Komentáře se věnují nejrůznějším nadčasovým otázkám, které mě zajímají, od interpretací aktuálních společenských událostí, přes historii, kulturu až k vědeckým a dalším souvislostem.

Ústava ČR zaručuje, že cenzura názorů je nepřípustná.

Upozornění - pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji.

Pokud používáte prohlížeč Firefox, pro načtení aktualizace textů také stránku obnovte.

NOVINKY

TOMÁŠ HAAS ZVEŘEJNIL NA SVÉM FACEBOOKU

"Otevřený dopis ve Spojených státech žijících Rusů - Ruské varování."

The Saker, 1.6.2016

ZDROJ: Tomáš Haas, originál zde.

motto

Rusko je agresivní, protože všichni přeci víme, že Rusko je agresivní.

Rusko má imperiální ambice, protože všichni přeci víme, že Rusko má imperiální ambice.

Tomáš Haas

motto

S úsměvem sleduji pachtění se za odhalováním různých "informačních válek". Tito snaživci si neuvědomují klíčový fakt, že dnešní populace lidí není vůbec hloupá, závislá na jakékoliv propagandě, a díky možnosti získat objektivní informace jednoduše nepodlehne tzv. propagandě z té či oné strany. Lidé kolem nás nejsou stádo, kterému pastevec určí směr.

Psycholog Jiří Brančík (více zde)

motto

"USA nemají dnes konkurenci a soupeře a musejí udělat vše, aby si toto své světové postavení udržely i v dalším století." (str. 2 úvodu - introduction, označená "ii")

Tomáš Haas je Čecho-Kanaďan, píše:

Cokoliv co není "prozápadní" je ruská propaganda a autoři, nebo ti, kdo je přetisknou, jsou šiřitelé ruské propagandy, kterou jim kdosi z Kremlu diktuje. Protože všichni přeci víme, že cokoliv co není "prozápadní" je ruská propaganda a autoři, nebo ti, kdo je přetisknou, jsou šiřitelé ruské propagandy, kterou jim kdosi z Kremlu diktuje.

Autoři toho dopisu nejsou žádní "proletáři" a žádní placení propagandisté. Nejsou ani hlásnou troubou Kremlu, naopak, jeden z nich, Andrej Raevski, není v Kremlu právě nejlépe zapsán.

Na rozdíl od jejich zdejších kritiků jsou respektovanými znalci Ruska dokonce ve Spojených státech, kde všichni tři působí. Všichni tři jsou váženými akademiky, respektovanými vědci ve svých oborech, profesory elitních amerických universit.

Nepotřebují žádný "odbor propagandy" či "komisi pro boj s propagandou", nějaké organizace nebo komise, které by jim diktovaly co mají psát. Sami jsou autory odborných knih o Rusku a jsou uznávanými a respektovanými experty na ruskou problematiku.

Eugenia V. Gurevich je profesorkou a vedoucí laboratoře farmakologie na Vanderbilt University v Nashville, Tennesee. Jedné z elitních amerických vysokých škol.

Dimitrij Orlov je vědec působící v oborech fyziky vysokých energií a internetové bezpečnosti. Narodil se v sovětském Leningradu (dnes ruský Sankt Petěrburg), odkud se jako dvanáctiletý odstěhoval do USA a do SSSR / Ruska se vracel na dlouhodobé pobyty v době nejhlubší ruské krize na přelomu 80. a 90.let. Je autorem několika knih o rozpadu sovětského impéria.
 

Andrei Raevsky (Saker) je švýcarský občan ruského původu, který jako expert Mezinárodního červeného kříže působil v Čečensku v devadesátých letech, kde si to "rozházel" s tehdejší ruskou vládou potom, co v několika svých knihách kritizoval její politiku v Čečensku. Později byl expertem "Institutu pro odzbrojení" Spojených národů v Ženevě. Emigroval do USA, kde působil v Paul H. Nitzke School of Advanced International Studies při Universitě Johna Hopkinse. (mimochodem stejné instituce, která nám dala i Madeleine Albrightovou a Condoleezu Rice).

- napsal Tomáš Haas k tomuto textu níže.

Otevřený dopis ve Spojených státech žijících Rusů

Ruské varování - The Saker, 1.6.2016 (také zde).

My, níže podepsaní, jsme Rusové žijící a pracující v USA. Sledovali jsme s rostoucí úzkostí, jak nás současná politika USA a NATO přivádí nás na extrémně nebezpečný kolizní kursu s Ruskou federací, jakož i s Čínou.

Mnoho respektovaných vlasteneckých Američanů, jako Paul Craig Roberts, Stephen Cohen, Philip Giraldi, Ray McGovern a mnoho dalších varovali před hrozbou třetí světové války.

Ale jejich hlasy jsou zcela utopeny v hluku masových medií, která jsou plná falešných a nepřesných zpráv a komentářů, které tvrdí, že ruská ekonomika je v troskách a ruská armáda je slabá - to vše bez jakéhokoliv důkazu.

Ale my, protože známe ruskou historii a současný stav ruské společnosti a ruské armády, nemůžeme naslouchat těmto lžím. Cítíme, že je naší povinností, jako Rusů žijících ve Spojených státech, varovat americký lid, že je obelháván, říci jim pravdu.

 

A pravda je jednoduše taková:

Pokud bude válka s Ruskem, pak Spojené státy budou s jistotou zničeny a většina z nás skončí mrtvá.

Pojďme o krok zpět a dejme to, co se dnes děje, do historického kontextu.

Rusko utrpělo strašlivě v rukou cizích útočníků, ztratilo 22 milionů lidí ve druhé světové válce. Většina obětí byli civilisté, protože země byla napadena a Rusové přísahali, že nikdy nedopustí, aby se podobná katastrofa opakovala.

Pokaždé, když bylo Rusko napadeno, vynořilo se z konfliktu jako vítěz.

- V roce 1812 Napoleon napadl Rusko; v roce 1814 ruská kavalérie vstoupila do Paříže.

- 22. června 1941, Hitlerova Luftwaffe bombardovala Kyjev; Dne 8. května 1945, sovětští vojáci vstoupili do Berlína.

 

Časy se ale změnily.

Pokud by měl Hitler napadnout Rusko dnes, byl by mrtev o 20 až 30 minut později a jeho bunkr by byl redukován na doutnající trosky po zásahu nadzvukové řízené střely, vypuštěné z malé lodi ruského námořnictva někde v Baltickém moři.

Efektivita a schopnosti nových ruských ozbrojených sil byly nejvíce přesvědčivě prokázány v průběhu nedávného zásahu proti ISIS, Al Nusra a dalších ze zahraničí financovaných teroristických skupin působících v Sýrii. Kdysi dávno muselo Rusko reagovat na invaze vybojováním pozemních bitev na svém vlastním území a teprve pak zahájit protiútok proti agresorovi, ale to již dnes není nutné. Nové ruské zbraně umožňují, aby odplata byla instantní, nezjistitelná, nezastavitelná a naprosto smrtící.

Pokud by tedy měla zítra vypuknout válka mezi USA a Ruskem, je zaručeně jisté, že by USA byly zničeny.

Minimálně by přestaly existovat elektrické sítě, internet, ropovody a plynovody, mezistátní dálniční systém, letecká doprava i GPS navigace. Finančních centra by ležela v troskách. Vláda by přestala fungovat na všech úrovních.

Americké ozbrojené síly, rozmístěné po celém světě, by již nemohly doplňovat zásoby. A maximálně by celé území kontinentálních Spojených států bylo pokryto vrstvou radioaktivního popela.

Neříkáme to proto, abychom budili paniku, ale proto, že na základě známých skutečností jsme sami znepokojeni. V případě napadení Rusko neustoupí; na útok odpoví protiútokem a úplně zničí Spojené státy.

 

Vedení USA učinilo vše co mohlo, aby eskalovalo situaci na pokraj katastrofy.

Za prvé, jeho anti-ruská politika přesvědčila ruské vedení, že dělat ústupky a vyjednávat se Západem je marné. Ukázalo se, že Západ bude vždy podporovat kteréhokoliv protiruského jednotlivce, skupinu, hnutí nebo vládu, ať už jsou to odsouzení a na daních podvádějící ruští oligarchové, ukrajinští váleční zločinci, Saudskou Arabií podporovaní wahhábističtí teroristé v Čečensku, nebo katedrálu znesvěcující punkové v Moskvě.

Nyní, když se NATO v rozporu se svými předchozími sliby rozšířilo až k ruské hranici, jsou americké ozbrojené síly rozmístěny v pobaltských státech, na dostřel z děl u Petrohradu, ruského druhého největšího města. Rusové nemají kam ustoupit.

Nebudou útočit; ani nebudou ustupovat nebo kapitulovat. Ruské vedení má více než 80% podporu veřejnosti; zbývajících 20% jak se zdá cítí, že Rusko je příliš zranitelné, než aby mohlo oponovat západu. Rusko se ale bude bránit, bude odplácet a provokace, nebo jednoduchá chyba by mohla vyvolat sled událostí, které skončí smrtí milionů Američanů a Spojenými státy v troskách.

 

Na rozdíl od mnoha Američanů, kteří vidí válku jako vzrušující zahraniční dobrodružství,...

...Rusové válku nenávidí a obávají se jí.

Ale jsou na ní také připraveni, připravují se na válku již několik let.

Jejich přípravy byly co nejefektivnější. Na rozdíl od USA, které mrhají nesčíslné miliardy na pochybné programy předražených zbraní, jako jsou stíhačky F-35, Rusové jsou velmi skoupí se svými obrannými rubly, jsou až desetkrát cenově efektivnější v porovnání s přebujelým obranným průmyslem Spojených států.

I když je pravda, že ruská ekonomika trpí nízkými cenami energií, není zdaleka v troskách,  návrat k růstu se očekává již v příštím roce.

Senátor John McCain kdysi nazval Rusko "čerpací stanici maskující se jako země". Lhal.

Ano, Rusko je největším světovým producentem ropy a druhým největším vývozcem ropy, ale je dnes už také největším světovým vývozcem obilí a technologií pro jaderné elektrárny. Je to stejně pokročilá a sofistikovaná společnost, jako Spojené státy. Ruské ozbrojené síly, a to jak konvenční tak jaderné, jsou nyní připraveny k boji, a oni jsou více než rovným soupeřem pro USA a NATO, zejména pokud válka vypukne někde poblíž ruských hranic.

Ale takový konflikt by byl sebevražedný pro všechny strany.

Pevně věříme, že konvenční válka v Evropě se s velkou pravděpodobností může velni rychle změnit na válku jadernou, a že jakýkoli jaderný úder USA / NATO na ruské síly či území by automaticky vyvolal odvetný ruský jaderný úder na kontinentální Spojené státy. V rozporu s nezodpovědnými výroky některých amerických propagandistů nejsou americké systémy protiraketové obrany schopny stínit americký lid před ruským jaderným úderem. Rusko má prostředky k útoku na cíle v USA raketami s dlouhým doletem, a to jak nukleárními, tak konvenčními zbraněmi.

 

Jediným důvodem, proč se USA a Rusko, namísto zmírnění napětí a spolupráce na širokém spektru mezinárodních problémů, ocitly na kolizním kurzu, je...

...tvrdohlavé odmítání vedení USA přijmout Rusko jako rovnocenného partnera.

Washington chce zarputile být "světovou jedničkou" a "nepostradatelným národem", i když se jeho vliv neustále zmenšuje v důsledku řetězce zahraničně politických a vojenských katastrof, jako byly ty v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii, v Jemenu a na Ukrajině.

Pokračování americké hegemonie je něco, co ani Rusko ani Čína, ani většina ostatních zemí nejsou ochotni přijmout.

Tato postupná ale zjevná ztrátu moci a vlivu způsobila, že se vedení USA stalo hysterickým; a od hysterického je jen malý krok k sebevražednému.

Američtí političtí představitelé by měli být umístěni pod kontrolu psychiatrů.

 

Za prvé a především vyzýváme velitele amerických ozbrojených sil, aby následovali příkladu admirála William Fallona, který, když byl dotázán na válku s Íránem, údajně odpověděl:

"Ne, když jsem ve službě já."

Víme, že nejste sebevrazi a že si nepřejete zemřít kvůli od reality odtržené imperiální aroganci. Pokud je to možné, prosím, sdělte svým podřízeným, kolegům a především svým civilním nadřízeným, že válka s Ruskem nezačne v době, kdy jste ve službě vy.

Přinejmenším si slibte, že jednoho dne, ve chvíli, kdy je vydán sebevražedný rozkaz, jej odmítnete vykonat, protože jej považujete za zločinný. Nezapomeňte, že...

...podle verdiktu Norimberského tribunálu "Zahájení útočné války ... je nejen zločinem podle mezinárodního práva; je to největší zločin lišící se od jiných válečných zločinů v tom, že obsahuje v sobě nahromaděné zlo celku".

Od Norimberku už "plnil jsem jen rozkazy" není platnou obhajobou.

Prosíme nestaňte se válečnými zločinci.

 

Obracíme se též na americký lid, aby mírovými ale rozhodnými kroky oponoval každému politikovi nebo straně, kteří se zúčastňují nezodpovědné a provokativní protiruské kampaně a podporují politiku zbytečné konfrontace s jadernou velmocí, která je schopná zničit USA asi za hodinu.

Mluvte, prolomte bariéru hromadných sdělovacích prostředků propagandy a uvědomte vaše spoluobčany o nesmírných nebezpečích konfrontace mezi Ruskem a USA.

Neexistuje žádný objektivní důvod, proč by USA a Rusko o sobě měly uvažovat jako o nepřátelích.

Současná konfrontace je zcela výsledkem extremistických názorů "neokonzervativců", kteří infiltrovali americkou federální vládu, kteří se domnívají, že každá země, která se odmítá podřídit jejich diktátu, má být jako nepřátelská rozdrcena.

Vzhledem k jejich neúnavnému úsilí již zemřelo více než milion nevinných lidí v bývalé Jugoslávii, v Afghánistánu, v Iráku, v Libyi, v Sýrii, Pákistánu, na Ukrajině, v Jemenu, Somálsku a v mnoha dalších zemích, to vše z důvodu jejich šíleného naléhání, že USA musí být první světovou velmocí, ne jen obyčejnou a normální zemí, že každý národní vůdce se před nimi musí sklonit, nebo může být svržen.

V Rusku síla neo-konzervativců konečně narazila na nehybný objekt.

Musí být zastaveni před tím, než nás všechny zničí.

 

Jsme si naprosto a kategoricky jistí, že Rusko nikdy nenapadne USA, nebo členský stát EU, že Rusko nemá žádný zájem o znovuvytvoření SSSR, a že neexistuje žádná "ruská hrozba" nebo "ruská agrese".

Ruský ekonomický úspěch má hodně co do činění s odpojením kdysi na Rusku závislých republik.

Ale stejně tak jsme si jisti, že pokud Rusko bude napadeno, nebo mu dokonce jen bude hrozit útok, neustoupí a ruské vedení se nenechá zastrašit.

S velkým smutkem a těžkým srdcem budou plnit svou povinnost a spustí nukleární palbu, ze které se Spojené státy nikdy nezotaví.

I kdyby bylo celé ruské vedení zabito v prvním úderu, takzvaná "Ruka mrtvého muže" (systém "Perimetr") automaticky dodatečně odpálí dostatek střel, aby smazala USA z politické mapy.

Cítíme, že je naší povinností udělat vše, co můžeme, abychom zabránili takové katastrofě.

(konec citace, překlad Tomáš Haas)

- To vše mohu jen podepsat.

-----

Volně související odkazy:

9. 11. 2015, (BL) HRW:

Návrh britského zákona o digitálním špehování občanů porušuje lidská práva
Hrozí i vytvořit nevítaný precedent, který budou napodobovat méně rozvinuté demokracie

originál zde.

Britská vláda předložila 4. listopadu Dolní sněmovné návrh zákona o digitálním monitorování obyvatelstva, který má ukotvit existující rozsáhlé digitální špehování občanů britskými špionážními organizacemi a ještě ho rozšířit.

"Namísto toho, aby britská vláda reagovala na apely mnoha lidí a organizací, aby uvedla špehovací pravomoci do souladu s normami lidských práv, se rozhodla legitimizovat masové monitorování občanů," varuje Human Rights Watch.

Podle této vize mají Spojené státy šířit svobodu a demokracii v celosvětovém rámci a při realizaci této mise se v první řadě opírat o svou dominantní vojenskou převahu a o americkou politickou i hospodářskou moc, píše Radek Kohl, přední český odborník na bezpečnostní problematiku.

Bush měl úmysl odstranit Saddáma již od prvního dne v úřadu a také s tím zaúkoloval svůj tým , jak vypověděl bývalý ministr financí Bushova kabinetu Paula O'Neill. Navíc Pillar píše: "Nezájem administrativy o zprávy vyvracející spojitost mezi Saddámem a Al Kajdou byl jasný již od počátku. 21. září 2001 byly Bushovi předloženy čtyři zmíněné tajné dokumenty zpochybňující tuto spojitost."

A právě zde Pillar potvrzuje tuto "déjà vu teorii".

"Tyto dokumenty měly ale jen za následek podráždění neokonzervativců, kteří v Pentagonu zřídili malou kancelář, jejímž úkolem bylo "zmírňovat" tento zásadní rozpor mezi zpravodajskými službami a prohlášeními G. Bushe," což znamenalo shromaždovat analýzy, které by administrativě nahrávaly v jejím úsilí a rozptylovaly pochybnosti o nutnosti intervence do Iráku.

Tým B zažil v Bushově administrativě tak říkajíc obrození. Jsou to ti samí lidé, kteří již mnohokrát v minulosti předvedli svůj charakter a své zájmy.

Pillar říká: tato kancelář byla plná nekvalifikovaných, ale "správně založených", tedy politicky prodejných lidí. Kancelář založil Dougles Feith (zástupce náměstka ministra obrany Reaganovy administrativy a náměstek ministra obrany G. Bushe) a nazval ji Policy Counterterrorism Evaluation Group ( PCEG ) - Skupina hodnotící protiteroristické strategie. Jejich nejčastější metodou bylo překrucování a přibarvování skutečností, které již byly zpravodajskými službami označeny za bezvýznamné. PCEG své bludy stavěla také na "informacích" od dnes již zdiskreditovaného Ahmada Chalabiho , který byl svého času členem Iráckého národního kongresu, ale později se obrátil proti Saddámovi.

Poznámka viceprezidenta Cheneyho na jedné z Feithových zpráv mluví za vše, říká Pillar. V poznámce stálo: "This is very good... Encouraging... Not like the crap we are all so used to getting out of the CIA" (To je dobré... povzbuzující... ne jako to svinstvo, které jsme všichni zvyklí dostávat od CIA).

Poznámku Pillar komentuje slovy: Povzbuzující? Manipulování důkazů provokujících k válce je povzbuzující? Myslím, že celou záležitost vystihuje výrok nejméně nadšeného (bývalého) člena Bushovy administrativy Colina Powella , který Feithovu skupinu nazval "Gestapo office ".

D. Rumsfeld před válkou Kongresu tvrdil, že válka i rekonstrukce Iráku nebude stát víc než 60 miliard USD.

Bývalý Rumsfeldův náměstek Paul Wolfowitz dokonce tvrdil, že válka nebude stát nic, protože se zaplatí iráckou ropou, což je mimochodem v rozporu s mezinárodním právem. Larry Lindsey, svého času nejvýše postavený ekonomický poradce Bushe, byl smělejší a odhadoval, že USA bude válka stát 100 až 200 miliard USD /*v současnosti jsou náklady války na 1.7bil USD/.

"Změny probíhají i přes největší úsilí příliš pomalu. Pokud nenastane podobně katastrofická událost, jakou byl Perl Harbor (píší US neo-konzervativci republikánské strany v r.1998, před 11.zářím), neproběhnou potřebné změny dostatečně rychle..." (str. 51)

- paní Hillary Clinton je do těchto oligarchických kruhů pevně a spolehlivě zapojena, překonala dokonce tu obrovskou faleš Bushovy války v Iráku (s vymyšlenou historkou o zbraních hromadného ničení, anglicky WMD) svou válkou v Libyi, která byla spuštěna stejnou manipulací zpráv tajných služeb. Libye byla zničena a dnes tvoří základnu ISIS a také základnu pašeráků, podporujících migraci do Evropy, kterou nyní nákladně Evropa řeší.

Celý konflikt na Ukrajině byl také spuštěn s asistencí USA (investovaly miliony dolarů), také s velkou pomocí EU diplomatů, kteří podpořili násilný puč, aniž by se kdy jakkoliv zajímali o to, kdo byli ti snajpři, kteří stříleli lidem na Majdanu i policistům do zad (dodnes to zůstalo nevyšetřeno).

The Washington Times (here and here):

Hillary Clinton’s ‘WMD’ moment: U.S. intelligence saw false narrative in Libya.

The intelligence community gathered no specific evidence of an impending genocide in Libya in spring 2011, undercutting Secretary of State Hillary Rodham Clinton’s primary argument for using the U.S. military to remove Col. Moammar Gadhafi from power, an event that has left his country in chaos, according to officials with direct knowledge of the dispute.

Defense officials, speaking in detail for the first time about their assessments of the Libyan civil war four years ago, told The Washington Times that Mrs. Clinton’s strong advocacy for intervention against the Libyan regime rested more on speculative arguments of what might happen to civilians than on facts reported from the ground.

Top Pentagon officials and a senior Democrat in Congress so distrusted Secretary of State Hillary Rodham Clinton’s 2011 march to war in Libya that they opened their own diplomatic channels with the Gadhafi regime in an effort to halt the escalating crisis, according to secret audio recordings recovered from Tripoli.

The tapes, reviewed by The Washington Times and authenticated by the participants, chronicle U.S. officials’ unfiltered conversations with Col. Moammar Gadhafi’s son and a top Libyan leader, including criticisms that Mrs. Clinton had developed tunnel vision and led the U.S. into an unnecessary war without adequately weighing the intelligence community’s concerns.

- ...developed tunel vision...

"...paní Clintonová rozvinula "tunelové vidění" (reality), ignorovala zprávy tajných služeb, prosazovala zásah v Libyi nikoliv na základě faktů, ale domněnek."

Situace s Ruskem nás zavádí popáté do stejných vod lží a ignorování faktů.

VÝMARSKÁ REPUBLIKA A VZESTUP HITLERA:

SKUTEČNĚ VÝZNAMNÝ BONUS K PŘEDCHOZÍMU BLOGU - MISTROVSKÝ TEXT.

DOSLOVNÁ MALÁ UKÁZKA Z KNIHY "CONJURING HITLER" - VYKOUZLENÍ HITLERA

25. 5. 2016

VĚNOVANO DVĚMA PŘÁTELŮM - MONTAGU NORMANOVI a HJALMAR SCHACHTOVI.

Conjuring Hitler (2005).

Kniha Guido Giacomo Preparata vyšla pod originálním názvem:

"Conjuring Hitler: How Britain and America Made the Third Reich" (2005).

Pokouší se o nový pohled na období světových válek od roku 1900–1945.

"OPAKOVÁNÍ" - SOUHRNNÝ ÚVOD

Teze této knihy staví na faktech uvádějících, že v období patnácti let (1919–1933) fušovaly angloamerické elity do německé vnitřní politiky s cílem dosáhnout vzniku extremistického reakcionářského politického hnutí a toto hnutí pak postavily jako šachovou figurku do své intrikami protkané šachové partie.

A máme tu vypuknutí hospodářské krize na Západě v roce 1930 a příval hlasů voličů, kteří dali hlas národním socialistům. Tady předávají liberální dějepisci štafetu ekonomům, kteří jsou známí tím, že krizím vůbec nerozumí.... /*více viz Edward Griffin, také zde a zde. /

Jakmile se vynořila tato téměř religiózní antisemitská sekta na konci I. světové války v převleku politické strany (NSDAP) a vytvořila akceschopnou strukturu, věnovaly jí britské elitní kluby stálou pozornost a přešly roku 1931, kdy se Výmarská republika dostala do krize a začala se rozpadat, k tomu, aby ji polooficiálně schvalovaly a nakonec tento vývoj skončil maskovaným objetím s nacistickými kruhy ve 30. letech.

Tím není řečeno, že si Hitlera vymysleli Angličané.

Nicméně vytvořili podmínky, za kterých mohl fenomén nabírat na síle, a Anglie se rozhodla národní socialisty finančně podporovat a podporovat vyzbrojování Německa s vyhlídkou, že pak bude snadnější s německou politikou manipulovat (její závislostí na úvěrech).

 / *Srovnej s dnešní situací na Ukrajině, kde dluhy "za nejasných okolností rozvrácené" země skoupili Rothschildové, země se následně stala zcela závislou na úvěrech západními kluby ovládaných institucí - tedy na pomoci MMF a EU komise, země je nyní využívána pro politické i finanční zájmy (např. odůvodnění zvýšení zbrojení - pěstování konfliktu s Ruskem, podobně jako kdysi v Německu) těchto klubů v pozadí... /

HLAVNÍ POSTAVY UKÁZKY:

Montagu Normen - guvernér Bank of England (1920 - 1944),

finanční mág a jedna z nejvíc charismatických postav 20. století, finanční architekt.

Benjamin Strong - první guvernér čerstvě založeného FEDu (1913), zástupce JP Morgana,

velký obdivovatel a přítel Montagu Normana.

/ * JP Morgan ve své závěti vyjevil, že mu z jeho impéria patřilo pouhých 19%, zbytek skrytě vlastnili vůdci britské židovské komunity a mocní bankéři - Rothschildové. Otázkou tak je, pro koho vlastně pracoval Norman a také Strong? /

Hjalmar Schacht - guvernér Německé banky, Hitlerův ministr financí,

blízký osobní přítel Montagu Normana, jeho chráněnec.

 John Foster Dulles  - vynalézavý právník Wall Street firmy Sullivan & Cromwell,

a jeho bratr Allen Welsh Dulles

pozdější ředitel OSS (předchůdkyně CIA), architekt Marshallova plánu pro silné Německo, počátku západní sjednocené Evropy po Druhé světové válce - jako protiváhy Sovětského svazu, architekt hysterie studené války a tvůrce mnoha převratů v Latinské Americe i jinde,

od r.1940 ředitel CFR (US klubu - dnes think-tanku, Rady pro zahraniční vztahy).

Spekuluje se o něm jako o hybateli atentátu na prezidenta Kennedyho.

/ *Srovnej členství "v klubech" současných architektů hysterie "války proti terorismu" - např. Bush jr., člen Skull&Bones, Bush senior byl šéfem CIA, je zde mnoho členů v CFR, současných i bývalých - viz třeba architekt krize na Blízkém a Středním východě a "preemtivních válek PNAC" Paul Wolfowitz, také viz členství těchto lidí v dalších "nových klubech"..., také ZDE. /

Morgenova Rada pro zahraniční vztahy (CFR) a britský Královský institut pro zahraniční záležitosti (RIIA, sídlo Chatham house, krycí organizace pro Round Table Group Cecila Rhodese a jeho následníka lorda Milnera) byly založeny na pařížské mírové konferenci r.1919 s přispěním plukovníka House, oficiálně pak r.1921. Více ZDE, foto printscreen z videa.

UKÁZKA Z "MISTROVSKÉ ČÁSTI" KNIHY - VOLNÝ PŘEKLAD:

/ Omluvte prosím případné drobné chyby, odkazy v závorkách viz index knihy v odkazu výše. /

motto:

Příběh, který Hollywood nikdy nenatočí..?

Krátká ukázka tohoto mistrovského textu vás možná přesvědčí, že by bylo dobré si knihu zakoupit a přečíst celou.

Vyšla zatím pouze v angličtině - snad mi autor odpustí tuto drobnou malou "upoutávku"  na jeho unikátní dílo.

Vysvětlení v knize používaného (mírně nejasného) pojmu GRID - bankovní sítě.

Hra začíná založení bankovní "sítě moci" - Gridu (citace z úvodu 4. kapitoly).

"Názvem hry bylo ovládnutí zdrojů zlata a monopolizace oběhu peněz.

Ti, kteří kontrolují vznik a oběh peněz, kontrolují pak celý systém (impérium), jeho činnost, jeho politiku, jeho umění i vědu. Všechno.

A tak se začal nelítostný dostih, právě v čase ustavení bankovní sítě "Gridu". Ta byla vytvořena z řady uzlů umístěných v samém srdci ekonomických činností (v bankách), kde finanční účty byly řízeny jejich tajuplnými opatrovníky - bankéři - a byly propojeny prostřednictvím kurýrů..."



 

1. Montagu Norman a "nacionalizace banky".
 

Montagu Collet Norman se narodil v roce 1871 do rodiny bankéřů.

Jeho otec Frederick byl advokátem v bankovním domě v londýnské "City". Jeho dědeček z otcovy strany dávno seděl v Radě ředitelů (Court of directors) Bank of England, lstivě se v duchu šlechtické lhostejnosti vyhnul povýšení na guvernéra, zatímco jeho dědeček z matčiny strany, Sir Mark Collet, přijal stejný post (v letech 1887-89) a získal tím alespoň trochu slávy.

Montagu byl poslán na Eton, jehož režim neměl příliš rád. Když se dostal na Cambridge, necítil se tam dobře, odešel ze školy, aniž by věděl kam se obrátit. Mladý muž potřeboval poradit. Dědeček Collet se toho velmi rád ujal a nasměroval ho ihned na svou farnost - do úctyhodného domu Brown Shipley. Brown Shipley byla londýnská pobočka prestižní americké banky Brown Brothers & Co.,...

/*viz A. Harriman - viz velmi podrobně blog č.4, ve spodní části /

W. Averell Harriman - Using money from his father he established W.A. Harriman & Co banking business in 1922. In 1927 his brother Roland joined the business and the name was changed to Harriman Brothers & Company. In 1931, it merged with Brown Bros. & Co. to create the highly successful Wall Street firm Brown Brothers Harriman & Co.  Notable employees included George Herbert Walker and his son-in-law Prescott Bush - *oba byli členy US klubu Skull and Bones, založeného r.1833, jehož první členové se zajímali o zlaté doly v jižní Africe, stejně jako britský lord Milner z Round Table Group zde a jeho "kindergaten", viz odkaz Charlotte Iserbyt. Takto vznikly britské a US "kluby", předchůdci britského Royal Institute for International Affairs - RIIA a JP Morgenova Council on Foreign Relations - CFR, ustavených r.1919 - 21, ve spolupráci s největším US "mágem" té doby, plukovníkem Housem. /

Brown Brothers & Co. na svých lodích přepravovala "plných 75 procent bavlny otroků z jihu USA britským majitelům zpracovávatelských továren". Tak byl v roce 1895 Montagu Norman uveden do "bankovního bratrstva GRID" (mocné bankovní sítě).

Zbytek následoval: byl vychován k lásce k imperiální Británii a jejímu bardovi Kiplingovi, jehož Soldiers Three (zde) znal nazpaměť.

Ale rodina brzy zjistila, že nebyl zcela v pořádku, měl potíže s nervy.

Norman byl často přepadán náhlými záchvaty trýznivé melancholie, sklíčeností tak nesnesitelnou, že jeho nervy byly napnuty až k prasknutí a jeho jemná konstrukce byla drcena jako štěrk na podlaze.

Ve tmě nekončících obtíží se snažil léčit své nervy a "zuřící hlavu", pro své uzdravení a následné vrácení se do života. Nešťastní lékaři ho často posílali na exotické plavby do slunných oblastí světa.
A tyto opakující se fugy (*italsky úniky) od šílenství do vzdálených rájů od počátku podtrhnuly jeho následnou a neúnavnou půl století trvající službu.

V Brown Shipley skoncoval s tou postavou "osamělého podivína"; byl zde nešťastný. (9)

Shledal zdejší atmosféru pomalou a plesnivou, a jeho nesouhlas s partnery ohledně způsobu vedení firmy často vedl k ošklivým hádkám, které mu záhy přestaly být odpouštěny. Je zřejmé, že koncipoval jakousi vizi, a ať už to bylo cokoliv, Brown Shipley byla příliš svazujícím prostředím, aby mohla tato vize získat svou podobu.

V roce 1913, zoufalý z nemožnosti získat (řešitelnou) diagnózu, zaplatil C. G. Jungovi, aby ho navštívil, a nabídl proslulému psychiatrovi svou 'zuřící hlavu' na pozorování. Získaná diagnóza byla ale tak hrozná, že se s ní Norman nikdy nikomu nesvěřil. Svým známým sdělil verzi, že "v jeho mozku byla jakási 'mechanická potíž', jakýsi 'bludný koutek', v kterém spočíval celý problém". (10)

 

V r.1915 strávil už 20 let s Brown Shipley, získal zkušenosti s firmou a dozvěděl se vše o Gridu, "mocné bankovní síti" - o jeho křivolakých sub-drahách, jeho klíčích, mnohých dveřích a pastích. Všechno, co se šlo naučit.

Ve svých 44 letech se cítil být už přezrálým pro odchod. Jeho partneři už také dál nemohli tolerovat jeho přítomnost a v odlehčené náladě spěchali s Normanovým odchodem. Ten konečně přišel.

Poté zuřila válka.

Některé z jeho charakteristických rysů byly už v této době plně vytvořeny, značně se blížily jakémusi outsiderovi:

"Neklidnou energií" (11), "tajnůstkářstvím, někdy zcela absurdního druhu" (12), "impozantní pamětí, ohledně míst, jmen a faktů" (13), "talentu pro předstírání a hraní" (14), "sklonu k nadměrnému dramatizování - klamání a matení celého světa" (15), který mohl Normen mísit s notnou dávkou vášnivého osobního šarmu, kterému většina nemohla odolat; a patentu pro snad občasné šílenství.

Načas bral každou práci, která se mu nabízela; konzultoval a radil v otázkách souvisejících s poštovní cenzurou a pojištěním letadel, až se nad ním zželel Brian Cockayne, náměstek guvernéra Bank of England, a přivedl ho jako nějakou nóbl sekretářku, zcela bez úředního postavení. Cockayne ho nenechal ani na chvíli otálet v omylu, že by snad mohl doufat v nějaký pozdější post, z kterého "by jakkoliv vyplývalo, že by byl jmenován jako jeho příští zástupce (Deputy Governor)." (16)


Způsob, jak se většina ředitelů Bank of England stane členy dvorní rady ředitelů (The Court of Directors), zůstává až na několik výjimek záhadou. Obecnou politikou a vztahem banky s vládou se zabývá vnitřní kabinet - což je výbor, který banku skutečně řídí.

Skládá se z guvernéra, náměstka guvernéra a sedmi dalších ředitelů. Kdo jsou ti další ředitelé není zveřejněno - banka je skutečně řízena Tajnou Radou.

Percy Amold, The Bankers of London, 1938, str.9, 16-17


 

2. NORMAN SE STÁVÁ GUVERNÉREM BANK OF ENGLAND

Ale pak, ačkoliv není přesně známo jak - možná kvůli jeho hluboké znalosti amerických finančních reálií, které válka přirozeně přivedla na cestu, kde se sbíhaly se zájmy britskými - Norman uplatnil své znalosti a zkušenosti a podařilo se mu stát se "nepostradatelným".

Klienti banky vybírají mezi řediteli náměstka guvernéra, je zvolen vždy na dva roky, a pak ho zvolí guvernérem banky, opět na dva roky. Okolnosti první světové války ale způsobily výjimku, Walter Cunliffe, guvernér v době války, udržel tuto funkci po dobu pěti let, od roku 1913 do 1918. (15)
A tak také Cockayne s Normanem zůstal jeho zástupcem do r.1918.

Cunliffeho funkční období rozhodně nezanechalo příjemné vzpomínky u jeho kolegů, byl obtížným mužem. Trpěl strachem z hlasování v rámci těchto intenzivních vztahů, který přerůstal v posedlost.

/ * Proto asi nechtěl zvolit nikoho ze svých konkurentů a dal přednost Normanovi, který stál mimo tyto kruhy? Nebo za jeho jmenováním stály jiné síly "z pozadí"? /

"Montagu Norman," řekl Cunliffe, "je zdaleka nejlepší osoba, kterou mají v bance. Bude příštím guvernérem. Nikdo jiný jím být nemůže. Ale jeho brilantně neurotická osobnost s určitostí způsobí potíže. Cítím svou zodpovědnost za to, že jeho i banku uvedu do této velmi nebezpečné situace..."
"Potřebuje sílu jít dál a on se nevzdá, dokud nebude příliš pozdě... Z čeho mám opravdu strach je, že Bank of England bude za Normanova působení nacionalizována, mou jedinou útěchou je, že tady nebudu, abych to viděl."

Boyle, Norman, str.129-130 (*PDF str.166)

BANKOVNÍ SÍŤ SPOLEČENSTVÍ JAKO NOVÁ IMPERIÁLNÍ DIRECTIVA - aneb "nacionalizace" banky.

Prakticky není nic známo o důležitém a jistě intenzivním poválečném dialogu mezi bankou, kluby a Ministerstvem zahraničí, zejména ohledně finančních akcí, které musí být vykonány v poválečné Evropě.

S ohledem na složitost měnového procesu, který byl ustaven ve Versailles, to už nadále nemohlo být věcí jakési lhostejnosti pro říši (britského impéria), v které právě skupina profesionálů bankovní dynastie Londýna chystala korunu pro nového guvernéra.

Cunliffe řekl (*výše) zajímavá slova.

Zmateně vycítil, že to, co on a většina jeho předchůdců vždy vnímali jako reprezentativní kolegium exkluzivního cechu, by v schopných rukou jiného bankovní kněze, nápaditějšího než oni, mohlo být nepostřehnutelně upraveno tak, aby splňovalo cíle a úkoly, které dosud nevyvstaly v tom selektivním diktátu (zájmů) vnitřního kruhu cechu.

Nejenom, že britské impérium kvůli válce žádalo, aby banka stála pevně za ním, ale také se zdálo, že to může mít příznivý vliv na výběr guvernéra, který by mohl úspěšně mobilizovat bankovní síť Commonwealthu (Společenství), jako novou britskou a mnohem více vlivnou imperiální direktivu, aniž by to přineslo nadměrné narušení každodenní činnosti bankovní komunity.

- Toto bylo pravděpodobně tím, co Cunliffe zamýšlel onou "nacionalizací" banky.

Dne 31. března roku 1920 byl Montagu Norman zvolen guvernérem Bank of England.

Nejdéle na dobu dvou let, okamžitě poznamenali ředitelé, jak je předepsáno starým pravidlem.

Vlčáci Dvorní rady ho sebejistě nechali stát u zadních dveří. A on tam čekal. A za dalších pět let byl vysvěcen na pontifa (*papeže) banky. A uznáván jedním dvouletým obdobím za druhým, vykonával své povinnosti guvernéra banky po dobu následujících 24 let.

"Dub našel svého druida a také naopak".

A i když byl zpočátku odmítán - některé části City si stěžovaly, že "nezná lidi"(20), bez otálení začal okamžitě směrovat loď v souladu s naléhavostmi poválečné éry.

 

J.P. Morgan a B. Strong - Kuhn, Loeb & Company (a FED).
 

Spojenci.

Norman především kultivoval spojení s mandaríny ("feudálními vládci") amerického "Gridu", společností JP Morgan & Co. V první řadě jeho trumfů tohoto klanu byl guvernér Federální rezervní banky v New Yorku (FED / FRBNY), pan Benjamin Strong, kterého Norman cíleně poznával v posledních dvou letech války (21).

Strong se stal guvernérem FEDu v roce 1914, "jako společný kandidát JP Morgana a Kuhn, Loeb & Company" (22), byl prý prvním z dlouhé řady těch, kteří podlehli osobnímu charismatu Normana, a to natolik, že amerického bankéře později obvinil americký prezident Herbert Hoover, že byl (pro USA) "mentální anexí" Evropy a Normana.

Styl a mystika:

Pověst mysteriální až božské-lhostejnosti a dráždivé vševědoucnosti, která transformovala jméno Montagu Norman do legendy daleko před koncem dvacátých let dvacátého století, byla tím, co guvernér záměrně a pečlivě hledal...

Otevřené konflikty... nebo dokonce soukromé neshody byly pro něj hrubými metodami, které se mu hnusily. ...

Norman vyvinul rafinované způsoby, jak ovládnout londýnskou City (*City - finanční centrum Londýna), [které] jako celek rychle podlehlo téměř pověrčivé bázni inspirované zlověstnou pověstí, že je schopen simultánně vnímat svou vlastní mysl a také záměry všech kolem.

Jeho největší talent spočíval v ovlivňování přátel a kolegů, kteří propadli jeho osobnímu kouzlu, podle jeho vlastních představ a záměrů , ... Jako lidský pavouk se rozhodl stáčet jemné předivo husté sítě soukromých kontaktů, vyzařující z jeho úřadu do každé skuliny City.

Nic nového ani významného se nemohlo stát, aniž by se to Norman ihned nedozvěděl... On pak ... schvalující či neschvalující, ... záměr podpořil nebo odsoudil. Jeho zdroje informací byly bezkonkurenční a obvykle přesné. Byl...neuvěřitelně dobře informovaný.


 

Normanův životopisec uchoval s pozoruhodně blahosklonnou omluvou tuto črtu "lidského pavouka", čímž výrazně zachoval dlouhou "vědeckou" tradici opomenutí a spoluúčasti při zamlžování, které obklopuje záznamy z meziválečného období Normana a banky Anglie:
 

Čím byl Norman, ne-li dlouhodobě frustrovaným záskokem, předurčeným konečně hrát hlavní roli v dramatu veřejného života? Byl si dost jist svou linií, už méně jistý v intrikách. (23)

/ ...Sure enough of his lines, he was less sure of the plot. /

Člověk se diví: jak může dokonalý arci-kněz (bankovního) "Gridu" vydržet 24 let trvající "pontifikát" pokladníka světové říše, který probíhal v souběhu s nejvíc kritickou situací západních dějin, aniž by byl "přesvědčivý v intrikování"?

 

Spiknutí se ve skutečnosti začalo odvíjet ve Versailles, Veblenovo proroctví dovršilo první akt. Druhé dějství, odehrávající se v Německu, bylo crescendem (*kresčendem - postupně zesilujícím jevem) pučistických zlomyslných šprýmů, které vyvrcholily apoteózou (*zboštěním) státního bankrotu v Hitlerově "pivničním převratu".

/ *Thorstein Veblen - Jeho model není založen na vlastnictví výrobních prostředků (jako Marxův), ale na výši bohatství a moci kontrolovat druhé. Průmyslová třída žije prací, obchodnická žije z práce. Moderní kapitalismus je konfliktem mezi světem průmyslu a obchodu.

Zahálčivá třída: vlastní kapitál, ale neplní žádné rozumné sociální funkce, je neproduktivní.
Kapitalismus produkuje třídu, která nemusí pracovat – označuje ji okázalá spotřeba, okázalá
zahálka je jejich životním stylem.

Veblenův efekt znamená, že spotřeba se často váže na fakt, že jiní mají nebo nemají určité věci,
hybnou silou spotřeby tedy podle něj není potřeba sama o sobě, ale potřeba vyrovnat se druhým. /

V současné době se akce přesunula na světové trhy, zatímco německý experiment byl ponechán ve varu kaluže mnoha neznámých. A Bank of England nebyla mezitím nečinná.

Norman vše svědomitě sledoval a po nějaký čas věnoval zvláštní pozornost činům svého přítele Bena Stronga na druhé straně Atlantiku.

Přímo v době Versailles, v červnu 1919, Spojené státy zažívaly svůj první poválečný boom, mimořádným vzestupem množství úvěrů, které byly vyvolány celosvětovým konfliktem, tedy masivním množstvím objednávek potravin a zásob ze strany spojenců (Británie a Francie). Vzhledem k hojné zlaté rezervě, bobtnající kreditní základně, stoupajícím cenám a nízké nezaměstnanosti, přebytek kreditu (peněz) v Americe způsobil burzovní horečku a spekulace s nemovitostmi, které dosáhly svého vrcholu v listopadu 1919. (24)

/ str.152, v PDF str.169 /

 

Hazardní hráčská mánie na burzách způsobila růst sazeb (úroků) za "peníze na výzvu" (money to call využívali obchodníci na burze jako rychlé půjčky, byly splatné do 24hodin dle dohodnutých podmínek) do fenomenálních výšek dvaceti procent a více.

V Londýně, stejně jako v jiných finančních centrech, nebyly brzo dostupné jiné výhodné nabídky než čerpat peníze City a dopravovat je bankovní sítí na Wall Street, aby přinesly vyšší výdělek (s pomocí vysokých sazeb při půjčování). Jinými slovy, kapitál byl najednou vyvážen, a když přenos trval (britští investoři prodávali libry a nakupovali dolary), libra šterlinků oslabila v poměru k dolaru, což byla jediná měna ukotvená ke zlatu v roce 1919.

Ztratit (kurs libry) proti dolaru tedy znamenalo ztratit proti zlatu. Vzhledem k tomu, že hlavním cílem Británie po "návratu do normálu" bylo obnovení ukotvení její měny ke zlatu, tak jak únik kapitálu tak následný pokles kursu vůči dolaru představoval vážný problém.

Proč bylo tak nutné znovu ukotvit měnu ke zlatu?

"Prestiž!," odpovídali konstáblové. Ale byla to lež, a velká.

Banka se ve skutečnosti připravovala na hru - strategii tak složitou a potenciálně tak nebezpečnou, že to vyžadovalo nejvyšší obezřetnost na straně klubů zasvěcených do její povahy. Oni věděli co říkat, když bylo třeba zamezit drzým dotazům veřejnosti o povaze jejich činností: "Oni jednoduše prostě nic nevysvětlovali, nikdy se neomlouvali." A Norman byl tohoto přístupu mimořádným zdrojem. (25)

Pro vrácení se k měně vázané ke zlatu si Británie dala (lhůtu) pět let - do konce roku 1925.(26)

Ale nejprve musela řešit několik problémů ve svých koloniích.

 

PROBLÉMY V KOLONIÍCH

Indie, jejíž Grid (síť bankovních výměn) byl poměrně primitivní, měla příslovečný hlad po ušlechtilých kovech, s nimi byly dluhy běžně vypořádávány. Její příspěvek k britskému válečnému úsilí byl takový, že od září 1919 do února 1920 Indie požadovala vyrovnání svého viditelného obchodního přebytku vůči centru (britského) impéria ve zlatě, čímž dostala Londýn pod velký nátlak. To spolu s tím, co vytáhlo spekulativní šílenství na Wall Street, dále oslabovalo libru. Indie se pokoušela zajistit si zlato během války, ale byla kysele odmítnuta.

Musela se tedy spokojit buď se stříbrem nebo s vyrovnáním v librách šterlinků (27). Později Indie nepožadovala více - když nemohla dostat zlato z Londýna, vytáhla přebytky ze svých účtů v Londýně na nákup stříbra od Američanů. Ale to také oslabovalo libru vůči dolaru, lamentoval britský ministr financí. Nastal čas pro intervenci finančních správců říše, a popíšeme, co udělali...


Provedli dvojí manévr proti jejich indické kolonii.

Nejprve udeřili na trhu se stříbrem.

V roce 1920 jednostranně rozhodli, že jemnost ražených stříbrných mincí Británie bude snížena ze standardní úrovně 0,925 na základní jemnost 0.500, což znamená, že obsah slitiny (příměsi) v každé stříbrné minci bude dvojnásobkem toho, jaký by měl být. "Austrálie, Nový Zéland a později většina z hlavních zemích Evropy a Jižní Ameriky je následovaly."(28) Takže Británie stáhla dobré (lepší) stříbrné mince z oběhu a prodávala je na trzích v hvězdných nabídkách roku 1920.

Změna přinesla okamžitý strmý pokles cen stříbra.

Tak strmé znehodnocení bílého kovu zmírnilo tlak vyvíjený na libru (* bylo třeba méně liber pro nákup stříbrných dolarů na amerických trzích) a v dlouhodobém horizontu by se tím úplně zbavili jednoho kanálu, jehož prostřednictvím Indie ohrožovala britské doplňování zlata.

Současně správci napadli "zlatou frontu".

V únoru r.1920 se jednostranně rozhodli, že rupie měla být odvozena od 2s, tedy dvou zlatých šilinků. Jinými slovy, britští finanční úředníci výrazně nadhodnotili rupii, vzhledem k ceně zlata se stala velmi nákladná, zcela záměrně.
Byla zavedena podpůrná-donucovací opatření, která povzbuzovala Indii v klamné vidině jejího nákupu stříbra, nebo čehokoliv jiného, co si přála po celém světě, za výhodné ceny.

A tak indické dovozy, umocněné uměle silnou měnou, prodělaly velký rozmach (boom), zatímco přirozeně její vývoz utrpěl katastrofální propad, který rychle obrátil obchodní bilanci s Británií. (29)

Zemědělci závislí na vývozu utrpěli, když byli svědkem pádu jejich (nekonkurence schopných) cen, aby odpovídaly světové úrovni, v čehož důsledku se jejich příjem zhroutil.

Poslední úder byl zasažen prostřednictvím kapitálového účtu: lidé mimo Indii, kteří si to mohli dovolit, si uvědomovali do očí bijící nadhodnocení rupie a její nevyhnutelný pád, najednou převáděli rupie na libry a následně libry na zlato. Takový únik kapitálu (směrem k Británii pro koupi zlata) automaticky zmenšil rezervu zlatého standardu, kterou indická vláda udržovala v Londýně.

Pro obnovení této rezervy byly využity "Sterling cenné papíry" (standardní forma bankovní zástavy), které kryly indický oběh papírových peněz, musely být staženy z Bombaje a vrátily se do Londýna, a pro kompenzaci tohoto převodu musel být omezen kredit (množství peněz) v Indii (30).

Sraženi nadhodnocenou měnou, která stlačením cen udeřila na jejich obživu (příjmy) a sraženi dvakrát úvěrovou krizí (omezením kreditu - dostupnosti půjček), Indové byli nakonec zbaveni veškerých prostředků, za které mohli požadovat zlato.

A nejen to: správci impéria byli také neuvěřitelně potěšeni, když si všimnuli, že jejich systém popíchnul ohromnou část populace kolonie, aby odkryli své nahromaděné zásoby stříbra a zlata pro zaplacení dluhového zatížení (úvěrů), zhoršených uměle nadhodnocenou rupií.

Ve skutečnosti to bylo způsobeno nálezy zlata z indické půdy, které se dostalo k vládním úřadům a nakonec našlo svou cestu do Londýna na splacení nepříznivé platební bilance (31).

V říjnu 1920 se Indie stala čistým vývozcem zlata a zůstala jím až do posledního čtvrtletí roku 1921. Vládě Indie bylo vyčítáno, že "byla přinejmenším němým svědkem této špinavé aféry." (32)

Spíše ďábelské než špinavé, taktika uspěla skvěle.

Řešení to bylo ještě prozatímní a Norman v něm neměl žádnou ústřední roli, ačkoli musel znát každý vnitřní detail této operace, která začala krátce předtím, než převzal banku, a která vzhledem k tomu, že Indie byla jedním z jeho "nejdůležitějších finančních zájmů" (33) vytvořila vlásečnicový (trvalý) obraz v jeho obrovské paměti.

Norman v ní jistě měl (následně) svou roli, jistě ne okrajovou, ačkoliv v rozsahu prvního poválečného amerického boomu, který skutečně značil začátek jeho finančního regentství - stojíce na jeho počátku, ho rozhodující "trikový plán" zaměstnal až o deset let později, kdy dosáhl dalekosáhlých cílů svých i britského impéria.

 

VELKÝ PLÁN

Z obrázku 4.1, který zobrazuje vývoj ceny peněz v Británii a ve Spojených státech, je možné vidět, že jakmile byl Norman zvolen guvernérem, tak (úroková) sazba v Londýně vyskočila z vysoké úrovně 6procent do opojné výše 7procent - jeden celý bod nad sazbu (FEDu) v New Yorku.

OBRÁZEK 4.1

Jednalo se o manévr koordinované politiky v tandemu s Bankou Federální Rezervy (FED) v New Yorku, který měl být zopakován v roce 1929.

Když Norman udusil Británii (úrokovou) sazbou 7 procent, čímž "poslal nezaměstnanost na značku jednoho milionu" (34), B. Strong (guvernér FEDu) ho následoval, a tyto (vysoké) sazby byly udržovány na této úrovni po celý rok.

Takže na jaře roku 1921 obě země zažily jedny ze svých nejtěžších depresí všech dob.

V letech 1920-21 se nezaměstnanost ve Spojených státech zvýšila o 6,5 procenta; průmyslová výroba, zemědělská výroba a HDP se snížily o 19,3%, 6,1% a 2,3% (35), zatímco závratný pokles cen o 44% se do historie zapsal jako nejstrmější pokles cen v celé historii země.

Norman odůvodnil svůj tah ve svém prvním oficiálním projevu, dne 15. července 1920:

"Snažíme se vrátit ke ... zlatému standardu. Národ dlužníků nemůže očekávat, že bude mít nižší sazby, než národ věřitele, a naše sazby jsou nyní nižší než v Americe." (36)

Takže nejrychlejším prostředkem, jak by mohl být opětovně dosažen a udržen zlatý standard (měny), je zvýšení bankovní sazby (pro půjčování peněz), která již předtím byla vysoká, nad výši sazby převládající v "konkurenčním" (finančním) trhu v New Yorku.

"Nezaměstnaní," namítal Norman obecně, "byli nezaměstnatelní." (37)

Za Normana v Británii "byl jeden z deseti zaměstnanců během meziválečných let bez práce." (38)
Norman vždy zcela správně tvrdil, že nezaměstnanost nebyla jeho věcí, ale věcí vlády; Jeho úkolem bylo udržovat finanční blaho říše, a on tak činil.

Tajnou dohodou se Strongem zabil boom (rozmach) akciového trhu na Wall Street, rozbil ceny realit Ameriky a zruinoval její hospodářství, vše pro zabránění rozšiřování britských peněz na Wall Street.

....

 

Důležitou zbývající otázkou je, proč by americké bankovní elity měly spolupracovat s touto britskou politikou hospodářského škrcení?

Když se oba dva guvernéři setkali v prosinci 1920, byli potěšeni shodou, že politika dražších peněz, i když byla poněkud ukvapená, byla "úžasně úspěšná." (39)

To, co mysleli tím pojmem "úspěšná", je vidět na obrázku 4.2, který vykresluje směnný kurz mezi librou a dolarem.

OBRAZEK 4.2

Je zde jasně vidět, že od doby vstupu Normana do řízení banky (březen 1920), se Británie houževnatě pokoušela získat zlatý standard ve staré předválečné paritě ve výši $4,86 za libru.

Guvernér Federálního rezervního systému, Benjamin Strong, se nejen těšil na tuto událost, ale byl také spokojen ukončením abnormálního růstu americké peněžní zásoby, která se zvyšovala od června 1919 a které bylo v roce 1920 dovoleno dosáhnout nebývalé úrovně. (40)

Mnozí se divili, proč federální rezervní systém, který byl ustaven na konci roku 1913 s deklarovaným cílem tlumit divoké výkyvy ekonomického cyklu a bránit obecným stavům platební neschopnosti domácí ekonomiky, tak bídně selhal už při své první vážné zkoušce v roli amerického hlídače financí v poválečném zápase:

Recese let 1920-1921 byla náhlá, brutální, nevysvětlitelná.

Opět, proč byla úroková míra držena tak dlouho na tak vysoké úrovni?

V roce 1920 stejně jako v roce 1929, v průběhu meziválečného období, je americká monetární politika nepochopitelná, pokud je vyjmuta z kontextu evropské politiky, zvlášť z britské agendy.

Pravdou bylo, že po roce 1920 americký guvernér Strong vědomě omezil dostupnost peněz ve Spojených státech, pro výrazné snížení objemu levných úvěrů pro Evropu.

 

AKUMULOVÁNÍ ZLATA

Ve skutečnosti, správci Fedu koordinovali s Londýnem zvýšení sazeb až na 7 procent, což oběma zemím umožnilo nashromáždit zlato:

Bylo to fakticky mezi lety 1921 a 1924, kdy Amerika prošla jednou ze svých velkých vln hromadění zlata a ze všech evropských národů byla Británie jediným, který akumuloval (shromažďoval) zlato po r.1920. (41)

Nuže, proč se federální rezervní systém rozhodl shromažďovat zlato v tomto období?
Jaké bylo očekávání?


Po mnoho let bylo samozřejmostí měnové diskuse ve Spojených státech, že zlato, které přišlo do Spojených států těsně po válce, bude vráceno do Evropy, když ho bude potřeba pro opětovné podpoření zlatého standardu měn v Evropě ... (42)

 

Zájem o zvýšení sazeb v USA byl jasným znamením, že čas investovat v Německu a okolních státech ještě nedorazil, a tak byl odložen. Norman a Strong připravují terén pro velký německý záchranný balíček, a souběžný návrat do zlatého standardu v Británii, což bude žádat několik let plánování.

Obrázek 4.1 ilustruje tento fantómový (souhlasně se pohybující) hon sazeb, ve kterém oba guvernéři předstírali na veřejnosti, že průběh změn druhé strany nese odpovědnost za zpřísnění.

A bez ohledu na to co bankéři dělali, což veřejnost stejně nikdy nepochopí, odůvodňovali své akce "strachem z inflace": věšteckým nesmyslem, který byl jen zřídka, pokud vůbec, zpochybňován.

A tak to procházelo: Norman zvýšil sazby v dubnu 1920, Strong je následoval v květnu, a po roce "nádherné úspěchu" při získávání zlata do svých (bankovních) sklepů, se Norman opět ujal vedení "uvolnění trhů" snížením sazeb (ceny) peněz dolů, a New York je následoval.

Norman využil svých velkých zkušeností a použil jedno ze základních učení starého zlatého standardu, tedy to, že "Británie vždy musela posílit svou vládu mezi Indií a Spojenými státy americkými" (43), jejími dvěma po zlatu hladovějícími "koloniemi".

Když došlo k potřebě ochrany nebo přidání zlata do zlatého pokladu Bank of England, největšího vlivu mohlo být dosaženo tím, že se způsobí "hladomor peněz" (nedostatek - deflace) v Indii a peněžní hojnost ve Spojených státech (přebytek peněz - inflace). (44)

To proběhlo tím, že indické rebely přinutili, aby prodali své zlato, při současném povzbuzování boomu v Americe, při současném zachování vyšších sazeb Londýna nad New Yorkem.

Když bylo Německo zbaveno svého válečného dluhu, tato politika byla prováděna v plné míře, sazby v Londýně se podařilo uchovat nad sazbami v New Yorku v delším časovém období (1924-29; viz obrázek 4.1).

/ 1924-1929 - O něco větší hojnost peněz v New Yorku, daná nižší úrokovou sazbou, podporovala ochotu prodávat zlato, zatímco vyšší sazba v Londýně snižovala ochotu zbavovat se zlata, tím se přesouvalo zlato k Londýnu. /


 

Tak se v letech 1919 a 1920 podařilo Bank of England odstínit směnný kurz libry a zvýšit své zlaté zásoby o 50 mil £, dosahujících celkovou částku 128 milionů £ (cca 865 tun). (45)

Tato částka byla o něco nižší než ta, která se stane zákonným krytím banky při jejím návratu ke zlatu (tedy ke měně kryté zlatem) v dubnu 1925, ta byla 150 mil £ (8 procent celkových světových zásob). (46)
 

Stručně - ke konci roku 1920 byl britský zlatý poklad zrekonstituován (obnoven).

Odkud byly přiváženy tyto dodatečné zlaté ingoty pro Normanovy trezory (aby bylo dosaženo částky 150 mil liber)? Stenografické zdroje zmínily Jižní Afriku a Rusko. (47) Byla zde i část "ztraceného" Kolčakova pokladu (viz zlatý vlak na trans-sibiřské magistrále)?

 

PŘECHOD LIBRY NA ZLATÝ STANDARD

Od této doby trhy očekávaly, že libra šterlinků bude směnitelná za zlato. Toto očekávání je patrné na vzestupném množství výměny mezi librou a dolarem, jehož počáteční bod (v prvním čtvrtletí roku 1920) se shoduje s jmenováním Normana guvernérem (viz obr 4.2).

Vzestup libry byl třikrát přerušen:

...v druhé polovině roku 1920, v polovině roku 1921 a po celou dobu sporů o výši reparací Německa a krize v Porůří, od léta 1922 do konce roku 1923. Válka mezi Ruskem a Polskem a velká výše platby reparací (Německa) poukázaných v dolarech přes Londýn tvořily první dva poklesy křivky (kurzu libry k dolaru), (48).

Poté zdá se osud libry závisel na situaci v Německu: dokud nebylo očištěno od svého válečného dluhu, nemohl se britský plán dát do pohybu.


Proto v letech 1922 až 1924 přijala Bank of England "politiku vyčkávání". (49)

Obchod stagnoval a za bankovní sazbou 3 procenta (což bylo 1.5 procentního bodu pod sazbou v New Yorku - což neprospívalo britské ekonomice) se schovával fakt, že Norman upřel svůj zájem na Reich (Německo).

Tečkovaně jsou sazby FEDu - oranžová šipka ukazuje jejich snížení, plnou čarou sazby Londýna (klikněte pro zvětšení).

Nechal Ameriku nashromáždit víc zlata, neboť věřil, že až bude moci nalákat Američany ke zvýšení množství peněz v ekonomice snížením jejich úrokové sazby (FEDu; *oranžová šipka), že se pak opět vzdají části svých hojných zásob zlata /*v časech nedostatku peněz zlato nikdo prodávat nechce/.

Stagnace v těchto letech, i když Normanův vliv na guvernéra FEDu Stronga byl silný, byla způsobena tím, že jeho návrh, působící jako anglofilský prostředník mezi britskými imperativy a Wall Street, byl (*zatím) neschopen popíchnout americké bankéře, aby zahájili další inflační boom (zvýšením hojnosti peněz) v zájmu "mezinárodní spolupráce". (50)

Americkým finančníkům se tentokrát nedařilo zjistit, co by získali pumpování nových peněz do investic v nejistém prostředí v Evropě.

Norman dobře věděl, že Německo bylo klíčem k uvolnění této patové situace.


Takže zatím, když v roce 1922 americký Grid na chvíli ucukl, Norman, "lidský pavouk," zariskoval v okrajovém experimentu kolem německého neznáma: použil všechnu svou přesvědčivost na holandské, švýcarské a americké bankéře, aby zabezpečil "jumbo" (velkou) půjčku pro Rakousko. Díky tomu byla inflace zkrocena, měna stabilizována a ekonomika bývalé nepřátelské země byla obnovena s příkladnou rychlostí.

Kancléř Rakouska ... utrousil poznámku, která 'trefila hřebíček na hlavičku':
"Rád bych vztyčil zlatou sochu pozoruhodnému panu Normanovi." (51)

Norman vytvořil precedens, který později uplatní "na vzdorující část" plánu: Německo.

Od konce roku 1923 byly pod Normanovým vedením úspěšně nacvičeny tři hlavní britské finanční triky:

(1) dohodnuté (s FED/FRBNY) postupné zpřísnění bankovních sazeb pro vznik deflace, tedy spekulativní bubliny a hromadění zlata, následované akutní depresí (*nedostatkem peněz);

(2) nadhodnocení rupie spolu s masovými prodeji stříbra, prostřednictvím čehož byli bičováni indičtí zemědělci (nekonkurenceschopností exportu, poklesem cen a příjmů), následovalo odsání jejich přebytků zlata (které používali pro úhradu dluhů) do Londýna;

(3) poskytování malých záchranných půjček (výpomocí - bailout), s nimiž byla podpořena bývalá nepřátelská země, Rakousko, s pomocí zahraničních úvěrů, které tím bylo změněno v ekonomiku náchylnou k vnuceným krachům, po ukončení takové spojenecké pomoci.

V listopadu 1923 byl Reich očištěn od svého dluhu; byl diplomatickým vězněm, kosmopolitním nevěstincem, finančním rukojmím a nacistickým skleníkem.

Výmarská republika byla nyní naplánována pro velké jamboree - pro pětiletý vzestup v amerických "jeslích". Vzestup, který obstarával guvernér Bank of England.

Obrázek - Great American Speculative Buble & Weimar's Golden Years 1924-1929 (klikněte pro zvětšení obrázku).

Byla to asi nejokázalejší plán záchrany (bailout) dvacátého století, následovaný nejtrpčí sklizní historie: Dawesovým plánem r.1924...,

"...který je všeobecně uznávaný jako mistrovské dílo Montagu Normana."

52 - Melchior Palyi, The Twilight of Gold 1914–1936. Myths and Realities (Chicago: Henry Regnery Company, 1972), p. 144.

Dráhy podpory (credit lines) byly vystřeleny ze spojenecké bankovní sítě pro zahákování "německého brandu" novou měnovou síti jako železnou kotvou.

Ale před tím, než transfuze může začít, se objevuje místní rodák - pobočník bankovních bratří - který byl speciálně vysvěcen pro dohled nad jejich plánem.

 

Dawes bailout - Záchranný Dawes plán pro Německo a Hierodule Schacht

 

Hjalmar Horace Greeley Schacht se narodil v roce 1877 ve Šlesvicku-Holštýnsku.

Jeho otec William skrýval svou vášeň pro Ameriku. Jeden rok před narozením se William Schacht vrátil z Manhattanu do Šlesvicka-Holštýnska s nůší selhání, se členstvím v zednářské lóži a se známostí mocného redaktora listu New York Tribun, kterého ctil, pana Horace Greeley - hlasitého advokáta zrušení otroctví v Lincolnově době.

Z těchto tří hubených kořistí získal Hjalmar své třetí jméno (značku "Greeley"), zdědil též semínko té druhé kořisti (svobodného zednářství) a jistě nebude chtít mít žádný podíl z první kořisti (z množství selhání).

Jako mladý se Hjalmar cítil povolán k "velkým věcem", okamžitě a intenzivně ho přitahovalo tajemství (velkých možností) bankovní sítě (Gridu), která se v Německu vyvíjela od konce devatenáctého století do smyslného objetí mezi těžkým průmyslem a kosmopolitním (nadnárodním-globálním) obchodním bankovnictvím.

Jeho "vyučení" trvalo 13 let (1903-15), bylo dokončeno v sálech Dresdner Bank, jedné z největších bank v Berlíně, kde se podobně jako Norman v Brown Shipley seznámil s každým aspektem podnikání.


 

Pak přišla válka.

A on krátce sloužil (říjen 1914-červenec 1915) jako správce bankovní administrativy v okupované Belgii. (53) kde měl vyřešit, jak přimět Belgičany uhradit (cash) náklady okupace. (54)

Metoda, kterou Schacht aplikoval v Belgii, byla standardní bankovní rutinou, kterou systematicky prováděl v průběhu celé své profesní kariéry, jak ve Výmaru, tak během existence třetí říše - tedy získat peníze s pomocí manipulací hustého přediva bankovní sítě (Gridu).

Schacht doporučil použít úvěru.

Navrhl, aby belgické obce emitovaly dluhopisy, které by byly zakoupené bohatými Belgičany.

Peníze takto získané se měly dostat k německým vojákům prostřednictvím okupovaných měst, belgičtí lidé měli být také zapojeni "prodejem" zboží do německých armád, platili by ze zisku daně a tyto peníze by belgické orgány vrátily belgickým boháčům (poskytujícím původní vstupní kapitál).

Tento systém byl chytrý, ale nefungoval, protože pruští generálové, stejně draví jako dřív, nebyli trpěliví a rozhodli se místo toho tisknout peníze.

Belgická stáž neměla pro Schachta pěkný konec: po svém návratu do Berlína byl obviněn z protekce a zpronevěry poskytované svému zaměstnavateli, Dresdner Bance, která získala velkou slevu na tyto okupační dluhopisy.

Schacht se bránil (i lhaním), s pomocí mnoha vysoce postavených přátel byl případ uzavřen:

"à la guerre comme à la guerre." (válka je válka...)

 

Na konci války byl společně s Rathenau jedním ze zakladatelů německé demokratické strany, ale na rozdíl od Rathenaua nediskriminoval příliš při hledání "správného koně" pro svou nelidskou pýchu - to bylo výhrou v loterii, pro cokoliv co dělal, ať už byl ve Výmaru, u spojenců nebo později v rozjetém vlaku nacistů.

A tak, během Výmarské republiky, nenápadně přidal do svých "zájmů malého úředníka" spojenci vytvořenou německou bankovní autoritu. (65)

/* Součástí dohody spojenců při řešení krize Výmarské republiky bylo jeho dosazení do německé banky... /

 

SCHACHTOVO MEMORANDUM DULLESOVI

Dne 22. března 1922 podal Schacht memorandum pro Johna Fostera Dullese,

vynalézavého právníka Wall Street firmy Sullivan & Cromwell,

...díky němuž ve Versailles smlouvě byly nečestně připočteny k válečným reparacím náklady na úhradu spojeneckých válečných důchodů.

Dulles dohlížel v Berlíně "jako porodní asistentka německého probuzení" (kromě dalších věcí) také na generální opravu německé bankovní sítě.

Ve svém návrhu Schacht předkládá "řešení problému reparací" - vizionářský koncept:

kdy spojenci, spíše než aby půjčovali peníze rozhazovačným ministrům Výmaru, by jej rozšířili na skupinu obřích korporací, speciálně vytvořených pro tento účel.

Schacht předpokládá vznik obřích průmyslových kartelů, které se stanou příjemci amerických hotovostních úvěrů, stejně jako speciálních exportních licencí od orgánů Weimaru, které by jim umožnily, řekněme, deset let splácet původní úvěr, a tím by umožnily obnovení německé ekonomiky.

Bylo to sci-fi: věrohodný scénář (kartely) postaven na nezralých fantazií (konkrétnosti reparací).

Ale udělalo to ze Schachta Dullesova jubilanta - zdálo se, že anglo-amerického kluby konečně našly svého člověka.

 

Dulles předal memorandum okamžitě Thomasovi Lamontovi, vrchnímu důvěrníkovi J. P. Morgan & Co. , se svými nadšenými komentáři:

"Dr. Schacht je jedním z nejschopnějších a nejprogresivnější mladých německých bankéřů, a zdá se mi, že jeho plán může obsahovat několik myšlenek, které mohou mít nějakou hodnotu."

A o dva týdny později Dulles nadšeně odpověděl Schachtovi na návrh:

"Jestliže může být zaručeno období politické stability, pak nemám pochyb o tom, že dluhopisy vydané vámi navrhovanými monopolními korporacemi by získaly důvěru investorské veřejnosti." (56)

Takže nyní, když Německo mělo "odstřelit" svou měnu, mohl být Schacht uveden do vedoucí role této "rekonstrukce".

Zjevil se zcela odnikud, a pět dní po Hitlerově puči - 13. listopadu 1923, byl Schacht katapultován na veřejné jeviště jako nový německý komisař národní měny.

Jeho úkolem bylo provést Výmarskou republiku přechodem od staré "zavražděné" říšské marky, k té nové, která Německo zotročí.

 

Přichází Dawesův plán US investorů, o němž napsal Norman v dopise své matce:

The Dawes machine, while nominally international, is in practice dominated by Americans.

This suits me well…Europe is the ‘promised land’ to America; to be possessed even without competition! (74)

A připomeňme, že jak pan Dawes tak pan Young nebyli autoři těchto plánů, byli jen "zastřešujícími figurami" plánu finančního impéria J. P. Morgena... A jak byl řešen problém krize francouzské invaze do Porúří? Řešení začínalo v útoku na francouzskou měnu a následnou nabídkou velké půjčky pro její záchranu - samozřejmě pod podmínkou, že se Francouzi okamžitě stáhnou z Porúří a přistoupí na Dawes plán (pana Dullese, JP Morgena, Normana a Schachta...).

Více naleznete v knize (a také v druhém blogu níže, také v souhrnném blogu č.7, v 2. a 4. kap.).

Pěkné doplňkové video z roku 2009 se solidním českým komentářem je k vidění zde, neobsahuje všechny podstatné souvislosti, ale pro začínající studenty těchto otázek je dobrým úvodem.

/ konec krátké ukázky /

-------

Související odkazy:

Kongres USA schválil další pomoc Ukrajincům proti Rusku - zákon:
H.R.1735 - National Defense Authorization Act for Fiscal Year 2016
 

4. 11. 2015, TYDEN.cz

ISIS a ropa:

"Šém do Golema" - tedy pomyslný klíč k uchopení dnešní složité mezinárodní situace. Začněte se zajímat o zkušenosti našich předků, jejich knihy - jinak se bude historie opakovat.

Arabista Hynek Kmoníček - o historických postojích Arabů vůči Evropě (Británii, Francii, Itálii...) a USA, o teologických a politických cílech Daeše.

DLUHY

V článku z roku 2014 Lawrence Wilkerson píše:

Christoph Hörstel: "...už jsem dál nechtěl lhát" - hlavní část od 12.min zde.

Nejkonkrétněji o teror-managmentu hovoří bývalý dlouholetý spolupracovník veřejnopr. německé ARD TV, od 12.min zde.

USA využívají například chybný program SKYNET (NSA), který vyhodnotil jako "teroristy" tisíce nevinných lidí, kteří byli následně zabiti (vyhozeni do povětří a současně upáleni) drony (zde)

5. 11. 2015, The Guardian:

LN, 5. srpna 2015

Říká se tomu řecký záchranný program, protože kdyby se to jmenovalo "program na záchranu nezodpovědných německých bankéřů z jejich bláznivého aténského dobrodružství", asi by to nikdo nepodpořil.

Upozornění - pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji.

K výročí konce Druhé světové války (Pražské povstání zde).

Výmarská republika - o důvodech vzestupu nacismu v Německu (1900 - 1945)

aneb PARALELY K VZESTUPU Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS/Daeš)

9. května 2016

(aktualizováno o další souvislosti v citacích pod článkem a bonusy, poslední bonus č.5 přináší text papežova "pařížského" vyjádření k islámu, migraci, válkám - také jeho interpretaci)

český zdroj zde

motto

Omyl není chybou, dokud jej člověk neodmítne napravit.

J. F. Kennedy

motto

Hitlerovské Německo a Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) byly vyzbrojeny stejnými lidmi...

Nadnárodní oligarchové způsobili znovuvyzbrojení Německa, s pomocí Dawes a Young plánu zahraniční pomoci (30mld USD v době velké krize v USA), budovali mocný válečný průmysl.

Nadnárodní oligarchové zničili Irák a Libyi s pomocí falšování důkazů (provedli v USA politický puč včetně NATO, řekl Wesley Clark) a organizovali vznik ISIS, s pomocí zbraní ze skladů Iráku a Libye, také s pomocí Turecka, Saúdské Arábie a Kataru, které předávaly zbraně "umírněným rebelům", od kterých se dostaly do rukou ISIS. Opět své loutky směřují k válce nejen s Ruskem.

Také podpořili zisky ISIS nákupy jejich ropy a vytváří "kouřovou clonu" zakrýváním nebezpečí ISIS válečným štvaním NATO k ruským hranicím.

zdroje:

O Iráku a falšování zpráv tajných služeb US vládou hovoří šéf sekce CIA pro Blízký východ R. Pillar, zde.

O Libyi a dodávkách zbraní ISIS viz pan Hersh, The Rat Line - zde, o falšování důkazů o Libyi píše US tisk zde.

O podílu CIA na dodávkách zbraní ze Saúdské Arábie a Kataru (přes Turecko) pro ISIS viz NY Times, zde.

O nákupech ropy od ISIS, viz text Nafeez Ahmeda (cenami ověnčený žurnalista) v britském tisku, zde.

O dodávkách US a britských zbraní Saúdské Arábii a Kataru (za celkem asi 100mld USD) např. viz zde a zde.

O falšování zpráv tajných služeb "o efektivitě US zásahů proti ISIS" viz NY Times, zde.

O politickém puči v USA a NATO hovoří v r.2007 US generál Wesley Clark zde, také MUDr. Marek Obrtel o NATO zde.

O předávání zbraní z rukou umírněných rebelů do rukou ISIS viz britský The Telegraph zde a Reuters zde, Biden zde.

O zcela falešném tvrzení, že právě současné Rusko - a nikoliv ISIS (zde)- je náš největší nepřítel, zde a zde.

O tom, že vznik nového světového konfliktu není vyloučen, aktuálně hovoří historik na ČT, zde, také viz  zde.

Bush se omluvil za válku v Iráku a přiznal, že si důkazy o ZHN vyrobili (zfalšovali je).

- více viz lobbysté ve vládě, seznam zde, nebo dříve také zde.

ÚVOD - ZÁKLADNÍ KONFLIKT DNEŠNÍ DOBY: DESTABILIZACE EVROPY,

ISIS A MASOVÁ MIGRACE - JDE O NÁHODU NEBO JDE O ZÁMĚR?

Je zřejmé, že základním konfliktem dnešní doby je spor, zda události (pro některé včetně událostí) po 11.září 2001, tedy především přepadení Iráku v r.2003 na základě lživých důkazů o vlastnictví ZHN a následné přepadení Libye, taktéž na vymyšlených důvodech - a vznik ISIS a masové migrace (stejně jako podpora zbrojení Gruzie v letech 2006-2008 a podpora nedodržování EU diplomaty domluvených dohod na Ukrajině o předčasných volbách, v únoru 2014), ...zda tyto události vznikly náhodně, sérií nějakých fatálních nedopatření, nebo zda jde o záměr.

/ Znáte přeci ten příběh "o dítěti", které se čtyřikrát za sebou spálí o kamna? Já tedy bohužel také ne, to už není náhoda. /

Aniž bych chtěl toto rozhodovat (byť můj osobní názor je po prozkoumání důkazů kolem těchto událostí už jasný), začal jsem studovat tuto problematiku už dříve, knihou poradce pro otázky terorismu čtyř US prezidentů, pana R. Clarka:

Against All Enemies: Inside America's War on Terror (2004) - zde  /*česká recenze zde /

Ten opustil Bushovu administrativu (přitom například osobně řídil bezpečnost Bílého domu v den útoků 11. září) a vydal tuto knihu NA PROTEST proti podle jeho mínění zcela nesmyslné válce proti Iráku (podobně se vyjádřil i US generál Wesley Clark, jinak nechvalně známý řízením bombardování Jugoslávie, kde došlo k mnoha útokům na civilisty, nemocnici, TV stanici a jedoucí civilní vlak).

Takže aniž bych chtěl předjímat vaše závěry, tak si myslím, že je dobré podívat se do naší historie, zda nám nemůže pomoci s posouzením tohoto problému.

Máme jeden výrazný a dnes již zcela prozkoumaný příběh "podivuhodných náhod", které vedly Evropu ke katastrofickým událostem - tedy jde o příklad důvodů a financování vzestupu Hitlera.

- POJĎME SE TEDY PODÍVAT DO HISTORIE, KDO A PROČ FINANCOVAL HITLERA,

který v r.1922 živořil s jedním oblečením "v zaplivané špeluňce", aby později uvrhl celou Evropu do víru fatální války.

Jaké podobnosti zde uvidíme se vzestupem teroristů ISIS?

Kdo dodal Hitlerovi finance, zdroje a pomáhal mu technicky, politicky i diplomaticky?

Jak to celé vzniklo?

A jakou roli zde hrála velká ekonomická krize v USA a kdo ji způsobil?

Franklin D. Roosevelt: Praktiky bezohledných bankéřů stojí obžalovány před soudem veřejného mínění, odmítnuty srdcem a myšlenkami lidu. Bankéři utekli ze svých vysokých křesel v chrámu naší civilizace.

V době velké hospodářské krize, kterou způsobili, poskytli přes 30mld dolarů na vybudování Německa (zde).

Pro představu o těch 30mld USD (asi 130mld marek) - US prezident Warren G. Harding v druhém roce svého úřadu rychle ukončil projekt Ligy národů a snížil dluh USA o 38pct na 16mld dolarů (nejvyšší procentní snížení v historii).

Například po 2.světové válce (období 1940-1950) vzrostlo zadlužení USA o 600pct (ze 43mld na 257mld), například Japonska o 1350pct (v roce 1944 byl například národní příjem USA 183mld USD). Více a podrobněji zde (přímý odkaz na tuto pasáž). Německo ve skutečnosti ze 132mld zlatých marek reparací zaplatilo "ze svého"  jen 3mld marek.

DALŠÍ NOVÝ ZDROJ O TOMTO - NOVÁ KNIHA.

O Bruselu, dnešním i včerejším Německu, partě nadnárodních oligarchů a Anglo-Americké vládě bylo napsáno už mnoho knih americkými disidenty, kteří zaplatili za svá díla nejednou velkou cenu.

Poslední takovou analýzu (o vzestupu nacismu v Německu a jeho promyšlené podpoře ze strany těchto lidí) si lze přečíst v jistě ne posledním takovém díle:

Conjuring Hitler (2005).

Kniha Guido Giacomo Preparata vyšla pod originálním názvem:

"Conjuring Hitler: How Britain and America Made the Third Reich" (2005).

Pokouší se o nový pohled na období světových válek od roku 1900–1945.

 

CITACE z ČLÁNKU / KNIHY

Teze této knihy staví na faktech uvádějících, že v období patnácti let (1919–1933) fušovaly angloamerické elity do německé vnitřní politiky s cílem dosáhnout vzniku extremistického reakcionářského politického hnutí a toto hnutí pak postavily jako šachovou figurku do své intrikami protkané šachové partie.

A máme tu vypuknutí hospodářské krize na Západě v roce 1930 a příval hlasů voličů, kteří dali hlas národním socialistům. Tady předávají liberální dějepisci štafetu ekonomům, kteří jsou známí tím, že krizím vůbec nerozumí.... /*více viz Edward Griffin, také zde a zde. /

Jakmile se vynořila tato téměř religiózní antisemitská sekta na konci I. světové války v převleku politické strany (NSDAP) a vytvořila akceschopnou strukturu, věnovaly jí britské elitní kluby stálou pozornost a přešly roku 1931, kdy se Výmarská republika dostala do krize a začala se rozpadat, k tomu, aby ji polooficiálně schvalovaly a nakonec tento vývoj skončil maskovaným objetím s nacistickými kruhy ve 30. letech.

Tím není řečeno, že si Hitlera vymysleli Angličané.

Nicméně vytvořili podmínky, za kterých mohl fenomén nabírat na síle, a Anglie se rozhodla národní socialisty finančně podporovat a podporovat vyzbrojování Německa s vyhlídkou, že pak bude snadnější s německou politikou manipulovat.

Politická dynamika nacistické strany vděčila za svůj úspěch všeobecné nestabilitě v Německu, která byla vytvořena zcela uměle. Vznik tohoto vraku hospodářství však umožnil nakonec angloamerickým finančním elitám a firmám na Wall-Streetu vytlouct pro sebe to nejlepší:

Tedy zabránit vytvoření mocné koalice Německa a Ruska (zde).

Milton Friedman, nositel nobelovy ceny za ekonomii, prohlásil: FED (US soukromá centrální banka) rozhodně způsobil velkou hospodářskou krizi, snížením množství měny v oběhu o jednu třetinu, mezi lety 1929-1933. Více zde.

KRÁTKÁ ZÁSADNÍ CITACE Z KNIHY

(detaily viz jednotlivé kapitoly)

V Německu po první světové válce po rozpadu Výmarské republiky nastal loutkový západní režim, který vytvořil inkubátor nacismu ve třech fázích:

- Období chaosu až do hyperinflace, zakončené veřejným objevením se Hitlera.

(1918-23, viz kapitola 3)

- Doba umělé prosperity, během níž nacisté byli skryti a s pomocí US půjček byl budován budoucí válečný stroj Německa (1924-29).

- Doba rozpadu (1930-1932). / *viz také zde/

Když byla inkubace dokončena a hitlerovci získali s pomocí anglo-amerického finančního kapitálu císařství Reichu (leden 1933), nastalo impozantní oživení Německa.

To jak pod nacistickými křídly, tak s pomocí britských půjček a s finančním mistrovstvím centrálního bankéře Německa - Hjalmara Schachta (chráněnce finančního strůjce dvacátého století - Montagu Normana, guvernéra Bank of England, více viz kapitola 4).

The Bank for International Settlements (B.I.S.) actually financed Hitler’s war machine.

Následoval neuvěřitelný "tanec" Británie a nacistického Německa (1933-1943), formovaný snahou tlačit tento subjekt do budoucí války proti Rusku.

Více v knize - zde.

(doporučím začít v PDF stranami 183 až 186, v knize viz str. 166 až 169)

------

Související odkazy nabízejí k tomuto mnoho velmi významných a seriozních zdrojů:

/ pokračování textu pod těmito odkazy /

THE TELEGRAPH, 2013: Never mind the Czech gold the Nazis stole...

Ocitujme, jak Bank of England jen 6 měsíců před začátkem války poslušně přeposlala 40 tun českého zlata nacistům, přes Basilejskou banku BIS ve Švýcarsku...

Podrobně s cz titulky také v BBC dokumentu - zde.

THE GUARDIAN, 2004

By 1923 Germany had defaulted on its ability to deliver further amounts of coal, timber, and steel in line with its reparation quotas. In response to this, French and Belgian troops occupied the Ruhr River valley inside the borders of Germany.

This occupation of the centre of the German coal and steel industries outraged the German people. They passively resisted the occupation, and the economy suffered, significantly contributing to the hyperinflation that followed in Germany.

The Dawes committee, which was urged into action by Britain and the United States, consisted of ten informal expert representatives, two each from Belgium, France, Britain, Italy, and the United States (Dawes and Owen D. Young, who were appointed by Commerce Secretary Herbert Hoover).

America would provide loans to the Germans, in order that they could make reparations payments to the United States, Britain and France.

Plan:
- The Ruhr area was to be evacuated by foreign troops
- Reparation payments would begin at one billion marks the first year, increasing annually to two and a half billion marks after five years
- The Reichsbank would be re-organized under Allied supervision (*dosazení Schachta)
- The sources for the reparation money would include transportation, excise, and customs taxes.
- Germany would be loaned 800 Million Marks from the USA

(zdroj wikipedie)

prof. Anthony C. Sutton, DrSc., Wall Street and The Rise of Hitler (1976), chapter one

- The Dawes Plan, The Young Plan, B.I.S., Building the German Cartel.

The post-World War II Kilgore Committee of the United States Senate heard detailed
evidence from government officials to the effect that,

...when the Nazis came to power in 1933, they found that long strides had been made since 1918 in preparing Germany for war from an economic and industrial point of view.

This build-up for European war both before and after 1933 was in great part due to Wall Street financial assistance in the 1920s to create the German cartel system, and to technical assistance from well-known American firms which will be identified later, to build the German Wehrmacht.

Whereas this financial and technical assistance is referred to as "accidental" or due to the "short-sightedness" of American businessmen, the evidence presented below strongly suggests some degree of premeditation on the part of these American financiers.

- v této knize v odkazu naleznete hned v úvodu množství dokladů a detailů o významné technické spolupráci při budování válečné mašinérie Německa, která rozhodujícím způsobem zvýšila schopnost Německa vést válku..., viz další odstavec níž.

Také důkazů o tom, že ve světle faktů nejde přistoupit na tvrzení obhájců této politiky, že "šlo o náhodu a různá nedopatření, nikoliv záměr".

PENÍZE A PRVNÍ SV. VÁLKA, POVÁLEČNÉ NĚMECKO...

Viz následující citace, jež dokládá, jak usilovně se snažili rostoucí Wall Street bankéři (od J.P.Morgena, který vydělal obrovské sumy na dodávkách válečného materiálu v První světové válce pro Británii a Francii - měl obrat 10mil dolarů denně, na tu dobu šlo o neskutečnou sumu peněz - zde), přes Younga a F. D. Roosevelta (osobně) - všichni se snažili využít německých problémů - tedy hyperinflace způsobené velkými reparacemi, dodávkami zboží a invazí Francie a Belgie do Porúří - aby silou vlády USA získali svůj ryze osobní prospěch:

Sutton (pdf str.9):

Between 1924 and 1931, under the Dawes Plan and the Young Plan, Germany paid out to
the Allies about 86 billion marks in reparations.

At the same time Germany borrowed abroad, mainly in the U.S., about 138 billion marks — thus making a net German payment of only three billion marks for reparations.

/ *anglicky billion = miliarda /

...the U.S. delegations were purely and simply, as Quigley has pointed out, J. P. Morgan delegations using the authority and seal of the United States to promote financial plans for their own pecuniary advantage.
As a result, as Quigley puts it, the "international bankers sat in heaven, under a rain of fees and commissions."

Finally, the members and advisors of the Dawes and Young Commissions were not only associated with New York financial houses but, as we shall later see, were directors of firms within the German cartels which aided Hitler to power.
 

According to Hitler's financial genie, Hjalmar Horace Greeley Schacht, and Nazi industrialist Fritz Thyssen, it was the 1928 Young Plan (the successor to the Dawes Plan), formulated by Morgan agent Owen D. Young, that brought Hitler to power in 1933.

Fritz Thyssen claims that:
I turned to the National Socialist Party only after I became convinced that the fight against the Young Plan was unavoidable if complete collapse of Germany was to be prevented.

"In my judgment [wrote Thyssen] the financial debt thus created was bound to disrupt the entire economy of the Reich."

Byl J.P. Morgen nejmocnějším mužem Ameriky, nebo mu patřilo jen 19pct jeho impéria a zbytek skrytě vlastnili Rothschildové, vůdci britské židovské komunity? Jedna z odpovědí na tuto velmi významnou otázku je ZDE a (a ZDE).

Zveřejněním jeho závěti bylo podle autora dokumentu doloženo, že byl opravdu jen zástupcem Rothschildů.

Více zde (Vládci peněz, 2. část, cz tit., odkaz přímo směřuje na danou pasáž).

V boji s těmito lidmi zahynulo množství US prezidentů.

Ustavení FEDu souviselo také se vznikem daně z příjmu - to byla pojistka, že vláda USA bude takto přímo platit vlastníkům FEDu za své dluhy - ZDE.

Po únavě z Wilsonova vládnutí se k moci v USA dostali republikáni.

Prezident Warren G. Harding v druhém roce svého úřadu rychle ukončil projekt Ligy národů - do které lid USA neměl zájem vstoupit, a následně zemřel během jízdy vlakem (r.1923). Byl to on, kdo řešil reparace a poválečnou situaci s Německem (viz odkaz), kdo vytvořil cestu pro Dawesův plán. Snížil dluh USA o 38pct na 16mld dolarů (nejvyšší procentní snížení v historii).

Pitva nebyla provedena, ale jako příčina smrti bylo stanoveno buď selhání srdce, nebo otrava jídlem - ZDE.

Harding made it clear when he appointed Hughes as Secretary of State that the former justice would run foreign policy, a change from Wilson's close management of international affairs. Hughes had to work within some broad outlines; after taking office,

Zavražděn byl A. Lincoln (v dubnu 1865), přímou souvislost s mezinárodními bankéři doložil r.1934 v Kanadě právník G. McGeer (viz o dva blogy níže):

Gerald G. McGeer - 70 let po smrti Lincolna získal důkazy, že Lincoln byl zabit, protože vydával vládní měnu a také proto, že dík své oblibě (a měně) překážel bankéřům v zavedení dobře manipulovatelného zlatého standardu... (zde).

Chtěli se zbavit stříbrného standardu, neboť stříbra bylo 15x více a neměli ho plně pod kontrolou.

V SOUVISLOSTI S VELKOU KRIZÍ 1866 - 1886 (stažení 84pct měny pro záměrné vyvolání krize a tím odůvodnění potřeby centrální banky). Období po Lincolnově smrti, od r.1866 až do r.1913 (vznik FEDu), bylo zápasem o dominanci mezinárodních bankéřů, ZDE.

Roku 1866 bylo v oběhu USA 1.8mld dolarů (50.46 dolarů/na hlavu), r.1867 už jen 1.3mld (44/hlavu), r.1876 to už bylo jen 0.6mld dolarů (14.60 dolarů / na hlavu). Bankéři stáhli dvě třetiny peněz..., r.1886 to bylo 0.4mld (6.67usd/hlavu).

- Šlo o pokles kupní síly o 84pct, v průběhu pouhých 20let!! Od r.1876 byly odstraněny všechny stříbrné mince.

Přímé atentáty mezinárodních bankéřů přežil pouze prezident Andrew Jackson, který dokázal zastavit licenci tzv. "Druhé Banky Ameriky" (druhé US centrální banky) a v r.1835 splatit všechny dluhy USA (nikdo jiný to už nikdy nedokázal).

Tedy podle mnohých ONI VĚŘÍ, ŽE JSOU VYVOLENI VLÁDNOUT VŠEM OSTATNÍM.

Proto musíme (my, občané Evropy) chránit Ústavy našich států, naše osobní svobody, také svobodu ale také objektivitu tisku a médií a musíme také dbát na zachování soukromí:

Samozřejmě tyto informace se z hlavních médií nikde nedozvíte, jen z rozhovorů a ze snímků na internetu... A zatímco je bývalý šéf vojenské polní nemocnice líčen jako "xenofob" nebo "pro-ruský aktivista", v realitě se podle jeho vlastních sdělení "jen opravdu bojí o osud lidí, neboť NATO se podle něj změnilo a neplní 'článek jedna' vlastní dohody" - tedy provokuje konflikty, byť se samo zavázalo řešit je především DIPLOMATICKY, Obrtel tak vidí velké nebezpečí pro tuto zemi.

My, trochu starší lidé, umíme vzhledem k životu v totalitě stále číst mezi řádky různých bohulibých prohlášení. Ale dnešní někdy až příliš přímočará mladá generace toto zdá se neumí a je tak tou nejohroženější skupinou, je předmětem mocné manipulace.

...byť někteří občané Izraele mají dvojí občanství a jsou poměrně četně zastoupeni v administrativě USA a jejich ovlivněné vlády - to včetně neo-konzervativců, tvůrců PNAC - Wolfowitz, Feith, Kagan..., kteří způsobili zfalšovanými důkazy rozvrat Středního východu a Libye, tedy vzestup ISIS.

P. Buchanan: The Israelis, too, do not share our view of who is the mortal enemy.

Pokud chceme bojovat účinně proti "Islámskému státu" a jeho teroristům, pak je třeba řešit dlouhý spor Izraele a Palestinců a vztah Izraele k Íránu,

Kde je jaderná hrozba z Íránu? Ta není!" zdůraznil Putin.

...kontroverzní postoje Turecka jsou vládou USA zdá se tolerovány, pro jeho schopnost bránit přístupu Ruska do Středozemního moře a jistě i z dalších důvodů, viz celkový kontext války s ISIS (zde a zde).

Vladimir Putin is a tough but thin-skinned leader who is squandering his country’s potential, Hillary Clinton said on Wednesday, a day after she likened the Russian president’s actions on the Crimean peninsula to those of Adolf Hitler in the 1930s, when Germany under the Nazis kept talking about how they had to protect German minorities in Poland and Czechoslovakia.

They argue the campaign showed that small donations can indeed make a candidate competitive and that it can work. But that was prior to the Citizens United ruling. In the end, Obama was also the beneficiary of the largesse of Wall Street's super-rich, and their calculating donations to the Democrats.

Aktualne.cz, názory - Co to drží Chamberlain v ruce?

Stanislav Křeček

Jistě si mnoho lidí připomene často publikovaný filmový záběr ministerské předsedy Velké Británie N. Chamberlaina, vracejícího se z Mnichovské konference v září 1938:

Jelikož se vrací z Mnichova, domnívá se většina lidí u nás, že má v ruce Mnichovskou dohodu, ale není tomu tak.

Má v ruce dohodu mezi Velkou Británii a Německem!

V té se mimo jiné praví:

"My, německý Führer a kancléř a britský ministerský předseda, jsme dnes měli další schůzku a shodli jsme se v poznání, že otázka anglo-německých vztahů má prvořadou důležitost pro obě země a Evropu. Považujeme dohodu podepsanou včera v noci a anglo-německou dohodu o námořních silách za symboly přání obou našich národů nikdy již nejít do války jeden proti druhému."

To se stalo téměř rok před tím, než byla podepsána dohoda o neútočení mezi SSSR a Německem a o rozdělení Polska! / *detailní znění zde /

Co však tehdy zbývalo SSSR, když západní mocnosti odmítly všechny návrhy na společný postup proti Německu  a ve všem ustupovaly nacistům, čehož pak trpce litovaly?

"16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku."

Winston Churchill.

/ Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny, 1992. Str. 326., wikipedie viz zde /

To jistě neumenšuje vinu Sovětů za vraždění, které v Polsku rozpoutali, ale stejně tak nelze z historie vymazat, že při "dělení Polska" v září 1939 postoupili jen na mezinárodně uznanou hranici Polska, tzv. Curzonovu linii, nazvanou podle ministra zahraničí Velké Británie, kterou po vítězné válce s SSSR v r. 1920 však Poláci překročili.

Připomíná dnes někdo Velké Británii její tehdejší chování a tento pakt s Hitlerem?

Připomínáme Francii zradu na Československu v Mnichově?

Všem jsme odpustili, jen Rusům ne. Jen hlupák může v roce 2016 napsat že:

"...není vděčný za osvobození Rudou armádou v roce 1945".

Snadno se to řekne tomu, kdo dnes není v koncentračním táboře, není ve věznici gestapa ani v zákopech války. Poměřovat tehdejší chování lidí, tehdejší poměry a události tím, co prožíváme a víme dnes, je jen dokladem mimořádné omezenosti.

Ve svých textech po Mnichovu zmiňuje (jakoby 'na truc'), že toho Británie a Francie budou brzo litovat a že nám nyní tedy nezbývá, než "žvýkati nad svým soustem" a snažit se řádně spolupracovat s Němci, kterým můžeme podle Peroutky i v této zoufalé situaci, plynoucí ze zrady spojenců, ukázat, že dohody s námi jsou možné a poctivá spolupráce (oboustranně výhodná) také.

Byl to omyl, ale ten bych novináři osobně nevyčítal, po té zradě spojenců. O něco horší bylo jeho odmítnutí jakékoliv podpory národního odboje (defétismus). Více o tom historik Jan Rataj, ve svém seriozním textu zde /zmiňuje i speciální druh zadržení Peroutky nacisty, kde nešlo o klasické věznění, ale o preventivní uvěznění části kulturních elit národa, jako jakýchsi "rukojmích", aby porobené země a jejich elity byly povolnější - Peroutka tedy rozhodně nebyl uvězněn nacisty za nějaký odboj, za postoje, detaily viz historik Rataj /.

Peroutka psal následující text těsně před zabráním zbytku země, tedy 22. února r.1939. Mladá Československá republika tehdy bojovala o uznání a potýkala se s významnou "německou otázkou" (menšin), spíš než s otázkou česko-židovskou. Bohatí židé hovořili německy a byli vnímáni spíš jako Němci, než jako židé (viz otázky českého divadla, university, prvních zvukových filmů).

Přesto jim stát nabídl při posledním sčítání lidu možnost přihlásit se k národnosti židovské - což byl poněkud účelový postoj, jak "naředit" počty německé menšiny v ČSR.

V hnutí židovském existovaly tři hlavní proudy - asimilanti (chtěli se začlenit do společnosti, splynout s ní), sionisté (ti podporovali "svobodné vystěhování se do budoucího Izraele") a pak ortodoxní židovstvo (ti chtěli zůstat a vytvářet pevné uzavřené komunity, "ostrůvky" jejich způsobu života v tehdejší společnosti).

ČSR v podobě Druhé republiky (zanikla v březnu 1939, obsazením celé republiky Němci) nikdy nepřijala norimberské zákony, ale požadavky na omezení role židů (v povoláních i společnosti) tehdejší vláda přijala, pod vlivem nacistického Německa. Poměrně rozšířená idea (i mezi intelektuály - a Peroutka byl jedním z nich) byla "rozptýlit je v povoláních i společnosti, aby splynuli s národem...". Vláda tehdy ale zohledňovala ty české židy, kteří se dříve hlásili k českým národním zvykům či byli v legiích, ostatní vyzvala k opuštění republiky (viz přijatý zákon o prokázání občanství). Peroutka toto v textech také zmínil, kdy apeluje na české židy, aby se víc věnovali svému osudu - viz jeho slova "o košili bližší kabátu..".

Roli v rostoucím napětí zde hrála i vzrůstající imigrace židů prchajících z Německa, která navyšovala "procenta židovské menšiny v ČSR".

Dnešníma očima jsou některé formulace proti-židovské, ale tehdejší doba zrady spojenců jednoznačně ovlivnila postoje Peroutky, chtěl po jejich zradě tedy spolupracovat s Němci.

Dnes bychom asi nejlépe řekli (slovy Pat Buchanana, U.S. patriota, viz odkaz o kousek níž), že "velký pragmatismus byl principem idejí, znějících v následujícím prohlášení..."

...Aby neštěstí bylo dovršeno, přistěhoval se pak z Maďarska do Vídně třetí žid, jménem Békessy, který za krátkou dobu svou hnusnou teroristickou a vyděračskou žurnalistikou ovládl zbytek (* nechával si platit za to, že neuveřejní pomlouvačný článek).

/ Syn Békessyho - známý jako Hans Habe, byl občanem USA od r.1941, specialistou na psychologickou válku v Itálii, později byl úspěšným novinářem v rámci USA jednotek v Německu - ZDE , obsáhleji v němčině ZDE /

Dodatek - Hans Habe - The Mission (1965)

From 1935 to 1939 he was a Foreign Correspondent for the Prager Tagblatt (Prague Daily News), stationed mostly at Geneva, covering the League of Nations.

In this capacity he was present at the Evian Conference in 1938.... Habe described the course of the Conference in his novel The Mission (1965).

The focal point of the novel is the infamous offer made by the German government, and transmitted to the Conference by Neumann von Héthárs, to sell the Austrian Jews to foreign countries at a price of $250 per capita, and the Conference delegates' refusal to accept.

(konference tento dnes málo známý návrh na vykoupení rakouských židů "za 250usd/hlavu odmítla...)

- srovnej dnešní útoky ISIS na Irák a Sýrii a návrh EU komise "na vykupování syrských běženců" od Turecka, namísto tvrdého útoku na ISIS. Jsou zde jisté podobnosti, jak mezi brutalitou ISIS a nacistického Německa, tak mezi Židy a dnešními běženci z rozvrácených zemí, kde na straně ISIS je mnoho "jalových" útoků západu a skryté podpory (kupodivu i od Izraele, viz níže Pat Buchanan o Bidenovi, Obamovi a historii US pragmatismu...).

Hans Habe - v češtině kniha Tajné poslání (1967)

Román německy píšícího autora (vl. jménem Jeana Bekessyho, nar. v Budapešti, někdejšího zpravodaje Prager Tagblattu), v němž na autentickém pozadí tzv. evianské konference (tj. konference konané r.1938 ve francouzském lázeňském městě Evian-les-Bains, na níž se jednalo o vykoupení rakouských židů od nacistické vlády), jíž se jako novinář účastnil, líčí zápas muže, který mu jako lékař zachránil život a nyní byl postaven do čela hnutí, které chtělo vykoupením zachránit 40 000 rakouských židů od nacistické vlády.

Konference ztroskotala a autor si klade otázku, zda peníze byly jediným prostředkem, který bylo možno postavit jako hráz proti nacismu a dospívá v neprospěch hlavní osoby k tíživému závěru, že nikoliv.

/ A jaké překvapení, hned na první straně této knihy najdete jak pojem Bábel, tak pojem Babylon.../

Přitom třeba na Ukrajině se kvůli válce na Donbasu stalo přesně totéž a výsledek "našich" voleb jsme přesto rychle uznali jako učebnicovou ukázku demokracie.

Několik Syřanů mi tvrdilo, že největší náboženští radikálové – po dekády "vychováváni" za saúdské peníze -- na počátku "revoluce" v roce 2011 věřili, že svrhnou Asadův režim během pár měsíců. A když se jim to nepovedlo a naopak v bojích hrozilo, že budou zabiti, odešli raději do exilu.

A byl jsem to i já osobně, koho Reagan jmenoval do jeho tajné rady, kterou vybavil soudní pravomocí vyšší, než měla CIA, a která měla vyhodnotit věrohodnost prohlášení této špionážní agentury o tom, že v probíhajícím závodě ve zbrojení už Sověti získali převahu.

Tato tajná rada pak své zkoumání uzavřela konstatováním, že strašení CIA údajnou převahou Sovětů nad USA nemělo jiný smysl než studenou válku protáhnout na věčné časy, a s ní na věčné časy protáhnout i váhu CIA.

Předchozí incidenty bez vazeb na tuto skupinu byly náhle pojmenovávány jako "operace Al Káidy". Jakýkoliv incident kdekoliv na světě mohl být připsán Al Káidě. ...Ohrožení ze strany Al Káidy bylo podáváno v apokalyptických rozměrech a odpověď podobného rozsahu se jevila být nevyhnutelná.

Ideologické motivy této skupiny byly ignorovány, zatímco působení jednotlivců bylo přehnaně zdůrazňováno: pokud budou zabiti, říkala tato logika, problém zmizí. Vazby Al Káidy na další teroristické organizace byla překrucovány, často ze strany politických lídrů doufajících v domácí politický zisk a mezinárodní podporu. Stejného - imaginárního - charakteru byly údajné vazby na vlády několika států.

Jedním z výsledků byla "globální válka proti teroru", monumentálně chybná strategie, která je částečně důvodem rozmachu islamistického militarismu v poslední dekádě.

ISIS začal být také spojován, často účelově, s mimořádnou sítí "zlých hochů", od palestinského Hamasu k mexickým drogovým kartelům.

The conclusion is simple: Islamic militancy remains a very diverse phenomenon that will not be destroyed by the elimination of a single group, still less an individual. The idea that some kind of silver bullet exists is attractive, and deeply reassuring, but sadly without foundation.

- zabít Usámu nebo Abu Bakra al-Baghdadi je líbivé, ale jako řešení problému prostě nefunguje.

Proto mohl Islámský stát tak dlouho pokračovat v odporu, protože dostával zbraně od USA. Tato videa je možné najít i na internetu. Jeden z našich bratrů z naší církve to dává na internet, aby to každý viděl, proč nemůžeme ISIS vytlačit z některých území, která teď ovládají.

OTÁZKA: Četl jsem, že Američané shodili "omylem" zbraně Islámskému státu a pak zase "omylem" bombardovali oficiální iráckou armádu bojující proti Islámskému státu...?

- Je to realita. Neříkám to kvůli politickým důvodům, ale kvůli pravdě. Všechno, co chceme, je, aby lidé přišli k poznání pravdy a byli osvobozeni od lží. Proč by měl český národ trpět jen proto, že někteří šílení američtí generálové mají šílené plány...?

...What Ike was conceding at Suez was that the British and French empires were history and Arab nationalism was the future in the Middle East. What Nixon was conceding was that Mao’s revolution was irreversible, and America must deal with the new reality.

Obama is in that tradition of ruthless American pragmatism.

Three weeks after the Arab Spring reached Cairo, he pulled the rug out from under Hosni Mubarak, an ally of 30 years. Then he welcomed the electoral triumph of the Muslim Brotherhood. Now he has accepted the coup d’etat and subsequent electoral victory of Gen. Abdel Fattah el-Sissi, and his emerging Egyptian dictatorship.

What is the new reality Obama sees across the Middle East?

It is that America’s most dangerous enemies are al-Qaida and its progeny, and ISIS in Syria and Iraq.

And in the war against al-Qaida and ISIS, the Ayatollah’s Iran and its allies — Hezbollah, Syria’s Bashar Assad and Iraq’s Shiite militias — are on our side.

 

However, in this same war, some of our oldest allies appear to be conscientious objectors or collaborators with the enemy.

As Joe Biden said at Harvard a while back, the Turks, the Saudis and the Emiratis provided much of the money and arms that initially fueled the Nusra Front (al-Qaida) and ISIS in Syria.

Biden was forced to apologize for having told the truth.

Where ISIS has made Syria’s provincial capital of Raqqa the capital of its caliphate, the Nusra Front has seized Idlib, a second provincial capital. And the Assad regime accuses our NATO ally Turkey of aiding and abetting the terrorist takeover of Idlib.

The Israelis, too, do not share our view of who is the mortal enemy. “Hezbollah and Iran are the major threat to Israel, much more than the radical Sunni Islamists,” says Amos Yadlin, ex-head of Israel’s military intelligence.

Israeli Ambassador Michael Oren agrees: “We always wanted Bashar Assad to go, we always preferred the bad guys who weren’t backed by Iran to the bad guys who were backed by Iran.”

 

Odůvodnění ("F") zavedeného bodu: Vzhledem k tomu, že chabé znalosti o EU a nedostatečné chápání jejího konkrétního přínosu mohou přiživovat dojem demokratického deficitu a vést k šíření euroskepticismu v členských státech a kandidátských zemích, a vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč se zabývat demokratickým deficitem, je potřeba vyřešit zvětšující se propast mezi hlasem evropských občanů a orgány EU.

- no fuj!

Dostane snad dítě ve škole pětku, když nebude "chápat" velký přínos orgánů EU?

A co dospělí - udá je snad sousedka, že pomlouvají EU orgány??

Tvrdá kritika od Izraele po útocích v Bruselu - přestaňte jíst čokoládu a zavřete hranice!

Ještě že máme alespoň objektivní západní novináře, financované z čistě nezávislých zdrojů:

About the International Consortium of Investigative Journalists - ZDE.

BONUS č.5

O vládě svědomí, majetku, válkách a migraci.

Stručný souhrn:

Vyjádření papeže Františka ve Francii- zmiňuje také koloniální - nejen křesťanské - kořeny Evropy, zmiňuje války v mnoha zemích, jejich chudobu a rozvrat (ekonomiky), jako příčiny masové migrace - obhajuje možnosti integrace muslimů v Evropě (a zmiňuje v této souvislosti také sníženou porodnost moderní západní kultury - muslimové tak zjevně mohou podle něj toto pomoci vylepšit). Kritizuje necitlivé "šíření demokracie" do těchto nepřipravených zemí, přiznává, že islám má v sobě dobyvatelskou rovinu, ale ISIS se prý inspiruje islámem jen částečně, a přece také křesťanství má svá učení o šíření svého náboženství.

Vyjadřuje se k odluce státu a církve (započaté ve francouzské revoluci), která je podle něj správná, ale musí brát větší ohled na všechna vyznání - tedy podle něj i na islámské zvyky (zahalování muslimských žen je podle něj obdobné nošení kříže u křesťanů). Zmiňuje moderní pojetí svazků gejů (gay) a leseb, což je prý otázkou vývoje společnosti, kterou je ale třeba plnohodnotně diskutovat s církvemi - ne odmítat jejich názor, jako "(zastaralý) názor knězů".

A chválí také prostoupenost Francie jezuitskou spiritualitou, která je prý lepší než více asketický španělský duchovní proud.

O Jezuitech, kteří podle profesora založili hnutí svobodných zednářů, více zde.

O jejich slibu ("extrémní verze"), kde mají "infiltrovat obě dvě strany a vytvářet války" (viz také Hegelova teze a antiteze, následná syntéza) a nepokoje - více zde (citace, zdroj Kongresová knihovna, viz spodek obrázku) a pak o cílech zde (války v Evropě, viz čas 42:03).

(obrázky - printscreeny z videí v odkazech)

Těch náhod je podle Dr. Walter Veitha skutečně až přespříliš...

Jeho další videa - třeba o novém světovém řádu - najdete např. zde a zde.

O islámu, Fátimě a panně Marii třeba zde.

/* Poznámka pro ty, kteří se neobtěžují číst odkazy - ne, tou "šelmou" není islám, ten je jen v jejím vleku.../

----

Analýza státu např. říká, že v USA je 5 procentní nezaměstnanost, zatímco tamní dlouholetý praktik profesor Zelený v Hydeparku na ČT řekl, že ve skutečnosti je bez trvalé práce asi 90mil lidí USA. Jak se daří tyto lidi dostat mimo statistiky je známé - například stačí, pokud jednou týdně získají nahodilou brigádu, metod vyřazení ze seznamu nezaměstnaných je víc. (Viz závěr Hydeparku, od času 50:57 na liště videa)

A co banky (o EU zde a zde)?

The FDIC determined that the plan submitted by Goldman Sachs was not credible or would not facilitate an orderly resolution under the U.S. Bankruptcy Code, and identified deficiencies. The Federal Reserve Board identified a deficiency in Morgan Stanley's plan and found that the plan was not credible or would not facilitate an orderly resolution under the U.S. Bankruptcy Code.

O nehospodárných "bailouts", činěných ve prospěch (česky zde) oligarchů a bankéřů, viz Bloomberg, česky zde.

O českých dluzích bank (29%), podniků (48%), veřejného sektoru (z toho vládní dluh 22%), celkem 3.13bil - zde.

O tom, že za "nafukováním hrozby imperiálního Ruska" stojí také snaha lidí v Pentagonu získat pro sebe více peněz daň. poplatníků, píše italský list Politico - česky ZDE.

Perry představil výsledky nedávných odhadů, podle kterého USA vydávají na obranu 7x více než Rusko (598miliard dolarů oproti 84 miliardám), v americké armádě slouží téměř dvakrát více vojáků než ruské (1.400.000 vs. 766tisíc). V arzenálu Američanů téměř šestkrát více vrtulníků (6 tisíc ve srovnání s 1,2 tisíci). A třikrát více stíhaček. Nicméně, uvedl autor, je také pravda, že ve službě ruské armády je dvakrát tolik tanků (15 tisíc proti 8,8 tisícům),ale starších. Reformátoři poukazují, že je absurdní tvrdit, že je americká armáda v potížích, při pohledu na tato čísla.

- Připomeňme ještě, že vládní dluh USA je asi 105%, ruský vládní dluh odhadem 24% HDP.

"...Hillary a Bill Clinton po opuštění Bílého domu dali "dík velkému štěstí" dohromady více než 200milionů dolarů, smazáním hranice mezi veřejnou funkcí, jejich filantropickou nadací, lukrativních poplatků za přednášky a přátelství s lidmi pochybného charakteru po celém světě..." (v období 1999-2014 například nejvíc příspěvků pro jejich nadaci pocházelo od ukrajinských oligarchů, dle WSJ) - více zde.

EU má pěti bodový plán, jak se vypořádat s Ruskem, plán jednohlasně přijatý všemi 28 členskými státy. Tento plán byl prezentován pod názvem "řídící principy" (ZDE):

"...Let me stress that we had, among the 28, unanimity on five guiding principles of the European Union's policy towards Russia."

Přeloženo "do lidské řeči" (detaily viz článek v odkazu) to znamená, že EU je odhodlána:

Pokračovat v trestání Moskvy za nerealizaci dohod Minsk-2 ze strany Kyjeva.
Nadále se pokoušet obklíčit Rusko nepřátelskými režimy v Evropě a střední Asii.
Nadále obviňovat Rusko z toho, že je hrozbou pro Evropu.
Doufat, že Rusko bude „selektivně přistupovat“ k Evropě tam, kde je to pro EU výhodné.
Nadále podporovat pátou kolonu v Rusku...

Slovy Mogherini, přijetí těchto principů „nebylo obtížnou diskusí“. Na rozdíl od otázek přistěhovalectví nebo terorismu se u Ruska Evropané evidentně shodnou...

A transformation strategy that solely pursued capabilities for projecting force from the United States, for example, and sacrificed forward basing and presence, would be at odds with larger American policy goals and would trouble American allies. Further, the process of transformation, even if it brings revolutionary change, is likely to be a long one, absent some catastrophic and catalyzing event – like a new Pearl Harbor.

Jejich cílem však podle Friedmana nebylo vítězství. Ono by prý ani nebylo jasné, co by takové vítězství znamenalo. Skutečným cílem prý bylo pouze rozložit islámský svět a postavit jej proti sobě, aby nemohla vzniknout islámská říše.

"Spojené státy nepotřebují vyhrávat války. Stačí jim jednoduše rozložit řád věcí, aby druhá strana nemohla vybudovat dost velkou sílu, která by jim mohla oponovat."

J. F. Kennedy, 27. dubna 1961, Waldorf-Astoria hotel, NY City (plně zde, zde, také zde)

Akorát si ji nikdo (natož široká odborná veřejnost) nesmí přečíst ani nyní, ani dalších pět let po jejím schválení. Vybraní poslanci ji nemohou plně a volně prostudovat - smějí do ní pouze nahlédnout (v časově omezeném úseku) ve spisovně tajných materiálů, nesmí text fotit, dělat si poznámky nebo cokoliv z ní zveřejňovat.

Jestli tohle není zločinný způsob projednávání jakékoliv smlouvy (natož tak zásadní mezinárodní, která uvádí v život také nový systém korporátních soudů a také podmínky předběžného souhlasu US oligarchů se změnami legislativy v rámci EU - přičemž jim umožňuje předběžně uplatnit rozsáhlé a časově velmi dlouhodobé obstrukce v případě nesouhlasu s legislativními změnami v EU, také mohou navrhovat likvidační sankce pro vlády států u jejich - tedy korporátních - soudů a vlády v TTIP souhlasí, že se výsledky těchto soudů budou řídit - zaplatí obrovské pokuty), pak už nevím, co by jím mělo být.