbelová byla v této době první ženou v historii na postu ministra zahraničí USA a "Condi" Riceová následně pak teprve druhou ženou na témže postu.

Ovšem ač jedna byla demokratka a druhá republikánka, obě studovaly u českého diplomata Korbela, česká stopa v tomto příběhu je zde skutečně významná (více viz kniha diplomata Belici, Co nezavály písky Mezopotámie).

Stejně jako např. role ČSR po druhé světové válce při vzniku státu Izrael - byli jsme tehdy jediná země v Evropě, která ve velkém vystavovala židovským uprchlíkům náhradní doklady, nutné pro vycestování do budoucího Izraele, také naše následná vojenská pomoc státu Izrael byla významná - dodnes jsou naše diplomatické vztahy s Izraelem dík tomu velmi přátelské.

 

 

VÁLKA V KOSOVU, MANIPULACE ZPRÁV OBSE A MANIPULACE ZPRÁVY FINSKÉ PATOLOŽKY O MASAKRU V RAČAKU (SLOUŽILA K ODŮVODNĚNÍ BOMBARDOVÁNÍ SRBSKA).

Přelomovým momentem vztahů po konci studené války se (stejně jako v první světové válce) stalo Srbsko - tradiční spojenec Ruska (v první světové válce poutaly Cara k této zemi přímé rodinné vazby, také je spojovalo pravoslaví - tedy náboženství východní, tzv. ortodoxní křesťanské církve, která na rozdíl od římskokatolické církve neuznává přídomek "syna" - tedy jde o text "ve jménu otce, syna a ducha svatého...").

Je zřejmé, že obě strany války v Bosně a Hercegovině, tedy Chorvati i Srbové, se dopouštěli násilností. To potvrzuje například tehdejší zástupce velitele vojsk NATO, který řekl:

Zpráva (zde) cituje bývalého zástupce velitele NATO v Evropě, generála Ch. Boyda:

"...chorvatský útok na srbskou enklávu v západní Slavonii vypadá, že se liší od srbských akcí v okolí Srebrenice a Žepy pouze v míře pozornosti médií a západu.

Etnická čistka nalezne odezvu pouze pokud jí páchají Srbové, ne pokud je páchána proti nim."

- příběhy o chorvatských ustašovcích a srbských četnicích jsou i dříve plné nevýslovné krutosti.

 

 

Zásah mezinárodního společenství byl ovlivněn tak, že byly upřednostněny pouze zájmy jedné strany.

Tento konflikt ilustruje podrobně Zpráva nezávislých vyšetřovatelů, která zmiňuje zásadní pochybení, která se později budou opakovat v Gruzii i na Ukrajině zde :

The Srebrenica Research Group, joined by former UN officials Philip Corwin and Carlos Martins Branco, released conclusions from their 200-page report “Srebrenica and the Politics of War Crimes”

...which said that US policy undermined UN and European brokered peace settlements, which could have ended the war in 1992 or 1993, in order to pursue a military solution which inevitably endangered safe zones. By facilitating shipments of illegal weapons to Muslim forces, the US helped turn safe zones into staging areas for conflict and tripwires for NATO intervention. The group, which will soon release the full report, announced the following conclusions:

The premise that Serbian forces executed 7,000 to 8,000 people “was never a possibility,” according to former BBC journalist Jonathan Rooper, who investigated on site and through official records over many years the events which followed the capture of Srebrenica, and whose findings are presented in the upcoming report of the Srebrenica Research Group.

 

Dne 12.7. 2005 skupina bývalých vysokých úředníků OSN, novinářů a akademických vědců vážně zpochybnila propagandistickou verzi o Srebrenici, když prohlásili, že:

"...došlo k velkému navýšení čísel obětí, lživému zobrazování událostí vládami, nevládními organizacemi a hlavními zpravodajskými organizacemi" pokud jde o obsazení města Srebrenice bosensko-srbskými silami v roce 1995.

Srebrenická výzkumná skupina (Srebrenica Research Group), spojená se dvěma bývalými vysokými úředníky OSN
Philipem Corwinem a Carlosem M. Brancem, zveřejnila své závěry ve 200 stránkové zprávě: "Srebrenica a politika válečných zločinů".

 

Zmařený mír (citace ze zprávy):

Americká politika podkopala OSN a Evropou zprostředkované mírové dohody, které mohly v letech 1992 nebo 1993 ukončit válku, a to se záměrem uskutečnit vojenské řešení, které následně nevyhnutelně ohrozilo tzv. "bezpečné zóny".

USA totiž usnadnily dodávky zbraní "bezpečným zónám", což je pomohlo otočit v budoucí scény bojů, které tak byly nastraženy pro ospravedlnění budoucích zásahů NATO.

Američané usnadňovali dodávky zbraní do muslimské zóny (za pomoci Herculesu C130, tuto operaci řídila US bezpečnostní agentura DIA - US Defense Intelligence Agency), řekl
prof.C. Wiebes, z oddělení zpravodajských služeb holandské vlády.

Stejná zpráva uvádí příklady masakrů ze strany Chorvatů (i muslimů, viz zpráva):

"Pozoruhodný zájem o Srebrenicu ze strany US úředníků slouží k odvrácení pozornosti od dvou podobných chorvatských útoků, které se staly před a po Srebrenici, kterým Američané poskytli logistickou podporu. Útoky byly vedeny proti srbským civilistům, žijícím v chráněných pásmech OSN ve východní Slavonii a Krajině", říká profesor na univerzitě v Pensylvánii Ed Hermann, který analyzoval mediální pokrytí válečných událostí také v kosovské krizi.

 

Američané požadují po muslimech, aby bylo alespoň 5000 mrtvých ve Srebrenici, zmiňuje informaci muslimského prezidenta Izetbekoviče oficiální zpráva OSN.

ZDROJ: Zpráva OSN o Srebrenici (ZDE), strana 31, bod 115., uvádí:



"28. a 29. září proběhlo jednání v Sarajevu mezi reprezentanty bosenské společnosti o mírovém balíčku, připojila se i delegace ze Srebrenici. Před jednáním se delegace setkaly v soukromí s (muslimským) prezidentem Izetbegovičem.

Někteří přeživší členové (tehdejší) delegace ze Srebrenici uvedli, že prezident Izetbegovič jim řekl, že zjistil (he had learned that), že intervence vojsk USA v Bosně a Hercegovině je možná, ale bude uskutečněna, pouze když (but could only occure if) Srbové vtrhnou do Srebrenice a zabijí tam NEJMÉNĚ 5000 lidí (...killing at last 5000 of its people).

 

Muslimský generál Sefer Halilovic potvrdil při svém svědectví v Haagu, že ve Srebrenici bylo nejméně 5.500 členů 28. divize bosensko-muslimské armády, kterým vyjednal nejméně osm vrtulníků, plných výkonných zbraní.

Místo toho, aby bránili město s 5.500 dobře vyzbrojenými vojáky 28.divize bosensko-muslimské armády, tak dostali muslimové dva dny před dobytím rozkaz k evakuaci a srbské síly v počtu asi 200 mužů vstoupily do téměř prázdného města, 11.července 1995.

Jen tři dny potom řekl šéf vyšetřovatelů OSN Hubert Wieland novinám The Daily Telegraph, že po několika dnech rozhovorů s více než 20.000 uprchlíky na letišti v Tuzle: "...jme nenašli ani jednoho přímého svědka krutostí..."

/ Další detaily o tomto také ZDE /.

 

Mezinárodní tribunál v Haagu (ICTY), jehož osazenstvo bylo jmenováno do značné míry Madeleine Albrightovou, tehdy americkou velvyslankyní v OSN, potvrdil politické pokyny, když podal žalobu z genocidy proti bosensko-srbským vůdcům už 27.července 1995.

Richard Holbrooke řekl otevřeně BBC:

"...uvědomil jsem si, že tribunál pro válečné zločiny je velmi cenným nástrojem. Použili jsme ho, aby držel dva nejhledanější válečné zločince v Evropě mimo proces v Daytonu (Daytonská dohoda) a ke všemu co následovalo."

- Co následovalo, byla řada soudních slyšení, kdy soud byl ke svědkům shovívavý, pokud poskytli svědectví vyhledávaná tribunálem pro ospravedlnění obvinění z politických důvodů.

 

Předpoklad, že srbské síly popravily 7.000 až 8.000 mužů "nebyl nikdy možný",

uvedl bývalý novinář BBC Jonathan Rooper, který vyšetřoval na místě (stejný odkaz výše).

Ten si všiml, že v prvním srpnovém týdnu 1995 se zaregistrovalo u světové zdravotnické organizace a bosenské vlády 35.632 lidí jako přemístěné osoby, přeživší uprchlíci ze Srebrenice. Toto číslo bylo později uváděno i ve zprávách Ammesty international i ve zprávě holandské vlády.

Rooper uvedl, že Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) i deník New York Times hlásily, že asi 3.000 muslimských vojáků, kteří se probojovali skrz Srby držené území až k muslimským liniím u Tuzly, byli také přeživší. ICRC potvrdil, že tito vojáci byli přesunuti bosenskou (muslimskou) armádou „bez informování jejich rodin“. Číslo 3.000 přeživších bylo také potvrzeno muslimským generálem Enverem Hadzihasanovicem, který svědčil u tribunálu ICTY v Haagu.


Tato čísla vyjasňují, že přinejmenším 38.000 Muslimů z původního počtu 40.000 lidí, kteří byli ve městě před obsazením enklávy, přežilo.

 

 

Zmanipulovaná zpráva OBSE MISE?

Zdroj: ZDE, 25. 3. 2014, Parlamentní listy

Uběhlo patnáct let ode dne, kdy NATO zahájilo 78 dní trvající bombardování zbytku Jugoslávie. Vojenská akce si vyžádala tisíce civilních obětí, bombardovány byly nemocnice, školy, vlaky nebo televizní stanice. "Oni říkají, že chtěli mír a Srbové na to nechtěli přistoupit. Jaký to byl mír?" ptal se senátor Foldyna. "Žádný národ by nepodepsal okupaci vlastní země," uvedl.

 

Na vzpomínkovém shromáždění promluvil i bývalý zpravodajský důstojník a diplomat Miroslav Polreich.

Ten promluvil o své účasti na jedné kosovské misi, kde se ocitl coby československý velvyslanec při OBSE ve Vídni.

"Ta mise měla zjistit, jaká je situace v Kosovu, jaké jsou vztahy mezi Srby a Albánci. Po asi dvou týdnech jsme na místě napsali zprávu, která mapovala skutečnou situaci v Kosovu. Když jsme se ale vrátili do Vídně a měli jsme tu zprávu schválit,
zjistil jsem, že ta zpráva je jiná. Že je vylhaná, že je to podvod!"

Jednomu z těch účastníků jsem řekl: "Jste mladý člověk a jednou se budete muset rozhodnout, zda budete celý život lhát, nebo se postavíte za správnou věc," popisuje doktor Polreich.
Ten člověk zvedl ruku a řekl, že Polreich má pravdu a že zprávu také nepodepíše.

"Na to se přihlásil Švýcar a řekl, že jako švýcarský generál a ne agent NATO a nebude lhát."

Dopadlo to tak, že vedoucí té mise, Kanaďan, se omluvil a řekl mu:

"v Kanadě zakázali vydat to, co jsme v Kosovu skutečně viděli"

- řekl Miroslav Polreich.

Nakonec se M. Polreich rozhodl, že vydá vlastní zprávu, která bude situaci popisovat tak, jaká skutečně byla.

"Na to mi pak rakouský velvyslanec řekl, že to, co jsem si dovolil teď, si už nikdy nedovolím. Oni prý vědí, jak to v Praze zařídit. Přišel jsem do Prahy a první náměstek ministra zahraničí Saša Vondra dal příkaz, že už nikdy nikam nesmím vyjet. Tak jsem rezignoval na funkci,"

uvedl M. Polreich.

 

 

Zmanipulovaná zpráva o masakru v Račaku, který přímo vedl k bombardování.

zdroj: Česká televize, 2008 (ZDE)

Redaktor deníku E15 Martin Ježek prostudoval životopis finské patoložky, který přináší nová fakta o vyšetřování masakru v kosovském Račaku:

Zpráva o masakru v Račaku byla zveřejněna v březnu roku 1999.

Rantaová a její kolegové zkoumali ostatky 45 kosovských Albánců, které měly 15. ledna 1999 ve vesnici Račak o život připravit srbské jednotky.
 

V životopise finské patoložky se píše:

"Po přečtení zprávy byl
šéf pozorovatelské mise OBSE v Kosovu Američan William Walker natolik nespokojen s jejími závěry, že zlomil tužku a hodil jí po Rantaové. Podle Walkera nebyla zpráva dostatečně přesvědčivá."

"Američané tehdy tlačili na to, aby tento masakr vyšel v co nejhorších číslech a v co nejhorším světle, především kvůli tomu, že
hledali záminku pro prosazení bombardování Jugoslávie"

- říká redaktor deníku E15 Martin Ježek.

Rantaová má navíc k dispozici e-maily od úředníků finského ministerstva zahraničí, kteří na ni také naléhali, aby ve zprávě uvedla "tvrdší" závěry.

- uvedla ČT.

 

Autentické svědectví z jednání české vlády v březnu 1999 poskytl tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Kavan:

"Přesně sedm dní po našem vstupu do NATO, byl to pátek, mi volal generální tajemník Javier Solana s tím, že v pondělí budou letadla NATO bombardovat Jugoslávii a že tak bylo rozhodnuto už v prosinci, kdy ještě Česká republika v alianci nebyla, a proto jsme nebyli součástí toho rozhodnutí a ani jsme o něm nebyli informováni."

Byl to šok, řekl Kavan, Zdroj: ZDE, 25. 3. 2014, Parlamentní listy

 

"Potom, co zničily letiště a kasárna, začaly stroje NATO bombardovat civilní obyvatelstvo. Začal letecký teror. Rozbombardovali mosty, způsobili škodu přímo na objektech za 50 miliard dolarů a dalších 50 miliard jsou odhadované ztráty z výpadku výroby,"

- shrnul šéf sdružení Přátelé Srbů na Kosovu Václav Dvořák materiální škody vojenské akce.

Jak Dvořák upozornil, NATO provedlo vojenskou akci s krycím názvem "Milosrdný anděl" bez svolení Rady bezpečnosti OSN. "Byla to agrese, na kterou bychom neměli zapomínat," dodal Václav Dvořák.

Zdroj: ZDE, 25. 3. 2014, Parlamentní listy

 

 

 

7. HUMANITÁRNÍ BOMBARDOVÁNÍ - JAK VZNIKLO A MĚLO SOUHLAS RB OSN?

 

Jak západní spojenci zdůvodňují útoky na Jugoslávii - původně Guardian, BL ZDE:

Útoky NATO nemají přímý mandát Rady bezpečnosti OSN, píše Guardian, ale hlavní účastníci vojenského zásahu proti Kosovu argumentují,
že jsou útoky pevně právně zdůvodněny a že rezoluce OSN - které podpořilo i Rusko - poskytují více než dostatečné ospravedlnění pro užití síly z humanitárních důvodů.

Prezident Bill Clinton a další vedoucí představitelé členských zemí NATO
zdůrazňují humanitární rysy kosovské krize, ve snaze podtrhnout skutečnost, že mezinárodní právo dovoluje státům jednat, aniž OSN poskytne konkrétní mandát.

V Radě bezpečnosti OSN by bezpochyby Rusko a Čína, dva z pěti stálých členů, vetovaly vojenské útoky NATO na Kosovo, a tak se aliance ani nepokusila požádat Radu bezpečnosti o mandát.


Kritikové v Moskvě, stejně jako někteří kritikové na Západě varují, že:

NATO možná těmito leteckými útoky porušuje mezinárodní právo a zároveň vytváří precedent, aby v budoucnu i jiné země mohly ignorovat Radu bezpečnosti.

 

Ale NATO zdůrazňuje, že nijak neporušuje žádná ustanovení OSN a argumentuje, že pravomoc zaútočit mu poskytují dva důležité dokumenty o Kosovu:

22. října schválila
rezoluce Rady bezpečnosti č. 1203 dohodu mezi prezidentem Miloševičem a americkým vyslancem Richardem Holbrookem. Požadovala okamžitou akci od vedení Jugoslávie a od vedoucích představitelů kosovských Albánců, ve směru spolupráce s mezinárodním úsilím na zlepšení humanitární situace, aby, jak zněl významný obrat rezoluce, "došlo k odvrácení blížící se humanitárni katastrofy".

29. ledna se opakovalo toto prohlášení Rady bezpečnosti, otevřeně vyjádřilo podporu jménem styčné skupiny šesti států, jejímž členem je i Rusko,
pro politickou dohodu v Kosovu - kterou mezitím přijali Albánci, ale odmítli Srbové.

- Oba tyto dokumenty jsou podle některých odborníků na mezinárodní právo "neformálním souhlasem" Rady bezpečnosti s leteckými útoky.

/* Asi neumí číst - je zde souhlas pouze pro humanitární akce a pro politickou dohodu... /

 

Rada bezpečnosti prý nyní nemůže namítat proti realizaci politiky, kterou v podstatě už schválila.

Menzies Campbell, mluvčí britské strany Liberálních demokratů pro zahraničně politické otázky, konstatoval, že by bylo chybné domnívat se, že jen Charta OSN je jediným zdrojem mezinárodního práva.


"Nynější intervence je založena na humanitárních ohledech a jejím cílem je ukončit katastrofu, jíž jsme byli svědky na našich obrazovkách."

(konec citace odkazu BL, původně Guardian.)

 

Myslím, že tato prohlášení politiků a vojáků netřeba víc komentovat, vyrobili "mezinárodní humanitární akci na zabránění humanitární katastrofy" - ovšem nikoliv s pomocí potravinové nebo lékařské pomoci, jak je obvyklé, ale s pomocí bomb a náletů. Větší "deficity demokracie" a zneužití instituce OSN bude těžko kdokoliv a kdykoliv jinde hledat.

Tak vznikl hlavní paradox mezinárodní práva této doby, který spolu s odtržením Kosova vytvoří dva nebezpečné precedenty - "humanitární" bombardování a referenda o odtržení části země, která uzná soud OSN jako platná, i když s nimi nesouhlasí zastupitelské orgány původní země.

Zajímavá je i role Mezinárodního soudu v Haagu, který svým (řekněme jednostranným) obviněním udržel legální představitele (bez souhlasu OSN napadeného státu) mimo proces uzavírání klíčových mírových dohod.

- jak to dopadlo dnes víme, lidé z Kosova prchají, USA tam mají druhou největší základnu v Evropě (ta první je v Německu) a země je v hledáčku teroristů - džihádistů z Iráku a Sýrie, jako ideální základna pro útoky na Evropu.

 

 

8. INTELEKTUÁLOVÉ A KOSOVO, INTELEKTUÁLOVÉ A DNEŠNÍ PROTI-RUSKÁ HYSTERIE

Je velmi zajímavé studovat projevy českých intelektuálů a novinářů o válce v Jugoslávii.

Nejvýživnějším studijním pramenem je obsáhlý souhrn dobových publikovaných výroků ZDE.

Článek: Letecké nálety na Jugoslávii roku 1999 prizmatem tištěných českých médií.

ANN = "Annonce"
B = "Blesk"
BL = "Britské listy"
DM = "Deníky Moravia"
HaNo = "Haló noviny"
HN = "Hospodářské noviny"
LN = "Lidové noviny"
LtN = "Literární noviny"
MfD = "Mladá fronta Dnes"
MD = "Moravský den"
MO = "Most pro lidská práva"
NO = "Národní osvobození"
P = "Právo"
R = "Respekt"
Re = "Reportér"
SP = "Salon Práva"
SP = "Slovanský přehled"
SV = "Slovanský výbor"
T = "Týden"
ZN = "Zemské noviny"

- Začtěte se, je to velmi poučné, pro komentáře pozdějších krizí v Gruzii a na Ukrajině.

Krátká, ale zcela zásadní ukázka - pro pochopení pointy třetího dějství:

K povolení přeletů letadel aliance: "Můžeme to přirovnat třeba k situaci v nějaké hustě obydlené obci, kdy by soused, kterému hoří dům, bránil vjet na svůj pozemek hasícím vozům a účinně proti ohni zasáhnout." (Petr Placák: "Zásah NATO: zlomový okamžik pro příští Evropu?", LN 29/3/99).

"Blbý spor z ,malých poměrů': porušuje revizor lidská práva, když chce po černém pasažérovi průkaz a pokutu?" (Karel Steigerwald: "Vojáci v ovzduší, vláda na zemi", MfD 30/3/99).


"...dlouhotrvající masivní útoky NATO, jež by Srbsko srazily na kolena, oslabily jeho armádu a zničily jeho ekonomiku, by snad nakonec mohly u obyvatelstva vyvolat reakci proti neústupnému Miloševičovi , který je schopen pro zachování vlastní moci pozorovat z bezpečí svého krytu se sklenkou své oblíbené whisky utrpení svého národa.
Utrpení musí být takové, že lid sám bude tlačit na vlastní vládu(podtrženo L.F.), aby se vzdala a ukončila bezvýchodný boj. (...)
Právě na náladách těchto lidí, na zármutku matek, kterým syny pošlou z Kosova v plastikových pytlích, na vzteku dělníků, kterým místo mzdy dají bezcenné papíry, na zoufalství důchodců, kteří nedostanou půl roku své penze, by západní strategie mohla stavět (...)." (R 14/99).
 

"Útoky NATO na elektrárny či rafinerie, které nakonec pocítí i civilní obyvatelstvo, možná obyčejným Srbům pomohou, aby si uvědomili, kam vede současná politika." (R 20/99).


"Sumárně řečeno na adresu těch, jež ani Boží prozřetelnost nenaučila plně využívat zdravého rozumu a zdravé intuice: pokud vůbec Miloševičovo Srbsko hájí nějaké ,nezadatelné právo', pak je to jen ,právo' na etnické čistky a na provokování zastánců evropské integrace. To je ovšem ,právo' z hlediska zažitých mravních zásad západokřesťanské civilizace zcela pochybné a jsem v této souvislosti rád, že po určitém váhání podpořilo vedení KDU-ČSL postoj vrchního velitele naší armády k zásahu NATO v Kosovu -- buď mu za to čest. (...) I toto hulákání pomine, jen co letouny NATO zapálí srbským ozbrojencům v Kosovu pod zadkem poslední transportér nebo tank." (Pavel Bělina: "Hej, Slované aneb Bludy bolševické obludy", LN 3/4/99).


 

"NATO musí Srbsku pohrozit totálním zničením,"říká "umírněný" předák kosovských Albánců Ibrahim Rugova v interview pro německý Der Spiegel (cit in: LN 6/4/99).

"Držíme prst na vypínači v Jugoslávii a budeme zhasínat kdykoli budeme chtít a potřebovat." (mluvčí NATO Jamie Shea; cit. in P 4/5/99).

"Jsme schopni bombardovat Jugoslávii do úplné likvidace." (Vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Wesley Clark na tiskové konferenci v Bruselu 25.3.l999; cit. in P 26/3/99).

"NATO dobombarduje Jugoslávii do doby kamenné." (mluvčí NATO Jamie Shea).

 

V této věci jsou Shea, Clark i Rugova ostatně zajedno s jednomyslným chórem tuzemských psavců, ti jen mnohdy zcela nečekaným způsobem obohatí své přizvukování o bezděčnou a o to bezprostřednější sebereflexi, která tak ve vší nahotě vyjeví mentální obzory vzešlé z malých českých poměrů:

"Aliance přehodnotila své cíle i strategii.
Z etické války, která měla zastavit násilí páchané na kosovských Albáncích, se stala trestná výprava s cílem odstranit Miloševiče. (...) Jenže lidé, na které padají bomby, jen těžko chápou, že špatný je ten, kdo se proti bombám staví (tedy Miloševič), a ne ten, kdo je shazuje (tedy NATO). (...) Cílem aliance však není tyto Srby fyzicky likvidovat, nýbrž nahlodávat je psychicky. Chtějí vyvolat reakci typu: ,Ať už to hergot skončí, a ten bláznivý Slobo ať už jde taky do háje'." (LN 5/5/99).

"Není brutálnějšího vyjádření hloubky porážky Miloševičovy etnické agrese v Kosovu, než je dosavadní poměr ztrát v přímých vojenských akcích na obou stranách.
Miloševič - nejméně pět tisíc mrtvých a deset tisíc zraněných. Severoatlantická aliance -- nula." (Jan Urban: "Jedinou nadějí Srbska na prosperitu a demokracii je Evropa", LN 7/6/99).

 

Jak ve svém dopisu adresovaném redakci týdeníku Respekt poznamenává paní Tanja Micič

"ten, kdo dnes čte české noviny, nemůže si myslet nic jiného, než že Srbové jsou největší zabijáci na světě."

(cit. in R 16/99).

 

(konec skutečně velmi krátké ukázky)

/* Prezident Miloševič byl letos v Haagu zproštěn všech obvinění z válečných zločinů, neúčastnil se jich, ani k nim nenabádal, zní ŠOKUJÍCÍ výsledek vyšetřování Mezinárodního soudu v Haagu - ZDE. /

 

Válka v Jugoslávii a její intelektuální ohlasy jsou skutečně kvalitní "předehrou" pro hlavní dějství svobodné společnosti po konci studené války - pro události po útocích z 11. září 2001.

 

Docela zajímavý studijní materiál nabízí mnohem pozdější "vzepětí" českých intelektuálů ohledně událostí kolem krize na Ukrajině - zvlášť prezident Zeman opakovaně provokoval jejich výřečnost, ale myslím, že by si poradili i bez něj.

Prezident Zeman kritizoval české intelektuály, kteří podceňují nebezpečí ISIS, zatímco jejich jednoznačně proti-ruské postoje ve velké většině podle něj neodpovídají známým faktům.

Přesně stejně neodpovídaly faktům postoje české společnosti např. v Hilsneriádě, kde byl neprávem obviněn mladý žid z rituální vraždy mladé dívky, tehdy se ho "proti všem" zastal prof.T.G.Masaryk - málem ho to stálo kariéru vysokoškolského profesora, všichni se na něj tehdy vrhli a až zběsile na něj útočili, probíhala štvavá kampaň v mnoha tehdejších novinách.

- Každý přece tehdy věděl, co jsou židé zač!

Rusko dnes prý "rituálně zavraždilo svobodu a demokracii na Ukrajině", čteme snad každý den v tisku, ovšem stejně jako dříve ve zmíněné Hilsneriádě (pozdější prezident) T.G. Masaryk, tak ani dnešní prezident M. Zeman v současné kauze proti-ruské hysterie nesouhlasí a připomíná nám, že tento postoj NAPROSTO neodpovídá faktům.

Intelektuálové ale zdá se nehledí na fakta:

- Každý přece dnes ví, co je Rusko zač!

 

Tento postoj, kdy je opět v Evropě jedné zemi a jejímu lidu přikládána vina "za vše špatné", což platí třikrát (nikoliv jen dvakrát) pro Česko, kde z mediálních vyjádření intelektuálů čiší nenávist a kde Rus je pro ně synonymem zla, je branou k nové hysterii.

Podobně jako v USA v 50. letech (kdy měly Spojené státy převahu jaderné bomby) tak i dnes vzniká nebezpečná panika - mediální obraz paniky - který může vést opět k vážné krizi, jakou byla Karibská krize.

Akorát jaderná bomba je nahrazena technologií BMD - Ballistic Missile Defence, tedy Raketové obrany proti balistickým střelám.

 

7. dubna 2014: Advanced Placement BMD Systems Encircle Russia/China

- Světová strategická rovnováha nukleárních zbraní, která byla dosud zajištěna odstrašujícím systémem "vzájemně zaručeného zničení" (MAD), je nyní narušena novým protiraketovým obraným systémem USA (Aegis), které tímto systémem "obkličují" Rusko a Čínu (detaily viz odkaz).

BMD - Ballistic Missile Defense.

 

Obrana, to zní to bohulibě, ale technologická převaha přivádí US generály do pokušení, které už jednou skoro vedlo ke zničení světa.

Nastává zase porušení strategické rovnováhy.

 

- a NATO v této chvíli pochoduje k ruským hranicím. Je třeba něco dál psát?

 

 

 

9. V USA PROBĚHL POLITICKÝ PUČ, TVRDÍ V r.2007 US GENERÁL W. CLARK

 

W. Clark říká (kráceno bez změny smyslu z projevu zde, s cz titulky):

V USA proběhl politický puč.

Malá skupinka lidí (Wolfowitz, Rumsfeld, Cheney, mnohé další bych mohl jmenovat z projektu Nového Amerického Století PNAC) se rozhodla zavléct USA do mnoha válek, aniž by se zeptali Kongresu nebo Senátu, co si o tom myslí.

Víte, já jsem kdysi studoval geo-strategii, a když slyším, jak vůbec nepřemýšlejí o tom, co bude po těch válkách, proč a za jakým cílem tam jdeme válčit, tak se nedivím, že se jim války v Iráku, Afghánistánu, Sýrii a dalších zemích nedaří.

Oni říkají:"Máme tak deset let (2003-2013), než povstane nová silná velmoc (Čína, Rusko), abychom provedli změny vlád v těchto (sedmi) zemích."

/* ... a tím oslabili vliv našich konkurentů v novém století /

Víte, já jsme zděšen, říká Clark.

Copak máme armádu proto, aby svrhávala vlády cizích zemí?

A byla o tomto plánu snad nějaká širší diskuse? Nebyla a dosud není.

 

Clark dále cituje D. Rumsfelda, který hovoří o politice tzv. "dočasných koalic (NATO)", které mají zajistit, aby války nebyly vnímány jako agresivní nebo útočné války USA, ale byly vnímány jako snaha "šířit demokracii s pomocí mezinárodních koalic".

 

K neo-konzervativcům republikánské strany se v nové knize vyjádřil Bush starší:

"Říkali si 'Vulkáni', nikoliv podle Spocka ze seriálu StarTrek, ale aby demonstrovali, že jsou stejně mocní jako římský Bůh ohně."
 

5. 11. 2015, The Guardian:

George Bush (Sr.) book reveals a more dangerous Dick Cheney than anyone knew.

For Bush Sr, the dilemma is all the more agonising as some of the White House advisers he now criticises are former employees he bequeathed to his son. Dick Cheney had been his defence secretary, and Condoleezza Rice was a Russian specialist in the first Bush White House and protege of Brent Scowcroft, the elder Bush’s national security adviser and friend.

The two were part of a group of foreign and security policy advisers that Bush Jr gathered around him during the 2000 election campaign. They called themselves “the Vulcans”, not as a tribute to Spock, but to demonstrate they were as tough (or as Bush Sr might say, “iron-ass”) as the Roman god of fire.

The Vulcans who huddled at Bush’s Texas ranch at Crawford also included the former and future defence secretary Donald Rumsfeld, and the man who would become his deputy at the Pentagon, leading neoconservative ideologue Paul Wolfowitz, as well as former top general Colin Powell, together with his close confidant, Richard Armitage.

 

 

 

10. "NATO SE NEROZŠÍŘÍ ANI O PALEC NA VÝCHOD".

Snad i díky "osudovému spojení" vysoce postavené Madeleine Albright v administrativě USA a osobní popularity Václava Havla na západě došlo k prvnímu porušení slibu Reaganovy vlády na konci studené války, že "NATO se nebude rozšiřovat ani o palec na východ",

...výměnou za souhlas Rusů se sjednocením Německa a jeho vstupem do NATO.

Definitivní konec Druhé světové války a na ni navazující studené války znamenal, že vítězné mocnosti se měly vzdát svého vlivu na Německo a východní země bývalého sovětského bloku, další oblasti světa (včetně Japonska).

 

Ale základny v Německu neopustily dosud US jednotky, což účinně brání vytvoření evropského systému bezpečnosti, neboť v NATO mají USA zcela dominantní rozhodovací vliv (stejně jako například v MMF, kde mají v podstatě právo veta - souhlas vyžaduje 85% hlasů, přičemž USA mají "sílu hlasu" 17%, tedy bez nich nelze nic schválit. Toto nyní dlouhodobě kritizuje Čína).

Právě takovými způsoby vznikají ony výše opakovaně zmíněné DEFICITY DEMOKRACIE.

 

Víc o tomto slibu "nerozšiřování NATO ani o palec na východ" řekl tehdejší US velvyslanec v Moskvě (1986-1991) John Matlock, který byl osobně přítomný u mnoha jednání, který tato slova plně potvrzuje - ZDE, v textu z r.2014 k tomu dodává:

Současná krize byla předvídatelná, protože přibližování NATO k ruské hranici bylo přesně tím, před čím jsme varovali (já, George Kennan, mnozí další), ...každá ruská vláda v určité chvíli rozpozná v tomto kroku nepřátelský akt a bude se mu bránit všemi dostupnými prostředky.

A to právě nyní nastalo na Ukrajině.

John Matlock také upozorňuje, že není nejmenších pochyb, že vláda USA se přímo zapojila do podpory puče a svržení ukrajinského prezidenta, dokonce někteří vládní politici přímo jezdili mezi protestující a podporovali je.

Není tedy pochyb (říká diplomat), že vláda Spojených států byla přímo a hluboce zapojena do těchto změn, což je ve vážném rozporu s mezinárodním právem a diplomatickými zvyklostmi.
 



 

Zajímavá slova pronesl také US analytik Friedman (Stratfor), který nedávno řekl:

"USA vedly několik válek, jejichž hlavním cílem bylo zamezit spojenectví Německa a Ruska, čímž by vznikla obrovská konkurence pro USA."

(viz jeho projev: Europe, destinated for conflict? - zde)

 

- Ať se podíváme na politiku US neokonzervativců republikánské strany z jakéhokoliv úhlu, nikdy nevypadá jako "humanitární akce", vždy spíš jako ono "humanitární bombardování".

 

Šéf US neokonzervativců, Paul Wolfowitz, spolu s Condi Riceovou sepsali změny politiky USA pro nové století (PNAC).

Vyšla série textů z neokonzervativních think-tanků, např. tento dobře známý:

Rebuilding American's Defenses - summary (ZDE)

Zásadní odkaz o politice neo-konzervativců republikánské strany v USA, plné preemtivních válek (projekt PNAC) - USA podle ní "musí PŘEDCHÁZET" pro ně nevýhodným situacím (tedy útočit preemtivně). Souvislosti jsou také zde.

Ocitujme z dokumentu o strategii USA pro nové století (PNAC):

"USA nemají dnes konkurenci a soupeře a musejí udělat vše, aby si toto své světové postavení udržely i v dalším století." (str. 9)

"Pokud nenastane podobně katastrofická událost, jakou byl Perl Harbor (píší neo-konzervativci republikánské strany v r.1998, před 11. zářím), neproběhnou potřebné změny dostatečně rychle..."

(str. 63)

 

O jedenáctém září - klíčové události, dosud podle mnoha odborníků řádně nevyšetřené.

Tato směs polopravd a lží otravuje západní civilizaci, která postupně od malých lží postupuje k těm větším - k cenzuře, k sledování a udávání občanů, s pomocí "neziskových" organizací (například Člověk v tísni spustil jeden takový web, rozhodně není jedinou takovou organizací, víc o tomto zde, zde a zde).

 

Nový a přehledný dokument (s cz titulky, ZDE) vědců, inženýrů a expertů z oblasti stavebnictví  prokazuje, že vyšetřovací zprávy U.S. Národního úřadu pro standardy a technologie (NIST) odporují zjištěným vědeckým důkazům, očitým svědectvím a všem zjištěným skutečnostem.

Nové vyšetřování těchto událostí je podle nich zcela nezbytné.

 

Rozhovor s doc. Ing. Ivanem Němcem CSc. z VUT Brno, o první české studii pádu WTC 9/11 - doporučuje nové vyšetřování událostí.

První česká studie pádů výškových ocelových budov prokazuje, že závěry US vládního úřadu pro standardy a technologie (NIST) "odporují nejméně třem přírodním zákonům". Byly využity i nejmodernější počítačové modely, certifikované pro konstrukci budov v EU.

Autoři studie žádají otevření nového vyšetřování pádů WTC1, WTC2 a WTC7.

 

 

V souvislosti se známou historií podvratných akcí CIA (viz druhá část) budí tato slova vážné otázky o tom, kdo přesně stál za útoky z 11. září 2001?

USA jsou mnoha lidmi vnímány jako velmoc, která ohrožuje mír ve světě (viz například BBC ZDE, průzkum se 68.000 lidmi v 65 zemích), a která možná nezabránila (možná úmyslně?) nebo dokonce možná přímo pomáhala uskutečnit tyto útoky - to je vážné podezření, které je třeba poctivě a plně vyvrátit, což se zatím nestalo.

Každopádně vysvětlení dvou státních komisí o průbězích útoků budí mnohé otázky i u zcela seriozních lidí, vědců, architektů, inženýrů.

A osobní svědectví z místa činu napovídají, že před zřícením (tří) věží WTC1 a 2 (a WTC7) došlo k obrovským explozím. Materiálů o této události je dostatek a není tak třeba nosit "dříví do lesa", neokonzervativci republikánské strany čelí vážnému obvinění, které dosud plnohodnotně nevyvrátili - tedy to celé snižuje kredit západní civilizace jako takové, jde o velmi vážnou věc.

 

Opravdu po zhroucení výškových domů  zůstávají v základech "pevného jádra" takovéto šikmé "řezy výbušninou", které jsou ZCELA typické pro řízené demolice domů?

 

 

 

11. VÁLKA V IRÁKU 2003 A ROSTOUCÍ MOC FINANČNÍ OLIGARCHIE

 

Začtěme se i do vyjádření R. Pillara, bývalého šéfa sekce CIA pro Blízký východ a jihovýchodní Asii (2000-2005), který hovoří o manipulaci tajných služeb vládou G. W. Bushe.

Jeho text je základem bakalářské práce Jany Ridvanové, jejíž část zveřejnily BL v r.2007 pod názvem "Svět morálních jistot a preemtivních válek jako svět nočních můr".

Viz česky odkaz zde.

ZDROJ - US noviny FOREIGN AFFAIRS, série článků, 2006 - ZDE

Bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.



Pillar pokračuje: "Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem, což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Nicméně vycházejíc z konstrukce lží, Bush varuje Kongres slovy:"Nemůžeme dopustit, aby se Al Kajda stala šiřitelem Saddámova šílenství."

Ale Bushovu lež překonává ještě ministr obrany D. Rumsfeld, když pronese, že "Americké zpravodajské služby mají neprůstřelné důkazy (bulletproof evidence) o spojení Al Kajdy a vlády Saddáma Husajna."  

Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli."


 

 


 

V dnešní době vzrostl také obrovsky finanční vliv lidí v pozadí, jejich schopnost "privatizovat zisky a socializovat ztráty" - tedy oni neutrpěli v krizích žádnou újmu, naopak bohatli, zatímco ztráty jimi způsobené nesli daňoví poplatníci jednotlivých zemí.

Viz Bloomberg zde, v češtině zde, nebo viz "Předávkování, další finanční krize", se 3mil diváků, angl. zde, česky zde, od času 19:30 (delší pasáž).

Viz nedávná nezávislá a vědecká švýcarská analýza, která např. sledovala personální obsazení mnoha firem, jejich propojení - výsledkem bylo konstatování, že asi 3000 klíčových firem a bank řídí reálně malé jádro skrytě provázaných společností, kde dvacet prvních příček obsazují velké banky - více např. zde nebo zde.

Tedy daň. poplatníci v USA a EU platí těmto lidem jejich ztráty, aniž by se ale mohli podílet na jejich ziscích.

 

To způsobuje oslabování postavení především střední třídy, která je základem každého státu, neboť v souhrnu platí nejvíc daní a je společenskou solí země, vytváří to krizi sociálních a zdravotních systémů, kde se stále více nedostává prostředků (zato daňové ráje vzkvétají).

Přitom díky pokroku technologií bychom logicky měli být schopni naopak velmi profitovat z vyšší efektivity zpracování surovin a díky informačním technologiím i z lepší organizace společnosti.

 

16. července 2015, Hlavnespravy.sk:
Goldman Sachs, Mario Draghi a ich úloha pri “skupovaní” vlád.

V rokoch 2002 -2005 pôsobil ten istý Mario Draghi ako viceprezident Goldman Sachs.

Práve v tomto období banka Goldman Sachs pôsobila ako poradca gréckej vlády. S jej pomocou si Grécko preklamalo cestu do Európskej únie, keď cez swapové obchody obdržalo značnú sumu peňazí. Swapy ako deriváty sa účtujú na mimobilančných položkách, čo znamenalo, že sa táto pôžička neobjavila ako vládny dlh a Grécko tak ľahko splnilo kritéria pre vstup do EU.

Po tejto misii sa v roku 2006 stal guvernérom talianskej centrálnej banky Bank of Italy.

A teraz začína to zaujímavé: v rovnakom roku sa Draghi stal aj predsedom Fóra finančnej stability (FFS), ktoré bolo založené na podnet G7.

FFS bol ekonomický think-tank zložený z centrálnych bankárov a ministrov financií s cieľom dohliadať na “globálnu stabilitu” finančného systému. Od začiatku mal vo FFS rozhodujúci vplyv anglosaský finančný svet: jeho prvý predseda Andrew Crockett bol bývalým výkonným riaditeľom BOE a neskôr sa stal riaditeľom JP Morgan. Druhým predsedom FFS sa stal Roger Ferguson, ktorý neskôr pracoval v americkom Fede. Po Fergusonovi nastúpil Mário Draghi, ktorý má aj svoju druhú prezývku: “super Mário”. Tú získal počas svojho pôsobenia v Goldman Sachs.
 

BLOOMBERG: Goldman Sachs Group Inc. managed $15 billion of bond sales for Greece after arranging a currency swap that allowed the government to hide the extent of its deficit. German Chancellor Angela Merkel said it would be a “scandal” if banks helped Greece massage its budget. The country “falsified statistics for years,” she said in her speech to a party rally.

Podrobnosti např. zde.

 

- nesmyslný útok na Irák, ekonomická krize, dluhy z těch válek, následované podporou rebélií a chaosu v arabském světě - přesně jak o tom mluvil Noam Chomsky v druhém dějství, také profesor Sutton v jeho samém závěru (ve videu o Skull&Bones).

Vše vrcholí Sýrií, kde se rozvrat nepodařil pouze díky zásahu Ruska.

Otázkou je - jaké jsou zájmy Evropy? Stejné, jako zájmy USA, nebo jiné?

 

Wikileaks - uniklé materiály: O Američanech a zemi, odkud nás zaplavují uprchlíci.

Robert Naiman v The WikiLeaks Files dále píše o tom, že šéf americké ambasády v Damašku v kabelogramu z prosince 2006, adresovaném americkému ministerstvu zahraničí a Bílému domu, navrhoval, aby americká vláda ve spolupráci se Saúdskou Arábií a Egyptem vyvolala v Sýrii sektářský konflikt mezi tamními šíity a sunnity, jenž by destabilizoval syrskou vládu.

V té době zuřil sektářský konflikt v Iráku, který mimo jiné přispěl i k zažehnutí sektářské pře v Sýrii – jde o další faktor, jenž zůstává poněkud v pozadí. Američtí stratégové si v té době byli dobře vědomi děsivých dopadů této zhoubné politiky "rozděl a panuj", a přesto měli v plánu tutéž strategii implementovat v Sýrii.

Novinář Colin Hallinan, který s WikiLeaks rovněž spolupracuje, shrnuje roli USA na Blízkém východě následujícími slovy: "Americká zahraniční politika v tomto regionu stojí obecně na čtyřech pilířích – Turecku, Egyptu, arabských monarchiích v Perském zálivu a Izraeli. Tato kombinace strategické polohy, bohatství a vojenské síly tuto oblast úspěšně rozdělovala a nechávala ji bezmocnou po půl století."

 

 

12. A ZASE TA MÉDIA

 

Problém má v dnešní době i novou mediální rovinu - takzvaný "mediální obraz událostí".

Podíváme-li se například na válku v Iráku, v Libyi nebo nově na problémy na Ukrajině, zjistíme, že "mediální obraz a realita" jsou dvě naprosto rozdílné věci.

V těchto složitých podmínkách pak akademici, rektoři, vědci a spisovatelé (vzdělaní lidé) a také  občané států získávají nekorektní obraz problémů - a studenti vysokých škol jsou motivováni spíš ekonomicky (vlastní budoucí prosperitou) než snahou o získání vlastního nezávislého pohledu, na základě schopnosti použít kritické myšlení.

Moderní společnost tak připomíná obrovsky mocný a výkonný "moloch", který je ale řízen nejrůznějšími osobními zájmy a ambicemi, než reálnou analýzou problémů.

A obrovskou roli v tomto způsobu řízení hrají právě DEFICITY DEMOKRACIE řídících institucí.

 

Samozřejmě současně platí, že svět musí k tomu zásadnímu řešení dozrát - aby nevznikl jen další utopický pokus centrálně řízeného socialismu - nebo západními kluby potichu dlouze prosazovaný model "světové vlády průmyslově-finančně-vojenského kartelu", který se maskuje plotem z bohulibých hesel, jako jsou "obrana lidských práv, války proti novým "Hitlerům" - ovšem velmi selektivně viděných vždy pouze tam, kde je to pro kartely v pozadí výhodné, následuje humanitární bombardování a podobné "bohulibosti".

Mnoho signálů naznačuje, že dluhy západních zemí, stav společnosti (krize střední třídy, bohatnutí malé skupiny mocných) a další doprovodné jevy vyústí brzy v onu klíčovou civilizační křižovatku - nebo se obrátí ve válku, pokud situaci nezvládnou jednotlivé země vyřešit.

Je naprosto nutné správně identifikovat podstatu a hluboké kořeny dnešních problémů,

...což bude zvlášť obtížné při současném křivém "mediálním obrazu" mnoha událostí, při špatné úrovni běžných západních vysokých škol, které zdá se příliš nepodporují výše zmíněné postupy kritického myšlení.

 

O SVOBODĚ, STRACHU a POLITICKÉM A STÁTNÍM POTLAČOVÁNÍ NEZÁVISLÉHO MYŠLENÍ (na US universitách), ve jménu "národní bezpečnosti".

losangeleský právník Ken White (pro stránky Popehat)

ZDE originál s mnoha odkazy, ZDE česky - Blisty (bez odkazů).

STÁVÁME SE "TYRANIÍ STAROSTI" - o naši bezpečnost, samozřejmě.

Mé tři děti jsou sarkastické a neuctivé. Nikoho, kdo mě zná, to nešokuje. Jejich prostořekost může rozčilovat, ale obyčejně si zvládnu vzpomenout, že nejsem dobrým příkladem pro rétorické dekorum. Možná bych měl o tomtéž uvažovat i u cizích dětí.

Nějakou dobu jsem byl zlý na univerzitní studenty, kteří se cítí být oprávněni vlastnit "bezpečný prostor" - čímž zřejmě myslí místo, kde jsou izolováni od myšlenek, jež se jim nelíbí.

Řvu na na mladé lidi, že si cení iluzorní a subjektivní bezpečnosti více, než svobody. Znemožňuji je za to, že nechápou, že univerzity by měly být místem pro otevřené zkoumání, že opouštějí fundamentální americké hodnoty.

Dnešní studenti dospívali v letech po 11. září. Co jsme je během této doby naučili ohledně rovnováhy mezi svobodou a bezpečností?


 

 

 

 

13. USA OBKLIČUJÍ SYSTÉMEM BMD (balistické raketové obrany) ÚZEMÍ ČÍNY A RUSKA

 

7. dubna 2014: Advanced Placement BMD Systems Encircle Russia/China

- Světová strategická rovnováha nukleárních zbraní, která byla dosud zajištěna odstrašujícím systémem "vzájemně zaručeného zničení" (MAD), je nyní narušena novým protiraketovým obraným systémem USA (Aegis), které tímto systémem "obkličují" Rusko a Čínu (detaily viz odkaz).

BMD - Ballistic Missile Defense.

 

Rebuilding American's Defenses - summary (ZDE)

Ocitujme z dokumentu o strategii USA pro nové století (PNAC):

"USA nemají dnes konkurenci a soupeře a musejí udělat vše, aby si toto své světové postavení udržely i v dalším století." (str. 9)

 

2014, 3. března - Washington's blog:

Co je v pozadí Rusko-Ukrajinského konfliktu?

Snaha USA obklíčit Rusko vojenskými základnami NATO.

[viz informace zde, zde a zde.]

 

 

 

- NAJDEME CESTU Z KRIZE?

- JE TŘEBA JEŠTĚ NĚCO PSÁT DÁL?

 

Závěry si učiňte sami, ale tendence vývoje západních zemí od demokracie a prosperity

k dluhům, totalitním způsobům, k vytváření falešných mediálních obrazů je zřejmá.

 

POHÁDCE O DOBRU A "VROZENÉM ZLU RUSKA" NEMŮŽE NIKDO NORMÁLNÍ VĚŘIT.

 

 

Takže vojáky a bankéře (a dluhy zemí) je třeba umravnit - to se ví už i v USA, kde o tom urputně diskutují oba prezidentští kandidáti (zde český přepis).

Více také viz:

 

E15, 2011 - Poskytl FED po krizi r.2008 1.2bil dolarů nebo tajně 16bilionů dolarů?

(in english here)

Oficiální částka, na kterou přišlo americké daňové poplatníky zachraňování investičních bank, jež kvůli svým spekulacím s rizikovými deriváty de facto zkrachovaly, se ve všech médiích včetně New York Times uváděla jako 1,2 bilionu dolarů.

Loni ale Ron Paul navzdory bankéřům prosadil mimořádný - první v historii - audit Federálního rezervního systému (Fed - americké centrální banky), kterou dlouhodobě označuje za hlavního viníka prohlubující se finanční krize.

Audit ale ukázal, že Fed poskytl v tajných půjčkách a zárukách bankám více než dvacetinásobek (16-29bil dolarů, dle použité metodiky).

 

 Macháček, LN - kdo vydělává na záchranných plánech? (angl. zdroj)

 

Je dnes německá banka Deutsche Bank nejnebezpečnější bankou světa?

A spustí krach eura v EU? - více aktuálně ZDE (BBC) a ZDE.

The crashing shares and CoCos have a gloomy importance. Deutsche Bank will need to raise more capital to rebuild its buffer, fund more bad-loan losses, and pay more legal settlements for wrong-doing that keeps oozing from the woodwork. To raise capital, it will need to sell more shares and CoCos. With both crashing, it’s going to be tough. It’ll dilute existing shareholders, who are going to dump these shares in anticipation, which will sink them…. And issuing 6% CoCos when their brethren trade at 75 cents on the euro, or below, is going to be very expensive or perhaps impossible.

Italy is in the middle of a white-hot banking crisis. Risk of contagion in Italy and far beyond is huge.

O Itálii více ZDE a ZDE.

last week, the country was given permission by the European Commission to supply 150 billion euros of liquidity to struggling banks until the end of the year.

But those are not going to be enough to solve the banks' problem loans on their own. With private sources of capital lacking, lenders will need government help -- either to provide capital or remove these loans from their balance sheets. It may be a tall order politically -- but, financially, help for Italy would be help for all of Europe.

A jen mimochodem - Izrael, Egypt a Sýrie vstoupily právě do Šanghajské organizace - ZDE.

(Potká se tam Izrael se svým nepřítelem Íránem?)

 

 

Vyslechněte si švýcarskou diplomatku HEIDI TAGLIAVINI, která vyšetřovala válku Gruzie proti Jižní Osetii v r.2008, a která dlouho byla členkou vyjednávajícího týmu v Minsku v ukrajinské krizi.

 LESSONS OF THE GEORGIA CONFLICT (2009)

Heidi Tagliavini, 2009

Today, everybody has lost: Georgia is divided; the breakaway republics of Abkhazia and South Ossetia are recognized only by a handful of countries; and, most importantly, more than 35,000 people are in forced displacement for an indefinite future.

In the case of Georgia,
the involvement of outside powers unfortunately served to harden positions rather than to build common ground. There was no attempt to recognize the genuine concerns of each party to the conflict.

In the end, unilateralism — indifference to the implications of one’s actions on the other side’s perceptions — became the guiding principle.

 

 

Možná by pro začátek stačilo, kdyby instituce EU dodržovaly alespoň vlastní zákony - pokud se rozhodly vytvořit eurozónu a pro vstup do ní vytvořily pravidla, pak by je měly země eurozóny dodržovat.

Jenže tato pravidla nedodržuje žádná země, ani dluh 60pct HDP, ani rychlost zadlužování.

Průměrný dluh EU zemí je 90% HDP (země eurozóny mají průměr ještě o něco vyšší).

 

EU odhlasovala, že občané málo rozumějí "orgánům EU a jejich politice.

A proto se na školách zavádí povinné vyučování o kvalitě těchto orgánů...

- orig. ZDE, v češtině ZDE.

Odůvodnění bodu "F": Opatření je zavedeno,...

...vzhledem k tomu, že chabé znalosti o EU a nedostatečné chápání jejího konkrétního přínosu mohou přiživovat dojem demokratického deficitu a vést k šíření euroskepticismu v členských státech a kandidátských zemích,

...a vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč se zabývat demokratickým deficitem, je potřeba vyřešit zvětšující se propast mezi hlasem evropských občanů a orgány EU.

 

 

- přijde díky této aroganci "Druhá francouzská revoluce"?

Podle Guardianu a tam hovořícího ex-špiona (vycvičil 7000 lidí) prý ano, ZDE.

I first came across Steele when I discovered his Amazon review of my third book, The War on Truth: 9/11, Disinformation and the Anatomy of Terrorism.

A voracious reader, Steele is the number 1 Amazon reviewer for non-fiction across 98 categories. He also reviewed my latest book, A User's Guide to the Crisis of Civilization, but told me I'd overlooked an important early work – 'A More Secure World: Our Shared Responsibility, Report of the UN High-Level Panel on Threats, Challenges, and Change.'

Drawing on principles set out in his latest book, The Open-Source Everything Manifesto: Transparency, Truth and Trust (ZDE), he told the audience that:

"...all the major preconditions for revolution – set out in his 1976 graduate thesis – were now present in the United States and Britain."

Veřejnost bude snášet velké represe, zvláště když většina sdělovacích prostředků a školy aktivně pomáhají tomuto vnímání šířením teze: "jste bezmocní, to je řád věcí." Když ale máme skandál tak silný, že to nemůže být ignorováno průměrným Britem nebo Američanem, pak nastane čas revoluce, která převrátí zkorumpované politické systémy v obou zemích, a možná položí mnoho bank.

Václav Havel to nazývá "Moc bezmocných". Jedna jiskra, jeden masivní požár. (zde)

Interestingly, this interview was conducted almost exactly 2 years ago. Have we not seen the divide between the 99% and the 1% continue to grow in that time? Humanity will not remain quiet for much longer. We are indeed close to some big and positive changes.

 

 

A možná by také stačilo,

kdyby se čeští intelektuálové poučili z těch řečí z doby války v Kosovu, poučili se z těch řečí kolem války v Iráku (a ZHN) a kolem války v Libyi (a prý hrozící genocidy), aby si zjistili, jak rychle a jakým způsobem padají výškové budovy (rozdíl mezi použitím výbušnin v základech a bez nich) a zeptali se generálů v USA, jak to celé začalo.

 

Ta pohádka o zlém Rusku a skvělém NATO je totiž neudržitelná.

Dokud totiž nezazní pravda, potud nebude pokoj:

Všude je přece nějaký ten nacionalista, který potřebuje trochu peněz a zbraní pro svou válku, všude jsou země, které se dají s pomocí tajných služeb a různých najatých lidí destabilizovat.

- jak jsme si již mnohokrát přečetli v dějství druhém i třetím.

 

Třeba v Čečensku, odkud Ahmed Chatajev uprchl do Rakouska, kde získal azyl, následně byl zatčen ve Švédsku za pašování zbraní, několikrát byl zatčen v protiteroristické operaci v Gruzii, vždy propuštěn "jako žadatel o azyl a politický vězeň" (Ruska), aby se ztratil a pak objevil na sankčním listu USA, jako terorista spolupracující s ISIS, kde velel čečenskému praporu "Jarmuku". Nyní je hledaný v Turecku jako strůjce nejhoršího atentátu v historii země na letišti v Istanbulu, kde je zatím 200 mrtvých, většinou muslimů (česky ZDE a anglicky ZDE, také viz rusko-turecké vztahy ZDE).

Čečenec Ahmed Chatajev přišel o ruku a chodidlo v boji (ale dobročinné organizace tvrdí, že o ruku přišel v ruském vězení a je prý politický vězeň a bojovník za svobodu), dostal proto politický azyl v Rakousku.

Nyní je nejhledanějším teroristou USA, Turecka (a stále také Ruska), neboť krom jiného bojoval v řadách ISIS (velel čečenskému praporu Jarmuku) a podle všeho vedl skupinu, která zabila víc jak 200 lidí na letišti v Istanbulu.

Je to takový "prototyp" nacionalisty, který je někdy západem vítán (pokud vraždí v Rusku) a pak zase není vítán (pokud vraždí zápaďáky a jejich kamarády), tedy jde o následovníka západem vyzbrojené Al Káidy a dalších hrůzu budících skupin - rozhodně ale nebude jediným vysoce nebezpečným teroristou v proudu mezi uprchlíky.

Jak už jsem ale výše napsal, NELZE nikdy doufat v konání dobra - vyzbrojováním zla.

Speciálně USA a jejich tajné služby jsou odpovědné za vyzbrojení a vycvičení (nebo alespoň podpory) mnoha takových lidí. Pak dokonce radí Evropě je pustit dovnitř bez dokladů a (ne)vládní (ne)ziskovky pak potvrdí, že jde stoprocentně "o bojovníky za svobodu" (samozřejmě proti zlému Rusku) a pašeráci lidí z Libye se za potlesku EU a Sorose šábnou o zisk s ISIS.

 

 

Nebo na Ukrajině, která se raduje, že i přes tamní bankrot, násilí, mega-korupci a v zemi pobíhající teroristy a neonacisty získá bezvízový styk s EU, alespoň dle "tety" Merkel, co zdá se nyní velí EU, že si nikdo nedovolí proti tomu špitnout (natož ten náš Bohúš):

 

Čechokanaďan Tomáš Haas má osobní důvody pro protestování proti ukrajinským neo-nacistům. Jeho rodinu zabili nacisté během Druhé světové války (foto: z facebooku T. Haase).

Byl pak poradcem V. Klause, zakládajícím členem ODS, ze které v r.2015 na protest proti jejich názorům na ukrajinskou krizi vystoupil.

 

T. Haas píše:

27. červen 2016 (ZDE)

Ukrajinští nacisté formují novou stranu a připravují se na pochod k moci.


Podle časopisu "Ukrajinský týden" se ukrajinští neonacisté, seskupení kolem zakladatele pluku Národní gardy "Azov" a poslance Andreje Biletského, připravují k založení nové politické strany.

"Zářivá ohnivá akce, zaměřená proti volbám v Donbasu, kterou jsme provedli v Kyjevě, nenechala nikoho na pochybách, že naše ambice přejít na vyšší politickou úroveň bereme mezi "Azovci" velmi vážné",- píše se v článku "Ukrajinského Týdne". Potvrdil to i sám jejich vůdce, Andrej Biletskij, který dříve prohlašoval, že pluk ukrajinské Národní gardy "Azov" je nepolitický, nemá s politikou nic společného a veškerá politická činnost by měla být spojována pouze s občanským sdružením jeho veteránů a příznivců "Azov", které je samostatnou organizací. To znamená, že politické ambice Bieleckého jsou skutečně vážné, zejména s ohledem na to, že je pluk je organizačně zařazen do struktur Ministerstva vnitra a je pod ochranou ministra vnitra Arsena Avakova."

"Transformace občanského sdružení "Azov" na politickou stranu, je jen otázkou času", řekl Biletskij časopisu.

Podle něho je to politická strana se správnou nacionální ideologii, založenou na ideologii ukrajinské státnosti. Kritici by už měli přestat spojovat "Azov" výhradně se Sociálně-Národním shromážděním a sdružením "Patriotů Ukrajiny", jejichž členové tvoří tvrdé jádro budoucí strany. "Během války se struktura značně transformovala, změnila nejen rétoriku ale i ideologii a členskou základnu. Mezi aktivisty je nyní spousta veteránů dobrovolnických praporů, kteří předtím nebyli nikde politicky organizováni, intelektuálů, a malých a středních podnikatelů".

"Azov" se rozhodně nevyhýbá ani rázným akcím, jimiž si získal srdce mnoha lidí, kteří chtějí rychlá a snadná řešení", shrnuje "Ukrajinský Týden". Jakékoli propojení s oligarchy odmítá s tím, že projekt není ani věcí úřadů, ani to není Avakovův projekt. Jaké má "Azov" šance jako politická strana, je těžké předvídat. Rozsáhlá síť nacionlistých organizací vůdcovského typu a podobně myslících jednotlivců s potenciálně populární ideologií a disciplinovanou členskou základnou, kterou chtějí "Azovci" oslovit, představuje nový typ politické organizace, jejíž původ je třeba hledat někde v divočině samovolně vznikajících organizaci revolučního Majdanu", píše Ukrajinský Týden.

PolitNavigator, Kyjev

 


 

Tak asi můžeme začít znovu, jako v r.1915 - nalistujte si prosím úvod této stránky, o tom jak anglo-američtí oligarchové vyzbrojovali Hitlera a bolševiky (proti Kerenského vládě), protože se zdá, že se vše jen znovu opakuje.

A nikdo se za sto let nepoučil, ultra-nacionalismus a jeho podpora jen kvete a Němci zase už mašírují směrem k Rusku, za potlesku Amíko-Britů (se to otočilo) a generála Petra Pavla. Nomen omen - asi dvojitá dávka svatosti, že tomu evropská lidovecká frakce tolik tleská.

Názor odborníka je zde.

 

Nebo je tomu snad nějak jinak?

A naši intelektuálové měří už všem rovným metrem a v TV protestují proti podpoře šmejdů?

Nemám ten pocit.

 

 

KONEC

 

V roce 2016

sepsal

Pavel Sedlák,

jako osobní protest

proti nepravdivému obrazu

příčin současné destabilizace světa.

 

 

 

 

Související odkazy:

 

George Friedman (narozen 1. února 1949, Budapešť, Maďarsko)

je americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost.

Je především zakladatelem a šéfem přední americké soukromé konzultační zpravodajské agentury Stratfor (Strategic Forecasting), kterou založil v roce 1996.

Často se o ní hovoří jako o "stínové CIA".

VIDEO - výňatek z přednášky George Friedmana (stojí vpravo) o tom proč a kde bude válka v Evropě:

"EUROPE, DESTINED FOR CONFLICT?"

 

George Friedman, jeden z nejprestižnějších analytiků (Stratfor), před sedmi lety napsal, že: "ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné" - ZDE.

Friedman postuluje, že po rozpadu SSSR se všechno točí okolo USA a už to tak zůstane. Celé 21. století bude poznamenáno základním sporem mezi USA a "zbytkem světa". Ten se bude snažit z druhotných velmocí slepit koalici, která by "zkrotila a kontrolovala USA". Ty budou jednat preventivně, aby tomuto úsilí zabránily.

USA hodlají zaměstnávat potenciální nepřátele pozemními konflikty (budou vyzbrojovat obě strany konfliktů), aby museli vydávat prostředky na budování pozemních vojsk, takže na námořnictvo jim už nezbude (což prý zaručí nadvládu USA nad oceány). Za tímto účelem budou USA podnikat i jemnější preventivní kroky vůči všem eurasijským mocnostem (včetně takzvaných spojenců).


Dle Friedmana Rusko bude neustále ve zmatku a vlastně prý ani nebude důležité. Alespoň zpočátku století. Velmi brzy však prý USA začnou být Ruskem posedlé. Ruské akce se podle něj v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné.

Z ruského hlediska je totiž rozšiřování NATO směrem k Ukrajině ohrožením jeho bezpečnosti a národních zájmů.

USA podnikly invazi do islámského světa.

Jejich cílem však podle Friedmana nebylo vítězství. Ono by prý ani nebylo jasné, co by takové vítězství znamenalo. Skutečným cílem prý bylo pouze rozložit islámský svět a postavit jej proti sobě, aby nemohla vzniknout islámská říše.

"Spojené státy nepotřebují vyhrávat války. Stačí jim jednoduše rozložit řád věcí, aby druhá strana nemohla vybudovat dost velkou sílu, která by jim mohla oponovat."

 

- tedy podle Friedmana jde o klasické Hegelovské schéma - vybuduj skrytě konflikt, poštvi (skrytě) proti sobě dvě strany, abys pak nabídl "řešení" (*třeba "válku proti terorismu"), které zajistí tvou následnou světovou dominanci (řešení, které bez skrytě vytvořeného problému, jakým například bylo 911?, by nebylo jinak odsouhlaseno).

 

 

 

 

Třináct začerněných stránek - takto vypadá odpověď EU výboru na dotaz o TTIP, zda umožňuje tabákovým firmám žalovat vládu Velké Británie a dalších EU zemí např. za proti-kuřáckou legislativu.

Jde o jasný důkaz, že se demokracie mění v oligarchii, která se snaží oslabit základní právní instituce svobodné společnosti a ústavní práva občanů, ve prospěch zisku a moci soukromých společností.

(*Dle doložky ISDS, tedy u korporátních jednokolových soudů, bez možnosti odvolání).

Části podléhající utajení byly začerněny, zůstal pak jen úvodní pozdrav a závěr.

Uvedl to britský list THE INDEPENDENT, 27. srpna 2015 (ZDE)

 

 

-

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

 

Pan Edward Griffin - kniha "The Creature from Jekyll Island" (text na E15).

Griffin, jehož zásadní video s cz titulky je zde, říká (od cca 1:31:30):

TYTO PENÍZE UTRÁCEJÍ PRO ZÍSKÁNÍ VĚTŠÍ MOCI.

 

 

Hillary Clinton si podle U.S. novin a Pentagonu (z ledna 2015) zcela vymyslela(!) genocidu v Benghází, aby mohla nezákonně napadnout Libyi a nezákonně svrhnou tamního vládce Kaddáfího (ZDE).

Za útokem chemickými zbraněmi v Damašku v Sýrii bylo Turecko, zjistil respektovaný U.S. novinář ZDE.

USA využívají a podporují ISIS už od r. 2012, aby nezákonně svrhnuly Assada v Sýrii, prozrazují nově získané dokumenty z Pentagonu, ZDE.

Examiner.com. 26. 5. 2015 - Obama ordered CIA to train ISIS jihadists: Declassified documents ZDE.

 

 

Tajemník pro politické záležitosti OSN Tayé-Brook Zerihoun řekl, že:

"...odpovědnost za současné násilí nese Izrael, protože dlouhodobě okupuje palestinská území a oddaluje dohodu o palestinském státě. Dlouho dušená zloba se proměnila v otevřené běsnění."

...řekl k palestinským útokům.

Upozornil Izrael, že pouze bezpečnostní opatření situaci nezklidní.

 

Aktuální dokument: Ross Kemp in GAZA

Britský dokument obsahuje pasáž o brutálních následcích války na tamních dětech: "Těžko očekávat, že budou toužit po míru s Izraelem", zazní ve videu, kde velmi kriticky vystupuje i vysoký komisař OSN:"Byla záměrně ničena infrastruktura státu."

(přibližně čas 31:20 min v dokumentu)

 

 

 

19. června 2015 - analytik Jan Schneider: Globální zločinci mají Ukrajinu v hrsti, až se lidé proberou, bude pozdě.

 

Nová Republika, 9. 7. 2016 - Volyňský masakr Poláků, Židů, Rusů, Čechů je genocidou.

Polský Senát, horní komora parlamentu, dnes přijal rezoluci, ve které je masakr Poláků za druhé světové války ukrajinskými nacionalisty označen jako genocida.

Příslušníci Ukrajinské povstalecké armády (UPA) za pomoci civilního obyvatelstva povraždili v oblasti Volyně okolo 100 tisíc obyvatel.


Rezoluce současně vyzývá dolní komoru parlamentu (Sejm), aby 11. červenec byl vyhlášen
"Národním dnem vzpomínky na oběti genocidy spáchané spáchané ukrajinskými nacionalisty na občanech II. polské republiky."

Nejhorší vraždění se uskutečnilo v roce 1943 v průběhu tzv. Volyňského masakru.

Oběťmi ukrajinského etnického čištění se stali také Rusové, Židé, Češi či Arméni. Lidé byli vražděni střelbou, kosami, vidlemi, sekerami, pilami, noži, kladivy a dalšími nástroji, došlo k upalování v kostelech a stodolách.

Senátní rezoluce současně vyslovuje vděčnost těm Ukrajincům, kteří riskovali své životy a Polákům pomáhali. V Sejmu se o podobné rezoluci hlasovalo již v roce 2013, ale nedošlo k jejímu přijetí, pravděpodobně díky tehdejší parlamentní většině tvořené zejména Občanskou platformou Donalda Tuska.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko dnes sice ve Varšavě
položil květiny u památníku povražěných, ale včera v Kyjevě rozhodli o pojmenování jednoho z hlavních prospektů jménem Stepana Bandery, jednoho z nejdůležitějších strůjců masakru.

Nejen v tomto kontextu je tak Porošenkův krok falešným.

 

 

 

 

26. ledna 2015, Lidovky:

Za Islámský stát může absurdní invaze USA do Iráku, shodují se experti.

 

 

Michael Flynn, bývalý šéf US vojenské rozvědky DIA (2012-2014), tedy Obamův vrcholný představitel tajných služeb, nyní ve výslužbě,  řekl:

"Jestliže války proti terorismu nepřinesly snížení počtu teroristických hrozeb, ale odhadem jejich zdvojnásobení, pak je něco zcela chybného v naší strategii."

"Investujeme do více bomb, více dronů, více vojáků, ale armáda je jen malou částí celkové strategie, tedy malou (zcela represivní) částí, která má zločince přivést do vězení nebo je zabít."

"Ale pokud současně neinvestujeme do řešení množství dalších otázek, jako je chudoba v těch zemích, příčiny tamních konfliktů, tvoření stabilní ekonomiky, což je práce na léta, pak nemůže dojít ke zlepšení tamní situace. Já jsem byl odpovědný za část vojenského řešení, ale nevidím ty další součásti strategie."

 

 

USA a NATO jsou plně odpovědné za ukrajinskou krizi. Proč? (celý článek najdete ZDE)

John Matlock - bývalý velvyslanec USA v Rusku (1987-1991):

Bylo to vše totálně předvídatelné. Důvod, proč mnozí z nás (já osobně, George Kennan, mnozí z nás...) argumentovali v 90.letech proti rozšiřování NATO na východ /stejný názor měl v těchto letech i V. Havel/  byl ten, abychom předešli právě takové situaci, která nastala dnes.

Jakmile se NATO rozšiřuje na východ, nastane chvíle, kdy se dostane příliš blízko k ruským hranicím, a Rusové v tomto postupu rozpoznají nepřátelský akt. V tu chvíli stanoví hranice (rozšiřování NATO) a budou dalšímu rozšiřování bránit veškerou silou, kterou mají. To se stalo právě teď s Ukrajinou. 

"Do not expand NATO eastward. Find a different way to protect eastern Europe, a way that includes Russia.

Otherwise, eventually there’s going to be a confrontation, because there is a red line, as far as any Russian government is concerned, when it comes to Ukraine and Georgia and other former republics of the Soviet Union."

 

 

 

17. června 2015 / Blisty podle zahraničního zdroje:

Jon Snow: Supervelmoci necitlivým prosazováním vlastních sobeckých zájmů zadělaly světu na obrovské problémy

Máme povinnost vůči svým dětem, vytrhnout se ze své sebestředné letargie a angažovat se - ne tak, jako v minulosti, kdy jsme prostě jen vyplenili, co bylo k dispozici - ale tak, abychom umožnili všem podílet se na tom, co je produktivní a obohacující pro všechny z nás.

Jestliže to neuděláme, rozhněvaní chudí na nás budou útočit se stále větší zuřivostí.

Jon Snow

Jeden z nejrespektovanějších britských novinářů (rok narození 1947) vydal před pár lety knihu, kde komentuje neuvěřitelnou sobeckost západu, která vedla až k dnešnímu chaosu ve světě.

Vyrabovat přírodní bohatství, svrhnout mnoho demokratických vlád (*od druhé sv. války), podporovat násilí a konflikty dodávkami zbraní, znepřátelit si světské arabské režimy, to vše podle něj dovedlo západ až tam, kde je dnes.

Obrovské dluhy, obrovské náklady na zbrojení, nulové výsledky a čím dál větší chaos ve světě a nenávist chudých lidí z třetích zemí, kteří jsou po desetiletí ožebračování západem, jsou výsledkem sobeckých postojů západních velmocí, píše tento muž, pocházející z vyšších kruhů anglické společnosti.

 

 

Krize akciových trhů má přijít v r.2016.

Na akciových trzích se v současnosti - podle pana Rickardse, což je ekonomický expert Wall Street (35let), který spolupracuje se CIA a Pentagonem v odhadech ekonomických hrozeb, je díky sníženým úrokovým sazbám různých centrálních bank (tedy díky levně půjčovaným penězům pro "hráče" na akciovém kasinu) a dalším vlivům

kolem 710 bilionů USD akcií.

Ovšem reálné světové HDP je 73 bilionů USD.

Tedy akciový trh tvoří mnohem větší bublinu (je 10x větší, než je reálné), než v r.2008.

Prasknutí této bubliny hrozí vyvolat krizi mnohem větší, než byla ta v r.2008.

Detaily ZDE (cz titulky) - Předávkování, další finanční krize.

(při nedostupnosti - anglická verze ZDE, cz titulky zde).

Nová krize v r.2016 - zdůvodnění od cca 17:00.

 

 

24. 4. 2015 - Evropští lidovci zešíleli: Jsme připraveni na válku s Ruskem!
 

Na posledním zasedání Evropské lidové strany (EPP), která je největší frakcí v Evropském parlamentu, účastníci prohlásili, že:

"Nejlepší strategií odstrašování Ruska by měla být připravenost na válku", uvedl na svých stránkách EurActiv.

"Musíme dát jasně najevo, že jsme připraveni jít do války," (*s jadernou velmocí jménem Rusko), řekl při setkání Froydenshtayn Roland, vedoucí analytického centra Evropské lidové strany.

 

 

Literární noviny, 22. 4. 2015 - Španělsko legalizuje totalitu.

Bez ohledu na evropské demokratické principy a hodnoty, které se v Bruselu tolik omílají, se pravicová španělská vláda vydala zpět k Frankovi a možná až do středověku.

Rozsáhlý španělský "zákon o bezpečnosti občanů" vstoupil v platnost 1.července 2015, ve svých třech částech – trestním zákoníku, protiteroristickém zákonu a samotném zákonu o bezpečnosti občanů – zakazuje, trestá pokutami a nebo vězením celou škálu základních svobod projevu a shromažďování:

- Za neuposlechnutí policejního příkazu bude nově hrozit pokuta 600 eur,

- až 30 tisíc eur za šíření záběrů policie nebo jiných bezpečnostních složek při zásahu

-  až 600 eur za nepovolené pouliční akce, přičemž trestné je i svolávání akcí prostřednictví sociálních médií nebo třeba shromažďování před budovou parlamentu.

- Policie naopak smí provádět tělesné prohlídky kohokoli a kdykoliv, zařazovat aktivisty (jen za prohlášení názorů) na seznamy podezřelých osob, policie může  provádět razie, aby "zaručila", že "nebyl porušen žádný zákon" (presumce viny).

 

BL, 5.5. 2015 - Francouzský parlament schválil "zákon Velkého bratra"

 

Blisty, 9. 5. 2015 - První krok britské vlády po volbách:
Ministryně vnitra zintenzivní špehování občanů.

 

11. 3. 2015, Hospodářské noviny:

Citigroup, Goldman Sachs a Morgan Stanley neuspěly se snahou tajit zlaté padáky.

 

BL (podle The Sunday Times), 27. 4. 2015:

Britští miliardáři během finanční krize více než zdvojnásobili svůj majetek

Britští miliardáři od vzniku finanční krize r. 2008 více než zdvojnásobili svůj majetek. Nejbohatších 1000 britských rodin nyní ovládá majetek v hodnotě 547 miliard liber (20 963 miliard Kč).

 

 

Parlamentní listy, 4. 4. 2015,

Filosof V. Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo.

V. Cílek také pravidelně navštěvuje šamany a indiány kmene Navaho, zde:

"...u indiánského kmene Navaho jsem pochopil, že není jedna, ale mnoho Amerik," říká Václav Cílek.

Amerika je podle V. Cílka velmi rozdělená a velmi komplikovaná země, která v současné době směřuje k občanské válce.

Uvedl to ve vysílání Českého rozhlasu, píšou Parlamentní listy ZDE.

Podle ekologa je mnoho různých Amerik, také Amerika politická a sociální:

"Potkáte tam jedny z nejvzdělanějších lidí, mají tam úžasné univerzity a knihovny, ale taky ty nejchudší. Každá šestá domácnost v New Yorku nemá dost peněz na jídlo, každé čtvrté newyorské dítě hladoví. To hlásají dokonce billboardy."

"Je to mnohem víc rozdělená a taky komplikovanější země, než jsem si kdy myslel."

"A změna je vidět hlavně v posledních 10 letech. Dokonce si troufnu tvrdit, že země směřuje k občanské válce, k velkému sociálnímu problému."

 

- aktuálně také viz volně související info zde.

 

- Václav Cílek aktuálně o Brexitu, ZDE:

Mě nejvíc ze všeho napadá Osmanská říše. Turci zpočátku, jak to byli původně vojáci, tak byli takoví hodně efektivní, málo ideologičtí a potřebovali, aby věci fungovaly. Když máte kanón, tak potřebujete, aby střílel přesně a na velkou vzdálenost, když to řeknu takhle jednoduše. Ale od určité chvíle, kdy začíná rozpad nebo oslabení Osmanské říše zejména po posledním dobývání Vídně, to vypadá, že tam opravdu zesílila byrokratická vrstva. Společnost se stala komplikovanou, korumpovanou.

...ta korupce de facto znamená, že se neprovádějí účinné kroky.

...kdyby byly stabilní podmínky, tak rozbujelá byrokracie tolik nevadí. Ale v okamžiku, kdy dochází k hodně rychlým změnám v prostředí, tak se byrokracie stává vážným problémem zabržďujícím adaptaci na změny.

 

OTÁZKA: Asi se dalo čekat, že po Brexitu se projeví snahy nějak fungování Evropské unie změnit. Tušil jste, že unijní špičky místo aby připustily svůj podíl viny na Brexitu, tak volají ještě "více Evropy"?

To mě doopravdy překvapilo, protože kdybychom žili v nějakém komunistickém režimu, tak by to bylo de facto totéž. Mám pocit – a nejenom já – jejich velkého odtržení od reality a od toho, jak lidé cítí. Proto si myslím, že Evropa začne uvažovat o nějaké své reformě teprve po nějaké další podobné ráně, jakou byl Brexit. Zdůrazňuji, že to nemusí být úplně odchod, ale může to být třeba i jen to, že šedesát procent Francouzů, nebo padesát pět procent Němců se v průzkumech vyjádří pro odchod z Evropské unie.

 

OTÁZKA:V čem se podle vás členské země Evropské unie dopouštějí největších chyb, že se původně tak oslavovaný projekt stává terčem čím dál tvrdší kritiky?

Já bych si pomohl myšlenkou, jejímž autorem je David Herbert Lawrence, britský spisovatel, mimo jiné autor románu Milenec lady Chatterleyové. Koncem svého života napsal velice pěknou esej o pohanském, křesťanském a židovském myšlení, kterou nazval Apokalypsa.

Má tam mnoho krásných myšlenek, ale jednu klíčovou větu. Říká, že:

"..každý stát se musí sám postarat o ochranu vlastních hranic a o blahobyt vlastních lidí."

Měl to vypozorované ne jako politik, ale z toho, že systémy, kde je hodně lidí dohromady, tedy státy, království, fungují jenom za těchto dvou podmínek.

To si myslím, že je docela závažná věc.

 

 

 

 

 

 

 

 

BONUS č.1

O RUSKÉ PRIVATIZACI S POMOCÍ ZÁPADU

(v textu výše jde o první období "sestupu", 1991-1998)

 

Následující text je ukázkou z knihy

"Jak Amerika stvořila novou ruskou oligarchii"

(česky obsáhlá ukázka ZDE)

napsala ji americká novinářka Anne Williamson. Ta už od roku 1987 mapuje pro řadu amerických novin a časopisů, od prestižního Wall Street Journal po bulvární The Spy Magazine, situaci v Rusku.

V minulých šesti letech se soustřeďovala na ruskou ekonomiku. Zajímá se také o činnost polooficiálních agentur i světových finančních institucí, které měly Rusku pomáhat se zaváděním tržního hospodářství.

 

Krácené ukázky z českého textu na Britských listech (archiv):

Gašenkova ulice je asi tři nebo čtyři bloky za hotelem Peking, na Vnitřním okruhu, hlavní ulici obkružující střed Moskvy. Jeden pohled na chátrající domy stačil: šofér se chápavě ušklíbl a přikývl, když jsem mu ukázala na lesknoucí se budovu, stojící o samotě na druhém konci ulice. Už v první fázi ruských reforem svědčil luxus budovy o tom, kdo ji obývá - má neklamný znak všech domů, v nichž sídlí lidé ze Západu - před vstupem do budovy nerezové popelníky napěchované vajgly.

Sídlil zde i Jonathan Hay, šéf Harvard Institute of International Development (Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj - dále HIID).

O Hayovi mi Rusové, Britové i Američané říkali, že napsal ruské privatizační zákony.

Na telefony ani na faxy neodpovídal.

Když se Larry Summers stal v roce 1990 hlavním ekonomem Světové banky, předal rychle koláč na podnose Jeffrey Sachsovi a Andreji Šlajferovi, dalšímu profesoru ekonomie z Harvardu, který emigroval ze Sovětského svazu jako dítě, a opatřil jim prostředky, aby připravili "reformu" v Litvě. To jim posloužilo k posílení prestiže Harvardu při získávání nových prostředků na zahraniční pomoc.

Na Haye, který právě odpromoval na právnické fakultě Harvardu, padl odlesk jejich slávy z Petrohradu, kde údajně pomáhali Čubajsovi s psaním "reformní" legislativy. Ovšem teprve když byl zvolen Bill Clinton prezidentem a ze Summerse udělal náměstka ministra financí, začal vítr do jejich plachet dout plnou silou.

Jelikož se na americké bilaterární pomoci měly podílet téměř všechny vládní agentury, Summers měl možnost - spolu se svým zástupcem Davidem Liptonem, který byl dříve společníkem Jeffreyho Sachse v jeho washigtonské soukromé firmě Sachs and Associates - řídit na ministerstvu financí ad hoc ekonomickou pomoc ruské reformě. Když USAID váhala, co má dělat s horkým bramborem ruských ekonomických reforem, ministerstvo prosadilo HIID jako efektivního zástupce moskevského programu USAID.

HIID brzy podepsal - bez jakéhokoliv výběrového řízení - s USAID kontrakt, na jehož základě během tří let postupně získal nejprve dva a pak 57 milionů dolarů.

Kontrakt nepodléhal standardním pravidlům o výběrových řízeních, což se zdůvodňovalo absurdním tvrzením, že jde o "národní bezpečnost".

Sachs tím získal kontrolu nad většinou americké pomoci Rusku.

Rychle prosadil Haye, který nebyl pouze absolventem Harvardu, ale jako absolvent Puškinova jazykového institutu ovládal dokonale ruštinu, za manažera moskevského úřadu HIID. Andrej Šlajfer, chráněnec Summerse, šéfoval moskevské kanceláři HIID - z Oxfordu.

Koncem roku 1992 moskevský tým Jeffreyho Sachse připravil zprávu pro americkou vládu. Vláda, než kontrakt podepsala a pokud ovšem neměla v úmyslu rozvrátit hospodářství bývalého Sovětského svazu, měla návrh pečlivě prozkoumat. Inflace v té době dosahovala 2500 procent a detaily chybného privatizačního programu už byly známy. Jenže opatrnost nebyla v módě a profesorům z Harvardu s jejich motýlky a přáteli na vysokých místech nedokázal nikdo čelit.

Ekonomové Sachs a Aslund provozovali své moskevské operace do roku 1994

 

Místo lopotného budování institucí chlapci z Harvardu prodávali úředníkům USAID své kontakty, jejichž význam a schopnosti značně přeháněli. Kryti ministerstvem financí, přesvědčili vedení USAID, že se víc vyplatí investovat peníze do slibných ruských "podnikavců", které HIID vybere, než riskovat drobení zdrojů ve snaze tvořit konsenzus nebo asistovat při sjednávaní kompromisů mezi různými sociálními a politickými skupinami.

Od té doby harvardští chlapci provozovali svoji dezinformační kampaň, kterou hlavní média spolkla i s navijákem a servírovala je svým čtenářům a divákům.

Když jejich příběh někdo zpochybnil, okamžitě mu vpálili cejch bolševika a začali křičet o komunistickém revanšismu, místo aby předložili účty z toho, co dělají.

Jeden Rus, který za peníze amerických daňových poplatníků vedl public relation na základě zakázky HIID, poznamenal: Heslo bylo jednoduché a neměnilo se. Zákazníkem bylo Rusko, to znamenalo reformy, a ty zase znamenaly - Anatolije Čubajse.
 

...

Když se na podzim zveřejnilo, za jaké ceny se státní majetek v kuponové privatizaci prodal, nevole přerostla ve vlnu rozhořčení.

Veřejnost byla pobouřena, když se dověděla, že Rusko získalo z privatizace polovinu toho, co získalo v privatizaci Maďarsko; přitom Maďarsko je velké jako menší ruská gubernie.

Noviny Moskevský komsomolec hořce žertovaly, že by si fanouškové hokejového klubu Vancouver Canuck za 25 milionů dolarů, které zaplatili za čtyřletou smlouvu s "ruskou raketou" Pavlem Burem, mohli koupit automobilku v Gorkém i se stotisíci zaměstnanci; ta se prodala za 26,6 milionu dolarů.

Každý den přinášela média neuvěřitelné zprávy: hotel Kosmos s čistým ročním ziskem deset milionů dolarů se prodal za 23 milionů, automobilka ZIL se jměním jedné miliardy dolarů za čtyři miliony, Elektrárenská společnost za 650 milionů dolarů a Gazprom, který podle odhadů disponuje třetinou světové zásoby plynu, byl prodán za 230 milionů dolarů. Přístavy, naftařské společnosti, high-tech firmy vojenského sektoru - to vše se prodávalo za babku.

Vladimír Polevanov, který v roce 1994 nahradil Čubajse v čele Státního výboru pro správu majetku a jeho privatizaci (dále GKI) prohlásil, že dokumenty GKI opravňují v mnoha případech nové znárodnění. Tvrdil, že:

"...kriminalizace procesu privatizace vedla k obrovskému praní špinavých peněz a ke vzestupu kriminálních vrstev v ruské společnosti. Podle něj nevznikla vrstva skutečných vlastníků, a z dopisů, které agentura dostávala od občanů, vyplývalo, že celou privatizaci považovali za podvod."

Polevanov konstatoval, že se nepodařilo splnit ani jeden ze záměrů, který měla podle prezidentských dekretů privatizace přinést; a co horšího, máme teď co činit s vrstvou zbídačelých vlastníků, kteří požadují od státu sociální výpomoc.

Ekonomka Larisa Pjaševová ve své analýze prohlásila:

"Tito hoši byli schopni provést největší privatizaci na světě, aniž vytvořili jediný soukromý podnik. Je to překvapivý doklad masové hypnózy, který snad jednou dokážou psychiatři vysvětlit.

Byla to drahá, časově náročná kamufláž, po jejímž skončení byla vláda v každém údajně zprivatizovaném podniku stále silnější než nejsilnější privátní akcionář."

 

.....

 

Ruská privatizace nezačala v roce 1992.

Již během posledních let Gorbačovovy éry se v "místech nahoře" děly podivné věci. Ministři a jejich úředníci se zmocňovali podniků, jejich zařízení prodávali jeden druhému, a poté podepisovali lukrativní kontrakty se zainteresovanými západními partnery. Ředitelé státních ústavů se stávali správci realitních kanceláří a obchodovali s nemovitostmi.

Často si však ředitel založil na své jméno malou soukromou firmu, na kterou z veřejné instituce pozvolna převedl majetek a poté i nejvýnosnější zakázky a nejtalentovanější lidi.

Abel Aganbegjan, Gorbačovův ekonomický poradce, postupoval do písmene podle tohoto scénáře.

Jako ředitel Ekonomického ústavu Akademie věd propojil v roce 1990 ústav s bostonskou firmou a vytvořil z ní společný podnik nazvaný Bain-Link.

Ten šikovně vydělával na dovozech a později, po roce 1992, získal řadu kontraktů na konzultace od USAID a TACIS (obdoba programu PHARE pro země bývalého Sovětského svazu).

Andrej Kortunov (někdejší analytik Ústavu pro studium USA, dnes ve Fordově nadaci) tvrdí, že to, co se odehrávalo v akademických institucích, se dělo v celém průmyslu:

"Ředitel velkého podniku si zřídil malou soukromou firmu, na niž postupně převedl všechny lukrativní zakázky státního podniku, který řídil.

Čím vyšší pozice, tím větší příležitost.

Když jste Čubajs, založíte nadaci, třeba Nadaci pro občanskou společnost, jako to udělal on, abyste měl kde měkce přistát a zajistil si politickou budoucnost."

Čubajs nadaci založil z prostředků GKI, který podporovala USAID z peněz amerických daňových poplatníků.

Igor Gajdar založil v roce 1992 hned tři nadace, což se mu velmi vyplatilo:

..jeho Institut pro transformující se ekonomiky vytvořil v roce 1994 společný podnik s Pioneer Group, nazvaný Pioneer Investment, což je fond pro investice v zahraničí s hodnotou 100 milionů dolarů.

Záruky získal od OPIC, americké vládní agentury pro podporu soukromých investic v zahraničí.

Ze Sovětského svazu se peníze po léta stěhovaly do bezpečí západních bank skrze labyrint skrytých bankovních účtů.

Mnoho let před moskevským pučem povolil Gorbačov komunistické straně vkládat peníze do malých podniků, výnosných obchodů s nemovitostmi, akciových společností, soukromých bank a jiných kapitalistických vynálezů, z nichž měly plynout zdroje pro perestrojku.

Říká se, že na různých kontech zmizelo kolem 200 miliard dolarů, zatímco Gorbačov mezitím zatížil SSSR vůči Západu dluhem ve výši 90 miliard.

Existují důkazy, že již v roce 1988 se čelní straničtí a státní představitelé SSSR vrhli na byznys. Za schůzky s průmyslníky a obchodníky si vládní představitelé začali účtovat desetitisícové částky v dolarech.

Gorbačov a poté Jelcin tyto praktiky převzali.

Na Západě si najali agentury, které pro ně otevřeně, na obchodní bázi vybírají peníze za privilegium, že se s nimi západní byznysmeni mohou setkat.

Chápu, že když je agentura financována z peněz amerických daňových poplatníků, musí sloužit jejich zájmům. Posuzováno z dlouhodobé perspektivy je ale program pomoci řízen špatně.

Ne všechno, co hezky vypadá dnes, je dobré také pro budoucnost. Dokonce bych řekl, že západní přítomnost v Rusku je kotraproduktivní.

Zvyšuje totiž pravděpodobnost, že později se bude kyvadlo vychylovat na opačnou stranu dál, než bylo nutné.

...

Stovky milionů dolarů, které Čubajs kontroloval za pomoci Harvardského institutu, zlikvidovaly demokratickou opozici a ponechaly na scéně jedinou opoziční sílu - Komunistickou stranu Ruské feredace.

Schopní a důvěryhodní lidé, klasičtí liberálové jako Larisa Pjaševová, Grigorij Javlinský, Boris Fjodorov, Leonid Grigorjev a demokratičtí socialisté jako Boris Kagarlický byli jednoduše ukřičeni americkými penězi.

Javlinský, spolu s dalším reformátorem Jurijem Boldyrevem, byli schopni založit politickou stranu Jabloko, s níž se dostali do Dumy.

Boldyrev se stal náměstkem ředitele ruské obdoby Nejvyššího kontrolního úřadu, tento úřad prosadil proti vetům prezidenta Jelcina. Když jsem s ním mluvila, byl ještě členem horní komory ruského parlamentu.

Nedivil se, že zpráva státního výboru pro kuponovou privatizaci přišla do Dumy s označením přísně tajné.

Jako šéf kontrolního odboru Jelcinovy administrativy (od března 1992 do března 1993) se proslavil zápasem s korupcí. Jelcin ho po roce propustil na žádost moskevského starosty Lužkova, jemuž nebylo po chuti Boldyrevovo vyšetřování několika korupčních afér.

Věci se však daly do pohybu. Boldyrev řídil 115 lidí, každý týden se scházel s Jelcinem a zkoumal asi 40 případů, většinou úspěšně.

Zkorumpovaní úředníci byli potrestáni nebo propuštěni; nemovitosti, které si nelegálně přivlastnili, museli vrátit. Byla zveřejněna fakta o nevýhodných importních a exportních operacích, které prováděli političtí činitelé s veřejnými prostředky, a stejně tak informace o skandálním zneužívání moci.

Jenže dokumenty zaslané prokuratuře tam většinou také skončily. Boldyrev si stěžoval:

"Prokuratura nám nebyla podřízena a my se nikdy nedověděli, jak vyšetřování dopadlo."

V den, kdy jsem se setkala s Boldyrevem, Jelcin potřetí navrhl za generálního prokurátora Alexeje Iljušenka, a prosadil svou.

Horní komora byla totiž přesvědčena, že Iljušenko jede v korupci, a dvakrát předtím jeho nominaci zamítla. Za rok nato byl generální prokurátor přichycen, že ve složitém případu exportu ropy zvýhodňoval své příbuzné (byl v tom zapleten i "Gazprom" premiéra Černomyrdina). Podezření zákonodárců se potvrdilo.

Boldyreva však především rozhořčilo, že Iljušenko byl pověřen vyšetřováním vraždy investigativního novináře Dimitrije Cholodova.

S materiály, které mu Boldyrev doručil ohledně nelegálního prodeje zbraní a temných kšeftů s americkými vojáky v Německu, tedy věcmi, jimiž se Cholodov zabýval, neudělal Iljušenko vůbec nic.

Boldyrev, střídavě propadající záchvatům rezignace a vzteku nad zkorumpovaností Jelcinovy administrativy, tvrdil:

"Generálního prokurátora má jmenovat horní komora, ne prezident."

Před dvěma měsíci vydal Jelcin dekret, ustanovující předsedy regionálních vlád - podle ústavy to však přísluší regionálním samosprávám.

Jelcin soustavně porušuje ústavu, Američané ho přesto považují za hlavní stabilizační sílu Ruska, garantující průběh reforem. Je to neuvěřitelné.

Boldyrevův výbor měl pravomoce antimonopolního úřadu a mohl též dohlížet na privatizaci. Čubajs však spolupráci sabotoval, přestože spolu s Jelcinem Boldyreva ujišťoval, že práce začne co nevidět. Po roce planých slibů přestal Boldyrev Čubajsovi telefonovat a konstatoval, že bez jeho přispění nelze privatizaci kontrolovat.

Například výsledky privatizace rozsáhlých těžebních komplexů nebyly nikdy zveřejněny. Nikdo nevěděl, kdo a za jakých podmínek je získal.

Metodologie našich reforem se podobá tygrovi, požírajícímu kuřata. Privatizace je naprostým vítězstvím našich vulgárních liberálů, řekl mi Boldyrev.

Reformátoři se rozhodli, že země potřebuje rychlou primární akumulaci kapitálu, a že je toho třeba dosáhnout doslova za každou cenu.

A oni to udělali s plným vědomím, že pro prvotní akumulaci kapitálu nejsou jiné zdroje, než VYLOUPENÍ vlastní země.

Jak víme ze zkušenosti reforem v Latinské Americe, zahraniční investoři nestojí o liberální prostředí, spíš chtějí protekcionismus, korupci a autoritativní režimy. Když jsme chtěli reformu, měli jsme se opřít o střední třídu. Ale kde ji vzít, když více ztrácí než získává? A když zájmy občana nikdo nechrání?

Boldyrevův názor na zahraniční pomoc byl značně skeptický:

Nedostáváme žádnou opravdovou technickou pomoc. Američani se starají především o sebe. Peníze z pomoci dostávají američtí experti, kteří studují trh a tržní příležitosti.

V GKI se dostávají ke spoustě informací, které mají velkou cenu pro jejich obchodní zájmy. Američani na to mají plné právo, jsou-li Rusové natolik hloupí, že tyto informace nedokážou využít sami. Jiná věc je, že mohu těžko souhlasit s jednáním své vlády.

 

 

Čubajse podporují mezinárodní experti, kteří zde pracují za velmi dobré platy, pokračoval.

Například v Carnegie Hall jsem potkal bývalého experta HIID, Anderse Aslunda. Vyslechl jsem celou sbírku jeho frází, kterým říkám vulgární liberalismus. Čubajs prý zprivatizoval 15.000 podniků. Ale jak?

K čemu je to dobré, jestliže nefungují, neplynou do nich žádné investice, jejich majetek se rozkrádá a jejich výrobky jsou vytlačovány z trhu? Kdo je majitelem těch podniků?

Víme, že tam, kde se objevil držitel balíku akcií, získal je téměř vždy podvodem. Tito vlastníci nemají nejmenší snahu vkládat své peníze do továren. Západní experti, kteří jim svými idejemi pohnojili půdu, teď očekávají, že začne přinášet plody. Není to bláznovství?

Boldyrev nebyl nadšen ani americkými investory. Podle něj operují na ruském trhu investoři, kteří se naučili otevírat dveře na GKI úplatky:

Znám řadu případů, kdy byly velké podniky záměrně přivedeny k bankrotu, ačkoliv byly životaschopné. Za babku je skupují americké podniky. Tito investoři mají "dobré konexe" v GKI a svou lobby v Dumě.

Když dává úplatky Lockheed, jde mu o odbyt výrobků, říká Boldyrev. V Rusku je však jiná situace. Tady se dávají úplatky, aby se mohlo něco ukrást.

Úředník GKI nemá žádný zájem o kvalitní investory jako je Ford nebo General Motors. Ti mu nic nedají. Zajímají ho firmy, od kterých mu něco kápne.

Jako mnoho jiných, byl i Boldyrev ohromen západní neschopností pochopit, komu nebo čemu Gajdar a Čubajs slouží:

Pět nebo šest procent reformátorů jsou fanatičtí fundamentalisté, kteří přesně vědí, co se má dělat. Nevadí, že před pár lety byli přesvědčenými marxisty. Snad z něj vystřízlivějí. Ale většina z nich si perfektně uvědomuje, co dělají.

Když americký Kongres udělí Čubajsovi medaili oceňující jeho vůdcovství, nelze to považovat za nic jiného než za urážku. Lze to srovnat snad jen s jednomyslnou podporou Západu o rozstřílení našeho parlamentu.

 

Nedávno dávali v televizi Brookova "Pána much", uzavírá Jurij Boldyrev své chmurné poznatky. To je realita.

Zbytek je civilizace, kterou je třeba všude na světě podporovat důmyslnými nástroji. Pokud se uvědomělá civilizace zhroutí, zbude to, co ukazuje film:

Nekontrolovaná moc našeho prezidenta se stane mocí mafie, což znamená konec civilizace.

Jen bych rád věděl, kde je ten anglický důstojník v nažehlené uniformě, který nás přijde zachránit.
 

- konec ukázky.

 

 

Související odkazy k bonusu o ruské privatizaci:

 

27.2. 2006, By David McClintick: HOW HARVARD LOST RUSSIA

The best and brightest of America's premier university came to Moscow in the 1990s to teach Russians how to be capitalists. This is the inside story of how their efforts led to scandal and disgrace.

Ti nejlepší a nejchytřejší z prémiové americké university přišli v 90. letech do Moskvy, aby naučili Rusy "jak být kapitalisty".

Toto je podrobný a veřejnosti neznámý příběh, jak jejich činnost vedla ke skandálu a hanbě.

 

30. 10. 1998, iHNED:

Dimitrij Běloševský - Éra Borise Jelcina je u konce

Skutečně vynikající článek, popisující výsledky transformace ruské společnosti.

 

2001, The Yale Herald:  HARVARD-RUSSIA AID CASE

U.S. suit against Harvard seeks $120M.

 

Česká pozice, 13. 1. 2013 - Klausova amnestie: Pěkná tečka za tou naší privatizací
 

 

TheGuardian, 6. 2. 2015 - Welcome to Ukraine, the most corrupt nation in Europe

While the conflict with Russia heats up in the east, life for most Ukrainians is marred by corruption so endemic that even hospitals appear to be infected.

Can anyone clean the country up?

 

Victoria Nuland, U.S. Assistant Secretary of State for European and Eurasian Affairs, publicly undercutting the elected Ukrainian government in Independence Square, Kiev, Ukraine.

Přepis jejího známého odposlechnutého telefonní rozhovoru s velvyslancem USA na Ukrajině ("do prd...le s EU, premiérem bude Jaceňuk" - zkráceně "Jak/Yats", řekla několik měsíců před pučem na Ukrajině), zde BBC.

 

 

 

ZVĚDAVEC - Achillova pata (současného) Ruska

Zamyšlení z Petrohradu, William Engdahl


5.7.2016 - kráceno, plný text v odkazu.


V průběhu tří dnů, od 16. do 18. června, jsem měl skvělou možnost zúčastnit se každoročního Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra v Rusku...

Jako účastník letošního fóra jsem dostal ojedinělou možnost promluvit si s vedoucími představiteli z každého sektoru ruské ekonomiky – počínaje generálními řediteli energetického sektoru, představiteli RŽD a konče představiteli malého a středního podnikání, a také s mnohými ekonomy.

To zlepšilo mé chápání toho, nakolik je ekonomická situace v dnešním Rusku nestabilní.

Jeho Achillovou patou je panující ideologie, která ovládá všechny klíčové ekonomické funkce vlády Ruské federace, v čele s premiérem Dmitrijem Medveděvem.

V souladu s ustanoveními ústavy RF, přijaté v období chaosu, panujícího za prezidenta Jelcina, na jejíž utváření měli obrovský vliv zahraniční poradci z MMF, je ekonomická politika oblastí v zodpovědnosti premiéra a jeho různých ministrů – ekonomiky, financí atd. Ruský prezident, jehož funkci dnes zastává Vladimír Putin, odpovídá za obranu a zahraniční politiku.



Obnovení úvěrových kanálů na podporu reálných investic, nutných pro vybudování infrastruktury na obrovském prostoru Ruska,

je prakticky nemožné.

 

A problém je v ruské centrální bance.

Byla ústavou pověřena dvěma úkoly:

- řízením vnitřní inflace v Rusku

- stabilizace rublu vůči základním zahraničním měnám

Stejně jako v případě západních centrálních bank i její role je čistě finanční, a nikoliv ekonomická.

V červnu 2015, když jsem se petrohradského fóra zúčastnil poprvé, byla úroková sazba ruské centrální banky
11%.

Na vrcholu tak zvané rublové krize v lednu 2015 dosáhla 17%.

Vloni v létě se očekávalo, že Elvíra Nabjulina, guvernérka centrální banky od r. 2013, začne poměrně rychle snižovat úrokové sazby na přijatelnou úroveň, obzvláště když centrální banky, jako Evropská centrální banka, americký Fed a Bank of Japan, snížili sazby na historické minimum, až na nulu, či dokonce ještě níže.

Mimo to od ledna 2016 cena ropy, která je velkým faktorem u stability rublu, jakož i Ruska – největšího světového vývozce ropy – vzrostla více než o 60%, z 30 dolarů za barel na počátku ledna na téměř 50 dolarů o půl roku později.

Centrální banka sazby přesto nesnížila.

Místo toho nadále pomalu zabíjela ekonomiku.

 

O rok později, začátkem června 2016, ruská centrální banka, pod vedením Nabjuliny, poprvé od června 2015 snížila sazby… na stále ještě vražedných 10,5%.

Zřejmě stojí za zmínku, že stoupenkyně monetaristické doktríny Nabjulina byla časopisem Euromoney oceněna jako nejlepší centrální bankéř za rok 2015.

To je třeba vnímat jako špatné znamení pro Rusko. Stejně tak zlověstnou byla neupřímná pochvala šéfky washingtonského MMF ohledně monetaristických metod řízení rublové krize Nabjulinou počátkem 2015.

 

Operace proběhla výborně – pacient zemřel.

Všechny ekonomické a finanční funkce jsou v současnosti pevně v rukách liberálních ekonomů, přívrženců monetarismu a volného trhu, které lze nazvat "Gajdarovou školkou". Spolu s ekonomem podporovaným Sorosem a absolventem Harvardu Jeffrey Sachsem byl Jegor Gajdar tvůrcem radikální "šokové terapie", která byla důvodem obrovských ekonomických problémů (krize r.1998) ...

Dvorkovič, absolvent Dukeovy univerzity v Severní Karolíně, chráněnec Gajdara, na počátku své kariéry pracoval přímo pod jeho vedením. V r.2010, pod vedením Dmitrije Medveděva, který v té době byl prezidentem, předložil Dvorkovič šílený plán na přeměnu Moskvy na světové finanční centrum, a jako organizátora navrhl Goldman Sachs a velké banky Wall Street.

To lze označit za pozvání lišky do kurníku.

Ekonomickým krédem Dvorkoviče je "méně státu". Byl hlavním lobbistou v kampani připojení Ruska k WTO a pokoušel se protlačit rychlou privatizaci aktiv, která ještě zůstala v rukách státu.

To je základní skupina lidí v okruhu premiéra Dmitrije Medveděva, která dnes dusí skutečnou obnovu ruské ekonomiky.

 

 

Dodržování standardní politiky "Washingtonského konsensu" MMF

Drží se západního scénáře, napsaného MMF a americkým ministerstvem financí. Jestli tak postupují z čistého přesvědčení, že je to to nejlepší pro národ, nebo z pocitu hluboké nenávisti vůči své zemi, nejsem schopen říct.

V podstatě oni sami uvalují vůči Rusku ekonomické sankce, mnohem tvrdší, než jsou sankce USA nebo EU.

Během různých rozprav jsem, ke svému velkému překvapení, zjistil, že oficiální politika ekonomického týmu Medveděva a centrální banky dnes spočívá:

v dodržování standardní politiky "Washingtonského konsensu" MMF, jejíž podstatou jsou tvrdá úsporná opatření.

A to probíhá bez ohledu na fakt, že Rusko před mnoha lety splatilo úvěry MMF a již není vázáno "podmínkami dohody", jak tomu bylo v době krachu v r.1998.

 

Mimo to má Rusko jeden z nejnižších ukazatelů státního zadlužení ve vztahu k HDP, pouhých 17%,

...přičemž USA mají 104%;

...u zemí eurozóny činí průměrná úroveň dluhu 90% HDP, což je dosti vzdáleno 60% odsouhlaseným v Maastrichtské smlouvě.

...Japonsko má vůči HDP dluh 229%.

Oficiální ekonomická politika ruské centrální banky, s jejími absurdně vysokými sazbami, dnes spočívá ve
snižování míry inflace z 8% na cílová 4%, na úkor zjevných rozpočtových škrtů a snížení spotřeby.

Žádné ekonomice v historii lidstva se nepodařilo realizovat politiku obnovy ekonomiky za nuceného snižování spotřeby, ani Řecku, ani jakékoliv jiné zemi latinské Ameriky či zemím Asie a Afriky.

Přesto ruská centrální banka, řízena jakoby autopilotem, nadále nábožně recituje monotónní mantry MMF. Pokud bude Rusko pokračovat v této monetaristické cestě centrální banky, tak brzy velmi pravděpodobně bude možno říct, že "operace proběhla úspěšně, ale pacient zemřel", jak říká cynické, avšak celkem známé úsloví.

 

 

 

 

 

 

BONUS č.2

 

SYRSKÁ OPOZICE - KDOPAK TO MLUVÍ?

 

motto

"Určeno všem, kdo se starají a hledají pomoc."

profesor Quigley, z úvodu knihy TRAGEDY AND HOPE, r.1966 (zde).

 

Syrská opozice - kdopak to mluví?

Charlie Skelton, The Guardian, 12. července 2012

(volný překlad)

 

Média jsou příliš pasivní, pokud jde o syrské opoziční zdroje, nezkoumají jejich pozadí a jejich politická propojení.

Je čas na bližší pohled.

Noční můra se odehrává v celé Sýrii, v domovech města al-Haffa i ulicích města Houla. A všichni víme, jak tyto příběhy končí: s tisíci zabitými vojáky a civilisty, zničenými městy a rodinami, prezidentem Assadem ubitým k smrti, ležícím někde v příkopu...

To je příběh syrské války, ale je tu ještě jiný příběh, který musí být vyřčen.

Příběh méně krvavý, ale stejně důležitý.

Příběh o vypravěčích - o mluvčích, "expertech na Sýrii a demokratických aktivistech".

Příběh o tvůrcích prohlášení, o lidech, kteří "upozorňují" a "varují", kteří "vyzývají k akci".

 

Je to příběh o některých z nejvíce citovaných členech syrské opozice a jejich propojení s anglo-americkým byznysem "vytváření opozic".

Média hlavního proudu (mainstream) jsou většinou pozoruhodně pasivní, když přijde na syrské opoziční zdroje: jednoduše je nazvou "oficiálními mluvčími" nebo "pro-demokratickými aktivisty", aniž by ve většině zkoumaly jejich prohlášení, jejich vztahy v pozadí a jejich politické konexe.

Je důležité zdůraznit: rozkrývání vztahů v pozadí těchto syrských opozičních mluvčích nezpochybňuje upřímnost jejich opozice vůči Asadovi.

Ale jejich vášnivá nenávist k Asadově režimu není zárukou nezávislosti jejich pohledu.

Ve skutečnosti, mnoho klíčových postav v Syrském opozičním hnutí jsou dlouhodobí exulanti, kteří byli financováni vládou Spojených států za účelem svržení Asadovy vlády dlouho předtím, než vypuklo tzv. Arabské jaro.

 

...

 

Syrská národní rada (SNC).

Nejvíce citovanými zástupci opozice jsou oficiální představitelé Syrské národní rady.

SNC (the Syrian National Council) není jedinou syrskou opoziční skupinou, ale je obecně uznávaná jako hlavní opoziční koalice (BBC). Deník The Washington Times ji popisuje jako "zastřešující skupinu soupeřících frakcí, se sídlem mimo Sýrii". Syrská národní rada je opoziční skupina, která má s určitostí nejužší styky se západními mocnostmi - volá po zahraniční intervenci od samého počátku povstání.

V únoru tohoto roku, u příležitosti zahájení summitu Přátel Sýrie v Tunisku, prohlásil William Hague (britský ministr zahraničních věcí, 2010-2014):

"Za chvilku se setkám s vůdci Syrské Národní Rady, ještě před hlavním jednáním konference. Společně s dalšími národy je nyní budeme brát a uznávat jako legitimní zástupce syrského lidu."

 

Nejstarší z oficiálních mluvčích SNC je v Paříži žijící syrská akademička Bassma Kodmani.

 

Bassma Kodmani opouští Bilderberg konferenci v Chantilly ve Virginii (2012).

foto: Carter Osmar.

Co se to k sakru děje v Sýrii, že ji projednává Bilderberg, zeptal jsem se experta na Bilderberg, Webstera Tarpley? Ten si nebere servítky: "Ona je agent NATO, destabilizér, královna barevných revolucí. Fakt, že je Kodmani tady, je pro Sýrii děsivý".

 

 

Bassma Kodmani

Kodmani je členem výkonného předsednictva SNC a šéfkou zahraničních záležitostí Syrské Národní Rady. Kodmani je těsně spjata s mocenskými strukturami SNC, je i jednou z nejslyšitelnějších mluvčích Rady.

"Není možný žádný dialog s vládnoucím režimem. Můžeme diskutovat pouze o tom, jak přejít na jiný politický systém,"

- řekla tento týden v prohlášení.

A tady ji cituje agentura AFP:

"Příštím krokem musí být rezoluce podle Kapitoly VII., která umožňuje využít všechny legitimní prostředky včetně těch donucovacích, embarga na vývoz zbraní jakož i použití síly, aby přinutila režim dodržovat usnesení."

 

Toto prohlášení se následně proměnilo v novinový titulek:

"Syřané žádají zásah ozbrojených mírových sil"

(Austrálie Herald Sun).

 

- Pokud se takto vyzývá k velké mezinárodní vojenské akci, zdá se naprosto rozumné se zeptat: kdo přesně to po ní volá?

Můžeme samozřejmě jednoduše odpovědět: "Oficiální mluvčí exilové Syrské Národní Rady," anebo se můžeme podívat trochu blíže.

 

 

Kodmani, Bilderberg a Rada pro zahraniční vztahy (CFR).

Tento rok (2012) byla Kodmani podruhé na setkání Bilderberg group.

Na jejím předchozím Bilderbergu v roce 2008 byla Kodmani uvedena jako Francouzka; v roce 2012 je Francie už zapomenuta, byla už uvedena pouze jako "mezinárodní zástupce", její vlastí se stal svět mezinárodních vztahů.

Několik let zpátky, v roce 2005, pracovala Kodmani pro (U.S.) Fordovu nadaci v Káhiře,

kde byla ředitelkou mezinárodní spolupráce programu a jeho správy. Ford Foundation je obrovská organizace se sídlem v New Yorku a Kodmani byla už tehdy docela senior, ale chystala se "vkročit do první ligy".

Přibližně v této době, v únoru 2005, se zhroutily vztahy mezi Spojenými státy a Sýrií, a prezident Bush odvolal svého velvyslance z Damašku.

Mnoho opozičních projektů se rozeběhlo právě v tomto období.

List Washington Post napsal: "Peníze ze Spojených států pro syrskou opozici začaly proudit za prezidenta George W. Bushe poté, kdy byly zmraženy politické vazby s Damaškem v roce 2005.

 

V září 2005 se Kodmani stala výkonnou ředitelkou Arabské Reformní Iniciativy (ARI),

výzkumného programu, zahájeného mocnou americkou lobbystickou skupinou - Radou pro zahraniční vztahy - Council on Foreign Relations (CFR).

CFR je elitní US think-tank, zabývající se zahraničními vztahy, a Arabská Reformní Iniciativa (ARI) je na jejich webových stránkách popsaná jako "CFR Project".

Přesněji řečeno, ARI byla založena v rámci CFR, skupinou nazývanou "USA - projekty na Středním východě", tělesem složeným z vysoce postavených diplomatů, zpravodajských důstojníků a finančníků, jejichž deklarovaným cílem je uskutečnit regionální "analýzy politik", k "předcházení konfliktům a podpoře stability".

Skupina "USA - projekty na Středním východě" sleduje tyto cíle pod vedením mezinárodní poroty, které předsedal generál (v záloze) Brent Scowcroft.

 

Brent Scowcroft (emeritní předseda) je bývalým poradcem pro národní bezpečnost prezidenta USA - převzal tuto roli od Henryho Kissingera. V mezinárodní porotě pro skupinu Středního východu CFR vedle něj seděl jeho kolega, geo-stratég Zbigniew Brzezinski, který ho následoval ve funkci poradce pro národní bezpečnost u US prezidenta Cartera, a Peter Sutherland, předseda Goldman Sachs International.

Takže už v roce 2005 tu máme "seniorské křídlo" zpravodajských služeb a bankovních ústavů establishmentu (USA), které si vybírá Kodmani pro spuštění výzkumného projektu na Blízkém východě. V září téhož roku se Kodmani stala ředitelkou programu na plný úvazek a už předtím v r.2005 přidělila Rada pro zahraniční vztahy (CFR) "finanční dohled" projektu Centru pro evropskou reformu (CER).

 

Přichází Britové (šifra - "od CFR přes CER k ECFR").

Na Centrum pro evropskou reformu (CER) totiž dohlíží lord Kerr, místopředseda společnosti Royal Dutch Shell. Kerr je i bývalým vedoucím diplomatické služby a je poradcem v Chatham House (think-tank nejlepších mozků britského diplomatického establishmentu).

CER má "v každodením běhu" na starosti Charles Grant, bývalý redaktor pro otázky národní obrany v listu The Economist, v těchto dnech (2012) je členem:

Evropské CFR (Rady pro zahraniční vztahy) / ECFR,

- celoevropském think-tanku zahrnujícím diplomaty, průmyslníky, profesory a premiéry.

Pan Grant má v ECFR na starosti (viz odkaz u jeho jména):

He is the author of numerous CER publications, including Russia, China and global governance (2012) and How to build a modern European Union (2013). He works on, among other subjects, EU foreign and defence policy, Russia, China, the euro and global governance.

 

 

Na seznamu členů Evropské CFR najdete jméno:

"Bassma Kodmani (Francie / Sýrie) - výkonná ředitelka Arabské reformní Iniciativy (ARI).

 

George Soros

Další jméno na seznamu ECFR je George Soros - finančník, jehož non-profit "Open Society Foundations" je hlavním zdrojem financování pro ECFR.

Na této úrovni se propojují světy bankovnictví, diplomacie, průmyslu, inteligence (zpravodajských služeb) a různých politických institucí a nadací.

A tam, uprostřed toho všeho, je Kodmani.

 

 

Pointa tohoto popisu je v tom, že Kodmani rozhodně není nějakou náhodnou "prodemokratickou aktivistkou", která se ocitla před mikrofonem.

Má dokonalé pověření mezinárodní diplomacie.

Je totiž i na pozici ředitelky výzkumu Académie Diplomatique Internationale - "nezávislé a neutrální instituce, která se zabývá prosazováním moderní diplomacie".

Académie je vedena panem Jean-Claude Cousseran, bývalým šéfem DGSE - francouzské zahraniční zpravodajské služby.

 

Celkový nastíněný obraz nám tak představuje paní Kodmani jako důvěryhodného "lajtnanta"  anglo-amerického průmyslu "propagace demokracie".

Její "provincie původu" (v souladu s vyjádřením na stránkách SNC) je Damašek.

Ale ona má blízké a dlouholeté profesionální vztahy právě s těmi silami a mocnostmi, které vyzývá k zásahu v Sýrii.

A mnoho z jejích kolegů mluvčích syrské opozice je velmi podobně a také dobře napojeno.

 

Další část - Radwan Ziadeh - viz pokračování článku v angličtině je ZDE.

 

 

 

 

EPILOG

 

 Vzdělávejte se!

13. 8. 2015, filosof Masarykovy university Josef Šmajs:

Systém západní (vůči Zemi predátorské) kultury už se rozkládá.

Příroda je pro dnešní euro-americkou civilizaci jenom bojištěm, které se snaží ovládnout, je pro ni zdrojem bohatství, jehož se bez zábran zmocňuje. Proto také tvrdím, že dnes v první řadě nejde o zastavení válek mezi lidmi nebo o sociální spravedlnost, ale o zastavení této nesmyslné války globální kultury s přírodou.

Společnosti zaměřené jen na zisk nechtějí uvolnit peníze na skutečné vzdělávání, které by nebylo jen účelové, které by lidem ukázalo jejich možnosti řešit krizi.

Ve vzdělávacím systému se uvažuje jen o tom, jak připravit lidi pro technické profese, pro služby a obsluhu kulturního systému.

My ale potřebujeme vzdělané lidi bez předsudků o lidské výjimečnosti. Potřebujeme občany, kteří by rozuměli sami sobě i světu, v němž žijí.

 

 

7. 5. 2015, Blisty:

Francouzský sociolog Pierre Bourdieu přišel s teorií, že:

"...vzdělávací systém slouží dominantním sociálním vrstvám, elitám, k tomu, aby reprodukovaly svůj vlastní kulturní kapitál."

Nejen že elity vytvářejí své vlastní školy, aby tento kulturní kapitál lépe koncentrovaly a zároveň ho distribuovaly pouze mezi sebou. Podle Bourdieua je celý vzdělávací systém postaven tak, že privileguje privilegované a nechá selhávat ty, kdo nesou největší riziko selhání.

 

 

 

Richard Jedlička - Teorie výchovy - tradice, současnost, perspektivy.

Vydalo Karolinum 2014, UK, kol. autorů (str.94):

Západní společnost druhého desetiletí 21.stol. naopak prožívá celospolečenskou hlubokou krizi demokracie.

S demokracií není zcela konformní a systém parlamentní demokracie chápe víceméně jako korupční a nestabilní. Tímto se strach z krize západu ještě prohloubil.

Společnost ve víře v demokracii pevně nezakotvila, protože liberální pojetí demokracie se v praxi neosvědčilo jakožto neutrální a bezproblémové.

Naopak:

"...DEMOKRACIE BEZ IDEJÍ pomáhá prosazovat zájmy jednotlivců a lobbistických skupin, které postupně přeměňují demokracii v oligarchii."

Více zde.

 

 

červenec 2015 - Někdejší americký prezident Jimmy Carter na Národní syndikátové rozhlasové show Toma Hartmana řekl:

"Spojené státy jsou v současné době oligarchií, ve které systém neomezeného politického podplácení vytvořil kompletní zkázu politického systému, jako odměnu těm finančním přispěvatelům, kteří tuto zkázu způsobili".

"Jak demokraté, tak republikáni, hledí na tyto podplácející sumy peněz jako na benefit pro ně samotné."

 

 

 

The Real News - Who Makes US Foreign Policy?

"Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze."

Lawrence Wilkerson

(bývalý šéf úřadu Colin Powella - ministra zahraničí v době války s Irákem 2003)

 

 

 

People are to be unified... not on the needs of national identities such as those which some have thought of in the past.

Peter Sutherland, (zde)

zmocněnec OSN pro migraci, bývalý místopředseda Goldman Sachs, místopředseda British Petroleum, význačný člen Bilderbergu, předseda Trilaterální komise, ředitel mezinárodní organizace pro obchod a cla GATT, první ředitel Světové obchodní organizace WTO, bývalý eurokomisař a poradce Apoštolského stolce a úřadu pro správu finančních záležitostí a majetku ve Vatikánu.

 

 

Prosazuji ochranu uprchlíků jako "objektivní nutnost", ochranu národních hranic států považuji za (zastaralou) překážku.

George Soros (zde)

Předsedá Soros Fund Management a je také ředitelem Council on Foreign Relations (Rady pro zahraniční vztahy), instituce personálně mocně propojené s Trilaterální komisí a Bildebergem.

 

 

 

 

Docent Valenčík napsal ve své knize v r.1994:

"Počítá se s vyvoláním globální destability, s vyvoláním globálního střetu, v němž by měly být nasazeny migrační zbraně.

Jde o řízené procesy MASOVÉ MIGRACE z "odepsaných" zemí, do zemí tzv. vyspělých, přičemž statisíce, miliony a možná i desetimiliony migrantů by byly využívány k vytváření mafiánských struktur, prostřednictvím nichž by byla uplatňována stínová moc destrukce (*států)."

 

ANEB

CO SE STALO SE ZÁPADNÍ SPOLEČNOSTÍ OD ROKU 1915 DO ROKU 2015?

V normální společnosti, která není příliš těmito vztahy kontaminována, hrají tyto vztahy omezenou roli. Pokud člověk porušuje obecně přijaté zásady (zakotvené právně, morálně či zvykově), hrozí mu trest a většinou je trestán.

Pokud se však vztahy založené na vzájemném krytí porušování rozbují, dochází k pravému opaku:

"...podmínkou společenského vzestupu, kariéry, pak není to, že člověk je čistý jako lilie, ale že se namočil a je vydíratelný (jinak by se mohl stát "neřízenou střelou").

V podmínkách, kdy se vztahy založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad příliš rozbují, je pak těmito vztahy kontaminován celý institucionální systém společnosti, včetně (a především) těch institucí, které mají společnost před porušováním obecně přijatých zásad uchránit.

K tomu v současné době došlo.

A kdykoli v historii k takovému zhoubnému bujení struktur (způsobujících dysfunkčnost institucionálního systému) dojde, dostává se z toho společnost velmi obtížně (zde).

Kniha docenta Valenčíka, vydaná v r.1994, viz zde.

 

Snaha dostat se mezi ty, co jsou "nahoře" (intenzivní konkurence v oblasti pozičního investování), vedla k masovému porušování obecně přijatých zásad, které bylo zprvu trestáno,

...postupně však začaly převládat vztahy mezi těmi, kteří nebyli přistižení, ale naopak, začali vytvářet clonu vzájemného krytí a začali ovládat klíčové prvky institucionálního systému v těch oblastech, které jsou nezbytné pro ochranu společnosti před porušováním obecně přijatých zásad (zde).

Propojení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad se strukturami, které mají svůj původ v pozičním investováním, definitivně zvrátilo do té doby se (alespoň částečně) prosazující tendence k vytváření rovných podmínek (tj. nezávislých na výchozích majetkových poměrech) pro společenský vzestup.

S historicky nebývalou intenzitou odstartoval proces majetkové diferenciace společnosti (*1pct nejbohatších ovládá zisky 90pct ekonomicky aktivních lidí) se všemi důsledky na celkovou nerovnost (a bezmocnost velké většiny).

Spontánní propojování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad se strukturami odvíjejícími se od pozičního investování vedlo ke ztrátě integrity zpravodajských služeb a ztrátě jejich vazby na stát.

Původně zpravodajské služby běžně využívají osoby, které lze vydírat, a vydíratelné osoby protěžují (dosazují v oblasti svého působení) tak, aby prostřednictvím nich získaly co největší kontrolu nad příslušnou oblastí (ZDE, ZDE v závěru textu).

Nyní došlo k tomu, že zpravodajské služby byly přímo vtaženy do prorůstání pozičního investování se strukturami založenými na vzájemném krytí, ztratily svoji integritu, oslabila se role centrál, zatímco na druhé straně vznikly autonomně fungující enklávy rozehrávající své hry, včetně geopolitických.

Vzájemné propojení s finanční sférou, resp. se sférou globálně centralizovaného bankovnictví již bylo jen pokračováním uvedené tendence. Zasloužilo by si samostatný rozbor, ale nelze vše najednou.

  

Citace z knihy docenta Valenčíka, vydané před 20 lety,v říjnu r.1994.

Globální "DESTABILIZACE" jako "hra na Titanik" - lidí je příliš a všichni se prý do "záchranných člunů" nevejdou.

 

V pochopení historických a společenských kontextů toho, co se dnes odehrává (globálně i lokálně) existuje spousta "nedorozumění", přežívá spousta stereotypů, iluzí ale i vysloveně zcestných pohledů.

Existence velmi vysoké míry diverzity (různosti názorů) v této oblasti, která není dostatečně kultivována schopností vyjasnit si formou komunikace pohled na některé zásadní otázky, má za následek...

...ztrátu akčnosti v případě, kdy je nutné čelit zlu.

 

 

 

 

 

-----------------

 

 

SPECIÁLNÍ BONUS č.3 a č.4

 

LATINSKÁ AMERIKA vs. USA

 

PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE.

 

Hlavní text JANY RIDVANOVÉ z r.2007

 

SOUHRN TÉMAT

ukázky z textu J. Ridvanové (plný text článku na BL v odkazu):

Úvod - dvojí metr na diktátory (seznam kauz).

Nikaragua: Ukázkový příklad politiky USA v Latinské Americe, ale i jinde.

Náš diktátor -- dobrý diktátor

Náš diktátor, dobrý diktátor (Nikaragua po Somozovi, Sandinisté vs. Contras).

Aféra Irangate: Prezidentovi muži a pokrytecký obchod se zbraněmi včera, dnes a...

Rumsfeld - obchodník se smrtí (dodávky chemických zbraní Saddámovi).

Neokonzervativci a falšování důkazů o ZHN v Iráku po 11. září.

 

 

Další zdroje:

 

Video s cz titulky "Lovci ekonomik" - ZDE - U.S. dokumentarista John Perkins

Texty Roberta Perryho - americký novinář, nejvíc známý svou rolí v informování o kontrašpionážní aféře v Íránu (pro the Associated Press and Newsweek), informoval také o psychologických operacích v partyzánské válce v Nikaragui (manuál CIA poskytnutý nikaragujským jednotkám "Contras") nebo o obchodování CIA s kokainem (mezi CIA a Contras, the US scandal in 1985).

 

dokument - Válka proti demokracii - ZDE (1hod 34min, cz titulky)

Novinář John Pilger zkoumá role Washingtonu v manipulaci latinskoamerické politiky v průběhu posledních padesáti let. První část široce pojednává o Venezuele tamním zinscenovaném puči, druhá část se věnuje dalším zemím - jde o vynikající dokument s širokým úvodem (o puči od 17.min).

/ První inscenovaný puč s odstřelovači, připomínající v mnohém další země, najdete na 20.minutě, ale doporučuji nepřeskakovat zdlouhavější úvod, je důležitý pro pochopení celého procesu dění.

Hlavní pasáž je 17. - 38. minuta, kde asi současně pochopíte, co asi událo 20.2.2014 na Ukrajině, také jak funguje "US výbor pro demokracii" - jde o zcela výlučnou "firmu" US vlády, o které přináší J. Pilger v druhé polovině filmu další informace, z mnoha dalších zemí, které měly tu čest jeho práci poznat na vlastní kůži.  /

 

 

Noam Chomsky: "Média - vytváření souhlasu

Zajímavé pozadí k tomuto poskytují dokumenty Noama Chomsky, viz jeho dílo "Média - vytváření souhlasu", uvedené ČT kolem roku 2004, video ve slovenském znění je na YT - přímý odkaz na danou pasáž o roli médií "v bohulibé státní propagandě" je ZDE a ZDE.

Například TADY hovoří o G. W. Bush sr., velmi výmluvně, v souvislosti s Panamou.

 

O dvou genocidách moderní doby hovoří Chomsky ZDE:

O Pol Potovi a jeho skutcích v Kambodži mezi lety 1975-1978, a pak o západem podporované (a stejně brutální) genocidě ve Východním Timoru, který v r.1975 napadla Indonésie (s plnou podporou USA), o které ale západ neinformoval.

"V té době se odehrály zvěrstva velmi podobná, která se odlišovala od Pol Potovy genocidy jen v jediném ohledu - byli jsme za ně odpovědní my (*Spojené státy)."

Hlavní pasáž o Východním Timoru je ZDE, hl. pasáž občanské války zde.

Zemřelo 200.000 lidí, hodně z nich bylo mučeno hladem, byli zabíjeni i novorozenci, ženy byly zneužity jako sexuální otrokyně, USA dodaly Indonésii 90% zbraní.

(Podobně špatně dopadne v r.2015 např. Jemen, kde podle OSN Spojeným státy podporovaná Saúdsko Arabská "koalice spojenců" cíleně útočí na civilisty klustrovými bombami CB105, zakázanými ve 116 zemích světa, které jsou vyráběny v USA. Civilisté jsou také trápeni hladem - 90% potravin totiž Jemen dovážel, odkazy najdete ZDE a ZDE).

Odkaz na roli OSN ve Východním Timoru je zde.

Odkaz na roli USA (bombardování r.1973, 600.000 mrtvých) v Kambodži zde.

 

 

29. 12. 2006, BL, Daniel Veselý - Pražské jaro v Latinské Americe

Pinochetova smrt je jakousi symbolickou tečkou za horory, mizérií a nelidským utrpením, ačkoliv nebyl tento diktátor z nejhorších v regionu, vezmeme-li v potaz takové zrůdy, jako byl Trujillo v Dominikánské republice, Somoza v Nikaragui, Videla v Argentině a Stroessner v Paraguayi.

Doba je již snad zralá na to, aby se svět dozvěděl pravdu o Kennedyho
Alianci pro pokrok, navzdory oficiálním kultům osobností a mýtům; aby se dalo vstřebat a racionálně pochopit, že za touto tutlanou tragédií stojí lidé, kteří jsou na Západě považovaní za nedotknutelné, ba svaté. ...

Vinou ekonomického zotročení ...zemřely hlady v chudobě a na následky léčitelných chorob miliony nešťastníků, desítky milionů bezprizorných žijí v obřích ghettech, tzv. favelas, stranou zájmu bohatých elit, v otřesných hygienických a bezútěšných podmínkách, bez vody, dostatečných kalorií, jimž se vymyká zkušenost relativně zajištěných Středoevropanů komunistického režimu.

(strukturální úpravy MMF a SB obsahovaly: demontáž slabých sociálních sítí, plošné škrty ve zdravotnictví, školství a jiných sociálních sektorech, privatizaci dolů a továren, otevření trhu hospodářsky slabých latinskoamerických zemí silným ekonomikám Spojených států a vyspělých západoevropských států v rámci politiky volného obchodu, uskutečňované především v letech 1975 až 2000, které zlikvidovaly lokální trhy zaplavením přebytkových surovin a zbožím ze Západu)

Zdroj: Wikipedia, www.dissidentvoice.org: Petras, J.: Is Latin America Really Turning Left?, 19.12. 2006

V průběhu tzv. "Zlatého věku",
v letech 1975 až 2000, proudil z těchto plundrovaných zemí zisk zejména z uloupeného nerostného bohatství do severoamerických a západoevropských bank v částce téměř jednoho bilionu dolarů, to hovoříme o oficiální cifře, ne tak o ziscích z černých transakcí (!)

Tato nestoudná loupež přispěla ohromným dílem k hospodářskému kolapsu těchto zemí a formování lidového odporu v podobě sociálních hnutí a nezřídka ozbrojeného boje (například FARC v Kolumbii, Zapatisté v mexickém Chiapasu), které jako houby po dešti zaplavily celý region.

Zdroj: www.dissidentvoice.org: Petras, J.: Is Latin America Really Turning Left?, 19.12. 2006

 

 

TEXT JANY RIDVANOVÉ (přetištěno v BL, 2007)

 

Dvojí metr na diktátory

Přístup USA k diktátorům není jednotný, což k důvěryhodnosti americké zahraniční politiky příliš nepřispívá.

Apartheid v Jižní Africe

V minulosti to byla např. tichá podpora americké vlády politice apartheidu v Jižní Africe. Tehdejší president R. Reagan výrazně navýšil armádní výdaje USA v této zemi a to navzdory protestům mezinárodního společenství a snahám Kongresu snížit množství amerických investic v JA. Jen málo Američanů si tehdy uvědomovalo, co všechno jihoafrický Bothův režim představoval.

Bohužel podobných vztahů přátelství mezi diktátory a USA, založených na atraktivnosti amerických dolarů a z nich plynoucí vstřícnosti americkým zájmům, je celá řada.

V minulosti se takové přízni Spojených států těšili např. generál Franco ve Španělsku, šáh Réza Páhlaví v Íránu, generál Doe v Libérii, Park Chung Hee v Jižní Korei, Diem ve Vietnamu, generál Suharto v Indonésii, Marcos na Filipínach, Batista na Kubě, Somoza v Nikaragui, generál Noriega v Panamě, generál Armas v Guatemale, Cordova v Hondurasu, Pinochet v Chile...

v neposlední řadě generál Martinéz v El Salvadoru, jenž postoj k lidským právům jasně vyjádřil slavnou větou:

"Větším zločinem je zabít mravence, než člověka".

K moci se dostal roku 1931. Popravil 40 000 sedláků a tisíce dalších "podezřelých levičáků". Důvodem k podezření byly např. světlé vlasy. Světlovlasé lidi totiž považoval za bolševiky. Oni i všichni místní indiáni nalezli svou smrt v masových hrobech. Ale byl to antikomunista, tudíž jeho přístup k vládnutí byl pro Spojené státy jaksi vedlejší.

/ * Oliver Stone uvedl ve svém cyklu "Neznámé dějiny Spojených států informaci, že Salvador byl po válce ve Vietnamu nejnákladnějším projektem USA v 70.letech, navazovalo na něj až vyzbrojování mudžahedínů pro válku v Afghánistánu v 80. letech, proti Sovětskému svazu. /

Během studené války americká zahraniční politika "vměšování se do vnitřních záležitostí jiného státu", což je v rozporu s Chartou OSN, vysloužila Latinské Americe přezdívku "The American backyard" - americký dvoreček.

 

Jedním z nejznámějších případů této politiky byli, zejména ze strany CIA podporovaní, kontras v Nikaragui.

 

Nikaragua: Ukázkový příklad politiky USA v Latinské Americe, ale i jinde

USA podporovaly jednotlivé nikaragujské režimy jak finančně tak vojensky v boji proti povstalcům, kterým se nelíbilo, že jejich hospodářství je de facto v rukou americké vlády.

Nejsilnější vlna odporu se zvedla v roce 1928. Vedl ji Augusto Cesar Sandino.

Povstalci bojovali hlavně proti přítomnosti americké armády na území Nikaragui. V roce 1933 sandinovci docílili stažení americké námořní pěchoty z nikaragujského území. Udržování pořádku v zemi přešlo do rukou národní gardy, které velel Anastasio Somoza.

Somosa dal Sandina zabít, čímž odstranil konkurenci a v roce 1937 byl zvolen prezidentem.

Anastasio Somoza a po něm jeho synové vládli pevnou rukou diktátorů přes 40 let. Režim zavíral, mučil a zabíjel všechny příslušníky opozice. Somozovi však nespolupracovali se Sovětským svazem, tudíž se jejich vojenská diktatura americké vládě nijak nepříčila, ba naopak. V době represí páchaných na nikaragujském obyvatelstvu USA v Luisi Somozovi spatřovaly věrného spojence - a tím také byl.

Svoji zemi vedl k vojenské a ekonomické závislosti na Spojených státech. Ve 40. letech směřovalo devadesát procent nicaragujského exportu do Spojených států a Somoza svou národní gardu opíral o podporu USA. Spoluprací s tímto brutálními režimem si Spojené státy udržovaly zásadní vliv na nikaragujské hospodářství. Vliv na ekonomiku byl tím hlavním důvodem, proč USA v Latinské Americe před studenou válkou i během ní tak často intervenovaly, bez ohledu na vůli tamního obyvatelstva.
 

Náš diktátor - dobrý diktátor (zlom po r.1981, US podpora pro Kontras)

Brutalita somozovské diktatury dosáhla vrcholu 10. ledna 1978, zavražděním rozhodného odpůrce režimu, Pedra Joaquína Chamorra. Narůstající odpor obyvatelstva proti Somozovi přerostl v občanskou válku. Té už si všimli i někteří členové amerického Kongresu, ale hlavně si ji všimla americká veřejnost a spolu s ní i prezident Jimmy Carter.

USA začaly pro změnu financovat a dodávat zbraně sandovské Frontě národního osvobození. Tedy paradoxně hnutí, které Američany z Nikaragui v roce 1933 vyhnalo. Somoza uprchl do exilu, kde byl v roce 1980 zavražděn. Až do té doby stála občanská válka 50 000 životů a statisíce lidí musilo z Nikaragui uprchnout.

Sandinisté ustavili vojenskou vládu, která se ujala řízení země. Obrovské sociální a hospodářské problémy země chtěli řešit s americkou podporou, ale neodmítali pomoc ani od SSSR.

Z pohledu USA však jakýkoli kontakt mezi Nikaraguou a Sovětským svazem znamenal větší "ohrožení demokracie a lidských práv", než bývalý diktátor Somoza.

 

Kontras

Bílý dům na to reagoval v lednu 1981 tím, že Spojené státy zastavily veškerou pomoc Nikaragui a uvalily na ni tvrdé ekonomické sankce. Rok nato podepsala Nikaragua smlouvu o vzájemné pomoci se Sovětským svazem.

Hlavní zbraní USA se v tomto konfliktu stali proti-sandinističtí partyzáni, označování jako kontras.

Kontras byli paradoxně spojeni se stoupenci svrženého Somozy. V oblasti měli minimální podporu. Nicméně v roce 1981 vyčlenila CIA dvacet miliónů dolarů, doposud největší částku na jednu operaci, za účelem vybudování pětisetčlenné vojenské jednotky. Jejím posláním bylo spojit se s kontras a spolupracovat s nimi na politických a vojenských operacích proti nikaragujské vládě.

Kontras operovali s pomocí CIA a byli jí i do značné míry řízeni. Zprvu neměli moc úspěchů. Na veřejnost se například dostal dokument Pentagonu z července 1983, ve kterém se píše, že "v Nikaragui neexistuje podpora pro demokratický odpor", tedy kontras.

Dalším jasným signálem nikaragujského lidu, že o kontras nestojí, bylo hlasování ve volbách 10.ledna 1985, ve kterých se značnou převahou zvítězil prezidentský kandidát sandinistů Daniel Ortega Saavedra. Ale hlavní příčinou neúspěchů kontras byly jejich akce podnikané proti nikaragujskému obyvatelstvu, kterým se ještě dnes nechce věřit.

Jen v letech 1982-1984 zavraždili kontras přes 7000 civilistů. Podle mezinárodní organizace bojující proti chudobě ve světě - Oxfam, byli hlavními cíli kontras jednotliví vůdci a místní organizátoři, kteří se nejvíc zasazovali o zlepšení života chudých.
 

Vsuvka z textu Daniela Veselého "Pražské jaro v Latinské Americe (zde):

Existují pevné a doložitelné důkazy o metodách těchto ze strany USA podporovaných zabijáckých komand...

V Salvadoru tato komanda prošla městem, které do základů zničila, nechala za sebou znásilněné ženy, pověšené z kůlů vzhůru nohama, s odřezanými prsy a skalpovanými obličeji.

V Nikaragui například tzv. Contras (žoldáci vycvičení a financování CIA) prošli městečkem, znásilnili čtrnáctiletou dívku, podřízli ji hrdlo, odřízli hlavu od trupu a nabodli ji na kůl, aby zastrašili místní bezbranné civilisty.

V Guatemale shromáždili najatí vrazi populaci městečka na ústředním náměstí, oddělili muže od žen, oběsili je, načež znásilnili a pozabíjeli ženy; děti odvlekli k nedaleké říčce, mlátili jimi o skálu a zbytky nechali napospas vodě.

Zdroj: www.chomsky.info : Chomsky, N.: The Empire and Ourselves, 1985

 

 

Aféra Irangate

Prezidentovi muži a pokrytecký obchod se zbraněmi včera, dnes a...

V roce 1984 se zpravodajské výbory Kongresu dozvěděly od mezinárodní organizace Americas Watch, ale i od sloužících CIA vůdců kontras, že
tato skupina "bojovníků za demokracii" znásilňovala, mučila a zabíjela neozbrojené civilisty včetně dětí, že upalovali, rozčtvrcovali, oslepovali a usekávali hlavy skupinám civilistů, opět včetně žen a dětí.

Tyto lidi však prezident Ronald Reagan označoval za bojovníky za svobodu a tvrdil, že mají stejnou mravní výši, jako "naši otcové zakladatelé".

Podporu Spojeným státům projevila i britská premiérka Margaret Thatcherová, v lednu 1984 slovy:

"My podporujeme záměr Spojených států hájit a prosazovat klidnou změnu, demokracii a ekonomický rozvoj ve Střední Americe".

Válka za tuto "demokracii" však byla velice nákladná a nepřinášela žádné výsledky. Kongres tedy rozhodl o zastavení jejího financování.

S tím ale nesouhlasila CIA a NSC (Národní bezpečnostní rada).

 

Nezávisle na většině vládních činitelů, CIA spolu s několika členy NSC spustila akci, která v dějinách tajných služeb a státní moci neměla obdoby.

Do historie se zapsala jako aféra Irangate.

Tyto vládní struktury organizovaly obchod s drogami a zbraněmi podle zásady drugs-for-guns (drogy za zbraně). Zbraně prodávaly do Iránu, na který USA v důsledku islámské revoluce v roce 1979, uvalily zbrojní embargo. (video zde)

A zároveň /*dodávali zbraně/ Iráku, americkému spojenci, který právě s Iránem vedl válku (válka s Íránem 1980-1988).

Vedle konvenčních zbraní však USA Saddámovi prodaly i celou řadu značně kontroverzních látek. V roce 1994 Senate Banking Committee (Finanční výbor Senátu) totiž zjistil, že během Reaganova období...

Spojené státy prodaly Iráku značné množství bakteriologických kultur, ze kterých se dají vyrábět biologické zbraně hromadného ničení (dále jen ZHN). Biologické ZHN jsou známé pro svou plošnou ničivost a nízkou cenu. Saddáma tato zásilka však stála 1,5 milion USD (na to přišlo ministerstvo obchodu USA již v roce 1988). Kolik toho tedy asi bylo?

 

Rumsfeld - obchodník se smrtí (Irák, dodávky chemických a biolog. zbraní)
 

Donald Rumsfeld, jako zvláštní vyslanec prezidenta Reagana, Husajnovi tyto prostředky pro výrobu biologických ZHN prodal s nálepkou "materiál pro výzkum medicíny".

Ve Washington Post z 30. prosince 2002 na toto téma najdete článek Michaela Dobbise:

U.S. Had Key Role in Iraq Buildup Trade in Chemical Arms Allowed Despite Their Use on Iranians, Kurds (USA měly klíčovou roli v budování iráckého průmyslu chemických zbraní, přestože je Irák používal na kurdské obyvatelstvo).

A ve Financial Times článek s názvem:

Spider's Web: The Secret History of How the White House Illegally Armed Iraq (Pavoučí síť: Tajná minulost, jak Bílý dům ilegálně vyzbrojil Irák).

Působilo to tedy přinejmenším pokrytecky, když ten samý člověk, který Husajnovi zbraně hromadného ničení (dále jen ZHN) prodal, proti němu později vedl vojenské tažení s odůvodněním, že má ZHN...

 

Rumsfeldovo pokrytectví v souvislosti s nešířením ZHN by nemělo překvapit ty, kteří vědí o jeho postavení výkonného ředitele mezinárodní farmaceutické společnosti G.D. Searle, v letech 1977 až 1985.

Tato společnost na zmíněném obchodu s jedovatými látkami vydělala více než milion dolarů. Na stránkách Guardianu o tom píše např. George Monbiot v článku Chemical hypocrites (Chemičtí pokrytci).

A v mnoha jiných novinách jako např. The New York Times, Los Angeles Times nebo Washington Post se dozvíte, že dnes je to paradoxně Pentagon, který při honbě za povstalci v Iráku používá ZHN, které bohužel nejsou tak dokonalé, aby dělaly rozdíl mezi povstalci a civilním obyvatelstvem ve městě plném lidí, jak se to stalo ve Falluje 2004.

/ * Asi vás nepřekvapí, že tento případ byl nedávno Světovou zdravotnickou organizací WHO zameten pod koberec (zde), ač tamní novorozené děti mají následky podle článků britského Independent srovnatelné s následky radiace v Hirošimě a Nagasaki..., spekuluje se o tom, že USA asi použily munici "s ochuzeným uranem", následky jsou tragické - ZDE. /

V Guardianu o tom píše opět George Monbiot v článku s názvem:

The US used chemical weapons in Iraq - and then lied about it

(USA v Iráku použily chemické zbraně a pak o tom lhaly).

Názvosloví chemických a biologických zbraní, jejich rozdělení podle Smlouvy o konvenčních chemických zbraních a jejich dopad na lidský organismus pak podrobně rozebírá Karel Dolejší na Britských listech: "Je přece jen pochybné, zda použití bílého fosforu lze označit za chemický útok", kde dochází k závěru, že "Je mimo veškerou pochybnost, že užití zápalných granátů s bílým fosforem v městském prostředí za přítomnosti mnoha civilistů je odsouzeníhodné."

Ženevské Úmluvy o konvenčních zbraních však paradoxně použití bílého fosforu nezakazují. Jsou vedeny jako osvětlovací bomby. Úmluva nepočítá s tím, že by je někdo použil v blízkosti lidi.

Proto se americká armáda způsobem použití těchto zbraní dopustila porušení celého balíku desítky let platných mezinárodních dokumentů upravujících způsob vedení války a ochranu obětí války, jimiž jsou i Američané beze zbytku vázáni.

 

 

Vraťme se však ještě do minulosti k aféře Irangate, která přímo souvisí s přítomností.

Za zásilky zbraní do Latinské Ameriky se platilo hlavně kokainem.

Logistické propojení mezi USA a Latinskou Amerikou se uskutečňovalo prostřednictvím letecké společnosti Southern Air Transport, která zároveň celý obchod zajišťovala.

Machinace CIA a NSC vyšly najevo, když v říjnu 1986 nikaragujské vládní oddíly sestřelily letadlo Southern Air Transport. Jediný člen posádky, který zřícení přežil, byl zajat a přiznal, že jednali z pověření CIA.

Jak se ukázalo, do aféry byli zapleteni i ředitel CIA William Casey, členové Národní bezpečnostní rady Robert McFarlane a John Poindexter a přímo v Nikaragui podplukovník Oliver North a Richard Secord.

McFarlane byl později odsouzen za zatajování informací. Poindexter a North za křivou přísahu a za to, že zničili důkazní prostředky. Ředitel CIA W. Casey nemohl být kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu vyslechnut a krátce nato zemřel na infarkt.

Ale i ostatní se spravedlnosti vyhnuli, ovšem poněkud příjemnějším způsobem.

Roku 1989 totiž zvítězil v prezidentských volbách jejich starý známý a omilostnil je.

Ano, řeč je o G. Bushovi starším, který byl shodou okolností ředitelem CIA v roce 1974. Lidé z těchto struktur jsou známi svou soudržností...

 

Když se do úřadu roku 2001 dostal syn zmiňovaného prezidenta (G. W. Bush jr.), jmenoval odsouzeného Johna Poindextra ředitelem Bezpečnostní informační služby Pentagonu (Information Awareness Office).

Na stránkách Guardianu tuto událost komentoval John Sutherland pod titulkem:

"No more Mr Scrupulous Guy. How one of the two brains behind the Iran-Contra scandal this week became one of America's most powerful men". (Jak se jeden z mozků aféry Irán-kontras stal jedním z nejmocnějších mužů dnešní Ameriky).

Za zmínku stojí i další odsouzený za aféru Irangate, kterému udělil G. Bush milost a funkci. Je jím Elliott Abrams. Ten během zvěrstev páchaných americkou armádou v El Salvadoru a hlavně v Guatemale tyto skutečnosti kryl. Z jaké pozice? Byl na ministerstvu náměstkem pro lidská práva (!) a poté také náměstkem pro vnitřní záležitosti.

Ve vládě G. W. Bushe se uplatnil jako člen Národní bezpečnostní rady (NSC).

Byl jedním z hlavních architektů války v Iráku a také patří do rodiny neokonzervativců.

 


Neokonzervativci opět za mřížemi?

- o falšování důkazů o ZHN v Iráku a následné pomstě agentovi, který odmítl falšování podepsat (zveřejněním profesní identity jeho ženy, která byla také agentem)

Lewis "Scooter" Libby, bývalý šéf kanceláře viceprezidenta Cheneyho, byl v březnu tohoto roku uznán vinným ze lži před velkou porotou a bránění spravedlnosti.

Kauza se týká čtyř let starého vyšetřování odhalení totožnosti Valerie Plame, agentky CIA.

Do případu je zapleten dokonce sám prezident, viceprezident a prezidentův poradce Karl Rove. V kauze, která začíná nabírat rozměrů Watergatu, se de facto jedná o pomstu zmíněných pánů Josefu Wilsnovi, manželovi V. Plame, který byl CIA vyslán do Afriky, aby ověřil zprávu, že si Husain z Nigérie nakoupil materiál potřebný k výrobě ZHN (pověstné Niger documents).

Wilson tuto zprávu nepotvrdil, nicméně administrativa veřejnost "informovala", že zpráva byla pravdivá. Rozčílený Wilson reagoval článkem v New York Times - What I didn't find in Africa (Co jsem v Africe nenalezl) a spor byl na světě.

Did the Bush administration manipulate intelligence about Saddam Hussein's weapons programs to justify an invasion of Iraq?

Based on my experience with the administration in the months leading up to the war, I have little choice but to conclude that some of the intelligence related to Iraq's nuclear weapons program was twisted to exaggerate the Iraqi threat.


Další za mřížemi by mohl být jeden z nejštědřejších otců neokonzervativního hnutí, Conrad Black, který stojí v čele mezinárodního mediálního konglomerátu
Hollinger Inc. Vlastní přes čtyři sta novin po celém světě. Dnes však čelí obvinění od zpronevěry přes bránění spravedlnosti až po vydírání.

Vznešená hesla neokonzervativců jako: "Spojme sílu Ameriky s jejími idejemi", pod světlem těchto událostí a dalších detailů, týkajících se období příprav na iráckou invazi, které v právě vydané knize popisuje i G. Tenet, bývalý ředitel CIA, umožňují více než jasně rozkrýt propagandu (lež) za těmito slovy.

 

Hlavní důvody Reaganovy administrativy pro zveličení hrozby levicového režimu v Nikaragui (* a podporu brutálních Kontras)

...vidím v tlaku, který na něj vyvíjela pravice, prosazující tvrdý postup proti SSSR na všech frontách.

Do této skupiny patřili mj. americká velvyslankyně při OSN Jeane Kirkpatrick, ředitel CIA William Casey a ministr obrany Caspar Weinberger.

Této skupině se podařilo zmařit snahy ministerstva zahraničí Spojených států o vyjednávání se sandinovským režimem a v další fázi získali prezidentovo povolení k podpoře antikomunistických povstalců, kteří bojovali proti vládním složkám.

Dalším krokem bylo přesvědčit veřejnost a Kongres k získání prostředků na podporu povstalců.

Na členy Kongresu pak vyvíjeli nátlak hrozbami, že oponování Reaganově politice by je mohlo vystavit obvinění z mírnosti vůči komunismu. Od obvinění z přílišné tolerance vůči komunistům totiž nebylo daleko k obvinění ze sympatií s komunisty a to v té době bylo vážné obvinění.

 

A co mohla dělat malá latinskoamerická země?

V podstatě nic, ale něco přece jen. Obrátila se na Mezinárodní soudní dvůr v Haagu.

Ten v červnu 1986 odmítl tvrzení USA, že ve své politice vůči Nikaragui podniká kolektivní sebeobranu, a prohlásil, že Spojené státy porušily své závazky podle běžného mezinárodního práva nezasahovat do vnitřních záležitostí jiného státu.

Přistup USA to samozřejmě nezměnilo.

Za pozitivní krok v této souvislosti považuji přístup Billa Clintona, který se při své prezidentské návštěvě jihoamerického regionu za studenoválečnou politiku USA v Latinské Americe omluvil. Seznam Amerikou podporovaných diktátorů se však i dnes utěšeně rozrůstá.

 

- tolik ukázka z práce Jany Ridvanové.

 

 

Další doporučené zdroje:

 

Pokud vás zajímá další část její bakalářské práce o neokonzervativcích (republikánské strany) v USA, pak doporučím její další text na BL (2007), který je výtažkem její práce:

Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr,

- kde zvlášť druhá část hovoří velmi konkrétně o "práci" neokonzervativců kolem r.1998.

 

Podobně kvalitním zdrojem (s mnoha odkazy) je kniha diplomata Belici (Miroslav a jeho syn Tomáš):

"Co nezavály písky Mezopotámie - Lekce z manipulace a servilnosti"

(nakladatelství Epocha, 2011)

 

Samozřejmě nelze vynechat kvalitní dílo režiséra a válečného veterána, pana Olivera Stone, který v svém cyklu:

Neznámé dějiny Spojených států (uvedla jej ČT, 2015)

doložil mnoho významných skutečností, které jsou médii hlavního proudu tlumeny.

/ Akorát 10. díl cyklu neměl dostatečný časový odstup od událostí dopadení Bin Ládina, takže od 39.min již je třeba hledat aktuálnější zdroje. Předchozí pasáž o financování prezidenta Obamy a jeho kampaně je ale plně aktuální. /

 

Vietnam, the Phoenix Program, the CIA/DEA Connection, and Modern Day Terror in Latin America

- by author and CIA expert, Douglas Valentine (short audio preview here)

Guillermo and Douglas discuss the origins of The Phoenix Program, the exportation of these methods and tactics to Latin America (Salvador Option), and the ways in which Phoenix lives on today. We discuss the merger of the "war on drugs" and the" war on terror," how and why the CIA influences and directs "Narco-Terrorists" in the form of "drug cartels" in present-day Mexico, and how The Agency maintains control through social engineering practices and manufactured crises in the United States and throughout the world.

 

 

Co se týče chemických zbraní a jejich dodávek Saddámovi (během války Iráku s Íránem, po r.1979), tak je třeba vidět, že se na tomto podílely i evropské západní země, také pomáhaly diktátorovi s vyzbrojením, prodloužením doletu jeho letadel, apod.

Šlo o mstu Íránu, v srdci této války byla chamtivost a touha po ropě - ta chamtivost spočívala v tom, že Británii a dalším zemím nestačilo, že mají přístup k této ropě, chtěli navíc většinu zisků z jejího prodeje, při velmi nuzných pracovních podmínkách tamních pracovníků - návrh o dělení zisků 50:50 zamítli, zemi pronásledují víc než 50 let, ač dohoda byla tehdy v 50.letech možná.

Více viz:

- anglická wikipedie - Anglo Persian Oil Company (APOC byla předchůdkyně BP).

- Kanadský LeMonde Diplomatique - Když náš přítel Saddám zplynovával Kurdy... (ZDE).

(tam poslední kapitola: "Protected by The West".)

 

 

 

Lži o zbraních hromadného ničení v Iráku.

...to říká Paul R. Pillar, vedoucího oddělení zpravodajských služeb CIA pro Blízký východ a jižní Asii v letech 2000 - 2005 !!

ZDROJ - US noviny FOREIGN AFFAIRS, série článků, 2006 - ZDE

Bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.



Pillar pokračuje: "Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem, což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Dále Pillar dodává: Nicméně vycházejíc z konstrukce lží, Bush varuje Kongres slovy:"Nemůžeme dopustit, aby se Al Kajda stala šiřitelem Saddámova šílenství."

Ale Bushovu lež překonává ještě ministr obrany D. Rumsfeld, když pronese, že "Americké zpravodajské služby mají neprůstřelné důkazy (bulletproof evidence) o spojení Al Kajdy a vlády Saddáma Husajna."

Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli."

 

 

 

The Daily Currant , 20. 3. 2013 - George W. Bush Apologizes for Iraq War

George W. Bush, v Malajsii podle Charty OSN odsouzený válečný zločinec za vylhanou válku v Iráku a mučení v Guantanámu, se v r.2013 veřejně omlouvá za válku v Iráku:

"Byla to má největší chyba, chybějící důkazy o zbraních hromadného ničení jsme si vyrobili, přijímám za toto plnou odpovědnost."

G. W. Bush:

"Personally, I truly believed that Saddam Hussein had weapons of mass destruction. But when we couldn't find the evidence, we fabricated it."

"It was wrong to misoverexaggerate the nature of the threat. And although men like Dick Cheney, Paul Wolfowitz and Douglas Feith were the most directly involved, ultimately I was the man at the top and I accept full responsibility.

 

Hillary Clinton na svůj soud kvůli Libyi teprve čeká - ZDE.

 

 

 

23. ledna 2011 - Bush and Blair found guilty of war crimes for Iraq attack.

A tribunal in Malaysia applies the Nuremberg Principles to brand the two leaders as war criminals.

 

 

Znalec Blízkého východu: Budovy nespadly kvůli nárazu letadel, byl to inside job.

 

 

Britští experti v několika článcích uvedli (např. ZDE)

Války v Iráku a Afghánistánu byly nejméně efektivní v historii Británie. Daňové poplatníky stály 29mld liber a získali jsme za to jen vzestup terorismu a bezpečnostních hrozeb (ISIL, Tálibán, Al Kajda všude posílily).

Byly řízeny BEZ OHLEDU na doporučení dlouholetých odborníků na regiony Středního východu a severu Afriky, bez ohledu na zprávy a varování tajných služeb. Všechna doporučení specialistů politici ZCELA ignorovali.

Největší strategickou chybou bylo odstranění Saddáma Husajna.

 

 

ZDE  - 26. ledna 2015 6:00 Lidovky:

Za Islámský stát může absurdní invaze USA do Iráku, shodují se experti.

Na světlo světa se má zanedlouho dostat zpráva, dokumentující pozadí invaze, exporadci ale už nyní tvrdí, že válku vedli nekompetentní, naivně uvažující lidé. Strategických chyb prý bylo od začátku nepočítaně.

Blairově kabinetu se přezdívalo pohovková vláda. "Byla silně neformální a neměla žádné hloubkové informace. Nezadávala žádné výzkumy a nedokázala odhadnout důsledky svých činů," uvádí Toby Dodge, tehdejší profesor na londýnské univerzitě Queen Mary.

 

 

 

A nakonec plně aktuálně...

6. července 2016, iDNES

Britská vyšetřovací komise tvrdě odsoudila invazi do Iráku v roce 2003.

Británie se do ní zapojila bez uspokojivého právního základu a podryla tak autoritu OSN, oznámil její šéf John Chilcot. Západ podle něj neměl uspokojivé důkazy o tom, že někdejší prezident Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení.



Vstup západních vojsk na území Iráku podle něj neměl uspokojivý právní základ, nečekalo se ani na souhlas Rady bezpečnosti OSN.

Americké zprávy o tom, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení, byly podle Johna Chilcota nepodložené, ačkoli je před invazí nikdo nezpochybnil. Komise navíc konstatovala, že plánování celé akce bylo zcela nepřiměřené.

Vyšetřování přiměřenosti celé invaze Britům trvalo sedm let. Komise vyslechla více než 150 svědků a prostudovala 150 tisíc stran dokumentů.

"Za jakékoli chyby přijmu plnou odpovědnost bez výjimek a výmluv," reagoval na zprávu Chilcotovy komise expremiér Tony Blair. "Rozhodnutí jsem přijal v dobré vůli a věřil jsem, že je v nejlepším zájmu země," řekl agentuře Reuters. (*Narážel zde také na souvislosti s útoky 11.září).

Boje si vyžádaly (podle US zdrojů) přes 150 tisíc mrtvých civilistů (*podle mezinárodní organizace Lékaři proti jaderné válce ale zemřelo v širší souvislosti s konfliktem na 700.000 civilistů).

 

Navíc spojitost Iráku s útoky 11. září se NIKDY neprokázala, jak potvrdil např. generál Wesley Clark (video z r.2007) nebo Artur Clark - poradce čtyř US prezidentů v otázkách bezpečnosti a terorismu, který dokonce na protest proti této zfalšované válce opustil US administrativu a vydal knihu "Against All Enemies" (2004).

 

 

Lékaři proti jaderné válce (IPPNW) - ZDE

 

K tomuto napsal časopis TÝDEN článek ZDE, z kterého vybírám:

"S vpravdě děsivými údaji (že v souvislosti se třemi válkami NATO zemřelo až 1.3mil lidí) seznámily souběžně veřejnost tři sekce IPPNW (International Physicians for the Prevention of Nuclear War) ve druhé polovině března v Berlíně, Washingtonu a Ottawě.

Příslušnou studii s názvem - Počítání těl. Čísla obětí po 10 letech "války s terorem" (Body Count. Casuality Figures after 10 Yers of the "War on Terror") - vypracovali aktivisté IPPNW spolu s dalšími podobně zaměřenými skupinami.

IPPNW je celosvětové uskupení národních lékařských organizací, které se snaží pomáhat zabránit jaderné válce a jež podporuje jaderné odzbrojení. Aktuálně má kolem 150 tisíc členů ve více než 50 zemích. Roku 1985 organizace získala Nobelovu cenu za mír.

 

 

 

Jde pouze o peníze:

Colonel Lawrence Wilkerson,  (zde):

We made a ton of money off of World War I, and we really didn't contribute a whole lot, if you'll remember. We were only really there substantially for a very short period of time, roughly April 1917 to Armistice Day.

So there is a group that's interested in this kind of thing--and this group alarms me probably more than any other in the world,

...and particularly my own country--that is interested in a constant state of war, or as near a constant state as possible, because they sit behind all the belligerents

and make money.

 

 

 

 

 

 

SPECIÁLNÍ BONUS č.4

 

POUŽITÍ CHEMICKÝCH ZBRANÍ V SÝRII

 

Málem spustilo další válku - opět na vylhaných důkazech.

Narozdíl od Libye (kde zásah na lživých důvodech prosadila H. Clinton) se ale Obama tentokrát dokázal ubránit vojenským jestřábům - zásah pouhé dva dny před spuštěním odvolal - po zjištění, že chemickými zbraněmi neútočil Assad.

 

Článek popisuje detaily tohoto momentu, kdy pádem Sýrie mohl Daeš výrazně posílit, což by mělo dalekosáhlé důsledky i pro Evropu.

 

 

Seymour Hersh - "The Red Line and the Rat Line"

- ZDE

"Ostrá hranice (pro použití zbraní) a krysí plán (pro použití zbraní)"

 

- Analýza slavného amerického investigativního reportéra, kterou publikoval London Review of Books..

(česky viz T. Spencerová - Za sarinovým útokem u Damašku bylo Turecko. )

 

V roce 2011 vedl Barack Obama spojeneckou vojenskou intervenci v Libyi bez souhlasu US Kongresu.

Loni v srpnu (2013) po sarinovém útoku na předměstí Damašku v Ghouta byl připravený zahájit letecký spojenecký útok, tentokrát pro potrestání syrské vlády za údajné překročení "červené linie", kterou stanovil v roce 2012 pro použití chemických zbraní.

Méně než dva dny(!) před samotným leteckým útokem v Sýrii oznámil prezident Obama, že bude potřebovat souhlas Kongresu pro intervenci.

Útok byl odložen z důvodu přípravy Kongresu na slyšení a následně zrušen, když Obama přijal nabídku syrského prezidenta Bašára Asada, že se vzdá chemického arzenálu, v dohodě dojednané prostřednictvím Ruska.

Proč se Obama zpozdil a následně zrušil útok v Sýrii, když se předtím nestyděl vřítit se do Libye?

Odpověď spočívá ve střetu mezi těmi v jeho administrativě, kteří byli odhodláni prosazovat onu červenou čáru (CIA), a mezi vojenskými vůdci (Pentagonem), kteří si mysleli, že jít do války by bylo jednak neodůvodněné (Asad ten útok nespáchal) a potenciálně pro USA naprosto katastrofální (*zavlečení do války v zájmech Turecka).

 

CITACE ZÁSADNÍ PASÁŽE ORIGINÁLNÍHO TEXTU:

(Souhrn - Plánování velkého zásahu v Sýrii, následné pochybnosti o tom, kdo útočil chemickými zbraněmi, pak politikaření - může US president prohlásit, že se zpravodajské služby USA zmýlily?
- Nemůže, ale také nechce opakovat Bushův scénář ZHN v Iráku z r.2002. Takže rétorika navenek zůstává stejná, ale útok je odvolán...)


The former intelligence official said that many in the US national security establishment had long been troubled by the president’s red line: ‘The joint chiefs asked the White House,

“What does red line mean?

How does that translate into military orders?

Troops on the ground? Massive strike? Limited strike?”

They tasked military intelligence to study how we could carry out the threat. They learned nothing more about the president’s reasoning.’

 

In the aftermath of the 21 August attack Obama ordered the Pentagon to draw up targets for bombing.

Early in the process, the former intelligence official said, ‘the White House rejected 35 target sets provided by the joint chiefs of staff as being insufficiently “painful” to the Assad regime.’ The original targets included only military sites and nothing by way of civilian infrastructure.

Under White House pressure, the US attack plan evolved into ‘a monster strike’:

two wings of B-52 bombers were shifted to airbases close to Syria, and navy submarines and ships equipped with Tomahawk missiles were deployed.

‘Every day the target list was getting longer,’ the former intelligence official told me.

‘The Pentagon planners said we can’t use only Tomahawks to strike at Syria’s missile sites because their warheads are buried too far below ground, so the two B-52 air wings with two-thousand pound bombs were assigned to the mission. Then we’ll need standby search-and-rescue teams to recover downed pilots and drones for target selection.

It became huge.’

The new target list was meant to ‘completely eradicate any military capabilities Assad had’, the former intelligence official said.

The core targets included electric power grids, oil and gas depots, all known logistic and weapons depots, all known command and control facilities, and all known military and intelligence buildings.

 

Britain and France were both to play a part.

On 29 August, the day Parliament voted against Cameron’s bid to join the intervention, the Guardian reported that he had already ordered six RAF Typhoon fighter jets to be deployed to Cyprus, and had volunteered a submarine capable of launching Tomahawk missiles.

The French air force – a crucial player in the 2011 strikes on Libya – was deeply committed, according to an account in Le Nouvel Observateur;

François Hollande had ordered several Rafale fighter-bombers to join the American assault. Their targets were reported to be in western Syria.

 

 

By the last days of August

the president had given the Joint Chiefs a fixed deadline for the launch.

‘H hour was to begin no later than Monday morning [2 September], a massive assault to neutralise Assad,’ the former intelligence official said.

So it was a surprise to many when during a speech in the White House Rose Garden on 31 August Obama said that the attack would be put on hold, and he would turn to Congress and put it to a vote.

 

...the studies done by Western intelligence "were inconclusive as to the type of gas it was".

 The word “sarin” didn’t come up. There was a great deal of discussion about this, but since no one could conclude what gas it was, you could not say that Assad had crossed the president’s red line.

By 21 August, the former intelligence official went on, ‘the Syrian opposition clearly had learned from this and announced that “sarin” from the Syrian army had been used, before any analysis could be made, and the press and White House jumped at it. Since it now was sarin, "It had to be Assad."

Last April, after an optimistic assessment of rebel progress by the secretary of state, John Kerry, in front of the House Foreign Affairs Committee,
Dempsey told the Senate Armed Services Committee that ‘there’s a risk that this conflict has become stalemated.’

 

The Porton Down report caused the joint chiefs to go to the president with a more serious worry:

that the attack sought by the White House would be an unjustified act of aggression.

The president’s decision to go to Congress was initially seen by senior aides in the White House, the former intelligence official said, as a replay of George W. Bush’s gambit in the autumn of 2002 before the invasion of Iraq:

‘When it became clear that there were no WMD in Iraq, Congress, which had endorsed the Iraqi war, and the White House both shared the blame and repeatedly cited faulty intelligence.

If the current Congress were to vote to endorse the strike, the White House could again have it both ways – wallop Syria with a massive attack and validate the president’s red line commitment, while also being able to share the blame with Congress if it came out that the Syrian military wasn’t behind the attack.’

Although the strike plans were shelved, the administration didn’t change its public assessment of the justification for going to war.

‘There is zero tolerance at that level for the existence of error,’

the former intelligence official said of the senior officials in the White House.

They could not afford to say:

“We were wrong.”
 

 

 

Hersh v analýze mimo jiné dokládá, o čem se (na hranici jistoty) spekuluje už dlouho – tedy fakt, že za masakrem nebyl Damašek.

Podle Hershových zjištění laboratoře britské armády v Porton Down vyloučily, že by vzorek použité bojové látky pocházel z arzenálu syrské armády.

Vzorek prý přitom Britům dodal Rus, který byl "dobrým zdrojem, člověk s možnostmi, vědomostmi, který už v minulosti prokázal, že mu lze věřit."

Britové Američany jen pár dní před zahájením agrese varovali, že vše byla jen past.

V té době bylo Turecko jedinou zásobovací trasou zbraní a pomoci rebelům do Sýrie a USA se už loni v půli roku většího vyzbrojování rebelů zřekly. "Bez americké podpory rebelům se Erdoganův sen o proměně Sýrie ve svůj klientský stát rozplýval," cituje Hersh jednoho bývalého činitele tajných služeb.

"Erdogan věděl, že když Asadova Sýrie válku vyhraje, poražení  rebelové se pak stejně snadno obrátí proti němu samotnému, kam jinam by taky šli? Měl by tak tisíce radikálů na svém zadním dvorku."

 

Zpravodajské analýzy už tehdy varovaly, že turecké vedení vyjadřuje potřebu udělat něco, co vyvolá americkou vojenskou reakci.

Koncem loňského léta měla syrská armáda dál navrch a podle Turků ji mohlo zastavit jen americké letectvo. Američtí zpravodajští analytici už hned po 21.srpnu tušili, že za chemickým útokem nebyla Sýrie, ale otázkou za milion bylo, kdo byl tedy pachatelem? Jako první se nabízeli Turci, protože měli všechny prostředky vše zorganizovat a provést.

Odposlechy a další údaje vztahující se k 21. srpnu pak zpravodajskou komunitu v tomto názoru utvrdily:

"Dnes už víme, že to byla tajná akce Erdoganových lidí, kteří chtěli, aby Obama zareagoval na překročení červené čáry..."

...cituje zdroje Hersh.

"Museli situaci eskalovat až k chemickému útoku u Damašku, dokud tam byli inspektoři OSN; ti přijeli 18. srpna, aby prošetřili dřívější útoky. Smyslem bylo provést něco spektakulárního. Americké tajné služby pak velení americké armády informovalo, že sarin byl dodán přes Turecko a mohl se do Sýrie dostat jen s tureckou podporou. Turci navíc rebelům poskytli výcvik při výrobě sarinu a manipulaci s ním."

Hlavní důkazy o tom všem navíc poskytli sami Turci, kteří v odposlouchávaných rozhovorech po útoku jásali a plácali se po zádech. Podobné operace se totiž plánují v naprostém utajení, ale obvykle vše praskne vzápětí, když se začne slavit úspěch, shrnuje Hersh.

 

Podle něj si ale tyto informace cestu až do Bílého domu nenašly.

"Nikdo o tom všem nechtěl mluvit," vysvětlil bývalý zpravodajec.

"Všichni váhají, když mají protiřečit prezidentovi.(…) A co víc, když už jsme z toho obvinili Asada, nemohli jsme najednou otočit a obvinit Erdogana."

Obamova politika v Sýrii se nejspíš příliš měnit nebude, a tak turecké vměšování se do syrské války nejspíš bude pokračovat. "Ptal jsem se kolegů, jestli existuje způsob, jak ukončit další Erdoganovu podporu rebelům, obzvlášť poté, co už víme, a odpověděli mi, že máme svázané ruce," popisuje další operativec.

"Mohli bychom to zveřejnit, kdyby se jednalo o někoho jiného, než o Erdogana."

...ale Turecko je citlivý případ. Jsou to spojenci v NATO. A nevěří Západu.

 

Když podnikneme konkrétní kroky proti tureckým zájmům, nemusejí s námi zůstat. Pokud půjdeme na veřejnost s tím, že víme, jaká byla Erdoganova role v plynovém útoku, byla by to katastrofa."

Turci by řekli: "Nenávidíme vás, protože nám říkáte, co smíme a co nesmíme dělat."

Reportáž Seymoura Hershe je rozsáhlá a plná zajímavých podrobností.

 

 

OVŠEM V TEXTU PANA HERSHE JE JEŠTĚ DALŠÍ ČÁST - VZTAŽENÁ K ČÁSTI NADPISU:

THE RAT LINE - krysí plán (*volně přeloženo)

parafráze Obamovy "RED LINE" (vůči chemickým zbraním v Sýrii), týkající se ale podpory přesunu zbraní z Libye (2011-2012) do Sýrie, aby posílily tzv. syrskou opozici - "umírněné" rebely.

 

The full extent of US co-operation with Turkey, Saudi Arabia and Qatar in assisting the rebel opposition in Syria has yet to come to light.

The Obama administration has never publicly admitted to its role in creating what the CIA calls a ‘rat line’, a back channel highway into Syria.

The rat line, authorised in early 2012, was used to funnel weapons and ammunition from Libya via southern Turkey and across the Syrian border to the opposition.

Many of those in Syria who ultimately received the weapons were jihadists, some of them affiliated with al-Qaida. (The DNI spokesperson said: ‘The idea that the United States was providing weapons from Libya to anyone is false.’)

 

In January, the Senate Intelligence Committee released a report on the assault by a local militia in September 2012 on the American consulate and a nearby undercover CIA facility in Benghazi, which resulted in the death of the US ambassador, Christopher Stevens, and three others.

The report’s criticism of the State Department for not providing adequate security at the consulate, and of the intelligence community for not alerting the US military to the presence of a CIA outpost in the area, received front-page coverage and revived animosities in Washington, with Republicans accusing Obama and Hillary Clinton of a cover-up.

A highly classified annex to the report, not made public, described a secret agreement reached in early 2012 between the Obama and Erdoğan administrations.

It pertained to the rat line.

 

By the terms of the agreement, funding came from Turkey, as well as Saudi Arabia and Qatar; the CIA, with the support of MI6, was responsible for getting arms from Gaddafi’s arsenals into Syria.

A number of front companies were set up in Libya, some under the cover of Australian entities. Retired American soldiers, who didn’t always know who was really employing them, were hired to manage procurement and shipping.

The operation was run by David Petraeus, the CIA director who would soon resign when it became known he was having an affair with his biographer.

(A spokesperson for Petraeus denied the operation ever took place.)

 

 

The operation had not been disclosed at the time it was set up to the congressional intelligence committees and the congressional leadership, as required by law since the 1970s.

The involvement of MI6 enabled the CIA to evade the law by classifying the mission as a liaison operation.

The former intelligence official explained that for years there has been a recognised exception in the law that permits the CIA not to report liaison activity to Congress, which would otherwise be owed a finding.

(All proposed CIA covert operations must be described in a written document, known as a ‘finding’, submitted to the senior leadership of Congress for approval.)

 

Distribution of the annex was limited to the staff aides who wrote the report and to the eight ranking members of Congress – the Democratic and Republican leaders of the House and Senate, and the Democratic and Republicans leaders on the House and Senate intelligence committees.

This hardly constituted a genuine attempt at oversight: the eight leaders are not known to gather together to raise questions or discuss the secret information they receive.

The annex didn’t tell the whole story of what happened in Benghazi before the attack, nor did it explain why the American consulate was attacked.

‘The consulate’s only mission was to provide cover for the moving of arms,’

the former intelligence official, who has read the annex, said.

‘It had no real political role.’

 

 

Washington abruptly ended the CIA’s role in the transfer of arms from Libya

after the attack on the consulate,

but the rat line kept going.

‘The United States was no longer in control of what the Turks were relaying to the jihadists,’ the former intelligence official said.

Within weeks, as many as forty portable surface-to-air missile launchers, commonly known as manpads, were in the hands of Syrian rebels. On 28 November 2012, Joby Warrick of the Washington Post reported that the previous day rebels near Aleppo had used what was almost certainly a manpad to shoot down a Syrian transport helicopter.

‘The Obama administration,’ Warrick wrote, ‘has steadfastly opposed arming Syrian opposition forces with such missiles,

warning that the weapons could fall into the hands of terrorists

and be used to shoot down commercial aircraft.’

 

- konec další - skutečně velmi ilustrativní - ukázky.

 

(Turecko dostalo od Kadyrova seznam čečenských teroristů, které musí zadržet a dodat do Ruska extradicí, jinak nebudou vztahy obou zemí plně urovnány - zde.)

 

 

 

 

 

Šokující podrobnosti o válce v Libyi,

která byla jednou z nejrozvinutějších afrických zemí

 

 

Hillary Clinton o Libyi a Muammarovi Kaddáfím:"Přišli jsme, viděli jsme, on zemřel..."

Odkaz na svědectví o skutečné podobě US zásahu v Libyi zde.

Steven Seagal hovoří o svobodě slova v USA, o Ústavě USA a kritice mocných, která je dnes možná už jen s největší opatrností, o tom, že kdyby nyní vyšla najevo pravda o tom, co se stalo v Benghází, byl by prezident obžalován, zde.

 

ZDE:

Dnes v noci a ráno, 24. března, bombardovaly stíhačky již vybombardované kasárny, navíc se zásahy do sousedních civilních cílů. V Tadžuře, kde se také nacházíme, byl zničen civilní jaderný reaktor (Libyjské středisko pro jaderný výzkum).

Střely nebo bomby zasáhly i největší Kardiochirurgický ústav v zemi. Spadla střecha, nosné zdi, střepiny ze zbraní i sekundárně zdiva a oken se zabodávaly do tělíček našich nešťastných pacientů. Osmnáct jich zahynulo, jejich matky (pokud se tak nestalo v aseptickém pokoji) zemřely s nimi.

My lékaři, ani obyvatelé čtvrti, v níž se nacházíme, jsme to nečekali – a nestačili jsme nemocnici evakuovat. Lidé zde umírali i na ulicích, a to v takovém množství, že to od počátku nepokojů nepamatujeme. Vy v Evropě tomu říkáte "ochrana civilního obyvatelstva" – smrtí?
 

Další detaily "osvobození Libye" přináší i svědectví mladé novinářky  Lizzy Phelan - viz následující video (od času 1:10 dále): 

Emotivní vystoupení novinářky, přímé svědkyně US zásahů v Libyi, přináší šokující svědectví, jak nepravdivě informovala tzv. západní mainstream média o tomto zásahu i postojích lidí v Libyi.

 

 

Proti Západu štve mnoho lidí z třetích zemí i kampaň dronů, která v mnoha zemích zabíjí OMYLEM mnoho civilistů, žen a dětí (včetně svatebčanů).

BL, 17. 2. 2016 - ZDE (originál zde).

Američané zřejmě zabíjejí bezpilotními letadly tisíce nevinných lidí kvůli "chybnému algoritmu".

V roce 2014 prohlásili bývalí šéfové CIA a NSA, že "budeme zabíjet lidi na základě metadat". Nyní zjistilo nové zkoumání dokumentů, které v minulosti zveřejnil Edward Snowden, že mnoho z těchto usmrcených lidí bylo zřejmě nevinných.

Loni zveřejnil The Intercept dokumenty obsahující podrobnosti o programu SKYNET, provozovaném americkou NSA. Podle těchto dokumentů špehuje SKYNET hromadně mobilní telefonní síť v Pákistánu a pak používá strojní algoritmus, jímž analyzuje metadata získaná z pákistánské mobilní telefonní sítě od 55 milionů lidí, na jejichž základě se algorismus snaží určit, kteří z 55 milionů Pákistánců jsou teroristi.
..

 Metoda, jak NSA aplikuje algoritmus v programu SKYNET k analýze mobilních metadat, je podle Balla vědecky naprosto nespolehlivá.

Od roku 2001 usmrtili Američané v Pákistánu bezpilotními letadly asi 2500 - 4000 osob a většinu z nich americká vláda označila za "extremisty".

V následujících letech byly v Pákistánu označeny algoritmem pravděpodobně tisíce nevinných lidí za teroristy a pravděpodobně usmrceny.

Bez rozhodnutí soudu, na přímý příkaz prezidenta.

 

 

 

BL, 27. 11. 2014 / Guardian

Zveřejněna hrozivá statistika - 28 nevinných životů za úmrtí jednoho podezřelého teroristy (1147 lidí zabito, jen 4pct z nich byli teroristé).

Zahynuly tisíce nevinných lidí, z toho potvrzeně stovky dětí - roztrháním a spálením na uhel střelami Hellfire, americké drony jsou přitom řízeny z německého Ramsteinu.

Hledáček světových sdělovacích prostředků, natožpak pak tuzemských, se sotva kdy zaměří na okolnosti a především následky americké bezpilotní kampaně v Pákistánu, Jemenu, Somálsku, Keni a jinde. A to bohužel i v případech, kdy dochází na lámání chleba a odhalí se namnoze znepokojující skutečnosti, s nimiž by měla být veřejnost seznámena.

Britský deník Guardian v těchto dnech zveřejnil novou analýzu humanitární organizace Reprieve, vycházející z konkrétních případů, v níž stojí, že
střely typu Hellfire odpalované na dálku řízenými americkými drony kromě
každého z 41 podezřelých teroristů k 24. listopadu 2014 usmrtily 1147 pravděpodobně zcela nevinných osob!

 

 

Obamova administrativa navíc lživě tvrdí, že jí řízená kampaň bezpilotních letadel "je naprosto precizní a usmrcováni jsou pouze bad guys z al-Kájdy a jejich společníci", ZDE.

BBC - President Obama: "They have been very precise, precision strikes against al-Qaeda and their affiliates..."

Mr Obama said drones had "not caused a huge number of civilian casualties", adding that it was "important for everybody to understand that this thing is kept on a very tight leash".



Humanitární organizace Reprieve v naprostém rozporu s tvrzeními Bílého domu o preciznosti bezpilotních úderů odhaduje, že v průběhu pronásledování 24 předáků teroristických skupin v Pákistánu bylo zavražděno asi 142
dětí, přičemž jen šest z "cílů" bylo eliminováno.
V Jemenu ZDE (zde) bezpilotní letouny opakovaně útočily na 17 "cílů", zatímco střely Hellfire usmrtily 273 osob včetně nejméně sedmi dětí. Alespoň čtyři "cíle" jsou stále naživu.

Council on Foreign Relations (CFR) odhaduje, že mimo "válečné zóny", konkrétně mimo Afghánistán a Irák, při 500 útocích bezpilotních letadel zahynulo 3674 lidí ZDE:

“The president has given the [CIA] the green light to do whatever is necessary. Lethal operations that were unthinkable pre-September 11 are now underway." Shortly thereafter, a former CIA official told the New Yorker, “There are five hundred guys out there you have to kill."

Organizace The Bureau of Investigative Journalism nedávno a za nepříliš hlasitého jásání korporátních médií
publikovala studii, kde stojí, že pouze čtyři procenta obětí bezpilotních útoků v Pákistánu tvoří členové al-
Káidy – opět navzdory stanovisku šéfa americké diplomacie Johna Kerryho, že cílené zabíjení se týká pouze "potvrzených teroristických cílů nejvyššího významu".

Tolik děsivá a vyčerpávající statistika.

 

NATO aktual: Americké drony jsou řízeny z německého Ramsteinu, zveřejnil Der Spiegel.

DW - ZDE: The Ramstein airbase in Germany has been serving as the center of the US' drone strikes in Africa and the Middle East, according to reports by Der Spiegel and The Intercept. The German government is aware of the program.

 

 

 

 

VÁLKA JE SVINSTVO:

"Z obýváků se staly základny sniperů, přes kuchyně vedly bojové linie, z teras se střílelo."

"Po dlouhém a tvrdém boji začala pozice islamistů bombardovat koaliční letadla a teroristé, kteří zde nenašli smrt, utekli. Město Kobani je dnes pod kontrolou kurdských milic, ale moc z něj nezbylo; totálně zničeno bylo 80 procent,", píše novinářka Lenka Klicperová.

Lenka Klicperová a Markéta Kutilová (autorka fotografie) opakovaně informují o Kobani

(fotky z Kobani a Sýrie na jejich facebooku).

 

Porovnej s fotkami z Gazy (vlevo) a Doněcka (vpravo), r.2014, zdroj: internet.

 

 

SPIEGEL, 10. září 2015:

America's Oligarch Problem: How the Super-Rich Threaten US Democracy.

Jak super-bohatí američtí oligarchové ohrožují US demokracii.

 

Podle SPIEGEL jde především o dvě věci:

Zaprvé rozhodnutí kandidátů na prezidenta odmítnout tzv. veřejné financování.

Druhým problémem jsou důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, že toto soukromé financování nebude mít už žádný limit, píše Spiegel.

A zmiňuje fakt, že běžná rodina v posledních letech zažívá pokles příjmů o 1/10, zatímco malá skupina nejbohatších naopak významně posiluje své příjmy, přesná čísla viz článek.


 

Tento vývoj podle autora článku negativně ovlivňuje demokratické založení Spojených států, neboť:

Bohatí jsou proti zvýšení daní nejbohatším, brání zvýšení minimální mzdy, posílení systému zdravotní péče nebo zlepšení veřejných universit.

Ačkoliv v krizi v r.2008 neutrpěli za Obamy nejbohatší žádné ztráty a šéfové největších bank získali skvělé prémie i smlouvy na vysoké odstupné, zatímco nejchudší nesli všechny náklady, nejbohatší jsou nyní prostě proti všemu, co by mohlo pomoci 90pct nejchudších ve zlepšení podmínek, v šanci na růst jejich možností.

Tyto postoje betonují rozdíly mezi 1pct nejbohatších, kteří vlastní 90pct zisků, zatímco střední třída se chudým stále více vzdaluje. Podle bývalého prezidenta Jimmy Cartera jsou nyní USA oligarchií s neomezeným podplácením.


I když jsou Američané více zvyklí akceptovat rozdíly (mezi chudými, střední třídou a bohatými), současné poměry jsou i na Ameriku již neúnosné a americký sen se tak pro mnohé rozpadá.

In the end, Obama was also the beneficiary of the largesse of Wall Street's super-rich, and their calculating donations to the Democrats. In the wake of the banking crisis, Obama refused to subject Wall Street to tighter long-term regulations and also made key appointments in his administration to representatives of Goldman Sachs or Citigroup, the main culprits in the crisis.

 

 

 

EU odhlasovala, že občané málo rozumějí "orgánům EU a jejich politice.

A proto se na školách zavádí povinné vyučování o kvalitě těchto orgánů... (a tlačí i jinde ZDE).

- orig. ZDE, v češtině ZDE.

Odůvodnění ("F") zavedeného bodu: ...vzhledem k tomu, že chabé znalosti o EU a nedostatečné chápání jejího konkrétního přínosu mohou přiživovat dojem demokratického deficitu a vést k šíření euroskepticismu v členských státech a kandidátských zemích,

...a vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč se zabývat demokratickým deficitem, je potřeba vyřešit zvětšující se propast mezi hlasem evropských občanů a orgány EU.

 

 

EPILOG VŠECH EPILOGŮ

 

The international community can do better, and it does not have to reinvent the wheel to do so. It need only to go back to the charter of the United Nations and to principles it agreed at Helsinki in 1975."

- Heidi Tagliavini, a Swiss diplomat,

led the E.U. investigation into the 2008 conflict between Russia and Georgia.

 

Těch náhod je podle evolucionisty, pana Dr. Walter Veitha (původem Němec), který jako jeden z mála zahraničních vědců získal cenu Londýnské Královské společnosti a dnes se plně věnuje studiu náboženských vlivů ve společnosti (velmi systematickou a pečlivou prací), skutečně až přespříliš.

Jeho videa najdete v českém nebo slovenském překladu (titulky i komentář),

jeho dvouhodinová přednáška (nejen) o Novém světovém řádu je zde.

 

Věnuje se zde zásadní otázce:

Vlivu západního náboženství v souvislosti s výkladem moderních lidských práv.

Kam tento koncept povede?

 

 

 

P. S.

Dnes, 11. července 2016, se mi začaly ztrácet diskusní příspěvky. Stačila na to vždy tak asi jedna minuta. Pro mě osobně jde tak o přelomové datum - začíná definitivně nová doba.

Napříště zdá se opět raději tajně budeme zpívat staré Krylovy písničky, jak "na rohu ulice vrah o morálce káže" - zdá se opět začíná platit, že "kdo nejde loupit s námi, jde proti nám."

Takže už vím, kam to asi všechno povede, "internetové armádní skupiny nás začínají intenzivně bombardovat dobrem", samozřejmě v zájmu naší bezpečnosti.

To je jistě velmi bohulibá činnost.

 

Přeju nám všem hodně štěstí, budeme ho potřebovat.