Blog aneb zápisník - páté pokračování, od 16. 8. 2015.

Články se věnují různým tématům, které mě zajímají, aktuálním událostem, historickým tématům, společenským jevům a souvislostem mezi nimi, pocitům.

KRÉDO BLOGU:

Někdo tvrdí, že:"Pravda je to, co nám zbude, když vše ostatní prošustrujeme."

Jedinou obranou je důkladně porozumět vlastní historii, abychom se z ní poučili.

NOVINKY

Sýrie - jednostranná posedlost ruskými zásahy?

Daniel Veselý

21. 10. 2015

ZDROJ: Britské listy (ZDE)

Civilní oběti náletů Rusů vs. civilní oběti náletů Američanů.

Motivy Putinova angažmá v Sýrii jsou samozřejmě cynické; nejde o životy obyčejných Syřanů, ale čistě o geopolitické zájmy. Tak jedná každá velmoc, nehledě na její reálnou moc a sílu v dané době.

USA si naopak snaží uhájit klesající pozici na širším Středním východě, kam patří i Sýrie, jak ukazují odtajněné americké depeše, jež publikovaly WikiLeaks ZDE. Jde o doktrínu, kterou američtí političtí plánovači rozvíjeli již během druhé světové války a poté ZDE , nicméně Spojeným státům rozvrat Sýrie na rozdíl od Ruska nemůže již díky jejich geografické poloze v podstatě ublížit.

Západní sdělovací prostředky se ale až úzkostlivě zajímají o civilní oběti ruského bombardování antiasadovské opozice, nicméně na druhou stranu ignorují počty civilistů usmrcených Američany vedenou vzdušnou kampaní v Sýrii a Iráku...

..jichž je nyní podle nezávislé organizace Airwars mezi 608 až 1817 ZDE.

Je nepochybné, že ruské nálety na bašty "rebelů", ale i Islámského státu, připravují o život nevinné lidi – jak tomu ostatně již bývá při válce vedené ze vzduchu – nicméně západní média by při informování o těchto tragických událostech měla vycházet výlučně z nezávislých zdrojů.

Reportér Robert Fisk píše o tom, jak ruská vojenská intervence doslova vlila krev do žil syrské armády, která byla na odpis. V textu publikovaném v listu Independent ZDE ale mimo jiné uvádí, že velení syrské armády je frustrováno z toho, že Moskva se při leteckých útocích snaží vyhnout ztrátám na životech civilistů.

To je jistě pochopitelné; Kreml je pod mediálním mikroskopem a každá nevinná oběť jeho bomb mu na "image osvoboditele Sýrie" nepřidá.

Je dobře známo, že Asadův režim se s chirurgicky vedeným bombardováním vůbec nepárá – a odtud pramení jeho frustrace.

Fisk přímo píše, že Rusové se v Sýrii chtějí vyhnout bombardování nemocnic a svatebních obřadů, jak to činili a činí Američané v Afghánistánu, s tím, že Turkům (a tedy i Američanům) nyní poskytují souřadnice lokalit, na něž chtějí zaútočit.

Reportér nicméně dodává, že se ztrátám na civilních životech Rusové vyhnou jen stěží.

 

Existují umírnění rebelové-povstalci v Sýrii?

Výtky na adresu Kremlu, že necílí výlučně na Islámský stát, ale na antiasadovské povstalce, jsou jistě oprávněné, avšak z pozice Moskvy je důležitější eliminovat iminentní hrozby, jimž čelí.

Rusové, ale i Američané, třeba ústy prezidenta Obamy ZDE, přiznávají, že:

"...umírnění rebelové v Sýrii jaksi nejsou k nalezení – na válečném poli převládají islamistické elementy."

Rusové přitom útočí na islamistické radikály (salafisty, an-Nusrá apod.), kteří jsou zároveň oficiálními nepřáteli Bílého domu, což jeho představitele může zahanbovat.

V současné chvíli islamisté pro ruské zájmy představují větší hrozbu než Islámský stát.

Kdo někdy viděl globus, tak chápe, proč je Rusko znepokojeno teroristickým uskupením ISIS (Islámského státu v Iráku a Sýrii) mnohem víc, než jsou znepokojeny USA - ISIS navíc na sebe nabaluje nejrůznější islamistické skupiny, například také z Čečenska, což Rusko znepokojuje ještě více.

Káidisté samozřejmě nechtějí v Sýrii nastolit demokratický režim či životaschopnou alternativu k syrské vládě, ale šaríju, o čemž je přesvědčen kupříkladu expert na Střední východ Juan Cole.

Avšak s ruským vojenským entrée do Sýrie se ve Washingtonu objevily obavy o osud takzvaných umírněných rebelů. Americký generál Michael Dempsey před dvěma lety v dopise adresovaném americkém Kongresu uvedl, že situace v Sýrii není o tom, že si USA zvolí mezi dvěma bojujícími stranami, ale mezi více bojujícími stranami, a připustil, že zde neexistuje žádný aktér, který by prosazoval zájmy Spojených států. ZDE.

Z tohoto hlediska je tedy americké vyvolávání "umírněných rebelů" na scénu jasným propagandistickým krokem namířeným proti intervenujícím Rusům.

Stručně řečeno:

....stávající válečná řež v Sýrii není o černobílém zápasu mezi silami dobra a zla, ale o zápasu mezi různými odstíny zla, z nichž asi nejhorší je Islámský stát, nehledě na brutalitu režimu Bašára Asada.

Úkolem západních novinářů by pak mělo být kritické hodnocení amerického a ruského angažmá v syrské válce, a nikoliv jednostranná posedlost ruskými zásahy.

------

Volně související odkazy:

Jana Ridvanová, výběr z bakalářské práce (2007):

Svět morálních jistot a preemtivních válek jako svět nočních můr.

- vynikající a nadčasová analýza.

PNAC - Projekt Nového Amerického Století.

Their Goal: The neoconservative agenda

Established in the spring of 1997 and funded largely by the energy and arms industries, the Project for the New American Century was founded as the neoconservative think tank whose stated goal was to usher in a “new American century”.

Having won the cold war and no military threat to speak of, this group of ideologues created a blueprint for the future whose agenda was to capitalize upon our surplus of military forces and funds and forcing American hegemony and corporate privatization throughout the world.

REBUILDING AMERICA’S DEFENSES (PDF)

Strategy, Forces and Resources For a New Century.

A Report of The Project for the New American Century, September 2000.

U.S. generál Wesley Clark v r.2007 řekl (ZDE, s cz tit.):

Německý deník (v češtině přetiskly První zprávy ZDE):

Dopad náletů - Zdecimovaní radikálové v Sýrii nabízejí příměří, oznámilo Rusko

Hlavní radikální skupiny bojující v Sýrii ztratily bojovou kapacitu a nabízejí syrské armádě uzavření lokálního příměří. Řekl to zástupce šéfa generálního štábu ruské armády Andrej Kartapolov. Bojovníci radikálních skupin podle něj prchají do Jordánska a Turecka.

Rusko také odmítlo středeční informaci Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), podle které byla při ruském náletu v Sýrii zasažena polní nemocnice.

Ruské ministerstvo zahraničí rovněž odmítlo informaci, podle které byla při ruském náletu v Sýrii zasažena polní nemocnice. Syrská organizace pro lidská práva ve středu oznámila, že při úterním náletu ruská letadla zasáhla nemocnici a že při útoku zahynulo 13 lidí. SOHR informuje o dění v Sýrii z Británie na základě zpráv, které dostává od svých informátorů ze Sýrie.

Mluvčí ministerstva Marija Zacharovová informaci dementovala a kritizovala SOHR. Tato organizace o syrské válce informuje z Londýna na základě toho, co jí řeknou informátoři v Sýrii. "Často jsou zveřejňovány mylné informace, které se připisují SOHR. Je velmi pohodlné informovat o dění v Sýrii z Londýna a nemuset nikam vyjíždět," řekla Zacharovová. Kritizovala přitom sdělovací prostředky, které v mnoha případech informace SOHR citují a považují za věrohodné, i když pak byly tyto zprávy dementovány.

foto: obrázek z článku New US Strategy for Encircling Russia, George Friedman, 25 March 2014 - Keghart.com (zde).

Volně přeloženo z Washington's blog:

Dlouholetý reportér NY Times Steven Kinzer poznamenal:

Od chvíle, kdy v r.1991 zkolaboval Sovětský svaz, sledují Spojené státy vytrvale strategii (*vojenského) obklíčení Ruska, stejně jako u dalších vnímaných nepřátel, jakými jsou Čína a Írán. [viz informace zde, zde a zde.]

Tato strategie začlenila 12 zemí ve střední Evropě, které byly dříve součástí východního bloku vedeného Moskvou, do vojenské aliance NATO, a vojenské síly USA jsou tak nyní rozmístěny přímo na hranicích Ruska.
 

"Myslím, že to je začátek nové studené války," varoval George Kennan,

proslulý diplomat, který dlouhodobě sleduje ruskou problematiku, když NATO začalo expandovat na východ.

"Myslím, že Rusové budou postupně reagovat velmi negativně, a že toto rozšíření bude mít výrazný vliv na jejich (*zahraniční) politiku."

 

Stephen Cohen - emeritní profesor na New York University a Princeton University, který se dlouhodobě zaměřuje na Rusko - vysvětlil tento víkend (r.2014, březen) na CNN:

Jsme svědky asi nejhorších historických událostí našeho života.

Sledujeme vznik nové studené války mezi západem a východem - právě nyní, ale tentokrát to není v (*rozděleném poválečném) Berlíně, ale přímo na hranicích Ruska, s využitím konfliktu na Ukrajině.

Jde o krizi historické velikosti.

Zeptáte-li se, jak jsme na tom, jak jsme se dostali do krize, a jak se z ní dostaneme ven? Pak odpověď zní:

"...je na čase přestat se ptát "proč Putin" - proč dělá to či ono, ale je třeba začít se ptát:

- jaké cíle má U.S. zahraniční politika a politika Evropské unie, které vedly k tomuto okamžiku?"

Let MH-17 - nezávislý pohled na zprávu nizozemských vyšetřovatelů.

20. 10. 2015

ZDROJ: Literární noviny, Tereza Spencerová (a její odkazy v článku).

Tragédie letu MH 17: Realita za Bukem, 15. 10. 2015
 

Vyšetřovací zpráva po patnácti měsících neodpovídá na většinu zásadních otázek, stejně jako poutá tím, co oproti předchozím zjištěním mění, co zcela opomíjí nebo co bagatelizuje.

 

1. ÚVOD.

Dlouho očekávaná zpráva nizozemských vyšetřovatelů o loňské katastrofě malajsijského boeingu MH 17 nad Donbasem může být v zásadě velkým zklamáním, neboť její mediální shrnutí obvykle konstatuje jen to, že:

"...letoun byl sestřelen raketou ruské výroby – konkrétně starým typem rakety 9M38 s bojovou hlavicí typu 9N314M, raketa byla odpálena z oblasti o rozloze 320kilometrů čtverečních na východě Ukrajiny."

- aniž by bylo řečeno, kdo a odkud osudovou raketu vystřelil.

/*TO VYŠETŘUJE JINÝ TÝM/.
 

Nizozemská rekonstrukce (klikněte pro zvětšení obrázku).

Blízko malajsijského boeingu letěla další tři civilní letadla

a celkem jich v ukrajinském vzdušném prostoru onoho 17. července 2014 bylo sto šedesát, zatímco vojenská letadla, tedy stroje ukrajinského vojenského letectva, tam prý nebyla vůbec.

 (Tím by měla být vyvrácena jedna z původních ruských verzí katastrofy, podle níž byl boxing sestřelen vojenským letadlem.)

Moskva se rovněž "podivila" nizozemskému návrhu, aby se od nynějška, tedy v době, kdy už byla zveřejněny hotové závěry, podílela na vyšetřování.

2. VÝROBCE RAKET PROVEDL TEST ZÁSAHU STŘEPINAMI.

Rekonstrukce zasažení letounu střepinami ruského výrobce raket Almaz Antej (klikněte pro zvětšení obrázku).

Výrobce raket Buk, koncern Almaz Antej, krátce před zveřejněním nizozemské zprávy publikoval závěry vlastních experimentů s různými typy raket a hlavic, přičemž v kostce tvrdí, že:

"...POKUD malajsijský boeing zasáhla raketa Buk, pak to musel být zastaralý typ 9M38, tuto zbraň na rozdíl od ruské má ukrajinská armáda stále ještě ve výzbroji. Raketa podle jejich testu "zasažením střepinami" by musela být odpálena z východoukrajinské vesnice Zaroščenskoje."

Tento typ raket se přestal vyrábět v roce 1986 a ruská armáda ho vyřadila v roce 2011, dodává Almaz Antej, zatímco Ukrajina tvrdí, že poslední raketu inkriminovaného typu prodala "dávno před tragédií", a to Gruzii.

Ruská správa letového provozu pak zpochybnila, že by boeing opravdu zasáhl Buk, a obvinila vyšetřovací tým – tvořený Ukrajinou, Nizozemskem, Malajsií, Austrálií a Belgií – že před Ruskem tajil údaje ohledně nálezů úlomků rakety.

Vlevo rekonstrukce zasažení letounu střepinami ruského výrobce raket Almaz Antej, vpravo foto skutečné trosky letounu (pod okénkem kabiny) s vysokým rozlišením - klikněte pro zvětšení obrázku (zdroj:internet).

3. CO VE ZPRÁVĚ CHYBÍ?

ad americké důkazy.

Není například jasné, proč zpráva neobsahuje ani náznak amerických důkazů, o nichž loni krátce po neštěstí mluvil americký ministr zahraničí John Kerry:

"Máme záběry odpálení. Známe trajektorii. Víme, odkud (raketa) pochází. Známe přesné časy. A bylo to přesně ve chvíli, kdy letadlo zmizelo z radarů."

- prohlásil s tím, že za sestřelením boeingu jsou zcela určitě rebelové.

Ruská strana přitom potvrdila, že v den tragédie americké družice nad Donbasem opravdu byly.

Robert Parry na Consortium News poukazuje na americké zpravodajské zdroje, podle nichž CIA důkazy ze satelitů nizozemským vyšetřovatelům sice předložila, ale měly zůstat tajné.

Podle dalších amerických zdrojů byl za vypálením rakety oddíl ukrajinské armády, ale ve službách jednoho z místních oligarchů, přičemž německý Der Spiegel loni v říjnu s odvoláním na tajnou službu BND uvedl, že raketová baterie, která na boeing vystřelila, neměla nic společného s ruskou vládou, ale ve skutečnosti ji rebelové zabavili na jedné z ukrajinských vojenských základen (BND nicméně soudí, že bez ruských instruktorů by rebelové nebyli s to systém obsluhovat).

Aktivita ukrajinských radarů PVO před sestřelem.

Nizozemská zpráva nic z toho nezohledňuje, stejně jako opomíjí například ruské požadavky, aby Kyjev vysvětlil přesuny systémů Buk na východě Ukrajiny v půli července 2014 nebo proč krátce před sestřelením letounu vykazovaly zvýšenou aktivitu kyjevské radary Kupol-M19S18, které se používají při koordinaci letu raket Buk, připomíná Robert Parry (podle něj lze chybějící pasáže zprávy vysvětlit tím, že se Ukrajina na vyšetřování sama podílela a měla tak právo veta při formulaci konečné zprávy).
 

Střepiny v těle kapitána?

Celé vyšetřování soustavně sleduje i americký novinář žijící v Moskvě John Helmer.

Pozastavuje se například na faktem, že z 279 stran textu o určení úlomků rakety pojednávají jen tři stránky. Podle nizozemských vyšetřovatelů byly klíčové důkazy nalezeny v tělech pilota, kopilota a navigátora, kteří:

"...utrpěli mnohočetná fatální zranění související s dopadem rychle letících kovových úlomků".

Zpráva konstatuje, že v těle kapitána byly "stovky kovových úlomků", v ostatcích kopilota "více než 120" a "více než 100" u navigátora.

To je zcela nové zjištění, podotýká John Helmer, tím spíš, že sestra kapitána Wana Amrana, Lailatul Mastrahová, tělo na nizozemské letecké základně viděla a osobně ho převzala, ale nic takového ani nezmínila. Naopak, potvrdila, že:

"...ať už u letadla vybuchlo cokoli, kovových šrapnelů bylo málo a žádný jejího bratra nezasáhl."

Zpráva nyní ale naopak konstatuje, že šrapnely a kovové úlomky "nezasáhly většinu cestujících na palubě", kteří tak zemřeli v důsledku dekomprese po rozlomení letadla, což se shoduje se zjištěními, které loni na konci roku zveřejnil tým australských patologů pod vedením Iana Greye, státního koronera Victorie.

 

500 úlomků šrapnelů, ale pouze čtyři ukazují na BUK?

Ostatně, fragmenty šrapnelů či kovovými úlomky se zpráva zabývá na padesáti stranách, nicméně po důkladné analýze pěti set z nich nabízí pouhé čtyři drobné úlomky kovu jako důkaz přítomnosti rakety Buk, protože:

"...byť silně deformované a poškozené, mají příslušné tvary - krychlový a motýlkovitý."

Nevěrohodné nálezy několik měsíců po nehodě - zpráva připouští možný podvrh důkazů.

Nizozemské vyšetřování už od počátku pracovalo s Bukem jako s hlavní verzí, nyní ale zpráva nicméně připouští, že "při shromažďování kusů letadla bylo v oblasti dopadu nalezeno množství součástek, které nepatřily k letadlu".

Nalezené součástky podle všeho patřily raketě země-vzduch.

Součástky, u nichž se předpokládalo, že patří k raketě země-vzduch, byly převezeny na leteckou základnu Gilze-Rijen v Nizozemsku, a to stejným způsobem, jako trosky letadla.

Po převozu tyto součástky prošly stejným zkoumáním, jako trosky letadla.

"U těchto raketových součástek ale není uvedeno místo nálezu, ani datum, kdy byly odeslány do Nizozemska."

- konstatuje John Helmer.

Ani vyšetřovací zpráva v zásadě nevylučuje, že tyto důkazy mohly být podvržené.

Připouští totiž, že "mnohé kusy trosek" byly buď fyzicky prozkoumány "až po čtyřech měsících po nehodě", nebo byly získány k prozkoumání až devět měsíců po nehodě.

Experti navíc nenašli v úlomcích rezidua výbušnin z bojové hlavice,

- což prostě vysvětlili tím, že trosky byly kontaminovány na zemi nebo při převozu do Nizozemska.



 

4. VZPURNÍ AUSTRALANÉ.

Tým expertů Australské federální policie (AFP), kteří se na vyšetřování bezprostředně podíleli, ještě před zveřejněním nizozemské zprávy vystoupil s prohlášením kritizujícím snahy australské vlády hodit vinu za tragédii boeingu na východoukrajinské rebely.

Popřeli zprávy australských médií, podle nichž se rebelové prý k sestřelení přiznali nebo se snažili na místě dopadu letadla manipulovat s troskami, natož okrádat oběti.

Naopak, australští policisté podle vlastních slov:

"...vystoupili, aby potvrdili a obhajovali lidskost ukrajinských rebelů, kteří jsou obviňováni ze sestřelení letadla."

 

K tomu -- v rámci bezprecedentnímu projevu nezávislosti na australské vládě – policejní expertní tým zveřejnil dvě vlastní zprávy o vyšetřování (ZDE a ZDE), což kromě nich neučinil už nikdo.

Jedinou výjimkou byl nizozemský patolog Georgie Maat, který se veřejně zmínil o důkazech, a vláda ho za to okamžitě zbavila funkce.

 

5. ZÁVĚR.

Co tedy o tragédii na lince MH 17 víme?

Vlastně nic moc.

Ale v únoru by ale toto "nic moc" mělo být zveřejněno v konečné verzi.

-------

Volně i úzce související odkazy:

Ztratily se také nahrávky komunikace s letadlem (ATC - Air Traffic Control), dokonce se podle některých informací ztratili i lidé - např. ukrajinská dispečerka, co navedla let MH-17 nad kritickou oblast, nebo jeden z pilotů, kteří poblíž sloužili (viz obrázek níže).

Mluví Kanaďan, člen mise OBSE, který byl na místě katastrofy letu MH17 bezprostředně po dopadu, na dlouhý čas jako poslední nezávislý pozorovatel.

Zkrácená česká verze ZDE.


Poukázal na to, že americké tajné služby nejsou ochotny hlásit se k "důkazům" Bílého domu.

Už je to více než rok, co americký prezident Barack Obama a ministr zahraničí John Kerry řekli, že na kolapsu malajsijského letadla nad východní Ukrajinou nesou odpovědnost proruští separatisté. Přičemž důkazy těchto prohlášení byly založeny na informacích ze sociálních sítích. Od té doby nebyly poskytnuty žádné opravdové důkazy, píše analytik na portálu Brad Blog.

V rozhovoru s internetovým portálem Ray McGovern, bývalý analytik CIA, který pracoval 27 let v oblasti řízení, řekl, že pokud by byly důkazy, že se Rusko nebo separatisté na pádu letadla podíleli, tak by se "troubily ze všech střech".

Západ a především USA nechtějí připustit, že je Rusko velmoc.

Hrozí masakr, jaký svět už dlouho neviděl?

17. 10. 2015

ZDROJ: OBSERWATOR POLITYCZNY (ZDE)

český zdroj: zde

Temná předpověď - západ rozpoutá krvavou řež, jen aby zastavil Rusko:

"Západ nikdy neakceptuje politickou a vojenskou moc a vedení Ruska."

"Zdá se, že omezený rozsah úspěchu ruských sil v Sýrii do značné míry šokoval americké stratégy."

- uvedlo polské vydání. 

Velmi brzy přijde "afghánizace" války v Sýrii a masakry, jaké svět ještě neviděl. Západ a především USA nechtějí připustit, že je Rusko velmoc a lídr, píše temně polský list Obserwator Polityczny.

Takže bychom měli očekávat nové kolo "proxy války", která je již v plném proudu na ukrajinském a syrském území," míní list. Rozsah informační hrozby pro Rusko možná již překročil hranici propagandy z dob studené války.

To pravděpodobně ještě nezažil žádný demokratický stát.

- uvedl Obserwator Polityczny.

Není možné se ani pokoušet polemizovat s takovým množstvím lží.

Toto už není jen vrčení na kvalitu olympijských zařízení v Soči. Toto je skutečná informační válka zaměřená na vládu, její vůdce a celý národ, která není srovnatelná ani s vrstvami falešné propagandy směřující z Kyjeva uprostřed občanské války.

"Západ nikdy neakceptuje politické a vojenské vedení Ruska. I když Rusko převezme odpovědnost a zátěž záchrany civilizace, humanity a humánního status quo. Zdá se, že omezený rozsah úspěchu ruských sil do značné míry šokoval americké stratégy," uvedlo polské vydání.

Po festivalu vzteku a nenávisti, jímž se v současné době zabývají, to není nic jiného než operace ke krytí posílení ničivých sil v Sýrii. Zde nefungují žádné mezinárodní normy, pouze právo nejsilnějšího.

"A nejsilnější, jak vidíme, si může bez povolení legitimní a OSN uznané syrské vlády létat nad Sýrii, bombardovat, vyzbrojovat různé frakce, které nazýváme "umírněnými", a tak dále - je to děsivé a zároveň to ukazuje na nekonečnost západního pokrytectví," konstatuje autor.

 

V souvislosti s falešnými obviněními týkajících se náznaků o údajné vojenské přítomnosti Ruska na Ukrajině, Západ opakovaně poukazuje na její nezákonnost.

Jak je to nyní s legalitou skutečných akcí západních a arabských zemí na území svrchovaného Sýrie?

Nikdo netvrdí, že Damašek nemá na rukou krev lidí, ale vláda v Kyjevě se proti němu příliš neliší. Jsou to skoro dva identické modely.

Rozdíl však je v tom, že vláda v Sýrii je legální, zatímco vláda v Kyjevě má své problémy s legitimitou.

Navzdory tomu USA nevidí problém v dodávkách zbraní "umírněným", je jedno zda povstalcům nebo teroristům.
 

Pentagon: Spojené státy budou v Sýrii čelit Rusku!

Tak vypadá logika západního cynismu a přetvářky:

Vymezují se cíle, připravují argumenty a celá pointa spočívá v poražení Ruska, protože jeho vedení je nepřijatelné a protože je to supervelmoc, a Západ, zejména USA, s největší pravděpodobností udělá vše co může, aby snížil jeho roli a význam.

A to i přesto, že Rusové nic neudělali proti Spojeným státům, když chtěly podpálit Irák a Afghánistán. Právě naopak, v Afghánistánu jim poskytli logistickou a zpravodajskou podporu.

Důsledkem bude, že bychom měli očekávat "afghánizaci" války v Sýrii.

Uvidíme výzvy ke svaté válce. Všichni změní barvu, nejradikálnější jen proto, aby se dostali ke spoustě zbraní a rozpoutali masakr, jaký svět ještě neviděl.

Vše ve jménu americké doktríny zadržování SSSR, známé od korejské války a Vietnamu, kde ostudně prohráli.

Dnes máme zástupnou válku v Sýrii. Nečekali jsme to.

Nicméně, s přihlédnutím k nepředvídatelnosti Spojených států, to může být začátek vzniku druhé fronty v Evropě,

- uzavírá chmurně Obserwator Polityczny.

-----

Související odkazy:

12. 10. 2015, NY Times:

U.S. Weaponry Is Turning Syria Into Proxy War With Russia

Vybrojení syrské opozice, provedené Spojenými státy, mění konflikt v Sýrii v proxy válku s Ruskem.

"...I když obě strany deklarují, že bojují především proti ISIS, současně obě strany podporují rozdílné skupiny v Sýrii - Rusko podporuje vládní jednotky a USA opoziční skupiny rebelů."

"Po začátku bombardování letouny Ruska získali syrští rebelové poprvé např. nejmodernější proti-tankové střely TOW (velkého dosahu), které používají pro zastavení útoků pozemních vojsk vládních jednotek Bašára Asada."

"Jeden z představitelů rebelů řekl - můžeme dostat tolik zbraní, kolik chceme a kdy chceme, jde to velmi rychle. V podstatě nyní bez omezení."

"...Zbraně do regionu dodávají američtí spojenci, ale USA schvalují cílovou destinaci. To naznačuje, že nové dodávky mají přinejmenším tichou podporu USA, zatímco ruské letectvo nyní podporuje režim Bašára Asada.
Střely TOW zde pomohly odrazit první syrskou vládní ofenzívu podporovanou ruským letectvem. Vzhledem k tomu, že smlouvy s USA požadují odhalení koncového uživatele, povstalci tvrdí, že dodávky mají souhlas z Washingtonu."

- píší NY Times.

USA tak oficiálně bojují (bez mandátu OSN) proti légální syrské vládě, kterou se snaží svrhnout. Naopak Rusko má mandát legální syrské vlády, tedy útočí v Sýrii v souladu s mezinárodním právem (podobně, jako USA na Ukrajině mají souhlas vlády, ovšem vzešlé z neústavního puče, zatímco Rusko podporuje rebely).

Celá situace se tak stává druhou proxy válkou mezi USA a Ruskem, ovšem v mnohem destabilizovanějším regionu, kde se USA opakovaně pokoušely měnit vlády - s katastrofickými následky, vždy došlo k vzestupu terorismu, také k vlnám běženců do Evropy.

NYT pokračují:
"Dokonce i v malém množství hrají tyto protitankové střely zásadní roli při získání výhody proti jednotkám Asada. I když se to může jevit jako vítaný vývoj pro politiku Spojených států, v praxi to přináší další dilema, vzhledem k tomu, že ze zvýšené palební síly těží současně skupina Nusra (*místní odnož teroristické skupiny Al Kajdy).

Jde o taktické spojenectví, které velitelé "Svobodné syrské armády" nazývají nepříjemným sňatkem z nutnosti, protože oni nemohou fungovat bez souhlasu větší a silnější fronty Nusra.

Ale pan Assad a jeho spojenci citují toto uspořádání jako důkaz, že existuje jen málo rozdílů mezi skupinami povstalců, všechny je nazývají teroristy, kteří jsou legitimním cílem Asadových jednotek."

16. 10 2015, Sputnik - Putin o časovém rámci vojenském zásahu v Sýrii

Prezident RF Vladimir Putin ve svém projevu na zasedání hlav států SNS prohlásil, že operace RF v Sýrii má časový rámec – na dobu útočných akcí syrské armády proti teroristům.

Putin podotkl, že operace OS RF plně odpovídá mezinárodnímu právu a je naprosto legitimní, protože se uskutečňuje na základě oficiální žádosti syrského prezidenta Bašára Asada.

Volně související a inspirující odkazy:

KDO PODPORUJE ČERNÉ PRODEJE ROPY ISIS?

11. 10. 2015

ZDROJ: zde

Dr Nafeez Ahmed is an investigative journalist, bestselling author and international security scholar.

A former Guardian writer, he writes the ‘System Shift’ column for VICE’s Motherboard, and is also a columnist for Middle East Eye.

He is the winner of a 2015 Project Censored Award, known as the ‘Alternative Pulitzer Prize’, for Outstanding Investigative Journalism for his Guardian work, and was selected in the Evening Standard’s ‘Power 1,000’ most globally influential Londoners.

Podle vysoce postavených politických zdrojů v regionu klíčoví spojenci USA a Británie ve válce proti Islámskému státu (v Iráku a Sýrii - ISIS)  skrytě financují /tamní/ teroristická hnutí.

Britské a US ropné společnosti silně investují v kalném geopolitickém trojúhelníku, který udržuje prodeje ropy ISIS, píše autor článku, který vám doporučuji k přečtení.

-----

Volně i úzce související odkazy:

(...the United States is more willing to help its Arab allies support the lethal side of the civil war.)

8. 10. 2015, Novinky - V Sýrii žádní "dobří hoši" neexistují, píše The Independent

Ruské letectvo v Sýrii vlétlo přímo "do vzdušného prostoru západní fantazie".

Sborové zděšení, které doprovází kruté ruské letecké údery, překročilo hranici zdravého rozumu. Tak zhodnotil reakce na ruský zásah britský list The Independent.

Kongres USA schválil další pomoc Ukrajincům proti Rusku - zákon:
H.R.1735 - National Defense Authorization Act for Fiscal Year 2016
 

...$300,000,000 may be available to the Secretary of Defense, in coordination with the Secretary of State, to provide appropriate security assistance and intelligence support, including training, equipment, and logistics support, supplies and services, to military and other security forces of the Government of Ukraine.


Další části zákona týkající se "oblasti Ruské Federace":

(Sec. 1252) Authorizes DOD to conduct the Eastern European Training Initiative to provide multilateral or regional training for countries in Eastern Europe that are signatories to the Partnership for Peace Framework Documents but not members of the North Atlantic Treaty Organization (NATO) or that became NATO members after January 1, 1999.

(Sec. 1253) Requires DOD to report to Congress on options for expanding the presence of U.S. ground forces of the size of a Brigade Combat Team in Eastern Europe (ZDE) to respond to the security challenges posed by Russia and increase the combat capability of forces able to respond to unconventional or hybrid warfare tactics such as those used by the Russian Federation in Crimea and Eastern Ukraine.

(Sec. 1254) Expresses the sense of Congress urging the United States to encourage NATO allies to meet defense budget commitments and to continue to coordinate defense investments to improve deterrence against Russian aggression and terrorist organizations and more appropriately balance defense spending across the alliance.

(Sec. 1255) Requires the annual report on military matters and security developments involving Russia to include an assessment of the force structure and capabilities of Russian military forces stationed in the Arctic region, Kaliningrad, and Crimea, as well as an assessment of the Russian military strategy in the Arctic region.

(Sec. 1256) Requires DOD to submit to Congress an assessment of alternative capabilities to procure and sustain nonstandard rotary wing aircraft that are historically acquired through or are reliant on Rosoboronexport.


 

Další odstavce zákona se týkají jiných regionů, například:

Subtitle A--Training and Assistance

(Sec. 1201) Extends funding limitations for DOD's authority to build the capacity of foreign security forces.

(Sec. 1202) Authorizes assistance to Jordan and Lebanon for the purposes of supporting and enhancing efforts to support and sustain security along their borders with Syria and/or Iraq.

Prohibits the assistance to Lebanon from being used for the reimbursement of Hezbollah or any forces other than the armed forces of Lebanon.

Subtitle B--Matters Relating to Afghanistan, Pakistan, and Iraq ...

Subtitle C--Matters Relating to Iran

Komentář: Fascinuje mě, že při U.S. dluhu 100pct HDP (dnes už vyšším) má ministerstvo obrany USA (DOD = Department of Defence) chuť "bránit zájmy USA" tisíce kilometrů od státní hranice Spojených států - daň. poplatník to zaplatí. V Evropě se mají zvýšit výdaje na zbrojení také - samozřejmě na úkor školství, sociální péče o potřebné a také samozřejmě vše bude NA DLUH!!

Naši bezdomovci mohou být v klidu, na ně se nedostane, naši nemocní či osamělé matky si poradí (a musí bez dluhů). Zato kdejaký šmejd dostane náboje, výzbroj, poslední modely protitankových aj. střel, satelitní a výzvědnou podporu pro válku - v obchodním zájmu USA, to vše na dluh.

Přejmenoval bych ta ministerstva na ministerstva války, nikoliv obrany, nač ten eufemismus, nebo ještě lépe na ministerstva zadlužování - ve jménu zájmů 1pct nejbohatších.

Nadřazenost korporátních soudů nad právem České republiky je třeba jednoznačně a hlasitě odmítnout, stejně jako utajený způsob projednávání textu smlouvy.

Text není znám široké odborné veřejnosti a schvalujeme tak zajíce v pytli, pokuty za "konlikty s korporacemi" budou likvidační - v miliardách USD.

Více ZDE.

Kritikové poukazují na to, že dohoda poskytne příliš mnoho pravomocí multinacionálním firmám na úkor spotřebitelů a zaměstnanců. O smlouvě se většinou vyjednává v tajnosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE.

Protestujte, dvě petice proti TTIP podepsalo už 3mil lidí (zde).

Petici proti TTIP v české verzi najdete ZDE.

CO PŘEDCHÁZELO MNICHOVU 1938?

Ivo Šebestík

Altpress, 27. 9. 2015

Podrobný článek k dnešnímu výročí mnichovské zrady, kdy spojenci zradili Československo. Co tomuto aktu předcházelo?

/ Kráceno, přidány související odkazy /

Adolf Hitler při podpisu mnichovské dohody po půlnoci 30. září 1938.

1. PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

Vítězné státy, Velká Británie a Francie, utrpěly během oněch čtyř let bojů doposud nevídané ztráty v zákopech. Francie i Anglie byly válkou vyčerpány, lidsky i materiálně.

Francie navíc nesla v paměti hořkou porážku z francouzsko-pruského konfliktu v roce 1870 včetně ostudy, kdy její vláda upřednostnila dohodu s nepřítelem před hrozbou, že se prosadí Pařížská komuna, která se v té době snažila o novou francouzskou revoluci, leč mnohem radikálnějšího směru.

Francie měla Německu co oplácet a chtěla se na poraženém nepříteli zahojit také materiálně.

Rakousko-Uhersko se rozpadlo a dalo Evropě několik nových států majících v rodném listě Versailles.

Turecko definitivně pohřbilo dějiny Osmanské říše, která se mu de facto už sto let rozpadala pod rukama.

Německo přišlo také o rozsáhlá území, a navíc mu zejména Francie vyměřila válečnou pokutu zvanou reparace. Výše reparací byla stanovena na 132 miliard marek. To bylo ovšem v době před hospodářskou krizí, která hodnotu marky učinila takřka nulovou a z níž vyrostly naděje Adolfa Hitlera na uskutečnění svých plánů.

Rakousko rezignovalo. Bylo hospodářsky tak chudé, že mu československá vláda posílala vlaky potravin.

 

2. NĚMECKO - HYPERINFLACE

Německo bylo versaillským systémem uraženo do hloubi duše a do morku kostí.

Jeho politický systém se otřásal v samých základech, hospodářství klesalo ke dnu, marka devalvovala způsobem, o jakém finanční trhy neměly doposud ani tušení, že je vůbec možný.

S kufrem plným marek se chodilo pro bochník chleba.

Absolutního vrcholu dosáhla hyperinflace 15. listopadu 1923, kdy kurs německé marky vůči dolaru měl hodnotu 4,2 biliónu!

 

Poznámka(mimo původní článek) - například Peroutka o této době později píše (ZDE):

Na druhé straně třeba uznat, že německým očím mnohé mohlo připadat jinak než našim. ...V Berlíně a ve Vídni každý mohl postřehnout silné vrstvy neasimilovaných, z východu teprve nedávno přišedších židů. Jejich vliv byl neúměrný, srovnáme-li to s našimi poměry.

- tolik k hyperinflaci v Německu Ferdinand Peroutka, v únoru 1939, tedy pár dní před zabráním celé tzv. Druhé republiky (vznikla po zabrání Sudet).

Samozřejmě v té době nevěděl nic o budoucím tragickém osudu židů v Německu.

-----

INSPIRATIVNÍ ODKAZY K DRUHÉMU BODU.

Pár (volně) souvisejících odkazů ilustruje tuto dobu v širším kontextu:

Pan Edward Griffin - kniha "The Creature from Jekyll Island" (text na E15)

prof. Sutton - o skupině nadnárodních oligarchů, spojených se spolkem Skull&Bones (čas 19:23), který měl neobvykle velký počet členů vysokých státních úředníků, ministrů, finančníků, později i prezidentů (druhý odkaz také  ZDE, čas 7:40 až 11:00).

Tito lidé byli úzce spojeni s Wall Street:

Měli své zájmy jak v bolševickém Rusku (například s jejich podporou vybudovaly západní firmy všechny továrny během první bolševické pětiletky - v r.1928 až 1933, viz video profesora Suttona - Peníze koupí i toho největšího nepřítele - blog č.4 a 5), tak v hitlerovském Německu:

"Třetí moje kniha popisuje dvě války a jednu revoluci, při jejichž vzniku sehráli členové S&B obrovskou roli - v bolševické revoluci v Rusku v r.1917, vzestupu Hitlera k moci (v r.1920 až 1933), ale to považuji spíš za revoluci v Německu než za válku."

Ukázka z tisku r.1922 v USA - 26.března 1922, zde:

Mnichovská zrada (diktát), 29. září 1938 - skupinová fotografie hlavních aktérů.

Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu.

Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.
 

3. NĚMECKO PŘED MNICHOVEM

V letech 1924 až 1928 se hospodářský vývoj v Německu začal zlepšovat a tato léta jsou chápána jako doba určité hospodářské stability.

Nicméně, přes všechna možná opatření, kdy německá vláda napouštěla ekonomiku země ze svých rezerv, mělo Německo v roce 1937 pouhých 74 miliard marek zlatého rezervního fondu a stálo de facto před bankrotem. Hitlerův vstup do války Německo před tímto bankrotem svým způsobem zachránil.

Versaillský systém, viděno perspektivou pozdějšího vývoje, nebyl patrně uvážlivým řešením poválečné situace. A především Německo se proti jeho uplatnění začalo velmi brzy urputně bránit.

V letech 1932 Mussolini inicioval nové rozdělení Evropy a světa, které mělo vyplynout z Paktu čtyř velmocí.

Mussolini se chtěl na novém světovém "pořádku" dohodnout s Hitlerem, Velkou Británií a Francií.

Tyto iniciativy a kalkulace, které případný Pakt čtyř velmocí vyvolával u obou velkých evropských demokracií, jsou velmi důležitým faktorem bezprostředního předmnichovského a předválečného vývoje.

Faktorem, který se, bohužel, v současném výkladu příčin cudně vynechává.

Pakt čtyř velmocí, ZDE:

Neúspěchu odzbrojovacího jednání využila Itálie a počátkem roku 1933 navrhla vytvoření Paktu čtyř (Anglie, Francie, Itálie, Německo). Pakt čtyř jako nový vrcholný orgán, vedle Společnosti národů, měl přetvořit versailleský systém. Italský návrh počítal s revizí mírových smluv a se zavedením rovnosti ve zbrojení.

Z evropských záležitostí vylučoval SSSR a byl namířen proti velmocenskému postavení Francie. Vytvoření Paktu čtyř okamžitě podpořily Německo a Velká Británie.

Francii lákala možnost sblížit se s Itálií, ale současně jí vadilo, že navrhovaný pakt je zaměřen proti jejímu spojeneckému systému ve střední a jihovýchodní Evropě. Polsko vytvoření Paktu čtyř ostře odmítlo. Francie ve snaze svůj spojenecký systém udržet 15. 7. 1933 Pakt čtyř podepsala. Hluboké rozpory mezi signatáři stejně zabránily jeho uvedení v život.

 

Dne 26. ledna 1934 podepsalo Polsko s Německem smlouvu, která svým obsahem navazovala na Pakt čtyř.

Když polský vyslanec Grzybowski oznámil podepsání polsko-německého paktu v Praze, označil československý prezident Beneš tento krok za "velkou ránu dnešní evropské politice". A dodal:

"Dostanete se tímto spojením s Německem velmi daleko, neboť tím je celý tzv. francouzský systém evropské bezpečnosti znehodnocen a naše společná východní fronta proti německé útočnosti znemožněna."

Benešovo zkoumání případné sovětské pomoci bylo ale víceméně jen hypotetické, neboť...

..českoslovenští bankéři a zástupci průmyslu mu dali dostatečně jasně najevo, že válku s Hitlerem, vedenou ve spojení s bolševiky, Benešovi nebudou financovat.

ŠPANĚLSKO, POLSKO A MAĎARSKO

Události směřující Evropu i svět k válečnému konfliktu v polovině třicátých let nabraly na intenzitě. V letech 1935 a 1936 proběhla ve Španělsku občanská válka. Západní mocnosti nedokázaly či ani nechtěly zastavit fašistický útok proti španělské republice, a tak v tomto konfliktu jednoznačně zvítězily nacistické a fašistické orientace.

V téže době, 7. března 1936, obsadil Hitler levý břeh Rýna.

Československá vláda se v té době obrátila na Francii s upozorněním, že bere vážně francouzsko-československou smlouvu a je připravena následovat Francii, pokud z Hitlerova postupu vyvodí důsledky.

V červenci 1936 podepsal rakouský kancléř Schuschnigg dohodu s Hitlerem. Tato dohoda učinila v Rakousku nacismus legálním hnutím.

V době vrcholící sudetoněmecké krize Beckovo Polsko a Horthyho Maďarsko vedly mediální útoky proti Československu na straně Berlína.

Polákům šlo o možnost připojení Těšínska a Maďaři hleděli s nadějí na obnovení svého vlivu na jižním Slovensku.

Dne 12. března 1938 vstupuje Hitler do Rakouska a stát připojuje k říši. Skutečná síla nacistického vlivu v Rakousku bývá většinou ve výkladech událostí té doby opomíjena. Bohužel velmi napomohla první vlně šíření nacismu ve střední Evropě.

 

PODPIS MNICHOVSKÉ DOHODY - OMEZENÁ REALIZACE PAKTU ČTYŘ

Na Paktu čtyř, k jehož uskutečnění do jisté míry skutečně dochází podpisem Mnichovské dohody, bylo už v době jeho vzniku zajímavé, že:

...vylučoval z geopolitické komunikace nejenom Sovětský svaz, ale i Spojené státy americké.

Ty měly v té době – mluvíme o začátku třicátých let 20. století – za sebou pouze jediné velmocenské vystoupení na evropském kontinentě. Jejich účast na vývoji první světové války byla stále ještě chápána jako určitá anomálie.

Na přelomu 19. a 20. století však velice zesílila ekonomika USA, svět se začal povážlivě zmenšovat a do jisté míry i "globalizovat"

/* viz mezinárodní bankéři a vznik FEDu v odkazech výše - Griffin. /

Pro Spojené státy nebylo možné ponechat evropské mocnosti, aby si rozdělily vliv na Zemi samy. Zasáhnout do geopolitického vývoje bylo již pro USA zásadní otázkou.

Z toho pohledu Mussolini s Hitlerem nepochopili geopolitické změny

... a jednali stále v intencích Metternichova pojetí Evropy. K jejím mocnostem patřilo Rusko, Amerika nikoliv. Rusko bylo však třeba izolovat, odstavit od všech jednání a rozhodnutí. A pak podrobit, kolonizovat, zničit.

A tak vlastně obě znepřátelené síly – demokraté na straně jedné a nacisté a fašisté na straně druhé – měly společného nepřítele a společný cíl.

Pakt čtyř představoval dohodu, se kterou nemohly být Velká Británie a Francie spokojené a kterou jejich vlády nedokázaly předložit svým vlastním národům.

Mnichovská dohoda oněch "čtyř" ale redukovala původní kontroverzní obsah "jen" na problém Československa.

V této podobě byla tedy Mnichovská dohoda z roku 1938 pro obě demokratické evropské mocnosti akceptovatelná.

Alespoň jako nabídka oddechu do doby, než se situace trochu pročistí a než Britové i Francouzi doženou své trestuhodné výpadky ve výzbroji a ve výcviku armád.

Jako možný a předpokládaný odklad katastrofy byla tedy Mnichovská dohoda formou "appeasementu" (*politikou ustupování násilí, zklidňování situace).

Byla však zároveň také velmi cynickým kalkulem na straně všech čtyř jejích signatářů. Tomuto jejímu kalkulu předcházely vypočítavé a neméně cynické propočty vlád v mnoha evropských zemích, které se uchylovaly k podpisu dohod s Německem mnohem dříve, než tak učinil Sovětský svaz.

Ten tak učinil z důvodů sice obdobných a stejně cynických, nicméně mnohem později a teprve po vyčerpání několika pokusů o spojenectví s Francií a Velkou Británií proti nacistickému Německu.

Osudná Mnichovská dohoda byla podepsána 30. září 1938.

/ Více v původním textu, viz odkaz pod nadpisem článku. /

------------------

Další volně související a inspirující odkazy:

NY Times poprvé o Hitlerovi napsaly 21.listopadu 1922, zde:

Tereza Spencerová k současné situaci v Evropě a Sýrii.

25. 9. 2015

zdroj: Parlamentní listy - rozhovor.

/ vybrané pasáže, mírně kráceno /

1. K Rusku a Sýrii.

Rusko v zásadě nejede (v Sýrii v boji s ISIS) "na vlastní triko", ale má stále silnější podporu evropských i některých arabských zemí, takže stranou fakticky zůstávají spíše USA.

Pokud se budou chtít otevřeně přidat, tak by tím současně musely přiznat, že všechny jejich války na Blízkém východě vyústily v katastrofu.

Takový obrat bude hodně složitý, a tak se politika USA otáčí "rychlostí" zaoceánského parníku…

Odmítat nabízený společný boj proti Daeši nemohou USA nijak dlouho. Ještě chvíli mohou vymýšlet obezličky typu "ruský vstup do Sýrie válku proti Daeši zkomplikuje a protáhne", ale pokud nebudou chtít ztratit uprchlíky zaplavenou Evropu na dobu delší, než je nezbytně nutné, budou muset skoncovat s využíváním islamistických teroristických organizací k prosazování zájmů toho "jednoho procenta tam nahoře", kvůli zájmům prostých amerických občanů se totiž války určitě nevedou.

Spekulace v ČRo o motivech zásahu v Sýrii (*...otázka PL).

Netuším, proč by akcí v Sýrii (jak tvrdí Libor Dvořák z ČRo) měli zrovna Rusové odvádět pozornost od Ukrajiny.

Můžeme diskutovat do alelujá, jestli je Krym anektovaný, nebo ruský, ale faktem je, že při plánování státního převratu na Ukrajině "udělali soudruzi z USA a EU chybu" v propočtech, a tak se od Ukrajiny nyní snaží odvádět pozornost hlavně Německo, Francie, EU jako taková a koneckonců i USA.

Utichají i západní média, a pokud ještě některá česká přesto "hájí hrad", na ukrajinské realitě to nic moc nemění.

Zkrátka, myslím, že kdyby Rusové chtěli za každou cenu odvést pozornost od Ukrajiny, stačilo by jim třeba zaměřit svou propagandu na naši uprchlickou vlnu a tance kolem ní a nemuseli se tahat tisíce kilometrů s tanky a letadly (do Sýrie).




Co bude po válce v Sýrii si netroufám odhadovat.

Britská agentura ORB International před pár dny zveřejnila výsledky unikátního průzkumu veřejného mínění, který provedla v Sýrii - 64 procent Syřanů má za to, že politické řešení je navzdory současnému společenskému rozkolu možné, 70 procent jich odmítá případný rozpad země a 80 procent z nich je přesvědčeno, že Daeš je výtvorem Spojených států.

Z toho je patrné, že ať už USA udělají cokoli, každý jejich krok, který nepovede k přímé likvidaci Daeše, bude vnímán jen jako stvrzení (bohužel až moc často reálných) tezí o "prohnilém Západu".

USA tím – z hlediska Syřanů – mimochodem už dávno ztratili jakýkoli význam pro budoucí uspořádání země; a stejně tak jsou vnímána i jejich různá stanoviska. To platí pro většinu arabského světa – zatímco my tady takřka povinně sledujeme každou větu Johna Kerryho nebo Baracka Obamy, v Sýrii, Libanonu, Egyptě nebo třeba Alžírsku si říkají něco jako "ti pokrytci už o nás zase chtějí rozhodovat".

---

Z hlediska celistvosti území bych ale vsadila na to, že Sýrie nějakým způsobem předá svůj severovýchod Kurdům, koneckonců, bojují společně s vládními jednotkami (nebo i s Američany) proti Daeši "jako nikdo" a do jejich legendárního ale totálně zničeného Kobani se už vracejí desítky tisíc jeho někdejších obyvatel…

Do otázky syrského Kurdistánu budou chtít promluvit sousední Turci, takže nic jednoduchého to nebude.

Putin s tureckým prezidentem Erdoganem včera v Moskvě slavnostně otevírali katedrální mešitu a přitom se dohodli na navýšení obchodu na 100 miliard dolarů ročně do roku 2023, Turk Stream už ale ve výhledu podle všeho není.

Rusové tak spíš "jen" nechtějí v žádném případě nechat padnout Sýrii do rukou teroristického Daeše, protože jejich měkký podbřišek – centrální Asie – by pak už byl proti postupujícímu džihádu těžko ubránitelný. Kdesi na ruském internetu jsem dokonce zahlédla titulek, podle něhož Sýrii vnímají jako "nový Stalingrad".

2. České národní zájmy vs. války NATO a politika EU.

Kdysi se tvrdilo, že nemá cenu diskutovat o českých národních zájmech, protože:

...hlavním snažením České republiky při zajišťování své budoucnosti přece a jednoznačně musí být vstup do NATO a Evropské unie.

K tomu si všichni určitě pamatují všechna ta hesla o vstupu do Evropy a odvěké sounáležitosti Čechů se Západem, nikoli Východem, o bezpečnosti, demokracii, společných hodnotách a bla bla bla.

Dnes už ale víme, že nás členství v NATO zavleklo do různých amerických "jednoprocentních" válek, k čemuž navíc mlčky přihlížíme, jak si naši demokratičtí spojenci bombardují kdekoli je napadne, či dokonce otevřeně podporují Daeš, jako v případě USA a Turecka.

A k tomu EU aktuálně odhodila rukavice a zcela nedemokraticky nás nutí, abychom povinně přijímali plody těchto válek v podobě imigrantů, zatímco my máme pozoruhodný pocit, že jsme přece jen muzikanti a s dopady činů NATO a EU vlastně nemáme nic společného.

ČR - malá dezorientovaná země uprostřed Evropy, ekonomicky závislá na Německu.

Vláda sice tentokrát nebývale a skoro statečně brblala, ale pak se tradičně diktátu zvenku podřídila.

Ve finále je z ČR taková malá dezorientovaná země uprostřed Evropy ekonomicky životně závislá na Německu. Pochybuju, že tohle měl být náš "národní zájem" a smysl našeho vstupu do obou organizací.

Současně nevěřím, že by smyslem našich životů od narození až do smrti měl být nesmiřitelný boj proti mešitám v Čechách, jak se nám snaží vsugerovat bobtnající hnědá platforma. Tím spíše, že se nám imigranti snaží ze všech sil vyhýbat, až si to začínám brát osobně – co jsme jim to, sakra, provedli, že jim tak moc nevoníme?

Ale vážně, zkrátka:

...konečně nastal čas – byť se zpožděním jednoho čtvrtstoletí – zahájit seriózní diskusi o českém národním zájmu, potažmo o národní identitě.

Já vím, že se u nás nediskutuje, jen se házejí vajíčka, nadávky a vytahují trenky na Hrad a kradou prezidentské standarty, ale co kdybychom to projednou alespoň zkusili? Podle mého jde o hodně.

Boj proti kvótám.

Obecně vzato bude ale velmi napínavé sledovat, jak se svým pokračujícím vzdorem proti uprchlickým kvótám dopadne Slovensko.

Tím spíš, že jsme v tom (bez ironie) bratry Slováky – a teď myslím nejen ČR, ale i vždy tak vychvalovaný společný Visegrád – nechali samotné. Už příklad brutálního ataku nedemokratických, tedy nikým nevolených unijních finančních struktur na Řecko ukázal, že to žádná procházka růžovým sadem nebude.

A osobně mě zaujalo, že si kancléřka Merkelová kvůli uprchlíkům telefonovala s Barackem Obamou a prý se shodli, že všechny členské země Evropské unie by měly přijmout svůj spravedlivý podíl uprchlíků.

Americký prezident, který spolu se svými předchůdci nese hlavní vinu na celém problému, by podle mého měl být tím posledním, kdo Evropě něco vzkazuje…

 

Poměrně kuriózní mi pak připadá aktuální rozhodnutí summitu EU, že vynaložíme miliardy eur na uprchlické tábory kdesi na Blízkém východě, čímž jako uprchlíky udržíme za hranicemi Evropy, a vyřešíme tak svůj problém.

O příčinách toho všeho – tedy o válkách a nutnosti jejich ukončení – ani muk.

Ach jo.

Maně se mi vnucuje dávný vtip z proslulé dotazovny Rádia Jerevan:

"Kdy bude líp?"

"Lépe už bylo…"

---------

Volně související odkazy:

Tomáš Haas (Čecho-Kanaďan, bývalý poradce prezidenta Klause),

Parlamentní listy, 23. 9. 2015

O MIGRANTECH, LISABONSKÉ SMLOUVĚ A CHYSTANÉ TTIP DOHODĚ.

Lisabonská smlouva - pozitivní vyjádření Mirka Topolánka a Jana Zahradila:

Lisabonská smlouva - prorocké varování Petra Macha:

Tomáš Haas píše:

1. Lisabonská smlouva - vyjednávali ji Jan Zahradil a Jiří Šedivý.

U kořene obou problémů, jak s migrační krizí, tak s přijetím eura, leží Lisabonská smlouva (i zde). V té najdeme odpověď na otázku "jak je to možné".

Měli bychom si uvědomit, že tato rána nemusí být tou poslední, kterou z Bruselu dostaneme. Můžeme se dočkat dalších. Jednou z nich bude asi rozhodnutí, že přistupujeme k euru.

To trošku rozvedu, protože to ilustruje, co jsme vlastně Lisabonskou smlouvou na sebe přivedli.

Pokud se Unie rozhodne, a podle článku 140 Smlouvy o fungování EU, postačí, že Komise a Evropská centrální banka podají Evropské Radě zprávu, že splňujeme čtyři (Maastrichtská) kriteria a Rada, "po konzultaci s Evropským parlamentem" na návrh Komise rozhodne "kvalifikovanou většinou států, které jsou členy eurozóny" a oznámí nám, že Česká republika právě vstoupila do eurozóny.

Evropská unie jinými slovy rozjede proces, na jehož konci bude, pokud to bude přáním většiny stávajících států eurozóny, vstup České republiky do eurozóny.

Bude to rozhodnutí demokratické, v procesu schvalování "našeho eura", budou postupně konzultovány, a svými návrhy do procesu vstoupí, instituce jako Evropská centrální banka, Evropská komise i Evropský parlament a na konec demokraticky, kvalifikovanou většinou rozhodnou členové eurozóny.

Jediným, kdo nebude konzultován a kdo schvalovací proces, který se jednou rozjede, nebude moci nijak ovlivnit, ...bude Česká republika a její vláda. Nebudeme o našem přijetí eura ani hlasovat.


Pokud si někdo chce ověřit, zda je tomu tak, ať si sedne na židli a přečte si články 139 a 140 Smlouvy o fungování EU, tam to všechno je, jak praví klasik.

 

Na židli seděli a za Českou republiku jednali od jara 2007 až do finalizace textu dva "Šerpové", jak jim hezky říkala media, Jan Zahradil a Jiří Šedivý.

Česká veřejnost si ztotožňuje jednání o vstupu do EU a pro nás nevýhodnou přístupovou smlouvou s Pavlem Teličkou.

Daleko nevýhodnější je Lisabonská smlouva, ale vsadím se, že kdybyste se zeptal sta lidí, kdo ji za nás vyjednával, sotva se mezi nimi najde pět, kdo si vzpomene, že jimi byli ti dva. Je ovšem pravdou, že se svou spoluprací na podobě smlouvy, která nám vzala poslední zbytky suverenity, moc nechlubí.

Zuzana Roithová chválí Lisabonskou smlouvu a varuje před jejími kritiky:

Václav Klaus o Lisabonské smlouvě:

2. Smlouva Trans-atlantického obchodního partnerství TTIP

Zcela podobné je to se smlouvou "Transatlantic Trade and Investment Partnership", zkráceně TTIP.

Tu nelze ani kritizovat, protože o jejím obsahu nesmí evropský občan pokud možno nic vědět.

Jan Keller o TTIP smlouvě:

Ilona Švihlíková o historii obchodních smluv (NAFTA) a TTIP smlouvě:

Tomáš Haas pokračuje:

U Lisabonské smlouvy to Unie řešila tak, že text smlouvy, který je téměř úplně převzat z odmítnuté "Smlouvy o Ústavě pro Evropu", EU právníci změnili z přímého textu na špagetový kód odvolávek na dřívější smlouvy.

(...ve stylu "v paragrafu N dokumentu X smlouvy NN, se slovo "jedna" mění na slovo "dvě", slovo "tři" se vypouští a článek se doplňuje slovem "čtyři".)

Asi dnes mají sami problém tu smlouvu číst, to je vidět z toho, jak často porušují její zásady a z toho, že smlouvu TIPP raději chtějí tajit až do okamžiku jejího přijetí.

 

Její text je přístupný poslancům Evropského parlamentu jen s použitím procedury užívané v tajných spisovnách.

Nevede se o ní diskuze, nevíme co v ní je, a budeme možná překvapeni podobně, jako dnes jsme překvapeni důsledky přijetí Lisabonské smlouvy. Naši europoslanci nás neinformují, jen nám říkají, jak je ta smlouva dobrá a jak je nutné ji podepsat.

A tak opět budeme "muset" něco podepsat, aniž si budeme vědomi důsledků.

A možná se za rok či za dva dozvíme, jak ti, kdo ji dnes propagují, nám budou tvrdit, že byli vlastně proti. Hlasovat se bezpochyby bude opět bez práva veta jednotlivých zemí a "kvalifikovanou většinou". Její proponenti nám opět vysvětlí, jak je to demokratické, protože jsme naší rozhodovací pravomoc demokraticky přenesli na Evropskou unii a pojistky vyjádřené právem veta jsme se demokraticky jednou pro vždy vzdali.

 

Marek Obrtel, bývalý šéf vojenské polní nemocnice,

o NATO a jeho válkách a roli České republiky v nich.

Když jsem působil v těch vysokých funkcích a v zahraničních misích, pochopil jsem, k čemu vlastně to NATO je.

Když mi někteří lidé dávali otázky, jestli si myslím, že NATO může naši republiku skutečně ubránit v rámci kolektivní obrany, tak jsem vždycky říkal, že NATO není od toho, aby bránilo evropské země.

NATO jsou Spojené státy americké a jejich loutky.

Když jsem byl v Afghánistánu v operaci ISAF, tak tam na stožárech vlálo 23 vlajek.

Na té operaci se podílelo 23 států. Jednou z nich byla Litva, která měla v Afganistánu 4(!) vojáky. Byli to příslušníci mojí nemocnice - dva lékaři, jeden zdravotník a jeden řidič sanitky. Kolik jich bylo, na to se nikdo neptal, ale na stožáru vlála litevská vlajka.

Když chtějí Spojené státy ve světě udělat nějaké svinstvo, tak si na to pozvou takové Litvy, Česka a Slovenska a další, my podepíšeme Memorandum of Understanding, což znamená, že se plně hlásíme k myšlence té operace, pošleme tam čtyři letecké návodčí, oni pověsí na stožár naši vlajku a my jsme spoluodpovědní za tu akci.

Tak přesně to je smysl NATO.

No a pak už se vesele páchají mezinárodní zločiny, protože to není agrese Spojených států, ale agrese NATO a Partnership for peace, kteří nejsou v NATO, ale jsou tam pozorovatelskými zeměmi. Řekne se, to ne my, to je koalice 23 zemí, takže my nic, to je koalice.

Lidové noviny, 17. 9. 2015:

Říkají si vojáci a chtějí chránit hranice. Armáda se od extremistů distancuje.

I když se skupina Českoslovenští vojáci tváří jako součást českých obranných složek, ministerstvo obrany se od nich striktně distancuje. A tvrdí, že žádní vojáci v extremistické skupině nefigurují.

Na Facebooku mají tisíce příznivců, odmítají členství Česka v NATO a často šíří ruskou propagandu. Řeč je o uskupení, které se pokřtilo Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO. Název ale mate, spolek nemá nic společného s Armádou České republiky či skutečnými záložáky, kteří jsou definováni zákonem.

- je si autor tohoto článku opravdu jistý tím, kdo šíří a čí propagandu? A je vůbec možné označit něčí názor (třeba na naše členství v NATO) za extremismus?

V USA je mnoho měst, kde funguje místní domobrana - na základě legálního vlastnictví střelných zbraní a vlasteneckých ideálů v mezích zákona.

Za extrémní spíš považuji konflikty na periferiích velkých evropských měst, kde v ghettech žijí druhé a třetí generace (nejen) muslimských přistěhovalců, kteří jsou často bez možností pracovních postupů, na sociální periferii, což tvoří tu pravou základnu extremismu, viz nedávné útoky v Paříži.
 

Lidové noviny, 24. 9. 2015:

Programová zrada, selhání. Na Sobotku se snáší od českých politiků kritika

Vláda by se podle Zahradila měla připojit ke slovenskému návrhu napadnout povinné kvóty u soudu. Europoslanec uvedl, že úterní většinové rozhodnutí ministrů vnitra zemí EU o kvótách není legislativním aktem a Česko by za jeho neplnění nemohlo být Evropskou komisí sankcionováno.

24. 9. 2015, Tereza Spencerová:

Pozoruhodný příběh nových US "rebelů" v Sýrii

anglický zdroj zde - The Telegraph:

S-trained Division 30 rebels 'betray US and hand weapons over to al-Qaeda's affiliate in Syria'

Pentagon-trained rebels are reported to have betrayed US and handed weapons over to Jabhat al-Nusra immediately after entering Syria.

 

Bezmála rok avízovaný půlmiliardový program výcviku "umírněných" syrských rebelů se mění v dokonalou taškařici.

Na počátku srpna USA do Sýrie z Turecka vypustily prvních 54 "svých" rebelů, kteří měli pod hlavičkou Nových syrských sil (NSF - New Syria Force) bojovat proti Daeši.

Už po pár hodinách ale jejich velitel i s několika svými muži skončil v rukou Fronty al Nusrá, syrské odnože Al Kajdy. Vzápětí se objevila tvrzení, že tip Al Kajdě, kde najít a rozprášit "americké rebely", dala turecká tajná služba.

Prý se tím Ankara pokusila ukázat Spojeným státům marnost jejich počínání a přimět je, aby se přidaly k Turecku a otevřeně podpořily jeho spojence, tedy Al Kajdu a Islámský stát, v boji za svržení Asadova režimu v Sýrii, což už pro USA není aktuálně prioritou.

V každém případě v Sýrii z první várky zbylo "čtyři nebo pět" rebelů a nastala změna jejich programu: USA jim mají nově dodat špičkové komunikační prostředky, aby už tedy nemuseli bojovat proti Daeši, ale mohli bloumat zemí, sbírat zpravodajské informace a případně navádět americké nálety.

 

Dojem z celého projektu měla napravit další várka bojovníků NSF, konkrétně 75 mužů, kteří do Sýrie vstoupili minulý pátek.

Už nyní se ale ukazuje, že celá tato skupina takřka vzápětí vzala své zbraně a vozidla, zamířila na území ovládané Al Kajdou a vše jí předala.

Syrská frančíza Al Kajdy oznámila, že tak "rebelové" učinili výměnou za volný průchod. Velitel druhé várky NSF, Anás Ibrahim Ubajd, pak jen dodal, že obelhal americkou koalici, protože chtěl jejich zbraně. Je ironií osudu, že právě Ubajd byl vlastně nejvyšším důstojníkem NSF poté, co o víkendu rezignoval plukovník Muhammad Dáhir s tím, že celý ten program se mění ve frašku.
 

Bývalý šéf úřadu Colin Powella, plukovník Lawrence Wilkerson:

USA DNES OVLÁDAJÍ (NADNÁRODNÍ) OLIGARCHOVÉ.

15. září 2015

zdroj (video a přepis textu z videa) z 3. ŘÍJNA 2014:

The Real News - Who Makes US Foreign Policy?

motto:

"Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze."

Lawrence Wilkerson

"Tohle není konspirační teorie, ale konspirační praxe."

Jan Schneider

3. října 2014 se k oligarchii v USA vyjádřil i bývalý šéf úřadu Colin Powella, plukovník Lawrence Wilkerson, který byl přímo ve středu státní správy na ministerstvu zahraničí, když řekl:

"USA dnes ovládají oligarchové, kteří disponují obrovským jměním."

Colonel Lawrence Wilkerson,  (zde):

I think, your real question, who's behind the White House, and who's therefore behind U.S. foreign policy, more or less?

I think the answer today is the oligarchs, which would be the same answer, incidentally, ironically, if you will, for Putin in Russia, the people who own the wealth, the people who therefore have the power and who more or less (and I'm not being too facetious here, I don't think) buy the president and thus buy American foreign policy. So that's as succinct an answer as I can give you and touch on a few historical points...

I would submit to you that certain oligarchs, anyway, big food, big pharmacy, big energy, oil, real estate, things like that, they like it this way because then they can flow into the void in the particular region or function or both that they want to control, that they want to manipulate, and do so effectively, whether it's subsidies from the federal government for oil companies or whether it's massive efforts by the government, clandestinely or otherwise, to influence someone like Monsanto being able to operate in Latin America and do the things that it does.

But when you start probing and you start analyzing, you begin to discover that:

...there are centers in this mess, if you will, that are getting what they want. And what they want is basically wealth and power.

We made a ton of money off of World War I, and we really didn't contribute a whole lot, if you'll remember. We were only really there substantially for a very short period of time, roughly April 1917 to Armistice Day.

So there is a group that's interested in this kind of thing--and this group alarms me probably more than any other in the world,

...and particularly my own country--that is interested in a constant state of war, or as near a constant state as possible, because they sit behind all the belligerents and make money.

Volný zkrácený překlad:

Vaše otázka směřuje k tomu, kdo je v současnosti za zahraniční politikou Bílého Domu (za prezidentem a administrativou USA).

Jsou to oligarchové, z oblastí velkého podnikání, jako jsou například potraviny, výroba léků, velké energetické společnosti, podnikání s ropou, nemovitostmi, podobnými záležitostmi. Oni ovlivňují - manipulují a ovládají US vládu pro své zájmy v zahraničí (viz Monsanto v Latinské Americe).

/*oligarcha, nadnárodní oligarcha = podnikatel získávající zisky s pomocí porušování zákonů, s pomocí tajných operací, ovlivňování vlád, politiků, podoby zákonů, ovlivňujících dokonce válečné konflikty, mezinárodní instituce, atd./

Když začnete sondovat a analyzovat, zjistíte, že v tom zmatku jsou centra (moci). A to, co chtějí, je v podstatě bohatství a moc.

Od 1.světové války vydělává malá skupina v USA obrovské peníze na válčení, což mi dnes dělá největší starosti, neboť oni mají zájem na KONSTANTNÍM VÁLEČNÉM STAVU, protože jsou v pozadí VŠECH válčících stran a vydělávají tím obrovské peníze.

To vše řekl bývalý šéf úřadu Colin Powella. Doporučím přečíst celý rozhovor, je brutální a zcela popírá naivní představy některých českých politiků o tom, jak přesně fungují nyní USA a jimi řízené NATO.

SPIEGEL, 10. září 2015:

Jak super-bohatí američtí oligarchové ohrožují US demokracii.

V rozhovoru s Lawrence Wilkersonem se dále mluví např. o ziscích Wall Street (pro zasvěcené, kteří předem vědí, co se bude dít), o vojenském poradenství a dalších velmi ziskových byznysech.

Dnes podle jeho zdrojů pracuje v USA pouhých 11-12pct lidí ve výrobě, a asi 87procent ve službách, uvádí dál plukovník z precizních statistik CIA. Reálná ekonomika je podle něj v troskách, zatímco díky počítačům, změnám hodnot akcií na Wall Street, apod., vydělávají jiní obrovské sumy "během okamžiku", další obrovské peníze na válkách.

Podle něj bylo úžasné od G. Bushe staršího a Jim Bakera, že došlo ke sjednocení Německa bez jediného výstřelu.

Ale bylo to díky závazku, že se NATO nepohne směrem na východ.

To, co se pak stalo v Gruzii v r.2008 a nyní na Krymu a Ukrajině, je podle něj jasným důsledkem nedodržení tohoto slibu.

Takové  reakce, jaké nastaly, jsou podle plukovníka typické pro velmoci, které jsou znejistěny vývojem v zemích v jejich blízkém okolí, ocitujme:

"And then we start, under pressure from Lockheed Martin and Raytheon and others, to sell weapons to Poland and weapons to Georgia and weapons to Romania and everybody else we could bring into the fold. Under those pressures and others, we started to expand NATO and stuck both our fingers in the Russian eye, so to speak, immediately.

It's clear to me why Putin responded in Georgia and why he's now responding to Crimea in Ukraine. This is what great powers do when they get concerned about their so-called near abroad."

Lawrence Wilkerson hovoří dále o Obamovi:

OTÁZKA (Jay): A když bylo NATO všude kolem Ruska, šel Obama do toho, přitom tam nešel bojovat za principiální věci, ale protože se nedokázal vzepřít tomu tlaku - dělal jen to, co bylo dobré pro něj.

Wilkerson: To se ale stalo nejen prezidentovi Obamovi.

Ztrácel jsem tehdy víru v muže, kterého jsem jako republikán dvakrát volil (Obama je demokrat). Ale špetku té víry mi vrátil s Íránem a Ruskem, protože se choval velmi obezřetně.

Obama se podle Wilkersona prakticky nevyjadřuje k Rusku a sankcím, což je podle něj správné, protože to snižuje tlaky (nejen) na Ukrajině. A těch je podle něj i tak dost, od různých lidí na Ukrajině, kteří chtějí získat moc, a přitom podle něj nemají nic společného ani s Ruskem, ani s Evropou nebo s USA.

Režisér OLIVER STONE o Obamovi - čas 21:20 až 39:00 ZDE.

Bohužel zcela jiný názor na prezidenta Obamu má režisér dokumentárního cyklu "Neznámé dějiny Spojených států", pan Oliver Stone.

Podle něj naopak posiluje politiku předchozího prezidenta Bushe:

"Namísto boje za transparentnost se Obama stal efektivním vykonavatelem doktríny národní bezpečnosti Spojených států." (...video, čas cca 28:00)

Dokládá v 10.dílu cyklu (čas 21:20 až 39:00 ZDE), že Obama už ve své první prezidentské kampani využil v obrovském měřítku bankovní a korporátní (často zjevně oligarchické) finance - zazní všem už dobře známá jména, jako jsou "JPMorgenChase, Goldman Sachs, Citi Group, General Electric, vojenští dodavatelé a počítačoví giganti, farmaceutické společnosti, atd...".

Podle Olivera Stone Obamovy následující činy (nikoliv slova) potvrdily, že prezident Obama je k zájmům bank, korporací a vojensko-průmyslového komplexu zcela loajální.

SPIEGEL, 10. září 2015:

Jak super-bohatí američtí oligarchové ohrožují US demokracii.

Spiegel vidí také problém v (nadnárodních) super-boháčích a jejich vlivu.

Podle SPIEGEL buď významně ovlivňují, kdo bude zvolen US prezidentem (zmiňuje následné ovlivňování rozhodování vlády - podobně jako Oliver Stone zmiňuje v 10.díle svého dokumentu kdo měl zisky a ztráty v krizi 2008), nebo dokonce přímo na prezidenta USA nyní kandidují.

Problematické je podle nich i rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z r.2010, které odstranilo jakékoliv limity tohoto podplácení.

Podle SPIEGEL jde především o dvě věci:

Zaprvé rozhodnutí kandidátů na prezidenta odmítnout tzv. veřejné financování.

Druhým problémem jsou důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, že toto soukromé financování nebude mít už žádný limit, píše Spiegel.

A zmiňuje fakt, že běžná rodina v posledních letech zažívá pokles příjmů o 1/10, zatímco malá skupina nejbohatších naopak významně posiluje své příjmy, přesná čísla viz článek.

 

Tento vývoj podle autora článku negativně ovlivňuje demokratické založení Spojených států, neboť:

Bohatí jsou proti zvýšení daní nejbohatším, brání zvýšení minimální mzdy, posílení systému zdravotní péče nebo zlepšení veřejných universit.

Ačkoliv v krizi v r.2008 neutrpěli za Obamy nejbohatší žádné ztráty a šéfové největších bank získali skvělé prémie i smlouvy na vysoké odstupné, zatímco nejchudší nesli všechny náklady, nejbohatší jsou nyní prostě proti všemu, co by mohlo pomoci 90pct nejchudších ve zlepšení podmínek, v šanci na růst jejich možností.

Tyto postoje betonují rozdíly mezi 1pct nejbohatších, kteří vlastní 90pct zisků, zatímco střední třída se chudým stále více vzdaluje. Podle bývalého prezidenta Jimmy Cartera jsou nyní USA oligarchií s neomezeným podplácením.

I když jsou podle článku Američané více zvyklí akceptovat rozdíly (mezi chudými, střední třídou a bohatými), současné poměry jsou i na Ameriku již neúnosné a americký sen se tak pro mnohé rozpadá.

------

Volně související odkazy:

Počínaje Radou pro mezinárodní vztahy, sdružení Skull&Bones z Yale university, jehož členy byli mnozí US prezidenti, ministři, bankéři a podnikatelé, věnoval se Trilaterální komisi i Bildebergu - založenými Rockefellerem a vzájemnému personálnímu propojení těchto organizací.

Hodně se zabýval i vlivem US oligarchů na bolševickou revoluci v Rusku a pak také vlivem Rockefellerovy Standard Oil na schopnost Hitlera vést válku (různé dodávky klíčových surovin, patentů, budování rafinérií, apod).

Držitel Nobelovy ceny za teorii her, Robert Aumann, o válce na Ukrajině:

Aumann je jeden z největších západních expertů na války, působí na Hebrejské universitě v Jeruzalému. V článku "To západ rozhoupal loď" napsal:

/...úzkou spolupráci se západní aliancí NATO; v takovém "ideálním světě" by ovšem např. Saudská Arábie nikdy nemohla být spojencem USA./

"Pokud ale chceme mít svět, kde je mír a který je stabilní, pak to byl Západ, který rozhoupal loď. Loď se pak může potopit."

"Nijak zvlášť nemiluji Vladimíra Putina, ale mám pocit, že Západ tlačil trochu moc a šel do ruské sféry vlivu."

Anketa Parlamentních listů mezi českými politiky 15. 9. 2015:

Stojí za současnou migrační krizí nějaké zájmy bohatých nadnárodních oligarchů v pozadí (globálního kapitálu) - tedy jde o konspiraci, nebo jde jen o přirozený důsledek "západních válek za demokracii" v Iráku, Libyi, Afghánistánu a Sýrii?

TÝDEN.cz, zde: Vyzbrojování syrských rebelů - CIA selhala

DŮKAZY AKADEMIKŮ A NOVINÁŘŮ - DVĚ FALSE-FLAG OPERACE:

STŘELBA NA MAJDANU (20.2.2014)

A ÚTOK CHEMICKÝMI ZBRANĚMI U DAMAŠKU (21. 8. 2013)

11. 9. 2015

zdroje:

1/ Ivan Katchanovski, Ph.D., universita Ottawa, Kanada

První akademická studie střelby snajprů na Majdanu - ZDE

- Paper prepared for presentation at the Annual Meeting of American Political Science Association in San Francisco, September 3-6, 2015.

(pro stažení se musíte registrovat; aktualizovaná studie z 2/2015)

2a/  Seymour Hersh, 2014,

- Analýza slavného amerického investigativního reportéra Seymoura Hershe, kterou publikoval London Review of Books,  pod názvem:

"The Red Line and the Rat Line" - ZDE

Seymour M. Hersh on Obama, Erdoğan and the Syrian rebels.

(česky zde - Za sarinovým útokem u Damašku v Sýrii bylo Turecko. )

2b/ Analýza ze 14. ledna 2014,

z Massachusetts Institute of Technology ve Spojených státech

1. Ivan Katchanovski o False-Flag operaci na Majdanu.

Stručný souhrn studie a jejích závěrů - volně přeloženo:

Úvod

Masakr téměř padesáti demonstrantů na Majdanu (*náměstí v Kyjevě) dne 20.února 2014 byl zlomem v ukrajinské politice a bodem zvratu v (dosud diplomatickém) konfliktu mezi Západem a Ruskem o Ukrajinu.

Toto masové zabíjení demonstrantů a policistů vedlo ke svržení pro-ruské vlády Viktora Janukovyče, bylo začátkem občanské války na východní Ukrajině, bylo začátkem ruské vojenské intervence na Krymu a vojenské podpory vzbouřenců Donbasu, bylo začátkem nové fáze mezinárodního diplomatického konfliktu Západu a Ruska o Ukrajinu.

Závěry vyšetřování (Porošenkovy) nové vlády,

vzniklé po svržení Janukoviče (a ukrajinských médií) zněly, že:

"Masakr byl spáchán vládními odstřelovači a speciálními policejními jednotkami prezidenta Janukovyče."

Tyto závěry byly prakticky bez výhrad všeobecně přijaty západními vládami, západními médii a také mnohými západními vzdělanci.

Ukrajinské vládní vyšetřování identifikovalo členy zvláštní pořádkové jednotky Berkut jako odpovědné z vraždy absolutní většiny protestujících, ovšem nebyly zveřejněny žádné důkazy na podporu těchto tvrzení, s výjimkou videa z masakru.

(Hlavní) otázkou je, která strana zorganizovala tento snajperský masakr?

Tato studie je prvním akademickým zkoumáním tohoto klíčového případu masového zabíjení.

Metody a důkazy studie.

K přezkoumání činnosti hlavních aktérů během masakru, tedy jak aktérů Janukovyčovy vlády, konkrétně různých policejních a bezpečnostních sil, tak Majdanské opozice, konkrétně krajní pravice a souvisejících oligarchických prvků, používá teorii racionální volby a Weberian teorii instrumentální racionality.

Studie analyzuje velké množství důkazů z různých veřejně dostupných zdrojů, týkajících se tohoto masakru a specifického zabíjení demonstrantů.

Kvalitativní obsahová analýza zahrnuje následující zdroje:

- Asi 1500 videí a nahrávek živých internetových a televizních vysílání (150GB).

- Zpravodajské reportáže a příspěvky na sociálních médiích od více než sta novinářů, pokrývajících masakr z Kyjeva.

- Asi 5000 fotografií.

- Téměř 30GB veřejně dostupných záznamů rádiových hovorů, jak odstřelovačů tak velení speciální jednotky Alfa (Bezpečnostní služby Ukrajiny) a vnitřních vojsk /*existují jak záznamy radio-amatérů z masakru, zachycené skenery rádiové komunikace, schopnými zachytit policejní i jiné frekvence, tak oficiální záznamy rádiové komunikace jednotek /.

- studie využívá také terénní výzkum na místě masakru, zprávy od očitých svědků obou stran - demonstrantů Majdanu i velitelů vládních speciálních jednotek, prohlášení jak bývalých tak i současných vládních úředníků.

- Studie používá odhady přibližných balistických trajektorií střel a typů použitých zbraní, srovnává také způsobená střelná zranění demonstrantů i policie.

Studie stanoví přesný časový plán pro různé události masakru,

umístění střelců, vládních odstřelovačů, čas a přesné místo úmrtí téměř 50 demonstrantů. Také stručně analyzuje další významné případy násilí během a po skončení "euromajdanu."

Závěry studie - stručný souhrn.

Toto akademické šetření došlo k závěru, že:

"Masakr byl předem připravenou operací pod falešnou vlajkou."

...která byla racionálně naplánována a provedena s jasným cílem svržení ukrajinské vlády a převzetí moci v zemi.

Byly zjištěny důkazy o zapojení aliance ultra-pravicových organizací, konkrétně Pravého sektoru, strany Svoboda a oligarchických stran, například Vlasti.

Skrytí střelci se nacházeli v nejméně 20 budovách, které byly pod kontrolou příznivců Majdanu, v jimi kontrolovaných oblastech. Studie prezentuje množství důkazů a svědectví, že mnozí demonstranti a policisté byli zabiti z těchto míst (celkem jde přibližně o 70 svědectví).

Několik videí zachycuje přímo odstřelovače střílející z těchto budov, studie pak dále využívá množství videí, fotografií a očitých svědectví - provádí srovnání přesných pozic demonstrantů v době jejich usmrcení s jejich zraněními, se vstupem a výstupem střel, s možnými drahami střel (odhalení pozice střelců, směru střelby).

Studie prezentuje důsledky těchto zjištění pro pochopení podstaty změny vlády na Ukrajině, občanské války v Donbasu, souvislostí ruské vojenské intervence na Krymu a ruské vojenské podpory Donbasu, vztahu masakru s mezinárodním konfliktem Západu a Ruska o Ukrajinu.

/* Poznámka - generální prokurátor Ukrajiny Jarema vyšetřil první tři úmrtí na Majdanu, lidé byli zastřeleni loveckou puškou - tedy nikoliv Berkutem. Po oznámení výsledků byl okamžitě novou ukrajinskou vládou propuštěn, aniž by to vyvolalo byť jen nejmenší zájem západních politiků a médií - o toto vyšetřování a jeho závěry.

Detaily ZDE:

Letos 22. ledna Jarema oficiálně oznámil, že první tři oběti z Majdanu, Sergej Nigojan, Alexandr Žižněvský a Roman Senik, nebyli zastřeleni z policejních zbraní, ale loveckou puškou. Sice se situaci snažil zachránit tvrzením, že "má důkazy o tom, že milice do svých zbraní používala lovecké patrony", ale moc toho už neuhrál. Tím spíš, že zástupce velitele hlavní správy ministerstva vnitra Vitalij Sakal shrnul, že první oběti milice zkrátka nezabila.

To už ale Jarema vydržel ve funkci jen několik dní a podal sám demisi, aniž by čekal, až ho parlament oficiálně odvolá. S ním odešla i většina jeho nejbližších spolupracovníků.

- zajímá vůbec západní země, kdo přesně střílel na Majdanu? /

2. Seymour Hersh - "The Red Line and the Rat Line" - ZDE

Analýza slavného amerického investigativního reportéra, kterou publikoval London Review of Books..

(česky viz T. Spencerová - Za sarinovým útokem u Damašku bylo Turecko. )

Hersh v analýze mimo jiné dokládá, o čem se (na hranici jistoty) spekuluje už dlouho – tedy fakt, že za masakrem nebyl Damašek.

Podle Hershových zjištění laboratoře britské armády v Porton Down vyloučily, že by vzorek použité bojové látky pocházel z arzenálu syrské armády.

Vzorek prý přitom Britům dodal Rus, který byl "dobrým zdrojem, člověk s možnostmi, vědomostmi, který už v minulosti prokázal, že mu lze věřit."

Britové Američany jen pár dní před zahájením agrese varovali, že vše byla jen past.

V té době bylo Turecko jedinou zásobovací trasou zbraní a pomoci rebelům do Sýrie a USA se už loni v půli roku většího vyzbrojování rebelů zřekly. "Bez americké podpory rebelům se Erdoganův sen o proměně Sýrie ve svůj klientský stát rozplýval," cituje Hersh jednoho bývalého činitele tajných služeb.

"Erdogan věděl, že když Asadova Sýrie válku vyhraje, poražení  rebelové se pak stejně snadno obrátí proti němu samotnému, kam jinam by taky šli?

Měl by tak tisíce radikálů na svém zadním dvorku."

Zpravodajské analýzy už tehdy varovaly, že turecké vedení vyjadřuje potřebu udělat něco, co vyvolá americkou vojenskou reakci.

Koncem loňského léta měla syrská armáda dál navrch a podle Turků ji mohlo zastavit jen americké letectvo. Američtí zpravodajští analytici už hned po 21.srpnu tušili, že za chemickým útokem nebyla Sýrie, ale otázkou za milion bylo, kdo byl tedy pachatelem? Jako první se nabízeli Turci, protože měli všechny prostředky vše zorganizovat a provést.

Odposlechy a další údaje vztahující se k 21. srpnu pak zpravodajskou komunitu v tomto názoru utvrdily:

"Dnes už víme, že to byla tajná akce Erdoganových lidí, kteří chtěli, aby Obama zareagoval na překročení červené čáry..."

...cituje zdroje Hersh.

"Museli situaci eskalovat až k chemickému útoku u Damašku, dokud tam byli inspektoři OSN; ti přijeli 18. srpna, aby prošetřili dřívější útoky. Smyslem bylo provést něco spektakulárního. Americké tajné služby pak velení americké armády informovalo, že sarin byl dodán přes Turecko a mohl se do Sýrie dostat jen s tureckou podporou. Turci navíc rebelům poskytli výcvik při výrobě sarinu a manipulaci s ním."

Hlavní důkazy o tom všem navíc poskytli sami Turci, kteří v odposlouchávaných rozhovorech po útoku jásali a plácali se po zádech. Podobné operace se totiž plánují v naprostém utajení, ale obvykle vše praskne vzápětí, když se začne slavit úspěch, shrnuje Hersh.

 

Podle něj si ale tyto informace cestu až do Bílého domu nenašly.

"Nikdo o tom všem nechtěl mluvit," vysvětlil bývalý zpravodajec.

"Všichni váhají, když mají protiřečit prezidentovi.(…) A co víc, když už jsme z toho obvinili Asada, nemohli jsme najednou otočit a obvinit Erdogana."

Obamova politika v Sýrii se nejspíš příliš měnit nebude, a tak turecké vměšování se do syrské války nejspíš bude pokračovat. "Ptal jsem se kolegů, jestli existuje způsob, jak ukončit další Erdoganovu podporu rebelům, obzvlášť poté, co už víme, a odpověděli mi, že máme svázané ruce," popisuje další operativec.

"Mohli bychom to zveřejnit, kdyby se jednalo o někoho jiného, než o Erdogana."

...ale Turecko je citlivý případ. Jsou to spojenci v NATO. Nevěří Západu.

Když podnikneme konkrétní kroky proti tureckým zájmům, nemusejí s námi zůstat. Pokud půjdeme na veřejnost s tím, že víme, jaká byla Erdoganova role v plynovém útoku, byla by to katastrofa."

Turci by řekli: "Nenávidíme vás, protože nám říkáte, co smíme a co nesmíme dělat."

Reportáž Seymoura Hershe je rozsáhlá a plná zajímavých podrobností.

3. Analýza z Massachusetts Institute of Technology ve Spojených státech, ze 14.ledna 2014.

Analýza bývalého zbrojního inspektora OSN - R. Lloyda, a profesora Vědy, Technologií a Politiky národní bezpečnosti na Massachutsett technologickém institutu v USA - Theodore A. Postola, objasňuje na zcela konkrétních důkazech - fotografiích použité improvizované chemické munice a zprávách US vlády o postavení Asadových jednotek, na výpočtech a vědeckých analýzách (viz odkaz na plné znění zprávy), že Bašár Asad nemohl tento útok spáchat.

Analýza dokazuje, že pochybení tajných služeb bylo zapříčiněné chybnou interpretací jediného parametru - dostřelu  improvizované chem. munice.

Vědec prestižního technologického institutu i bývalý zbrojní inspektor OSN upozorňují, že tato chybná změna jediného(!) parametru vedla ke zcela opačnému závěru zpravodajských služeb, který mohl vyvolat válku USA s jinou zemí, po odhalení chyby by pak hrozily politické důsledky pro vládu USA, nemluvě o diplomatických (mezinárodních) důsledcích.

Důrazně upozorňují, že pokud nebude odhalen zdroj této chyby, pokud nebudou upraveny chybné procedury tvorby závěrů tajných služeb, pak podle nich:

"...šance budoucí politické katastrofy (tedy vyvolání války USA s jinou zemí - na základě zcela chybných informací tajných služeb, a následné poškození dobré pověsti Spojených států) pak vzroste k jistotě."

If the Source of These Errors Is Not Identified, the Procedures that Led to this Intelligence Failure Will Go Uncorrected, and the Chances of a Future Policy Disaster Will Grow With Certainty.

-----------

Všechny tyto tři zprávy o operacích False-flag (pod falešnou vlajkou) ponechám bez dalšího komentáře.

S jen tichou vzpomínkou na dnešní výročí obětí útoků z 11. září 2001.

----

Volně související odkazy:

Nové vyšetřování těchto událostí je podle nich zcela nezbytné.

Rozhovor s doc. Ing. Ivanem Němcem CSc. z VUT Brno, o první české studii pádu WTC 9/11 - doporučuje nové vyšetřování událostí.

První česká studie pádů výškových ocelových budov prokazuje, že závěry US vládního úřadu pro standardy a technologie (NIST) "odporují nejméně třem přírodním zákonům". Byly využity i nejmodernější počítačové modely, certifikované pro konstrukci budov v EU.

Autoři studie žádají otevření nového vyšetřování pádů WTC1, WTC2 a WTC7.

Plukovník Skácel, účastník misí v bývalé Jugoslávii a Kurdistánu:

Terorismus je mýtus - stále potřebujeme nějakého nepřítele.

Parlamentní listy, 11. 9. 2015
 

Plk. Pavel Skácel, foto: csol.cz (viz článek)

Dva baráky spadnou po nárazu letadel a třetí strachy?

Takové blbosti. Pár šupáků nemohlo zbořit Dvojčata. Terorismus je mýtus.

Myslím si, že ti, kteří za to doopravdy mohou, nebyli ještě ani odhaleni, ani potrestáni.

Nejsem přesvědčený o tom, že pár šupáků, kteří letadlo viděli třikrát zblízka, dokážou sednout za knipl jumba a trefit s tím kolosem roh mrakodrapu. Ti, jež tohle vymysleli, jsou stále ještě dobře skrytí a smějí se do hrsti.

OTÁZKA: USA a samozřejmě mnoho dalších zemí také posílily antiteroristickou legislativu a pravomoci svých bezpečnostních složek. Nemluvě o masivním sledování lidí na internetu. Byla opatření účelná a nutná?

Terorismus je mýtus, který jsme si vytvořili.

Stále potřebujeme nějakého nepřítele.

Opatření, která byla přijata, znepříjemnila život lidem na letištích i jinde. Byl to vedlejší hlavní produkt září, kdy se poroučely k zemi dva velebaráky rychlostí pádu golfového míčku.

Přesně vyjádřil názor na situaci můj bratranec, když říkal: "Ty si myslíš, že chroupu k svačině seno? A že nosím sedlo, abych věřil takové blbosti, že dva baráky spadnou po nárazu letadel a třetí strachy?" Asi takto situaci vidím i já.

Vše bylo dobře vymyšleno, připraveno a zpracováno, tak aby tomu běžný našinec (po stém opakování) uvěřil. Rozvrátily se potom fungující státy jako Libye, Sýrie a důsledky si do budoucna poneseme všichni.

 

OTÁZKA: Terorismus ale není "mýtus," který jsme si vytvořili. Jsou to konkrétní organizované skupiny…

Al-Káida – v překladu to znamená prý seznam. Název jako hrom. Ale to bychom skupinu ISIL (prý epigona Seznamu) nesměli podporovat. Jestliže od ISIL kupujeme ropu, dodáváme jim zbraně, tak je podporujeme. Neslyšel jsem o žádných důkladných sankcích, dočetl jsem se, že Islámský stát funguje velice dobře. Kdyby byla ve světě vůle s touto skupinou dobře placených žoldáckých nácků řádně zacvičit, už by dávno všichni hryzali hlínu.

Aktuální osobní dokument Igora Chauna o tom, proč si myslí, že pád budov neproběhl tak, jak sdělila US vláda. Uveřejněno 11.9.2015, stopáž 22min.

Říká v něm (souhrnně):"Mám rád Ameriku, respekt vyjadřuji obětím útoků, respekt vyjadřuji pravdě - protože žít ve lži ovlivňuje negativně nás všechny."

The Telegraph, 31. srpna 2015:

Oficiální US představitelé potvrzují, že ISIS je stále stejně silný, jako před začátkem leteckých útoků.

Američtí představitelé přiznávají, že ISIS je stále stejně silný, jako před začátkem letecké kampaně US letectva.

Džihádisté byli úspěšní v získávání nových bojovníků, kteří nahradili těch 10,000 ztracených v průběhu uplynulého roku, jejich příjem z ropy podle posledních údajů dál proudí beze změn.

NY Times, březen 2013:

Arms Airlift to Syria Rebels Expands, With Aid From C.I.A.

160 letů s dodávkami zbraní s podporou CIA koreluje podle NYTimes se vzestupem násilí ve válce v Sýrii v r.2013. Výsledkem jsou vlny uprchlíků.

As it evolved, the airlift correlated with shifts in the war within Syria, as rebels drove Syria’s army from territory by the middle of last year. And even as the Obama administration has publicly refused to give more than “nonlethal” aid to the rebels,

the involvement of the C.I.A. in the arms shipments — albeit mostly in a consultative role, American officials say — has shown that: "the United States is more willing to help its Arab allies support the lethal side of the civil war."

Zapojení CIA v dodávkách zbraní syrským rebelům (2012-13) ukazuje, že:

Spojené státy jsou (ve válce s Asadem) více ochotnější pomáhat svým arabským zástupcům s podporou "smrtící podoby" této občanské války.

From offices at secret locations, American intelligence officers have helped the Arab governments shop for weapons, including a large procurement from Croatia, and have vetted rebel commanders and groups to determine who should receive the weapons as they arrive, according to American officials speaking on the condition of anonymity. The C.I.A. declined to comment on the shipments or its role in them.

New York Times, 4/2013:

Kerry Says U.S. Will Double Aid to Rebels in Syria.

160 letů převážně ze Saudské Arábie a Kataru zajistilo dodávky zbraní syrským "rebelům", které podporovaly Spojené státy (2012-2013), klikněte pro zvětšení.

Z Ankary pak zbraně putovaly kamióny do Sýrie - grafika viz článek ZDE.

5. září 2015, dohoda s Íránem a situace v Sýrii (posílení role Íránu a Ruska):

Rusko posiluje svou vojenskou přítomnost v Sýrii,

Kerry vyjádřil Lavrovovi obavy USA.

Americký ministr zahraničí John Kerry v dnešním telefonátu svému ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi vyjádřil obavy Američanů ze zpráv o zapojení Ruska do konfliktu v Sýrii.

S odvoláním na prohlášení americké diplomacie to uvedla agentura Reuters.

Lavrov naopak vyzval Spojené státy ke spolupráci při akcích v Sýrii (zde).

Fox News, september 11, 2015:

Russian build-up in Syria part of secret deal with Iran’s Quds Force leader.

Russian President Vladimir Putin and Iranian Quds Force commander Gen. Qasem Soleimani, foto:printscreen from video Foxnews.

Íránský generál Kásim Sulajmaní byl (íránskou) hlavou boje iráckých gard s ISIL u Tikrítu.

Podle FoxNews a jejich kontaktů na zpravodajské služby proběhlo v Moskvě v červenci tajné setkání V. Putina a íránského generála Kásima Sulajmaního, o jejich spolupráci ve válce v Sýrii.

Rusové už nadále nebudou v roli vojenských poradců, ale přímo se zapojí do války v Sýrii,

řekl dle Fox News jeden z představitelů tajných služeb USA.

HAARETZ, Sep 06, 2015:

Putin's Military Build-up in Syria Could Be a Game-changer for Israel.

Now that the U.S. isn't aiming to topple him, and Russia and Iran are increasing their support, Assad has better chances of stabilizing his defense.

Postoj Izraele:

Putinův vojenský vstup do Sýrie může zcela změnit situaci.

Pokud už nechtějí USA svrhnout Asada, a Rusko s Íránem zvýší svoji vojenskou podporu Sýrie, pak má Bashar al-Assad větší šanci stabilizovat svou obranu.

TIMES OF IZRAEL, Sep 10, 2015:

'Dramatic' escalation of Iran's role in Syrian civil war.

Izrael pozoruje dramatické zvýšení íránské role v syrské občanské válce.

Írán poslal stovky bojovníků na pomoc Asadovi, íránské jednotky jsou nyní v severním okolí Damašku (kolem Zabadani), kudy vede i dálnice Damašek-Bejrút, podle izraelských představitelů mohou potenciálně kontrolovat velkou část Libanonu a podpořit útok alawitských sil na ISIS a další Asadovy oponenty.

Izrael nebude nyní vojensky zasahovat, ovšem zasáhne, pokud by Írán začal vyzbrojovat Hizballah na jihu Libanonu.

Seymour Hersh, 2014: ukázka z původního článku (ZDE).

Ocitujme:

V roce 2011 vedl Barack Obama spojeneckou vojenskou intervenci v Libyi bez souhlasu US Kongresu.

Loni v srpnu (2013) po sarinovém útoku na předměstí Damašku v Ghouta byl připravený zahájit letecký spojenecký útok, tentokrát pro potrestání syrské vlády za údajné překročení "červené linie", kterou stanovil v roce 2012 pro použití chemických zbraní.

Méně než dva dny(!) před samotným leteckým útokem v Sýrii oznámil prezident Obama, že bude potřebovat souhlas Kongresu pro intervenci.

Útok byl odložen z důvodu přípravy Kongresu na slyšení a následně zrušen, když Obama přijal nabídku syrského prezidenta Bašára Asada, že se vzdá chemického arzenálu, v dohodě dojednané prostřednictvím Ruska.

Proč se Obama zpozdil a následně zrušil útok v Sýrii, když se předtím nestyděl vřítit se do Libye?

Odpověď spočívá ve střetu mezi těmi v jeho administrativě, kteří byli odhodláni prosazovat onu červenou čáru, a mezi vojenskými vůdci (Pentagonem), kteří si mysleli, že jít do války by bylo jednak neodůvodněné (Asad ten útok nespáchal) a potenciálně naprosto katastrofální.

Není od věci vědět, že někteří vysocí představitelé Pentagonu se podle článků Washington Times z ledna 2015 stavěli už proti válce Hillary Clinton v Libyi.

ZDE a ZDE

Ona ji zdůvodňovala zcela zveličenou možností "genocidy obyvatel v Benghází", hovořila až o půl milionu možných mrtvých civilistů - realitou bylo ovšem maximálně 400 mrtvých bojovníků při potlačeném útoku skupin vyzbrojených ze zahraničí, tedy Kaddáfí neútočil přímo na civilisty.

Více o boji Pentagonu proti Hillary Clinton v článcích Washington Times z ledna 2015. Někteří vysocí představitelé Pentagonu považovali tuto válku za zcela zbytečnou, se vznikem chaosu v zemi a vzestupem terorismu - ISIS, což se zcela vyplnilo (to jsou citace z článku).

Další detaily "osvobození Libye" přináší i svědectví mladé novinářky  Lizzy Phelan - viz následující video (od času 1:10 dále): 

Světové vlády navzdory apelům poskytly OSN jen třetinu potřebného humanitárního rozpočtu. Proto lidé, kteří nemají co jíst, jdou do Evropy. A jejich počty se zvyšují.

Situace v uprchlických táborech v Jordánsku je tak špatná, že někteří uprchlíci se rozhodli riskovat nebezpečnou cestu do Evropy.

Z hlavního města Jordánska informuje reportérka BBC Olga Guerin:

V pronajatém bytě v chudé čtvrti v Ammánu si hraje otec s dcerou. Monif sedí na betonové podlaze se svou tříletou holčičkou. Uprchl sem ze Sýrie před třemi lety. Brzo se on, jeho děti i vnuci zase vydají na cestu. Pokusí se o nebezpečnou přeplavbu z Turecka do Řecka na gumovém člunu.

V kuchyni mi ukazuje poloprázdnou ledničku. Devítičlenná rodina musela vyjít s méně než 40 korunami denně. Teď však byla zastavena i tato minimální humanitární podpora. Monif vysvětluje, že OSN a mezinárodní společenství je nutí vydat se na cestu.

"Nesou za to odpovědnost ze 75 procent. Otevřeli bránu smrti. A nutí nás, abychom jí prošli. Je lepší zemřít rychle na cestě, než umírat pomalu a být svědkem toho, jak vám děti umírají hladem.

"Nebylo by pro vás bezpečnější zůstat raději tady než se pokoušet o nebezpečnou přeplavbu?"

"OK, ale co máme dělat? Sedět tady bez jídla? To je nemožné."

U prezidenta Putina potvrdil jeho autoritářské tendence, ale také ho chválí za "sílu vůle, ducha, cílevědomost, schopnost přijmout odpovědnost a vydržet odplatu".

DIE WELT, 7. 9. 2015 - Michael Stürmer:

Konflikt na Ukrajině může přerůst do "kubánské raketové krize".

(orig. článek ZDE)

Proxy válka na východě od hranic NATO se stala experimentální laboratoří pro testování technologií a strategií domácí a zahraniční politiky Ruska, ale také sjednocení západní aliance. "Ale ve skutečnosti, pro každého účastníka je tato konfrontace mnohem nebezpečnější, než je vnímána v Moskvě a západních metropolích," je přesvědčen autor. "Čas nepomůže žádné straně, ale pouze si zvykáme na situaci, která dříve nebo později se stane kritickou a neovladatelnou."

"Americké zbraně a vojenští školitelé ze zemí NATO na západní Ukrajině, ruští vojáci bez odznaků na misi v Donbasu, to vše může způsobit nevratný konflikt, otevření brány pekla," říká Stürmer, "a taktické chyby ve válečné mlze se promění ve strategické nedorozumění."

"Ukrajina se zhroutí ekonomicky i politicky, ale přesto je možné zajistit pozitivní a mírovou budoucnost, pokud si budou obě strany vědomy závažnosti situace," píše Stürmer.

SPIEGEL, 10. září 2015:

America's Oligarch Problem: How the Super-Rich Threaten US Democracy.

Jak super-bohatí američtí oligarchové ohrožují US demokracii.

Jde především o dvě věci - zaprvé rozhodnutí kandidátů na prezidenta odmítnout tzv. veřejné financování (prvním, kdo ho odmítnul, byl Obama, financoval pak kampaň pouze ze soukromých zdrojů, především různých US oligarchů, detaily viz 10.díl dokumentu Olivera Stone - Neznámé dějiny Spojených států).

Druhým problémem jsou důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, že toto financování nebude mít už žádný limit, píše Spiegel.

A zmiňuje fakt, že běžná rodina v posledních letech zažívá pokles příjmů o přibližně 1/10, zatímco malá skupina nejbohatších naopak významně posiluje své příjmy, přesná čísla viz článek.

Tento vývoj negativně ovlivňuje demokratické založení Spojených států, píše Spiegel.

Ocitujme dále: 

Ironically, supporters of the new rules are fond of pointing to Barack Obama's successful 2008 campaign. They argue the campaign showed that small donations can indeed make a candidate competitive and that it can work. But that was prior to the Citizens United ruling.

In the end, Obama was also the beneficiary of the largesse of Wall Street's super-rich, and their calculating donations to the Democrats. In the wake of the banking crisis, Obama refused to subject Wall Street to tighter long-term regulations and also made key appointments in his administration to representatives of Goldman Sachs or Citigroup, the main culprits in the crisis.

The ability to exercise political influence rises in proportion to wealth, which in turn further cements America's economic divide.

By their very nature, most of the super-rich in the US oppose increasing taxes for the super-wealthy.

They also reject a dignified minimum wage, a statutory healthcare system and public universities.

They are against just about anything that might help the bottom 90 percent to rise.

Souhrn další části článku (viz odkaz):

...bohatí jsou proti zvýšení daní nejbohatším, brání zvýšení minimální mzdy, posílení systému zdravotní péče nebo zlepšení veřejných universit.

Ačkoliv v krizi v r.2008 neutrpěli za Obamy nejbohatší žádné ztráty a šéfové největších bank získali skvělé prémie i smlouvy na vysoké odstupné, zatímco nejchudší nesli všechny náklady (viz Oliver Stone - odkaz je výše), nejbohatší jsou nyní prostě proti všemu, co by mohlo pomoci 90pct nejchudších ve zlepšení podmínek, v šanci na růst jejich možností. Podle bývalého prezidenta Jimmy Cartera jsou nyní USA oligarchií s neomezeným podplácením, píše Spiegel.

Tyto postoje betonují rozdíly mezi 1pct nejbohatších, kteří vlastní 90pct zisků, zatímco střední třída se chudým stále více vzdaluje.

I když jsou Američané více zvyklí akceptovat rozdíly, současné poměry jsou i na Ameriku již neúnosné a americký sen se pro mnohé rozpadá.

V. Cílek také pravidelně navštěvuje šamany a indiány kmene Navaho, zde:

"...u indiánského kmene Navaho jsem pochopil, že není jedna, ale mnoho Amerik," říká Václav Cílek.

The Guardian: The Syrian opposition: who's doing the talking?

2012, Charlie Skelton

A number of key figures in the Syrian opposition movement are long-term exiles who were receiving US government funding to undermine the Assad government long before the Arab spring broke out.

... it's high time to take a closer look at those who are speaking out on behalf of the Syrian people.
 

Syrská opozice: Kdo to mluví?

Množství z klíčových postav v syrské opozičním hnutí jsou dlouhodobí exulanti (*utekli v 80.letech ze Sýrie do Saudské Arábie), kteří byli placeni z vládních fondů Spojených států pro podkopání vlády Bašára Assada dlouho před tím, než vypuklo tzv. "Arabské jaro".

Je nejvyšší čas blíže se podívat na ty, kdo mluví jménem syrského lidu.

- zcela zásadní článek, doporučuji k přečtení (ve vztahu k nejznámější syrské opozici se zde mluví například o Fordově nadaci, nebo o US Radě pro mezinárodní vztahy (CFR, viz minulý blog), závěry si z článku musí udělat každý sám (osobně tam vidím jako hlavní motiv soupeření USA o dominanci v regionu nad Ruskem).

The Washington Post, 4/2011:

U.S. secretly backed Syrian opposition groups, cables released by WikiLeaks show.

The U.S. money for Syrian opposition figures began flowing under President George W. Bush after he effectively froze political ties with Damascus in 2005.

The financial backing has continued under President Obama, even as his administration sought to rebuild relations with Assad. In January, the White House posted an ambassador to Damascus for the first time in six years.

The cables, provided by the anti-secrecy Web site WikiLeaks, show that U.S. Embassy officials in Damascus became worried in 2009 when they learned that Syrian intelligence agents were raising questions about U.S. programs. Some embassy officials suggested that the State Department reconsider its involvement, arguing that it could put the Obama administration’s rapprochement with Damascus at risk.

Syrian authorities “would undoubtedly view any U.S. funds going to illegal political groups as tantamount to supporting regime change,” read an April 2009 cable signed by the top-ranking U.S. diplomat in Damascus at the time. “A reassessment of current U.S.-sponsored programming that supports anti-[government] factions, both inside and outside Syria, may prove productive,” the cable said.

Literární noviny, 2011:

Sýrie: vpřed do minulosti

Strana Baas po uchopení moci roku 1963 transformovala celou společnost svou shora řízenou revolucí, přičemž zlomila moc a nezávislost staré městské oligarchie, obchodníků a vlastníků půdy, kteří zemi řídili do baasistického převratu.

Baas razil etatistickou cestu rozvoje, znárodnil část průmyslu a banky, provedl pozemkovou reformu, investoval do venkova a zavedl striktní kontrolu zahraničního obchodu. Netřeba dodávat, že reformy byly prováděny nesmlouvavě autoritářským způsobem.

Někdejší vládnoucí vrstvy se tak ocitly politicky bezmocné a ekonomicky stále závislejší na státu. Ačkoliv "opravné hnutí", jak se v Sýrii nazývá převrat, který vynesl k moci Háfize Asada, korigovalo největší excesy radikálního období Baasu a přineslo částečnou liberalizaci ekonomiky (infitáh) - na samotném faktu politické marginalizace tradičních elit se nic nezměnilo.

 

V druhé polovině 70. let už bylo jasně patrné, že směsice autoritářství, státního dirigismu, korupce a sektářství vytváří nová privilegia a nerovnosti, jenž popíraly rovnostářský étos Baasu.

Tento fakt spojil někdejší elity a pauperizované lidové vrstvy na pozadí sunnitské identity a islamistické ideologie, která delegitimizovala samotné základy baasistického státu, který se deklaroval jako sekulární a socialistický.

Politický islám v Sýrii tedy z povahy věci kombinoval ekonomický liberalismus tradičních elit a zášť vůči alawitům, šíitské sektě, ke které patří rodina Asad a která za vlády Baasu zaujala privilegované postavení.

Přelomový rok 1979, kdy revoluce v Íránu, mírová smlouva mezi Egyptem a Izraelem, sovětská invaze do Afghánistánu a útok na Velkou mešitu v Mekce otřásly muslimským světem, vliv krev do žil i sunnitskému odporu vůči režimu Háfize Asada.

Na stupňující se násilí islamistů odpověděl režim nemilosrdným státním terorem, mučením a vražděním vězňů, rychlými rozsudky smrti a raziemi, které se často zvrhly v zastrašování všech potencionálních příznivců opozice. V této kampani hrál prominentní roli mladší bratr prezidenta Rifaat Asad.

 

V únoru 1982 obě strany vědomě směřovaly k rozhodujícímu střetnutí, jenž se odehrálo ve městě Hamá.

Na rozsáhlé povstání, provázené vražděním lidí loajálních vládě, režim odpověděl tak bezprecedentním terorem, jenž si vyžádal deset až třicet tisíc mrtvých a destrukci celého historického centra Hamá, že opozice už nedokázala zareagovat a rozložila se.

Barbarská reakce na povstání v Hamá zajistila Sýrii třicet let vnitřní stability, kterou neohrozila ani smrt Háfize Asada a nástup jeho nepřipraveného syna Bašára, a demonstrovala loajalitu elitních ozbrojených sil i při té nejtěžší zkoušce.

Masakr v Hamá je dodnes bolestivé téma syrské historie a tabu ve veřejné debatě i během toho nejliberálnějšího období těsně po Bašárově nástupu na jaře roku 2000.

 

Arabské jaro.

Spontánní vystoupení lidí, inspirovaných událostmi v Tunisku a Egyptě, mělo jiný průběh - syrští demonstranti zpočátku nežádali pád režimu a odchod prezidenta, naopak, Bašár Asad pro ně byl z celé vlády nejvhodnějším partnerem k dialogu.

Dezorientovaný režim však nedokázal najít způsob, jak s protestujícími komunikovat, syrský prezident zvolil špatnou kombinaci nedostatečně jasného příslibu dalších reforem a paternalistického vystupování. Jeho bezpečnostní složky pak sáhly k jim důvěrně známým metodám razií, zastrašování a mučení a spolehlivě vyrobily první mučedníky rodící se revoluce.

 

Poslední události však ukazují, že:

...lidová revoluce, ono "uplatnění suverenity lidu", je v Sýrii mařeno nejen nemilosrdnou a masovou represí zpravodajských služeb a elitních složek armády, ale i vystoupením lokálních protivládních milicí.

O masovém porušování lidských práv a zvěrstvech syrských bezpečnostních složek nemohou být pochyby, ale i těla vojáků a policistů, každý večer ukazovaná na obrazovce syrské státní televize, jsou skutečná.

Nejznámější incident se stal v červnu v Džisr uš-Šughúru, kdy při útoku na komplex Vojenského zpravodajství zemřelo až 120 jeho příslušníků.

Západní diplomaté, kteří místo navštívili, potvrdili důkazy tvrdého boje s dobře vyzbrojenou a početnou skupinou, kterou tamní posádka nebyla schopná odrazit. Odpor vůči režimu tak místy sklouzává k ozbrojené rebelii, jejíž epicentra evokují sunnitské povstání z počátku 80. let.

 

Takový vývoj samozřejmě nahrává vládě.

Namísto lidové revoluce podle tuniského, egyptského vzoru čelí důvěrně známé hrozbě ozbrojené revolty části sunnitů. A je přesvědčen, že to je výzva, se kterou si dokáže poradit.

Masivní vojenská odpověď Republikánské gardy, ironicky vedené Bašárovým mladším bratrem Máhirem - stejně tak cynickou a bezskrupolózní obdobou Rifaata - zemi dále vrací do časů třicet let starého povstání.

Sýrii se tak vzdálila nejen prchavá perspektiva lidové revoluce, ale i možnost účinného tlaku na režim, aby přistoupil k zásadním reformám, především brutálního a zastaralého bezpečnostního aparátu.

Horečná snaha vlády budit zdání pronikavých reforem, včetně dnešního zákona o zakládání nových politických stran, jen stěží přinese pronikavou změnu, po které tolik Syřanů touží. Dokonce i kompromisní stanovisko, vyslovované hlavně příslušníky menšin - "prezident ať zůstane, ale lidé kolem něj musí jít" - se nezdá jako příliš pravděpodobný scénář.

Naopak, po dekádě váhavých, přesto citelných reforem a "tání" Bašára Asada se země vrací do časů jeho otce, jež sami Syřané nazvali politickou dobou kamennou.
 

New York Times, 4/2013:

Kerry Says U.S. Will Double Aid to Rebels in Syria.

160 letů převážně ze Saudské Arábie a Kataru zajistilo dodávky zbraní syrským "rebelům", které podporovaly Spojené státy (2012-2013), klikněte pro zvětšení.

Z Ankary pak zbraně putovaly kamióny do Sýrie - grafika viz článek ZDE.

Parlamentní listy, 5.9.2015:

"Zrůdy" z Islámského státu mezi uprchlíky jsou, našli jsme pasy a občanky...

Paní Nassrin Abdallah v r.2013 stála u zrodu kurdských ženských bojových oddílů.

"Nalezli jsme mimo jiné připravené nové pasy, občanské (či jiné identifikační doklady). Všechny tyto dokumenty byly vystavované pro lidi, u kterých se předpokládá, že budou nasazeni v Evropě – proto také náležely nejvíce k evropským zemím," uvedla pro bezpečnost v Evropě velmi nepříjemná fakta Nassrin.

Jmenovala hlavně čtyři země – Francii, Velkou Británii a mimo Evropu Tunis a Egypt.

"Bojovníci Islámského státu mezi uprchlíky jsou, jsou zpravidla i dobře vybavení, jelikož za úkol mají zakládat buňky na co největším území světa."

Seymour Hersh, 2014: Za sarinovým útokem u Damašku bylo Turecko.

Zcela zásadní text s mnoha odkazy.

Parlamentní listy, 7. 9. 2015, Daniel Veselý,

Wikileaks - uniklé materiály: O Američanech a zemi, odkud nás zaplavují uprchlíci.

Robert Naiman v The WikiLeaks Files dále píše o tom, že šéf americké ambasády v Damašku v kabelogramu z prosince 2006, adresovaném americkému ministerstvu zahraničí a Bílému domu, navrhoval, aby americká vláda ve spolupráci se Saúdskou Arábií a Egyptem vyvolala v Sýrii sektářský konflikt mezi tamními šíity a sunnity, jenž by destabilizoval syrskou vládu.

V té době zuřil sektářský konflikt v Iráku, který mimo jiné přispěl i k zažehnutí sektářské pře v Sýrii – jde o další faktor, jenž zůstává poněkud v pozadí. Američtí stratégové si v té době byli dobře vědomi děsivých dopadů této zhoubné politiky "rozděl a panuj", a přesto měli v plánu tutéž strategii implementovat v Sýrii.

Novinář Colin Hallinan, který s WikiLeaks rovněž spolupracuje, shrnuje roli USA na Blízkém východě následujícími slovy: "Americká zahraniční politika v tomto regionu stojí obecně na čtyřech pilířích – Turecku, Egyptu, arabských monarchiích v Perském zálivu a Izraeli. Tato kombinace strategické polohy, bohatství a vojenské síly tuto oblast úspěšně rozdělovala a nechávala ji bezmocnou po půl století."

Zásadní text s mnoha odkazy.

Výňatek z přednášky George Friedmana o tom, proč a kde bude válka v Evropě ZDE:

"Linie těchto západních zemí zabránila vzniku protihitlerovské aliance v předválečném období a vedla k věrolomné agresi nacistického Německa proti SSSR 22. června 1941."

"Brusel podněcuje nebezpečnou hru, která s sebou nese nové hrozby v budoucnosti".

SPIEGEL ONLINE- Guantanamo Prisoner Diary:

'We're Gonna Teach You About Great American Sex' - ZDE

Podle mě je neudržitelné, aby Izrael podporoval radši ISIS (skvělý dokument ze západní produkce je o tomto ZDE, není v něm žádná propaganda).

Nově zveřejněné dokumenty nyní potvrzují slova řady zpravodajských i armádních důstojníků, kteří s Netanjahuem nesouhlasili už před lety – pár týdnů pro Netanjahuově projevu totiž Mosad informoval jihoafrickou vládu s tím, že Írán se o výrobu jaderných zbraní ani nepokouší a nikdy neobohacoval uran ani blízko hranice nezbytné pro výrobu jaderných zbraní. Stejný názor vyjádřila ostatně i výroční zpráva amerických tajných služeb, které "také nenašly žádné důkazy, že by Írán přijal rozhodnutí o využití své jaderné infrastruktury k výrobě zbraně, nebo že by obnovil snahy vyvíjet bojové hlavice, od nichž ustoupil v roce 2003."
 

Ale na veselejší notu – satirický rozhovor se syrskými rebely, který bude mít ovšem k realitě proklatě blízko.

Autorka je americká publicistka a aktivistka, která píše pod pseudonymem Barb Weir.

Spojené státy se dohodly s Tureckem na výcviku až 1200 umírněných syrských rebelů ve výcvikových střediscích v Saúdské Arábii, Turecku a Kataru. Po dlouhém pátrání jsem byla s to najít tři perspektivní cvičence a pohovořit s nimi o jejich očekáváních:

...Říkali jste přece, že jste syrští rebelové. Copak nejste ze Sýrie?

Máví: Si snad děláte legraci, ne? Odkdy jsou syrští rebelové ze Sýrie? Jsme odevšud, z Afghánistánu. Albánie, Angoly, Austrálie, Ázerbajdžánu, Bahrajnu, Bangladéše, Belgie, Beninu, Bosny, Británie, Bulharska, Burkiny Faso, Čečny, Dánska, Džibutska, Francie…

Fajn, fajn…

Máví: Ale ze Sýrie? To už je fakt dlouho, co jsem viděl syrského syrského rebela. Ono jich nebylo moc od samého počátku.


Proč? Vždyť musí být spousta lidí, kteří by to dělali za peníze, jako vy. Proč jste jen tři?

Kirlíje: Nerad to říkám…

Al Lahrí: Víte, ono je to…

Máví: Kluci, tak já jí to řeknu.

Co mi řeknete?

Máví: Víte, ISIL, ISIS, Islámský stát, je jedno, jak tomu budete říkat -- tak ten platí mnohem líp a přitom dostává své peníze ze stejných zdrojů jako my.

To není fér!

TÝDEN.cz, zde: Vyzbrojování syrských rebelů - CIA selhala

8. 9. 2012 - Arabské jaro je mrtvé a Sýrie píše jeho nekrolog

- vynikající text.

Významným faktorem při vzniku probíhajícího boje se stala americká invaze do Iráku v roce 2003, která postavila dosud vládnoucí sunnity proti šíitům.

Podle sunnitů jsou šíité vlastně nevěřící, kteří se před 1 400 lety postavili proti představitelům islámu a od té doby jsou na špatné straně. Jenže invaze znamenala vítězství šíitů a postupnou proměnu Iráku v klientský stát sousedního šíitského Íránu. Sunnité dodnes nechápou, proč Američané pluli přes oceán, aby dosáhli této změny, a mnoho se jich ze zoufalství přidalo k al-Kajdě.

 

A nyní se bojuje v Sýrii. Ve skutečnosti Asadova rodina není šíitská, ale alawitská, tj.náleží k tajné šíitské sektě, která tvoří asi 13% obyvatelstva.

Je tu také významná křesťanská komunita. Írán alawity "přijal do rodiny" a dlouhodobě udržuje spojenectví s rodinou Asadů.

Dále na západ leží Libanon. Ten je na severu sunnitský, ve středu křesťanský a na jihu šíitský, přičemž každá z náboženských komunit tvoří zhruba třetinu obyvatelstva.

Jak vám každý Libanonec řekne, je to citlivá směs, která dala vzniknout živoucí kultuře, fantastickému jídlu, atraktivním lidem - a navracejícím se cyklům občanské války.

Na začátku nemělo Arabské jaro ke sporu mezi sunnity a šíity žádný vztah.

První výbuch nastal v Tunisku v prosinci 2010. Pak přišel Egypt, Bahrajn, Libye a Jemen.

Diktátoři čelili demonstrujícím studentům disponujícím mobilními komunikacemi, jež vláda neuměla sledovat a monitorovat. Studenti uměli zorganizovat dav a komunikovali prostřednictvím sociálních médií se stamilióny příznivců.

Arabské režimy byly v mnoha ohledech výsledkem izraelských vítězství v letech 1948 a 1967.

Po katastrofálních porážkách se k moci dostali vojenští despotové a postupně se nechali zkorumpovat. V roce 2011 byla většina arabských vlád brutálních, nekreativních a neinspirujících.

 

Arabské jaro uvedlo Střední východ opět do pohybu - a přitom vyplul na povrch sunnitsko-šíitský spor.

Náboženské napětí vzniklo nejdříve v Egyptě, kde sunnitské Muslimské bratrstvo snadno ovládlo pole po revoluci zahájené liberály, anarchisty, socialisty, studenty, umělci a fanoušky moderních technologií, kteří se přidali k miliónům nezaměstnaných a zbídačených. A také v Tunisku vládnou sunnitští islamisté, i když umírnění.

Ale epicentrem historického boje sunnitů s šíity se stala Sýrie.

A Libanon bude zřejmě následovat. Téměř všichni povstalci v Sýrii jsou sunnité a bojují takřka výhradně v sunnitských oblastech. Oblasti obývané alawity obecně podporují Asada a k nejhorším masakrům došlo v sunnitských vesnicích na okraji alawitských měst. Podle povstalců se alawité snaží území etnicky vyčistit pro případ, že by prohráli, aby tak zajistili jeho obranyschopnost.

Anglický originál zde.

Patric Buchanan - Půjde Obama s Hizballahem nebo s Al Kajdou (ISIS)?

- vynikající text.

Viceprezident Joe Biden se tuhle musel omlouvat Turecku a Spojeným arabským emirátům, když během přednášky na Harvardu vysvětloval, že oba státy dodávaly peníze a zbraně teroristům z ISIS, kteří popravují Američany.

Nevím, proč se vlastně omlouval, protože jeho "zločinem" nebylo nic horšího, než že se uřekl a sdělil naprostou pravdu.

Teroristé z ISIS v současné době stahují smyčku kolem kurdského města Kobani na tureckých hranicích, když už v oblasti dobyli spoustu vesnic. Sto tisíc syrských Kurdů již uprchlo přes hranici do Turecka.

Ale ačkoli už jsou málem ve startovních blocích na hranici a armáda Turecka, druhá největší v NATO, zahrnuje tři a půl tisíce tanků a tisíc letadel, sedí si Turecká republika i její armáda v klidu doma, jako by se nechumelilo, a čekají, až ISIS Kurdy zmasakruje.

Proč? David Stockman v odpověď cituje prohlášení tureckého prezidenta Erdogana, učiněné tento víkend:

"Pro nás je ISIL a kurdská PKK stejným zlem."

Jinými slovy, řečeno se Shakespearem: "Mor na oba vaše rody!"

Pro Istanbul jsou bojovníci PKK teroristé – stejně jako ISIS, která se snaží dobýt Kobani. A mimochodem, za teroristické organizace jsme obě bojující frakce označili i tady v Americe. Která z teroristických organizací má tedy podle nás momentálně zvítězit?

A dále: Kdo má podle nás vyhrát válku mezi ISIS a na al-Kájdu napojenou frontou al-Nusrá na jedné straně a Asadovým režimem, který před rokem Obama s Kerrym chtěli tak urputně bombardovat?

Na čí straně vlastně jsme třeba v Libanonu?

Tento víkend syrské křídlo al-Kajdy, Jabhat al-Nusrá, přišlo o šestnáct džihádistů během nájezdu na údolí Bekaa.

A víte, kdo bránil Libanon proti teroristům? Hizballáh. Který je podle nás také teroristickou organizací.

Opravdu výtečná volba: Hizballáh, nebo al-Kájda (ISIS)?

Minulý týden poslala al-Kajda na Arabském poloostrově – se kterou už USA bojují roky – sebevražedného atentátníka s autem přecpaným výbušninou do jemenské nemocnice. Používali ji totiž povstalci, Houtiové, kteří nedávno dobyli hlavní město Sanaa.

Myslíte, že Houtiové jsou spojenci USA? Asi bych je tak raději nenazýval: kdyby byli, asi by nepolepili centrum Sanaa slogany typu Smrt Americe, smrt Izraeli, ať jsou prokleti všichni Židé a zvítězí islám!

 

Může Írán spasit USA?

Je to jinak: Houtiové, kteří stejně jako Hizballáh bojují proti al-Kajdě, jsou prostě Šíité. Jako takové je podporuje Írán, který skutečně je na naší straně – jak proti ISIS v Sýrii, tak proti Islámskému státu v Iráku.

Jenže pro Izrael v čele s "Bibi" Netanjahuem je právě Írán tím nejhorším zlem. Ve svém projevu na půdě Spojených národů řekl:

"Porazit ISIS a ponechat Írán, aby se mohl v blízké budoucnosti stát jadernou velmocí, znamená vyhrát bitvu a prohrát válku."

A tak bubny neokonů duní: udeřte na Írán! Mělo by se tak stát, pokud vyjednávání o íránském jaderném programu neskončí ke 24.listopadu s výsledkem uspokojivým pro Spojené národy.

Jenže ať už se našim přejemnělým nosům zdá íránský režim nepěkně zapáchat, nebo ne, faktem je, že je našim faktickým a dost možná nepostradatelným spojencem v boji proti tomu, aby v Damašku a Baghdádu vyrostly chalífáty ISIS. Opravdu bychom s ním měli válčit?

září 2015 - ISIS a Turecko vs. syrské město KOBANI - fotoreportáž.

- Proč utíkají Syřané do Evropy?

Několik tisíc členů IS na město zaútočilo loni v létě s těžkou technikou včetně tanků. Část jich sem přišla ze syrské strany; ale my tu často slyšíme, že část techniky i bojovníků se sem dostala i z turecké strany. Všichni civilisté utekli do uprchlických táborů v Turecku. Pak do města vstoupily kurdské milice a začaly tvrdé boje, často muž proti muži.

Z obýváků se staly základny sniperů, přes kuchyně vedly bojové linie, z teras se střílelo. Po dlouhém a tvrdém boji začala pozice islamistů bombardovat koaliční letadla a teroristé, kteří zde nenašli smrt, utekli. Město je dnes pod kontrolou kurdských milic, ale moc z něj nezbylo; totálně zničeno bylo 80 procent.

- píší Lenka Klicperová a Markéta Kutilová (fotky z Kobani a Sýrie na facebooku).

Porovnej s fotkami z Gazy (vlevo) a Doněcka (vpravo), r.2014, zdroj: internet.

HAARETZ, 2014 - Senior Iran Official: Israel's Mossad Created ISIS

The Telegraph, 24 aug 2015 - 'I believe in Iran’s desire for better ties with the West,' says Philip Hammond after Tehran trip.

- britský ministr zahraničí podporuje užší vazby Íránu se západem, tedy jde proti izraelskému postoji tamních jestřábů, v čele s Netanjahuem.

Novinky, 6.9.2015 - Zaorálek: Írán je aktérem řešení krizí

Írán, jemuž podepsání smlouvy o jeho jaderném programu letos v červenci pootevírá cestu z mezinárodní izolace, může sehrát podstatnou roli při řešení krize v regionu. Prohlásil to v neděli v Teheránu po jednání se svým íránským protějškem Mohammadem Džavádem Zarífem český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (...už se to smí, jednat s Íránem).

Novinky, 7.9.2015: Turecko podniklo další nálety na Kurdy.

6. 9. 2015 -  Francesco Alberoni rozhořčeně: Spojené státy zradily Evropu!

USA zradily Evropu tím, že ji neumožnily vytvořit hospodářskou unii s Ruskem a způsobily chaos na Blízkém východě. To vše má negativní dopad na evropské země, píše v emotivním komentáři Il Giornale.

Autor konstatuje, že Evropané sami dlouho bránili tyto hodnoty ve válce proti nacismu. A Spojené státy do ní hned nevstoupily, v r.1940 preferovaly izolacionismus.

Po druhé světové válce zde byl "svobodný svět", který se stal protiváhou sovětskému bloku. A po rozpadu Sovětského svazu všichni věřili, že Rusko bude jeho součástí.

"Ale Američané se proti tomu postavili. Nechtěli Rusko. Nechtěli, aby se vytvořilo ekonomické a kulturní spojenectví mezi Evropou a Ruskem,"

napsal tvrdě italský deník.

Zdůrazňuje, že USA "odřízly Rusko" s využitím krize na Ukrajině.

Navíc se spojily s východním světem, kde podporovaly náboženské fanatiky, kteří chtějí "navrátit do veřejného života dobu Mohameda a donutit nás Evropany žít podle stejných pravidel".

Výsledek je nyní tragický. V Iráku, Libyi či Sýrii vládne nyní krutý chalífát ISIS, v důsledku zamířily do Evropy stovky tisíc uprchlíků.

"Ale Spojeným státům je to jedno. Vstoupily do nové fáze izolacionismu a absolutně nic nedělají, nepodporují zásah NATO proti ISIS", dodává  Francesco Alberoni.

 

5. 9. 2015, AC24:

Už si všímá i Trump: Důkazy poukazují na to, že Obama ISIS ochraňuje.

Trump je podle Pentagonu blíže pravdě, než si uvědomuje. Skutečnost, že Obamova administrativa ponechává známé výcvikové tábory ISIS na pokoji, podle prezidentského kandidáta Donalda Trumpa naznačuje, že Bílý dům tuto teroristickou skupinu ochraňuje.

/*asi výměnou za základny USA-NATO v Turecku, také proti Asadovi a Jemenu. Mimochodem, Jemen byl jedinou zemí, která hlasovala v RB OSN proti první válce v Iráku, v r.1990, čímž velmi pohněval USA a SA; viz Belica - Co nezavály písky Mezopotámie. /

"No, jako prezident byste měl ty výcvikové tábory vymlátit, to je jednou dané, a je neuvěřitelné, že to neděláme, ač víme, kde jsou," řekl v Show Michaela Savage. "Není to skoro jako, kdybychom ty lidi chránili?"

"8. dubna 2013 vydal Islamistický stát Iráku (ISI) – čili Al-Kaiída v Iráku – nahrané audio-poselství svého vůdce Abu Bakr Al-Baghdadiho, na němž oznámil, že syrská džihádistická skupina Jabhat Al-Nusra (JN) je jen rozšířením ISI (Islamistického státu Iráku) do Sýrie," ohlásil Institut mediálního výzkumu Středního východu.

"Al-Baghdadi oznámil, že už se nebude používat názvů ISI a JN, ale místo toho vyhlásil oficiální fúzi těchto dvou skupin pod názvem ‚Islamistický stát Iráku a Al-Shamu‘ (rovněž známý jako ISIS / ISIL / Daeš)."

Originál článku zde.

----

KOMENTÁŘ

Myslím, že všechny texty výše ukazují, že klíčem k řešení situace v Sýrii je především zajištění mírového procesu mezi Izraelem a Palestinci, Libanonci, Syřany a Íránci.

Zasahování vnějších sil v tomto komplikovaném regionu spustilo katastrofu, především to byl zásah USA v Iráku 2003 - na lživých důvodech, další takovou katastrofou byl zásah USA v Libyi (opět na lživých důvodech), zásahu v Sýrii se podařilo v r.2013 zabránit (odhalením lživé záminky, že Asad použil chemické zbraně - byla to Turecká false-flag operace).

Irák je nyní padlá země a posílil se vliv Íránu, největšího nepřítele Izraele, tedy šíitské země, která je nepřítelem i pro sunitskou Saudskou Arábii.

Turecko a Izrael tak nyní podporují ISIL, stejně jako sunnitská Saudská Arábie a Katar. Turecko potlačuje Kurdy (neboť v rozpadlém Iráku by mohl vzniknout Kurdistán, stát, který by silně ovlivňoval významnou kurdskou menšinu v Turecku, hrozilo by oddělení území po vzoru Kosova a Albánie). USA nezasahují (jako když chránily Saddáma v 70.letech nebo jako když vyzbrojovaly Mudžahedíny v 80.letech v Afghánistánu - a pak šli proti nim válčit, stejně jako proti Saddámovi.)

Izrael bojuje proti ose Libanon-Sýrie-Írán. Tady není co komentovat, snad jen fakt, že izraelští jestřábové a palestinští jestřábové se vzájemně potřebují víc, než je lidem obou stran milé (umožňuje to zachovat jejich politiku síly, na obou stranách). USA to asi také vyhovuje - kdyby se Izrael usmířil s Palestinci, vznikla by jen další konkurence zájmů Spojených států (podobně jako při spolupráci EU a Ruské federace).

Jsou zde historické náboženské motivy násilí, které válka v Iráku vypustila z lahve.

Jak řekl Wesley Clark v r.2007, tento postup byl motivovaný jediným zájmem:

"...využít dočasnou dominanci USA po skončení studené války, než povstane nová další velmoc, která by jim mohla konkurovat, aby Spojené státy zničily bývalé sovětské klientské režimy - tedy dnes vliv Ruska v této oblasti."

Cena za tento nápad je strašlivá a někdo by měl být potrestán.

Sobecky a cynicky motivovaný zásah USA a NATO nebyl ani v zájmu Iráku, Sýrie a Libye, ani v zájmu tamního lidu. Diktátory Spojené státy odstranily, ovšem  necitlivým zásahem spustily lavinu násilí ISIS (Al Kajdy, Al Nusry), kterou ještě podporovaly (to je řekl bych přímo válečný zločin, jako třeba podpora Hitlera).

Celá situace je příkladem toho, jak vnější zásahy velmocí dokáží ZNIČIT stabilitu v celém regionu, v nějaké oblasti. Válkou nedošlo ke snížení terorismu ani ke zvýšení demokracie, vidíme jen rozbořená města, mnoho mrtvých a to vše západní média podávají jako "boj za demokracii". Navíc je tu stále nedošetřené 11. září, které budí velké otazníky o skutečných motivech US neokonů.

Není na světě větší přetvářky, než dnes zní z médií.

Írán je poslední stabilní zemí regionu, Peršané jsou navíc velmi kultivovaní a už jednou dokázali muslimský svět přivést k toleranci, vědě, civilizovanému spravování země (viz blog 1, pasáž o 10.století a Islámském chalífátu).

Zdá se tak, že největším problémem je zde Izrael, nikoliv Írán. Jaký postoj zde zaujme Evropa netuším, ale záběry z Kobani připomínají záběry z Gazy (takže Palestinci, Iráčané nebo Íránci, je to jedno - pořád jde o jeden problém).

Peršané, Židé a Arabové by měli dát hlavy dohromady.

Nastává čas na změnu přístupu, nemluvě o tom, že západ zde dlouhodobě získával suroviny a ropu, za ceny velmi vlídné, nehledě na diktátory. Svrhnul vládu v Íránu kvůli ropě v r.1953, podporoval Saddáma v osmileté válce s Íránem, dokonce mu dodával chemické zbraně.

Západ podporoval Izrael v dlouhodobém vytěsňování Arabů (Palestinců), jak v povstání v r.1936-37, tak i před ním. Postupné skupování zemědělské půdy, kolektivní tresty, ohromné násilí.

Je to dlouhý příběh.

V jeho srdci stojí Jeruzalém, Talmud, Bible, prorokové, křesťanství, islám, mnohé nenávisti staré několik století. Také ropa i imperiální zájmy.

Ještě by U.S. neocons mohli zinscenovat nějaké nové 11. září (a tentokrát už s jaderným podtextem - pro omezení demokracie a tajnou přeměnu všech zemí v oligarchie - viz velký blog pod tímto článkem) a celosvětová pohroma by byla zrozena.

V tomto ohledu má Evropa své možnosti - například dobré vztahy s Ruskem, omezování rozšiřování NATO na východ (které jde proti slibům z 90.let) by mohlo zklidnit situaci v této části světa.

Ušetřené síly by měla Evropa nasměrovat na situaci na Blízkém a Středním východě, s pomocí Ruska a Íránu by měla krotit Izrael a USA.

Čína, Japonsko a USA ať se krotí v Pacifiku vzájemně bez nás.

Tedy cesta k řešení situace je známá, z pohledu Evropy:

Turecko vs. Kurdové - tlačit na Turky a rozum (proti USA a podpoře ISIS).

Izrael vs. Írán - tlačit na Izrael a rozum (proti podpoře ISIS).

USA vs. Rusko - tlačit na USA a rozum, zklidnit vztahy s Ruskem.

Kam se vydáš, Evropo? Jsi hráč nebo slaboch bez síly a názoru?

A vládneš ty, nebo nadnárodní oligarchové v pozadí?

Kdo ovládá politiky - to je hlavní otázkou dnešní doby - nejen v USA.

Prvním krokem na této cestě musí být rychlé vyřešení Ukrajiny.

Diplomatickou cestou, s ohledem na oprávněné zájmy Ruska - tedy nerozšiřování NATO.

Tak do toho, paní Merkel, pane Hollande, ale musíte vypnout své mobily od NSA, bez toho to nepůjde. A musíte třeba zrušit právo veta USA v MMF, které jim zajišťuje jejich dnes už neoprávněná síla hlasu.

Když to neuděláme, bude zle.

Hrozba "novým 11. zářím" (Al Kajdu vyzbrojily USA v 80.letech) od Dicka Cheney snad mluví za vše, stejně jako současná imigrantská vlna muslimů do Evropy, ve které jsou schované buňky (...Američany vytvořeným následníkem Al Kajdy) vojensko-náboženské chunty ISIS.

------

Související odkaz:

O VĚCECH NEURČITÝCH - PROROCTVÍCH A PLANETĚ ZEMI

- o válce proti Zemi, chamtivosti a touze po moci.

28. 8. 2015 (doplněno 2. 9. 2015)

motto:

"Víra, že lze dosáhnout bezpečnosti vyzbrojováním národů, je osudnou iluzí."

Albert Einstein

zdroje:

Jsme částí Země - Řeč náčelníka Seattla k prezidentu Spojených států amerických v r.1855.

Bílý muž naší povaze nerozumí. Je cizincem, který přichází v noci a ze země si vezme, cokoli potřebuje. Země mu není bratrem, nýbrž nepřítelem, a když si ji podrobí, kráčí dál. I bílí pominou, možná dříve než všechny ostatní kmeny. Ale ve své záhubě budete zářit, zažehnuti silou Boha, který vás přivedl do této země.

Válku proti Zemi je třeba zastavit - říká filosof Šmajs z Masarykovy university v Brně v r.2015.

Současnou cestu směrem ke dnešní krizi jsme začali už ve starověkém Řecku abstrakcemi matematiky a fyziky, kterých se později chopila novověká věda, jež rozvíjela techniku tak, že se spojovala s kapitálem. Musíme jít po této linii a hledat důvody, proč k tomu došlo a proč se dílčí vědění prodalo této světské moci.

Je třeba se ptát, proč ekonomická moc a věda i dnes ničí svět.

Tradice výchovy - Richard Jedlička a kol., Universita Karlova, 2014

(str.91 - 94) Běžný občan se vzdal práva na rozhodování, jakousi výměnou za "pohodlný servis". Celý svůj život může trávit ve vysoce organizovaných umělých jednotkách - ve škole, posléze ve firmě, úřadě, státní službě - a jeho úspěch či neúspěch závisí pouze na (i jen dočasné) míře loajality s tímto systémem.
 

"DEMOKRACIE BEZ IDEJÍ pomáhá prosazovat zájmy jednotlivců a lobbistických skupin, které postupně přeměňují demokracii v oligarchii."

Hegelův systém, teze a antiteze - vs. vzdělávací a mocenský systém ve Spojených státech.

- prof.Sutton (rozhovor 1980), Charlotte Yserbyt (rozhovor 2011).

Yserbyt  pracovala pro vládu USA, U.S. Department of Education (ministerstvo školství) a na ministerstvu zahraničí, prof.Sutton pracoval na Stanfordské universitě a Hooverově institutu, zabýval se oligarchickými skupinami v USA.

JSME ČÁSTÍ ZEMĚ

/ Kráceno, celý text je zde. /

Roku 1855 vyzval americký prezident Franklin Pierce indiánský kmen Duwamishu, jenž žil ve státě Washington na severovýchodě USA, aby prodal své území bílým osadníkům a usídlil se v rezervaci.

Na požadavek, vybízející k činu dosud neslýchanému, odpověděl náčelník Seattle touto řečí:

Velký náčelník ve Washingtonu posílá zprávu, že si přeje koupit naši zem. Velký náčelník nám posílá také slova přátelství a dobré vůle.

To je od něj přívětivé, neboť my víme, že našeho přátelství nemá zapotřebí.

Ale my jeho nabídku uvážíme, neboť víme, že když neprodáme, přijde snad bílý muž s puškami a naši zem si vezme.

Jak je možné oblohu nebo teplo země koupit či prodat? Tato představa je nám cizí. Když nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, jak to od nás můžete koupit?

My se rozhodneme.

Co říká náčelník Seattle, na to se může velký náčelník ve Washingtonu spolehnout tak jistě, jako se náš bílý bratr muže spolehnout na návrat ročních dob.

Má slova jsou jako hvězdy, nezaniknou.

Jsme částí země a ona je částí nás.

Vonící květiny jsou naše sestry, srnci, kůň a velký orel jsou našimi bratry. Skalnaté výšiny, úrodné louky, teplo z těla poníka a člověka - to všechno patří do jedné rodiny.

Posílá-li nám tedy velký náčelník ve Washingtonu zprávu, že chce koupit náš kraj, žádá od nás hodně.

Velký náčelník nám sděluje, že nám dá místo, kde můžeme žít pohodlně a sami pro sebe. On bude naším otcem a my jeho dětmi. Ale může to tak vůbec někdy být?

Bůh miluje váš lid a své rudé děti opustil.

Dává bílému muži stroje, aby mu pomohl v jeho práci, a staví pro něj velké vesnice. Váš lid je den ze dne silnější. Brzy zaplavíte kraj jako řeky, které se řítí roklinami po nečekaném dešti.

Můj lid je jako opadávající příliv – avšak bez návratu.

Ne, jsme různé rasy.

Naše děti si spolu nehrají a naši starci nevypravují stejné příběhy.

Vám je Bůh nakloněn, my jsme sirotci. Vaši nabídku koupit naši zem uvážíme.

Rudý muž vždy ustupoval před pronikajícím bílým mužem, tak jako jitřní mlha ustupuje do hor před ranním sluncem. Ale popel našich otců je svatý, jejich hroby jsou svěcenou půdou a tak jsou nám posvěceny tyto pahorky, tyto stromy, tento kus země.

Víme, že bílý muž naší povaze nerozumí.

Je to pro něj stejný kus země jako každý jiný, neboť je cizincem, který přichází v noci a ze země si vezme, cokoli potřebuje.

Země mu není bratrem, nýbrž nepřítelem, a když si ji podrobí, kráčí dál.

Odchází od hrobu svých otců - a nestará se.

Krade zemi svým dětem - a nestará se.

Hroby jeho otců a právo jeho dětí na narození jsou zapomenuty.

 

Zachází se svou matkou, zemí, a se svým bratrem, nebem, jako s věcmi ke koupi a k drancování, prodává je jako ovce či lesklé perly.

 

Jeho hlad pohltí zemi a nezanechá nic než poušť.

Nevím, naše povaha je jiná než vaše.

Pohled na vaše města v očích rudého muže bolí.

Snad proto, že je rudý muž divoch a nic nechápe.

Ve městech bělochů není žádné ticho. Žádné místo, kde je možné na jaře slyšet rozpukání listů nebo bzučení hmyzu.

Ale možná mi to tak připadá jen proto, že jsem divoch a nerozumím tomu.

Ten hluk se zdá být našim uším jenom urážlivým.

Co ještě zbývá ze života, když není slyšet křik ptáka nebo hádání žab v noci u rybníka? Jsem rudý muž a nerozumím tomu.

Indián má rád tiché šelestění větru, který hladí hladinu rybníka, vítr vyčištěný poledním deštěm nebo těžký vůní borovic.

 

Vzduch je drahocenný pro rudého muže, neboť všechno sdílí ten samý dech.

Zvíře, strom, člověk – ti všichni sdílí tentýž dech.

Zdá se, že bílý muž si nevšímá vzduchu, který dýchá; jako muž, který už mnoho dní umírá, je i on otupělý proti zápachu.

Ale když vám prodáme svou zem, nesmíte zapomenout, že vzduch je nám drahocenný; že vzduch se dělí o svého ducha s veškerým životem, ve kterém je obsažen.

 

Bílý muž musí se zvířaty této země zacházet jako se svými bratry.

Jsem divoch a jinak tomu nerozumím.

Viděl jsem tisíc zetlelých buvolů zanechaných bílým mužem – zastřelených z kolem jedoucího vlaku. Jsem divoch a nerozumím, jak má být ten čadící železný kůň důležitější než buvol, kterého my zabijeme, jenom abychom zůstali naživu.

Co je člověk bez zvířat?

Kdyby všechna zvířata vymizela, zemřel by člověk na velkou samotu ducha.

Co se stále děje zvířatům, stane se brzy i lidem.

Všechno je vzájemně spojeno.

Co postihuje zemi, postihne i syny země.

Musíte své děti učit, že půda pod jejich nohama je popel našich dědů. Aby kraj ctili, vypravujte jim, že země je naplněna dušemi našich předků.

Učte své děti to, co my učíme naše děti: země je naší matkou.

Co postihuje zemi, postihne i syny země.

Když lidé na zem plivají, plivají sami na sebe.

Neboť víme, že země nepatří lidem, ale že lidé patří k zemi – to víme.

Všechno je vzájemně spojeno jako krev, která spojuje jednu rodinu. Vše je spojeno. Co postihuje zemi, postihne i syny země.

Člověk nestvořil pohyb života, on je v něm pouze vláknem.

Co uděláte tomu pohybu, uděláte sami sobe.

 

Ne, den a noc nemohou žít společně.

Nabídku bílého muže koupit naší zem uvážíme.

Ale můj lid se ptá, co vlastně chce bílý muž?

Jak je možno koupit oblohu či teplo země nebo rychlost antilopy?

Jak vám to můžeme prodat – a jak to můžete koupit?

Copak můžete se zemi dělat co chcete jenom proto, že rudý muž podepíše kus papíru a dá ho bílému muži? Když nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, jak to od nás můžete koupit?

Mohou vaše peníze vrátit buvolům život, až bude ten poslední zabit?

 

Vaši nabídku uvážíme. Víme, že když neprodáme, přijde nejspíš bílý muž se zbraněmi a naši zem si vezme.

Bílý muž, přechodně držící moc, si myslí, že už je snad Bohem, kterému patří země.

Jak může nějaký člověk vlastnit svou matku?


Budeme žít stranou a v míru.

Den a noc nemohou žit společně – uvážíme vaši nabídku jít do rezervace. Není důležité, kde strávíme zbytek našich dni. Naše děti viděly své otce ponížené a poražené. Naši válečníci byli zahanbeni.

Po porážkách tráví své dny zahálčivě, otravují svá těla sladkými pokrmy a silnými nápoji.

Není důležité, kde strávíme zbytek svých dni, ...proč se mám rmoutit nad záhubou svého lidu, národy jsou z lidí, z ničeho jiného.

 

Lidé přicházejí a odcházejí jako vlny na moři.

Dokonce ani bílý muž, jehož Bůh s ním zachází a mluví jako přítel s přítelem, nemůže uniknout společnému určení.

Jedno víme. To, co bílý muž snad jednoho dne teprve objeví:

Náš Bůh je tentýž Bůh.

Možná si myslíte, že jím vládnete, tak jako usilujete o ovládnutí naší země; ale to nemůžete. On je Bůh lidí – stejně tak rudých jako bílých.

Tento kraj je pro něj cenný a zranit zemi znamená opovrhovat jejím Stvořitelem.

Drobnou knihu "Jsme částí Země" si můžete dohledat třeba zde.

I bílí pominou, možná dříve než všechny ostatní kmeny.

"Pokračujte se zamořováním svého lože a jedné noci se udusíte ve svém vlastním odpadu."

"Ale ve své záhubě budete zářit, zažehnuti silou Boha, který vás přivedl do této země a vám určil vládnout tomuto kraji a rudému muži."

Toto předurčení je nám hádankou.

Až budou všichni buvolí pobiti, divocí koně zkroceni, až budou skryté kouty lesa ztěžklé pachem mnoha lidí a pohled na plodné pahorky zohavený mluvícími dráty, kde potom bude houština, kde bude orel, a co to znamená, dát sbohem rychlému ponymu a lovu?

Konec života a začátek přežívání.

Snad bychom tomu mohli porozumět, kdybychom věděli, o čem bílý muž sní – jaké naděje líčí svým dětem za dlouhých zimních večerů a jaká vidění vkládá do jejich představ, že stále touží po zítřku.

Ale my jsme divoši –sny bílého muže jsou nám skryty.

Bůh vám dal vládu nad zvířaty, lesy a rudým mužem z nějakého zvláštního důvodu, ale tento důvod je nám hádankou.


Protože jsou nám skryty, půjdeme každý svou vlastní cestou.

Neboť si především vážíme práva každého člověka žít tak, jak si to sám přeje –
bez ohledu na to, jak se liší od svých bratrů.
 

Není toho moc, co nás spojuje.

Jestliže přisvědčíme, pak jenom proto, abychom si zajistili rezervaci, kterou jste slíbili. Tam snad můžeme strávit naše krátké dny po svém způsobu.

Až poslední rudý muž ustoupí z této země a jeho paměť bude už jen stínem mraku nad prérií, bude duch mých otců v těchto březích a v těchto lesích ještě stále živoucí.

Neboť oni milovali tuto zem, jako novorozeně miluje tlukot srdce své matky.

Když vám prodáme svůj kraj, milujte jej, jako jsme jej my milovali.

starejte se, jako jsme se my starali, uchovejte si vzpomínku na ten kraj, na takový, jaký je, když si jej berete.

A veškerou svou silou, svým duchem, svým srdcem jej zachovejte pro vaše děti a milujte jej, jako Bůh miluje nás všechny.


Neboť jedno víme – náš Bůh je tentýž Bůh.

Tato země je mu svatá.

Sám bílý muž nemůže ujít společnému určení.

Snad jsme přece bratři. Uvidíme.
 

JOSEF ŠMAJS řekl v létě r.2015:

"Systém západní (vůči Zemi predátorské) kultury už se rozkládá."

- ZDE

Příčina konfliktu civilizace s přírodou má totiž ontologické kořeny a tradiční antropologické hodnoty ji nemohou postihnout.

 

Ontologie (z řeckého to óν jsoucí + λόγος, logos slovo, řeč) je filosofická disciplína, která se zabývá jsoucnem, bytím jako takovým a základními pojmy.

Aristotelés pro ni používá označení první filosofie, která je součástí metafyziky a zabývá se nejobecnějšími otázkami.

 

Antropologie (z řeckého ανθρωπος anthrópos člověk) je věda o člověku v nejširším slova smyslu.

Fyzická antropologie studuje lidské tělo, od anatomie se liší hlavně zájmem o vznik a vývoj člověka.

Kulturní a sociální antropologie se zabývá člověkem jako společenskou a kulturní bytostí. Patří mezi vědy holistické – snaží se vytvořit celkový obraz člověka, zabývá se všemi lidmi ve všech dobách a zároveň také všemi rozměry lidství.

Od sociologie se liší důrazem na jednotlivého člověka a snahou porozumět jeho náhledům, od etnografie snahou o zobecnění a postižení společného.

(zdroj: wikipedie)

Domnívám se, že systém se rozkládá již dnes a bude rozložen určitě.

Konflikt kultury s přírodou je globální, a to, že se planeta otepluje, zamořuje chemickými látkami nebo nás poškozují umělé technické systémy, znamená, že řešení krize nemůže být individuální ani částečné (lokální, parciální). Řešení musí být rovněž globální a vysoce uvážlivé.

Musíme odhalit hlavně ty příčiny krize, které můžeme odstranit.

Dnes jde v první řadě o zastavení této nesmyslné války globální kultury s přírodou.

 

Příroda je pro dnešní euroamerickou civilizaci jenom bojištěm, které se snaží ovládnout, je pro ni zdrojem bohatství, jehož se bez zábran zmocňuje.

pro Západ je už na čase, aby začal víc zdůrazňovat lidské povinnosti, než lidská práva.

Ve srovnání se svobodou dělat dobré má svoboda destruktivní a nezodpovědná daleko širší pole působnosti...

Tisk – a říkám-li tisk, myslím tím hromadné sdělovací prostředky vůbec – se přirozeně těší té nejlepší svobodě. A k čemu ji používá? Dává si pozor, aby nepřekročil zákonný rámec, ale překračuje skutečnosti a zkresluje proporce bez jakékoli skutečné právní zodpovědnosti. Stalo se už někdy, že původci dezinformace veřejně přiznali svou chybu? Vinu? Ovšem že ne, protože by to vadilo prodeji.

V takových případech to odnese stát, novinář se z toho vždycky dostane a můžete se vsadit, že bude se stejnou sebejistotou psát opak toho, co tvrdil dříve.

USA mají poslední šanci donutit Evropu jít do války s Ruskem.

Zájmy Evropy a Spojených států, mimo jiné i vojenské, mají různé zaměření.

Evropa už začala mluvit o vytvoření vlastních ozbrojených sil jako protiváhy NATO, kde zajišťují vedení USA. Avšak rozpoutat válku se Spojeným státům stále nedaří, a čas pracuje pro nás. Teď je nejdůležitější sebeovládání, dodává politolog.

 

Parlamentní listy, 4. 4. 2015,

Filosof V. Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo.

Spojuje ji také s válečnými konflikty.

Nová zpráva OSN varuje před tím, že do deseti let budou tři miliardy lidí čelit nedostatku vody.

Geolog, klimatolog, filosof a popularizátor vědy Václav Cílek dává dopady sucha do souvislosti s událostmi v Sýrii, na Ukrajině i vznikem Islámského státu.

Upozorňuje také na zprávu o civilních ztrátách během irácké války a srovnává to s pozorností, jaké se u nás dostalo nevýznamné události, jakou byl průjezd amerického konvoje.

Ke sporům o objektivitu zpravodajství ČT říká, že nelže, ale ani nemluví pravdu.

Amerika je podle V. Cílka velmi rozdělená a velmi komplikovaná země, která v současné době směřuje k občanské válce.

Uvedl to ve vysílání Českého rozhlasu, píšou Parlamentní listy ZDE.

Podle ekologa je mnoho různých Amerik, také Amerika politická a sociální. "Potkáte tam jedny z nejvzdělanějších lidí, mají tam úžasné univerzity a knihovny, ale taky ty nejchudší. Každá šestá domácnost v New Yorku nemá dost peněz na jídlo, každé čtvrté newyorské dítě hladoví. To hlásají dokonce billboardy."

"Je to mnohem víc rozdělená a taky komplikovanější země, než jsem si kdy myslel. A změna je vidět hlavně v posledních 10 letech. Dokonce si troufnu tvrdit, že země směřuje k občanské válce, k velkému sociálnímu problému."

 

Na touze uprchlíků z různých končin světa dostat se do Evropy vydělává nejen kriminálně politické společenství lidí, ale podle filozofa a klimatologa Václava Cílka také:

"...distribuční mafie, která je maskována hesly o demokracii a otevřené společnosti."

Obává se toho, že sem přicházejí lidé ze společností, kde existuje radost z násilí a zločin proti jinému plemeni je glorifikovaný. Navíc, když přijmeme lidi bez vzdělání a bez ochoty naučit se jazyk, přijímáme někoho, kdo bude pravděpodobně zdrojem (dlouhodobých) problémů.

/ V. Cílek také pravidelně navštěvuje šamany a indiány kmene Navaho, zde,
"...u indiánského kmene Navaho jsem pochopil, že není jedna, ale mnoho Amerik," říká Václav Cílek. /

Pěkný příklad z historie o západní civilizaci, vládcích, víře a poslušnosti:

Francisco Pizarro (1478 Trujillo – 26. června 1541 Lima) byl španělský conquistador, dobyvatel říše Inků a zakladatel dnešního hlavního města Peru Limy.

Inckému císaři Atahualpovi, poté, co ho lstí a za pomoci technologické výhody (střelných zbraní) přemohl, i když Španělů bylo jen 200 a Inka měl nedaleko 6000 mužů, řekl:
"Pokud přijmeš našeho Boha a uznáš našeho krále ve vzdálené zemi za svého pána, nic se ti nestane."

Inka se vykoupil místností plnou zlata a dvěma místnostmi plnými stříbra.
Poté byl (falešně) obviněn z přípravy povstání, byl rychle odsouzen a zabit.

Oficiální statistika Pentagonu - válka proti ISIS stála poslední rok daňové poplatníky 10mil dolarů denně.

As of Aug. 15, 2015, the total cost of operations related to ISIL since kinetic operations started on Aug. 8, 2014, is $3.7 billion and the average daily cost is $9.9 million for 373 days of operations.

Česká verze zde.

Důvěra ve výsledky války proti ISIS byla ale podle N.Y. Times oslabena, zprávy tajných služeb o její úspěšnosti byly zdá se ovlivněny.

Michael Flynn, bývalý šéf US vojenské rozvědky DIA (2012-2014), tedy Obamův vrcholný představitel tajných služeb, nyní ve výslužbě,  řekl:

"Jestliže války proti terorismu nepřinesly snížení počtu teroristických hrozeb, ale odhadem jejich zdvojnásobení, pak je něco zcela chybného v naší strategii."

"Investujeme do více bomb, více dronů, více vojáků, ale armáda je jen malou částí celkové strategie, tedy malou (zcela represivní) částí, která má zločince přivést do vězení nebo je zabít."

"Ale pokud současně neinvestujeme do řešení množství dalších otázek, jako je chudoba v těch zemích, příčiny tamních konfliktů, tvoření stabilní ekonomiky, což je práce na léta, pak nemůže dojít ke zlepšení tamní situace. Já jsem byl odpovědný za část vojenského řešení, ale nevidím ty další součásti strategie."

(a v čase 34:40 pokračuje):

"Musíme změnit ekonomiku a eko-systém v celé této oblasti, jinak se bude propadat stále více a hlouběji do konfliktu."

/ Hašení požáru metodou "rozlévání benzinu", tedy šířením chaosu, násilí a zbraní, zdá se být metodou poněkud kontraproduktivní... /

O podpoře ISIS hovoří šéf DIA (2012-2014) Flynn ve videu v čase 10:15 (hovoří zásadně až do 13:30).

- Tereza Spencerová k uniklému dokumentu DIA (o kterém se hovoří ve videu) píše (ZDE):

Nové dokumenty v kostce:

...DIA americké vládě a tajným službám Islámský stát doporučovala coby vhodnou pomoc při izolaci a svržení režimu Bašára Asada.

Až dosud sice existovaly různé důkazy nebo stručná přiznání amerických činitelů, ale až nově odtajněné dokumenty dosavadní "konspirační teorie" konečně mění v těžko popiratelnou realitu.

V době, kdy západní politici a mainstream stále ještě bájili o prodemokratické opozici v Sýrii, DIA přemýšlela nad tehdy ještě "jen" Islámským státem v Iráku (ISI) zhruba takto:

"...Al Kajda je hybnou silou syrské opozice a USA jsou na straně opozice, posílení protiasadovského boje je hlavním předpokladem vzniku saláfistického státu na východě Sýrie, což je "přesně to", co vnější síly podporující opozici chtějí, aby oslabily Asadovu vládu."

Přičemž zmíněné vnější síly jsou identifikovány jako "Západ, země Perského zálivu a Turecko". V oblastech pod kontrolou Islámského státu DIA doporučuje vyhlášení "bezpečných zón" podle libyjského modelu, tedy včetně bezletových zón coby prvního kroku tzv. humanitární války. Sunnitský islámský stát na východě Sýrie se pak může stát katastrofou pro "sjednocující se Irák, který je oblastí šíitské expanze", podotýká DIA, což pro změnu opakovaně přivede teroristické elementy z celého arabského světa do Iráku.

- tolik k plánům DIA z r. 2012.

Jak USA podporovaly ISIS v Irácké věznici v Bucce již v r.2004 víc v TheGuardian - zde (česky zde a zde), také viz video s Flynnem výše (čas 12:20-13:30).

Michal Podzimek - Výchova, spiritualita a duchovní krize západní civilizace.

Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2014. (ISBN 978-80-246-2412-9).

Stať je krátkou filosoficko-antropologickou analýzou současného stavu sekularizované Západní majority, která v postmoderně upadá do subreligiozity. Autor analyzuje problém moci konformity v postmoderně a sub-religiozity.

Religiozita (angl. religiosity) znamená česky "zbožnost":

"...víru v pravost či pravdivost náboženství a sílu této víry."

Může být také charakterizovaná jako náboženské přesvědčení obecně, udané svou mírou či zaměřeností ke konkrétní církvi, odrážející se v každodenním chování a praxi jednotlivce.

Richard Jedlička - Teorie výchovy - tradice, současnost, perspektivy.

Vydalo Karolinum 2014, UK, kol. autorů; ocitujme delší pasáž (str.90, 91, 94):

Americký profesor Ch. Dawson píše již v roce 1961:

"Skutečnou hrozbou pro rozvoj západní kultury...není racionální nepřátelství rozhodné menšiny, nýbrž velké množství názorů, které nejsou anti-religiozní, ale sub-religiozní.

Takže jejich autoři nepociťují žádné duchovní potřeby, které křesťanství vyplňuje."

Toto je nový postoj, se kterým se evropský prostor za svou 2000let trvající historii nikdy nesetkal.

(*anti-religiozní = proti-náboženské, sub=oddělené od víry, ateistické).

Tradičními nepřáteli (*evropského prostoru) byli vždy jinověrci.

Nikdy však KOLEKTIVNÍ LHOSTEJNOST.

Posledními velkými idejemi (myšlenkami), které se proti sobě postavily, byly křesťanský monoteismus a deistický kult.

DEISMUS - viz blog č.2, kde je velmi rozsáhlý text o deismu, jeho zásadní roli při vzniku Spojených států i evropského osvícenství, dalších souvislostí (např. deismu a svobodného zednářství, jeho vztahu ke křesťanské církvi).

DEISMUS (z latinského deus – Bůh) je souhrnné označení pro různé náboženské a světové názory, které vznikly racionalistickou kritikou křesťanství v 17. století v Anglii a v 18. století vyústily do francouzského a německého osvícenství:

Viz Francouzská revoluce, v Rakousku Josef II., v Rusku Kateřina II., v Prusku Fridrich II., otcové zakladatelé Spojených států.

Mimochodem Kateřina II. v r.1774 "prakticky" (a v r.1783 i formálně) po válce s Tureckem připojila Krym k Rusku, viz dohoda z Kaynarcu.

V Americe vyznávali deismus všichni otcové zakladatelé (deklarace nezávislosti USA byla vyhlášena r.1776, Británie uznala nezávislost Spojených států v r.1783; Krym pod ruskou správou a na Británii nezávislé Spojené státy mají tedy na rok stejně dlouhého trvání, což je docela pikantní detail).

Deistické názory vznikly s rozpadem středověkého světa, s oslabením veřejného vlivu náboženství v renesanci, s objevem antické literatury a filosofie, se zvýšeným zájmem o poznávání světa, se zámořskými objevy i zápasem zejména vzdělaných vrstev o větší svobodu.

Deistické myšlení a literaturu v širším smyslu charakterizují některé pojmy, jimiž nahrazovali tradiční pojem Boha:

Nejvyšší bytost
Prozřetelnost
Božský hodinář
Architekt Vesmíru
Bůh Přírody
Otec světel

Deismus je teologické přesvědčení, které se týká vztahu Stvořitele a přírodního světa, vztahu dogmatismu a skepse (pochybování na základě zdravého rozumu).

Deismus tvrdí, že svět stvořil Bůh, ale dále už nezasahuje do jeho fungování, svět dál funguje podle přírodních zákonů. Lidé mohou poznávat Boha pouze prostřednictvím rozumu a pozorováním přírody, ale ne zjevením a nadpřirozenými jevy (jako jsou např. zázraky), k těmto fenoménům se Deismus staví opatrně, ne-li přímo skepticky.
 

Richard Jedlička pokračuje:

Tradičními nepřáteli byli vždy jinověrci.

Nikdy však KOLEKTIVNÍ LHOSTEJNOST...

Naposledy se pak náboženská spiritualita krvavě konfrontovala s dialektickým materialismem, který byl "pseudo-náboženským" učením par excellence (19.stol).

Šlo ale vždy o aktivní postoje protivníků, se kterými se šlo konfrontovat.

Avšak vůči lhostejnosti či indiferenci konzumenta, který žádné ideje nevyznává, je konfrontace nemožná.

Běžný občan se tak vzdal práva na rozhodování, jakousi výměnou za "pohodlný servis".

Celý svůj život může trávit (*při splnění základních předpokladů, tedy osobních schopností) ve vysoce organizovaných umělých jednotkách - ve škole, posléze ve firmě, úřadě, státní službě - a jeho úspěch či neúspěch závisí pouze na míře loajality s tímto systémem.

Vše, co musel "v potu své tváře" dříve dobývat ze země, je v moderní společnosti ošetřeno a institucionálně zajištěno.

(Gn. 3:19; V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se obrátíš.)

Stačí být (alespoň dočasně) pouhou poslušnou součástí celého systému.

SUB-RELIGIOZITA SOUČASNOSTI je však zároveň vnímána jako problém, se kterým se potýká velké množství současných myslitelů a filosofů.

Zcela aktuálním vyjádřením této existencionální tísně ze sub-religiozity je esej francouzského mediavelisty (*odborníka na dějiny středověku) a filosofa RÉMI BRAGUE (narozen 1947), který:

v současné sub-religiozitě vidí také zároveň příznak vyčerpání a smrti současného ateismu.

Brague tvrdí:

Současný ateismus se od dob osvícení naplnil - přinesl své plody, ale tím také odhalil svou problematičnost a nakonec se zcela vyprázdnil.

Tato teze spočívá v tvrzení, že:

Současný sub-religiozní člověk ztratil schopnost odpovědět si na otázku:

- jaké je jeho právo (jako lidského druhu Homo Sapiens) na interpretaci světa a ovládání ostatního života na planetě?

/* ...zkusme naznačit jednotlivé možnosti - jde o právo technologicky silnějšího, chytřejšího-lstivějšího nebo právo moudřejšího - tedy právo "nejvíc harmonické bytosti" světa, konající v souladu se záměry všech ostatních tvorů i celé planety, v souladu se Stvořitelem planety Země i okolního vesmíru? /

(str.94, dole):

Západní společnost druhého desetiletí 21.stol. naopak prožívá celospolečenskou hlubokou krizi demokracie.

S demokracií není zcela konformní a systém parlamentní demokracie chápe víceméně jako korupční a nestabilní. Tímto se strach z krize západu ještě prohloubil.

Společnost ve víře v demokracii pevně nezakotvila, protože liberální pojetí demokracie se v praxi neosvědčilo jakožto neutrální a bezproblémové.

Naopak:

"...DEMOKRACIE BEZ IDEJÍ pomáhá prosazovat zájmy jednotlivců a lobbistických skupin, které postupně přeměňují demokracii v oligarchii."

Více zde.

-----------

ad výše zmíněná "proměna demokracie v oligarchii", více v odkazech:

prof. Sutton: Peníze koupí i toho největšího nepřítele - ZDE

Židovské listy: "Jan Schneider - Ekonomické aspekty 2. sv. války."

Mluvě o ekonomickém pozadí druhé světové války, nutně narazíme na BIS, která hrála nejen v jejím průběhu extrémně významnou roli. Je to Banka pro mezinárodní vyrovnávací platby (Bank for International Settlements), která sídlí v Basileji.
 

For Sanders, one thing is clear: "The Federal Reserve must be reformed to serve the needs of working families, not just CEOs on Wall Street."

NGO - "nevládní" organizace Human Rights Watch má dle všeho velmi hluboké vazby na US korporace a státní sektor - viz článek Keana Bhatta (originál z r.2014 zde, zkráceno).

Krom toho, že v roce 2010 vyplatil HRW miliardář George Soros, tak instituční kultura HRW je tvořena intimními vazbami jejího vedení s různými rukami americké vlády.

Je tak velmi dobrým příkladem ovlivňování lidí, studujících humanitní a sociologické obory, ve prospěch oligarchů v pozadí. Jejich bohulibá činnost je nejlepším "krytím" těchto čistě sobeckých zájmů.

Ve své biografii se místopředsedkyně rady ředitelů HRW Susan Manilowá popsala jako "dlouhodobá kamarádka Billa Clintona", pomáhala řídit jeho finance na kampaně (HRW kdysi podepsala dopis pro Clintona, který žádal perzekuci jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče za válečné zločiny; HRW nechtěla Clintona hnát ke zodpovědnosti za bombardování civilistů NATO i přes fakt, že organizace vyvodila, že to představovalo "porušování mezinárodního humanitárního zákona.").

Poradenský výbor Americké divize HRW je posílen přítomností bývalého činitele CIA, Miguela Diaze. Podle jeho biografie na Ministerstvu zahraničí pracoval jako analytik CIA a poskytoval "dohled na americkými zpravodajskými aktivitami v Latinské Americe" pro Sněmovní výbor pro zpravodajské služby.

Další členové HRW mají podobně pochybná pozadí:

Myles Frechette sloužil v letech 1990-1993 jako Asistent amerického obchodního zástupce pro Latinskou Ameriku a Karibik, následně pracoval jako výkonný ředitel "neziskové" skupiny zvané Severoamericko-peruánská obchodní rada a zastával zájmy svých platitelů před Kongresem. Jeho organizace dostávala peníze od společností jako je Newmont Mining, Barrick Gold, Caterpillar, Continental Airlines, J.P. Morgan, ExxonMobil, Patton Boggs, a Texaco.

Michael Shifter, který také pracuje v poradenském výboru HRW pro Ameriku, řídil program pro Latinskou Ameriku a Karibik pro National Endowment for Democracy (NED), něco jako vládní orgán, jehož prezident Allen Weinstein v roce 1991 Washington Post řekl: "spoustu toho, co dnes děláme, před 25 lety dělala tajně CIA."

Shifter, jako současný prezident politického centra zvaného Inter-American Dialogue, dohlíží na programy v ceně 4 milionů dolarů ročně, které jsou financovány z části dary od Americké Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), ambasádami Kanady, Německa, Guatemaly, Mexika a Španělska, a korporacemi jako je Chevron, ExxonMobil, J.P. Morgan, Microsoft, Coca-Cola, Boeing a Western Union.

Ne celé vedení bylo zapojeno v pochybných politických aktivitách.

Spousta členů rady HRW jsou jen investiční bankéři, jako např. Joel Motley z Public Capital Advisors, LLC, a Hassan Elmasry z Independent Franchise Partners, LLP.

Místopředseda HRW John Studzinski je vysokým manažerským ředitelem v soukromé akciové společnost založené Peterem G.Petersonem, miliardáře, který chtěl vášnivě oslabit Sociální zabezpečení a zdravotní program Medicare.

Ačkoliv Julien J.Studley, místopředseda poradenského výboru pro Ameriku, kdysi sloužil v jednotce americké armády pro psychologickou bitvu, je teď dalším bohatým realitním magnátem v New Yorku.

*POZN.: Standard Oil byla nuceně rozdělena na mnoho společností, nejznámější z nich jsou např. dnes Chevron, Exxon Mobil - viz zde.

- anglický souhrnný zdroj s mnoha citáty z USA také zde.

"Tihle mezinárodní bankéři a podílníci Rockefellerovi Standard Oil ovládají většinu novin a sloupky v těchto listech bijí do návrhů, nebo zapuzují veřejné úředníky, kteří odmítají budovat mocnou zkorumpovanou kliku, která vytváří neviditelnou vládu."

Teddy Roosevelt (1922)
 

POZNÁMKA.: "Mezinárodní bankéři" (viz Griffin na blogu č.4).

Hlavními hráči byly následující banky, které stály i za vznikem FED nebo BIS:

J.P. Morgan (Morgan Stanley), banky spjaté s Rockefellerem (senátor Aldrich byl tchánem John D. Rockefellera - prosadil Fed), National Citi bank of NY (Citibank) Bank of England, Bank of France (Rothschild family), banky bratrů Warburgů v Německu a Holandsku (Deutsche bank), Kuhn, Loeb & Co.  později Lehman Brothers, později se ve 30.letech přidala švýcarská Basilejská banka BIS a samozřejmě Fed; detaily viz blog č.4 dole (Griffin).

Všechny tyto společnosti a jejich nástupci figurují ve výše zmíněné švýcarské studii o tom, že malá skupina společností (převážně bank) dnes ovládá velkou část bohatství světa.

Také starosta New Yorku John Hylan hovoří o Teddy Rooseveltovi a jeho varováních, (26.března 1922, zde, také viz dokument Vládci peněz).

"The warning of Theodore Roosevelt has much timeliness today, for the real menace of our republic is this invisible government which like a giant octopus sprawls its slimy length over city, state and nation. Like the octopus of real life, it operates under cover of a self-created screen. It seizes in its long and powerful tentacles our executive officers, our legislative bodies, our schools, our courts, our newspapers, and EVERY agency created for the public protection.

These international bankers and Rockefeller-Standard Oil interests control the majority of newspapers and magazines in this country.

They use the columns of these papers to club into submission or drive out of office public officials who refuse to do the bidding of the powerful corrupt cliques which compose the invisible government."

John Hylan (1922)

--

The Bank of International Settlements in Basel, Switzerland ("BIS"):

Jan Schneider (2010): Mluvě o ekonomickém pozadí druhé světové války, nutně narazíme na BIS, která hrála nejen v jejím průběhu extrémně významnou roli. Není to však Bezpečnostní informační služba, nýbrž Banka pro mezinárodní vyrovnávací platby (Bank for International Settlements), sídlící v Basileji.

Prezident BIS Thomas H. McKittrick byl - zřejmě nikoliv náhodou - velmi dobrým přítelem zpravodajského důstojníka Allena Dullese, "zakrytého" funkcí amerického velvyslance v Bernu (po válce byl ředitelem CIA).

Allen spolu se svým bratrem Johnem Fosterem Dullesem byli před válkou partnery zmíněné právnické firmy Sullivan & Cromwell, jejímž prostřednictvím byly prováděny ony masivní investice do německého průmyslu.

V době války John Foster Dulles poskytoval právní služby pro BIS v New Yorku. Po britském vyhlášení války Německu v roce 1939 vyplnili vzniklou mezeru na německém trhu američtí obchodníci. Budoucí ministr zahraničí John Foster Dulles se stal členem správní rady IG Farben, jeho bratr Allen byl ve správní radě Schröder Bank, spolu se zástupcem SS.

- doporučuju VELMI podrobně si přečíst celý článek, vzácně se shoduje se závěry profesora Suttona a věrně popisuje způsoby financování nacistů s pomocí US oligarchů, to hned na několika velmi důležitých příkladech (vybrané viz dále).

Při vzniku švýcarské BIS byl i pozdější šéf CIA, pan Allen Dulles:

Ocitujme z wikipedie...

Dulles helped a number of German Jews, such as the banker Paul Kemper, escape to the United States from Nazi Germany.

However, Allen Dulles represented many American clients who invested heavily in Nazi Germany. Dulles personally served on the board of the Schroder Bank, a Nazi controlled bank headquartered in London. He also handled I.G. Farben's litigation up until 1942. IG Farben was a large company in Nazi Germany notoriously known for producing Zyklon B gas used to kill Jews in concentration camps.

In representing I.G. Farben in America, Dulles was instrumental in creating its subsidiary, American I.G., and its successor, General Aniline and Film.

/*viz Sutton - Peníze koupí i toho nejlepšího nepřítele, o detailech skryté podpory některých US oligarchů a jejich firem pro Hitlera, ZDE, čas 7:40 až 11:00, probírají se i např. Standard Oil nebo the Schroder Bank. /