BLOG ANEB ZÁPISNÍK - DOKONČENÍ č.7
Domů
ukázky prací
cine kamera C100
kamera XF100
videokurz
film Atahualpa
blog o kamerách
Komentáře 2016
blog aneb zápisník 7
blog aneb zápisník 6
blog aneb zápisník 5
blog aneb zápisník 4
blog aneb zápisník 3
blog aneb zápisník 2
blog aneb zápisník 1
CP pro XHA1

 

 

Blog aneb zápisník - sedmé pokračování (dokončení), od 28. 11. 2015.

Články se věnují různým tématům, které mě zajímají, aktuálním událostem, historickým tématům, společenským jevům a souvislostem mezi nimi, pocitům.

KRÉDO BLOGU:

Někdo tvrdí, že:"Pravda je to, co nám zbude, když vše ostatní prošustrujeme."

Jedinou obranou je důkladně porozumět vlastní historii, abychom se z ní poučili.

Ústava ČR zaručuje, že cenzura názorů je nepřípustná.

 

 

 

DOKONČENÍ BLOGU - NA POSLEDNÍ JEDINÉ TÉMA.

Poslední téma bude doplňované postupně, v několika kapitolách.

/ pokud se vám stránka nezobrazuje celá, až k nápisu "konec textu blogu", obnovte ji pro znovunačtení /

 

 

KAPITOLA PRVNÍ

DISIDENTI DOBRA, VYSLANCI ZLA A OBYČEJNÍ LIDÉ.

28. 11. 2015

 

 

PROLOG.

Člověk nemusí být vysokoškolsky vzdělaný, aby si všímal běhu života kolem sebe.

Následující text pochopí každý, kdo o to bude stát, protože i například koně nebo ovci můžete dovést k napajedlu, ale pokud se nebudou sami chtít vody napít, nedonutíte je žádným způsobem. Ani když na něj budete hodní a "budete jim podkuřovat", ani když na ně budete zlí, ani když zapráskáte bičem - prostě ten, kdo nechce, se nenapije, to je jeho osobní právo volby.

 

 

ŠEDESÁT LET MÍRU V EVROPĚ A DVĚ PŘEDCHOZÍ STRAŠNÉ VÁLKY

aneb doby "STRÁDÁNÍ A HOJNOSTI" v životě  a morálce obyčejných lidí.

To, o čem chci mluvit aneb psát, vyžaduje nejdřív mírné "uvedení do děje", pro lepší pochopení.

Nic neovlivnilo životy našich rodičů a předků víc, než doby strádání.

Dnes si možná myslíme, že nejdůležitějším předpokladem našeho dnešního života, byť někdy více a jindy méně šťastného, jsou technologické vynálezy, bez nichž si už náš život nedovedeme představit.

Televize, internet, bezdrátové spojení s pomocí mobilních telefonů, cestování v tuzemsku i zahraničí, auty, lodí i letadlem, vydělávání a utrácení peněz za obrovské množství zboží v rozlehlých obchodních domech - super nebo hyper marketech, mnoho svých osobních zájmů realizujeme s pomocí těchto technologií, o nichž se našim předkům mohlo jen zdát.

Neumíme si už bez nich život představit a nechápeme, jak mohli naši předkové bez nich žít. Většina našich předků cestovala mimo místo svého narození jen zcela ojediněle, lidé žili několik tisíciletí vždy v menší komunitě, kde každý každého dobře znal, existoval zde jakýsi "kastovní systém" společenských tříd, od šlechty - vrchnosti - až k poddaným.

 

Vše se to začalo měnit s dobou osvícenství a rozmachem vědy.

Tehdy poprvé široké vrstvy lidí formulovaly své požadavky "na štěstí a hojnost", podporovaní poznatky moderní vědy (v 16. a 17. století), proti tmářským postojům církví, které jsou v mnoha ohledech především organizacemi lidí (stejné víry), než organizacemi Boha - Stvořitele života a světa.

Přes veškeré snažení vědy je nám dodnes mnoho věcí v poznání o světě i celém vesmíru zapovězeno, nemáme nejmenší tušení, zda život vznikl "spontánně a samovolně" (náhodně), a vyvíjel se "logicky" ke složitějším formám, nebo zda byly původní organismy planety nějak zvenčí ovlivněny, nějakým zásahem, který oživil naši tak rozporuplnou lidskou duši.

Každopádně díky tomu až do dnešní doby vidíme proměny lidských nadějí, kdy i ve zcela moderní společnosti 20. a 21. století existuje mnoho náboženských proudů i malých spolků, vyznávajících nejrůznější "učení" o tom, jak by člověk měl žít, aby byl šťastný.

 

Objevení Ameriky, francouzská revoluce a založení Spojených států.

Celá tato historická situace, ta touha po štěstí a hojnosti, je neustále historicky provázena a bytostně svázána s válkami, revolucemi, národními hnutími, radikálními nacionalistickými nebo nábožensky-fundamentálními rebéliemi, které se dělí na dvě základní skupiny:

- Rebélie a války vytvořené tak říkajíc "od spodu", vedené někdy lídry "z lidu", jindy se na jejich stranu přidají mocní světa (nebo se je snaží zmanipulovat pro své zájmy).

- Války a rebélie vytvořené tak říkajíc "od shora", vedené vládci a jejich regulérními armádami, kteří si občas vypomáhají různými žoldnéři, tedy najímanými násilníky, kteří se neumí živit ničím jiným než válčením, kteří v dobách míru zakládají loupežné spolky, tato jejich cesta končí často na šibenici.

Dělal-li král nějaké tažení (ať už válečné nebo objevitelské - nebezpečné, jako například při dobývání Ameriky), vždy nabídl milost těmto zločincům, pokud dají svůj život v šanc, do králových nebezpečných služeb.

Pokud budete zkoumat jednotlivá revoluční a válečná hnutí, vždy uvidíte tyto druhy jejich vůdců, tyto druhy jejich sil (rebelující prosté lidi, žoldnéře a regulérní armády), a bohužel vždy i stejně mohutná množství nesplněných slibů.

 - Proto se koneckonců říká, že každá revoluce "požírá své děti". A je dokonce úplně jedno, zda jde o sliby v 17. století nebo o sliby konce 21. století. Pokud nejsou splněny, což ani v drtivé většině být hned nemohou, pak jejich hlasatelé končí neslavně.

 

Založení Spojených států, vzniklé odtržením od Británie a Francie vzpourou počatou vyhlášením deklarace nezávislosti 4. července r.1776 (a dokončenou v r.1783, kdy byly Spojené státy uznány Británií), a vzpoura jménem Velká francouzská revoluce v Evropě, probíhající od roku 1789 (kdy panovník Ludvík XVI. svolal své stavy) do roku 1799, kdy Napoleon Bonaparte převzal moc, vytvořily mohutný společenský předěl "v pojetí práva na štěstí".

Už první Ústava Spojených států obsahovala "uzákoněné" právo na štěstí, bohužel ale pouze v jakési materializované podobě, nikoliv v podobě prohlášení o nutnosti udržovat nejen hojnost materiální, ale také duchovní (ta byla zaměněna za loajalitu ke státu, potažmo k republice, vše pak už jen završoval dovětek "a k tomu nám dopomáhej Bůh", "jsme v rukou Božích", "nechť Bůh vede naše kroky správným směrem", apod., ve francouzské revoluci byl Bůh nahrazen "Velkým hodinářem" a vytěsněn spolu s církvemi úplně, průběh společenské změny zde byl skutečně velmi krvavý).

Harmonie v rodině a harmonie ve vztahu k přírodnímu prostředí planety byly tehdy vnímány zcela okrajově, mnohem důležitějším bodem bylo vytvoření systému vládnoucí kasty - elit - a jejich pravidel, včetně pravidel pro tvorbu a povinnosti armády - tedy zákonů, soudů a vězení, tajných služeb, špiclů, atd.

 

 

Zde je první bod, kde se musíme na chvíli zastavit.

 

Pro dobré pochopení francouzské rebélie si přečtěme ukázku, jak vlastně začala.

Budete se velmi divit, začala strádáním lidí po výbuchu sopky LAKI v r.1783, prach v ovzduší způsobil několik let špatného počasí a neúrody, celá severní polokoule byla zastíněna:

 

Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu.

Hospodářská situace se výrazně zhoršila, od začátku 80. let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby (zrušení vnitřního cla, některých poplatků zatěžujících výrobu).

K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783.

Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let.

Změna teploty a menší množství dopadajícího slunečního záření se projevila v neúrodě zemědělských plodin a následném strádání populace.[1][2] Proti aristokracii, která se postavila proti reformám, byla provedena soudní reforma.

 

Proti této reformě roku 1788 vypuklo povstání v Grenoblu v Dauphiné.

Tak 5. května 1789 svolal král Ludvík XVI. generální stavy (přesně po 175 letech, naposledy se generální stavy sešly roku 1614). Zástupci třetího stavu, kterých bylo stejně jako zástupců prvního i druhého stavu dohromady, chtěli kromě placení daní s oběma privilegovanými stavy projednávat i reformy ve společnosti, první dva stavy (za podpory krále) nesouhlasily. Dále se král se šlechtou snažili omezit působnost generálních stavů na pouhé poradní těleso, na rozdíl od třetího stavu, který se dožadoval rozšíření jeho práv na nejvyšší zákonodárný orgán země.

Po dlouhých dohadech se proto třetí stav rozhodl vytvořit 17. června Národní shromáždění.

K tomu se připojila i část šlechty a kněží, kteří byli donuceni přísahat státu.

Duchovní, kteří odmítli, nesměli nadále vykonávat své kněžské funkce.

 

Sedmdesátník papež Pius VI. (papež od roku 1775) odmítl podepsat a odsoudil toleranci přísahy (La Déclaration des Droits de l'Homme), i když ho o to prosil Ludvík XVI., který nakonec dekret 26. prosince 1790 sám podepsal.

Všichni zúčastnění přísahali, že se nerozejdou, dokud nebude vypracována ústava.

Dne 9. července se toto shromáždění prohlásilo Ústavodárným národním shromážděním.

Ludvík sice ustoupil, ale poslal k Versailles, kde se sněm konal, vojsko. Na protest proti tomu Pařížané vtrhli do královské zbrojnice, zabavili na 32 tisíc pušek, ukořistili 50 tisíc pík, sestavili milice a časně ráno 14. července 1789 napadli vězení Bastillu, symbol královského útlaku.

 

- není lepšího příkladu, než této obrovské rebélie ve Francii, r. 1789 (citace je z wikipedie).

 

 

 

HISTORIE A TAJNÉ SPOLKY, VŽDY DVOJÍ VÝKLADY PŘÍČIN UDÁLOSTÍ.

 

Ať už vznik Spojených států - nezávislých na Británii, nebo revoluce ve Francii označované datumem dobytí vězení (Bastilly) - 14. července 1789, nebo třeba válka za udržení sjednocené Unie, známá jako válka Severu proti Jihu, vždy zde existovaly dva způsoby výkladu událostí.

Válku SEVERU PROTI JIHU (r.1863) nevedl rozhodně prezident Lincoln z důvodu "zrušení otroctví", především šlo "o udržení unie", kterou se snažily Británie a Francie rozdělit a částečně opět ovládnout; do celé akce bylo zapojené také carské Rusko, které stálo na straně Lincolna a vyslalo mu na pomoc lodě, Británii a Francii naopak car vyhrožoval, že pokud podpoří Jih (tedy podpoří rozdělení a ovládnutí části unie), vyhlásí jim válku.

 

Pozorný pozorovatel už v tuto chvíli jistě vysleduje mnoho podobností k současným moderním událostem, například ve 20. století - bolševickou revoluci v Rusku, vzestup Hitlera v Německu, vzestup nadnárodních bankéřů v Británii a USA, atd.

Nebo naleznete podobnosti tady v Československu, později od 1. ledna 1993 v České republice, například s událostmi roku 1989 - tedy s pádem komunistického režimu, se sliby Václava Havla a jeho pozdější odmítnutí částí společnosti, která mu, jako lidovému vůdci, vyčetla vstup do politiky, respektive příliš pozdní odchod z ní. Ikona vůdce byla "pošpiněna" dohodami s mocnými, což v politice nelze jinak, zatímco "pragmatické křídlo nově a bleskurychle vyvřelých elit" (bohužel s chatrnými základy morálky) urychleně manipulovalo převrat ve svůj prospěch a zisky. Výsledná "špína" dopadla nejvíce na ideového vůdce povstání - Václava Havla, i když prezidentské pravomoci jsou v ČR minimální a neumožňují prezidentovi ovlivňovat například ekonomické reformy, zvlášť pokud stojí zcela mimo politické strany a není členem žádné z nich.

 

Historie těchto rebélií, různých národních hnutí nebo válek panovníků je velmi dlouhá, vždy ji doprovázejí různé tajné spolky, o jejichž činnosti pak vznikají veřejnosti málo dostupné zprávy, nejrůznější knihy jsou pak ničeny a páleny, aby se tato tajemství uchovala.

Vždy jsou zde dva výklady událostí - jeden veřejný a druhý podrobnější, často tajný.

 

 

Zmiňme jednu ze zásadních knih, poměrně klíčovou knihu z roku 1798.

Týká se právě období po francouzské revoluci a dneška se dotýká mnohem víc, než by nám mělo být milé.

Je vynikající ukázkou těchto "vždy dvou různých pohledů" na převratné události.

Pohledů na svět mocných, tedy na svět peněz a hojnosti - vládnoucí kastu, a na svět poddaných, kteří sice v období po roce 1800 získávají stále větší svobodu, ale svět hojnosti jim přesto stále uniká. Nevolnictví se sice mění na poddanství, to se následně proměňuje v kotli "průmyslové technologické revoluce" na svět velkých měst a továren, ale opět zde vzniká vrstva velmi chudých lidí - dělníků, vznikají nové rebélie, nové války (takto například živořil po první světové válce i jakýsi Hitler ve Vídni).

Ve světě super-boháčů se od 17. století postupně rodil plán, jak manipulovat tyto revolty ve svůj prospěch, ovlivňovali jejich průběh penězi a informační "válkou",

...tedy záměrně zveřejněnými nepravdivými informacemi - klamáním,

viz např. ZDE (zásadní část jednoho z nejlepších dokumentů - čas 23:45 až 1:00:06).

Pokud se vám české titulky nezobrazují, obnovte stránku videa (stává se, že se volba podtitulků napoprvé nezobrazí).

 

Lidé kromě měst stále tehdy žili ve značné míře na venkově, kde pracovali na poli, hospodářství, drobných řemeslech, stále žili spíš v nedostatku a dřině než v hojnosti, byli také svázáni mnoha tvrdými pravidly a zákony.

Tuto dobu je dobré celkově vstřebat, pochopit svět malých komunit - vesnic a městeček, protože z tohoto světa vychází už přímo svět náš - moderní západní. Viz například knihy Solženicyna (1. a 2. díl) "200 let pospolu", popisující život v carském Rusku, nebo záznamy událostí ve Spojených státech, Indii, Africe nebo Latinské Americe, v čase vrcholu britské koloniální říše. Čínský svět té doby nám bude o dost nedostupnější, přitom Čína je jednou z nejstarších velmocí.

Lidé se tehdy stále osobně znali, anonymita měst teprve přicházela. Postavení žen ve společnosti mělo svá přísná pravidla, vycházely první knihy o tajných láskách (rozvod tehdy nebyl běžný), postavení vrchnosti, řešení sporů, svět nedostatku byl stále příliš přítomen, aby lidé v Evropě a jí kulturně blízkém prostředí ztratili pud sebezáchovy.

Svět fotografie a filmu, moderní způsoby předávání informací, neexistovaly nebo byly na samém počátku s malým rozšířením.

 

Následující dílo je skutečně jedním z nejlepších příkladů toho, jak probíhá ono zmíněné ovlivňování událostí a rebélií ze strany super-bohatých a jejich spolků, kniha PROOFS OF CONSPIRACY byla a je ve vlastnictví mnoha moudrých mužů a žen, kteří se snažili vymanit z moderního otroctví (nevědomosti a manipulace, z dluhové a informační závislosti).

Celý název knihy zní:

Důkazy spiknutí proti všem náboženstvím a vládám Evropy.

Byla vydána roku 1798, napsal ji profesor z Edingurgu ve Skotsku.

K přečtení je zde: Proofs of Conspiracy (doporučím v PDF str. 34, [p 58]).

Zajímavě o ní například hovoří Charlotte Iserbyt, která pracovala na ministerstvu školství a zahraničí USA, jejíž dědeček jeden z takových spolků (Skull&Bones) zakládal a jejíž otec byl také jeho členem, viz její velmi výmluvné povídání ve videu s českými titulky, z r.2011 ZDE.

Ona skvěle propojuje svět Velké francouzské revoluce - zprávu o jejím průběhu "veřejnou" (viz výše wikipedie) a tehdy zprávu "tajnou", tedy knihu zvěda profesora Johna Robinsona, se světem 20. a 21. století, světem dvou válek, šedesáti lety míru a nového vzedmutí světového chaosu.

 

John Robinson, autor knihy, byl profesorem v Edingurgu (ZDE).

Úryvek z jeho díla:

I am now arrived at what I should call the great epoch of Cosmo-politism, the scheme communicated to Baron Knigge by the Marchese di Constanza. This obliges me to mention a remarkable Lodge of the Eclectic Masonry, erected at Munich in Bavaria, in 1775, under the worshipful Master, Professor Baader. It was called The Lodge Theodore of Good Counsel (...).

Of the zealous members of the Lodge Theodore the most conspicuous was Dr. Adam Weishaupt, Professor of Canon Law in the university of Ingolstadt. This person had been educated among the Jesuits; but the abolition of their order made him change his views, and from being their pupil, he became their most bitter enemy...

I suppose also that this was the more agreeable to him, as it procured him the triumph over the Jesuits,
with whom he had long struggled for the direction of the university. This was in 1777. Weishaupt had long been scheming the establishment of an Association or Order, which, in time, should govern the world.

Volně přeložený úryvek z jeho díla:

Nyní jsem se dostal k tomu, co bych měl nazvat velkou epochou Kosmo-politismu (Illuminátům), schématu sdělenému baronovi Knigge od Marchese di Constanza. To mě nutí zmínit pozoruhodnou zednářskou eklektickou lóži (svobodní zednáři se dělili na tři třídy: hermetiky - tajné mystické společnosti, kabalisty - vyznavače tajných učení židovských, a eklektiky - kombinující různá učení), ustavenou v Mnichově v Bavorsku v roce 1775, pod vedením ctihodného Mistra, profesora Baader.

...Z horlivých členů Lóže Theodore nejvýraznějším byl
Dr. Adam Weishaupt, profesor církevního práva na univerzitě v Ingolstadtu. Vzdělával se mezi jezuity; ale zrušení jejich řádu změnilo jeho názory, takže se z jejich žáka stal jejich úhlavním nepřítelem.

Domnívám se také, že tento postoj mu byl příjemnější, obstaral mu triumf nad Jezuity, s kterými dlouho bojoval o směřování university. To bylo v roce 1777. Weishaupt dlouho intrikoval pro zřízení Sdružení nebo Řádu, který by měl časem vládnout světu.

/ Spiknutí ale bylo odhaleno bavorskou vládou a roku 1784 bylo zakázáno - viz odkaz u jména, také zde. /

It was then discovered that this and several associated Lodges were the nursery or preparation-school for another Order of Masons, who called themselves the ILLUMINATED, and that the express aim of this Order was to abolish Christianity, and overturn all civil government.

Vyšetřování odhalilo, že tato a další napojené Lóže byly připravujícími školami pro další Řád Zednářů, kteří si sami říkali Illumináti, a že výslovným cílem tohoto Řádu bylo zrušení křesťanství a ovládnutí všech občanských vlád (tedy prakticky revoluce, útok na stát - více zde).
 

 

Tuto knihu budou následovat další díla moudrých lidí, kteří se snažili pochopit:

...proč nejrůznější revoluční a národní hnutí opakovaně nevedou k hojnosti a blahobytu (nejen) západní společnosti, ale opakovaně vedou k násilí, válkám a obrovskému strádání.

Proč například zřízení bohabojné instituce FEDu (US centrální banky, vznikla roku 1913), která vznikla po obrovské krizi v roce 1907, nevedlo k odstranění dalších krizí, jak bylo jejím hlavním deklarovaným záměrem, ale naopak vedlo k prohloubení a zvýšení počtu ekonomických krizí, to zvlášť po období druhé světové války, příkladů takových institucí by bylo více (například Liga Národů, později OSN, dnes MMF nebo třeba laxní orgány EU).

 

Jaké jsou další známé knihy, popisující nejrůznější ovlivňování "bohulibých revolt" nebo vytváření válek, měnící osudy obyvatel z hojnosti a harmonie na strádání a tragédie?

Například profesor Dr.Carrol Quigley (bývalý učitel US prezidenta Clintona na Georgetown universitě) napsal souhrn vývoje společnosti od roku asi 1890 do roku 1965 - knihu tak pravdivou, že její matrice musely být zničeny (TRAGEDY AND HOPE, 1966, k přečtení zde). Další knihy napsali například profesor Anthony C. Sutton (celkem šest zásadních knih, jak o bolševické revoluci, vzestupu Hitlera, tak o korporátním socialismu západního typu, jejich propojeních a vzájemném ovlivňování ) a Edward Griffin (napsal bestseller o FEDu, viz blog č.4 dole), mnozí další autoři se snažili světu sdělit, to i v dnešní moderní uspěchané době, proč se od počátku osvícenství přes kotel průmyslové revoluce stále nedaří zlepšit svět.

A ač je dnes velmi snadné tyto texty získat, zdá se, že o to menší zájem o ně dnešní bohatá západní (blahobyt konzumující) lidská společnost má.

Tedy dokud nenastane problém, který by jim ten blahobyt a hojnost mohl sebrat.

(Byť v mnoha dalších částech světa existuje stále především strádání, ale to bohatý zápaďan nevnímá jako problém, od toho si přece platí politiky a přispívá na charitu, ohrožením je až možnost ztráty vlastní hojnosti a blahobytu.)

 

Část obyvatel dnešních moderních měst zase naopak utíká k nejrůznějším náboženstvím, část dnešních upřímných, ale často také zaujatých či dokonce nevzdělaných šiřitelů "lásky a pravdy" volá například po utopickém světě bez pravidel (viz hnutí multikulturalismu, kde lidskost je povýšena nade vše ostatní, nad pud sebezáchovy, kulturu a možnosti států, také povýšena nad historické zkušenosti nebo znalosti z oblasti řízení států), část kombinuje víru v mimozemšťany s duchovními naukami uzavřených (esoterických) společenství, zkoumá pohanství, šamanismus, léčitelství, příkladů snah změnit svůj život v hojnost duchovní (často skrytě také materiální) je i dnes mnoho, přesto zdá se směřuje západní společnost k ekonomickému i lidskému krachu (viz aktuální výše dluhů).

Evropa se z tohoto koloběhu "ovlivněných rebélií a válek" na první pohled vyčlenila, už 60 let je zde ve střední a západní části mír, ale dnes je vidět, že to byla iluze, myslet si, že svět nechá Evropany navždy nadužívat hojnost a bohatství.

Nyní je jednoznačně vidět, že ani dnes stále neeexistuje recept na harmonické soužití v hojnosti a dostatku, nové rebélie a války se blíží, bývalé kolonie vidí, jak si západní země žijí v hojnosti, a nehodlají to tak dál už nechat.

 

Situace se tak v Evropě opět stává velmi nebezpečnou.

Co je příčinou tohoto jevu, proč se stále od 17. století nedaří naleznout recept na pokojné soužití? Jakou roli v tom hrají náboženství, francouzské a jiné revoluce, naše moderní konzumní společnost s anonymními městy a významně odlišným životním stylem, od našich strádajících předků? Proč tolik trpí příroda na planetě, jak může moderní západní společnost fungovat lépe?

A máme ještě vůbec pud sebezáchovy?

 

 

Pro pochopení faktu, proč tomu tak je, proč neustále selhávají nejrůznější "vyznavači pravdy a lásky" nad malým procentem vyznavačů "chamtivosti a sobeckého kořistění",

proč opakovaně nefungují nejrůznější varování (knižní, dnešní moderní internetová, různé blogy, videa nebo prohlášení) se zamyslíme v další kapitole.

Mezitím se třeba začtěte do výše uvedených knih.

 

Konec první kapitoly, vyčkejte prosím na další pokračování textu.

 

napsal

Pavel Sedlák

 

volně související odkaz k první kapitole:

 

29. 11. 2015, Novinky

Komise navrhne dobrovolné přesídlování syrských uprchlíků do EU

Tři miliardy eur v příštích dvou letech, liberalizaci vízového režimu i znovuotevření unijního přístupového procesu slíbili v neděli v Bruselu unijní státníci Turecku, výměnou za jeho pomoc se zvládáním migrační krize. Česko přispěje do finančního balíku pro Ankaru v přepočtu téměř 700 milióny korun.

Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker po summitu zároveň oznámil, že komise v prosinci navrhne, jak by bylo možné uskutečnit legální přesídlení syrských uprchlíků z Turecka do EU. Členské země by se na plánu měly podílet na dobrovolném základě. Jde o iniciativu Německa. Jde údajně asi o 400 tisíc osob z uprchlických táborů v Turecku.
 

- zkuste navrhnout dvě různé interpretace této události.

 

/ Upozornění: pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji pro znovunačtení. /

 

 

 

KAPITOLA DRUHÁ

KORPORACE VERSUS DEMOKRACIE.

1. 12. 2015

 

motto

"I had a nice talk with Jack Morgan the other day.

The real truth of the matter is, as you and I know, that a financial element in the larger centers has owned the Government ever since the days of Andrew Jackson (1837)."

president Theodore Roosevelt (*1858 - †1919, řekl počátkem 20.stol.)

publikoval Dr. Stanley Monteith

 

 

motto

"The nation . . . organized as the one great business corporation in which all other corporations were absorbed..."

Andrew Carnegie didn't believe in free enterprise. He believed in monopoly capitalism which allows those of great wealth to use government to exploit others. Andrew Carnegie was a socialist, but the socialism he envisioned created a ruling class.

After selling U.S. Steel [Carnegie Steel, which he sold to J.P.Morgan who formed U.S. Steel], he funded several foundations with instructions that their grant-making power was to be used to transform society and promote world government (Conclusion and Recommendation, 1934).

Andrew Carnegie recognized that socialism is a sincere, benevolent, idealistic theory, but it doesn't work without force:

"Everyone is controlled by the government; the government is controlled by politicians, and politicians are bought and sold by wealthy men and corporations."

 

Andrew Carnegie (*1835 - †1919)

publikoval Dr. Stanley Monteith (Brotherhood of darkness, CH. Iserbyt zde)

 

 

motto

The most serious problem with U.S. intelligence today is that its relationship with the policymaking process is broken and badly needs repair.

In the wake of the Iraq war, it has become clear that official intelligence analysis was not relied on in making even the most significant national security decisions,

that intelligence was misused publicly to justify decisions already made, that damaging ill will developed between policymakers and intelligence officers, and that the intelligence community's own work was politicized.

Paul R. Pillar

the national intelligence (CIA) officer responsible for the Middle East from 2000 to 2005 (here)

 

 

OD FRANCOUZSKÉ REVOLUCE A VÁLCE SEVERU PROTI JIHU KE VZNIKU FED, BOLŠEVICKÉ REVOLUCI A 1. SVĚTOVÉ VÁLCE.

 

Ona již výše zmíněná "dvoukolejnost", jak ve vedení států, tak ve vysvětlování přelomových společenských událostí, je dobrým vstupem do druhé kapitoly, v jejímž úvodu se podíváme na "pokračovatele" bavorských iluminátů, kteří se snažili ovlivnit francouzskou revoluci (viz 1. kapitola), snažili se zničit vliv křesťanské církve a ovládnout občanské vlády republik.

"Po ovoci poznáte je...", tedy podle jejich snahy dosáhnout cílů, které si stanovili (nejen) ve výše zmíněné knize Proofs of Conspiracy (s cz titulky zde). Co spojuje naší moderní dobu s dobou francouzské revoluce, která je pro mnohé lidi příliš vzdálenou historií?

 

Od války Severu proti Jihu k bolševické revoluci a 1. světové válce.

Karikatura v anglickém tisku (Punch) démonizuje dva spojence, US presidenta Lincolna a ruského cara Alexandera II., jako krvavé utlačovatele, říjen 1863 (více článek zde).

 

Již jsem zmínil, že ruský car stál ve válce Severu proti Jihu (1863) na straně prezidenta Lincolna, který se snažil udržet jednotu unie (zrušení otroctví nebylo hlavním důvodem války, jde jednoznačně o záměrnou historickou dezinterpretaci, mnohokrát vyvrácenou).

I zde existují dvě různé verze vysvětlení událostí, srovnejte například US film "Lincoln" (2012, Steven Spielberg) s jeho důrazem na téma "zrušení otroctví", a na velkých filmových studiích a penězích nezávislý článek: "Občanská válka v USA - Rusko Americká koalice zachránila jednotu unie" (zde).

Jde opět o vynikající příklad dvou pohledů, kde jeden je zaměřený "na lidská práva", zatímco druhý je zaměřený na skutečné historické zájmy mocných mezinárodních bankéřů, kde "práva otroků jihu" nehrají žádnou roli; oni koneckonců podporovali otrokářský Jih, snažili se rozdělit unii a oslabit její světový vliv, pro uchování svých vlastních sobeckých aneb chamtivých zájmů.

 

Jde snad jen o další "konspirační teorii"?

Dobrá, nechme tedy na tuto otázku odpovědět dobře umístěného pozorovatele, německého kancléře Otto von Bismarcka, muže, který o několik let dříve sjednotil Německo:

"Rozdělení Spojených států do spolků stejné síly bylo rozhodnuto dlouho před občanskou válkou, finančními silami v Evropě.

Tito bankéři se obávali, že USA, setrvají-li jako jeden blok a jeden národ, by mohly dosáhnout ekonomické a finanční nezávislosti, což by mohlo narušit jejich finanční vládu nad světem."

(viz dokument Vládci peněz díl 1., čas 1:15:00, přímý odkaz na citaci zde)

 

Car Alexandr II. (zdroj:wikipedie), zemřel stejně jako Lincoln násilnou smrtí; (vpravo je text z r.1934 z Kanady, tedy 70 let po smrti Lincolna, který obviňuje mezinárodní bankéře z jeho smrti, zde).

Car ALEXANDR II. si byl dobře vědom (stejně jako Otto von Bismarck v Německu), že pokud bankéři zlomí Lincolna, bude i jeho úsilí (nedopustit v Rusku zřízení centrální banky) znovu oslabeno. Proto v r.1863 vyhlásil, že:

"Pokud Británie a Francie budou podporovat americký Jih (proti Lincolnovi), bude to považovat za vyhlášení války Rusku - a vyslal svou flotilu do San Franciska."

(citace cara díl 1. 1:22:00, pád cara díl 2., cca 29:30)

 

 

Dokument: The Money Masters (Vládci peněz) část 1.

 

 

Každá válka ale stojí peníze, bankéři nabídli prezidentovi Lincolnovi půjčku s vyděračským úrokem 24-36pct, který by jim zajistil závislost unie na jejich dalších půjčkách, také by vedl ke zvýšení daní. President Lincoln tuto možnost odmítl, ale jak tedy vyřešil svůj problém?

Začal vydávat vlastní peníze, kterými financoval válku za SJEDNOCENÍ UNIE.

Ústava tvorbu peněz umožňovala a přesně to Lincoln udělal, v letech 1862-1863 vydal asi 423mil nových bankovek USD.

Aby je odlišil, byly zezadu vytištěny zelenou barvou, proto se jim říkalo "Greenbacks". S nimi platil své vojáky a za dodávky materiálu, s nimi vyhrál svou válku proti bankéřům z Evropy (byly platné až do 90.let 20. století).

 

Svoje zkušenosti s nadnárodními bankéři shrnul Lincoln v následujícím prohlášení:

 

Volně přeloženo:

Vláda by měla vytvořit, spravovat a ovládat oběh veškeré měny a úvěrů, potřebných pro uspokojení kupní síly vlády a kupní síly spotřebitelů.

Přijetím těchto principů... budou uchráněny ohromné částky placené daňovými poplatníky, peníze přestanou být nástrojem moci (nikým nevolených bankéřů), stanou se služebníkem lidstva.

Britové v této době financovali i válku v Mexiku, aby omezili vliv Monreovy doktríny, která měla zamezit jejich vlivu v Latinské Americe (ve 20. století se Latinské Americe bude říkat "zadní dvorek USA", bude zde vládou Spojených států iniciovaná řada změn režimů, pokud se chtěly vymanit z vlivu Spojených států a ve volbách si zvolily vládce podporující místní národní hnutí za nezávislost, inspirovaných především velkou chudobou obyvatel).

 

 

Princip "rozděl, poštvi proti sobě a panuj" byl již velmi dobře známý.

Princip "rozděl a panuj" uplatnili Britové například i při nepokojích v Indii (viz blog č.4 uprostřed, kde je obsáhlý text o Indii a vzniku státu Pákistán), kde od roku 1857 vznikalo indické národní hnutí, neboť britská politika vedla k utlačování a úpadku Indie.

Od roku 1857 vedla britská administrativní politika v Indii:

- k zabavení a přeměně místní hospodářské půdy v cizinci vlastněné plantáže

- k omezení vnitřního obchodu

- k vysokému zdanění indických občanů, které podporovalo neúspěšné britské expedice v Afghánistánu

- inflace zvýšila cenu potravin, podstatně stoupl vývoz základních plodin z Indie do Británie

 

Komise pro vyšetření hladomoru v Indii v r.1880 podpořila myšlenku, že:

"...příčinou hladomorů byl spíš britský způsob rozdělování potravin, než jejich nedostatek."

Komise zjistila, že každá britská provincie v Indii, včetně Barmy, měla přebytek obilí, roční přebytek činil 5.160.000 tun. Britští občané, jako byl např. William Digby, agitovali pro uskutečnění politických reforem pro snížení hladomorů, ale:

...britský místokrál, lord Lytton, oponoval těmto změnám, podle něj by vedly jen k zahálce indických pracovníků.

Hladomory tak v koloniální Indii existovaly až do vyhlášení nezávislosti v roce 1947. Poslední velký hladomor postihl Indii před vyhlášením nezávislosti, byl opět především v oblasti Bengálska (mezi r.1943 až 1944), zabil tři až čtyři miliony lidí.



Rozdělení Bengálska v r.1905 a finanční krize v USA v r.1907.

Rozděl a panuj - Bengálsko bylo baštou odporu Indů vůči Britům.

V důsledku stále narůstajícího proti-anglického odporu, jehož ohniskem bylo Bengálsko, přišli roku 1905 Britové v zastoupení indickým generálním guvernérem a místokrálem Lordem Curzonem (1899-1905) s návrhem jeho rozdělení (ZDE). Co se nepovedlo ve Spojených státech, povedlo se v Indii...

Lord Curzon, architekt rozdělení Bengálska (1905), foto z článku ZDE, ZDE.

Bengálsko bylo území o velikosti Francie, tehdy se 78.5mil obyvatel.

 

A opět ona "dvoukolejnost" vysvětlení příčin dělení země:

Oficiálním důvodem bylo, že Bengálsko je příliš rozsáhlé a že správa tak velkého území je nákladná, obtížná a neefektivní.

Hlavním cílem tohoto kroku však bylo velmi vypočítavé oslabení bengálského nacionalismu, který ještě více podkopával britskou autoritu.

Britský guvernér Východního Bengálska se snažil situaci obrátit ve prospěch Britů tím, že rozdmýchával napětí a štval muslimy proti hinduistům.

Toto pomyslné "očkování" splnilo svůj účel, do značné míry byla odvrácena pozornost od boje proti britské nadvládě a bylo dosaženo pro Brity kýženého stavu, kdy:

"...Ind nebojoval proti Britovi, ale Ind proti Indovi."

 

TEORIE DVOU INDICKÝCH NÁRODŮ, KTERÉ ROZDĚLUJE NÁBOŽENSTVÍ

dobře ilustruje i naše současné problémy, s asimilací mnoha lidí vyznávajících islám. V 70. letech 19. století představil Syed Ahmad Chán tzv. teorii dvou národů.

Bylo to tvrzení, že náboženská příslušnost je hlavním znakem národa, že neexistuje žádný jednotný indický lid, nýbrž existují dva odlišné národy, s odlišnou mentalitou, světonázorem a především náboženstvím:

"...existuje národ muslimů, respektive muslimských Indů, a národ hinduistů, respektive hinduistických Indů."
 

 Gándhí (vpravo) bojoval za sjednocení Indie (jako Lincoln v US), Džinnáh požadoval rozdělení, r.1944.

Politika nenásilí, kterou prováděl Gándí, inspirovala později Johna Lennona, aby začal nosit "kulaté brýle" (jako Gándí). Získají jméno "lennonky", politiku nenásilí převezmou i Hippies (květinové děti, protestující proti válce ve Vietnamu) a také později Václav Havel, ve svém odporu proti komunistickému režimu (například 17.listopadu 1989 bude na hlavním transparentu demonstrace text:"Nechceme násilí").

 

Zatímco Gándhí usiloval o jednotu a bratrství mezi skupinami obyvatel, Džinnáh, hlavní osobnost islámského nacionalismu, toto úsilí mařil, stavěl proti němu do opozice své přesvědčení, že musí vzniknout dva nezávislé státy - jeden muslimský a jeden hinduistický.

Teorii dvou národů učinil součástí nových stanov Muslimské ligy a použil ji jako ideologické zdůvodnění požadavku na vytvoření Pákistánu.

Prohlašoval:

"Hinduisté a muslimové náležejí ke dvěma různým nábožensko-filosofickým systémům, mají různé sociální zvyklosti, různá písemnictví (…). Podle kterékoliv definice národa muslimové subkontinentu tvoří zvláštní národ, a musí proto mít svoji vlast, svoje území, svůj stát."

- název státu (Pákistán) vznikl na britské universitě, politika Britů v Indii je velmi dobrým příkladem pro naše účely studia "reálné politiky".

 

( vsuvka )

Zcela podobně vznikne mnohem později konflikt mezi muslimy a křesťany například v Kosovu, kde západ opět podpoří muslimy (ZDE, česky ZDE).

Západ podpořil kosovskou osvobozeneckou armádu, území bude odtrženo od Srbska, tradičního spojence Ruska, v době vlády Jelcina, který byl ale "zaměstnaný" pitím a obrovskou krizí v Rusku, která "za potlesku západních zemí" vyvrcholila r.1998 (zde), takže nemohl Srbsku v té době pomoci (jako třeba Alexander II. dříve pomohl Lincolnovi).

Tehdejší muslimský prezident Izetbegovič, který podporoval vznik muslimského státu s vyznáváním práva Šaría, umě manipuloval situaci v Srebrenici tak, aby západ měl důvod zasáhnout - jeho dobře vyzbrojené jednotky opustily Srebrenici, dva dny poté vstoupilo do zcela nechráněného města 200 srbských vojáků, více viz blog č.2 nahoře nebo v odkazech výše.

Bill Clinton tehdy podle vyjádření Izetbegoviče dal najevo, že pokud bude obětí alespoň 5000, Spojené státy podpoří bombardování Srbska:

ZDROJ: Zpráva OSN o Srebrenici (ZDE)

strana 31, bod 115., uvádí:

Volně přeloženo:

"28. a 29. září proběhlo jednání v Sarajevu mezi reprezentanty bosenské společnosti o mírovém balíčku, připojila se i delegace ze Srebrenici. Před jednáním se delegace setkaly v soukromí s muslimským prezidentem Izetbegovičem."

"Někteří členové tehdejší delegace ze Srebrenici uvedli, že prezident Izetbegovič jim řekl, že zjistil (he had learned that), že intervence vojsk USA v Bosně a Hercegovině je možná, ale bude uskutečněna pouze, když (but could only occure if) Srbové vtrhnou do Srebrenice a zabijí tam NEJMÉNĚ 5000 lidí (...killing at last 5000 of its people).

Počet obětí ve Srebrenici byl značně nadsazen (viz odkaz na studii výše) a zprávy OBSE byly křiveny, ale to opravdu značně předbíháme naši dějovou linii.

Vraťme se proto k počátku 20. století, zpět do r.1907, tedy do doby po rozdělení Bengálska, kdy se začalo připravovat obnovení centrální banky USA - FEDu.

( konec vsuvky )

 

 

 

Finanční krize ve Spojených státech r.1907 vedla k požadavku na obnovení centrální banky v USA - zřízení kartelu FED.

Také zde vidíme opět dvě velmi různá vysvětlení.

Oficiální důvody zřízení FEDu zněly, že tato instituce má zabránit dalším krizím, její zřízení podepsal po nestandardním procesu prezident Woodrove Wilson v r.1913.

Schválen byl velmi komplikovanou procedurou, na jejímž počátku byla uměle vyvolaná finanční krize v r.1907 (zcela v souladu s Hegelovým učením (12:35-16:36), nejdřív je vytvořen umělý problém, aby následně lidé byli ochotní podpořit stejnou stranou navržené řešení problému - ani si nevšimnou, že řešení slouží jiným účelům, hlavně když zmizí onen prvotní problém - ekonomická krize, teroristický útok, další hrozby).

 

KRIZE TŘETÍ NEJVĚTŠÍ BANKY V r.1907 BYLA UMĚLE VYVOLANÁ.

zdroj - ZDE

Každý čin potřebuje důvod, takže aby změnili finanční model země, potřebovali rovněž důvod – finanční.

Záminka, pod kterou americký senát navrhl Fed, byla celkem šlechetná – chtěli vytvořit subjekt, který by se zabýval finanční nestabilitou profesionálním způsobem. Ale nejdříve musela být nějaká nestabilita, aby se toto opatření ospravedlnilo. Takže nějakou vytvořili.

Ani jedna banka na světě by nezůstala stát, kdyby všichni její vkladatelé požadovali své peníze zpět najednou. A pokud vaši bankovní přátelé odmítnou tuto banku finančně podpořit (úvěry) a místo toho budou požadovat okamžité splacení všech dluhů, je kolaps této finanční instituce nevyhnutelný.

A tak byla pečlivě zorganizována krize, která se stala známou jako:

Panika z r. 1907.

Když se na tuto krizi podíváme podrobně, vidíme bolestivě podobný obrázek, mateřské znaménko všech budoucích krizí.

Za cíl byla vybrána investiční banka s názvem Knickerbocker Trust. Byl to třetí největší hráč na trhu.

Náhle se objevily zvěsti o závažných problémech této banky, a investoři začali stahovat své peníze. Šéf Knickerbocker Trust se pak obrátil o pomoc na předního bankéře těch dnů – Johna Pierpointa Morgana. Ale ten pomoct odmítl, navzdory tomu, že byl spřátelen s vlastníkem problémové banky.

Zvěsti o Morganově odmítnutí vyvolaly paniku, která vyvrcholila 22. října 1907.

Od okamžiku, kdy banka otevřela dveře, do poledne vybrali vkladatelé asi 8 milionů dolarů – ekvivalent dnešních 50 milionů – a Knickerbocker Trust zavřela dveře a zastavila výplaty. Aby své peníze zachránili, spěchali vkladatelé do dalších finančních institucí.

23. října se panika rozšířila na Trust Company of America, druhý největší trust v zemi.

Ta vydala za den 16 milionů ze 60 milionů dolarů svých aktiv. Do 24. října se krize rozšířila na Newyorskou burzu. Jedna za druhou začaly banky, brokerské domy a trusty zavírat a krachovat (ten den padlo nejméně sedm nesolventních bank), nejen v New Yorku, ale v celé zemi.

A pak se do toho vložil, aby vše zachránil, nikdo jiný než J. P. Morgan.

On v podstatě "zachránil" americkou ekonomiku, ačkoliv byl hlavním organizátorem krize. Morgan odmítl vyřešit problém na počátku, dal mu čas na rozbujení, a pak rezolutně přistoupil k jeho rychlému odstranění. Spolu s dalšími nalil na americký finanční trh 25 milionů dolarů a situaci stabilizoval.

Je důležité mít na paměti, že každá finanční krize plyne z nedostatku peněz. Peníze se objeví a krize končí. Nejlepším hasičem je vždy žhář. Ukrytá hračka v temné místnosti je vždy nalezena nejrychleji těmi, kteří vědí, kde je.

Banky začaly vydávat certifikáty – náhradní peníze – aby zvýšily peněžní zásobu. Sám Morgan kryl umístění dluhopisů města New York, čímž ho zachránil před bankrotem. Autorita Johna Pierpointa Morgana byla dosti značná:

"Je dobře známo, že jeho slovo bylo zárukou bezpečnosti jakýchkoliv cenných papírů."

(A. Greenspan, Věk turbulence, M., Penguin Press HC, 2007, s. 38).

Při "zachraňování země" J. P. nezapomněl přinést si domů výslužku: pod záminkou, že ji zachraňuje život, získal železniční společnost Tennessee Coal, Iron and Railroad, která čelila bezprostřednímu bankrotu a hrozila, že sebou stáhne mnoho brokerů, kteří vlastnili její akcie.

A ačkoliv prezident Roosevelt byl proti vytváření monopolů, v tomto případě se díval jinam.

Panika z r. 1907 způsobila pokles u řady ekonomických indikátorů. Akciový trh se propadl o 37%, nejméně 25 bank a 17 trustů zkrachovalo, ceny komodit poklesly o 17%, roční produkce klesla o 11%, zatímco nezaměstnanost vzrostla z 2,8% na 8%.

Mnoho institucí utrpělo také, ale Morgan vyšel z krize s nezpochybnitelnými zisky: protože o krizi, kterou sám vytvořil, věděl předem, prodal akcie, které nakoupil levně, s velkým ziskem, zatímco stále silně těžil z toho, že koupil správné společnosti jdoucí do krize.

Ale nejvíce tento bankéř získal u kapitálu důvěry veřejnosti.

Všichni začali být přesvědčeni, že kdyby nebylo včasného Morganova zásahu, krize by přešla do totálního krachu. V červnu 1908 byly ekonomické indikátory opět na vzestupu.

Na univerzitě Princeton byl "hrdina" dokonce uctěn novým americkým prezidentem Woodrow Wilsonem:

"Všem těmto problémům se bylo možné vyhnout, kdybychom jmenovali výbor složený ze šesti či sedmi veřejně rázných mužů, jako J. P. Morgan, aby řídili záležitosti naší země."

A po slovech následovaly činy. Aby byly pochopeny příčiny náhlé krize, byla založena Národní peněžní komise.

(Zákonem Aldrich-Vreeland z 30. května 1908).

Jejím úkolem bylo zkoumat stav věcí v bankovním systému a přicházet s doporučeními kongresu. Samozřejmě, že výbor byl osazen primárně přáteli a loajálními osobami "zachránce" Morgana.

Senátor Nelson Aldridge byl jmenován předsedou výboru, měl i další dobrý důvod se snažit. Jeho dcera byla provdaná za bankéře Johna Rockefellera ml. Jeho vnuk již měl jméno Nelson Aldridge Rockefeller, který se později stal americkým vice-prezidentem za Geralda Forda.

 

 


 

Jak vznikl kartel FED - nezávislý pohled E. Grifiina (video s cz titulky).

Jméno G. Edward Griffin (82) je ve Spojených státech pojem. Jeho kniha o fungování světového bankovního systému "The Creature from Jekyll Island" (ostrov Jekyll je skutečné místo v USA, kde byla uzavřena tajná dohoda nejmocnějších bankéřů světa v r.1910), která vyšla od Německa až po Japonsko, se už skoro dvacet let drží mezi bestsellery.

Slavný americký autor G. Edward Griffin umí jednoduše vysvětlit složité věci. Třeba bankovní systém. Když se po shlédnutí tohoto videa podíváte na tisícikorunovou bankovku, už ji neuvidíte stejnýma očima...
 

 

Vybrané citace z přednášky (zdroj video):

 (čas přibližně 1hod, 28min)

- Tyto peníze byly vytvořeny z ničeho.

Thomas Edison (1847 - 1931, americký investor a obchodník) řekl (zde):

- lidé (bankéři), kteří se nezasloužili žádnou měrou na projektu ani na dodávání materiálu, tak získávají od Spojených států amerických víc peněz, než ti co dodávali všechen materiál a odvedli celou  práci.

 

INFLACE JE DALŠÍ SKRYTÁ DAŇ

a vláda může pak dál utrácet, i když už dosáhla limitu rozumného zdanění občanů, tedy ze zkušenosti maximální hodnoty asi 40pct zdanění.

Lidé o tom nepřemýšlí, prostě to nějak funguje, říkají si.

 

FIAT PENÍZE

Pokud má banka jednorázový vklad 1000usd, pak se zdá, že podle pravidla "kapitálové přiměřenosti 10pct" může půjčit až 900usd (100usd dolarů musí držet na účtu, pro výběry z bank).

Jenže tak tomu není - na 1000usd vkladu může banka půjčit až 9000usd.

Člověk, který tyto peníze dostane, je totiž nedostane "hotově" na útratu", ale dostane je připsané na svůj účet - opět se tak v bilanci banky objeví jako VKLAD.

Opět je tak možné z nich dát další půjčku někomu jinému (90pct z vkladu), ten další člověk je opět vloží na svůj účet (než je utratí), opět se tak zahrnou do bilance banky, opět je z nich možné půjčit někomu dalšímu, atd.

Takže s těmito "fiat penězi" reálně bance stačí, když má vklad pouhých 100usd, na ně půjčí dalších až 900usd nových (fiat) peněz, z kterých ovšem vybírá úroky.

To je celé kouzlo "fiat peněz".

 

Tento obrovský zisk bankéřů velkých bank je reinvestován do kontroly médií, politických stran (kontrola opozice), pro udržení kontroly této obrovské moci - získané licencí na TVORBU PENĚZ "z ničeho".

Banky neustále dbají na to, aby se lidé co nejvíce zadlužovali. Pokud by si lidé přestali půjčovat, jejich moc by byla oslabena.

- více na blogu č.4 dole.

 

Klikněte pro zvětšení obrázku.

Nový prezident Woodrow Wilson (1856-1924) chtěl jednat rychle a hned v počátcích zlomit odpor proti reformám, začal tedy jako předseda demokratů zasahovat i do práce Kongresu. Už v průběhu své volební kampaně vyhlásil Wilson program tzv. Nové svobody. Ten spočíval na zvýšených zásazích do ekonomiky, tak aby ji nekontrolovaly úzké skupiny a aby měli občané znovu stejné možnosti.

 

Například několik politiků bylo zvoleno do úřadu s tím, že veřejně prohlásili, že omezí moc tohoto trustu (Money-Trust), jedním z nich byl například i prezident Woodrow Wilson, který ale předem svým sponzorům slíbil, že zákon o FEDu schválí, což také nakonec udělal. 

Bankéři jedou na extrémně utajenou schůzku v r.1910, vymyslet plán, jak založit FED. Nikdo se nesmí dozvědět, že jde o jejich kartelovou dohodu...

(detaily na wiki zde, heslo "The Aldrich Plan and the Federal Reserve Act").

 

 

Kdo schválil zřízení FEDu? (ve videu výše čas 13:00)

1/ Senátor Nelson W. Aldrich (rep) - platil za "kočího" republikánů, byl předsedou měnové komise Senátu Spojených států. Tato komise měla na starost reformu bankovního systému USA. Výmluvné obrázky z dobového tisku naleznete zde.

- více viz heslo "Aldrich plan", například zde.

Jeho dcera se provdala za Johna D. Rockefellera jr., jeho syn Nelson Aldrich Rockefeller byl čtyřikrát guvernérem státu New York, byl několikrát nominovaný na prezidenta Spojených států (1960, 1964, 1968) a byl vice-prezidentem US prezidenta  Geralda Forda. Jeho další syn byl předsedou CHASE NATIONAL BANK (později JP Morgan Chase - například později sponzorovala kampaň Obamy).

John Davison Rockefeller Senior (July 8, 1839 – May 23, 1937) was an American business magnate and philanthropist. He was a co-founder of the Standard Oil Company, which dominated the oil industry and was the first great U.S. business trust.

Rockefeller revolutionized the petroleum industry, and along with other key contemporary industrialists such as Andrew Carnegie, defined the structure of modern philanthropy.

A například Fordova a Carnegieho nadace sponzorovaly změny v poválečném universitním vzdělávání v USA, viz Charlotte Iserbyt (zde).

 

2/ Abraham Piatt Andrew - náměstek ministra financí USA. Stal se později Kongresmanem, velmi vlivným členem bankovních kruhů.

 

3/ Frank A. Vanderlip - prezident National Citi Bank New York (dnešní Citibank).

To byla největší a nejmocnější banka v celých tehdejších Spojených státech.

Zastupoval tam zájmy Williama Rockeffelera a mezinárodní bankovní firmy Kuhn, Loeb & Co. - (Jacoba Schiffa a Rothschilda).

 

4/ Henry P. Davidson - byl dlouholetým partnerem firmy J.P. Morgan.

 

5/ Benjamin Strong jr. - viceprezident firmy J.P. Morgan,

tedy banky JP Morgan. Po schválení FEDu se stal prvním prezidentem Federálního reservního systému.

 

6/ Paul Warburg - asi nejdůležitějším člen tohoto setkání.

Paul Warburg (1868-1932) se narodil v Německu, stal se později občanem USA.

Byl společníkem bankovní firmy Kuhn, Loeb & Co. a reprezentoval na setkání finanční zájmy obrovsky vlivné dynastie Rothschildů v Anglii a Francii.

 

Další vysoce zapojenou osobou byl Jacob Schiff, jeden z nejmocnějších mužů ve Spojených státech, řešil např. jak židovské uprchlíky z Ruska, tak vzestup sionismu, a podle dokumentu Vládci peněz dal tehdy obrovskou sumu 20mil USD na podporu bolševické revoluce - pro svržení cara.

Kuhn, Loeb & Co. - Under the leadership of Jacob H. Schiff the firm grew into the second most prestigious investment bank in the United States behind J. Pierpont Morgan's J.P. Morgan & Co.

Jacob H. Schiff - From his base on Wall Street, he was the foremost Jewish leader from 1880 to 1920 in what later became known as the "Schiff era", grappling with all major Jewish issues and problems of the day, ...including the plight of Russian Jews under the Tsar, American and international anti-semitism, care of needy Jewish immigrants, and the rise of Zionism.

In many of his interests he was associated with E.H. Harriman

 

Jeho blízkým přítelem byl E. H. Harriman, železniční magnát, jehož syn Averell Harriman se stal hlavní postavou Wall Street během 2. světové války, spolupracoval s rodinou Bushů.

Averell Harriman (vpravo) byl podle profesora Suttona členem řádu Skull&Bones na Yale universitě, byl hlavní postavou Wall Street v časech druhé světové války. Nejprve byl republikánem, od 20.let pak demokratem, viz video s ním o tomto zde. Jeho přítel Prescott Bush (také člen S&B) byl naopak republikánem, takže na veřejnosti si na oko konkurovali.

 

W. Averell Harriman - Using money from his father he established W.A. Harriman & Co banking business in 1922. In 1927 his brother Roland joined the business and the name was changed to Harriman Brothers & Company. In 1931, it merged with Brown Bros. & Co. to create the highly successful Wall Street firm Brown Brothers Harriman & Co.

- Notable employees included George Herbert Walker and his son-in-law Prescott Bush (he was the father of George H. W. Bush , 41st President of the United States, and the grandfather of George W. Bush, 43rd President of the United States, and Jeb Bush, 43rd Governor of Florida).

 

 

BOLŠEVICKÁ REVOLUCE V RUSKU

Tito lidé tedy založili FED (1913) a podporovali podle profesora Suttona také bolševickou revoluci v Rusku (1917, ZDE). Proč ji podporovali? Podle Charlotte Iserbyt v tom byla chamtivost, podle profesora Suttona šlo o velkou touhu po moci.

Bolševická revoluce je velmi dobrým příkladem dvojího výkladu událostí, podobně jako francouzská revoluce nebo válka Severu proti Jihu v USA.

 

Ačkoliv byla Británie ve válce s Německem, přesto společně s USA vypravily tyto země Lenina a Trockého do Ruska, Woodrove Wilson osobně vyřídil Trockému pas a Britové zařídili, že jeho loď byla propuštěna poté, co byla zadržena u Kanady, aby stihl odjet do Ruska.

Lenin byl německým agentem (potvrdily to nové nálezy z r.2014 v Kodani, kde byl nalezen trezor s dokumenty), podle historiků byla tak role Německa ve financování bolševické revoluce obrovská - viz i práce prof.Suttona (ZDE).

Téměř každý občan České republiky má velmi zkreslené představy o průběhu revoluce - nebyl žádný výstřel z Aurory, nebyl žádný útok na Zimní palác, jen jeho převzetí, bez finanční a materiální pomoci z venčí by revoluce nikdy nebyla úspěšná.

Trvalo tři roky (1917-1920), než bolševici obsadili transsibiřskou magistrálu, a je nezpochybnitelné, že nebýt US vojsk, nikdy by Vladivostoku nedosáhli.

 

When President Woodrow Wilson sent U.S. troops to hold the Trans-Siberian railroad, secret instructions were given by Woodrow Wilson in person to General William S. Graves.

We have not yet located these instructions (although we know they exist), but a close reading of the available files shows that American intervention had little to do with anti-Bolshevik activity, as the Soviets, George Kennan and other writers maintain.

- So grateful were the Soviets for American assistance in the Revolution that in 1920, Bolsheviks gave them a friendly farewell :

NewYork Times, 15.2. 1920 (zdroj - prof. A. C. Sutton): Přátelský pozdrav ruských revolucionářů Američanům (klikněte pro zvěšení).

- Po dosažení Vladivostoku (ruského dálného východu, tedy po obsazení transibiřské magistrály bolševiky), poděkovali za US pomoc, např. se zde píše:"..Vůdcové revoluce prohlásili, že Američané jsou opravdoví přátelé, kteří v kritické době zachránili toto (*bolševické) současné hnutí."

/ *tím, že např. ochránili ruský dálný východ před Japonci a ochránili sibiřskou magistrálu, než bolševici sebrali dostatek sil, aby ji obsadili - což trvalo necelé tři roky!! US bankéři poskytli dle Suttona bolševikům v Petrohradě také 1mil USD, o čemž existuje doklad. /

Histories of U.S. Intervention by George Kennan and the Soviets maintain this was an anti-Soviet intervention. In fact, it was nothing of the kind.

 

Proč vlastně kapitalisté podporovali systém, který je chtěl zničit?

A čí dílo bylo základem knihy Komunistický manifest (vyšel 1848)? Byl vlastně autorem spíš Karel Marx nebo bavorský iluminát, studující původně u jezuitů, Dr.Adam Weishaupt? (vyjádření Charlotte Iserbyt přesně o tomto je zde, vyjádření Dr. Waltera Veitha o tomto zde).

Poslechněte si celé video profesora Suttona (zde).

 

Zajímavou v bolševické revoluci je i zcela dominantní role místních židů, nikoliv všech (drtivá většina z 5mil židů v Rusku neměla na bolševismu zájem, dokonce 1.6mil židů bylo vyhnáno v pogromech do USA), ale mnozí revoluci vedli.

V tehdejším Rusku rostla populace, od r.1905 do r.1914 se zvýšila ze 105mil na asi 139mil obyvatel (ZDE). Židé tvořili asi 5mil obyvatel, tedy kolem 4procent.

Přesto velmi dominovali v tzv. revolučních sovětech a nechvalně známé policii pro potírání kontrarevoluce (ČEKA) bylo ve vedení až 80procent židů.

From Robert Wilton’s, “The Last Days of the Romanovs” Published 1920:

According to data furnished by the Soviet press, out of 556 important functionaries of the Bolshevik state, in 1918-19 there were 17 Russians, two Ukrainians, eleven Armenians, 35 Latvians, 15 Germans, one Hungarian, 10 Georgians, 3 Poles, 3 Finns, one Czech, one Karaim, and 457 Jews.

Out of 22 “Sovnarkom” members, Wilton summed up, there were 3 Russians, one Georgian, one Armenian, and 17 Jews.

The Extraordinary Commission of Moscow (Cheka), the Soviet secret police and predecessor of the GPU, the NKVD, and the KGB, was made up of the following:

Out of 36 Cheka’s top officials, one was a Pole, one a German, one an Armenian, two were Russians, eight were Latvians, and 23 were Jews. “Accordingly,” Wilton sums up, “there is no reason to be surprised at the preponderant role of Jews in the assassination of the Imperial family. It is rather the opposite that would have been surprising.”

Ocitujme akademickou studii z r.2010...

 

Akademická studie (bod 5.3) - Účast židů na bolševické revoluci v r.1917

MASARYKOVA UNIVERZITA v Brně, Fakulta sociálních studií

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Židovská emigrace z Ruska 1881–1953. Srovnání carského a stalinského období.

Eva Bártová

...

5.1 - Doposud jsme na Židy nahlíželi (*v této studii) spíše prizmatem teorie "obětního beránka", jako na ty, s nimiž je manipulováno, nikoliv jako na ty, kteří manipulují a sami významně dění a obecnou společenskou situaci ovlivňují.

S bolševickou revolucí přichází kromě nutnosti vzít v potaz celkovou proměnu carského impéria a přechod ke komunismu také potřeba konfrontovat ty nejdramatičtější změny a jevy ve společnosti s elementem židovským, jelikož je obecně známo, že právě Židé stáli v čele revoluce a následně politbyra (zmíníme především Trockého, Sverdlova, Zinověva, Uritského, Litvinova, Sokolnikova, Kameněva, Jaffa, Rjazanova a mnoho dalších).

Většina ruských Židů nikdy myšlenky bolševismu za své nepřijala a bolševický
ekonomický program pro ně byl nepřitažlivý stejně jako Leninovo odmítání národní autonomie. Nicméně už před válkou židovští socialisté nezřídka podporovali Bund (či jej přímo utvářeli) anebo se hlásili k menševické frakci ruské socialistické strany.

 

5.3 - V roce 1920 jeden vlivný americký židovský plátek komentoval revoluci slovy:

"Bolševická revoluce byla především produktem židovského myšlení, židovské nespokojenosti a snahy rekonstruovat" (Weber 1994: on-line verze).

Strůjcem bolševického puče v říjnu 1917 byl sice Lenin (sám z jedné čtvrtiny Žid), ale za organizátora pučistů byl považován Žid Lev Davidovič Trockij, původním příjmením Bronstein.

Jak již bylo řečeno, po Říjnové revoluci patřilo mnoho Židů k předním komunistům.

Z hlediska možné asimilace jim to samozřejmě usnadnilo cestu. Asimilovali se, a to díky tomu, že přijali za svou socialistickou ideu a vidinu světové revoluce, které jim připadaly důležitější než osobní přesvědčení a náboženské vyznání.

 - tolik citace ze studie.

 

Je tu i motiv pomsty, za pomoc Cara Lincolnovi v r.1863, viz dokument Vládci peněz, díl 2., čas 30:00, ocituji: "Motivem byla ale i msta. Jacob Schiff se na smrtelné posteli chlubil, že za pád cara a bolševickou revoluci utratil 20mil USD."

 

Překvapivý nález z r.2014 v Kodani dokazuje, že Lenin byl tajný německý agent (ZDE).

Při renovaci sklepení jednoho skladiště v Kodani našli dělníci množství beden plných dokumentů z let 1917-18, které potvrzovaly, že Vladimír Uljanov, známější jako Lenin, byl po mnoho let německým agentem (společně s Parvusem). Akta ho spojují s významnou německou exportní firmou, která sloužila k převodu peněz a zbraní bolševikům.

Cílem byla revoluce a svržení cara.

Do studia dokumentů se pustili odborníci z Aarhuské univerzity. Tým vedl přední odborník Arnbjørn Sørensen, který konstatoval, že mnohé materiály dokládají dohodu mezi Leninem a tajnou službou. Kromě toho byly nalezeny nejrůznější seznamy zboží a zbraní, které Němci bolševikům dodávali a také popisy některých tajných operací.

Celý komplet dokumentů podle odborníků vrhá zcela nové světlo na bolševickou revoluci. Podle nich byla uskutečněná s podporou německých ozbrojených složek.

Ty měly na revoluci své vlastní zájmy. S Ruskem vedlo císařství válku stejně jako se západními mocnostmi a předpokládalo se, že po svržení carského režimu bude Němcům nabídnut ze strany Ruska mír. Císařství by tak přišlo o jednoho významného nepřítele a statisíce vojáků by se mohly přesunout na západní frontu. Přesně to se také do puntíku vyplnilo.

 

Trockij byl pro změnu najat židovskými bankéři z Wall Street:

U.S. profesor A. C. Sutton, DrSc., napsal knihu "Wall Street a bolševická revoluce".

Zde například uvádí (viz dva odkazy na identická videa s cz titulky ZDE, ZDE):

Trockij neměl v New Yorku žádný příjem (600 USD ročně). Přesto bydlel ve skvělém bytě, zařízeném posledními výkřiky techniky (např. tehdy velmi vzácnou ledničkou) a odjel do Ruska s 10.000 USD ve zlatě, byl tedy bez pochyby vydržovaný.

Prezident W. Wilson mu zařídil pas a Britská vláda přiměla Kanadu, která loď s Trockým zadržela, aby jej nechali v cestě pokračovat (doklady o tomto viz kniha prof.Suttona).

 

 

Další text z roku 1920 opět potvrzuje, že celá událost bolševické revoluce probíhala jinak, než jak ji známe z našich středoevropských učebnic. Článek není anti-semitský, v úvodu to obsáhle Churchill rozebírá a také v závěru vyzývá všechny ostatní (nebolševické) židy, aby odmítli bolševismus - článek má podtitul "zápas o židovskou duši, bolševismus vs. sionismus.

Winston Churchill v článku publikovaném 8. února 1920 v londýnském Illustrated Sunday Herald řekl, že (volně přeloženo z citace níže, plný text v odkazech):

A Struggle for the Soul of the Jewish People...

"Konflikt mezi dobrem a zlem, který neustále probíhá v hrudi člověka, nikdy nedosáhnul takové intenzity, jako u židovské rasy.

Nemůže být větší chyba než přisuzovat každému jednotlivci rozpoznatelný podíl na kvalitách, které tvoří národní charakter. Tam jsou všechny druhy lidí - dobří, špatní a lhostejní - v každé zemi, v každém národě. Nic není více špatně než popírat jednotlivci, z důvodu rasy nebo původu, jeho právo být souzen dle jeho osobních zásluh a chování.

V lidu zvláštní geniality, jako jsou Židé, jsou kontrasty živější, extrémy ještě daleko víc od sebe, následky jsou více určující.

V současné osudné době existují tři hlavní linie politických koncepcí mezi Židy, z nichž dvě jsou užitečné a nadějné, ve velmi vysokém stupni humanity, a třetí absolutně destruktivní.

V násilné opozici vůči celé této (*pozitivní) oblasti židovského úsilí tyčí se schémata mezinárodních Židů. Stoupenci této neblahé konfederace jsou většinou muži, kteří se vzepjali mezi nešťastnými obyvateli zemí, kde jsou židé pronásledováni z důvodu jejich rasy. Většina, ne-li všichni z nich, opustila víru svých předků.

Tato skupina byla hlavní hnací silou každého podvratného hnutí během devatenáctého století; a teď konečně tato skupina mimořádných osobností z podsvětí velkých měst Evropy a Ameriky sevřela ruský lid za vlasy jejich hlav a stali se prakticky nespornými mistry tohoto obrovského impéria.

 Není třeba nijak přehánět roli mezinárodních a většinou ateistických Židů při vzniku Bolševismu a revoluce v Rusku, protože je s určitostí obrovská.

S výjimkou Lenina, všichni ostatní hlavní představitelé byli Židé. Kromě toho, hlavní inspirace a hnací síla (*revoluce) pocházela od židovských vůdců.

Převaha Židů v ruských institucích je ještě více udivující.

A významná, ne-li dokonce hlavní (principiální) část v systému terorismu aplikovaném na zasedání výboru pro potírání kontra-revoluce (Čeka) byla řízena Židy."

uvedl W. Churchill.

 

Klikněte pro zvětšení náhledu (náhled nezobrazuje plný text článku, spodní část textu chybí).

Zdroj ZDE a ZDE (plný text zde).

Mr Churchill's authorship of this article has been authenticated by one of the world's leading Churchill bibliographers, Richard Heinzkill, of the University of Eugene, Oregon.

 

 

 

NEBEZPEČNÝ ŘÁD SKULL&BONES (založený 1832)

Další video profesora Suttona o tomto pro středo-Evropany velmi nepochopitelném fenoménu, kde bolševickou revoluci podporovali skrytě i kapitalistické špičky z Wall Street, je zde, hlavní část ZDE.

Otázka:

"Řekněte mi, jaké konkrétní "úspěchy" dosáhli tito tak speciálně vyšlechtění lidé (z řádu Skull&Bones)?"

prof. Sutton (19:23):

"Třetí moje kniha popisuje dvě války a jednu revoluci, při jejichž vzniku sehráli členové S&B obrovskou roli - v bolševické revoluci v Rusku v r.1917, vzestupu Hitlera k moci (v r.1920 až 1933), ale to považuji spíš za revoluci v Německu než za válku."

"Oba systémy pak udržovali v chodu a vyzbrojovali je, poskytovali technologie i finance oběma stranám. Z jejich vzájemného konfliktu pak vzešla 2. světová válka a v následných dekádách obrovská moc těch lidí, kteří ji tak zásadně ovlivnili - Rusko a Německo se vzájemně obrovsky poškodily, což na desetiletí zdrželo jejich vývoj a moc."

 

Pan T. Roosevelt (27. října 1858 – 6. ledna 1919) nejprve snahy těchto "mezinárodních bankéřů" podporoval (viz vznik FEDu), ale později si uvědomil, co znamená jejich moc.

Před svou smrtí v roce 1919 bývalý prezident Teddy Roosevelt upozornil Američany, co se chystá (NY Times, 27. března 1922):

"Tihle mezinárodní bankéři a podílníci Rockefellerovi Standard Oil ovládají většinu novin a sloupky v těchto listech bijí do návrhů, nebo zapuzují veřejné úředníky, kteří odmítají budovat mocnou zkorumpovanou kliku, která vytváří neviditelnou vládu."

 

Starosta NY John Highland citoval názory prezidenta Roosevelta a káral ty, jež spatřoval, jak uchopují moc nad Amerikou, jejich politickou mašinérii a jejich tisk:

"Abychom se vyhnuli zevšeobecňování, dovolte mi říci, že:

...hlavou této chobotnice jsou podílníci Rockefellerovy Standard Oil a malá skupinka mocných bankovních domů obecně zmiňovaná jako mezinárodní bankéři.

Ta malá klika mezinárodních bankéřů fakticky ovládá U.S. vládu pro své vlastní sobecké účely.


Ve skutečnosti ovládají obě politické strany, píší politické programy, vyhrabávají stranické vůdce, využívají čelní představitele soukromých společností, a uchylují se k jakýmkoliv metodám, aby vtlačili do nominací na vysoké veřejné úřady jen kandidáty ochotné poslouchat zkorumpované velké společnosti...

Tito mezinárodní bankéři a podílníci Rockefellerovi Standard Oil ovládají většinu novin a časopisů v této zemi."

(veškeré citace z dokumentu Vládci peněz, díl 2., čas 39:55, zde):

 

 

 

TAKTIZOVÁNÍ BRITÁNIE JAKO HLAVNÍ PŘÍČINA VZNIKU

PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY?

(viz obsáhlý a podrobný text, blog č. 4 v horní části).

Přináším pohled Starikova, o tom jak Británie manipulovala velmoci do války. Rusko mělo uzavřenou smlouvu s Francií, která zahrnovala i povinnost vojenské vzájemné pomoci při napadení jednoho ze států.

Ovšem Británie měla s Ruskem uzavřený jiný typ dohody - řešila nějaké věci kolem Afghánistánu, Indie, ale nebylo tam ani slovo o vojenském závazku obou zemí.

A Británie toho plně využila, smlouva známá jako Entente (Trojdohoda) bude uzavřena až po začátku války.

Tento následující článek nám dá opět další potvrzení, že snaha poškodit Rusko (následně také Německo) existovala už v první světové válce, byla zcela záměrná. A později se dozvíme, že existovala i ve válce druhé, kde bohatí bankéři opět manipulovali Rusko a Německo do vzájemné války (vyzbrojovali Hitlera, bez nich by nikdy nebyl schopen válku začít).

Jde opět o velmi zajímavé nahlédnutí za kulisy světa, kde Britové (a Francie) manipulují Rusko a Německo, aby neohrozily jejich zájmy a moc (stejně, jako předtím v r.1863 manipulovala Británie US válku za sjednocení Unie - válku Severu proti Jihu, nebo jako Británie manipulovala válku mezi hinduisty a muslimy v Indii, rozdělením Bengálska v r.1905).

 

Starikův pohled na zásadní souvislosti - britský ministr zahraničí, sir Edward Grey, lhal Německu (že Británie zůstane neutrální) a lhal Rusku (že Británie půjde do války).

Postoj Britů manipuloval mocnosti přímo do války.

 

"Takto se staré anglické soukromé vládě opětovně podařilo přinést do Evropy masakr…"

Alfred von Tirpitz, německý velkoadmirál.

 

Později byli politici různých zemí dotazováni, jak bylo možné, že:

...nejkrvavější válka v lidské historii přišla jakoby "z ničeho nic"?

Většina z nich bezradně rozhodila rukama, někteří z katastrofy vinili nepřátele své země.

Pouze Lord Edward Grey, vikomt z Falladonu, který působil jako ministr zahraničí Velké Británie v letech 1906-1916, se k diskuzi nepřipojil, skromně mlčel a ani později nenapsal žádné podrobné memoáry, jen neurčitá vyjádření.


Sir Edward Grey, britský ministr zahraničí 1906-1916 (zdroj:Wikipedie).

Byl bratrancem lorda Halifaxe a svou kariéru v zahraničích otázkách nastoupil v kabinetu ministerského předsedy Rosebery, přitom Rosebery i Grey patřili do skupiny tzv."imperialistů liberální strany" (1880-1891), kteří byli spojeni v Round Table Group (viz 4. kapitola níže).

Více zde:

Český zdroj Zvědavec: 1. část textu Starikova ZDE, 2. část ZDE.

 

Obsáhlý článek je ve zkrácené podobě i na blogu č.4 (lehce nad polovinou stránky), ocitujme ukázku:

Po atentátu v Bělehradě (v Srbsku, spřízněném rodinnými vazbami s carským Ruskem) vznáší Rakousko-Uhersko za podpory Německa nároky na Srbsko. Jaká situace povede k válce a jaká ne? Scénář je následující:

Bělehrad vzdoruje, podporován zárukami Ruska. Aby vznikla válka, pak...

Rakušané a Němci museli být přesvědčeni, že Petrohrad (Rusko) nezasáhne na straně Srbů a omezí svoji reakci na diplomatické odsouzení.

Pokud by Rakousko a Německo tušily, že se Rusko do války zapojí, nikdy by se do akce proti Bělehradu nepustily, neboť Rakousko a Německo věděly, že by to znamenalo také válku s Francií, nakonec i s Anglií, v důsledku francouzsko-ruské aliance - Trojdohody (z francoužštiny "Entente").

První světové válce tak bylo možné snadno zabránit. Stačilo, aby Británie řekla Německu, že v případě války v Evropě nezůstane neutrální a postaví se na stranu svých spojenců z Trojdohody. Faktem je, že až do začátku první světové války nebyla aliance Trojdohody (Entente) ošetřena žádnou smlouvou!

 

Ve skutečnosti šlo o tři zcela oddělené dokumenty, z nichž pouze jeden (mezi Francií a Ruskem) se týkal vojenských závazků: 

Prvním dokumentem byla úmluva mezi Anglií a Francií, která tento blok Entente iniciovala. Popravdě byla o Newfoundlandu, Západní Africe, Siamu a Egyptu a není tam ani slovo o vojenských závazcích v případě války.

Druhým dokumentem byla úmluva mezi Ruskem a Británií z r. 1907, která rozdělovala sféry vlivu v Persii, Afghánistánu a Tibetu. Nic mimo to, ani slovo o vojenských závazcích.

Třetí dohoda, na které byla aliance Entente založena, byla mezi Francií a Ruskem a byla podepsána Alexandrem III. To byl jediný reálný dokument, týkající se vojenských závazků.

Podle něj byli Francouzi nebo Rusové vázáni okamžitě vyhlásit válku jakékoliv mocnosti, která by napadla buď Rusko, nebo Francii.

Tyto vojenské závazky vůči sobě navzájem se tedy týkaly jen Paříže a Petrohradu. Skutečná alianční smlouva byla podepsána zeměmi Trojdohody teprve až po začátku první světové války.

 

A právě tehdy dorazil na politickou scénu lord Edward Grey, který zastával ve vládě Jejího veličenstva úřad, na kterém závisel onoho horkého léta 1914 osud životů milionů lidí. Uklidňoval německého císaře Vilhelma II., že Rusko do války nepůjde, a naopak v Rusku jednal tak, aby nedošlo ke smírnému řešení a Rusko se zapojilo do války.

Že jde o postup (uplatněný r.1914), dobře známý Britům z Bengálska (1905), kde zažehli konflikt, aby "Ind bojoval s Indem a nikoliv s Britem", je zcela zřejmé.

 

Jednání sira Grey s Německem - 6. července 1914.

Byla to vynikající příležitost ukázat německému velvyslanci britský jednoznačný postoj, ale místo toho sir Grey řekl, že:

"Británie nemůže tolerovat zničení Francie".

Diplomaté vždy mluví zvláštním jazykem, než vždy srozumitelným běžným smrtelníkům, ale diplomaté si vzájemně dokonale rozumí. V mnoha ohledech spočívá jejich práce v interpretaci vzájemných náznaků a schopnosti mluvit, aniž by něco řekli. Přeloženo do "lidského" jazyka, britský výraz "nemůže tolerovat zničení Francie" znamenal následující:

- Petrohrad vedl jistá jednání s Londýnem.

- Británie nedává Rusku žádné bezpečnostní záruky.

- V případě vojenského konfliktu mezi Německem a Ruskem zůstanou Britové mimo konflikt.

Jedinou věcí, která Brity znepokojuje, a proti které se rozhodně postaví, je vojenská porážka Francie.

Tolik informací můžete vložit do krátké věty. Tudíž aniž by se chytil na německou vějičku, sir Grey naznačuje "mezi slovy" Němcům, že zničení Ruska Velkou Británii netrápí.

 

Jednání sira Grey s Ruskem - 8. července 1914.

8. července šéf britského ministerstva zahraničí popsal vážnost situace, které Rusko čelí.

Sir Grey nepochyboval, že Rakousko zaútočí, dokonce vyjádřil názor, že Rusko by mělo Srbsko bránit. Navíc velmi zdůrazňoval nepřátelství Německa vůči Rusku. Poukázal na to, že podle jeho znalostí se směr německých vojenských operací v případě konfliktu brzy přesune ze západu na východ.

Edward Grey předvedl vynikající představení – když mluvil s německým velvyslancem, byl optimistou, s ruským byl sklíčeným pesimistou. Když se ruský velvyslanec Benckendorf pokusil vykreslit situaci v lepším světle, Grey silně namítal a řekl:

"že se mu nelíbí informace, které obdržel z Vídně. Situace je velmi vážná."

 

Když zasel sémě pochybností v ruské vládě, 9. července se britský ministr zahraničí sir Grey opět setkal s německým velvyslancem Lichnowskym.

Grey mluvil zdlouhavě o mírumilovné náladě v Rusku.

Obezřetný německý velvyslanec se v souladu se svými pokyny zeptal, jestli by Británie souhlasila s tím, že by působila jako zklidňující síla v případě rakousko-srbského konfliktu?

- Lord Grey německého velvyslance Lichowskyho ujistil, že:

"Učiní vše, co je možné, aby zabránil válce mezi velkými mocnostmi."

"Řekl jsem," napsal Grey ve svých pamětech, "že pokud rakouské akce proti Srbsku budou prováděny v rámci jistých omezení, bude samozřejmě relativně snadné přesvědčit Petrohrad, aby to toleroval."

Zároveň velvyslanec zpravil Berlín, že "ze sira Greye vyzařoval optimismus".

Grey mluvil tak nadšeně a vášnivě, že to byla slova, které chtěli Němci slyšet. Toto velvyslanec napsal ve svém telegramu do Berlína:

"(Sir Grey) ujistil, že k tomu, co řekl 6. července, nemá co dodat a může jen zopakovat, že na jednu stranu byly uzavřeny dohody mezi Velkou Británií, Francií a Ruskem, ale na druhou stranu Velká Británie nevstoupila do žádných tajných závazných dohod týkajících se války v Evropě."

 

 

 

 

Ovšem je to vše ještě mnohem horší, tito lidé v pozadí (MEZINÁRODNÍ BANKÉŘI) podporovali i vzestup Hitlera, SITUACE SE OPAKUJE - SVĚT JE OPĚT MANIPULOVÁN DO VÁLKY.

(profesor Sutton v r.1980 zde)

 

THE GUARDIAN, 2004

How Bush's grandfather helped Hitler's rise to power.

George Bush's grandfather, the late US senator Prescott Bush, was a director and shareholder of companies that profited from their involvement with the financial backers of Nazi Germany.

The new documents, many of which were only declassified last year, show that even after America had entered the war and when there was already significant information about the Nazis' plans and policies, he worked for and profited from companies closely involved with the very German businesses that financed Hitler's rise to power.

It has also been suggested that the money he made from these dealings helped to establish the Bush family fortune and set up its political dynasty.

Dokonce i poté, co Amerika vstoupila do války s Německem, a co už byly známy spolehlivé informace o plánech a politice nacistů, Prescott Bush pracoval a profitoval ze (zisku) společností, které byly úzce spojeny s těmi německými podniky, které financovaly vzestup Hitlera.

Peníze z těchto obchodů pomohly založit rodinné jmění Bushů a etablovat jejich politickou dynastii.
 

 

THE TELEGRAPH, 2013: Never mind the Czech gold the Nazis stole...

The Bank for International Settlements (B.I.S.) actually financed Hitler’s war machine.

Hjalmar Schacht (left), Hitler's finance minister, with his close friend Montagu Norman, Governor of the Bank of England from 1920 to 1944 Photo: GETTY

 

Ocitujme, jak Bank of England jen 6 měsíců před začátkem války poslušně přeposlala 40 tun českého zlata nacistům, přes Basilejskou banku BIS ve Švýcarsku...

The documents reveal a shocking story: just six months before Britain went to war with Nazi Germany, the Bank of England willingly handed over £5.6 million worth of gold to Hitler – and it belonged to another country.

Winston Churchill demanded to know how the government could ask its citizens to enlist in the military when it was “so butter-fingered that £6 million worth of gold can be transferred to the Nazi government”.
 

 

Allen Dulles - jak se stal šéfem CIA?

Prezident Franklin D. Roosevelt na radu šéfa námořnictva Frank Knoxe pověřil pana William J. Donovan, aby se stal jeho důležitým vyslancem (to i při důležitých jednáních v Anglii).

V r. 1941 je přímo pro Donovana založena funkce koordinátora informací (Coordinator of Information, COI), neboť US rozvědky byly rozčleněny na mnoho nespolupracujících (izolovaných) částí. Každá národní složka (armáda, námořnictvo, FBI, ministerstvo zahraničí a další) chtěla mít vlastní výzvědnou službu.

Donovan se pustil do centralizace výzvědných služeb, v r.1941 zakládá sídlo v New Yorku, v Rockefeller Centru (místnost 3603), požádal Allena Dullese, aby úřad vedl.

13. června 1942 se COI mění na OSS, The Office of Strategic Services, jako ne-vojenská agentura, jakýsi doplněk již existující U.S. military intelligence services G2 (str. 39, ALLEN DULLES, THE OSS, AND NAZI WAR CRIMINALS - Kersting von Lingen, vydala US pobočka University of Cambridge v r.2013, zde).

Donovan se vrací do aktivní služby v armádě, na pozici plukovníka, OSS je civilní výzvědná služba US vlády, pracující pod supervizí armády. Přesvědčuje Roosevelta, že je třeba pro podporu armádních operací používat špionáž a psychologickou válku.

Kombinací špionáže, propagandy a psychologické války (což Britové nazývali SOE, Special Operation Executive) chtěl porazit nacistické Německo a Hitlera.

 

V OSS se vytvořily dvě hlavní skupiny:

Skupina kolem Allena Dullese se identifikovala s ideály německého vzdoru, snažila se spolupracovat s německými partnery a viděla spásu - po (budoucí) porážce nacistů - v silném Německu, působícím jako protiváha k Sovětskému svazu.

Druhá skupina F. Neumanna a H. Marcuse chtěla navíc v Německu dosáhnout změny režimu (podporovala spíš levicové hnutí), s použitím sabotáží.

 

V počátku r.1943 vojenští poradci zformulovali názor, že na ideologii založený konflikt o dominanci v Evropě bude po porážce nacistického Německa vést ke konfliktu západu a Sovětského svazu (i když Britové namítali, že prvních pět let po válce nebude hrozit ozbrojený konflikt se Sovětským svazem).

Studená válka začala v r.1944, kdy byl tento názor akceptován. Změna vojenské koncepce měla svůj jasný dopad i na práci tajných služeb, výsledkem byla operace Sunrise, po válce byla z OSS vytvořena Central Intelligence Group (CIG), která se v roce 1947 změnila na CIA.

 

Operation Sunrise/Operation Crossword (březen 1945)

 - Allan Dulles a Awerell Harriman (velvyslanec US v Moskvě) se pokoušeli za zády Stalina domluvit ve Švýcarsku možnost, aby nacisté nemuseli projít bezpodmínečnou kapitulací, Sovětský svaz toto jednání s nacisty odmítl.

During World War II, Operation Sunrise (sometimes called Operation Crossword) was a series of secret negotiations conducted in March 1945 in Switzerland between representatives of Nazi Germany and the Western Allies to arrange a local surrender of German forces in northern Italy.

One of the most notable parts of the operation was secret negotiations between Waffen-SS General Karl Wolff and Allen Dulles on 8 March 1945 in Luzern.

On 12 March the U.S. ambassador in the USSR, W. Averell Harriman, notified Vyacheslav Molotov of the possibility of Wolff's arrival in Lugano to conduct negotiations on the German Forces surrender in Italy. On the same day, Molotov replied that the Soviet government would not object to negotiations between American and British officers and Wolff, provided that representatives of Soviet Military Command could also take part in them.

On 22 March Molotov, in his letter to the American ambassador, wrote that:

"for two weeks, in Bern, behind the back of the Soviet Union, negotiations between representatives of the German Military Command on one side and representatives of American and British Command on the other side are conducted. The Soviet government considers this absolutely inadmissible."

(- tyto momenty zpracovali Sověti i ve známém TV seriálu 17. zastavení jara)


 

 

Detaily o bance B.I.S. spolupracující s nacisty, o pokusu ji zrušit - viz článek:

Allen Dulles: The Postwar Years

Zástupci Norska a USA (pánové Morgenthau a White) také podporovali rozpuštění švýcarské banky BIS (the Bank of International Settlements) v Basileji, která měla úzké vazby na nacisty a spravovala nacistické zlato během války.
 

Usnesení v tomto smyslu bylo schváleno na konferenci v Bretton Woods v červenci 1944, ale nebylo nikdy vykonáno.

/ *páky oligarchů v pozadí tomu zabránily /.

Jak je popsáno na Wikipedii:
... Norská delegace předložila důkazy, že BIS je vina z válečných zločinů, a dala návrh na rozpuštění banky; Američané, konkrétně prezident Franklin Delano Roosevelt a Henry Morgenthau, podpořili tento návrh.

To vyústilo v boj mezi (na jedné straně) - několika evropskými národy, americkou a norskou delegací, které vedli pánové Henry Morgenthau a Harry Dexter White a (na druhé straně) - britskou delegací, vedenou John Maynard Keynes a Chase Bank, zástupkyní Dean Acheson, kteří se pokusili vetovat rozpuštění banky BIS.

Zrušit banku se nakonec nepodařilo - v dubnu 1945, nový prezident Harry S. Truman a Britové odložili rozhodnutí o zrušení, rozhodnutí o likvidaci BIS bylo pak oficiálně zrušeno USA a Brity v roce 1948.

As the CIA director, Allen was a close advisor to the U.S. president until 1961, at the same time that his brother John Foster was secretary of state and his sister was a policy analyst at the German Desk of the State Department.

The prominence of the anti-communist stance in U.S. foreign policy was attributable in part to the presence of the two Dulles brothers in such influential position. For example, in 1953 and in conjunction Jackson Commettee, Allen Dulles presented to President Eisenhower guidlines for a campaign in psychological warfare particulary in the Soviet sphere of influence.
 

 

J. F. Kennedy (president USA) a Allen Dulles (šéf CIA). Kennedy chtěl omezit vliv FEDu a omezit vliv Dullesovy CIA ("roztrhám ji na tisíc malých kousků a pošlu po větru"). Byl zastřelen, což dodnes vzbuzuje otázky, kdo vlastně skutečně vládne v USA - demokracie nebo oligarchové?

 

O této švýcarské bance BIS píše třeskutě také Jan Schneider na blogu Židovských listů, kde v r.2010 publikuje text se skandálními detaily o Rockefellerově společnosti Standard Oil (tu pečlivě rozebírá profesor Sutton v r.1980 zde):

 

Židovské listy: "Jan Schneider - Ekonomické aspekty 2. sv. války."

"Budou tací, kteří budou varovat: "Nepodléhejte konspiračním teoriím!".
My se však nebudeme zabývat konspiračními teoriemi, nýbrž konspirační praxí."

Prezident BIS Thomas H. McKittrick byl - zřejmě nikoliv náhodou - velmi dobrým přítelem zpravodajského důstojníka Allena Dullese, "zakrytého" funkcí amerického velvyslance v Bernu (více o Bernu zde, strana 46, OSS byla předchůdkyní CIA).

Rockefellerova firma Standard Oil (kapitálově propojená s IG Farben) prodala v letech 1939-1940 nacistům 500 tun tetraetylu (přísada do leteckého benzínu, díky níž byla Luftwaffe schopna bombardovat Anglii).

Hermann Göring zaplatil jedenáct milionů dolarů Standard Oil za užívací práva k rumunským ropným polím. Standard Oil chtěl v roce 1941 převést svou maďarskou pobočku na IG Farben (nestalo se tak pouze díky zásahu amerického ministerstva financí).

V témže roce (1941) dostali američtí zpravodajci informaci, že pobočka Standard Oil, sídlící na ostrově Aruba (Nizozemské Antily), dodává nacistům přes Španělsko ropu.

Její lodi měly imunitu zajištěnu náměstkem ministra obrany Jamesem Forrestalem. Ministr vnitra Harold Ickes chtěl tento obchod zrušit s poukazem na platný "Trading with the Enemy Act" (*zákon zakazující spolupráci s nacisty) z 13. prosince 1941. To byla poslední věc, o kterou se jako ministr pokusil.

Ale nebyl sám, kdo měl srdce a svědomí.

V roce 1942 chtěl zástupce generálního prokurátora Truman Arnold zahájit stíhání Standard Oil pro činnost proti zájmům státu.

Standard Oil však rychle vysvětlila vládě, že válečné úsilí závisí na dodávkách její ropy a ty by se mohly zastavit.

Podobně bratři Dullesové zase pohrůžkou, že zastaví dodávky ropy do Británie, zabránili zveřejnění svých vztahů s IG Farben.

(*v soudním procesu v Norimberku tak o tomto nezazní ani slovo, viz odkaz na práci prof. Suttona)

A (oligarchická) obchodní karavana táhla dál.

 

 

Prof. Anthony C. Sutton, DrSc., k tomu v r.1980 dále uvádí (zde):

( 08:00 - 13:00min - Jak to bylo s financováním Hitlera?)

Pomohly firmy úzce propojené s U.S. korporacemi, např. I.G. Farben, ale také německá General Electric (AEG), která byla v té době pod kontrolou U.S. General Electric, také fy OSRAM, kde U.S. GE vlastnil akcie a podíl ze zisku fy OSRAM.

Hitlerovi k moci a k vybudování válečné mašinérie pomohly dále firmy jako ...Ford, Standard Oil (Rockefeller), zde šlo např. o dodávky technologií a patentů na výrobu syntetického benzinu - jeho části "tetraethylolova", bez kterého nelze vyrobit vysokooktanový benzin pro letecké motory, neboť Německo nemělo ropu a používalo syntetický benzin vyráběný z uhlí (což bez U.S. patentů nebylo možné).

Např. I.T.T. - International Telephone and Telegraph byla ve velmi vřelém vztahu s nacisty, prostřednictvím Dr.Kurt Baron von Schröder, který byl ředitelem německé pobočky I.T.T., tato firma kontrolovala výrobu elektrických zařízení, ale také např. továrnu Focke-Wulf, která vyráběla stíhací letadla pro Luftwaffe.

Standard Oil budoval v Německu od r.1933 rafinérie na naftu a benzin (asi 40-50pct bylo třeba pro Luftwaffe a Wehrmacht).

I.G. Farben přispěla Německu asi 60pct potřebných výbušnin, které byly vyžadovány Wehrmachtem, byla propojena se Standard Oil technicko-finanční dohodou, zahrnující sdílení potřebných patentů, byla zde i další propojení, s pomocí pobočky I.G.Farben v USA.

Například pan Walter C. Teagle byl členem dozorčí rady jak Standard Oil tak I.G. Farben, a nebyl sám.

 

 

Podle různých informací měla spolupráci s nacisty ospravedlnit poválečná "Studená válka" se Sovětským svazem. Ovšem to podle mnohých nebylo vše...

Allen Dulles post war years (zde, zde):

A version of the Morgenthau-White Plan was approved by Truman in May 1945 as JCS (Joint Chiefs of Staff policy) 1067, which directed the U.S. forces of occupation in Germany to "...take no steps looking toward the economic rehabilitation of Germany."
 


But both McKittrick (BIS) and Allen Dulles had a quite antithetical vision for Germany – that its economy should indeed be rehabilitated, and eventually made the underpinning for a more united Western Europe.

Thus “Dulles and others began to campaign against…JCS 1067,” and for its replacement by what later came to be known as
the Marshall Plan.

 

On one level this was a conflict between powerful individuals:

Harry Dexter White, byl po válce architektem Mezinárodního měnového fondu (IMF).

White in Washington (Morgenthau soon retired), versus the banker McKittrick and the lawyer Allen Dulles, both of whom returned after World War II to Wall Street.

But it was also an institutional conflict between Washington and Wall Street:

...because each center was initially united behind conflicting visions for the future of Germany, and also for the future of the pre-war international banking system uniting Germany and America – at the heart of which was the BIS.

Another way to say this is that it was a contest between the conflicting visions of the state (Washington) and the deep state (Wall Street).

 

In this contest, as in many others at this time, Washington lost, and Wall Street won:
 

The Dulles brothers and their allies, who argued that Germany must be rebuilt as rapidly as possible as a bulwark against the Soviet Union, triumphed over Morgenthau and White.

The BIS returned the looted Nazi gold, and the calls for its dissolution faded away.

There are various reasons for Wall Street’s victory.

Prominent among these were the death of Roosevelt and his replacement by Truman with his conservative Secretary of State James Byrnes. Perhaps even more important was the brutish behavior of Stalin in eastern Europe, and the revelation (thanks to the 1946 defection of a Soviet code clerk in Ottawa), that Moscow had a robust network of spies in the west. These and other factors soon made Washington agree to the replacement of JCS 1067 by the Marshall Plan (which perhaps would have been better called the Dulles Plan).

 

Bratři John Foster Dulles a Allen Dulles


But there were deeper aspects to the conflict.

The Dulles brothers were determined to destroy*, not just a plan for Germany which they disliked, but the Democratic New Deal by which the party under first Roosevelt and then Truman had restricted the traditional freedoms of Wall Street, and were now threatening to break up the oil cartel.

 

*the battle for America’s soul: The Devil’s Chessboard

Dulles’s decade as the director of the CIA—which he used to further his public and private agendas—were dark times in American politics.

Calling himself “the secretary of state of unfriendly countries,” Dulles saw himself as above the elected law, manipulating and subverting American presidents in the pursuit of his personal interests and those of the wealthy elite he counted as his friends and clients—colluding with Nazi-controlled cartels, German war criminals, and Mafiosi in the process. Targeting foreign leaders for assassination and overthrowing nationalist governments not in line with his political aims, Dulles employed those same tactics to further his goals at home, Talbot charges, offering shocking new evidence in the assassination of President John F. Kennedy.

An exposé of American power that is as disturbing as it is timely, The Devil’s Chessboard is a provocative and gripping story of the rise of the national security state—and the battle for America’s soul.



 

 

A nakonec dvě zcela soudobá varování, před stejnou skupinou lidí:

3. října 2014 se k oligarchii v USA vyjádřil i bývalý šéf úřadu Colin Powella, plukovník Lawrence Wilkerson, který řekl (zde):

"USA dnes ovládají oligarchové, kteří disponují obrovským jměním. Když začnete sondovat a analyzovat, zjistíte, že v tom zmatku jsou centra (moci). A to, co chtějí, je v podstatě bohatství a moc.

Od 1.světové války vydělává malá skupina v USA obrovské peníze na válčení, což mi dnes dělá největší starosti, neboť oni mají zájem na KONSTANTNÍM VÁLEČNÉM STAVU, protože jsou v pozadí VŠECH válčících stran a vydělávají tím obrovské peníze.

 We made a ton of money off of World War I, and we really didn't contribute a whole lot, if you'll remember. We were only really there substantially for a very short period of time, roughly April 1917 to Armistice Day.

So there is a group that's interested in this kind of thing--and this group alarms me probably more than any other in the world,

...and particularly my own country--that is interested in a constant state of war, or as near a constant state as possible, because they sit behind all the belligerents and make money.

 

a druhé varování:

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

Nová studie upozorňuje, že:

"...světovou ekonomiku z velké části ovládá poměrně malá skupina nadnárodních společností, většinou bank."

40 procent ekonomické hodnoty nadnárodních společností je skrz komplikovanou síť vlastnických kanálů kontrolováno skupinou 147 nadnárodních firem, které samy sebe plně kontrolují. Tři čtvrtiny z nich jsou banky.

Studie tří odborníků na složité systémy, Stefanie Vitaliové, Jamese B. Glattfeldera a Stefana Battistona, ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu, potvrdila obavy newyorské iniciativy Occupy Wall Street, méně než půl procenta společností ovládá svět, což souhlasí s jejich názorem, že méně než 1pct lidí ovládá veškeré zdroje společnosti.

Studie spojuje matematické modely používané pro výzkum přírodních systémů s veškerými dostupnými údaji o korporátních společnostech, aby zjistila vlastnictví nadnárodních společností. "Realita je příliš složitá, a proto je nutné se vyhnout všem dogmatům, ať už konspiračním teoriím nebo volného trhu. Naše studie vychází z reality," prohlásil James Glattfelder, jeden z autorů studie.

Tato struktura odhalila rozhodujících 1318 vzájemně vlastnicky propojených společností – každá z nich se dvěma nebo více firmami, průměrně s dvaceti.

Po dalším výzkumu vlastnické sítě tým tří curyšských odborníků zjistil, že:

Mnoho (z těchto 1318) společností je propojeno se "super skupinou" 147 nadnárodních, ještě víc vzájemně provázaných korporací. A ty tímto způsobem kontrolují 40 procent globální ekonomiky.

Většinu z nich tvoří finanční instituce, mezi prvními 20 je například Barclays Bank, JP Morgan Chase či Goldman Sachs, dále také Deutsche Bank, Franklin Resources, Credit Suisse Group, Société Générale, Morgan Stanley, atd.

 

 

 

Tuší vůbec jednotliví hlasatelé "pravdy a lásky", proti jak mocné skupince lidí stojí?

Co je příčinou toho jevu, že se stále od 17. století nedaří naleznout recept na pokojné soužití? Jakou roli v tom hrají náboženství, francouzské a jiné revoluce, naše moderní konzumní společnost s anonymními městy a významně odlišným životním stylem, od našich strádajících předků? Proč tolik trpí příroda na planetě, jak může moderní západní společnost fungovat lépe?

A máme ještě vůbec pud sebezáchovy?

Pro pochopení faktu, proč tomu tak je, proč neustále selhávají nejrůznější "vyznavači pravdy a lásky" nad malým procentem vyznavačů "chamtivosti a sobeckého kořistění",

proč opakovaně nefungují nejrůznější varování (knižní, dnešní moderní internetová, různé blogy, videa nebo prohlášení) se zamyslíme v další kapitole.

Tato kapitola se snažila vykreslit obrysy a dílo té malé skupiny mocných.

 

Konec druhé kapitoly, vyčkejte prosím na další pokračování textu.

 

napsal

Pavel Sedlák

 

(odkazy na zdroje v textu)

 

 

 

 

 

KAPITOLA TŘETÍ

CÍRKEV VS. DEISMUS A SVOBODNÉ ZEDNÁŘSTVÍ,

GLOBÁLNÍ KORPORACE VS. RODINA,

ANEB ZÁPAS O SPOLEČNOST (A KVALITU VZDĚLÁNÍ).

7. 12. 2015

 

motto

Laskavým čtenářům doporučím, pokud se pustí do čtení této náročné a obsáhlé kapitoly, aby četli pomalu a hlavně opravdu nic nepřeskakovali, tento text není stavěný na letmé rychlo-čtení.

Vyčkejte také se zbrklým přijímáním předčasných závěrů a rychlých soudů, spíš pomalu studujte nastíněné indicie. Tato historie je velmi důležitou částí poznání, poměrně složitou a nejednoznačnou, ale bez jejího pochopení se všemi souvislostmi je těžké postoupit dál.

 

 

Církev (západní - Římskokatolická) dlouho odmítala poznatky vědy. Proces osvícenství předznamenal naši moderní civilizaci (a jistý ústup síly Církve), takže moderní Evropu dnes tvoří jakési tři hlavní složky:

- historické společenské a církevní kořeny

- vliv obchodu a peněžnictví

- vliv vědy a jejích vynálezů

 

Tyto tři skupiny se vzájemně velmi ovlivňují, jsou propojeny.

Například významní vynálezci (Edison, Einstein) byli často členy různých filantropických kulturně-společenských spolků, kde se potkávali třeba s významnými investory a bankéři (dnes jim říkejme třeba think-tank spolky, dostaneme se k těmto moderním vlivovým skupinám blíže v závěrečné kapitole).

Někteří filosofové dneška tvrdí, že "ateismus moderní vědecké společnosti se vyčerpal a narazil na své hranice možností, společnosti chybí ideje a rozkládá se".

 

viz Tradice výchovy - Richard Jedlička a kol. autorů, Univerzita Karlova, 2014

Americký profesor Ch. Dawson píše již v roce 1961: "Skutečnou hrozbou pro rozvoj západní kultury...není racionální nepřátelství rozhodné menšiny, nýbrž velké množství názorů, které nejsou anti-religiozní, ale sub-religiozní. (*anti-religiozní = proti-náboženské, sub=oddělené od víry, ateistické). Takže jejich autoři nepociťují žádné duchovní potřeby, které křesťanství vyplňuje."

Toto je nový postoj, se kterým se evropský prostor za svou 2000let trvající historii nikdy nesetkal.

Tradičními nepřáteli (*evropského křesťanského prostoru) byli vždy jinověrci, nikdy však KOLEKTIVNÍ LHOSTEJNOST. Posledními velkými idejemi (myšlenkami), které se proti sobě postavily, byly křesťanský monoteismus a deistický kult.

(str.91 - 94): Běžný občan se vzdal práva na rozhodování, jakousi výměnou za "pohodlný servis".

Celý svůj život může trávit ve vysoce organizovaných umělých jednotkách - ve škole, posléze ve firmě, úřadě, státní službě - a jeho úspěch či neúspěch závisí pouze na (i jen dočasné) míře loajality s tímto systémem.

"DEMOKRACIE BEZ IDEJÍ pomáhá prosazovat zájmy jednotlivců a lobbistických skupin, které postupně přeměňují demokracii v oligarchii."

 

Církev zpočátku bojovala s Deismem, který významně ovlivnil i vznik Spojených států (1783). V pozdějších bouřích - ve francouzské revoluci (1789), v bolševické revoluci v Rusku (1917) nebo v Maďarsku (1919, Béla Kun), v mnoha dalších bouřích (Mexiko, Mazziniho Itálie r.1848 - 49, vzestup nacismu v Německu 1922-1935, atd.) byla společnost směřována pro úplné potlačení vlivu církve.

Tyto události byly ovlivňovány a podporovány ze strany některých skupin stejně, jako později proces rozvolnění rodiny - podpora volné lásce, potratům, spíš hojnému konzumu než skromnosti, spíš sobeckému individualismu než charakteru, apod.

Jak probíhal zápas, na jehož konci stojí dnešní moderní člověk (spotřebitel), který je velmi svobodný (to včetně svobodného sexu a svobodného potratu), kde počet rozpadlých rodin neustále vzrůstá a anonymita měst tiše přihlíží podivným kriminálním činům, kde někteří lidé zmlátí nebo zabijí jiné, pouze pro svoji zvrácenou "zábavu"?

Je zde několik velmi důležitých milníků, které bychom v našem vyprávění - než se dostaneme k jeho závěru v další kapitole - neměli minout. Proto nepřeskakujte tuto velmi významnou, byť trochu méně přehlednou kapitolu.

 

 

CO PŘEDCHÁZELO OVLIVŇOVÁNÍ MODERNÍ LIDSKÉ SPOLEČNOSTI?

Připomeňme si nejprve, že na počátku francouzské vzpoury zafungoval jako "roznětka" výbuch sopky, který na několik let zastínil celou severní polokouli planety, což snížilo zemědělskou produkci. Jde o zajímavý příklad, že "roznětkou" změn ve společnosti se mohou stát různé události, i ty nahodilé.

K hospodářským problémům Francie se přidala i vážná nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783. Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let.

Následující kapitola ukáže "podhoubí", ze kterého vznikl náš svět. Je důležité pochopit, jak toto podhoubí vypadalo.

 

Jak a proč na revoluci ve Francii reagoval papež Pius VI.?

Ocitujme z pasáže o francouzské revoluci:

Po dlouhých dohadech se proto třetí stav rozhodl vytvořit 17. června Národní shromáždění. K tomu se připojila i část šlechty a kněží, kteří byli donuceni přísahat státu. Duchovní, kteří odmítli, nesměli nadále vykonávat své kněžské funkce.

Sedmdesátník papež Pius VI. (papež od roku 1775) odmítl podepsat a odsoudil toleranci přísahy (La Déclaration des Droits de l'Homme), i když ho o to prosil Ludvík XVI., který nakonec dekret 26. prosince 1790 sám podepsal.

 

 

Ocitujme z díla historika Malého (ZDE):

(viz blog č.2 - uprostřed, s velmi obsáhlou statí o osvícenství i moderních událostech)

 

Velká francouzská revoluce byla dílem zednářů spíše anglického ritu, odmítajících křesťanství se vším všudy. K nim měli blízko tzv. Ilumináti, založení roku 1776 v Bavorsku Adamem Weishauptem.

 

JAKOBÍNSKÁ DIKTATURA - DEISTICKÝ KULT "NEJVYŠŠÍ BYTOSTI"

Bylo povražděno a utýráno mnoho katolíků, zejména v letech jakobínské diktatury, v době, kdy katedrála Notre Dame byla vypleněna a na oltář postavena zpustlá zpěvačka Maillardová jako "bohyně rozumu" (i později, kdy tento kult byl nahrazen deistickým kultem tzv. "Nejvyšší bytosti").

Jen v samotné Paříži během jediného roku krutovlády jakobínů 1793-4 bylo gilotinováno cca 6 000 lidí, z toho více než polovina katolíků, kněžích, řeholníků a řeholnic i laiků, jen proto, že se nechtěli vzdát své víry.

Pověstný "lyonský kat" Joseph Fouché nechal cca 200 000 lidí včetně starců, žen a dětí postřílet z děl nad jámami do nichž potom padli, jen proto, poněvadž se odmítli vzdát své víry (přijmout modloslužbu "rozumu").


Tak vypadala v praxi představa "svobod a lidských práv", takovou měla podobu jejich volnost bez Boha, Ježíše Krista a Jeho Církve, dodává historik Malý. Katolické oběti Velké francouzské revoluce jsou podle něj těžko numericky vyčíslitelné, zcela určitě jde o šestimístnou cifru.

Sv. Otec Jan Pavel II. je hromadně v roce 1992 prohlásil za blahoslavené.

 

1794 - Champ de Mars. Francouzská revoluce uctívá kult "Nejvyšší bytosti", dnes zde stojí (nejvyšší) Eeiffelova věž.

Jde o mnohem významnější symboliku, než se na první pohled zdá - byl snad vytvořen jakýsi kult "vědeckého" ateismu, který se zvrhl v sobecký kult požitků a konzumu, jak o tom v závěru této kapitoly mluví filosof Šmajs nebo vědci z University Karlovy?

 

 

Nejprve zmiňme, že Římskokatolická církev (tzv. západní, existuje ještě její východní sestra, církev Pravoslavná) uznává sedm svátostí:

Křest: KKC 1213–1284[4]
Biřmování: KKC 1285–1321[5]
Eucharistie: KKC 1322–1419[6]
Svátost smíření: KKC 1422–1498[7]
Svátost nemocných: KKC 1499–1532[8]
Kněžství: KKC 1536–1600[9]
Manželství: KKC 1601–1666[10]

 

Nejprve vznikl spor církve s DEISMEM:

DEISMUS (z latinského deus – Bůh) je souhrnné označení pro různé náboženské a světové názory, které vznikly racionalistickou kritikou křesťanství v 17.století v Anglii a v 18.století vyústily do francouzského a německého osvícenství (Francouzská revoluce, v Rakousku Marie Terezie a Josef II).

Slovo "deismus" v tomto smyslu poprvé použil kalvínský teolog Pierre Viret roku 1564, jako pejorativní označení svých protivníků, kteří odmítali Boží zjevení a Ježíše Krista.

Deistické názory vznikly s rozpadem středověkého světa, s oslabením veřejného vlivu náboženství v renesanci, s objevem antické literatury a filosofie, se zvýšeným zájmem o poznávání světa, se zámořskými objevy i zápasem zejména vzdělaných vrstev o větší svobodu.

Už mezi vzdělanci 16. století se rozšířily jako reakce na občanské a náboženské války, vyvolané reformací, také z naléhavé potřeby náboženské tolerance. Lidé jako: Erasmus Rotterdamský, Thomas More, Michel de Montaigne, Jean Bodin nebo Hugo Grotius, ti všichni se snažili o rozumové umírnění náboženských sporů.

 

Od poloviny 18. století zažil deismus v méně racionalistické podobě novou vlnu oživení v Americe.

Podstatně ovlivnil nejen vznik Spojených států a jejich ústavu, ale celý duchovní život v USA až do konce 19. století (Thomas Jefferson, James Madison, Henry Wadsworth Longfellow, Ralph Waldo Emerson, Walt Whitman a další).

Unitářské hnutí se odvozuje z amerického deismu, stejně jako "Světová unie deistů" (WUD) a deistické myšlenky lze najít ve vyjádřeních mnoha spisovatelů, umělců i vědců – například A. Einsteina (Deismus je i částí učení svobodných zednářů).

Deistické myšlení a literaturu v širším smyslu charakterizují některé pojmy, jimiž byl nahrazován tradiční pojem Boha:

Nejvyšší bytost
Prozřetelnost
Božský hodinář
Architekt Vesmíru
Bůh Přírody
Otec světel

 

Náboženský pohled Deismu říká:

Deismus je teologické přesvědčení, které se týká vztahu Stvořitele a přírodního světa, vztahu dogmatismu a skepse (*pochybování na základě zdravého rozumu).

Deismus tvrdí, že svět stvořil Bůh, ale dále už nezasahuje do jeho fungování, svět dál funguje podle přírodních zákonů.

Lidé mohou poznávat Boha pouze prostřednictvím rozumu a pozorováním přírody, ale ne zjevením a nadpřirozenými jevy (jako jsou např. zázraky), k těmto fenoménům se Deismus staví opatrně, ne-li přímo skepticky.

 

Platón (vsuvka)

Platón byl řecký filosof, pedagog a matematik, narodil se roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristokles.

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal:

"...celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi."


Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů

od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti.

Ústředními tématy pro ně jsou:

- rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním

- ctnost a možnost výchovy ke ctnosti

- spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce

- dobro jako konečný cíl člověka i obce

 

Z nejznámějších citátů Platóna vyberu na ukázku:

"Znalost slov vede ke znalosti věci."

"Láska je touha ploditi v kráse."

"Sebekázeň je společnicí samoty."

"Člověk je bytost hledající smysl."

"Krásu jako jedinou ze všech hodnot můžeme spatřit."


"Člověk je nejmírnější a nejbožštější živočich, je-li zjemněn pravým cvičením; pakli žádným nebo klamným, je nejdivočejší ze všech tvorů, jež země rodí."

"Spravedlivý bude bičován, mučen, vržen do okovů, oslepen a přibit na kříž, aby si uvědomil, že není žádoucí chtít být spravedlivým, nýbrž jeviti se tak."

(Platón, konec vsuvky)

 

 

Církev protestuje nejen proti osvícenství (vědecké racionalitě), ale také z dalších důvodů.

Ocitujme z díla historika Malého (ZDE):

Tak například papež Pius VI., v encyklice "Inscrutabile" z r.1775 ostře odsoudil lidi, kteří:

"...jsou posedlí šílenstvím přizpůsobení se nové době a ohrožují tím samou podstatu racionality přírody a pokoušejí se obrátit ji v trosky."

"...tito lidé skrývají ničemnost své doktríny v půvabných slovech krásných formulací, aby
zlákali a oklamali mnoho lidí mezi slabými, aby nakonec všichni odmítli svou víru nebo alespoň v ní byli zvikláni."

"Tvrdošíjně se hlásá, že
člověk je svobodný a není nikomu poddán, čili že (současná věřící) společnost je zástupem hloupých lidí, kteří se bez rozmyslu podřizují kněžím".

 

Než pokročíme dál v tématu o svobodě člověka a jeho strádání, o jeho morálce, charakteru, o sobeckém (nikoliv svobodném, ale spíš bezohledném) individualismu, v souvislostech s rozpadem rodin v moderní společnosti, tak si řekněme něco o svobodném zednářství - angl. Freemasonry.

 

 

 

O Svobodném zednářství - je v trvalém konfliktu s církví?

chtějí svobodní zednáři vládnout světu, s pomocí tajných nauk?

 

Např. brněnský katolický historik PhDr. Radomír Malý k tomuto píše (ZDE):

Všechna "pro i proti" zednářská díla situují vznik svobodného zednářství do Anglie, na začátek 18. století. V r.1723 presbyteriánský pastor James Anderson sepsal konstituci první lóže. Ta se vyvinula původně ze zájmového sdružení lidí zainteresovaných na stavbách chrámů (odtud zednáři, zedníci).

Do tohoto sdružení v průběhu 17. století vstoupili intelektuálové a lidé mající v rukou moc, aby:

...prosadili nikoli teistickou, nýbrž deistickou a racionalistickou vizi světa.

Bůh byl podle těchto teorií, hlásaných už Hobbesem a Humem, chápán jako později Voltaierův "velký hodinář", který sice stroj sestaví a natáhne, ale dál se o něj nestará, nechá ho běžet.

Božský Spasitel byl pro zednáře pouhým člověkem jako každý jiný, i když člověkem významným, filozofem a mučedníkem za pravdu.

 

 

Objevuje se kritika nejen náboženská, ale také kritika o snaze uchopit moc.

Zednářství údajně(!) odmítá všechno nadpřirozené, pohrdá mystikou a jako produkt osvícenství klade hlavní důraz na rozum, rozvoj vědy a podporu čistě přirozených a racionálních ctností: pracovitosti, vytrvalosti, sebekázně, silné vůle, soucitu a dobročinnosti.

/ *dnes bychom řekli "moderní filantropové", kteří fungují ale jinak, než církevní charita, viz text na Forbes: Moderní filantropie, odpověď na rostoucí veřejné dluhy? /

V Andersenově konstituci se říká:

"Řád svobodných zednářů byl ustanoven k zušlechtění člověka: milování-hodného člověka, vzorného občana a dobrého poddaného, nezlomného ve svých slibech, věrného ctitele boha přátelství, spíše přítele ctnosti než odměny."
 


- Tak ovšem podle
katolického historika PhDr. Radomíra Malého vypadá pouze základní učebnicové klišé o zednářích.

Málokdo podle něj ví, že toto je pouhý vnější nátěr. Kdyby bylo pravdou to, co je výše napsáno a co do omrzení opakuje většina autorů o tomto problému, skutečně bychom se asi měli podivit, proč papežové věnovali zednářství takovou pozornost...

Viz opravdu obrovské množství citací na blogu č.2 - více přehledně čitelných, nebo viz odkaz výše - méně přehledné čtení.

Za všechny ocitujme několik příkladů, co zaznělo z úst papežů.

 

Tak například:

Klement XII. v bule "In Eminenti" r.1738 byl prvním papežem, který odsoudil svobodné zednářství:

"Ustanovujeme a nařizujeme odsoudit a zakázat sdružení, shromáždění, sjezdy, konvence či jiné, které obsahují termín "svobodozednářský..."

 

papež Benedikt XIV. ve své bule "Providas", r.1751 označil svobodné zednářství jako:

"zaslouženě se těšící špatné pověsti" a dodal, že členství v této sektě "vede ke zlu a nepravostem".

 

Klement XIII. vydal dvě buly proti zednářství, "A quo die" r.1758, "Ut primum" r.1759
a encykliku "Christianae republicae salus" r.1766, kde:

"odsuzuje troufalost nepřátel, lidí odsouzeníhodných, kteří se oddali mýtům, aby vzkřísili z popela absurdity bezbožnosti, které byly již tolikrát pohřbeny..."

 

Pius VI. v encyklice "Inscrutabile", z r.1775:

"ostře odsoudil lidi, kteří jsou posedlí šílenstvím přizpůsobení se nové době a ohrožují tím samou podstatu racionality přírody a pokoušejí se obrátit ji v trosky."

 

Pius VII. v bule "Ecclesiam a Jesu Christo" tvrdě odmítl zednářskou organizaci tzv. karbonářů a napsal, že:

"...její členové přicházejí v rouše ovčím, ale fakticky nejsou ničím jiným než dravými vlky."

rovněž odsoudil jejich výzvy k výstupu z Církve, k náboženské lhostejnosti a k nahrazování svátostí vlastními zednářskými obřady.

 

Pius VIII.
rozeslal r.1829 všem biskupům apoštolský list "Traditi humilitate", v němž požaduje:

"vyplenit tato tajná sdružení buřičů, kteří se stavějí proti Bohu i pozemským autoritám, zejména pak v duchu ďábelské ideje chtějí zničit Církev i pozemská království a vyvolat celosvětový chaos...".

 

- Tento poslední text celkem plynule navazuje na poznatky z knihy Důkazy spiknutí (viz první kapitola) z roku 1798. Co ale mínili papežové tím opakovaně zmiňovaným "satanstvím"? A co říká historik Malý o zednářích?

 

 

Historik Malý pokračuje:

Ilumináti se rozšířili hlavně ve Francii jako samostatná zednářská obedience,

...z jejich lóží se vyvinuly nakonec jakobíni jako politický klub, známý svým proticírkevním a protikrálovským radikalismem.

Jakobíni bylo původně označení členů nejvlivnějšího politického klubu, vzniklého v době Velké francouzské revoluce. Název klubu je odvozen od místa jejich setkání, dominikánského kláštera Saint-Jacques (sv. Jakub) v Paříži. JAKOBÍNSKÁ DIKTATURA (1793 - 1794).

Pod vedením Maximiliena Robespierra zavedli od roku 1793 hrůzovládu, (La Terreur, v tomto případě s velkým počátečním písmenem jako název), jež se vyznačovala hlavně masovými popravami politických protivníků, energickým a krvavým potlačováním kontrarevolučních hnutí v provinciích a řízeným hospodářstvím...

 

Podle historika Malého jsou boje stoupenců konstituční monarchie s republikány a pozdější válka girondistů proti jakobínům potažmo:

...bojem zednářů skotského ritu, kteří se hlásili ke konstituční monarchii, s ilumináty a zednáři anglického ritu, náležejícímu k jakobínům, případně k ještě větším radikálům...

Francouzský historik M. Renaudeau však poukazuje na fakt, že v průběhu revoluce jako by zednáři najednou zmizeli ze scény, dochází dokonce k tomu, že za jakobínské diktatury se členové jedné a téže obedience, někdy i členové jedné a téže lóže vzájemně vyvražďují a posílají pod gilotinu.

Renaudeau to vysvětluje takto:

"Evoluce buržoazie v 18. století byla dílem zednářstva. Jakmile vybuchla revoluce, skončila jeho role. Přestalo existovat. V průběhu celého bouřlivého období revoluce bylo zednářstvo v jakémsi stavu spánku, nepracovalo."

 

Historik Malý dodává - Velká francouzská revoluce byla převážně vládou sadistů a zločinců, kteří doslova utopili francouzský národ v krvi. Přitom revoluční vlády 1789-98 znamenaly genocidy i pro samotné zednáře.

Svědectví kancléře tzv. Velké lóže Francie, J.A.Fauchera:

"Zednáři těžko mohou zapomenout, že revoluce zabila tolik členů lóží, jako žádná jiná vláda. Především zcela vyvraždila zednáře aristokraty. Zednářští revolucionáři byli semleti strojem, který sami zkonstruovali a uvedli do pohybu..."
 

 

K výhradám církve vůči svobodným zednářům, kteří prý vyznávají tajné okultistické nauky pro ovládnutí světa, historik Malý píše:

 

Co tedy z toho (*z kritiky papežů) vyplývá? Že zednáři jsou a priory špatní lidé, kteří zasluhují naše odsouzení?

Historie může uvést celou řadu členů zednářských lóží, kteří vynikli jako učenci nebo jako filantropové, vyvíjející dobročinné akce ve prospěch trpících a potřebných. 

V naší historii známe jména šlechtických rodů, úzce spjatých se zednářstvím, které prosluly svojí podporou vědy a kultury, jakož i zakládání dobročinných ústavů (Nosticové, Černínové, Salmové, Kinští atd.).

Značná část našich národních buditelů včetně katolických kněží byla organizována v zednářských lóžích.

Nalezli bychom tam tak zvučná jména, jako premonstrát Rafael Ungar, jezuita Ignác Cornova, Josef Dobrovský. Členy zednářských lóží byli také prokazatelně Bernard Bolzano, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Rieger, František Ladislav Čelakovský.

Šlo o osoby, které rozhodně nesmýšlely satanisticky a u kterých lze těžko předpokládat účast v satanistických rituálech. Jejich názory, i když často značně mylné, přece jen vycházely z poctivé snahy prospět, být užitečný dobré věci.

 

Už námi (*dříve) citovaný rabín Toaff udává, že:

"...magie, vzývání satana a další okultní praktiky, z nichž je jasná služba zlu, jsou známy pouze zednářům vysokého stupně zasvěcení, s titulem "mistr komandor", "rytíř Kádoš" apod. Ti ostatní na nižším stupni zasvěcení plní roli tzv. "užitečných idiotů" (termín Leninův). Svými humánními a kulturními akcemi, budícími všeobecné poznání, vytváří clonu pro své vedení (třebas i nevědomky, což naopak mají velmistři lóží nejraději), aby svět nepostřehl tajné okultní a zločinné pikle zednářstva jako celku."

TOTO TVRZENÍ DOKLÁDÁ I DALŠÍ ZDROJ ZDE (detaily pak v druhé části - zde)


Toto tvrzení podle Malého (i dalších) dokazují následující dvě události:

Roku 1785 jistý Lanz, zednář vysokého stupně zasvěcení lóže pod názvem "Osvícení Bavorska", byl na cestě zabit bleskem. Policie našla u něho tajné dokumenty lóže, které byly tak kompromitující, že bavorská vláda nařídila soudní proces, v němž byli její předáci odsouzeni k vysokým trestům, velmistru Weisshauptovi se podařilo uprchnout.

Mimo jiné byly předmětem soudního líčení i satanské rituály, dokumenty o tom jsou podle Malého uloženy v mnichovském archivu.


Podobný důkaz zmiňuje historik Malý i z Maďarska.

Roku 1919 po pádu komunistické tyranie Bély Kuna se vláda zmocnila archivu budapešťské Velké lóže. Úloha zednářů v revoluci byla tak jasná, že šéf státu velkoadmirál Horthy se rozhodl uzavřít všechny maďarské lóže a postavit zednářství mimo zákon.

Úřední zpráva i tady konstatuje
okultismus a satanismus jako hlavní myšlenkové zdroje zednářství (také zde).

 

Podle Malého jsou zde i další indicie:

Ostatně toto máme černé na bílém i v oficiální příručce svobodného zednářství pro stupeň zasvěcení "mistr Terminator", kterou v roce 1871 vydal v USA Albert Pike, dodnes považovaný a uctívaný jako největší zednářský filozof.



Jeho práce se jmenuje
"Morálka a dogma" - Morals and dogma, PDF zde (klikněte pro zvětšení obrázku obalu knihy, kde je mnoho detailů v obrázku), VÍCE CITACÍ V ČEŠTINĚ ZÍSKÁTE ZDE.

Esoterická společenství jsou uzavřené skupiny, vyznávající různá učení, pro vstup musíte vždy podstoupit jakýsi iniciační rituál. Tato kniha podle mnohých odpovídá (nejen křesťanům) na otázku, zda je podstatou Svobodného zednářství okultismus.

 

CO JE TO OKULTISMUS:

- TOUHA VLÁDNOUT SVĚTU A JINÝM LIDEM S POMOCÍ JINÝCH SIL, NEŽ BOŽÍCH (S POMOCÍ ZLÝCH DUCHŮ, MAGIE, SPIRITISMU, atd.).

Slovo "okultismus" pochází z latinského "occultus" - tajný, skrytý, utajený.

Okultismus představuje duchovní nauku ("vědu") spojenou se zvláštními schopnostmi, ve které lidé hledají buď poznání nebo moc z jiného zdroje než z Boha (a to tam, kde takové poznání nebo moc může pocházet pouze z Boha). Jde o tajnou nebo skrytou nauku, která
se zabývá nadsmyslovými jevy, jež nelze vědecky vysvětlit.

Každá okultistická nauka vychází z přesvědčení, že ve světě kromě racionálně poznaných sil existují ještě jiné neznámé síly, se kterými může člověk nějakým způsobem zacházet a je ovládat pomocí magie nebo tajné praktiky, a tak dosáhnout nadvlády nad lidmi nebo věcmi.

Takovými praktikami za účelem tajného poznání nebo moci se lidé otevírají působení zlých duchů, i když si to neuvědomují a často mají pocit, že nedělají nic špatného.

Všechny křesťanské církve považují jakékoli formy okultismu za hříšné a škodící člověku na jeho životní cestě. Písmo sv. Starého i Nového zákona v tomto mluví zcela jasně.

Teoretickým základem pro okultismus je esoterismus ( z řeckého "esoteros" – uzavřený, vnitřní, vyhrazený několika jedincům). Esoterické učení je určeno zasvěcencům a uzavřeným skupinám. Zavazuje k uchování tajemství.

Okultní praktiky se vykládají na základě zákonů esoterismu; okultismus je pak jako praktické dotažení esoterismu.
 

 

CO JE TO GNOSTICKÝ: směr raného křesťanství upřednostňující gnózi.

Gnóze (řec. gnósis – "poznání") nebo gnosticismus je termín obecně označující kontroverzní antické duchovní hnutí, které se v dobách od 1. století n. l. šířilo obzvlášť ve východní části Římské říše.

Je také faktem, že antické gnózi předcházela aramejská gnóze tzv. Mandejců (z aram. mandá – "poznání"), odvozující svůj původ už od Jana Křtitele a jeho nazarejské obce.

Mandejci byli gnostičtí Nazarejci, kteří z gnóze udělali vlastní svébytné náboženství, tzv. mandeismus (aram. mandejjána), s vlastním jazykem, tzv. mandejštinou, odvozenou z aramejštiny.

Zatímco v duchu gnóze byl Ježíš Kristus Nazarejci následován jako jejich učitel, v duchu mandeismu byl mandeisticky separovanou částí nazarejské obce odsouzen a zavržen jako falešný prorok.

Na rozdíl od mandeismu totiž gnóze Ježíše Krista - pokud existovala, nebyla tendenčně svébytným ideologickým proudem, nýbrž ideologicky nevyhraněnou součástí většího jednotného celku vyučované nazarejské esoteriky.

V křesťanské souvislosti gnóze je rovněž třeba brát v potaz zakladatelské působení Ježíšova současníka Šimona Maguse ("Šimon čaroděj"), jehož přídomek někteří stoupenci moderního gnosticismu považují za degradující zkomoleninu původního Magnus ("Veliký"). Také se domnívají, že podezřelá podobnost mezi mnohými výroky Šimona Maga na jedné straně a výroky Ježíše Nazaretského a některých jeho apoštolů na straně druhé jsou důkazem toho, že Ježíš a jeho apoštolové převzali a převrátili Šimonovy výroky.

Je však daleko pravděpodobnější, že naopak Šimon převzal a převrátil odpovídající výroky Ježíše, jelikož Šimonovo veřejné působení a učení historicky teprve následovalo po veřejném působení a učení Ježíše, byť nedlouho po něm v éře působení Ježíšových prvních dvanácti apoštolů.

V této souvislosti je třeba upozornit, že otázka gnóze je problematická z toho hlediska, že:

"...v době krize židovství a antického Římského impéria se rozvinula hustá změť rozmanité ideologicky vyhraněné a stylizované pseudo-gnóze v rámci mnoha různých sekt,

které vytvářely komplexní systémy mytologicky stylizovaných spekulací o světě. Bylo poměrně jednoduché prohlašovat a považovat za gnózi to či ono, což značně zkomplikovalo zachovávání gnostických textů a bádání v oblasti gnóze, co do její autenticity.
 

 

 

Vyznává tedy svobodné zednářství okultismus - tedy tajné esoterické praktiky, jako jsou např. židovský gnosticismus, magie, ...?

 

V knize Alberta Pika z roku 1871 se píše mimo jiné třeba toto (viz historik Malý):

"Svobodné zednářství je dědicem tradice starověkých mystérií a zachovává původní podání prvotní víry. Nejstarší pravdy jsme převzali ze zend-avetismu a védismu (zoroastrismu), od Platona a Pythagora, z Indie a Persie, od Féničanů, Řeků a Egypťanů, jakož i ze svatých knih židovských.

Zednářství je náboženstvím se vším všudy.

Všechny tyto uvedené doktríny tvoří náboženství a filozofii zednářství... Proto do kompetence zednářství patří nejen výuka morálních, politických a filozofických pravd, ale také náboženských... Svět brzy k nám přijde hledat své vládce a velekněze."

 

CITACE Z ORIGINÁLNÍHO TEXTU PIKA O TOMTO (CZ TIT.) JE TAKÉ ZDE.

 

Albert Pike:

The double-headed eagle on the cover of Morals and Dogma.

Born in Boston, Massachusetts on December 29, 1809, Albert Pike is asserted within the Southern Jurisdiction as the man most responsible for the growth and success of
the Scottish Rite from an obscure Masonic Rite in the mid-19th century to the international fraternity that it became. Pike received the 4th through the 32nd Degrees in March 1853 from Dr. Albert G. Mackey, in Charleston, S.C., and was appointed Deputy Inspector for Arkansas that same year.

At this point, the degrees were in a rudimentary form, and often only included a brief history and legend of each degree as well as other brief details which usually lacked a workable ritual for their conferral.
In 1855, the Supreme Council appointed a committee to prepare and compile rituals for the 4th through the 32nd Degrees. That committee was composed of Albert G. Mackey, John H. Honour, William S. Rockwell, Claude P. Samory, and Albert Pike. Of these five committee members, Pike did all the work of the committee.

In 1857 Pike completed his first revision of the 4°-32° ritual, and printed 100 copies. This revision, which Mackey dubbed the "Magnum Opus" was never adopted by the Supreme Council. According to Arturo de Hoyos, 33°, the Scottish Rite's Grand Historian, the Magnum Opus became the basis for future ritual revisions.[24]

In March 1858, Pike was elected a member of the Supreme Council for the Southern Jurisdiction of the United States, and
in January 1859 he became its
Grand Commander. The American Civil War interrupted his work on the Scottish Rite rituals. About 1870 he, and the Supreme Council, moved to Washington, DC, and in 1884 his revision of the rituals was complete.

Pike also wrote lectures for all the degrees which were published in 1871 under the title
Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Scottish Rite of Freemasonry.

 

Jako hlavní spor je zde tedy opět fakt jakéhosi "dvojího výkladu":

Zda u svobodných zednářů existuje nejen část učení veřejná (dobročinná, filantropická), ale také jakási část učení velmi neveřejná, velmi tajná, týkající se pouze nejvyšších stupňů zasvěcení, kde tito lidé chtějí vládnout světu, s využitím "zlých sil".

CITACE ZDE.

 

 

O konfliktu církve a zednářství - jsou bezpochyby v zásadním rozporu.

Zde se budeme držet přísně historických faktů, pro naše výhradně studijní účely.

Zdůrazňuji, že nepodporuji osočování jakékoliv skupiny lidí na základě vyznání víry, politických názorů nebo sexuality, atd., následující pasáž slouží výhradně studiu moderní společnosti, ničemu jinému, vychází čistě z historických faktů.

 

Talmud vs. Bible, jádro sporu: existovala zde pasáž o vládě světu?

Talmud je slovo aramejské, znamená poučení. Je poučením o božím zákoně, je jeho znalostí i výkladem, je tedy vlastním zákonem židovství.

Jsou dva Talmudy, jeruzalémský a babylonský.

První pochází z počátku IV. století po Kr., druhý z počátku VI. století po Kr.

Jeruzalémský je stručný, zato však velmi pestrý a je vzácným pramenem pro poznání dějin židovských, archeologie a zeměpisu palestinského apod., Talmud babylonský je trojnásobného rozměru, je rozvláčný a obsahu výhradně náboženského a sociálně právního. Je však, poněvadž byl sepsán o dvě stě let později, úplnější a proto i hodnověrnější.

Židovský katechismus Šulchan arucha (hebrejsky Prostřený stůl).

K snadnější potřebě sestaven byl židovský katechismus Šulchan arucha, jenž je sborníkem hlavních ustanovení Thóry (Pentateuchu) a Talmudu, je doplněný zvykovým právem.

 

 

DALŠÍ INFORMACE NAJDEME V MALÉ ENCYKLOPEDII RABÍNSKÉHO JUDAISMU

(Pavel Sládek, 2008):

Náhled knihy je k dispozici zde, zakoupit je ji možno ZDE.

Autor dodává: Byl bych rád, kdyby tato práce posloužila k základní orientaci v rabínském judaismu i zájemcům o jiné náboženské systémy. Proto jsem při třídění materiálu vzal v úvahu obecně religionistický pohled (přechodové rituály; svátky; posvátné osoby...), umožňující srovnávání s jinými příbuznými náboženskými systémy, především s křesťanstvím a s islámem.

Formát "malé encyklopedie" je pro autora zrádný nejen nutností vyloučit méně významná fakta (a tedy rozhodnout, která to jsou). Ještě větší nebezpečí číhá v případě velkých témat, k nimž existují celé knihovny a jejichž pojednání v malém rozsahu musí nutně působit přinejlepším jako fragmentární (snad z těchto důvodů např. autoři Judaismu od A do Z vůbec nezařadili heslo Bůh...).

Rozhodl jsem se podstoupit riziko a raději říci málo o mnoha věcech. Věřím, že případné nedostatky a opomenutí budou čtenářem vnímány jako podněty k dalšímu studiu rabínského judaismu.

 

OCITUJME Z TÉTO KNIHY ÚVODNÍ PASÁŽ:

 

Rabínský judaismus, který je předmětem naší encyklopedie, je často nazýván "náboženstvím knihy".

Přestože se skutečně jedná o náboženský systém, vztahující se k posvátnému textu, není uvedený přídomek zcela přesný.

 

Pilíře, na nichž je rabínský judaismus založen, jsou totiž tři:

Prvním z nich je skutečně posvátný text –
Tóra, tedy Pět knih Mojžíšových, jak je nalezneme na počátku každé Bible.

Tóra v tomto užším smyslu je však podle rabínského učení pouze částí obsahu
zjevení na Sinaji, jež je klíčovým okamžikem setkání lidu Izraele s Bohem, a tedy "vlomem posvátna" do tohoto světa.

Podle rabínského učení převzal Mojžíš od Boha Tóru – učení ve dvou podobách:
 

- Jednak nám známý starozákonní text, tzv. psanou Tóru.

- Další část učení obdržel Mojžíš v ústní podobě jako tzv. ústní Tóru.

Ta je vedle psané Tóry druhým pilířem rabínského judaismu.

 

Proto můžeme "rabínský judaismus" také nazývat judaismem dvojí Tóry.

Podle představitelů rabínského hnutí byl materiál ústní Tóry přenášen ve své ústní podobě nepřetržitým řetězcem tradentů, dokud nebyla jeho část zapsána.

Nejdůležitějším textem, představujícím materiál ústní Tóry, je Babylonský talmud.

Ten je pro rabínský judaismus druhým nejposvátnějším textem.

 

Třetím, stejně důležitým pilířem rabínského judaismu, jsou rabínští učenci sami. Oni jsou nositeli tradice ústní Tóry, a tedy posvátnými osobami, jejichž náboženská autorita se odvíjí z přítomnosti v řetězci tradentů učení, jež poukazuje zpět až k událostem zjevení na Sinaji.

Proto právem hovoříme o rabínském judaismu.

 


Mnoho různých judaismů:

V této souvislosti si musíme uvědomit, že označení rabínský judaismus (popř. judaismus dvojí Tóry) nelze chápat jen jako pokus o bližší popsání jedné z fází nějakého (hypotetického) "judaismu" - ve smyslu jediného, harmonicky a lineárně se vyvíjejícího náboženského systému.
 

Jak z diachronního tak ze synchronního pohledu jsme konfrontováni nikoli s jedním, ale s mnoha judaismy.

Předexilní a poexilní chrámový judaismus, později judaismy Římany helenizované Judeje – hnutí saduceů, farizeů nebo kumránského společenství, ještě později různé skupiny pohybující se na pomezí křesťanství, ale také třeba samaritáni nebo karaité – to je jen neúplný výčet variant různých judaismů, ať už rabínský judaismus předcházejí nebo se s ním časově překrývají.

Oproti tomu rabínské hnutí – především na základě mýtu dvojí Tóry –
předestírá vizi nepřetržité kontinuity, již je ovšem nutné nahlížet coby "rovinu sebeporozumění".

Obraz vlastní prehistorie, jak jej prostřednictvím zpětné projekce a nespočetných anachronismů konstruují rabínští učenci, musí být pochopitelně součástí předmětu našeho studia.

 

Na druhou stranu:

"...nesmíme dopustit, aby se rovina (sebeporozumění) jednoho náboženského systému (rabínský judaismus) stala platformou, z níž budeme hodnotit jeho příbuzné, ale často zásadně odlišné varianty."
 

- tolik autor v úvody této zajímavé knihy.

 

------

 

Je snad pravda, jak uvádějí některé prameny, že vůdčí myšlenkou Šulchan aruchy, jenž je trestí Talmudu, je tvrzení, že "..svět náleží Židům a že Židům jsou dovoleny všechny prostředky k dosažení vrcholného cíle židovství – vlády nad světem a všemi jeho poklady"? Že "nikoliv Mojžíšova Bible, nýbrž Talmud stal se jim zákonem"?

A že "byl Talmud zcenzurován, a tato kontroverzní sdělení jsou nyní vyučována pouze ústně"?

 

Katolický historik PhDr. Radomír Malý ve svém spisu (ZDE) k této poměrně  zásadní otázce uvádí:

Katolická Církev vždycky ctila a ctí starozákonní tradici starověkého Izraele, kterou převzala a přijala za svou, neboť se jedná o Boží zjevení člověku.

Ortodoxní židovstvo, držící se starozákonní víry v Boha, jak je obsažena v posvátných knihách Starého Zákona, zasluhuje naši úctu, respekt

a hlavně modlitbu, aby přijalo Ježíše Krista jako skutečného zaslíbeného Mesiáše.

 

S tímto ortodoxním židovstvem však má pramálo společného talmudistická kabala, která opouští Mojžíšovu tradici a orientuje se na perská a chaldejská mystéria, jak o tom svědčí spis "Zohar" od židovského autora Mošeho z Leonu, ve Španělsku kolem r.1300.

Je to tradice zfalšovaná, zpohanštělá a zdémonizovaná (obecný kontext také zde).

Talmud učí o Ježíši Kristu, že "byl Mariiným nemanželským synem a podvodníkem, někým na způsob pouličních kejklířů". Talmud, i když se opírá o starozákonní tradici, nemá ve skutečnosti s ní nic společného a odbíhá od ní daleko směrem k okultismu, pochybnému mysticismu a židovskému imperialismu.

Tedy je třeba vidět základní fakt, že Svobodné zednářství je v plném konfliktu s církví Římskokatolickou, z mnoha důvodů, jak opíši níže...

- dodává historik Malý.

 

Kniha Zohar - zde, citace viz: Krátká analýza spisu Zohar z Univerzity Karlovy (PDF, 2012, str.15).

V tanaitském období byla aramejština jazykem neučeného lidu, jazykem učenců byla mišnická hebrejština.

Do současné doby nevznikl zevrubný slovník zoharické aramejštiny. Zoharická aramejština je dle Jehudy Liebese přirozenou části duchovního vývoje středověkého judaismu. Jako literární jazyk byla aramejština v židovských obcích středověkého Španělska stále užívána.

Ti, kteří četli Talmud a targumim, neodolali pokušení aramejsky i psát. Kniha Zohar není ani prvním aramejsky psaným mystickým dílem, což Jehuda Liebes dokládá v káhirské geníze nalezeným spisem Sidra de-Šimuša Raba.

Zoharická aramejština není organickou vývojovou fází jednoho aramejského dialektu, jde o
jazyk, jenž vychází z mnoha zdrojů. Jako takový je Jehudou Liebesem přirovnáván k homérské řečtině.

Aramejštinu knihy Zohar je třeba považovat za zcela přirozený jazyk, jenž má svou gramatiku, lexikální charakter.

Užití aramejštiny není výsledkem snahy o zastření původu knihy, je výsledkem autorovy potřeby
najít pro své myšlenky přiléhavý výraz.

V mystické perspektivě Zohar 2:129b je aramejština jazykem tzv. "Sitra Achra", neboli "Odvrácené strany", tedy jazykem říše zla, který tak může sloužit specifickým náboženským účelům.


 

 

Krátká analýza spisu Zohar z Univerzity Karlovy (PDF, 2012).

Univerzita Karlova v Praze, Husitská teologická fakulta, Ivan Kohout

- Textová a gramatická analýza vybraných pasáží knihy Zohar.

Textual and Grammatical Analysis of Selected Passages from the Book of Zohar
Autoreferát disertační práce, Praha, 2012

Kniha Zohar, aramejsky psané dílo 13. a počátku 14. století, kabalisty připisované postavě rabi Šim'ona bar Jochaje, je centrálním spisem teosofické formy židovské mystiky, pilířem, který se stal oporou mystické kreativity v podobě luriánské
kabaly
, jež byla po dobu několika staletí dominantním směrem židovského myšlení.

Z luriánské kabaly vyrůstá i poslední vývojová fáze židovské mystiky, např. současný chasidismus, jenž v reinterpretované podobě přijal i základní teze luriánské kabaly.

Bez studia této knihy se proto zevrubné bádání na poli židovské mystiky obejít nemůže.

spis "Zohar" (wikipedie): hlavní část, vydávaná obvykle ve třech svazcích, obsahuje výklady k Tóře uspořádané tematicky podle jednotlivých parašjot. Nebsahuje všechny parašjot, pouze od Berešit do Pinchas a dále z Deuteronomia Va-etchanan, Va-jelech a Ha'azinu. Formou textu se jedná o mystický midraš, ve kterém hraje hlavní roli především Rabi Šim'on bar Jochaj a jeho žáci. Obsahuje množství narativních pasáží a legend. Citovaný text se uvádí v pořadí díl (1,2 nebo 3)/číslo stránky/folio (a nebo b). Zohar obsahuje kromě vlastního textu i další části, které někdy bývají vydávány separátně...

- Pěkný stručný popis typů kabaly a jejího vývoje je také ZDE.

---
 

Historik Malý dokládá k výše uvedenému následující citace:

Rabín Elie Benamozegh píše: "Je jisté, že zednářská teorie odpovídá teorii kabbaly.....".

Další rabín H. Geffen zase uvádí následující: "Zednářským symbolům nelze porozumět bez studia západního mysticismu: kabbalistického, pythagorejského a jiných podobných" (více souhrnně zde a zde).

Další autor Bernard Lazaré zase říká: "Účast židů u zrodu zednářstva, konkrétně židů - kabbalistů, je - jak to dokazují některé zachované obřady - nepochybnou skutečností."

Námi citovaný Albert Pike ve své knize, považované za bibli svobodného zednářství, sděluje:

"Pravdy šířené zednářstvím se opírají o židovskou tajnou tradici, známou jako kabbalistický gnosticismus. Zednářství je náboženství, jež se opírá o tajnou židovskou filozofii obsaženou v kabbale."

 

 

Židovská kabbalistika, tvořící princip svobodného zednářství, je nejen nekřesťanská, nýbrž podle Malého zcela jednoznačně protikřesťanská.

historik Malý k tomu dále píše:

Židé od počátku existence svobodného zednářství tvořili početnou skupinu v lóžích, bylo to dáno tím, že se zednářský rituál odvolával na talmud a kabbalu.

Velmi agilními zednáři byla bankéřská rodina Rothschildů, která mimo jiné financovala také většinu sionistických iniciativ a zapojila se plně do těchto akcí. Právě skrze Rothschildy dochází k propojení sionismu a zednářství, vznikly dokonce i samostatné lóže zabývající se propagací a taktikou sionismu.

Hovoříme v této souvislosti o "žido-zednářství".

Tento termín nechápeme (my, katolíci) antisemitsky, přesněji anti-judaisticky.

 

Jako katolíci rozhodně odmítáme každou formu antisemitismu:

- v protinacistické encyklice Pia XI "Mit brennender Sorge" roku 1937
- v encyklice "Summi pontificatus" Pia XII roku 1939
- v přihlášení Druhého vatikánského koncilu "Nostra setate"

 

V zájmu pravdy však nemůžeme zamlčet, že tak jako existovaly v minulosti egoistické a šovinistické snahy Němců, Francouzů, Rusů či Angličanů po světovládě, existovaly v tomto směru tytéž snahy Židů.

Je přirozené, že z toho neobviňujeme židovský národ jako celek, rovněž tak nelze nikterak odsuzovat sionismus ve smyslu návratu Izraelitů do Palestiny, což lze naopak vítat jako uskutečnění biblické myšlenky.

...dodává k tomuto (ožehavému) tématu historik Malý.

 

 

Katolický týdeník 2007, číslo 31: Zastavme se ještě u pojmu židozednářství...

Historie tohoto pojmu pramení ve vývoji po francouzské revoluci. Tehdy byla církev vytlačována na periferii vlivu. Církevní kruhy si často spojovaly se Židy negativní zkušenosti a obavu před moderním světem.

Církevní kruhy přisuzovaly židovskému etniku i vinu na šíření ateismu, materialismu anebo komunismu.

Na počátku 20. století byly také zveřejněny Protokoly sionských mudrců, připisující Židům údajné snahy o ovládnutí světa.

Různé spiklenecké teorie poté přičítaly tyto snahy i spojenectví se zednáři a jejich mocenským aspiracím. Tyto názory patřily zejména ve 30. letech k programu antidemokratických hnutí, odvolávajících se také na ochranu církevních zájmů, ale požadujících mimo jiné vládu pevné ruky a omezení občanských svobod.

(No, podívejte se pro jistotu raději také ZDE, detaily pak v druhé části - zde)

 

 

Francouzská revoluce a Svobodní zednáři.

katolický historik PhDr. Radomír Malý k tomuto píše:

Deismus a zednářství skotského ritu stálo u kolébky americké revoluce a první demokratické ústavy světa v USA. Zednářské symboly pronikly i na státní znak Severoamerické unie i na dolarové bankovky.

Zároveň však je třeba říci, že otcové zakladatelé, především G. Washington (Jefferson, Franklin, presbytariánský pastor Evans a další) byli stejnou měrou také hluboce věřícími protestanty, což platí zvláště o Georghesovi Washingtonovi, který nekompromisně obhajoval náboženskou výuku ve školách, modlitbu v Kongresu a křesťanské principy americké demokracie.

Nutno objektivně přiznat, že právě tato křesťanská orientace, v níž byl Ježíš Kristus přece jen nějakým způsobem přítomen, znemožnila, aby se americká revoluce proměnila v krvavou hrůzovládu zločinecké lůzy, jako tomu bylo ve Velké francouzské revoluci.

 

PAŘÍŽSKÁ KOMUNA r.1871

Pařížská Komuna ve Francii roku 1871 byla výslovně zednářskou záležitostí, i když se mimo jakoukoliv pochybnost hlásila k myšlenkám marxistického socialismu. Svědčí o tom shromáždění zednářů všech ritů působících ve Francii:

26. dubna 1871 ve městě Chatelet bylo vydáno toto prohlášení: "Komuna je největší revolucí, jakou svět může obdivovat. Je to nová Šalamounova svatyně, kterou zednáři mají povinnost bránit."

Největším paradoxem však je, že komunu nakonec potlačila stejně krvavým způsobem, jaký praktikovali komunardi, právě Thiersova (zednářská) vláda, sám prezident Thiers byl zednářem, stejně jako jeho tři ministři. Neměli nejmenší chuť bránit "Šalamounovu svatyni", jak je k tomu shromáždění v Chatelet vyzývalo - opět se zde ozvala nepřekonatelná nenávist stoupenců skotského a anglického ritu.

 

 

CITACE PAPEŽŮ Z OBDOBÍ LET PŘIBLIŽNĚ 1850 - 1922.

(zdroj historik Malý, odkaz viz výše)

 

Pius IX.
ve své nástupní encyklice "Qui pluribus" r.1846 varuje:

"varuje před velmi tvrdou a nebezpečnou válkou, kterou celému katolickému společenství vyhlásili mužové spojení nezákonnou a tajnou přísahou. Cílem zednářů, které nazývá "tajnými sektami", je "zničení jak duchovních, tak i světských společenství".


V apoštolském listu "Nostis et nobiscum" r.1849 je obvinil, že:

"...usilují převrátit veškerý řád lidských věcí a přetáhnout lidi na stranu ničemných teorií socialistických a komunistických"


V encyklice "Exultavit cor nostrum" z r.1851 vytýká papež zednářům:

"zhoubnou náklonnost k bezbožným konspiracím za účelem likvidace náboženství a rozervání všech svazků občanské společnosti".
 

V listu "Apostolicae nostrae caritatis" r.1854 vystupuje s obžalobou proti:

"...synům temnoty", kteří bojují s Církví a šíří "smrtelnou nákazu lhostejnosti a nevěry...a udělují svou podporu neshodě, vášním a hnutím bezbožných rebelií".


V proslulé encyklice "Quanta cura" r.1864 vytkl zednářům učení naturalismu a obvinil je ze snahy:

"smést z povrchu zemského základy katolického náboženství a občanské společnosti".

 

- TO JE TROCHU HODNĚ HUMBUKU, PROTI ČISTĚ FILANTROPICKÉMU SPOLKU, ŠÍŘÍCÍMU "VZDĚLANOST A DOBRO"?

 

Papež Lev XIII publikoval dne 20.dubna 1884  encykliku , Humanum Genus , kde řekl, že:

Lidská rasa je rozdělena do dvou odlišných a protilehlých částí, z nichž jedna vytrvale bojuje za pravdu a ctnost, druhá proti ctnosti a pravdě. Jedna je královstvím Božím na zemi, je to pravá Církev Ježíše Krista ... Na druhé straně je Satanovo království ...

V tomto období se však zdá, že se přívrženci zla vzájemně kombinují, bojují se společnou vehemencí, pod vedením nebo ve spolupráci s tím silně organizovaným a rozsáhlým sdružením, nazývaným svobodné zednářství.

 

 

Josef II. a reforma církve, REFORMA uzavírání manželství.

Josef II byl svatý římský císař, narodil se 13.března 1741, zemřel 20.února 1790.
Římským císařem byl v období 1765-1790, byl nejstarší syn císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka I., byl bratr Marie Antoinetty.

Josef II. byl zastánce osvíceného absolutismu, ale jeho reformy vyvolaly následně značný odpor, který nakonec vyvrcholil v celkovém neúspěchu plné realizace jeho programů - chtěl učinit příliš mnoho v příliš krátkém období.

Josef II. byl zařazen, spolu s ruskou Kateřinou II. a pruským Frederickem II., mezi tři velké osvícenské panovníky.

Josef se pustil do budování racionalizaci, centrální a jednotné vlády pro všechna různá území, pracovníci budované státní správy měli být prodchnuti stejnou oddaností duchu služby státu, jako on sám.

Mělo s nimi být zacházeno bez ohledu na jejich etnický původ nebo třídu, odměňováni měli být pouze podle zásluh.

 

Josef II rázně omezil moc papeže, snažil se, aby se katolická církev v jeho říši stala nástrojem státu, nezávislým na Římu.

Duchovní byli zbaveni desátku, nařídil jim studovat v seminářích pod státním dozorem, biskupové museli formálně přísahat věrnost koruně.
Rozsáhlým prodejem církevních pozemků císař financoval růst biskupství, farností a sekulárního kléru (světského duchovenstva).

Jako člověk vyznávající osvícenství zesměšnil kontemplativní klášterní řády, které označil za neproduktivní. V souladu s těmito svými názory zrušil třetinu klášterů (přes 700 jich bylo zavřeno) a snížení počet mnichů a mnišek z 65.000 na 27.000.

Byly zrušeny církevní tribunály kostelů, omezeny náklady na církevní svátky (výzdoby kostelů).

Manželství bylo definováno jako občanská smlouva mimo jurisdikci církve.

Prudce snížil počet (náboženských) svátků, které je třeba dodržovat v Říši, z pozice moci také zjednodušil způsob, jakým byla vykonávána mše svatá.

 

 

itálie - Mazziniho revoluce v Římě, ROK 1848 - 1849

Karbonáři první poloviny 19. století tvořili samostatnou zednářskou obedienci skotského ritu, z níž vzešli Giuseppe Mazzini, Giuseppe Garibaldi, Camillo Cavour a král Viktor Emanuell II.

Americký historik Charles Heckerthorn dokazuje, že hrůzu nahánějící výraz
"mafie" je vlastně zkratkou těchto slov:

"Mazzini Autoriza Furti Incendi Avelenameti", čili v překladu "Mazzini autorizuje krádeže, žhářství a travičství".

Těmito metodami se podle historika Malého dostal Mazzini roku 1848 k moci:

- Papež Pius IX si zachránil holý život útěkem z Říma.
- Krvavý diktátor se alespoň pomstil na papežově osobním příteli hraběti de Rossim, jehož dal úkladně zavraždit.
- Pod heslem "Bůh a národ" (ovšem Bůh ve významu deismu, nejvyšší bytosti) začal Mazzini zavírat katolické chrámy a systematicky vyvražďovat kněze a řeholníky.
- Kněží byli nuceni k podpisu prohlášení, že odmítají poslušnost papeži, jinak přišli o život, totéž se vyžadovalo od katolíků ve vyšších úřadech a funkcích (se stejnými následky).

 

BOLŠEVICKÁ REVOLUCE V RUSKU - POHLEDEM PhDr.MALÉHO.

U ruských bolševiků byla proti Francouzské revoluci situace rozdílná v tom, že pouze část prominentních strůjců převratu pocházela ze zednářských lóží, konkrétně se jednalo o osoby židovského původu.

Lenin ani Stalin neměli se zednářstvím nikdy nic společného, naopak:

pozdější zápas Stalina s Trockým a následná likvidace Trockého v jeho mexickém exilu byly ve skutečnosti bojem mezi dvěma proudy v revoluci:

"...rusko-nacionalistickým a kosmopolitním žido-zednářským".

Zajímavé informace (doporučím celé video, odkaz ales měřuje na konkrétní pasáž), nabízí následující práce, pojednávající o roli Jezuitů (a vnitřního kruhu římsko-katolické církve) o jimi ovládnutých svobodných zednářů jak v revoluci v Rusku, tak i v dalších válkách - více ZDE.


 

Bolševická revoluce v Maďarsku roku 1919 - Béla Kun; další země...

Trockého žido-zednářská lobby v ruském bolševismu vyprovokovala bolševickou revoluci v Maďarsku roku 1919, předseda maďarské komunistické vlády Béla Kun byl Žid a zároveň člen budapešťské Velké lóže, z čehož byl oficiálně usvědčen, když se policie po pádu tzv. Maďarské republiky rad zmocnila zednářského archivu. Také maďarští komunisté v tzv. Republice rad prosluli sadistickými zvěrstvy, mimo jiné i proti katolíkům.

 

KRVAVÉ MEXIKO A ŠPANĚLSKO - NEJVĚTŠÍ PROVINĚNÍ ZEDNÁŘŮ.
 

Nejtěžším proviněním zednářů vůči katolíkům bylo však krvavé pronásledování v Mexiku a ve Španělsku mezi dvěma světovými válkami, které si nikterak nezadalo s Hitlerovými a Stalinovými bestialitami.

Upozornil na to sám papež Pius XI. v encyklice "Divini redemptoris", tentýž papež vydal roku 1926 samostatnou encykliku věnovanou pronásledování věřících v Mexiku pod názvem "Inquis afflietisque".

Mexičtí vládcové se hlásili k bolševismu Trockého pojetí "pernamentní revoluce", tvůrce a představitel režimu
generál Plutarco Calles byl členem zednářské lóže "Helios" ve státě Sonora. Mexiko patřilo v té době k zemím s největším počtem zednářů na počet obyvatel. Calles ihned zahájil stejný teror proti Církvi, jako ruští bolševici.

papež Pius XI. ve zmíněné encyklice píše, že:

"...věřící "jsou zbaveni všech veřejných a politických práv, což znamená jejich zařazení do skupiny zločinců a duševně chorých."
 


Callesova ústava zrušila řeholní řády, zavřela všechny církevní školy a pod tresty mnoha let vězení zakazovala výuku náboženství.

Kostely se staly státním majetkem a záleželo na tom, jestli úřady povolí bohoslužbu či nikoliv. V některých státech "Spojených států mexických" byl veškerý kult zcela zakázán. Policie i lůza kněze a řeholníky beztrestně usmrcovali na ulicích za bílého dne.

Pius XI. v encyklice "Inquis..." oplakává kněze a věřící, kteří "podstoupili ukrutnou smrt na mnoha ulicích a veřejných místech, často na prazích kostelů...".

O šest let později vydává tentýž papež encykliku "Acerba amini", v níž konstatuje, že:

"Toto pronásledování se prakticky v ničem neliší od pronásledování v Rusku."

V říjnu roku 1932 vatikánský deník "L Osservatore Romano" vystoupil s obviněním, že:
"komunismus ve spojení se zednářstvím nese hlavní odpovědnost za pronásledování katolíků v Mexiku". Počet obětí katolíků, kněží i laiků, činí několik stovek tisíc.

 


Americký senátor William Borah požadoval roku 1935 zákrok USA ve prospěch týraných mexických katolíků.

Organizace Kolumbových rytířů napsala dopis prezidentu Rooseveltovi, kde ho informovala o "důkazech, dokumentujících střílení katolíků spolu s kněžími na schodech kostelů". Roosevelt nereagoval. Když se v téže věci obrátila na něho skupina 242 kongresmenů, odpověděl:

"Vládě USA přísluší v této věci neutralita."

Jednání Rooseveltovo nemůže překvapit, pokud víme, že byl zednářem skotského ritu 32.stupně zasvěcení, čili jednoho z nejvyšších.

USA nehnuly ve prospěch vražděných a pronásledovaných mexických katolíků ani prstem, stejně tak Společnost národů v Ženevě, která se Mexikem vůbec nezabývala.

 


ŠPANĚLSKO 1934-9

Totéž, co se dělo pod taktovkou zednářů v Mexiku, proběhlo i ve Španělsku v letech 1934-9, až vojenské vítězství generála Franca učinilo definitivní konec řádění.

Zmínky o časopisu NEW AGE (30. léta):

Není třeba dokazovat, že spolu s komunisty jsou hlavními viníky svobodní zednáři, jejich časopis "New Age", vycházející ve třicátých letech v USA, se tím sám chlubil, když napsal, že:

"..španělská republikánská vláda je pod vlivem zednářských a socialistických idejí..."
a že "bratr Augusto Barcia, velký komandor zednářské Nejvyšší rady Španělska, je faktickým vůdcem spojených sil levice".

 

Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Středisko ibero-amerických studií
DIPLOMOVÁ PRÁCE - Ideové základy hispanoamerické cesty k nezávislosti:

Problém církve a náboženství

- Svobodné zednářství. Vznik svobodného zednářství (str. 73)

- Zednářství ve Španělsku a španělských koloniích (str.78):

Právě v místokrálovství Mexiko byly ohlasy francouzské revoluce nejsilnější a způsobily španělské vládě velké potíže s liberály a revolucionáři. Svobodným zednářům pak zasadily mexické úřady velikou ránu (str. 80).

 

Magazín NEW AGE (1964)

Tentýž zednářský časopis roku 1964 zveřejnil obsáhlou

studii Roberta Maxwella pod názvem "Zednářství a španělská revoluce".

Její autor, nadšený zednář, hrdě vypočítává, kolik vůdčích osobností republikánského Španělska, včetně masového vraha Caballera - tehdejšího premiéra, náleželo k zednářům. Zednářství přičítá - nikoliv neoprávněně - hlavní zásluhu na vytvoření socialistické a později komunistické Španělské republiky a její obraně proti vojskům generála Franca.

Chlubí se tím, čím by se chlubit neměl - odpornými sadistickými zločiny.

Celkem bylo zavražděno 11 biskupů, 12 procent všech řeholníků a řeholnic, 13 procent všech kněží a cca 60 000 věřících laiků včetně 4 000 žen a několika stovek dětí.

 

Surovosti páchané zednářskými a bolševickými zvrhlíky byly už mnohokrát popsány. Je to četba pro silné nervy, dodává Malý:

Řeholnice byly nejen vražděny, ale před smrtí velmi často i znásilňovány. V provincii Ciudad Real byla matka dvou jezuitů usmrcena tak, že ji vrazili do krku kříž. Kněží bývali upalováni nebo zaživa pohřbíváni, některým byly uřezávány uši nebo pohlavní úd.

Celkem přišlo o život 16 000 duchovních. Laikové, kteří odmítali vzdát se své víry, bývali často zabíjeni surovým způsobem hromadně. V Rondě svrhla tlupa vrahů 512 lidí do hluboké rokle. Mnoho chrámů lehlo popelem. jen v Madridu jich bylo zničeno 140, ve Valencii 120.

Papež Jan Pavel II. roku 1992 španělské mučedníky blahoslavil.

 

 

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA - ZMĚNA TAKTIKY SV. ZEDNÁŘSTVÍ, infiltrace do demokracií

Druhá světová válka a vývoj po ní přinutili podle historika Malého zednářstvo změnit vůči Církvi svoji taktiku. Přestalo se totiž snažit infiltrovat totalitní režimy a orientovalo se o to více na západní demokracie.

Zednářská snaha proniknout do struktur totalitních diktatur tohoto století nebyla úspěšná. Moderní zločinecké diktatury nacismu a komunismu o spojenectví se zednáři nestály. Bály se cizích vlivů a cizích cílů.

Tvůrce italského fašismu Benito Mussolini ještě jako socialista vystupoval proti zednářstvu, později coby fašistický "Duce" vyčisťoval státní aparát od členů lóží. Taktéž německý nacismus byl od svého prvopočátku ostře protizednářský, bývalý maršál Luddendorf, jeden ze zakladatelů nacistického hnutí, zveřejnil už roku 1923 svých "Sedm protizednářských tézí", v nichž požaduje zednářství nemilosrdně zlikvidovat.

To však nebránilo Adolfu Hitlerovi, aby přijal nabídku finanční pomoci předního německého bankéře
Hjalmara Schachta,který se netajil svým členstvím ve velké lóži Pruska "Zur Freundschaft".

Hjalmar Schacht (left), Hitler's finance minister, with his close friend Montagu Norman, Governor of the Bank of England from 1920 to 1944 Photo: GETTY

 

Schacht také jménem všech zednářských lóží Německa hned na počátku Hitlerovi vlády zveřejnil jejich prohlášení loajality a podpory nacistickému režimu. Nepomohl tím zednářstvu ani v nejmenším. Nacisté pronásledovali zednáře tak jako všechny jiné skupiny, které nevyznávaly jejich nauku.

Mnoho členů lóží skončilo v koncentračních táborech. Ušetřeni byli pouze pro Hitlera nepostradatelný Schacht a jeho spolupracovníci, samozřejmě lóžoví spolubratři. Zednářská snaha prostřednictvím Schachta infiltrovat nacismus totálně ztroskotala.

Nakonec se zhroutila i zdánlivě slibněji vypadající zednářská infiltrace komunismu, když Stalin nechal zavraždit v exilu žijícího zednáře Trockého a jeho židozednářské stoupence v Rusku zlikvidoval v monstrprocesech a sibiřských koncentrácích.

To bylo důvodem, proč zednářstvo po druhé světové válce opustilo svoji linii infiltrace totalitních režimů a o proniknutí do komunistických struktur východoevropských států se nepokoušelo.

 

ZÁPADNÍ DEMOKRATICKÉ ZEMĚ

V západoevropských demokratických státech válečné útrapy přivedly obyvatelstvo přece jen blíže k Bohu, Ježíši Kristu a jeho Církvi. V čele velkých demokracií Západu stanuli hluboce věřící a zbožní katolíci jako Konrad Adenauer, Alcido de Gasperi, Maurice Schumann, Leopold Figl aj.


Naděje, že zednářsko-osvícenské ideály demokratických svobod budou zbaveny svého protikatolického ostnu a západní demokracie se v rukou těchto mužů postaví na pevně katolický základ, vypadala pro zednářstvo hrozivě.

Cesta, jak tomu zabránit, byla pouze jediná: totálně infiltrovat křesťansky orientované a konzervativní politické strany, současně s tím potom infiltrovat katolickou Církev na nejvyšších stupních.

Obyvatelstvo Západu mělo být od Krista odvedeno uvolněnou morálkou, konzumerstvím, katolická Církev se potom měla s tímto vývojem v duchu "aggiornamenta" smířit, nekritizovat ho a katolické pravdy a morální zásady předkládat bez jasného "ano, ano - ne, ne", to znamená rozmělněné a zředěné nejrůznějšími a často si odporujícími poznatky novodobé filozofie, psychoanalýzy, antropologie, atd.

Víra měla být zbavena své jednoduchosti a srozumitelnosti pro každého a stát se složitou teorií pro intelektuály, která prostého člověka odradí.

 

Rodina a útok na ni.


Nejdůležitějším a nejspolehlivějším obranným valem víry je dobrá křesťanská rodina, spočívající na nerozlučitelnosti manželského svazku, nepřípustnosti sexu mimo manželství a ochraně lidského života od okamžiku početí do okamžiku fyzické smrti, píše katolický historik Malý.
 

Roku 1822 píše jistý Piccolo Tigre:

"Podstatné je oddělit muže od jeho rodiny, stejně podstatné je vzít mu morálku. Když ho oddělíte od manželky a dětí a ukážete mu, jak těžkým břemenem jsou jeho povinnosti vůči rodině, vzbudíte v něm touhu po jiné existenci.

Nechuť k rodině s sebou ponese i nechuť k náboženství, poněvadž obojí je spolu nerozlučně spojeno..."


Ve druhé polovině 19. století známý francouzský státník Adolph Thiers zformuloval zásadu, která se dnes stala sloganem všech stoupenců osobní svobody:

"Mým prvním majetkem jsem já sám. Mé nohy, ruce, duch, celé mé tělo náleží pouze výlučně mně."

 

Orgán francouzských zednářů "Le Journal de la franc-maconerie" píše roku 1880:

"Úloha domáhat se civilního manželství s možností svobodného rozvodu patřila vždy k předním povinnostem zednářstva. Jde o to osvobodit naše občany od církevní tyranie, která vnucuje člověku nerozlučitelnost manželství."

Jedním z prvních zákonů, které vlády Německa, Itálie a Francie už v 70. letech 19.století prosadily, byla právě možnost rozvodu manželství na základě soudního rozhodnutí. Brzy je následovalo i Rakousko-Uhersko, kde již dlouho měli zednáři rozhodující vliv.

 

Zákony však nestačily. Bylo třeba změnit hierarchii hodnot v povědomí obyvatelstva.

Do boje proti církevní morálce se postavily literatura a umění.

Např. v románech Zolových, Balsacových, Maupassantových aj. jsou lidé prožívající milostná dobrodružství mimo manželský svazek představováni jako kladní hrdinové, jejich citový zmatek a sexuální chtíče, kvůli nimž ničí rodiny, jsou projevem "čestnosti" a "charakteru", neboť se "nepřetvařují" , "nelžou" a "nemají dvojí tvář".

- dodává katolický historik PhDr. Radomír Malý.

 

Svobodný sex a svobodný potrat:

Odtud byl už jen krůček k tomu, co do všech důsledků realizovali bolševici v Rusku, když prohlásili manželství za zrušené a povolili "svobodný" sex.

Všeobecná zkáza mravů a obrovský počet bezprizorních dětí vedl komunistické vládce brzy ke zrušení tohoto rozhodnutí, nicméně přesvědčení, že sex mimo manželství není ničím špatným, že přináší především "svobodu pro ženu", se zafixovalo.

To ovšem neslo s sebou riziko nechtěného těhotenství. Proto naprosto logickým důsledkem "svobodného" sexu musel být také "svobodný" potrat.

 

Druhá světová válka vývoj v tomto směru trochu odsunula.

Ještě před ní však došlo k uzákonění potratů ve Švédsku, kde získala největší procento hlasů ve volbách sociálně demokratická strana.

Podle Lenhofova slovníku patřilo Švédsko k zemím, "kde zednáři ovládali úplně všechno" ekonomiku, kulturu, zdravotnictví, školství, obranu atd. Švédsko se tak stalo po Sovětském svazu druhou zemí, kde bylo povoleno hromadné vraždění těch nejbezbranějších bytostí světa, nenarozených dětí (ve jménu pohodlí a požitkářského života jejich rodičů, jejichž cílem nebylo vytvořit rodinu, ale užívat si "svobodně a bez závazků" radostí světa).

Velmistr pařížského Velkého východu pan Ragache se při své návštěvě v Moskvě roku 1991 chlubil, že:

"legalizace potratů v západní Evropě, k níž došlo v průběhu 60. a 70. let, je dílem zednářských lóží, které pronikly do lůna politických stran, jež se stavěly původně proti potratům."

 

V USA manželé Wilkeovi, jejichž kniha "Člověk od početí - být či nebýt" vyšla nedávno u nás jako dosud nejskvělejší obrana nenarozeného života, uvádějí jako "hanbu Ameriky" rok 1973, kdy Nejvyšší soud USA rozhodl v pověstné při "Roe versus Wade" o legalitě potratů po celou dobu těhotenství.

Americký zákon spolu s bývalým sovětským (dnes ruským) je pro nenarozené děti nejhorší. Umožňuje je totiž usmrtit jakýmkoliv způsobem na přání matky.

Autoři knihy přirovnávají toto rozhodnutí Nejvyššího soudu k podobnému rozhodnutí téže instituce z roku 1857 o legalitě otroctví:

Argumentace je naprosto stejná, i slova jsou volena přesně tatáž:


"Černoch není osobou - Nenarozené dítě není osobou... Vlastník má svobodnou volbu černocha koupit, prodat nebo zabít - Matka má svobodnou volbu své dítě si ponechat nebo je zabít..... Odpůrci otroctví nesmějí nutit svou morálku... majiteli nenarozeného dítěte....Otroctví je legální - Umělý potrat je legální."

- Toto jsou doslovné citáty z obou soudních rozhodnutí, dodává historik Malý.



Uvedeme několik doslovných citátů z knihy Pierra Simona, velmistra pařížské Velké lóže, o potratech a principiálním stanovisku zednářstva k nim.

Kniha vyšla roku 1979, zachycuje tedy názory zednářů nejnovější doby:

"Řešení, které nám nabízí tradiční morálka, absolutně nevyhovuje.

Opírá se totiž o překonanou ideu posvátnosti života od početí, což je pověrečné a fetišistické..... Konflikt mezi antikoncepcí a náboženskými hodnotami je nevyhnutelný.....

Svobodná antikoncepce strhla hradbu tradičních fatalismů. Tím se otevírá prostor pro vybudování nové morálky.....

Věřte mi, jen díky nám, díky našim zednářským bratrstvům mohly navzdory odporu zkostnatělých konzervativců projít v Americe i v Evropě zákony, povolující interrupce a plánované rodiny...."


To všechno se děje ve jménu demokracie. Té demokracie, která se honosí svobodou přesvědčení, vyznání, slova, veřejného projevu, kritiky atd. Perzekuce odpůrců interrupcí je ve skutečnosti v USA a Francii nevybíravější a podstatně tvrdší než například byla "perzekuce" politických odpůrců Francova režimu ve Španělsku a Salazarova v Portugalsku. A to se jedná o státy, které si hrdě říkají "kolébky demokracie".


Ne, o žádnou demokracii se nejedná. Jde o nový typ diktatury, spočívající na tyranii ekonomické.

- končí svou práci historik Malý.

 

(Podívejte se také ZDE, detaily pak v druhé části - zde, a New World Order zde.)

 

 

 

POHLED VĚDECKÝ - KAM VEDE SOBECKÁ INDIVIDUÁLNÍ CHAMTIVOST A DRANCOVÁNÍ PLANETY ZEMĚ?

A PROČ MNOHO DESÍTEK MILIÓNŮ ZÁPADNÍCH VYSOKOŠKOLÁKŮ NEDOKÁŽE NIC ZMĚNIT?

 

 

Filosof Masarykovy university JOSEF ŠMAJS řekl v létě r.2015:

 "Systém západní (vůči Zemi predátorské) kultury už se rozkládá."

- ZDE

 

Nebezpečí je existencionální.

Může se sice zdát, že hlavními dnešními problémy jsou obavy ze soužití různě historicky vyspělých kultur, tj. nebezpečí válek, terorismus, stěhování a migrace lidí.

Ale za tímto viditelným vnějškem skrytě narůstá globální konflikt dnešní predátorské kultury se Zemí.

Dokonce i papež František, riskující nepochopení a exkomunikaci konzervativním křídlem církve, vyzval v encyklice Laudato Sí všechny lidi k péči o jejich společný planetární domov.

Oprávněně volá po jiných koncepcích ekonomie a pokroku. A to nikoli jen na základě víry, ale také v souladu s poznatky dnešní vědy. I právníci a politici by si měli uvědomit, že když se taková autorita obrací na věřící i nevěřící, na vědecké instituce i podnikatele, nebezpečí je existenciální.

červen 2015, papež František:

Systém umožňuje bohatým vykořisťovat chudé a dělá ze Země "ohromnou hromadu špíny".

Papež vyzývá k odvážné změně "strukturálně-zvrhlého ekonomického systému".

 

 

Vznikla predátorská globalizovaná kultura.

Podle mého názoru je dnešní situace nová v tom, že vznikla predátorská globalizovaná kultura a že tu není žádný alternativní společenský řád – téměř všude je dnes kapitalismus.

Já se ovšem domnívám, že nejde o kapitalismus, poprvé nejde o změny politického režimu nebo o sociální převrat. Musí jít o převrat existenciální, tedy o vytvoření nového vztahu lidstva k Zemi. Dnešní vztah nazývám predátorským a tvrdím, že má kořeny už ve starověkém Řecku.

 

Vztah té které kultury k Zemi je totiž nastavený dvojím způsobem:

- Jednak biologicky, tj. naším genomem, v němž máme kromě vrozené pokory také dispozici k útočné adaptivní strategii.

- Dále je tento vztah nastaven socio-kulturně, tj. skrytou povahou a namířením duchovní kultury vůči přírodě.

Predátorské duchovní paradigma, tj. přehlíživý vztah k hodnotě a kreativitě přírody, svými potenciálně technologickými abstrakcemi přijala evropská kultura ve starověkém Řecku. V této (paradigmaticky) klíčové době se totiž rozvíjela (nevhodně strukturovaná) lidská racionalita, rozcházela se s emocemi a pohanskou úctou k Zemi.

I když se téměř další dvě tisíciletí nic prakticky výrazného nedělo, pohrdání přírodou se šířilo do celého světa.

Kultury, které přijaly toto paradigma spolu s monoteistickým náboženstvím, se výrazněji prosazovaly, jejich pohrdání přírodou se šířilo do celého světa.

 

Existují dva druhy hodnot:

- Jednak hodnoty, jež jsme vytvořili a které jako lidé uznáváme.

- A pak ty, jež vytváří přirozená evoluce a nezávisejí na lidském hodnocení.

Je paradoxní, že právě ty hodnoty, které na lidském hodnocení nezávisejí, patrně rozhodnou o lidském přežití. Také proto musíme včas přiznat nejvyšší hodnotu Zemi a pokorně uznat, že všechny lidské hodnoty jsou od ní odvozeny, že jsou na hodnotě Země závislé.

 

Příčina konfliktu civilizace s přírodou má totiž ontologické kořeny a tradiční antropologické hodnoty ji nemohou postihnout:

 Ontologie (z řeckého to óν jsoucí + λόγος, logos slovo, řeč) je filosofická disciplína, která se zabývá jsoucnem, bytím jako takovým a základními pojmy.

Aristotelés pro ni používá označení první filosofie, která je součástí metafyziky a zabývá se nejobecnějšími otázkami.
 

Antropologie (z řeckého ανθρωπος anthrópos člověk) je věda o člověku v nejširším slova smyslu. Fyzická antropologie studuje lidské tělo, od anatomie se liší hlavně zájmem o vznik a vývoj člověka.

Kulturní a sociální antropologie se zabývá člověkem jako společenskou a kulturní bytostí. Patří mezi vědy holistické – snaží se vytvořit celkový obraz člověka, zabývá se všemi lidmi ve všech dobách a zároveň také všemi rozměry lidství.

Od sociologie se liší důrazem na jednotlivého člověka a snahou porozumět jeho náhledům, od etnografie snahou o zobecnění a postižení společného.

(zdroj: wikipedie)

 

Morální přemlouvání vs. neodvratný samovývoj.

 

Většina společenskovědních teoretiků přeceňuje roli individua v dnešní krizi.

To platí i ve zmíněné papežově iniciativě, jde vlastně o morální přemlouvání. Důraz se klade na to, že bychom se měli s přírodou identifikovat, lépe se k ní chovat, respektovat ji jako vlastní matku. To pokládám za samozřejmé.

 "Systém, který přírodu poškozuje, to nejsou neorganizovaní občané, ale banky, velké korporace a globalizovaná ekonomika a technosféra.

Právě tento nadosobní protipřírodní systém nutí lidi, aby jednali určitým způsobem. Apelovat na lidské individuální hodnoty vlastně znamená lidi traumatizovat, míjet se účinkem /* ad nadosobní systém - "Když to neuděláš ty, udělá to někdo jiný...". /

Znovu a znovu opakuji, že:

"Zemi pustoší samovývoj predátorsky nastavené kultury, expanze umělých struktur nynější spotřební ekonomiky a technosféry."

Domnívám se, že systém se rozkládá již dnes a bude rozložen určitě.

 

Nemyslím si, že přirozená evoluce vrcholí Zemí a člověkem.

Také planeta Země není vrcholem vesmírného vývoje. Umělé inteligenci, která by měla být pokračováním inteligence přirozené, proto nevěřím. Zdá se, že o ni usilují a mluví o ní hlavně technici a matematici, kteří nerozumějí biologickým systémům.

Biologické systémy jsou totiž tak složité a provázané s neživými strukturami, že je žádná na nich založená druhová inteligence není schopna ani pochopit, ani uměle nahradit.

I ty nejjednodušší živé systémy převyšují svou složitostí všechny systémy umělé.

Zdá se mi, že snahy o vytvoření umělé inteligence souvisejí s pocitem naší nadřazenosti nad přírodou a biosférou, že jsou výrazem naší pýchy, která předchází pád.

 

 

Dnes jde v první řadě o zastavení této nesmyslné války globální kultury s přírodou.
 

Příroda je pro dnešní euroamerickou civilizaci jenom bojištěm, které se snaží ovládnout, je pro ni zdrojem bohatství, jehož se bez zábran zmocňuje.

Musíme jít po této linii a hledat důvody, proč se dílčí vědění prodalo této světské moci. Je třeba se ptát, proč ekonomická moc a věda i dnes ničí svět.

Ještě dodám, že:

Společnosti zaměřené jen na zisk nechtějí uvolnit peníze na skutečné vzdělávání, které by nebylo jen účelové, které by lidem ukázalo jejich možnosti řešit krizi.

Ve vzdělávacím systému se uvažuje jen o tom, jak připravit lidi pro technické profese, pro služby a obsluhu kulturního systému.

My ale potřebujeme vzdělané lidi bez předsudků o lidské výjimečnosti. Potřebujeme občany, kteří by rozuměli sami sobě i světu, v němž žijí.

 - říká filosof Šmajs.

 

 

 

NA SAMÝ ZÁVĚR TÉTO SLOŽITÉ KAPITOLY JEŠTĚ JEDEN,

OVŠEM ZCELA ZÁSADNÍ TEXT - O ATEISMU.

 

Tradice výchovy - Richard Jedlička a kol., Universita Karlova, 2014

 

 

Richard Jedlička píše (str.91-94):

Tradičními nepřáteli Evropy byli vždy jinověrci.

Nikdy však KOLEKTIVNÍ LHOSTEJNOST...

Naposledy se pak náboženská spiritualita krvavě konfrontovala s dialektickým materialismem, který byl "pseudo-náboženským" učením par excellence (19.stol). Šlo ale vždy o aktivní postoje protivníků, se kterými se šlo konfrontovat.

Avšak vůči lhostejnosti či indiferenci konzumenta, který žádné ideje nevyznává, je konfrontace nemožná.

 

Běžný občan se tak vzdal práva na rozhodování, jakousi výměnou za "pohodlný servis".

Celý svůj život může trávit (*při splnění základních předpokladů, tedy osobních schopností) ve vysoce organizovaných umělých jednotkách - ve škole, posléze ve firmě, úřadě, státní službě - a jeho úspěch či neúspěch závisí pouze na míře loajality s tímto systémem.

Vše, co musel "v potu své tváře" dříve dobývat ze země, je v moderní společnosti ošetřeno a institucionálně zajištěno.

(Genesis 3:19; V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se obrátíš.)

Stačí být (alespoň dočasně) pouhou poslušnou součástí celého systému.

 

SUB-RELIGIOZITA SOUČASNOSTI  je však zároveň vnímána jako problém, se kterým se potýká velké množství současných myslitelů a filosofů.

Zcela aktuálním vyjádřením této existencionální tísně ze sub-religiozity je esej francouzského mediavelisty (*odborníka na dějiny středověku) a filosofa RÉMI BRAGUE (narozen 1947), který:

v současné sub-religiozitě vidí také zároveň příznak vyčerpání a smrti současného ateismu.

 

Brague tvrdí:

Současný ateismus se od dob osvícenství naplnil - přinesl své plody, ale tím také odhalil svou problematičnost a nakonec se zcela vyprázdnil.

Tato teze spočívá v tvrzení, že:

Současný sub-religiozní člověk ztratil schopnost odpovědět si na otázku:

- jaké je jeho právo (jako lidského druhu Homo Sapiens) na interpretaci světa a ovládání ostatního života na planetě?

 

/* ...zkusme naznačit jednotlivé možnosti - jde o právo technologicky silnějšího, chytřejšího-lstivějšího nebo právo moudřejšího - tedy právo "nejvíc harmonické bytosti" světa, konající v souladu se záměry všech ostatních tvorů i celé planety, v souladu se Stvořitelem planety Země i okolního vesmíru? /

 

(str.94):

Západní společnost druhého desetiletí 21.stol. naopak prožívá celospolečenskou hlubokou krizi demokracie.

S demokracií není zcela konformní a systém parlamentní demokracie chápe víceméně jako korupční a nestabilní. Tímto se strach z krize západu ještě prohloubil.

Společnost ve víře v demokracii pevně nezakotvila, protože liberální pojetí demokracie se v praxi neosvědčilo jakožto neutrální a bezproblémové.

Naopak:

"...DEMOKRACIE BEZ IDEJÍ pomáhá prosazovat zájmy jednotlivců a lobbistických skupin, které postupně přeměňují demokracii v oligarchii."

 

Více zde.

 

 

ZÁVĚREM - HEGELŮV KONCEPT TEZE A ANTITEZE,

- ochutnávka příští kapitoly o oligarchických spolcích po vzniku FEDu (a jejich vlivu především po 2. světové válce).

 

Hegelův systém, teze a antiteze - vs. vzdělávací a mocenský systém ve Spojených státech:

- prof.Sutton (rozhovor 1980), Charlotte Iserbyt (rozhovor 2011).

Iserbyt  pracovala pro vládu USA, U.S. Department of Education (ministerstvo školství) a na ministerstvu zahraničí, prof.Sutton pracoval na Stanfordské universitě a Hooverově institutu, zabýval se oligarchickými skupinami v USA.

"U studentů vysoké školy už není hlavním cílem intelektuální snažení, ale spíš příprava na práci ve firmě - studium je orientované nyní na výkon.

Nemají být připravovaní na samostatné kritické a analytické myšlení, ale na problémy globalizace (svět bez hranic, s nadnárodními společnostmi a obchodními dohodami stylu NAFTA, TTIP, práci ve firmách a nadacích).

K prosazování mocensko-oligarchických zájmů (NWO, PNAC) používají tito lidé v pozadí Hegelův koncept teze a antiteze."

 

- tolik k souvislostem hlavního tématu třetí kapitoly.

 

 

Člověk nemusí souhlasit s úplně vším, co např. výše tvrdí katolický historik PhDr.Malý, ovšem tato komplikovaná kapitola zásadně a HLUBOCE rozšiřuje možnost chápání současného problému,

proč neustále selhávají nejrůznější "vyznavači pravdy a lásky" nad malým procentem vyznavačů "chamtivosti a sobeckého kořistění",

proč opakovaně nefungují nejrůznější varování (knižní, dnešní moderní internetová, různé blogy, videa nebo prohlášení).

Nad aktuálním příčinami se zamyslíme v další kapitole.

 

 

Konec třetí kapitoly, vyčkejte prosím na další pokračování textu.

 

napsal

Pavel Sedlák

 

(odkazy na zdroje v textu, připraveno také s využitím české a anglické wikipedie)

 

 

Doplněk:

Co k tomu říká Platón (zde, str.61)?

Platónův koncept světa idejí odpovídá na otázku, co ve světě, v němž žijeme, a kde "vše co známe vzniklo a zanikne" a kde je vše podřízeno změně, trvá.
Co trvá beze změny (v tomto proměnlivém světě mnoha věcí) a co tvoří a způsobuje jeho jednotu - tedy to, že:

"...svět není pouhým před námi rozprostřeným chaosem, pouhým skladištěm věcí."

- Toto poznat je pro Platóna jediné pravé poznání, pravé vědění.

Pokročit od pouhého mínění (DOXA) - od světa nazíraného smysly, k poznání (EPISTÉMÉ), znamená rozpoznat za proměnlivými věcmi IDEJE.

Svět věcí, tedy svět, ve kterém věci vznikají a zanikají, svět hmotný (materiální), jak nám ho zpřístupňují smysly, je světem jaksi druhotným, dokonce jaksi nejsoucím, neboť v sobě nese rozpoznatelný odkaz k něčemu podstatnějšímu, k něčemu, co beze změny trvá a co tedy i plně "jest": odkaz ke světu IDEJÍ.



Z tohoto zorného úhlu, z hlediska filosofického problému, který koncept idejí řeší, jsou IDEJE pro Platóna tím, co opravdu plně existuje, co je nejskutečnější, zatímco jednotlivé věci (dnes bychom řekli "konzumní materialistické zájmy"), mají na idejích pouze účast. Co nejvíce trvá, co má v sobě nejvíc stálosti, je více "jsoucí" a naopak; jsoucno i nejsoucno je tedy stupňovité, hierarchizované - na vrcholu jsoucna jsou ideje dokonalé, neproměnlivé.

Na vrchol pravého jsoucna, na vrchol světa, idejí, klade Platón
nejvyšší ideu dobra (používá obrat "věci jsou stínem, odrazem ideje", jindy používá výrazu "mít účast na ideji", nejpropracovanější koncept je obsažen v pozdním přírodovědném dialogu Tímaios).

 

Jeho žák, Aristoteles, odmítal Platónovu ontologii, tedy koncept dvojího jsoucna, ono rozdělení (chórismos) na svět vznikajících a zanikajících věcí a svět idejí, podle Aristotela jde pouze o odložení a komplikaci toho, co má být vysvětleno (navíc klade otázku - existují i ideje záporné?). Podle Aristotela nepostihuje Platón pravé příčiny jevů...

- to je pravá polemika, výměna názorů, vždy je třeba hledat lepší odpovědi, které více vystihují podstatu probíhajících jevů...

 

Více např. v textu Gadamera (Praha 1994, str. 16-17, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem), také Jan Patočka (Aristoteles, předchůdci a dědicové).

- Pro nás je v tom zajímavá právě to indicie, že svět dobrých myšlenek stojí nad pomíjivostí materiálního přístupu. Člověk pomíjí, ideje dobré zůstávají.

Ty špatné vedou k zániku?

Jak je rozpoznat, ze světa vnímaného našimi smysly...?

 

Jan Patočka k Platónovi dodává:

Od Perských válek šlo o autonomii proti theokracii:

Platón se snažil autonomii spojit s theokracií, vybudovat theokracii na podkladě lidské autonomie, na základě logu, jako jeho vnitřní smysl a imanentní vyvrcholení.

Platón hledí vymyslet obec, která narozdíl od řeckých aristokracií, tyranií a demokracií byla vnitřně "jedna": kde by nebylo koexistence chudých a bohatých, kde by stát měl hlavním úkolem probouzet člověka k autonomii, k duchovnímu životu, kde tudíž jednota a organizace nejsou nepochopitelným, božským samoúčelem, nýbrž kde stát člověka "pozvedává" (vychovává, vzdělává).

Platónův stát je říší výchovy - pozvedání člověka od pouhé danosti a pouhé existence K PRAVOSTI (správnosti).
 

J. Patočka, Aristotelés, Praha 1994, str.27.

 

 

 

Volně související odkaz se třetí kapitolou:

 

7. 5. 2015, Blisty:

Francouzský sociolog Pierre Bourdieu přišel s teorií, že:

"...vzdělávací systém slouží dominantním sociálním vrstvám, elitám, k tomu, aby reprodukovaly svůj vlastní kulturní kapitál."

Nejen že elity vytvářejí své vlastní školy, aby tento kulturní kapitál lépe koncentrovaly a zároveň ho distribuovaly pouze mezi sebou. Podle Bourdieua je celý vzdělávací systém postaven tak, že privileguje privilegované a nechá selhávat ty, kdo nesou největší riziko selhání.

Jan Germen Janmaat z Institute of Education při University College London na přednášce pořádané Ústavem výzkumu a rozvoje vzdělávání Univerzity Karlovy poukázal na nepříjemný fakt - pojmy jako sociální mobilita a meritokracie tvoří samotné základy liberálních společností a jejich ideologie, která staví na domněnce, že:

"...v liberální, demokratické společnosti může každý uspět bez ohledu na svůj sociální původ a z něj vyplývající determinanty."

Nejdůležitějším výtahem v rámci takové sociální mobility je přitom vzdělání.

 

Liberální ideologie operuje s domněnkou, že díky vlastnímu talentu, píli a vytrvalosti může vyšších sociálních příček dosáhnout i ten, kdo vychází z chudých poměrů. Ve specifické, silně liberální ideologii USA se tomu říká "American dream".

Jenže tento předpoklad je naplňován skutečně různě a je přitom paradoxní, že řada zemí, v nichž převládá silně liberální diskurz, jako je třeba právě Velká Británie nebo ČR, ve skutečnosti deklarovanou ideologii popírá.

Pro zastánce liberální ideologie jsou to pochopitelně nepříjemná fakta, jelikož mají delegitimizující účinek (*svědčí spíš o skrytě kastovní společnosti s liberální rétorikou, podporovanou mocně médii).

Ideologie přitom často není vůbec závislá na skutečnosti, ale spíše na tom, jak se ji daří v politicko - mediálním prostoru "ohřívat".

Například v USA je míra sociální podmíněnosti při dosahování univerzitního vzdělání vysoká, nicméně 75 % Američanů souhlasí s tím, že šance na získání titulu z vysoké školy socio-ekonomický status neovlivňuje.

Proč tedy zbytečně tuto iluzi bortit...

 

Německý ústavní soudce napsal před 12lety obsáhlou knihu, kde srovnává moderní západní civilizaci a islám, jde o velmi zajímavý koncept - ZDE.

Udo Di Fabio svou knihu postavil na úvaze, že každá civilizace potřebuje svou kulturu. Tu definuje nikoliv jen jako umění, ale jako veškeré praktické naplňování civilizačních hodnot v každodenním životě. Obává se však, že západní civilizace svou „kulturu“ ve smyslu dodržování civilizačních hodnot již dávno ztratila. Nahradila ji kulturou konzumu, která sice Západu umožnila stát se globálním lídrem (protože byla srozumitelná i příslušníkům všech ostatních civilizačních okruhů), ale nakonec se obrátí proti Západu. Ten totiž díky tomu dávno zapomněl, jaké hodnoty jej vlastně k úspěchu přivedly.

„Není málo těch, kteří věří – vždy s pózou pevného přesvědčení o svém úsudku –, že rodinná, náboženská a národní společenství jsou jako životní formy dávno překonaná, že nepředstavují nic než iracionální zbytky světa včerejška,“ píše s tím, že někteří dokonce požadují, aby tato rozluka s minulostí byla provedena silou – tedy politickým diktátem.

Důsledkem je podle něj zmatení pojmů, kdy se všichni dovoláváme svobody, ale nemůžeme se shodnout, co si pod ní vlastně představit. A podobné je to i s dalšími pojmy. Výsledkem tedy je, že někteří si svobodu představují jako absolutní volnost, a sociální spravedlnost jako vlastní nárok prakticky na cokoliv.

 

/ Upozornění: pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji pro znovunačtení. /

 

 

 

KAPITOLA ČTVRTÁ

VÝVOZ DEMOKRACIE NEBO KRÁDEŽE SUROVIN?

OD BRITSKÉHO IMPÉRIA K TAJNÉ RHODES SPOLEČNOSTI, r.1891.

KDO DNES ŘÍDÍ SVĚT?

14. 12. 2015

 

motto

 

V USA máme 30-40mil lidí s vysokoškolským vzděláním.

Ale oni nediskutují výroky, které jejich elita pronáší na veřejnosti.

 

Prof. Anthony C. Sutton, DrSc.

zde, v r.1980

 

 

"Když nemůžu toho (zaklení - hajzla) poslat do pekla, spálení je další nejlepší věc, kterou s ním můžete udělat."

Raymond Robins (vyslanec Wall Street v Moskvě)

(rozhovor s Leninem o jednom jeho podřízeném, Moskva, kolem r. 1918-20, zveřejnil R. H. Bruce Lockhart v r.1933, v knize British Agent, vydal G. Putnam's Sons, New York and London, 1933, pp.225-26.)

 

 

 

 

ZÁSADNÍ OTÁZKOU DNEŠNÍ DOBY JE, ZDA TO, CO V MÉDIÍCH HLAVNÍHO PROUDU NAZÝVAJÍ DEMOKRACIÍ, JE STÁLE JEŠTĚ DEMOKRACIE.

Dvojí možnosti výkladu událostí vzniku 1. světové války, vzniku bolševické revoluce v Rusku, vzestupu Hitlera a vzniku a průběhu Druhé světové války naznačují, že jsou zde dvě linie řízení.

Velmi zajímavý odkaz o roli Zednářů (skrytě jezuitů) je zde a zde.

 

Pro získání ideálního obrazu nějaké velké společenské události je potřeba odstupu alespoň 50-70let.

Ať už šlo o smrt US prezidenta Lincolna (kdy 70 let po jeho smrti v Kanadě vyšly v r.1934 články o tom, že existuje množství důkazů, kdo stál za jeho smrtí), o vznik kartelu FEDu, soukromé centrální banky USA v r.1913, ať už šlo o bolševickou revoluci v Rusku (její financování ze západu, bez nějž by nikdy neuspěla), vzestup a financování Hitlera (od roku 1933 se podíleli západní US oligarchové obrovskými částkami, technickou pomocí i dodávkami surovin), až třeba k faktu, že Druhá světová válka zadlužila většinu států - právě u té malé skupiny mezinárodních bankéřů, kteří se postarali, aby dluhy dále jen rostly...

- to vše jsme mohli důkladně analyzovat právě díky odstupu 50-70let.

 

 

A nejen to.

Dokonce ti super-bohatí skrytě a záměrně vyzbrojovali jak Hitlera, tak dokonce Stalina, mnoho dalších diktátorů (například Írán i Irák v osmileté válce, dokonce dodávali všechny komponenty chemických zbraní pro zplynování Kurdů).

Protected by the West

Iraq was then seen as a secular bulwark against the Islamic regime in Teheran.

It had the support of East and West and of the whole Arab world except Syria.

All the Western countries were supplying it with arms and funds.

France was particularly zealous in this respect. Not content with selling Mirages and helicopters to Iraq, it even lent the regime Super Etendard aircraft in the middle of its war with Iran.

Germany supplied Baghdad with a large part of the technology required for the production of chemical weapons.

And in an unusual display of East-West military cooperation, German engineers enhanced the performance of the Scud aircraft which Iraq had obtained from the Soviet Union, increasing their range so that they could strike at Teheran and other distant Iranian cities.

The UN Secretary-General stated that, with respect to both the weapons themselves and those who were using them, it was difficult to determine the nationalities involved.

Clearly, Iraq’s powerful allies did not want Baghdad condemned.

In August 1988 the United Nations Sub-Committee on Human Rights voted by 11 votes to 8 not to condemn Iraq for human rights violations. Only the Scandinavian countries, Australia and Canada, together with bodies like the European Parliament and the Socialist International, saved their honour by clearly condemning Iraq.

Things did not begin to change until the end of the Iraq-Iran conflict.

/*viz také Sutton - Peníze koupí i toho nejlepšího nepřítele, o detailech skryté podpory některých US oligarchů a jejich firem pro Hitlera, ZDE, čas 7:40 až 11:00, probírají se např. Standard Oil nebo the Schroder Bank, detaily viz dále. /

 

 

A hlavní média o tom mlčí, i když koncem 70.let bylo odhaleno mnoho těchto zločinů, později dalších, ať už se jednalo o války proti nejchudším lidem v Koreji nebo Vietnamu, v Salvadoru, atd.

Také mlčí o loupení zdrojů v Latinské Americe nebo Africe, odkud západní korporace doslova ukradly obrovské množství surovin, zlata, drahokamů, atd., za ceny tak nemístně dumpingové, že se to jinak než krádeží nedá nazvat. Tyto peníze chybí místním lidem.

Podívejme se na tuto historii pohledem citací dvou knih, které většinou nenajdete na poličce knihovny vaší vysoké školy (nebo snad ano, páni rektoři?).

 

Jak je možné, že lidé západních zemí nereagovali na tak obrovské množství násilí, na hladomory v Indii, ničení Ruska západem podporovanými bolševiky, podporu Hitlera a opětovné ničení Ruska, ničení zemí Latinské Ameriky, ničení mnoha zemí v Africe?

Byl to vše "jen" důsledek kolonialismu? Pojďme si jednotlivé závěry trochu rozebrat.

 

Jak to vše začalo?

Velmi mnoho věcí se událo právě mezi lety 1905 až 1922...

..ale nás zajímá ona "dvoukolejnost řízení" společenských událostí.

Jako ukázku si pojďme přečíst typickou stať z knih Brotherhood in Darkness, od Dr.Stanley Monteith, který spolupracoval s profesorem Suttonem, a znal dobře dílo Dr.Carrol Quigley a jeho knihu TRAGEDY AND HOPE (1966, zde).

Tato pasáž se stane klíčem - jakýmsi příkladem, návodem - jak postupovat k pochopení všech dalších hlavních událostí 20. století. které nás už dovedou do současnosti.

 

 

 

TAJNÁ SPOLEČNOST PANA RHODES VZNIKLA 5. února r.1891

Dr.Carrol Quigley, TRAGEDY AND HOPE (1966, k přečtení zde), str.129-131.

- jde o zcela zásadní text, kde jsou přítomna všechna důležitá jména, která budou následně ovlivňovat vlády USA a Británie, dění v Rusku i vznik 1. světové války.

Volně (a pracně) přeloženo z originálu:

 

1. Zastánci malé Anglie vs. příznivci impéria, nástup nové generace.

Ačkoliv zastánci malé Anglie, lidé jako Gladstone nebo sir William Harcourt, pokračovali v politické dráze do r.1895, byl tento názor po r. 1870 na trvalém sestupu. V liberální straně takzvaní "Little Engladers" (příznivci malé Anglie - křídlo v liberální straně, které odmítalo expanzi Britské říše v 19.století, chtěli Anglii, která se rozšiřuje pouze k hranicím Spojeného Království) byli v protikladu k imperialistům, jako byl Lord Rosobery, dokonce už před r.1895.

Po r.1895 převládla ve straně skupina mladších imperialistů, jako byli Asquith, Grey a Haldane. V konzervativní straně, kde anti-imperiální idea nebyla nikdy silná, byli velmi aktivní imperialisté, jako Joseph Chamberlain, Lord Curzon, Selborne a Milner.

Bylo mnoho faktorů, které vedly k nárůstu imperialismu po r.1870, a mnoho zjevných dokladů tohoto růstu.
The Royal Colonial Institute byl založen r.1868, aby bojoval proti myšlence malé Anglie.
Disraeli jako ministerský předseda (1874-1880) silně zdůrazňoval zisk a půvab impéria, dík takovým činům, jako by bylo
získání kontroly nad Suezským průplavem, poskytnutí titulu Císařovna Indie Královně Viktorii.

Po r.1870 bylo stále více jasné, jakkoliv drahé budou kolonie pro vládu, že budou fantasticky ziskové pro jednotlivce a společnosti podporované takovou vládou.

Ba ještě více, se šířením demokracie a s rostoucím vlivem tisku a rostoucí potřebou příspěvků na kampaň, jednotlivci, kteří budou získávat ohromné zisky v zámořských dobrodružstvích, mohou obstarat příznivou podporu pro výdaje politiků.

 

2. Spuštění zlaté horečky získávání kolonií v Africe, nálezy zlata a diamantů.

Úsilí belgického krále Leopolda II, který využil pana Henry Stanley pro obstarání oblastí Konga jako jeho vlastní državy, spustilo pokračující horečku získávání kolonií v Africe, která trvala více než 30let; objevení diamantů v r.1869 a zlata v r.1886 v Jižní Africe (Boer Transvaal Republic) ještě zvýšilo tuto horečku.

Nový imperialismus po roce 1870 (*viz velmi krutá Druhá Búrská válka, zde).

byl celkem odlišný v tónu od toho, proti kterému dříve protestovali "Little Engladers" (příznivci malé Anglie).

Hlavní změnou bylo, že byl ospravedlňován ve jménu morální povinnosti a sociálních reforem, a nikoliv jako dříve ve jménu misionářských aktivit (obracení na křesťanskou víru) a materiálních výhod.

 

3. Mužem, nejvíc odpovědným za tuto změnu, byl John Ruskin.

Do roku 1870 na Oxfordu nebylo profesury výtvarného umění (fine arts), ale v tomto roce byl jmenován do této pozice John Ruskin.

Zasáhl Oxford jako zemětřesení, ne proto, že hovořil o výtvarném umění, ale protože hovořil také o impériu a anglickém utiskovaném lidu, a nad vším tím ještě proto, že hovořil o těchto třech věcech jako o otázce morálky.

Před koncem devatenáctého století žil chudobný lid v Anglii velmi zasažen nouzí, lhostejností a zločinem, jak popsal Charles Dickens. Ruskin hovořil k oxfordským vysokoškolákům jako člen privilegované, vládnoucí vrstvy.
Řekl jim, že privilegované vrstvy byly vlastníky
úžasné tradice vzdělávání, krásy, vlády práva, svobody, slušnosti a osobní disciplíny, ale že tato tradice nemůže být zachována,  nezaslouží si být zachována, dokud nebude moci být rozšířena i na nižší vrstvy jak v anglické společnosti, tak mezi ne-anglickým lidem napříč světem.

Pokud tato skvělá tradice nebude rozšířena mezi tyto dvě velké majority, minorita vládnoucí anglické vrstvy bude nakonec pohlcena těmito majoritami a tradice budou ztraceny.

Je nutné tomu předejít - rozšířením těchto tradic mezi masy a do celého impéria.

 

4. Cecil Rhodes, student Oxfordu, vyznavač Ruskinova učení, později super-boháč.

Ruskinovo sdělení mělo senzační dopad.

Jeho přednášky byly kopírovány a rozšířeny jedním z vysokoškoláků, panem CECIL RHODES, který si je uchoval po následujících třicet let.

Rhodes (1853-1902) horečně objevoval zlato a diamanty Jižní Afriky, stal se ministerským předsedou Cape Colony (Mysu Dobré Naděje, 1890-1896, od r.1872 měl nezávislost a vlastní parlament), přispíval penězi politickým stranám, které kontrolovaly politické posty parlamentu v Anglii i v Jižní Africe, snažil se získat pás území (British territory) napříč Afrikou, z mysu Dobré Naděje do Egypta, a spojit tyto dvě vzdálené oblasti telegrafní trasou a nakonec železnicí, z mysu Dobré Naděje do Káhiry.

Rhodes získal oddanou podporu pro své cíle v Jižní Africe a Anglii od dalších lidí.

S finanční pomocí lorda Rothschilda a Alfréda Beit byl schopen monopolizovat diamantové doly v Jižní Africe, jako společnost De Beers Consolidated Mines, a ustavit skvělé těžební podmínky pro těžbu zlata ve společnosti Consolidated Gold Fields.

Během 90.let 19.stol. dosáhl Rhodes osobního příjmu nejméně milion liber šterlinků ročně (kolem pěti milionů dolarů), které velmi snadno utrácel pro své mysteriální účely, takže měl obvykle přečerpaný účet.

 

5. Založení školy v Oxfordu, vznik TAJNÉ SPOLEČNOSTI Rhodes.

Tyto (mysteriální) záležitosti byly soustředěny kolem jeho touhy:

federalizovat anglicky-mluvící lidi a získat všechny obyvatelné části světa pod svou kontrolu (moc).

/ str.131 nahoře /

Pro tento účel nechal Rhodes část svého úžasného bohatství pro založení the Rhodes Scholarships v Oxfordu, pro rozšíření tradic anglické vládnoucí vrstvy do anglicky-mluvícího světa, jak to chtěl Ruskin.

Mezi Ruskinovými nejvíce
oddanými učedníky v Oxfordu byla skupina důvěrných přátel, zahrnující Arnold Toynbee, Alfred (later Lord) Milner, Arthur Glazebrook, George (later Sir George) Parkin, Philip Lyttelton Gell, a Henry (later Sir Henry) Birchenough.

Tito jmenovaní byli tak pohnuti Ruskinem, že byli do konce svého života oddanými zastánci jeho myšlenek.

Podobná
skupina mužů z Cambridge zahrnovala Reginald Baliol Brett (Lord Esher), sir John B. Seeley, Albert (Lord) Grey, a Edmund Garrett, kteří byli také vzrušení Ruskinovým poselstvím a oddali své životy rozšíření britského impéria a pozdvižení městského lidu jako dvou částí jednoho projektu, který nazývali "rozšíření anglicky-mluvící ideje".

William T. Stead

Byli ve svých cílech povšimnutelně úspěšní, protože nejvíce vnímavý anglický novinář William T. Stead (1849-1912), vroucí společenský reformátor a imperialista, je přijal do asociace s Rhodes.



Tato asociace byla formálně ustavena 5. února 1891, když Rhodes a Stead vytvořili TAJNOU SPOLEČNOST, o které snil Rhodes už 16let (Rhodes Secret Society).

V této tajné společnosti byl lídrem Rhodes; Stead, Brett (Lord Esher) a Milner vytvořili výkonný výbor.

Arthur (Lord) Balfour, (Sir) Harry Johnston, lord Rothschild, Albert (Lord) Grey a další byli zapsáni jako potenciální členové "Circle of Initiates" (vnitřního Kruhu zasvěcených).

Byl zde totiž i vnější kruh, známý jako "Association of Helpers" (společnost pomáhajících), později tento vnější kruh uspořádal Milner jako:

Round Table organization (organizaci Kulatého stolu).

 

Brett a Milner přijali oba pozvání do této tajné společnosti s nadšením, takže ústřední část tajné společnosti byla vytvořena v březnu 1891.

Zapamatujme si především jméno Alfréd Milner, samozřejmě Rothschilda nelze minout, stejně jakou Arthura Balfoura (budoucího ministra zahraničí) a Brett (Lord Esher).

 

 

 

UKÁZKA Z OBDOBÍ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY A BOLŠEVICKÉ REVOLUCE.

Brotherhood in Darkness, od Dr.Stanley Monteith

 

Plukovník House a Woodrov Wilson (str 29., dole)

Edward M. House (1858-1938) byl mocný US politik, diplomat a poradce prezidenta Wilsona, známý jako Colonel House (plukovník House).

 

Pan James W. Gerard byl během 1. světové války US velvyslancem pro Německo.

Ve své knize "My First Eighty-three Years in America" (Mých prvních 83let v Americe, str.229-230) poukázal na další příběh o plukovníkovi House a jeho vztahu s prezidentem Wilsonem.

Představitelé německé vlády kontaktovali ambasadora Gerarda v únoru 1915 a požádali ho, aby upozornil prezidenta Wilsona, že chtějí ukončit válku.

Velvyslanec poslal kabelogram prezidentovi Wilsonovi, ale odpověděl mu plukovník House, že od nynějška veškerá komunikace s prezidentem bude probíhat výhradně přes něj.

Velvyslanec Gerard k tomu napsal:

"Kromě kabelogramu, který jsem obdržel a kde mě plukovník House už informoval, že byl pověřen jednáním se mnou, mi připomněl tuto mou povinnost ve svém vlastnoručně psaném vzkazu ze 16.února:

Prezident mi právě zopakoval váš kabelogram pro něj, a říká, že vás požádal, abyste v budoucnu komunikoval přímo se mnou...

Veškerá moc proto náležela plukovníkovi House, když mi bylo nařízeno komunikovat přímo s ním, prezident přestal být u probíhající komunikace."

Velvyslanec Gerard okomentoval moc plukovníka House:

"Ten, který nikdy nebyl jmenován do žádné pozice, kdo nikdy neprošel Senátem, byl "plně instruován a pověřen" jednat v tak zcela zásadní (existenční, životně důležité) situaci. Nikdy jsem se nepřestal divit, jak se mu podařilo dosáhnout takové moci a vlivu.

 

Anti-semitské Protokoly sionských mudrců, Henry Ford a jeho podpora nacistům i sovětům, protokoly a plukovník House (str. 28).

Anti-semitské Protokoly sionských mudrců (které tvrdily, že židé jsou pověřeni vládnout světu a všichni ostatní jim mají být podřízeni) obíhaly Evropou a mnoho lidí jim věřilo. Způsobily minimálně částečně nárůst anti-semitismu, který vynesl A. Hitlera k moci.

Henry Ford uvedl Protokoly do oběhu ve Spojených státech a napsal knihu, nazvanou "The International Jew" (mezinárodní židé - Churchill totiž rozlišoval v článku z r.1920 ještě "národní židy loajální zemi, v které žili"), která tvrdila, že:

"židovští bankéři jsou odpovědní za 1. světovou válku a bolševickou revoluci v Rusku."

narážel na dar Jacoba Schiffa, který podle tvrzení svého syna na smrtelné posteli prohlásil, že věnoval bolševikům 20mil USD, což byla tehdy obrovská suma, a také na mnoho dalších - jejich seznam a dostupné informace o tomto tématu najdete v krátkém dodatku v knize Anthony C. Suttona, Wall Street and The Bolshevik Revolution - Appendix II, The Jewish Conspiracy Theory of The Bolshevik Revolution, str. 146, zde:

The persistence with which the Jewish-conspiracy myth has been pushed suggests that it may well be a deliberate device to divert attention from the real issues and the real causes. The evidence provided in this book suggests that the New York bankers who were also Jewish had relatively minor roles in supporting the Bolsheviks, while the New York bankers who were also Gentiles (Morgan, Rockefeller, Thompson) had major roles.

What better way
to divert attention from the real operators than by the medieval bogeyman of anti-Semitism?
 

 

Henry Ford podporoval nacistické Německo a Hitler ocenil tuto podporu, udělil mu medaili, nejvyšší možné německé ocenění pro cizince.

Fordovy továrny v Německu vyráběly nákladní auta, tanky a vozidla pro Hitlerovy ozbrojené síly (Antony C. Sutton, Wall Street and the Rise of Hitler, '76 Press, Seal Beach, California, strana 89-97).

Bylo by tedy logické vyzbrojovat nacistické Německo, pokud Henry Ford opravdu věřil, že židovští bankéři byli odpovědní za bolševickou revoluci v Rusku, když Hitler byl proti nim.

 

Problém je, že Henry Ford postavil rovněž komplex továren v Rusku,

aby pomohl slábnoucí komunistické ekonomice (Antony C. Sutton, National Suicide: Military Aid to the Soviet Union, Arlington House, New Rochelle, New York', str. 124-126).

Proč Henry Ford šířil anti-semitismus ve Spojených státech, podporoval Adolfa Hitlera v Německu a současně podporoval bolševiky v Rusku?

Podle Dr.Stanley Monteith (*autora tohoto textu), je nemožné pochopit tehdejší i dnešní události (např. podporu průmyslu komunistické Číny) bez znalosti původu anti-semitských protokolů (tedy plného pochopení jejich záměru, toho kdo a proč je uvedl v život).

Když před několika lety S. Monteith procházel dokumenty plukovníka House na Yale universitě, našel kopie Protokolů sionistických mudrců, které byly obsahově shodné s těmi Fordem uveřejněnými, ale s jinými slovy, což naznačovalo, že šlo o jiný překlad původních textů (zdroj: Colonel House's Papers, op cit, copy of The Protocols).

Protokoly byly napsány ve francouzštině, poté byly propašovány do Ruska v r.1905, přeloženy do ruštiny, později byly přepraveny do Velké Británie kde je Viktor Marsden přeložil do angličtiny - kopie jeho překladu jsou dnes dostupné ve Spojených státech, ale překlad je celkově odlišný od verze plukovníka House, což naznačuje, že plukovníkova kopie pocházela z jiného zdroje (možná z původní francouzské verze).

/ Dokument TV Z1 o Protokolech (cz verze) z produkce DOC EN STOCK / ARTE FRANCE, 2008. /

 

Kdo tedy byl plukovník House?

Jak získal svou odlišnou kopii protokolů a byl plukovník House antisemita?

Plukovník House měl obrovský vliv na muže, kteří vedli svět mezi lety 1912 - 1938, jelikož měl ohromnou schopnost ovlivňovat jejich mínění.

Arthur Howden Smith ho znal a okomentoval tuto jeho až mystickou schopnost:

"Plukovník House mohl přijít někam do úřadu a tiše pronést několik slov, a když odešel, tak jste náhle byl zaujat dobrým nápadem, který jste doporučil vašim přátelům, kteří vám k němu blahopřáli. Fungovalo to skvěle, za hranicí nejdivočejších snů.

Mohl jste na to zapomenout, ale později jste si jasně uvědomil, že tento nápad vám vnukl plukovník House, nenápadně během konverzace."

(Arthur D. Howden Smith, The Real Colonel House, George H. Doran Co, New York, 1918, str. 120-121).


 

Plukovník si byl dobře vědom své schopnosti ovládat druhé:

Zjistil jsem o tom něco z jeho nepublikovaného deníku, napsal Smith, kde se chvástal, jak přesvědčil premiéra vlády Francie Clemenceau a předsedu vlády Itálie, premiéra Orlando,  o něčem, co nebyla pravda.

V lednu 1919 se oba muži obávali, že bolševici chtějí vytvořit revoluci v jejich zemích, a chtěli oba poslat armádu do Ruska, proti bolševikům.

Plukovník House si ve svém deníku poznamenal:

Měl jsem důvěrný rozhovor s Clemenceau o bolševismu v Rusku a jeho pochodu na západ, kde jsem mu sdělil, že taková jejich intervence je nemožná. Později odpoledne volal premiér Orlando, hovořil jsem s ním podobně a on pak také souhlasil s mými závěry.

Snažil sem se vystrašit nejen presidenta (Wilsona), ale také Angličany, Francouze a Italy před tím, co by se dalo nazvat ruské nebezpečí (*aby upustili od intervence v Rusku).

Osobně nevěřím, že existuje takové nebezpečí (*tak nebezpečné Rusko), o jakém jsem jim řekl. Neřekl bych, že vojenská intervence je nemožná, protože věřím, že by mohla být úspěšně provedena, kdyby byla správně připravená. Dobrovolné a žoldnéřské armády, velmi malé velikosti, ozbrojené dělostřelectvem a tanky, by mohly podle mých zkušeností být úspěšné.

(Colonel House's Diary, Yale University, January, 1919, See Also: Cuddy, op cit., str.34-35).

- Tady plukovník House přiznal, že přesvědčil premiéry Francie a Itálie, že použití síly proti bolševikům v Rusku by bylo zbytečné, i když věděl, že to nebyla pravda.

 

To je dobrým příkladem toho, jak plukovník House dokázal ovlivňovat mínění lídrů západního světa, jak dokázal podsunout myšlenky do jejich mysli.

Plukovník House ovládal presidenta Woodrov Wilsona...

Později plukovník ovládal presidenta Roosevelta, a mnoho z legislativy přijaté během administrativy Roosevelta zahrnovalo programy, které obhajoval plukovník House.

Proč chtěl plukovník House chránit bolševiky?

(Jedna z možných odpovědí je zde.)

 

Zdroje peněz pro bolševickou revoluci a lord Alfred Milner.

Je nemožné chápat dnešní situaci, pokud neznáme zdroje financování první (únorové, podle jiného kalendáře březnové, kde se vlády ujal Kerenskij) a druhé (říjnové aneb listopadové) bolševické revoluce.

Kerenskij a únorová revoluce - Po únorové revoluci v roce 1917 se stal členem Petrohradského sovětu vojáků a dělníků, který ho delegoval do prozatímní vlády vedené knížetem Lvovem. Nejprve byl ministrem spravedlnosti a od května 1917 nahradil ve funkci ministra války A. I. Gučkova.

Kerenský vydal 30. června rozkaz k zahájení rozsáhlé ofenzívy, která však skončila 19. července porážkou ruských vojsk. To vyvolalo demonstrace v Petrohradě, kterých využili bolševici k pokusu o násilné převzetí moci.

Kerenský k jejich potlačení nasadil armádu a zahnal je do ilegality. 21. července pak převzal funkci předsedy zreorganizované prozatímní vlády a zahájil provádění rozsáhlých reforem v hospodářství a zemědělství. V zahraniční politice se orientoval především na spolupráci se Spojenými státy a prezentoval odhodlání splnit spojenecké závazky vůči Dohodě a pokračovat ve válce do konečného vítězství.

 

Dr. S. Monteith pokračuje:

Když zemřel Cecil John Rhodes, zanechal svůj majetek v Rhodes Trust. Lord Alfred Milner převzal kontrolu nad tímto Trustem a Rhodes' secret society (*Rhodos tajnou společností).

Ačkoli nikdy nebyl zvolen do žádného veřejného úřadu, zastával Lord Milner mnoho důležitých vládních postů. Během prvních dvou a půl let první světové války zastávali jeho agenti klíčové pozice v britské vládě, a když se Lloyd George (Velšan, člen liberální strany, sociální reformátor Anglie, zajímal se také o sionismus, viz Balfourská deklarace lorda Balfoura v jeho vládě, více viz níže) stal předsedou vlády, Milnerovi muži převzali kontrolu Anglie.

Lloyd George najal personál, který mu pomáhal vládnout - čtyři ze šesti členů jeho sekretariátu byli členové The Round Table, což byla krycí organizace tajné společnosti, kterou Lord Milner vedl (viz například Philip Kerr - lord Lothian).

(zdroj: John Turner, Lloyd George's Secretariat, Cambridge University Press, 1949, str.2., zde jsou jména členů sekretariátu. Index read Tragedy and Hope, and you find that four of the six members belonged to the Round Table.)
 

Lord Milner navštívil Rusko v únoru 1917, krátce před sesazením cara.

A. Goulevitch ve své knize Czarism and Revolution (Carismus a revoluce) cituje seriozní zdroje, které tvrdí, že Lord Milner financoval únorovou revoluci (březnovou podle druhého kalendáře).

(zdroj: A. Goulevitch, Czarism and Revolution, translated from the French by N. J. Couriss, Omni Press.)

Sir George Buchanan byl velvyslancem Anglie v Rusku, v době bolševické revoluce.

V jeho knize "My Mission to Moscow" (Moje mise do Moskvy) se na šestnácti stránkách hájí před obviněním, že anglická vláda byla odpovědná za únorovou revoluci a smrt cara.

Po první světové válce toto obvinění zaznělo od mnoha vzdělaných pozorovatelů, ale nikdy není kupodivu připomínáno dnes. Proč? Snad proto, že je zde značné úsilí, abychom si mysleli, že to byl Jacob Schiff, kdo financoval bolševickou revoluci?

(zdroj: Sir George Buchanan, My Mission to Russia and Other Diplomatic Memories, Little, Brown and Co., 1923, pp. 90-106.)

 

The Round Table Magazine byl vydáván členy Milnerovy tajné společnosti.

Krátce po revoluci v Rusku časopis publikoval článek tvrdící, že první světová válka byla válkou za osvobození, sugerující, že konec monarchie v Rusku osvobodí lid.

(A War of Liberation, The Round Table Magazine, 1918, p. 409.)

 

 

Sledujíce bolševickou revoluci, Lord Milner vyslal Bruce Lockhart do Ruska jako svého osobního vyslance.

R.H. Bruce Lockhart ve své knize "Britský agent" popsal incident, jehož byl svědkem:

 

"Další novou známostí  těchto prvních dnů v bolševickém St. Petersburg byl Raymond Robins, šéf americké mise Červeného kříže. Ačkoliv byl osobně velmi bohatým mužem, byl odpůrcem kapitalismu. Až dosud byli jeho dvěma hrdiny Roosevelt a Cecil Rhodes.

(ad Mise červeného kříže - podle Suttona v ní bylo pouze několik lékařú a naopak množství lidí spojených s Wall Street establishmentem, tedy právníků, finančníků, apod, kteří misi hradili. Mise byla krycím příběhem pro dopravení zástupců Wall Street bezpečně do bolševického Ruska, viz kniha WS a bolševická revoluce)

Nyní byl Lenin zaujat jeho představivostí, Robins byl jediný muž, kterého byl Lenin vždy ochoten vidět, který kdy uspěl ve vnucování své vlastní osobnosti nevzrušenému bolševickému vůdci:

Vrátil jsem se z nějakého rozhovoru do našeho bytu, jen abych našel naléhavou zprávu od Robinse, abych přijel, že mě potřebuje hned vidět. Našel jsem ho ve stavu velkého rozrušení. Byl ve sporu se Saalkind, synovcem Trockého, poté asistentem komisaře pro zahraniční záležitosti.

Saalkind byl hrubý a Američan, který měl slib od Lenina, že ať se stane cokoliv, vlak pro něj bude vždy připraven do hodiny od oznámení, vyžadoval od něj omluvu, nebo bude muset opustit zemi.

Když jsem dorazil, právě skončil telefonický rozhovor s Leninem. Sdělil mu své ultimátum a Lenin slíbil dát odpověď do deseti minut. Čekal jsem, zatímco Robins se vztekal. Pak zazvonil telefon a Robins zvedl sluchátko. Lenin kapituloval.

Saalkind byl sesazen ze svého postu, byť byl starým členem strany. Lenin se Robinse zeptal, zda bude mít nějaké námitky, když Saalkinda pošle jako vyslance bolševiků do Bernu (foneticky *bern)?

Robins se ponuře usmál. "Děkuji vám, pane Lenin," řekl. "Když nemůžu toho (zaklení..) poslat do pekla, spálení (*bərn) je další nejlepší věc, kterou s ním můžete udělat"

- tato příhoda dosvědčuje význam Robinse (zástupce Wall Street) pro bolševiky.

(R. H. Bruce Lockhart, British Agent, G. Putnam's Sons, New York and London, 1933, pp.225-26. See Also: G. Edward Griffin, The Creature from Jekyll Island, Western Islands, 1995, p. 282.)
 

Raymond Robins representoval v Rusku pana William Boyce Thompson z Federal Reserve Bank (Fed), plukovníka House a J.P.Morgana.

Bruce Lockhart poznamenal, že on a Robins byli pozváni na setkání Bolševického Výkonného Výboru, pro konzultaci důležitého rozhodnutí.

Ve své knize "The Creature from Jekyll Island" (Nestvůra z Jekyll ostrova, kniha o založení Fed) pan G. Edward Griffin napsal:

Bolševici dobře znali moc, kterou tito muži reprezentovali, takže pro ně nebyly žádné dveře zavřené. Měli možnost účastnit se zasedání Bolševického Výkonného Výboru a byli žádáni o názor při přijímání důležitých rozhodnutí.

(G. Edward Griffin, The Creature from Jekyll Island, Western Islands, 1995, p. 282.)

 

Raymond Robins pracoval pro Williama Boyce Thompson, který byl členem Federal Reserve Board (kontrolního orgánu Fedu).

Antony Sutton zkoumal zpravodajské soubory ministerstva zahraničí (v archivu na Hooverově Institutu při Standforské universitě, kde prováděl výzkum využívání US technologií Sověty a Nacisty), našel několik odkazů o tom, že:

William Boyce Thompson dal Leninovi 1.000.000 $.

Navíc zjistil, že Lenin znárodnil každou banku v Rusku, s výjimkou Rockefellerem řízené National City Bank, která zůstala otevřená a nadále poskytovala finanční prostředky bolševikům.

(Sutton, Wall Street and the Bolshevik Revolution, op cit., pp. 75-91, 95-96, 100-101, 105.)

 


Odkud bolševici dostali jídlo a léky, které potřebovali pro upevnění své kontroly nad Ruskem?

Herbert Hoover vedl americkou pomocnou misi po první světové válce, 28.května 1919, napsal předsedovi Wilsonovi:

V důsledku bolševických ekonomických změn lidé v Rusku umírají hladem a vlivem nemocí ve výši několik set tisíc měsíčně v zemi, která dříve vyvážela potraviny do mnoha částí světa. Bolševici se uchýlili k teroru, krveprolití a k vraždám v takové míře, kterou dávno opustila většina tyranií.

(Herbert Hoover, The Memoirs of Herbert Hoover: Years of Adventure 1874-1920, TheMacmillian Company, New York, 1952, p. 413.)

 

V té době Lenin a jeho stoupenci kontrolovali pouze malou část území, zbytek země byl pod kontrolou těch, kdo chtěli obnovit svobodu ruského lidu.

S ohledem na brutalitu a nelidskost bolševiků byste si asi mysleli, že většina našich humanitárních dodávek byla zaslána anti-komunistům, ale nebylo tomu tak.

Herbert Hoover katalogizoval místo určení potravin a zdravotnického materiálu, které jsme poslali do Ruska:

Potraviny, oblečení, a zdravotnické potřeby:

- Zaslané oblastech kontrolovaných anti-komunisty 27,588 tun.
- Zaslané oblastech kontrolovaných bolševiky 740,571 tun.

Charita ze Spojených států:

- $ 332.508 poslali do oblastí kontrolovaných anti-komunisty.
- $ 55.994.588 poslali do oblastí kontrolovaných bolševiky.

(Herbert Hoover, The Memoirs of Herbert Hoover: Years of Adventure 1874-1920, The Macmillian Company, New York, 1952, p. 420.)


Tato čísla významně umenšují vliv 20mil USD Jacoba Schiffa, zaslaných na pomoc bolševikům (které nebyly nikdy doloženy), ovšem dnes se o tomto neinformuje (narozdíl od Schiffových 20mil).

 

Za účelem usnadnění obchodu, bolševici potřebovali mezinárodní banky.

Vybrali několik bývalých carských bankéřů a zástupce z Německa, Švédska a amerických bank pro službu v jejich správní radě.

Finanční prostředky pro sovětskou banku přišly z Anglie, a ředitelem devizového oddělení banky (Foreign Exchange division) byl Max May, viceprezident Guaranty Trust Company, banky JP Morgan.

(the Russian Commercial Bank of Moscow, 1922)

A tak jsme zjistili, že britští a američtí bankéři z velké části ovládali bolševickou centrální banku (Sutton, Wall Street and the Bolshevik Revolution).

 

Pro kontext připomeňme, že v té době vrcholila hyper-inflace v Německu, Hitler živořil s jedním oblečením v malém pokojíku. Německo bylo versaillským systémem uraženo do hloubi duše a do morku kostí.

Jeho politický systém se otřásal v samých základech, hospodářství klesalo ke dnu, marka devalvovala způsobem, o jakém finanční trhy neměly doposud ani tušení, že je vůbec možný.

S kufrem plným marek se chodilo pro bochník chleba.

Absolutního vrcholu dosáhla hyperinflace v Německu 15. listopadu 1923, kdy kurs německé marky vůči dolaru měl hodnotu 4,2 miliardy.

 

Starikov: Lev Trocký, část 3. - kdo financoval nástup Hitlera v r.1922 ?

Portréty Hitlera v r.1921 ho ukazují v prostých, často obnošených šatech.

Žil ve špinavé špeluňce na Triftstrasse, s opotřebovaným linoleem na podlaze. Jeho jediným vybavení byla postel, polička na knihy, jedno křeslo a provizorní stolek (Hanfstaengl, Ernst "Putzi", Hitler: Ztracená léta). Frideling, vnučka oblíbeného Hitlerova skladatele Richarda Wagnera, ho popsala jako člověka nosícího "bavorské kožené kraťasy, hrubé krátké vlněné ponožky, červeno-modré kostkované trenky a krátkou modrou vestu, která na jeho kostnaté postavě visela jako pytel". (Hitler a Stalin: Paralelní životy; Alan Bullock).

Kdy se finanční situace nacistů začala zlepšovat?

Jak můžeme vidět, žádná potřeba jejich podpory v r.1921 nebyla, ani na počátku r.1922.

Přesto měl asi v polovině r. 1922 Adolf Hitler náhle peníze. Celkem hodně peněz. Díky tomu naplánoval stranický kongres v Mnichově na leden 1923.

Pět tisíc perfektně (a nově) oblečených příslušníků úderných jednotek mělo pochodovat před svým vůdcem. Zároveň si Hitler pronajal 12 míst pro shromáždění, a najal si orchestry, skupiny lidových tanců a dokonce i slavného komika, aby přilákal veřejnost. Na jaře 1922 vzrostl prodej Hitlerových novin, Völkische Beobachter, z 8.000 na 17.500 výtisků. Na konci sněmu začaly být tištěny denně.

Proč měl náhle peníze a publicitu?

Od 10. května do 19. května 1922 se sovětské Rusko, tehdy nazývané Ruská sovětská federativní socialistická republika, zúčastnilo mezinárodní konference v italském Janově.

RSFSR a Německo podepisují dohodu v Rapallo, duben 1922.

16. dubna 1922 v janovském předměstí Rapallo podepsaly RSFSR a Německo permanentní dohodu o vzájemném upuštění od nároků plynoucích z refundací za vojenské a nevojenské ztráty a výdaje.

Navíc Německo uznalo znárodnění německého státního a soukromého majetku v RSFSR! Smlouva byla podepsána v noci, tajně, a diplomaté ze zbývajících západních delegací (Británie, Francie...) se o ni dozvěděli teprve až poté, co se stala faktem. To bylo příliš!

Najednou se potřebná anglosaská aktiva začala v zemi piva a párků aktivovat.

 

A kdo byl inspirací pro Mein Kampf? Zajímavá odpověď je zde.

 

 

Další západní podpora bolševikům.


General Wrangel vedl ruské armády "bílých" v jižním Rusku. Jeho síly porážely bolševiky až do okamžiku, kdy mu britští agenti nařídili, aby stáhnul svou armádu k Černému moři a opustil Rusko.

Bylo mu řečeno, že jestliže to odmítne, odříznou ho od zdrojů dodávek a jeho muži zahynou. Angličtí agenti zničili letadla, které pořídil, a nakonec byl generál Wrangel donucen ukončit svou snahu o osvobození Ruska.

(General Wrangel, The Memoirs of General Wrangel, Duffield Co., 1930, pp. 209, 279.)

 

Admirál Kolčak vedl anti-komunistickou armádu na východní frontě. Také on porážel bolševiky do té doby, dokud jeho dodávky nebyly odříznuty britskými a americkými finančníky, se kterými měl uzavřené kontrakty.

Jakmile banky získaly od Lenina ekonomické ústupky, které chtěly, přestaly podporovat jeho nepřátele.

(Sutton, Wall Street and the Bolshevik Revolution, pp, 102, 146, 166-67., zde)

Video Wall Street and the Bolshevik Revolution s cz titulky

 


 

ZÁVĚR TÉTO KAPITOLY - ROUND TABLE, CFR AND RIIA

 

- Round Table - tajná společnost Alfréda Milnera (zal. 1891)

- CFR - Rada pro mezinárodní vztahy (založena 1919-21)

- RIIA - Královský institut pro mezinárodní vztahy ("krycí" organizace pro R.T.)

 

Co tedy plyne z těchto dvou citací poměrně zásadních částí (pro další vývoj ve 20.století) dvou fenomenálních knih, v jedné od Dr.Carrol Quigley, "učitele Billa Clintona" na Georgetown universitě v NY, který roku 1965 uzavřel své 20leté bádání o skutečných příčinách vzniku 1. světové války, bolševické revoluce a dalších událostí (viz kniha), jež tak zásadně ovlivnily náš dnešní svět, a knihy Brotherhood in Darkness, od Dr.Stanley Monteith, který zahrnul do své práce výzkum nejrůznějších tajných spolků, aby pak sumarizoval několik málo tajných společností, které podle jeho názoru skutečně řídily (a možná stále řídí) z pozadí náš svět?

((O tom, jaké problémy měl Caroll Quigley s vydáním knihy, jak byla ničena, o dalších zajímavých podrobnostech z práce na knize a jeho setkáních v roce 1947, které pohnuly jeho práci od r.1945 k napsání této knihy, dokončil ji v r.1965, více zde, s cz tit.)

 

Závěr předloží citace z Brotherhood in Darkness:

Jak jsem uvedl výše, většina bank je řízena lidmi, spojenými  buď s tajnou společností the Round Table (kulatého stolu - navazujícího na Rhodes Secret Society) nebo jeho Americký protějšek - Council on Foreign Relations.

 

Sionisté.

Dal Jacob Schiff opravdu bolševikům $ 20 milionů? Nebyl jsem schopen nijak doložit, že to doopravdy udělal, ale mohu doložit skutečnost, že hlavní financování pro bolševiky a jejich revoluci přišlo z ne-židovských zdrojů.

Existují lidé, kteří by chtěli věřit, že sionismus je primární silou ve snaze zřídit světovou vládu. Není.

 

Zednáři. (ZDE)

Někteří katolíci věří, že Protestanti jsou odpovědní za to, co se děje. Mnozí z nich jsou zednáři, jejichž hlavním cílem je přece zničit katolickou církev.

Je zde hodně důkazů na podporu jejich tvrzení, mnoho mužů, jež podepsalo Ústavu, byli zednáři, pět z posledních 11 presidentů byli zednáři, od r.1941 do r.1971 kontrolovali nejvyšší soud USA, drasticky změnili naši společnost.

Proč to udělali?

Vzhledem k tomu, že zednáři uctívají Velkého Architekta vesmíru, a cílem zednářství bylo vždy změnit náš národ z křesťanské země na sekulární společnost, tak dosáhli svého cíle.

(Paul Fisher, Behind the Lodge Door, Tan Books and Pub lishers, Inc., Rockford, Illinois, p. 244.)

- nebo ne (zde)?

 

Většina zednářů jsou čestní, bohabojní lidé, tak proč chtějí zničit naše církevní dědictví?

Kniha Paula Fishera Behind the Lodge Door je skvělým zdrojem informací:

Svobodné zednářství je bratrstvím uvnitř bratrství - vnější organizace tají vnitřní, bratrství vyvolených. Je nezbytné prokázat existenci těchto dvou oddělených, ale vzájemně závislých řádů, jednoho viditelného a druhého neviditelného.

Viditelná společnost je nádherné kamarádství, svobodné a souhlasící, muži se věnují etickým, vzdělávacím, bratrským, vlasteneckým věcem, včetně těch humanitárního rázu (filantropie). Neviditelná společnost je tajná, ...její členové se věnují službě tajemného Arcanum Arcanorum (tajemství nebo mystice). V každé generaci je pouze jen několik málo lidí přijmuto do vnitřní svatyně...

(Manly P Hall, Lectures on Ancient Philosophy, Philosophical Research Society, Inc., 1984, p.433., Paul Fisher, Behind the Lodge Door, Tan Books and Pub lishers, Inc., Rockford, Illinois, p. 244.)

 

The New Age (zde)

Až před několika lety Svobodní zednáři publikovali časopis New Age, ale brzo změnili jeho jméno na The Scottish Rite Journal, když se objevil jiný časopis se stejným názvem.

Nový časopis odráží víru Nového věku, New Age.

Marilyn Ferguson vysvětlil toto hnutí ve své knize Spiknutí Vodnáře (The Aquarian Conspiracy):

Je to spiknutí bez politické doktríny. Bez manifestu. Se spiklenci, kteří hledají sílu, jen aby ji rozptýlili, jejich strategie je pragmatická, dokonce i vědecká, ale jejich perspektiva zní tak mysticky, že váhají o ní diskutovat.

(Marilyn Ferguson, The Aquarian Conspiracy, J. P Tarcher, Inc., Los Angeles, and Thomas Nelson and Sons, Ltd. Ontario, Canada, 1980, p. 23.)
 

Tisíce světových vůdců vyznává New Age víru, jejich okultní filozofie postupně nahrazuje světský humanismus v našich školách.

New Age pojetí zahrnuje zkoumání lidské sexuality, environmentalismus (*snížení světové populace až o 80pct), uctívání Matky Země a objímání jiného boha.

 

The club of Rome - Who is Maurice Strong?

He was the Secretary-General of the First Earth Summit in 1972, of the Second Earth Summit in 1992,
and of the Earth Summit Plus Five in 1997.[38] The Global Biodiversity Assessment Report represents the concepts developed at the Second Earth Summit. It calls for the deconstruction of Western civilization, and Maurice Strong has been quoted as saying:

Frankly, we may get to the point where the only way of saving the world will be for industrial civilization to collapse.

Ronald Bailey, Who Is Maurice Strong? , National Review, September 1, 1997, p. 32.




 



The Theosophical Society

Jiní se domnívají, že Theosophy je skrytá síla, která vládne světu.

Helena Petrovna Blavatsky zorganizovala Theosofickou společnost v roce 1875.
Theosophical Society existuje dnes. Má knihovny ve Wheaton (Illinois) a v Ojai (Kalifornii). Každý rok se  spojí tisíce lidí, aby se modlili za poznání a porozumění, které pochází z Nestárnoucí Moudrosti.


Původ hnutí New Age, ekologie, ochabnutí křesťanství a vzestup moderního okultismu lze vysledovat zpět k Madame Blavatsky a Theosophy.

Corrine McLaughlin a Gordon Davidson napsali:
Winston Churchill údajně trval na tom, že černá magie nacistické strany nesmí být po válce odhalena veřejnosti a soudci v Norimberku vědomě ignorovali okultní aspekty nacistů."
Obrovskou sílu a krutost...

(Debra Rae, The ABCs o f Globalism, Huntington House, 1999, p. 82. See Also: McLaughlin, op cit., pp. 261-62.)

Margaret Sanger byla Theosophistka, a její eugenická politika a programy kontroly porodnosti byly produkty její okultní víry.

(George Grant, Killer Angel, Ars Vitae Press, New York, p. 90.)
 




Skull and Bones
(Bonesmen - "Kostlivci")

Mnoho lidí věří, že Skull and Bones jsou primární sílou, která ovládá svět.

Byli založeni v roce 1832 jako "Kapitola 322" německého tajného spolku a zachovali si své okultní tradice (esoterickým) působením slibu bratrství, kde tajná přísaha a bizarní zvyky jsou přijímány jako normální.

Někteří lidé věří, že byli pokračováním Iluminátů, i když to nemůže být dokázáno.

Jediné, čím si můžeme být jisti je, že Ilumináti nadále existovali dlouho poté, co byli zakázáni, a Adam Weishaupt zemřel pouhých devatenáct let před založením řádu Skull and Bones na univerzitě v Yale.

Jsou známí pod mnoha jmény. Někteří lidé jim říkají Řád; jiní na ně odkazují jako na Bratrstvo smrti; další je považují za tajnou americkou vládu.

Již více než sto šedesát pět let posílají prominentní rodiny své syny na Yale univerzitu, aby se staly Bonesmeny (kostlivci). Každý rok je vybráno jen 15 z nich. Jakmile jsou uvedeni do bratrstva, mohou si být jistí, že dosáhnout významných pozic ve svém  životě.

Budou z nich bankéři, kapitáni průmyslu, politici. Všichni Kostlivci si vzájemně pomáhají ve společenském vzestupu.

 

Jedním z příkladů je rodina Bushů.

Rodina Prescott Bushe se připojila k řádu lebky a kostí v roce 1917; jeho syn, prezident George H. Bush, byl vybrán o generaci později; jeho vnuk, guvernér George W. Bush, byl uveden o dvě generace později.

Pouze patnáct kandidátů je vybráno každý rok, ale jakmile se stanou součástí řádu, patří mezi vládnoucí elity.

Mnoho Bonesmenů se stalo členem Rady pro zahraniční vztahy (CFR). Jsou součástí malé kliky, která ovládá organizaci.

Mnoho Bonesmenů patří k malé klice, která skrytě vládne světu.

(Antony C. Sutton, America's Secret Establishment, Liberty House Press, Billings, Montana, 1986, pp. 5-10., p. 36., pp. 11-14., pp. 19, 29, 121.)

 


Ti, kteří věří v UFO.

Tisíce lidí tvrdí, že viděli neidentifikované létající objekty, a miliony lidí věří, že vláda skrývá pravdu o jejich pozorováních. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že UFO jsou zodpovědní za vše, co se děje ve světě, a někteří odpovědní výzkumníci věří, že je jistý kus pravdy v té víře.

Myslíte, že UFO opravdu existují? Že nějak ovlivňují světové dění?

(Paul Christopher, Alien Intervention, Huntington House, Lafayette, Louisiana, 1998.)

 

Více o celkové této historii (zednářství) také ZDE, detaily pak v druhé části - zde, New World Order zde, další detaily o původu kultu zde a pak třeba o spojení k islámu zde.


 

 

ZÁVĚR:


Why should we not form a secret society with but one object the furtherance of the British Empire, for the bringing of the whole uncivilized world under British rule ....

Proč bychom neměli vytvořit tajnou společnost, s pouze jediným záměrem britského impéria, přivést celý necivilizovaný svět pod britskou nadvládu ....


Cecil John Rhodes, 1877

 

Jak můžeme určit, kdo je zodpovědný za naše problémy, když je zde tolik stop a podezření?

Dr.Stanley Monteith

 

V časných  60.letech jsem byl zaneprázdněný mladý ortoped, a jako většina lidí jsem byl lhostejný k tomu, co se děje ve světě (pokračuje Dr. Stanley Monteith).

Pak mi někdo řekl, že náš stát přivedl Fidela Castra k moci, a začal jsem číst a studovat.

Četl jsem pak mnoho knih, kde bylo mnoho mrtvých, o lidech zabitých bolševiky, o znásilněných ženách v Evropě po válce, o zmasakrovaných Číňanech, když jsme zabránili poražení Maa, o nucených repatriacích Kozáků a Rusů, kteří raději páchali sebevraždy, než by skončili na Sibiři, a uvědomil jsem si, že jen málo z toho jsem se dozvěděl na University of California, kde jsem studoval, ani ve zprávách a časopisech jsem se nedozvěděl víc.

V tu chvíli jsem pojal podezření, že nějaká skupina lidí cenzuruje naše americké noviny a časopisy, TV, což mě motivovalo, abych pokračoval ve svém hledání pravdy.

V roce 1962 jsem si uvědomil, že komunisté ovládají rozsáhlá území v Evropě, Asii, mají mnoho spřízněných zemí, jak je možné, že tak povstali, kdo je podporoval, financoval?

 

V roce 1963 jsem četl knihu od Rene Wormser - Foundations Their Power and Influence (nadace, jejich moc a vliv).

Byl to příběh výboru Kongresu (Committee to Investigate Tax-Exempt Foundations and Comparable Organizations, zde), který byl v r.1953 požádán, aby zjistil, co dělají "neziskové nadace" s jejich fondy (penězi).

Výbor vedl kongresman B. Carroll Reece z Tennessee,  a přes opakované úsilí zablokovat jeho vyšetřování objevil, že:

"...Fordova nadace, Rockefellerova nadace, a Carnegieho nadace využívaly svoji moc, aby financovali nejrůznější podvratná hnutí, včetně komunistických a později socialistických."

 

Viz tři typy socialismu, jak je popsal profesor Sutton (zde s cz tit):

- bolševický socialismus v Rusku

- národní socialismus v hitlerovském Německu

- "blahobytný" socialismus západního typu (konzumní společnost, spolehlivě řízená nadnárodními globalisty, jednou velkou korporací...).

 

To nedávalo smysl. Proč byly osvobozeny od daně nadace, které se snažily zničit náš národ?

Pak jsem četl knihu Dana Smoot - Neviditelná vláda. To popsal Radu pro zahraniční vztahy (CFR) a jak je propojena s osvobozením nadací od daní, s pomocí ministerstva zahraničních věcí a vůdců obou politických stran.

CFR je nejsilnější organizace ve Spojených státech, ale většina lidí o ní nikdy neslyšela.

 

V roce 1964 jsem četl knihu od Phyllis Schlafly -  A Choice Not an Echo, která mě seznámila s Bilderbergem, a později jsem se dozvěděl o Trilaterální komisi a Římském klubu.

Když jsem studoval ty skupiny, zjistil jsem, že jsou spojeny a nutí Spojené státy k přijetí pravidel Organizace spojených národů, že úzce spolupracují se socialisty.

(Phyllis Schlafly, A Choice Not An Echo, Pere Marquette Press, P.O. Box 316, Alton, Illinois, pp. 102-116.)

 

 

Čím více jsem se naučil, tím víc zmateným jsem se stal.

Proč by lidé velkého bohatství pracovali jako naši nepřátelé?

V roce 1966 jsem četl knihu Tragédie a naděje (Tragedy and Hope):

Historie světa do našich dnů, kde jsem našel některé odpovědi na některé z mých otázek. Profesor Quigley ujistil své čtenáře, že hrozby komunismu v 50. a 60.letech (*šířené záměrně Dullesem a jeho klikou, byl presidentem CFR od r.1940), byly přehnané, že zkoumal lidi a organizace, které vládnout světu, po dvacet let.

 

Caroll Quigley:

In fact, this network, which we may identify as the Round Table Groups, has no aversion to cooperating with the Communists, or any other groups, and frequently does so.

I know of the operations of this network because I have studied it for twenty years, and was permitted for two years, in the early 1960s, to examine its papers and secret records.


Ve skutečnosti tato síť, kterou můžeme identifikovat jako Skupinu ROUND TABLE (Kulatého Stolu), nemá žádnou averzi ke spolupráci s komunisty, nebo jakoukoliv jinou skupinou, a často to také dělá.

Znám operace této sítě, neboť jsem je studoval dvacet let (1945-1965), a měl jsem v 60.letech dva roky povolení zkoumat jejich dokumenty a tajné záznamy.

 

By 1915 Round Table Groups existed in seven countries, including England... (and) the United States. Since 1925 there have been substantial contributions from wealthy
individuals, and from foundations and firms associated with the international banking fraternity, especially:

- organizations associated with J.P. Morgan

- the Rockefeller and Whitney families

- the associates of Lazard Brothers and of Morgan, Grenfell, & Co.

 

Od roku 1915 existovaly skupiny Round Table v sedmi zemích, včetně Anglie a Spojených států (v Austrálii, Novém Zélandu, v Jižní Africe, Indii a později po rozdělení Indie i v Pákistánu).

Od roku 1925 došlo k významným finančním příspěvkům bohatých jednotlivců, také od nadací a firem spojených s mezinárodními bankéři, zejména šlo o:

- Organizace sdružené s JP Morgan,

- Rockefeller a Whitney rodiny,

- a společníci Lazard Brothers a Morgan Grenfell & Co. (Lord Brand)

 

William Collins Whitney (1841-1904), Secretary of the Navy. Whitney joined his brother Henry in organizing the Dominion Coal Company Ltd. in 1893, and the Dominion Iron and Steel Company Ltd. in 1899, to exploit the mineral resources of the Sydney district of Cape Breton Island.

Harry Payne Whitney (1872 - 1930), Harry Payne Whitney studied at Groton School in Groton, Massachusetts then attended Yale University, graduating with a law degree in 1894. He was a member of the Skull and Bones.

William Payne Whitney (1876 - 1927), Whitney was educated at the Groton School. He attended Yale University, where he was a member of Skull and Bones. Whitney
had major holdings in banking, tobacco, railroads, mining and oil. He was a member of the board of directors and/or an executive officer of several large corporations, including the City Bank New York.
 

 

 

Lord Milner

Lord Milner, členové jeho Round Table Group a několik Ruskinových učedníků získalo kontrolu nad anglickou vládou.

Podněcovali Velkou Británii jít do první světové války.

(See the video: What Is Little Known About the History of Modern Wars, available from Radio Liberty. According to Bertrand Russell in volume one of his autobiography, Edward Grey openly discussed his plan to create World War I.)

 

Proč?

 - Chtěli vytvořit LIGU NÁRODŮ a SVĚTOVOU VLÁDU.

 

Když válka skončila, Anglie byla v konkurzu. Muži Lorda Milnera se setkali
s plukovníkem Housem a s jeho následovníky na pařížské mírové konferenci, a požádali ho, aby převzal vedení jejich hnutí.

Američané souhlasili.

 

Skupina The Inquiry na pařížské mírové konferenci (klikněte pro zvětšení obrázku, foto:wikipedie).

Inquiry byla skupina expertů vytvořená v září r.1917 Woodrow Wilsonem  pro přípravu materiálů pro mírové dohody po 1. světové válce. Skládala se z asi 150 akademiků, byla řízena prezidentovým vyslancem Edwardem Housem, známým jako Colonel House - plukovník House.

 

Podle C. Quigley byla Inquiry založena za přispění JP Morgena jr. v r.1917, v Paříži  r.1919 došlo také při jednáních k vytvoření jak Royal Institute for Internatinal Affairs tak její US verze - Rady pro mezinárodní vztahy, CFR, zájmy JP Morgena jr. zde zastupoval Willard Dickerman Straight, člen mocné Whitney rodiny, členy S&B - zde.

 

Willard Dickerman Straight (1880-1918) - by marriage a member of the Whitney family. In June 1905, he became the personal secretary of Edwin V. Morgan, the American consul general in the Kingdom of Korea and American vice-consul in Seoul, Korea. After briefly working in Havana, Cuba, he returned to China in 1906 as American Consul-General at Mukden, Manchuria. While there, he and Ms. Mary Harriman were reportedly romantically involved, but their marriage was prevented by E. H. Harriman, her father. He then went on to work for J. P. Morgan & Co. In April, 1908.

During his lifetime, he served as a trustee of Cornell and a member of the Century Association and Knickerbocker Club (Round Table Group). Died in France of influenza during the great epidemic while serving with the United States Army during World War I.

Trochu mimo téma je velmi zajímavý příběh jeho syna, který po válce (přibližně kolem r.1950) objevil, že Britové dali 40 leteckých motorů Rolls-Royce Rusům, kteří je zkopírovali a využili jako pohon svých stíhačů MIG:

During World War II, his son Whitney Straight served as a Royal Air Force pilot. In July 1947 he became managing director and Chief Executive Officer of British Overseas Airways Corporation. In 1949 was appointed deputy Chairman of the board. He was also on the board of Rolls-Royce and he discovered that the Russians had been given 40 Rolls-Royce jet engines by the post-war Labour government of Clement Attlee.

The Russians had copied the technology to produce their own version jet engine and were powering the MIG fighters using Rolls-Royce technology. He decided to sue the Russian government for copyright infringement. The figure claimed was £200 million which he never received.
 

 

 

Výsledkem schůzek na pařížské konferenci bylo ustavení:

Královského Institutu pro Mezinárodní Vztahy

Royal Institute of International Affairs (RIIA, Chatham house)
 

v několika zemích britského společenství ( (v Anglii, Austrálii, Novém Zélandu, v Jižní Africe, Indii a později po rozdělení Indie v Pákistánu)

a

Council on Foreign Relations (CFR) v USA.

Rady pro zahraniční vztahy (v U.S.)

(Frederic C. Howe, The Confessions of a Reformer, Charles Scribner's Sons, 1925, pp.295-305. See also, Quigley, op cit., p. 951.)
 

 


Profesor Quigley nám říká, že Lionel Curtis, člen Milnerova spolku věrných (Kindergarten), byl pověřen úkolem vytvořit nové organizace:

- Na konci války roku 1914 se ukázalo, že organizace tohoto systému musejí být značně rozšířeny.

Lionel Curtis založil v Anglii a v každém dominiu (oblasti) "frontovou" (krycí) organizaci pro každou existující místní Round Table Group.

Tato krycí organizace byla všude v britském společenství nazvána Královský institut pro mezinárodní vztahy, měla vnořenu (jako své jádro) stávající Round Table Group.

V New Yorku pak tato krycí organizace byla známá jako Rada pro zahraniční vztahy, byla krytím pro "jádro" JP Morgen a Co., v asociaci s malou skupinou Round Table.

(Frederic C. Howe, The Confessions of a Reformer, Charles Scribner's Sons, 1925, pp.295-305. See also, Quigley, op cit., p. 951.-952., str.966 in PDF)
 

 

Quigley dál píše:

Organizace v New Yorku byla určena asociací bank JP Morgena. Například, v r.1928 vedl CFR jako president John W. Davis, Paul Cravath byl vice-prezident, třináctičlený výbor zahrnoval Owen D. Young (viz Youngův plán a Německo, Sutton - Wall Street a vzestup Hitlera), Norman Davis, Allen Dulles (nepřehlédnutelná postava, viz 2. kapitola), atd.

/ Allen Dulles byl presidentem CFR od roku 1940  - viz "Allen Dulles, the OSS and Nazi War Criminals", Cambridge University Press, 2013, str.44 dole . /

Některé spíše náhodné příklady operací této struktury jsou velmi výmluvné, právě proto, že jsou náhodné, píše Quigley.

Například vytvořili v Princetonu obstojnou kopii RoundTable Group, podle ústředí šéfa Oxfordu, All Souls College v Anglii (Vysoká škola "Všech Duší"), nazvali ji Institute for Advanced Study, zde, (IAS, Princeton, zde).

 

Tato U.S. kopie, nazývaná Institute for Advanced Study, byla nejvíc známá jako útočiště Alberta Ensteina, Oppenheimera, John von Neumanna a George F. Kennana, byla zřízena panem Abrahamem Flexnerem z Carnegieho nadace a Rockefellerovy General Education Board (viz Charlotte Iserbyt, zde, 13:09 až 17:50), vznikla poté, co zakusil požitky All Souls, když sloužil jako lektor Rhodes Memorial v Oxfordu.

- citace Quigley viz  str. 967 v PDF/ str.952 v knize, také rozhovor na YT (odkaz v textu).

 

 

Caroll Quigley říká (v 60.letech, po 2.sv.válce) v rozhovoru ZDE:

Cecil Rhodes se kdysi snažil vytvořit světovou vládu britského impéria; tito lidé z Round Table byli spojeni s mezinárodními bankéři a budovali ve 30.letech tři centra moci, která chtěli mít pod kontrolou (*s využitím vlivu peněz, získáváním důležitých lidí, kontrolou médií, řízením konfliktů, atd.):

- Anglo-Americký pakt, Sovětský svaz a mezi nimi hitlerovské Německo (pro Rusko budovali například další konkurenci zase v Singapuru, atd.), viz moje kniha "The Anglo-American Establishment".

(Unie Atlantického Bloku - viz kniha Unie Now od Clarence Streit - to byl člověk, kterého si lidé z Round Table Group přímo vytvořili, říká Quigley, kniha vyšla v r.1938)

 

JAK VZNIKLA JEHO KNIHA TRAGEDY AND HOPE?

Práci na knize jsem začal jako obyčejnou čistě historickou studii, neboť jsem si všiml, že mnoho britských vlivných osob pocházelo z dozorčí rady All Souls College (Oxford, Round Table Group), kde bylo běžně 7leté funkční období, ale někteří zde pracovali dokonce 55let (např. Dougal Orme Malcolm, byl šéfem Britské Jihoafrické společnosti). Celkem zde bylo 149 členů, mezi lety 1899 - 1947, odkdy jsem začal jejich příběhy studovat.

Například lord Brand byl s lordem Milnerem v Jižní Africe, byl dlouholetým členem All Souls College, také byl ředitelem banky Lazard Brothers v Londýně (1909), lord Halifax byl také členem dozorčí rady All Souls Colledge.

 

Lionel Curtis.

Tyto příběhy mne dovedly až k Lionel Curtis, který si podle mě členství v All Souls Colledge ničím nezasluhoval, ale byl členem dozorčí rady, protože byl studentem sira Alfred Eckhard Zimmern (1879–1957), který byl profesorem a historikem, politickým vědcem na poli mezinárodních vztahů, podporoval sionismus (citace wikipedie, zde).

Alfred Zimmern byl první, kdo ve své knize "The Third British Empire" (Třetí britské impérium) použil výraz "British Commonwealth" pro britské Impérium.

(Discussed in J. D. B. Miller, The Commonwealth and World Order: The Zimmern Vision and After (1979), Journal of Imperial and Commonwealth History, 8: p. 162.)

Také byl spojen s frází "welfare state", která se stala populární o několik let později díky panu William Temple (sociálního státu, kde se stát stará o své občany, sociálními dávkami, dostupností lékařské péče, dalšími programy).

 

A welfare state is a concept of government in which the state plays a key role in the protection and promotion of the economic and social well-being of its citizens (*socialismus).

It is based on the principles of equality of opportunity, equitable distribution of wealth, and public responsibility for those unable to avail themselves of the minimal provisions for a good life. The general term may cover a variety of forms of economic and social organization.

Modern welfare states include the Nordic countries, such as Iceland, Sweden, Norway, Denmark, and Finland, which employ a system known as the Nordic model.

The sociologist T.H. Marshall described the modern welfare state as: "...a distinctive combination of democracy, welfare, and capitalism." (*do puntíku vize pana Carnegieho)

Esping-Andersen classified the most developed welfare state systems into three categories: Social Democratic, Conservative, and Liberal.

 

Zimmern byl také autorem knihy Greek Commonwealth (Řecké společenství, r.1909), kde popisoval bohatství řeckých států, také přizval do RIIA historika Arnolda Toynbee, autora obsáhlé srovnávací studie velkých civilizací (12 svazků, 1934-1961), který se stal hlavním expertem na mezinárodní vztahy v období let 1918 - 1950.

 

Caroll Quigley pokračuje:

 ...Arnold Toynbee se stal členem RIIA (Královského institutu pro mezinárodní vztahy). Teď už to všechno vím, ale v r.1947, když jsem začal psát knihu Tragedy and Hope, jsem to nevěděl, jen o Lionel Curtisovi jsem věděl, že byl špatným studentem (studoval 15let, než školu dokončil) a členství v All Souls Colledge si ničím (kromě známostí) nezasluhoval. Nikdo to ale o něm nevěděl a nikdo o něm tehdy ani nikdy neslyšel.

Byl spolubydlícím lorda Halifaxe na All Soul Colledge, a nakonec jsem zjistil, že právě tento člověk - Lionel Curtis - byl pověřen založením RIIA a CFR (tedy krycích společností pro Round Table Group).

Tohle všechno bych nevěděl, pokud bych se nepotkal osobně s Alfrédem Zimmernem.

Řekl jsem: "Není to legrační, že všichni ze správní rady All Souls Colledge jsou...."

Zimmern mi skočil do řeči: "...členové Round Table Group."

 

Vůbec jsem nevěděl, o čem mluví (to byl r.1947), dodává Caroll Quigley:

Round Table Group byla přitom aktivní už v r.1909 (a vydávala čtvrtletně od r.1910 časopis), a on mi je všechny vyjmenoval. Byl 10 let také členem (od r.1913 do r.1923), vzali ho tam, protože šéfoval vzdělávání dělníků, ale vystoupil na protest proti jejich plánu, když chtěli v r.1923 vyvolat válku, aby se Německo postavilo proti Francii.

The total sum of reparations demanded from Germany—around 226 billion gold marks (US $849 billion in 2016)—was decided by an Inter-Allied Reparations Commission. In 1921, the amount was reduced to 132billion (at that time, $31.4 billion (US $442 billion in 2016), or £6.6 billion (UK £284 billion in 2016)).

Even with the reduction, the debt was huge. As some of the payments were in industrial raw materials, German factories were unable to function, and the German economy suffered, further damaging the country's ability to pay.

By late 1922, the German defaults on payments had grown so regular that a crisis engulfed the Reparations Commission; the French and Belgian delegates urged occupying the Ruhr as a way of forcing Germany to pay more...

 

Takže jsem pak později už věděl, že RIIA, CFR a také Institute of Pacific Relation (Institut pro země Pacifiku) jsou Round Table Group krycí organizace.

Víte například, že rukopis 12 svazkové studie velkých civilizací od Arnolda Toynbee byl za války schováván v ústředí CFR v USA, aby nebyl poškozen za náletů v Londýně?

 

Takže jsem si dal tyto informace dohromady a zjistil jsem, že tato skupina (Round Table Group) byla tajnou organizací, která ve 30.letech pracovala na následujících cílech:

- Jak federalizovat anglicky-mluvící země.

- Byli propojeni s mezinárodními bankéři.

- Pracovali na světě, kterému já říkám svět tří mocností:

1. Atlantickém bloku (USA, Británie, Kanada - "blahobytný socialismus" západního typu)

2. Hitlerovském Německu (národní socialismus)   /*později na socialistické EU/

3. Sovětském svazu (bolševickém socialismu).

 

Protože socialismus je vlastně kontrola trhu (dodává Anthony C. Sutton, zde, zde, zde), a Charlotte Iserbyt zde, zde, také v dokumentu Vládci peněz, 2.část, zde, zde.

- pochopit tento moment je velmi důležité (viz také úvod 2.kap., Carnegie).

 

Nejedná se o socialismus řízený "marxistickou ideologií", ale řízený korporacemi.

 Nejde o volný trh a soutěž, ale o kartelové dohody  (kde není konkurence, ale dohody výrobců, což je pro zákazníky nevýhodné, ceny jsou vyšší a výrobci spolu nesoutěží v kvalitě výrobků nebo služeb).

Vše směřuje k systému, kde lidé jsou kontrolováni vládou, tu kontrolují politici, kteří jsou ovládáni korporacemi. Jde o zcela pokřivený systém vlády nadnárodních korporací a jejich soudů, viz pro širokou odbornou veřejnost zcela utajená dohoda TTIP a nově zaváděné korporátní "investiční soudnictví" v EU (2015, listopad, zde, o další nové legislativě zde).

TTIP smějí studovat pouze vybraní poslanci, ovšem jen ve spisovně tajných materiálů, kde si nesmí dělat poznámky, fotit text, apod. Jde o zcela zločinný způsob projednávání.

 

Chatham House, The British Institute of International Affairs, as it was then known, held its inaugural meeting, chaired by Lord Robert Cecil, on 5 July 1920. In this, former Foreign Secretary Viscount Edward Grey moved the resolution calling the institute into existence: "That an Institute be constituted for the study of International Questions, to be called the British Institute of International Affairs."

These two, along with
Arthur J. Balfour and John R. Clynes, became the first Presidents of the Institute, with Curtis and G. M. Gathorne–Hardy appointed joint Honorary Secretaries.

 

----

 

Tímto byl ustanoven "dvoukolejný způsob řízení zemí", neboť tito lidé usoudili, že je pro ně výhodnější ovládat politiky a země "skrytě ze stínu" kontrolou médií, získáváním důležitých lidí, s pomocí řízení měny, úplatky, manipulací, řízením konfliktů, kontrolou obou hlavních politických stran, najímáním žoldnéřských armád, teroristů, čímkoliv.

Lidem byla ponechána iluze, že v demokratických zemích mají největší vliv na rozhodování (o ekonomických otázkách, zahraniční politice a válkách) volby politických programů, politiků a "nezávislá média".

A tak se stále "nedaří politikům" udržet na světě mír, je svrháváno mnoho režimů, podporováno mnoho diktátorů a despotů - pokud je to v zájmu té hrstky mocných (viz Dulles a jeho období po 2.sv.válce, země latinské Ameriky, Monroe Doktrina, viz 2. kapitola).

 

Ale zkuste o tom napsat knihu, jako to zkusili:

Caroll Quigley, prof. Sutton, DrSc., Dr.Stanley Monteith, mnozí další.

 

V závěrečné kapitole naznačím, jaké souvislosti sahají do vzniku současných krizí, jak se např. CFR, Trilaterální komise a Bildeberg (spolupracující skupiny, "think-tanky", s CFR a RIIA a CER - centrem pro evropskou reformu) aktivně podílely na vzniku např. současné syrské krize a vln movitých uprchlíků, kteří zaplavují Evropu, a co je cílem této vlny, války na Ukrajině a rozšiřování NATO k ruským hranicím.

Zda Rusko bojuje proti Evropě, nebo i za zájmy Evropy, proti některým zkorumpovaným (nikým nevoleným) EU politikům, kteří získali Lisabonskou smlouvou obrovské pravomoci, o tajné dohodě TTIP a jejím skrytém účelu, o roli NATO, MMF, OSN a mezinárodního soudu v Haagu v řízení konfliktů, jak o nich mluví profesor Sutton (viz Hegel, teze a antiteze).

A především o dluzích západu, který tolik zbohatl na drancování kolonií, a přesto mnoho západních států má jen obrovské dluhy - kde skončily tyto uloupené peníze?

 

Naposledy se také dotkneme i mystiky - staroslovanských knězů, tzv. Žreců (Žrec),

a staroegyptských mystérií - Hórova oka.

Co mají společného s dneškem?

Detaily o původu kultu zde a pak třeba o spojení k islámu zde.

 

Role zednářstva (a jezuitů) v bolševické revoluci v Rusku, v 1. a 2. světové válce a nyní v migrační vlně z islámských zemí - velmi zajímavý odkaz s cz titulky - ZDE

 

 

 

Bonus - ukázka z knihy:

Sutton, Wall Street and the Bolshevik Revolution, zde.

(Charlotte Iserbyt o Suttonovi - zde)

 

Tentokrát přeložím jen nadpisy, ale je zde vysoce zajímavá pasáž o Mexiku (1915-16), také o Švédsku, britské a US podpoře bolševikům, kteří svrhávali cara ve dvou vlnách - nejdříve v únorové revoluci (Kerenskij) a pak v bolševické revoluci na podzim r.1917.

V úvodu je popis dvou hlavních ekonomických impérií v USA, před 1. sv. válkou, říše Morgenova a Rockefellerova, s detailním popisem aktiv.

 

Before World War I, the financial and business structure of the United States was dominated by two conglomerates:

Standard Oil, or the Rockefeller enterprise, and the Morgan complex of industries — finance and transportation companies.

Rockefeller and Morgan trust alliances dominated not only Wall Street but, through interlocking directorships, almost the entire economic fabric of the United States.

 

Rockefeller interests monopolized the petroleum and allied industries, and controlled the copper trust, the smelters trust, and the gigantic tobacco trust, in addition to having influence in some Morgan properties such as the U.S. Steel Corporation as well as in hundreds of smaller industrial trusts, public service operations, railroads, and banking institutions.

National City Bank was the largest of the banks influenced by Standard Oil-Rockefeller, but financial control extended to the United States Trust Company and Hanover National Bank as well as to major life insurance companies — Equitable
Life and Mutual of New York.

 

The great Morgan enterprises were in steel, shipping, and the electrical industry; they included General Electric, the rubber trust, and railroads.

Like Rockefeller, Morgan controlled financial corporations — the National Bank of Commerce and the Chase National Bank, New York Life Insurance, and the Guaranty Trust Company.

The names J.P. Morgan and Guaranty Trust Company occur repeatedly throughout this book.

 

In the early part of the twentieth century the Guaranty Trust Company was dominated by the Harriman interests. When the elder Harriman (Edward Henry) died in 1909, Morgan and associates bought into Guaranty Trust as well as into Mutual Life and New York Life.

In 1919 Morgan also bought control of Equitable Life, and the Guaranty Trust Company absorbed an additional six lesser trust companies.

Therefore, at the end of World War I the Guaranty Trust and Bankers Trust were, respectively, the first and second largest trust companies in the United States, both dominated by Morgan interests.


American financiers associated with these groups were involved in financing revolution even before 1917. Intervention by the Wall Street law firm of Sullivan & Cromwell (-později bratři Dullesové) into the Panama Canal controversy is recorded in 1913 congressional hearings. (detaily viz PDF v odkazu, str. 32).

 

 

Nejlépe zdokumentovanou podporou Wall Street byla intervence v Čínské revoluci v r.1912

The best-documented example of Wall Street intervention in revolution is the operation of a New York syndicate in the Chinese revolution of 1912, which was led by Sun Yat-sen.

(detaily viz kniha)

 

Další intervencí Wall Street byla revoluce v Mexiku, 1915-1916.

Another case of revolution supported by New York financial institutions concerned that of
Mexico in 1915-16.

Payment for the ammunition that was shipped from the United States to the Mexican
revolutionary Pancho Villa, was made
through Guaranty Trust Company.

Von Rintelen's adviser, Sommerfeld, paid $380,000 via Guaranty Trust and Mississippi Valley Trust Company to the Western Cartridge Company of Alton, Illinois, for ammunition shipped to El Paso, for forwarding to Villa. This was in mid-1915.

Wall Street involvement in these Mexican border raids was the subject of a letter (October 6, 1916) from Lincoln Steffens, an American Communist,
to Colonel House, an aide' to Woodrow Wilson:

My dear Colonel House:

Just before I left New York last Monday, I was told convincingly that "Wall
Street" had completed arrangements for one more raid of Mexican bandits into
the United States: to be so timed and so atrocious that it would settle the
election ....

 

/ Poznámka: ve 3. kapitole píše v závěru katolický historik Radomír Malý, že pronásledování církevních hodnostářů v Mexiku a Španělsku ve 30.letech si s ničím nezadalo s brutalitou Stalinových a Hitlerových táborů smrti; je už jasné, proč nemohl US prezident nijak pomoci, i když zde byla žádost mnoha kongresmanů - jak Wilson tak Roosevelt byli v přímém vlivu plukovníka House - viz výše - který tyto revoluce přímo podporoval; proto nemohl stejný člověk podpořit zastavení násilí v Mexiku... /
 

Once in power in Mexico, the Carranza government purchased additional arms in the United States.

The American Gun Company contracted to ship 5,000 Mausers and a shipment license
was issued by the War Trade Board for 15,000 guns and 15,000,000 rounds of ammunition. The American ambassador to Mexico, Fletcher, "flatly refused to recommend or sanction the shipment of any munitions, rifles, etc., to Carranza."However, intervention by Secretary of State Robert Lansing reduced the barrier to one of a temporary delay, and "in a short while...[the American Gun Company] would be permitted to make the shipment and deliver."

The testimony of John A. Walls, district attorney of Brownsville, Texas, before the 1919 Fall Committee yielded documentary evidence of the link between Bolshevik interests in the United States, German activity, and the Carranza forces in Mexico.

Consequently, the Carranza government, the first in the world with a Soviet-type constitution (which was written by Trotskyites), was a government with support on
Wall Street.

The Carranza revolution probably could not have succeeded without American
munitions and Carranza would not have remained in power as long as he did without American help.

(zdroje viz kniha, odkaz je výše v nadpisu).

 

USA byly do dubna 1917 neutrální zemí v 1. světové válce, nesměly poskytovat půjčky válčícím stranám.

In August 1914 Europe went to war. Under international law neutral countries (and the United States was neutral until April 1917) could not raise loans for belligerent countries.

This was a question of law as well as morality.

When the Morgan house floated war loans for Britain and France in 1915, J.P. Morgan argued that these were not war loans at all but merely a means of facilitating international trade.

Such a distinction had indeed been elaborately made by President Wilson in October 1914; he explained that the sale of bonds in the U.S. for foreign governments was in effect a loan of savings to belligerent governments and did not finance a war.

On the other hand, acceptance of Treasury notes or other evidence of debt in payment for articles was only a means of facilitating trade and not of financing a war effort.

Documents in the State Department files demonstrate that
the National City Bank, controlled by Stillman and Rockefeller interests, and the Guaranty Trust, controlled by Morgan interests, jointly raised substantial loans for the belligerent Russia before U.S. entry into the war, and that these loans were raised alter the State Department pointed out to these firms that they were contrary to international law.

Further, negotiations for the loans were undertaken through official U.S. government communications facilities under cover of the top-level "Green Cipher" of the State Department.

Finally, and most interesting for subsequent events, Olof Aschberg, the Swedish banker, was a prominent participant and intermediary in the negotiations on behalf of Guaranty Trust. Let us therefore take a closer look at Olof Aschberg.

 

Olof Aschberg, the "Bolshevik Banker" (švédský bankéř bolš.revoluce)

(or "Bankier der Weltrevolution," as he has been called in the German press), was owner of the Nya Banken, founded 1912 in Stockholm.

The bank's London agent was the British Bank of North Commerce, whose chairman was
Earl Grey, former associate of Cecil Rhodes.

Others in Aschberg's interesting circle of business associates included Krassin, who was until the Bolshevik Revolution (when he changed color to emerge as a leading Bolshevik) Russian manager of Siemens-Schukert in Petrograd;

Carl Furstenberg, minister of finance in the first Bolshevik government;

and Max May, vice president in charge of foreign operations for Guaranty Trust of New York.

Olof Aschberg thought so highly of Max May that a photograph of May is included in Aschberg's book.

 

Olof Aschberg pro Rusko získává půjčku 50mil USD v New York (1916)

In the summer of 1916 Olof Aschberg was in New York representing both Nya Banken and
Pierre Bark, the tsarist minister of finance. This business was concluded on June 5, 1916; the results were a Russian credit of $50 million in New York at abank charge of  7 1/2 percent per annum, and a corresponding 150-million-ruble credit for the NCB syndicate in Russia.

 

Půjčky pro revoluci od německé vlády, viz kabelogramy...

While this tsarist loan operation was being floated in New York, Nya Banken and Olof
Aschberg were funneling funds
from the German government to Russian revolutionaries, who would eventually bring down the "Kerensky committee" and establish the Bolshevik regime.

The evidence for Olof Aschberg's intimate connection with financing the Bolshevik Revolution comes from several sources...

Three of these telegrams refer to banks — telegrams 10 and 11 refer to Nya
Banken, and telegram 14 refers to the Russo-Asiatic Bank in Petrograd.

Telegram 10 reads as follows:

Gisa Furstenberg Saltsjobaden. Funds very low cannot assist if really urgent
give 500 as last payment pencils huge loss original hopeless instruct Nya
Banken cable further 100 thousand Sumenson.


Telegram 11 reads:

Kozlovsky Sergievskaya 81. First letters received Nya Banken telegraphed
cable who Soloman offering local telegraphic agency refers to Bronck Savelievich Avilov.
Fürstenberg was the intermediary between Parvus (Alexander I. Helphand) and the German government.

About these transfers, Michael Futrell concludes:

It was discovered that during the last few months she [Evegeniya Sumenson]
had received nearly

a million rubles from Furstenberg through the Nya Banken
in Stockholm, and that this money came from German sources.

Telegram 14 of the Nikitine series reads:

"Furstenberg Saltsjöbaden. Number 90 period hundred thousand into Russo-Asiatic Sumenson." The U.S. representative for Russo-Asiatic was MacGregor Grant Company at 120 Broadway, New York City, and the bank was financed by Guaranty Trust in the U.S. and Nya Banken in Sweden.

 

Řád (S&B) a Hegelova technika vytváření-řízení konfliktů: "Vytvoření teze a antiteze (skrytě stejným subjektem - JP Morgen Guaranty Trust Company, CFR-Round Table Group), z jejichž syntézy vznikne profit" (zisk - nadvláda v dalších dekádách). Klikněte pro větší náhled obrázku.

Co byla válka Iráku s Íránem, Indie a Pákistánu, Ukrajiny a Ruska dnes? Zvlášť zajímavý je příběh Německa, pak Japonska, až do dnešních dnů (o Rusku samozřejmě nemluvě).

Zdroj - Anthony C. Sutton, Charlotte Iserbyt, grafika orig. Sutton, Infowars.com, zde.

Skvělý novější odkaz o tomto je také ZDE.

 

Konec ukázky.

 

 

Konec čtvrté kapitoly, vyčkejte prosím na dokončení textu.

 

napsal

Pavel Sedlák

 

(odkazy na zdroje v textu, připraveno také s využitím české a anglické wikipedie)

 

 

 

 

KAPITOLA PÁTÁ

MÉDIA A LŽI

ÚSTAVA JAKO ZÁKLADNÍ IDEA STÁTU VS. OLIGARCHIE, KORPORACE A SOUKROMÝ BANKOVNÍ KARTEL

SVĚTOVOU VLÁDU POTŘEBUJEME, ALE JINOU

19. 12. 2015

 

 

20. STOLETÍ MĚNÍ KOLONIALISMUS 19. STOLETÍ NA:

RABOVÁNÍ SUROVIN A VYKOŘISŤOVÁNÍ LIDÍ "ZA DOHLEDU NADNÁRODNÍCH KORPORACÍ", S PODPOROU VLÁDAMI PLACENÝCH NADACÍ A TAJNÝCH OPERACÍ, SVRHÁVAJÍCÍCH NELOAJÁLNÍ REŽIMY.

O období Allena Dullese v poválečných letech, po 2. světové válce, jsem již psal v druhé kapitole (Korea, Vietnam, Kubánská krize, přifouknuté hrozby "šíření komunismu" jako krycí historka pro omezování práv a svobod občanů, pro řízení tajných operací a rozdmýchávání válek. Je o tom mnoho zdrojů, od analýz Noama Chomsky o válce v Koreji až po dokumenty Olivera Stoneho nebo R. Pillara, mnoho dalších).

Jakýmsi zlomovým rokem byl v tomto ohledu r.1953, kde US Kongres vyšetřoval velké US nadace (osvobozené od daní), jako byly Fordova nadace, Carnegieho nadace a Rockefellerovy nadace, co dělají se svými fondy, koho podporují, což byl jeden z mála signálů, že si zákonodárce uvědomuje, že moc není zcela v jeho rukou.

 

ROK 1953 A ÍRÁN

Rok 1953 byl důležitý v mnoha ohledech, například zde byl první řízený státní převrat v režii americké CIA a britské S.I.S., v Íránu, kde byl svržen premiér Mosaddek, který požadoval spravedlivější dělení zisků z těžby ropy:

- viz Anglo-Persian Oil Compeny na wikipedii, APOC (Írán - AIOC), záložka "nacionalizace a převrat" (ZDE).

Dočteme se zde typický příběh té doby, o rabování zdrojů země, okrádání místních lidí, ve prospěch obrovských zisků super-boháčů v pozadí:

Na konci prosince 1950 upozornil Teherán Brity, že Američany vlastněná Arabian American Oil Company se dohodla sdílet zisky se Saúdy na 50-50 bázi.

Britské ministerstvo zahraničí odmítlo myšlenku podobné spravedlivější dohody s AIOC, trvalo na dodržení platné těžební koncese (až do vypršení koncese v r.1996).

Íránci si stěžovali, že zisky se dělí (zhruba) v poměru 80:20 ve prospěch Britů:

V roce 1947, například, AIOC ohlásila zisk po zdanění ve výši 40 milionů £ (112.000.000$), ale kontrakt s Íránci jim přiznal pouze 7 milionů liber, tedy 17,5% zisku z íránské ropy.

Británie tak získávala z AIOC mnohem více, než Írán.

 

 

Podobně jako v INDII (1860 - 1905), později v PALESTINĚ (1914-1937), i v ÍRÁNU BRITOVÉ využívají obrovské chudoby místních lidí k obohacení,

což VŽDY vedlo jen ke vzestupu NACIONALISMU:

Spolehlivě povstávají národní hnutí, které jsou pak Brity tvrdě potlačována.

- viz rozdělení Bengálska v r.1905 (kapitola 2.)

- nebo postupné vykupování půdy Arabských rolníků v Palestině (viz níže)

 

Mosaddeq, premiér Íránu, studoval v Paříži - jméno znamená "ten, který se osvědčil."

 

V Íránu se příběh pouze opakuje (s novým řešením, řízeným státním převratem):

Anglo-Persian Oil Compeny na wikipedii, APOC (Írán - AIOC), záložka "nacionalizace a převrat" (ZDE):

Podmínky pro zaměstnance olejářské společnosti a jejich rodiny byly velmi špatné. Ředitel íránského Petroleum Institute napsal, že:

Mzdy byly 50 centů denně. Neexistovalo žádné placené pracovní volno (dovolená), žádná nemocenská, žádná kompenzace úrazů s trvalými následky. Dělníci žili v chudinské čtvrti zvané Kaghazabad, Papírové Město, bez tekoucí vody a elektřiny, ... V zimě byla tato oblast zaplavena, stala se jezerem. Bláta ve městě byla po kolena, a ... když deště ustoupily, mraky "nipping" - malých štípajících much, vzlétly ze stojatých vod, až ucpávaly nos, že se nedalo dýchat.

Léto bylo horší. ... Horko bylo nesnesitelné a neúprosné, vítr a písečné bouře přivály horký pouštní vzduch jako obrovská dmychadla. Pracovní tábor Kaghazabad byl vydlážděný rezavými ropnými sudy, změnil se na parnou pec, kterou doplňoval všudypřítomný sirný zápach hořícího oleje.... V Kaghazad nebylo nic, ani čajový obchod, koupele, ani jediný strom. Bazén a zastíněné centrální náměstí, které byly součástí každého íránského města, tu chyběly. Nezpevněné uličky byly plné krys.

 

Mosaddek se pokoušel s Brity domluvit, ale nešlo to.

Nakonec spor došel až ke znárodnění ropného průmyslu, tedy Anglo-Íránské společnosti, což vedlo ze strany Britů k sankcím a následné tajné akci CIA a MI6, které zinscenovali puč v r.1953. Mosaddek byl tak oblíbený, že se ho Britům nepodařilo jinak odstranit.

TP AJAX - ZDE, ZDE.

Byla zorganizována tajná operace pod krycím názvem "Ajax" (TP AJAX), americkou  CIA a britskou SIS (MI6). V srpnu 1953 americká CIA s pomocí úplatků politikům, vojákům, davům a novinářům, s pomocí informací z britského velvyslanectví a tajné služby, zorganizovala vzpouru, kdy využili "obavy z komunismu" a falešných zinscenovaných obvinění, a Mosaddeka svrhli (toto bylo odtajněno v r.2000). Použili zvláštní taktiku, najali protestanty, kteří útočili na mešity, křičeli:"Ať žije Mosaddek, ať žije komunismus!"

Byl dosazen prozápadní Šáh, předem byl připraven západu loajální nástupce premiéra (který byl mimochodem v r.1940 uvězněn, z důvody podpory nacismu), vybraní lidé získali vysoké úplatky a západ také připravil brutální milice SAVAK, které potíraly opozici (situace připomíná komunistickou normalizaci v r.1970 u nás, akorát zde bylo mnohem více mrtvých, vlivem státní policie SAVAK, šlo zde čistě o zisky z ropy, strategickou surovinu pro západ. Milice byly mnohem brutálnější, oběti se počítaly v tisících, až 12000 mrtvých lidí z opozice západního režimu).

U nás zůstal lidem v paměti rok 1968, v Íránu rok 1953:

Nelze se divit, že když o 25let později nastala v Íránu lidová revoluce, a pro-západní loutková vláda byla svržena, že nepřítelem č. 1 se stal západ - tedy především USA, Británie a Izrael.

Bylo to zcela logické, podobně jako mnoho lidí u nás se po r.1989 nejvíce staralo o to, aby odešla sovětská vojska z našeho území.

Pokud se někdy v západních médiích mluví o Mosaddekovi, většinou začínají tento příběh "od znárodnění Britsko-Íránské ropné společnosti", předchozí snahy o dohodu i celkový kontext opomíjejí.

 

Dodejme moderní detail o Íránu:

SPIEGEL - Perský paradox: Írán je mnohem modernější stát, než si myslíte.

"Který vládní kabinet je domovem více ministrů s doktorátem z amerických universit, než má Obamova administrativa?

Správnou odpovědí je: Islámská Republika Írán.

A ne, tento seznam nezahrnuje prezidenta Íránu Hassana Rouhaniho, ten získal doktorát na Glasgow universitě v Anglii."

 

 

 

ZEMĚ LATINSKÉ AMERIKY

 

Později se bude situace opakovat v mnoha zemích Latinské Ameriky,

včetně Venezuely (jako v Íránu i zde dojde k národnímu hnutí, zastavení okrádání země při těžbě ropy, s následnými sankcemi západu a pokusem o převrat, zinscenovaným CIA).

Velmi dobře zpracovaný dokument US dokumentaristy o Venezuele naleznete ZDE:

Válka proti demokracii - John Pilger.

- Novinář John Pilger zkoumá role Washingtonu v manipulaci latinskoamerické politiky v průběhu posledních padesáti let (1. polovina je věnovaná Venezuele, 2. polovina dalším zemím):
 

Pomalý úvod pro pochopení mentality tamní chudé vrstvy je od 21min následován pasáží o puči (řízeném CIA), o manipulaci záběrů v médiích (hodně se to mediálně podobá situaci na Ukrajině, kde 22. února 2014 postřílí neznámí odstřelovači množství lidí i policistů, záběry jsou podobně manipulovány -  více viz práce akademika Ivana Katchanovski z Ottawské university v Kanadě o masakru na Majdanu; ovšem ve Venezuele se puč nakonec nepovedl, viz dokument).

(vsuvka - Majdan)

Ad Majdan - dokonce i ČT přinesla opakovaně záběry na příslušníka Berkutu, jak je u pravé strany dobře známé ulice střetu s demonstranty opřený o plot a střílí mírně nahoru - s tvrzením, že střílí po demonstrantech. Ovšem tato ulice velmi prudce klesá a demonstranti byli navíc schovaní za betonovou bariérou - odstřelovač Berkutu v žádném případě nemohl střílet po demonstrantech "pod ním", to by musel mířit velmi dolů - střílel naopak po odstřelovači v horních patrech hotelu Ukrajina (což prokázaly i záznamy komunikace), který vraždil demonstranty před hotelem střelbou do zad, což je prokázáno videozáznamy. Přesná identifikace incidentů, času a místa, získávání svědectví, srovnání s radiodposlechy komunikace jednotek je právě předmětem akademické studie Katchanovského z University Ottawa (obsáhle také zde).

Místní lidé zjišťují analýzou videozáznamů klíčové stopy na stromech, kde lze pomocí laserového zaměřovače následně zjistit poměrně přesné trajektorie střel, část z nich směřuje na hotel Ukrajina, který byl pod kontrolou příznivců Majdanu (zdroj:pořad Monitor ARD TV), přeskočte reklamu, která se opakovaně vrací):

 

Kyjevský režim nechal stromy jako důkazy odstranit - kdo potřebuje odstraňovat důkazy, pachatel nebo oběť?

Generální prokurátor Jarema po roce vyšetřil úmrtí prvních třech obětí Majdanu - byli zastřeleni loveckou puškou, tedy nikoliv Berkutem. Pod tlakem ukrajinské zkorumpované vlády okamžitě odstoupil, následně se mnoho důkazů "ztratilo".

 

Ale zpět k dokumentu Válka proti demokracii, k Latinské Americe:

Ocitujme: Ve Venezuele nenastal za Cháveze "převrat", bohatí nepřišli o své majetky a své společnosti, jen o kontrolu nad státním ropným bohatstvím. V zemi se paradoxně daří kapitalismu lépe, než kdykoliv předtím, jsou tu drahé autosalony pro bohaté, mnoho dalších společností, výlety do Miami (město zcela vybudovali venezuelští super-boháči).

V zemi, která má založenou ekonomiku na ropě, žijí střední a vyšší vrstvy velmi dle amerického vzoru, tedy oni nemají vlast, kořeny, považují se za kosmopolity (tak hovoří jedna z respondentek v dokumentu).

 

 

Další skvělou prací o Latinské Americe a jejím útisku ve 20. století je

Analýza "Pražské jaro v Latinské Americe"

- D. Veselý o práci Noama Chomsky, publikovaly BL, 2006.

Analýza je obsáhlým historickým exkurzem vztahu USA, MMF, Světové banky a Latinské Ameriky.

Krátce ocitujme:

Pinochetova smrt je jakousi symbolickou tečkou za horory, mizérií a nelidským utrpením, ačkoliv nebyl tento diktátor z nejhorších v regionu, vezmeme-li v potaz takové zrůdy, jako byl Trujillo v Dominikánské republice, Somoza v Nikaragui, Videla v Argentině nebo Stroessner v Paraguayi.

Doba je již snad zralá na to, aby se svět dozvěděl pravdu o Kennedyho Alianci pro pokrok, navzdory oficiálním kultům osobností a mýtům; aby se dalo vstřebat a racionálně pochopit, že za touto tutlanou tragédií stojí lidé, kteří jsou na Západě považovaní za nedotknutelné, ba svaté.

Brutální politika Spojených států proti zemím Latinské Ameriky, které žily ve sféře vlivu, jež byla posuzována bez ohledu na utrpení milionů zdejších obyvatel (Monroeova doktrína) za nezcizitelnou laboratoř na výrobu extrémního útlaku a mamutí sběrnu nerostného bohatství, kde byl sebemenší pokus vymanit se z okovů potlačen státními vojsky, paramilitaristickými skupinami a eskadrami smrti, financovanými americkými daňovými poplatníky.

Na počátku 60. let minulého století pokládala Kennedyho administrativa Latinskou Ameriku (od Mexika po Ohňovou zemi) za natolik důležitou součást amerického impéria, že bylo třeba ji bedlivěji střežit, aby nedocházelo k jejímu narušování (Kuba). "Obrana hemisféry" se změnila v "obranu vnitřní bezpečnosti"; tedy v jakousi nedobytnou tvrz před tzv. "komunistickou hrozbou".
Ve skutečnosti šlo o vyhlášení vyhlazovací války domorodé populaci, tedy chudým rolníkům, bezzemkům, dělnickým odborům, církevním autoritám...

Změna v kontrole latinskoamerického regionu, kterou vypracoval prezident Kennedy se svými poradci, spočívala:

"...v plánování, tréninku, zásobování teroristických batalionů v dosud nevídané míře a bestialitě. Tento "obranný plán" byl důležitým prvkem tzv. Aliance pro pokrok, plánu k rozvoji latinskoamerického regionu."

Několik let po vyhlášení této doktríny se jeden z členů Kennedyho týmu nechal slyšet, že tito elitní zabijáci používali stejných metod, jako vyhlazovací komanda Heinricha Himmlera během 2. světové války.

Zdroj: www.chomsky.info: Chomsky, N.: Introduction, 1995, Chomsky, N.: The Empire and Ourselves, 1985, www.globalpolicyforum.org

Existují pevné a doložitelné důkazy o metodách zabijáckých komand v Salvadoru:

tato komanda prošla městem, které do základů zničila, nechala za sebou znásilněné ženy, pověšené z kůlů vzhůru nohama, s odřezanými prsy a skalpovanými obličeji. V Nikaragui, například, tzv. Contras (žoldáci vycvičení a financování Pentagonem) prošli městečkem, znásilnili čtrnáctiletou dívku, podřízli ji hrdlo, odřízli hlavu od trupu a nabodli ji na kůl, aby zastrašili místní bezbranné civilisty. V Guatemale shromáždili najatí vrazi populaci městečka na ústředním náměstí, oddělili muže od žen, oběsili je, načež znásilnili a pozabíjeli ženy; děti odvlekli k nedaleké říčce, mlátili jimi o skálu a zbytky nechali napospas vodě.

Zdroj: www.chomsky.info: Chomsky, N.: The Empire and Ourselves , 1985

To vše se provádělo během prezidentování Ronalda Reagana s jeho plným vědomím a posvěcením, neboť šlo o komunistickou pakáž, již nutno smést.

Tento prezident byl nedávno s vladařskými poctami pohřben a je pokládán za jednoho z nejpopulárnějších amerických prezidentů. Toto je ona společnost "vznešených ideálů, demokracie a pokroku", o níž v proslovu v roce 1990 mluvil československý prezident Václav Havel v americkém Kongresu, jemuž se dostalo hlasitého potlesku a frenetického jásotu?

Během let 1978-79 zuřila v Nikaragui občanská válka, kdy se Sandinisté snažili svrhnout nenáviděného proamerického tyrana Anastazio Somozu:

bylo zabito 50.000 lidí jen během této relativně krátké periody,

a samotný diktátor byl do posledního dechu podporován prezidentem Jimmy Cartrem, nositelem Nobelovy ceny za mír a současným kritikem americké politiky na Blízkém východě.

 

Další doklady "o práci" těchto lidí poskytuje Jana Ridvanová:

18. 5. 2007 - Jana Ridvanová
Zahraniční politika USA: Diplomacie, nebo bič?


(ukázka)

Přístup USA k diktátorům není jednotný, což k důvěryhodnosti americké zahraniční politiky příliš nepřispívá. V minulosti to byla např. tichá podpora americké vlády politice apartheidu v Jižní Africe. Tehdejší president R. Reagan výrazně navýšil armádní výdaje USA v této zemi a to i navzdory protestům mezinárodního společenství a snahám Kongresu snížit množství amerických investic v JA. Jen málo Američanů si tehdy uvědomovalo, co všechno jihoafrický Bothův režim představoval.

Bohužel podobných vztahů přátelství mezi diktátory a USA, založených na atraktivnosti amerických dolarů a z nich plynoucí vstřícnosti americkým zájmům je celá řada. V minulosti se takové přízni Spojených států těšili
např. generál Franco ve Španělsku, šáh Réza Páhlaví v Íránu, generál Doe v Libérii, Park Chung Hee v Jižní Korei, Diem ve Vietnamu, generál Suharto v Indonésii, Marcos na Filipínach, Batista na Kubě, Somoza v Nikaragui, generál Noriega v Panamě, generál Armas v Guatemale, Cordova v Hondurasu, Pinochet v Chile a v neposlední řadě generál Martinéz v El Salvadoru, jenž postoj k lidským právům jasně vyjádřil slavnou větou: "Větším zločinem je zabít mravence, než člověka". K moci se dostal roku 1931.

 

NADACE FINANCOVANÉ PŘÍMO US KONGRESEM, PROJEKT PNAC.

Na práci Kennedyho "Aliance pro pokrok" naváže později "Národní nadace pro demokracii", známá jako NED, opět plně financovaná US Kongresem, později budou využity přímo tajné služby a prudce narůstající soukromé žoldnéřské armády (Blackwaters) a soukromé tajné služby (Stratfor).

S projektem PNAC - Nového Amerického Století - dojde po r.2000 k využívání nejen nadací (tzv "Soft Power"), ale přímo tajných služeb, které budou už přímo a zpětně ospravedlňovat preemtivní války Spojených států, s pomocí výroby tzv. "naučených přiznání" v tajných věznicích CIA, s využitím mučení zajatců, od kterých nebude získáváno svědectví, ale budou svědectví přímo vyráběna:

- viz studie části nuceně zveřejněné zprávy o mučení CIA, která identifikuje, že šlo skutečně o výrobu svědectví - dle starších výzkumů CIA o psychologické válce, studii "o naučené bezmocnosti" -  The experiments of Professor Martin Seligman.

The public extract from the report confirms that the CIA conducted experiments based on the work of Professor Martin Seligman (theory of "learned helplessness"). They were not intended to obtain a confession or information, but to inculcate a narrative or behavior in the subjects.

 

The most serious problem with U.S. intelligence today is that its relationship with the policymaking process is broken and badly needs repair.

In the wake of the Iraq war, it has become clear that official intelligence analysis was not relied on in making even the most significant national security decisions,

that intelligence was misused publicly to justify decisions already made, that damaging ill will developed between policymakers and intelligence officers, and that the intelligence community's own work was politicized.

Paul R. Pillar

the national intelligence (CIA) officer responsible for the Middle East from 2000 to 2005 (here)

 

 

Nová Národní bezpečnostní strategie USA a svět preemtivních útoků (r.2002).

Madeleine Albright a 'Condi' Riceová se znaly už od studií, obě vzdělával Josef Korbel (viz blog č.5, dole).

 

Condi Riceová, bývalá vynikající žačka Josefa Korbela (studovala u něj společně s Marií Korbelovou, později první ženou na postu ministryně zahraničí USA v historii, která se "proslaví" bombardováním Jugoslávie..), zformulovala na podzim r.2002 hlavní rysy nové Národní bezpečnostní strategie USA PNAC:

Spojené státy měly přejít od "institucionálního" prosazování svých ekonomických a bezpečnostních zájmů ve světě k prosazování svých globálních celosvětových zájmů silou.

"Spojené státy musejí být připraveny zastavit zločinné státy a jejich teroristické klienty dříve, než budou schopni ohrozit je, jejich spojence a přátele zbraněmi hromadného ničení."

- psala Riceová "na míru Íráku" strategii preventivních úderů a tzv. prosazování demokratické změny režimu (preemptive strikes, promoting democratic regime change).

 

John Perkins informuje o brutální koloniální politice MMF a Světové banky - ZDE

 

Také práce Jany Ridvané z r.2007 přináší obsáhlou a podrobnou analýzu, jak se svět propracoval od 70.let až k hrůzám preemtivních válek, především píše o válce v Iráku, r.2003 - Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr.

 

Vše dokládá i série článků ve Foreign Affairs r.2006 od Paul R. Pillar, bývalého šéfa CIA pro Blízký východ (2000-2005):

Bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.

Pillar pokračuje: "Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem, což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Dále Pillar dodává: Nicméně vycházejíc z konstrukce lží, Bush varuje Kongres slovy:"Nemůžeme dopustit, aby se Al Kajda stala šiřitelem Saddámova šílenství."

Ale Bushovu lež překonává ještě ministr obrany D. Rumsfeld, když pronese, že "Americké zpravodajské služby mají neprůstřelné důkazy (bulletproof evidence) o spojení Al Kajdy a vlády Saddáma Husajna."

Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli."

 

 

Role severoatlantické vojenské aliance NATO.

NATO se stalo útočnou organizací, kde "země koalice dělají křoví" imperiálním válkám Spojených států a Británie (drobky zisků padají Německu a Francii).

- zdroj: podle citace Rumsfelda (viz Wesley Clarke, r.2007), kde "dočasné koalice" zemí dělají křoví útočné politice USA v preemtivních válkách; Rumsfeld:"Nikdo nám nebude přikazovat, kde smíme bombardovat. Já tomu říkám dočasné koalice..." (zdroj video Wesley Clark, 2007, ZDE).

 

U.S. generál Wesley Clark, který vedl akce NATO při bombardování Jugoslávie, řekl v r.2007 (zkráceno bez posunu významu, video ZDE):

"V USA proběhl politický puč."

Malá skupinka lidí (Wolfowitz, Rumsfeld, Cheney, mnohé další bych mohl jmenovat z projektu Nového Amerického Století PNAC) se rozhodla zavléct USA do mnoha válek, aniž by se zeptali Kongresu nebo Senátu, co si o tom myslí.

Víte, já jsem kdysi studoval geo-strategii, a když slyším, jak vůbec nepřemýšlejí o tom, co bude po těch válkách, proč a za jakým cílem tam jdeme válčit, tak se nedivím, že se jim války v Iráku 2003, Afghánistánu, Sýrii a dalších zemích nedaří.

Oni říkají:"Máme tak deset let (2003-2013), než povstane nová silná velmoc (Rusko, Čína..), abychom provedli změny vlád v těchto sedmi zemích."

Víte, já jsme zděšen, říká Clark.

Copak máme armádu proto, aby svrhávala vlády cizích zemí?

Bush měl ve volebním programu tu nejskromnější zahraniční politiku, žádné zásahy v jiných zemích, apod. Realita je zcela opačná.

Byla o tom v USA snad nějaká veřejná diskuze, o tomto jejich plánu?

Nebyla a dosud žádná není.

( *Zde v odůvodnění imperiálních válek hrají zásadní roli události 11. září, o nich blíže o něco níže.)

 

PNAC a NED (National Endowment for Democracy)
 

Že je projekt Nového amerického století (PNAC) US neokonzervativců republikánské strany obrovsky nebezpečnou doktrinou "preemtivních válek" (válek předcházejících nepřátelské akce druhé strany), ukazují i další zasvěcené zdroje Pentagonu:

zdroj ZDE - Washington Times, 29. ledna 2015

"Hillary Clinton’s ‘WMD’ moment: U.S. intelligence saw false narrative in Libya"

The intelligence community gathered no specific evidence of an impending genocide in Libya in spring 2011, undercutting Secretary of State Hillary Rodham Clinton’s primary argument for using the U.S. military to remove Col. Moammar Gadhafi from power, an event that has left his country in chaos, according to officials with direct knowledge of the dispute.

- Novináři píší ojedinělou sérii článků o tom, jak Hillary Clinton lhala v r.2011 o hrozící genocidě v Benghází podobně, jako lhal Geroge W. Bush jr. o zbraních ZHN v Iráku v r.2002 ("Hillařin ZHN moment: U.S. zpravodajské služby vidí falešný příběh v Libyi"):

Plukovník Kaddáfí byl podle tajných nahrávek nalezených v Tripolisu odstraněn (podle Pentagonu !) na základě zfalšovaných zpráv o hrozící genocidě v Benghází, přitom nejvyšší důstojníci Pentagonu se pokoušeli H. Clinton v r.2011 zastavit, vytvářeli vlastní komunikační kanály s libyjským vůdcem (přes prostředníky z jeho rodiny).

Libye byla podle nich "zasažena zcela zbytečnou válkou, kde Hillary Clinton nedbala zpráv a doporučení tajných služeb a neinformovala pravdivě prezidenta Obamu, trpěla "tunelovým viděním". Libye tak byla uvržena (záměrně) do chaosu, který jen posílil postavení ISIS v této oblasti", napsal list.

V r.2013 získala Hillary Clinton cenu Chatham house (RIIA); snad za zničení Libye?

 

- Tuto zprávu doplnilo emotivní svědectví mladé novinářky, která byla během US útoků přímo v Tripolisu, a svědčila o tom, jak západní média hlavního proudu (Mainstream) LHALA O TOM, ŽE KADDÁFÍ NEMÁ PODPORU LIDÍ:

Emotivní vystoupení novinářky - přímé svědkyně US zásahů v Libyi, přináší mnoho šokujících svědectví a informací, včetně dokladů o tom, jak hluboce falešně informovala tzv. západní mainstream média o tom, co se dělo v Libyi.

 

 - Můžeme tímto považovat za plně prokázané, že války a zásahy USA v těchto zemích rozhodně nevedly k demokracii a stabilitě, ale k chudobě a chaosu, který nahání obyčejné lidi do rukou radikálních skupin, které jim slibují ochranu, pokud se jim podřídí (viz Taliban v Afghánistánu, nebo Al Kajda v dalších zemích).

z odkazu BBC (12/2015, orig. ZDE, audio, od minuty 10.52):

V souvislosti se zřejmě nezastavitelnou ofenzívou Talibanu v Sanginu interviewoval rozhlas BBC v prosinci 2015 reportéra investigativního televizního pořadu BBC Panorama Bena Andersona, který provincii navštívil a zná to tam jak své boty. Ben Anderson přinesl toto pozoruhodné svědectví:

"Hovořil jsem tuhle s velmi vysoce postaveným činitelem a ten mi sdělil, že 90 procent trestných činů v provincii Helmand páchá afghánská policie.

Myslím, že tohle je problém s celou politickou strategií. I když bychom dělali věci velmi dobře, a to neděláme, protože tam zuří opravdu krvavá válka, když pak předáme moc hrstce zločinců, a to nepřeháním, v Sanginu to byli narkomani, kteří sexuálně zneužívali
děti, vrazi (unášející lidi), tak místní komunita se pak obrátí s nadějemi o pomoc k Talibanu.

Opakovaně mi afghánští vesničané zdůrazňovali, že chtějí ve státní správě a v policii lidi, kteří jim poskytnou bezpečnost a spravedlnost. To je všechno, co chtěli. A opakovaně jim to poskytoval Taliban daleko efektivněji než lidé, které jsme tam instalovali u moci my.

Přijeli tam britský a americký velvyslanec a vydali tiskové prohlášení, že navštívili Sangin, což bývalo centrum povstalců, a nyní se přesvědčili, jak fantastického pokroku se tam dosáhlo.

A majoru Billu Stewartovi nedovolili, aby promluvil.

A už v té chvíli bylo jasné, že Sangin padne do rukou Talibanu velmi rychle poté, co odtamtud odejdeme. Ale britský a americký velvyslanec se tam jen chtěli vyfotografovat, jaké je to krásné. Takže dnešní zprávy, že Sangin padá do rukou Talibanu, překvapující nejsou."

 

Robert Parry o nadaci US kongresu Pro demokracii (NED).

Nakonec zprávy o podvratné činnosti Národní nadace pro demokracii (plně financované US Kongresem) dokládá i cenami ověnčený novinář Robert Parry, příběhem o Ukrajině, Majdanu a snaze dosáhnout změny režimu v Rusku.

Rusko je ovšem jadernou velmocí a svět se tak opět dostává po 50letech do vážné bezpečnostní krize, blížíme se opět k harašení nukleárními zbraněmi.

Vzhledem k podvratné politice US neokonzervativců, napojených zdá se "na skrytou linii řízení států", spěje svět do krize (CFR, RIIA, jejich pomocné struktury Bilderberg a Trilaterální komisi - kam poklidně zajíždí šéf NATO, mnoho politiků a premiérů, jejich další jimi ovlivňované struktury, jako jsou OSN, Mezinárodní soud v Haagu, MMF a Světová banka, viz o kus níže například následující text o budování syrské opozice...).

 

"KDO ŠÍŘÍ TU VELKOU LEŽ O UKRAJINĚ?"

ZDROJ (se všemi odkazy a citacemi): ZDE

Robert Perry je americký novinář, nejvíc známý svou rolí v informování o kontrašpionážní aféře v Íránu (pro the Associated Press and Newsweek), informoval také o psychologických operacích v partyzánské válce v Nikaragui (manuál CIA poskytnutý nikaragujským jednotkám "Contras") nebo o obchodování CIA s kokainem (mezi CIA a Contras, the US scandal in 1985).

Ocitujme:

"Pokud by vás zajímalo, jak by svět mohla zasáhnout třetí světová válka...

..tak se podívejte na to šílenství, které produkují američtí politici a média, když přijde řeč na Ukrajinu. Jejich vybájený příběh o dobru a zlu však není dlouhodobě udržitelný.

Klíčová lež Washingtonu praví, že ruský prezident Putin vyvolal krizi na Ukrajině, aby mohl v rámci svého ďábelského plánu opět obnovit Sovětský svaz.

A to včetně připojení Estonska a dalších pobaltských států. Ačkoli k tomuto scénáři neexistuje sebemenší důkaz, 'chytří lidé' z Washingtonu vědí, že to tak je," konstatuje Parry.

"Přitom celou současnou krizi podle Parryho
vyprovokovala Evropská unie, která pro Ukrajinu (*zemi už tehdy v bankrotu) připravila dohodu o přidružení.

A mezitím američtí neokonzervativci spřádali plány, jak prostřednictvím Ukrajiny podkopat Putinovu autoritu uvnitř Ruska. O tomto plánu jako první promluvil prezident Národní nadace pro demokracii Carl Gershman, přibližně před rokem, píše Parry v r.2014.

Carl Gershman je prezident Národní nadace pro demokracii (která je financována US Kongresem), 26. září 2013 řekl, že "Ukrajinu by bylo dobré využít ke svržení Putina".

Ve svém komentáři publikovaném v deníku The Washington Post se nechal slyšet, že Ukrajinu by bylo dobré využít ke svržení Putina.

Konkrétně Gershman napsal, že:

"...přijetí Ukrajiny do Evropy urychlí zánik ideologie imperialismu reprezentovanou Putinem. I Rusové si budou muset vybrat a Putin se může ocitnout na straně poražených nejenom v blízkém zahraničí, ale také v samotném Rusku,"

- napsal Gershman otevřeně.

 

Nabízí se tady ovšem otázka:

"Proč by měla EU chtít plnit přání US establishmentu, když Ukrajina je nejvíc zkorumpovanou zemí v Evropě (napsal nedávno Guardian), kde řádí násilné bandy a 44mil obyvatel není zrovna malý počet obyvatel?"

- zdá se, že Gershman ví víc než EU, s výjimkou Evropské komise, která v prosinci 2015 jedná o udělení víz Ukrajincům, i když nesplňují žádné přístupové kritérium.

 

I další "servisní organizace" mocných opouští své zásady, po vízech i bankéři:

31.říjen 2015, DWN: Nekalá hra ve prospěch Ukrajiny pohřbívá pověst MMF

Pod tlakem USA mění Mezinárodní měnový fond pravidla během hry. Bankéři se dohodli na poskytnutí finanční pomoci Ukrajině, i když ta nezaplatila svůj dluh Rusku.

Tím, že přistoupil na tento neprávní čin, se MMF zdiskreditoval v očích sponzorů a vytvoří veškeré podmínky pro posílení alternativního rusko-čínského projektu, píše znechuceně ekonomický deník Deutsche Wirtschafts Nachrichten.

 

Carl Gershman:

"Ukraine’s choice to join Europe will accelerate the demise of the ideology of Russian imperialism that Putin represents. There are signs of the emergence of a new Russian nationalism: the strong performance by opposition leader Alexei Navalny in Moscow’s recent mayoral election and polls that show greater opposition to Putin in the Russian provinces, his traditional support base. This nationalism is concerned not with the restoration of Russia’s imperial greatness, which would be inconceivable if Ukraine joined Europe, but with fighting corruption and addressing the severe economic and social problems of the Russian people.

Russians, too, face a choice, and Putin may find himself on the losing end not just in the near abroad but within Russia itself."



- Jinými slovy, dodává Parry, od samého začátku je Putin cílem, nikoli iniciátorem konfliktu na Ukrajině.

(Celý text dokládá i profesorem Suttonem doloženou snahu těchto lidí v pozadí "řídit konflikty" - nikoliv je řešit - pro získání vlastního prospěchu. Situace navíc probíhá známým scénářem, kdy Slovan bojuje se Slovanem, odkud to už jen známe...?)

 

 

 

ŘÍZENÍ KONFLIKTŮ - PŘÍKLADY Z INDIE A PALESTINY

 

Diví se snad někdo, že v Indii propukl SILNÝ nacionalismus, po sérii hladomorů během nadprodukce potravin?

Detaily viz 2. kapitola:

Britové dokázali zařídit, aby "Ind bojoval s Indem, nikoliv s Britem".

Britský guvernér Východního Bengálska se snažil situaci obrátit ve prospěch Britů tím, že rozdmýchával napětí a štval muslimy proti hinduistům.

Toto pomyslné "očkování" splnilo svůj účel, do značné míry byla odvrácena pozornost od boje proti britské nadvládě a bylo dosaženo pro Brity kýženého stavu, kdy:

"...Ind nebojoval proti Britovi, ale Ind proti Indovi."

Od roku 1857 vedla britská administrativní politika v Indii:

- k zabavení a přeměně místní hospodářské půdy v cizinci vlastněné plantáže

- k omezení vnitřního obchodu

- k vysokému zdanění indických občanů, které podporovalo neúspěšné britské expedice v Afghánistánu

- inflace zvýšila cenu potravin, podstatně stoupl vývoz základních plodin z Indie do Británie

 

Komise pro vyšetření hladomoru v Indii v r.1880 podpořila myšlenku, že:

"...příčinou hladomorů byl spíš britský způsob rozdělování potravin, než jejich nedostatek."

Komise zjistila, že každá britská provincie v Indii včetně Barmy měla přebytek obilí, roční přebytek činil 5.160.000 tun. Britští občané, jako byl např. William Digby, agitovali pro uskutečnění politických reforem pro snížení hladomorů, ale:

...britský místokrál, lord Lytton, oponoval těmto změnám, podle něj by vedly jen k zahálce indických pracovníků.

 

TEORIE DVOU INDICKÝCH NÁRODŮ, KTERÉ ROZDĚLUJE NÁBOŽENSTVÍ

V 70. letech 19. století - představil Syed Ahmad Chán tzv. teorii dvou národů.

 Bylo to vrzení, že náboženská příslušnost je hlavním znakem národa,  že neexistuje žádný jednotný indický lid, nýbrž existují dva odlišné národy, každý s odlišnou mentalitou, světonázorem a především náboženstvím:

"...existuje národ muslimů, respektive muslimských Indů, a národ hinduistů, respektive hinduistických Indů."


 

 Gándhí (vpravo) a Džinnáh, r.1944

Indie byla nakonec v r.1947 z vůle Británie rozdělena na Pákistán a Indii.

proti byl Gándhí, který se snažil o politiku nenásilí. Název státu Pákistán byl vymyšlen na britské universitě.

Zatímco Gándhí usiloval o jednotu a bratrství mezi skupinami obyvatel, Džinnáh, hlavní osobnost islámského nacionalismu, toto úsilí mařil, stavěl proti němu do opozice své přesvědčení, že musí vzniknout dva nezávislé státy - jeden muslimský a jeden hinduistický.

Teorii dvou národů učinil součástí nových stanov Muslimské ligy a použil ji jako ideologické zdůvodnění požadavku na vytvoření Pákistánu.

Prohlašoval:

"Hinduisté a muslimové náležejí ke dvěma různým nábožensko-filosofickým systémům, mají různé sociální zvyklosti, různá písemnictví (…). Podle kterékoliv definice národa muslimové subkontinentu tvoří zvláštní národ, a musí proto mít svoji vlast, svoje území, svůj stát."

 

AltPress: Islámský stát tvrdí, že si může zakoupit nukleární bombu.

zdroj:The Independent

"...Kuriózním či pro zasvěcence logickým faktem je, že na vývoji a modernizaci pákistánského jaderného programu se podílela zejména administrativa prezidenta Ronalda Reagana v době, kdy v Pákistánu vládl brutální diktátor Zia-ul-Haq, který však Washingtonu tehdy pomáhal při "pouštění žilou" sovětské armádě, jež okupovala sousední Afghánistán.

Byla to prostě jedna z takzvaných "milostných afér" či "sňatků z rozumu" mezi lídrem svobodného světa a ohavným diktátorem.

Indie a Pákistám jsou držitelé jaderných zbraní a Pákistán patří mezi země, které jsou vážným ohrožením světové bezpečnosti. Pákistán se v r.2013 umístil na druhém místě ankety zemí, které nejvíc ohrožují světový mír. Anketa proběhla v 65 zemích se 68.000 respondenty, informovala o ní i BBC 31.prosince 2013; na prvním místě se umístily Spojené státy... - The end-of-year poll by Gallup International canvassed almost 68,000 people in 65 countries...

 

 

 

Diví se snad někdo, že se vzbouřili Palestinci v r.1936-1937?

Byli podvedeni jak Balfourskou deklarací (1916) lorda Balfoura, britského ministra zahraničí (který v dopise přislíbil v r.1916 sionistům, vedeným lordem Rothschildem, že podpoří myšlenku vzniku židovského státu v Palestině) tak slibem Britů, že jim dovolí zřídit Arabský stát (Palestinu), pokud jim pomohou svrhnout Osmany.

Tento příslib se udál v diplomatické korespondenci (viz heslo "McMahon–Hussein Correspondence"), výměna dopisů probíhala od 14.7. 1915 do 30.1. 1916, mezi arabským králem Sharif of Mecca - Husajn bin Alím a sirem Henry McMahon.

- skvělý dokument s cz titulky o tomto ZDE:

    

 

- Fakticky byla Sykes-Picot dohoda (1916) v protikladu s britskými sliby Arabům, které se Spojenci snažili získat k účasti na protitureckém povstání.

 

Znamenalo to pobouření Arabů a šerif Husajn bin Alí al-Hášimí chtěl po Londýnu, aby Britové podali vysvětlení.

Ministr zahraničí Arthur Balfour (z Round Table Group) jej ubezpečil, že dané ujednání nemá povahu mezinárodních dohod (nepravdivě tvrdil, že Británie se nezavázala podpořit vznik státu Izrael).

V další deklaraci ze 16. června 1918 se Anglie zavázala poskytnout svobodu automaticky všem oblastem, které vymaní z područí nesvobody hidžázská armáda a na celém ostatním území, pak bude respektovat zásady souhlasu obyvatelstva s formou vlády, tak jak to definovalo Čtrnáct Wilsonových bodů.

Vysoký komisař v Egyptě ujistil (falešně) arabského krále Husajna, že Sykes-Picot dohoda nemá charakter smlouvy, že britské závazky jsou stále platné, Husajn tak vyzval Araby v Palestině, aby přivítali Židy na svém území jako bratry a spolupracovali s nimi pro obecné blaho - stále snil o nezávislém arabském státu a věřil Britům, židé mu měli pomoci získat přístup ke zdrojům pro vybudování státu - více viz skvělý dokument výše.

 

SYKES-PICOT DOHODA (bakalářská práce Universita Karlova - ZDE)

Národní hnutí povstala často "po britském rýsování hranic podle pravítka", viz Afrika nebo Střední Východ - ona zcela klíčová Sykes Picot dohoda.

Sykes-Picot dohoda (1916), dohoda z Malé Asie aneb ASIA MINOR AGREEMENT mezi Anglií a Francií se souhlasem Ruska z r.1916, o rozdělení sfér vlivu po válce.

After the war broke out in the summer of 1914, the Allies—Britain, France and Russia—held many discussions regarding the future of the Ottoman Empire, now fighting on the side of Germany and the Central Powers, and its vast expanse of territory in the Middle East, Arabia and southern-central Europe.

In March 1915, Britain signed a secret agreement with Russia, whose designs on the empire’s territory had led the Turks to join forces with Germany and Austria-Hungary in 1914.

By its terms, Russia would annex the Ottoman capital of Constantinople and retain control of the Dardanelles (the crucially important strait connecting the Black Sea with the Mediterranean) and the Gallipoli peninsula, the target of a major Allied military invasion begun in April 1915.

In return, Russia would agree to British claims on other areas of the former Ottoman Empire and central Persia, including the oil-rich region of Mesopotamia.

More than a year after the agreement with Russia, British and French representatives, Sir Mark Sykes and Francois Georges Picot, authored another secret agreement regarding the future spoils of the Great War. Picot represented a small group determined to secure control of Syria for France; for his part, Sykes raised British demands to balance out influence in the region.

The agreement largely neglected to allow for the future growth of Arab nationalism, which at that same moment the British government and military were working to use to their advantage against the Turks.

 

Super-boháči Británie, Německa a USA současně s dohodou Sykes-Picot ovšem společně zařídili, aby Trockij (agent Británie a USA) a Lenin (agent Německa) včas zahájili a uspěli v Rusku s bolševickou revolucí (detaily viz druhá kapitola).

- Následovalo prohlášení, že bolševické Rusko nemůže získat slíbená teritoria, načež Rusko tajnou dohodu v r.1917 zveřejnilo (šlo opět o podvod, jako vůči Arabům).

- po jejím zveřejnění "Turci jásali, Britové byli v rozpacích a Arabové byli zděšeni",

...navíc zveřejnění proběhlo pouhé tři týdny po Balfourské deklaraci z 2. 11. 1917 (nezaměňujte s Balf. deklarací z roku 1926), což je dopis ministra zahraničí Spojeného království baronu W. Rothschildovi - vůdci britské židovské komunity, že:

"Vláda Jejího Veličenstva vidí prospěch ve zřízení židovského státu na území Palestiny a využije veškerého úsilí aby usnadnila dosažení tohoto záměru, že je ale jasně dáno, že by nemělo být činěno nic proti lidským a náboženským právům existující nežidovské komunity v Palestině nebo právům a statusu židů v kterýchkoliv jiných zemích".

/ Jak Balfour tak Rothschild byli přitom členy Round Table Group... /

Arabové vyjádřili nesouhlas už v r.1918 (shodou okolností rok vzniku Československa) při prvním výročí Balfourské deklarace z r.1917, následně velká skupina arabských čelných představitelů a politiků zaslala petici britským úřadům:

"Vždy jsme sympatizovali s Židy, pronásledovanými v mnoha zemích, ovšem je rozdíl mezi takovýmto soucítěním a přijetím židovského národa na svém území, kde by nám vládli a ničili naše zájmy".

Na protest se pokusili založit Arabské Syrské království (vedl ho emír Faisal), ale nezískali podporu zahraničí a jeho existenci ukončila konference v r.1920 (a následný vojenský vstup Francouzů do Sýrie). Stát trval jen čtyři měsíce.

Lawrence "z Arábie" (také známý film) ovšem věděl, že Britové a Francouzi nemíní nechat Palestinu, Sýrii a Libanon Arabům, nýbrž že si je po válce rozdělí. Když všechny jeho snahy prosadit arabskou nezávislost selhaly, trpěl těžkými výčitkami svědomí, odmítl všechna vyznamenání a sloužil pod falešným jménem jako prostý voják (mezi jeho přátele patřil George Bernard Shaw).
 

     

Skvělá a krátká přednáška arabisty Hynka Kmoníčka o základní teologické vizi Islámského státu, kdo a co říká, na jaká učení navazuje, proč je v konfliktu s Al Káidou, kam směřuje a co je základním konfliktem arabského světa (zmiňuje zde vážně i Sykes-Picot dohodu).

 

Sionista Herbert Samuel se stává Vysokým komisařem pro Palestinu.

(anglická wikipedie):

Jmenování sionisty Samuela vysokým komisařem Palestiny bylo kontroverzní.

Zatímco sionisté jmenování uvítali, vojenská správa vedená Allenbym a Bolsem ho viděla vysoce nebezpečným aktem.

Allenby poznamenal, že "technicky" jmenování sionisty Samuela správcem Palestiny před uzavřením mírové dohody (s Tureckem) bylo nelegální, bylo porušením jak vojenského práva, tak Haagské úmluvy.

Bols řekl, že zpráva o jmenování sionisty Samuela správcem Palestiny byla muslimským (a tamním) křesťanským obyvatelstvem přijata se zděšením, malomyslností a rozhořčením." 

Jsou přesvědčeni, že z něj bude sionista - partyzán, že reprezentuje židy a nikoliv britskou vládu.

Allenby řekl, že Arabové to mohou vidět jako odevzdání země stálé sionistické správě,  předpověděl vzestup násilností. Tuto poslední zprávu dal Lord Curzon přečíst Samuelovi, požádal ho, aby znovu zvážil přijetí místa, bez úspěchu.

Muslimsko-Křesťanské sdružení poslalo telegram Bolsovi:

"Sir Herbert Samuel je považován za sionistického vůdce, a jeho jmenování jako první krok při tvorbě sionistického národního domova uprostřed arabského lidu, v rozporu s jejich přáním. Obyvatelé ho neznají a muslimsko-křesťanská společnost nemůže přijmout zodpovědnost za nepokoje nebo jiné porušování míru."

- přitom jak Balfour tak Rothschild byli členy Round Table Group, Rothschild se "Balfourskou deklarací" postaral o spuštění budování Izraele.

Skutečně obzvlášť pikantní detail této historie je zveřejněný v článku Literárních novin z r.2015, kde je zpochybněno vyhnání Židů v dobách starého Říma; autor je přitom také Žid. Jde pouze o legendu, zde.

Před sedmi lety doslova šokoval svět demýtizaci židovských dějin. Na základě moderních archeologických objevů i historických dokumentů vyvrátil třeba legendy o Mojžíšovi, Davida a Šalamouna s jejich mocnými královstvími vrátil na stránky křesťanské bible, protože starší hebrejské texty se o nich nezmiňují, popřel i vyhnání Židů, neboť Římané nikdy nic takového nepraktikovali… Do Prahy Šlomo Sand, profesor historie na univerzitě v Tel Avivu, přijel představit české vydání svého kontroverzního bestselleru "Jak byl vynalezen židovský národ".
 

Jmenování sionisty Samuela vysokým komisařem pro Palestinu bylo chybou, která způsobila vzestup nacionalismu Arabů:

Při projednávání jeho jmenování dva dny před odjezdem do Palestiny ve sněmovně lordů, řekl lord Curzon, že byly vyjádřeny velmi vážné pochybnosti o vhodnosti jeho jmenování v této době, kdy je potřeba spíš uklidnit arabské obyvatelstvo a skoncovat s rasovým napětím.

Morning Post tři měsíce poté napsal, že pro každého kromě židů bylo toto jmenování vážnou chybou.

 

V roce 1920 (19.-26. dubna) se konala

Konference Nejvyšší spojenecké rady v italském San Remo.

Usnesení této konference rozděluje správu mandátů bývalé osmanské říše na Blízkém Východě, mandát Palestina byl potvrzen Radou Společnosti Národů v r. 1922.

Byla zde vyhlášená oblast Sýrie (pod kontrolou Francie vč. dnešního Libanonu), nový Arabský stát, Britský mandát Palestina vč. správy severního Iráku - území Mezopotánie. Sionista Herbert Samuel byl vyhlášen Vysokým komisařem pro Palestinu (byl jím až do r.1948).

Usnesení konference zahrnulo i text Balfourské deklarace (o podpoře Sionismu).

Prudký nárůst židovské populace na území Palestiny, stejně jako jisté preference židů Britskou správou (ohledně pozemků, také zákaz zaměstnávat Araby ve vysokých funkcích v průmyslu a hospodářství) vzbudil obavy Arabů o jejich existenci a rozčiloval místní komunitu, roli zde hrály i náboženské důvody (Jeruzalém obsahuje mnoho svatých míst i pro muslimy), stejně jako nezdařená snaha o arabský stát v Sýrii (1920), tím vším vzrůstaly arabské nepokoje.

- podle výše uvedeného TV dokumentu byla tato deklarace jednou z nejvážnějších chyb britské imperiální politiky, která nepřinesla Británii žádný užitek, jen vzestup nacionalismu Palestinců, podporu židovské minority v Palestině, což jen zkomplikovalo vládu britského impéria na Blízkém východě - více zde.

Winston Churchill se v r.1922 snažil neúspěšně uklidnit Araby tzv. Bílou knihou, kde popřel, že by britská Balfourská deklarace (1917) byla záměrem vybudovat židovský stát.

V r. 1931 tvořili Židé už 17pct obyvatel Palestiny, počet obyvatel rychle rostl vzhledem k nástupu nacismu v Německu až k 27 procentům (370.000 obyvatel) v roce 1935. V r.1930 přijel ze Sýrie Izz ad-Din al-Qassam, který založil arabské milice Black Hand, vycvičil rolníky, zajistil bomby, střelné zbraně, v r.1935 měl 500-700 mužů, ale byl zabit, což zvedlo vlnu nevole obyvatel, což opět podpořilo radikální náladu obyvatel.

 

 

Palestinské povstání v r.1936-1937.

Velkou roli v této vzpouře hrály ekonomické důvody,
arabští rolníci byli od r.1920 vytlačovaní do měst (Jaffy, Haify), kde přežívali v chudinských čtvrtích na okraji společnosti. Charismatický vůdce al-Qassam měl tak jejich velkou podporu.

Pokles sklizně, zvýšení daní pro zemědělce, levné dovozy a stále častější výkupy pozemků (ve prospěch Židů) stejně jako zvýšené nájmy (dík růstu osídlení) způsobily, že mnoho arabských sedláků bylo zadlužených, vystěhovaných, bez země jako zdroje obživy.

Tato nerovnováha mezi Araby a Židy ve vztahu k půdě začala být tak významná, že na ni upozornil i správce, jako na možný zdroj významných sociálních nepokojů.

Byť byl následně omezený převod arabské půdy Židům, přesto šlo tato omezení snadno obejít.

Kolem r.1935 skončil také stavební boom (cementárny, elektrárny, atd.), mnoho rolníků bez půdy se tak ocitlo bez zaměstnání, což usnadnilo jejich cestu ke vzpouře.

Trvale nefunkční agrární život v Palestině byl předpokladem vzpoury, zbídačení rolníci na okraji zájmu společnosti tvořili snadný cíl radikálů.

 

Araby v Palestině inspirovaly také související akce v okolních zemích:

- v Iráku v r.1931 vedla generální stávka ke ztrátě britského mandátu a plnému uznání země v r.1932.

- v Sýrii v r.1936 vlna stávek vyústila v úspěšné jednání s Francií o nezávislosti Sýrie.

- v Egyptě r.1936 se také vedly jednání, které vedly k uznání nezávislosti Egypta (byť si Britové vyjednali vojenskou přítomnost u Suezského průplavu).
 

 

Zvyšující se napětí vedlo k arabské vzpouře v Palestině v letech 1936-1937, proti britské nadvládě a zvýšené imigraci Židů.

První fáze měla podobu politických protestů a stávek, byla utlumena pomocí politických ústupků, diplomacie okolních zemí a také pomocí hrozby stanného práva.
 

Druhá fáze vzpoury začala koncem roku 1937, byla násilná. Byla tvrdě potlačena britskými jednotkami, pro zastrašení arabské populace a odrazení od podpory povstalcům. Armáda a policie zabila podle Britů 2000 Arabů v boji, 108 jich bylo pověšeno, necelá tisícovka pak byla zabita v souvislosti s činností gangů a terorismem, dle jiných údajů bylo asi 20.000 postižených Arabů, z toho kolem 5000 mrtvých (3800 zabito Brity, 1200 zemřelo v důsledku činnosti gangů a terorismu), Židů zemřelo od 91 až několik stovek (dle různých zdrojů). Vůdce vzpoury, radikální nacionalista Haj Amin al-Husseini utekl do exilu.

 

Opatření proti stávce byly tvrdé a stále krutější, domovní prohlídky bez rozkazů, noční akce, preventivní zadržení, výprask, bičování, deportace, konfiskace majetku, a mučení. Již v květnu 1936 Britové vytvořili ozbrojené židovské jednotky vybavené obrněnými vozidly, sloužily jako pomocná policie.

Opatření měla "oficiálně" hledat zbraně u vesničanů, ale prakticky šlo o efektivní trestné výpravy, které měly snížit podporu povstalců z venkova. Byla povolána armáda (20.000 mužů), vůdcové vzpoury byli internováni v poušti, pomocí diplomacie (přímluvy vládců Sýrie, Iráku, Arábie a Egypta, vzhledem k blížící se sklizni) ukončily nakonec vzbouřenci stávku.

Následovala druhá - násilná část vzpoury, kdy gangy partyzánů útočily na různé cíle. Britská správa reagovala rozpuštěním některých arabských správních orgánů, izolací země (telefonické spojení), zřízením soudů pro povstalce.

Tisíce Arabů byly drženy v tzv. administrativní vazbě (bez soudu), byly obnoveny kolektivní tresty - například vysoké pokuty, které dál decimovaly chudé rolníky, armáda zabírala dobytek, bořila domy, odváděla muže do internace, vyhlašovala dlouhé zákazy vycházení.

Hlavní formou kolektivního trestu bylo ale ničení majetku. Celé vesnice skončily v rozvalinách (1938, např. Mi'ar), případně byly ničeny hlavní domy z vesnice nebo byly totálně zničeny vnitřky domů.

Největší ničení proběhlo 16.6.1936, kdy v Haifě bylo zničeno 240 budov (asi 6000 Arabů se ocitlo bez domova), britské armádě prošlo také nebývale velké množství brutality, bití, mučení, poprav bez soudu, neobvykle velké množství vězňů bylo zastřeleno při útěku. K útokům bylo využíváno i zbraní námořnictva a letectva.

 

Že tyto konflikty, zabírání území a ničení infrastruktury (vlastně kolektivní tresty) pokračují až dodnes - celých 50let, proběhlo nedávno tiskem:

27. 1. 2015

Izrael žádá své přátele, aby přestali financovat Mezinárodní soud v Haagu (ICC)

kvůli jeho ochotě zabývat se žádostí Palestinců o podání žaloby na Izrael za válečné zločiny v Gaze (*odkaz směřuje na výmluvné video:"Ross Kemp in Gaza", včetně mrazivého a nezvykle otevřeného vyjádření tamního zástupce OSN, že byla ničena především důležitá infrastruktura státu. V druhé polovině je také rozhovor s dětmi, které jsou po útocích v léčebně, jejich vyjádření jsou ještě mnohonásobně mrazivější, bohužel).

 

7. 11. 2015, PressTV:

The leader of the largest Jewish group in North America has criticized Israel’s policies toward Palestinians as “misguided.”
 

 

 

 

CHAMTIVOST A SOBECKOST JAKO PŘÍČINY SOUČASNÉ KRIZE

 

Jon Snow,

významný britský novinář (narozen 1947).

Jeden z nejrespektovanějších britských novinářů (rok narození 1947), původem z vyšších vrstev společnosti, s velkými osobními zkušenostmi s chudými regiony, vydal před pár lety knihu (2004), kde komentuje neuvěřitelnou sobeckost západu, která vedla až k dnešnímu chaosu ve světě:

Supervelmoci necitlivým prosazováním vlastních sobeckých zájmů zadělaly světu na obrovské problémy.

Máme povinnost vůči svým dětem, vytrhnout se ze své sebestředné letargie a angažovat se - ne tak, jako v minulosti, kdy jsme prostě jen vyplenili, co bylo k dispozici - ale tak, abychom umožnili všem podílet se na tom, co je produktivní a obohacující pro všechny z nás.

Jestliže to neuděláme, rozhněvaní chudí na nás budou útočit se stále větší zuřivostí.

Jon Snow

 

Snow píše, že nechápe, jak je možné, že Spojené státy, které mají ve své ústavě včleněnu ochranu lidských práv, mohly lidská práva tak tvrdě porušovat v mnoha zemích světa.

Jednou z nejhnusnějších historických epizod podle něj bylo, že Spojené státy poskytovaly během irácko-íránské války výzbroj oběma stranám konfliktu a přispěly tak k nesmyslnému vyvražďování statisíců lidí.

Česko a střední Evropa měly vlastně velké štěstí, že v důsledku vlivu mocností tam nedocházelo v posledních sedmdesáti letech k rozsáhlejšímu vraždění obyvatelstva, tak jako ve Střední a Jižní Americe a v tichomořské oblasti.

- dodává k textu publicista Čulík.

Snowova kniha, napsaná v roce 2004, rok po západním útoku na Irák, který se uskutečnil protizákonně a na základě lživých obvinění vůči iráckému režimu, končí následujícími slovy...

CITACE Z KNIHY:

"Útok na New York, obchodní nespravedlnosti v Indii, idiotské vyjednávání o dodávkách ropy v Saúdské Arábii, preventivní útok na Irák založený na falešných výzvědných informacích - to všechno dohromady tvoří nebezpečnou směsici sobeckého sebezájmu a záměrného ignorování skutečných problémů.

"Válka proti terorismu", kterou zahájil prezident Bush po 11. září 2001, se ukázala být krátkozrakým přístupem k rakovině, jejímuž šíření napomáhá chudoba a nevědomost.

Potlačování "teroristických sítí" a válečný útok proti relativně neangažovanému, sekulárnímu arabskému státu, bohatému na ropu, jen proto, že se dá vyhrát - tyto akce nebudou mít žádný pozitivní dopad."

- napsal Snow.

 

Michael Flynn, bývalý šéf US vojenské rozvědky DIA (2012-2014), tedy Obamův vrcholný představitel tajných služeb, nyní ve výslužbě,  řekl:

"Jestliže války proti terorismu nepřinesly snížení počtu teroristických hrozeb, ale odhadem jejich zdvojnásobení, pak je něco zcela chybného v naší strategii."

"Investujeme do více bomb, více dronů, více vojáků, ale armáda je jen malou částí celkové strategie, tedy malou (zcela represivní) částí, která má zločince přivést do vězení nebo je zabít."

"Ale pokud současně neinvestujeme do řešení množství dalších otázek, jako je chudoba v těch zemích, příčiny tamních konfliktů, tvoření stabilní ekonomiky, což je práce na léta, pak nemůže dojít ke zlepšení tamní situace. Já jsem byl odpovědný za část vojenského řešení, ale nevidím ty další součásti strategie."

Jak USA podporovaly ISIS v Irácké věznici v Bucce již v r.2004 víc v TheGuardian - zde (česky zde a zde), také viz video s Flynnem výše (čas 12:20-13:30).

 

Al Quida vznikla vycvičením a vyzbrojením od CIA, v 80.letech, proti Sovětům v Afghánistánu.

Potvrzuje to jak britský ministr zahraničí (1997-2001) Robin Cook, tak poradce čtyř US prezidentů Richard Clark, ve své knize "Strategie války proti terorismu", 2005 (recenze tohoto českého vydání knihy je zde):

 

Robin Cook napsal v The Guardian v r.2005:

Bin Ládin byl produktem monumentálně špatné kalkulace západních bezpečnostních agentur.

V průběhu 80. letech byl ozbrojen CIA a financovaný Saudy, aby vedl džihád proti ruské okupaci Afghánistánu. Al-Kajda, doslovně "databáze", byl původně počítačový soubor tisíců mudžahedínů, kteří byli přijati a vyškoleni s pomocí CIA, aby porazili Sověty.

Nevysvětlitelně (s katastrofálními důsledky) se zdá, že Washingtonu nikdy nedošlo, že jakmile Sovětský svaz bude mimo hru, obrátí organizace bin Ladina svou pozornost k Západu.

Nebezpečím nyní je, že odpověď Západu na teroristickou hrozbu zahrnuje tuto původní chybu.

Dokud bude nynější boj proti terorismu koncipovaný jako válka, kterou mají vyhrát vojenské prostředky, potud bude odsouzen k nezdaru. Čím více Západ zdůrazňuje konfrontaci, tím více utichají umírněné hlasy v muslimském světě, které chtějí mluvit o spolupráci. Úspěchu lze dosáhnout pouze izolováním teroristů, zabránění jejich podpory (*senátor Rand Paul v US Kongresu: dali jsme 600tun zbraní ISIS jen během r.2014), jejich financování a rekrutování jejich nových spolubojovníků.

To znamená, že se musíme více zaměřit na to, co nás s muslimským světem spojuje, než nato, co nás rozděluje.

 

 

 

VELMI ZAJÍMAVÝ POHLED NA ZMĚNY REŽIMŮ - OD HÓROVA OKA KE ŽRECŮM, TEDY TĚM, CO VIDÍ SMYSL VĚCÍ,  K SOUČASNOSTI

 

Existovali staroslovanští kněží, tzv. Žrecové (Žrec). Tedy ti, kteří "zří", vidí smysl věcí, určují koncepce vývoje a cíle společnosti.

O staroegyptských mystérií - Hórovu oku a esoterických školách (tajných uzavřených sektách), bylo napsáno také mnoho (česky například seriál zde).

Co mají společného s dneškem?

Jednu z možných odpovědí nabízí ruský znalec těchto otázek, V. V. Pjakin , v zajímavém videu s českými titulky, kde hovoří o "globálním prediktorovi" -  ZDE.

Detaily o původu kultu zde a pak třeba o spojení k islámu zde.

Další vazby kultu na moderní dějiny (zednářství) a New Wolrd Order zde a zde.

 

/ Upozornění: pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji pro znovunačtení. /

 

 

 

MÉDIA A LŽI - PROČ NEINFORMUJÍ OBJEKTIVNĚ, KDYŽ JE TOLIK ZJEVNÝCH A DOLOŽITELNÝCH PŘÍKLADŮ, ZE KTERÝCH BY SE MOHLA POUČIT?

Všechny války posledního období (i ty od roku 2000) jsou spojeny se dvěma okruhy událostí:

- s finančními kruhy v pozadí, jimž vévodí US kartel FED, s dluhy států.

- s událostmi 11. září 2001, které se stalo symbolem všech mediálních lží.

 

KARTEL JMÉNEM FED

 

Soukromý bankovní kartel FED vznikl prostřednictvím Zákona o federálních rezervách, který přijal americký kongres 23. prosince 1913.

Tento dalekosáhlý zákon byl přijat za pomocí podvodného triku.

Ten trik, tedy podvod, měl několik fází:

- uměle vyvolaná krize v r.1907 vyvolala "hlasité volání společnosti" po omezení moci kartelu nejmocnějších bank, kterému se říkalo MONEY TRUST.

- byla vytvořena Měnová komise senátora Aldricha (bohatého zástupce republikánů, jehož dcera si vzala Rockefellera, vlastníka největší ropné společnosti Standard Oil), který se pokusil v roce 1910 protlačit zákon o FEDu, který vlastně moc bankovního kartelu posiloval, nikoliv oslaboval.

- zákon neprošel, protože byl spojen s republikány-bankéři, proti kterým měl fungovat, takže bankéři udělali velmi utajené setkání v r.1910 na ostrově Jekyll, (viz Griffin výše), na kterém dohodli postup, jak zákon podvodem protlačit.

Zákon byl nově pojmenovaný po jménech dvou (bohatých) demokratů, byly provedeny kosmetické změny v textu, a zákon byl následně přijat - opět podvodem.

- den před Vánocemi byla totiž většina poslanců již doma se svými rodinami a přítomna byla pouze malá část z nich. Ze 435 členů hlasovalo pro jen 43 poslanců, proti bylo 25 a 27 se zdrželo hlasování.

- poslední částí podvodu byl podpis prezidenta - zákon vstoupil v platnost podpisem Woodrowa Wilsona. Ten byl přitom přímo zvolen do úřadu s tím, že omezí moc soukromého kartelu nejmocnějších bank.

Namísto toho byl ale předem domluven, že zákon podepíše.

 

Federální reservní systém (FED) je komplikovanou institucí, kde existuje mnoho US bank, většinou menších (proto "systém"). Je zda řada kontrolních výborů, ovšem jejich členové podléhají složitému systému VET při hlasovaní, takže vláda může sice navrhovat některé členy kontrolních orgánů, ale bez souhlasu druhé strany nominace neprojde (a také menší banky nemají šanci uplatnit svůj vliv - dělají tak jen "křoví" těm velkým, které systém ve skutečnosti plně kontrolují).

Proto je zde druhé slovo "Federální" (zdání, že vláda kontroluje tuto instituci), byť jde o čistě soukromý kartel, více viz Edward GRIFFIN výše, nebo česky o malý kus níže.

 

Důkaz, že nejde o státní instituci, je jednoduchý.

Za celou existenci neexistoval ani jeden audit, jak FED funguje (až do r.2010).

Krize se neomezily ale znásobily, dluhy US vlády vzrostly do nebývalých výšin, speciálně od r.2001.

Např. během 2. sv. války, kterou podporovali US oligarchové vyzbrojováním obou stran - viz Sutton, vzrostly dluhy USA v období 1940-1950 o 600pct, například v Japonsku vzrostly dluhy o neuvěřitelných 1350pct; přitom Japonsko je dnes spolu s Čínou a FEDem největším věřitelem US vlády (zdroj:dokument Vládci peněz, 2.díl, zde, čas 53:50).

Přitom US vláda se zadlužuje především u majitelů FEDu (ten drží skrytě asi polovinu US dluhu, největším zahraničním držitelem US dluhu jsou Čína a Japonsko).

A když konečně ten první audit v roce 2010 proběhl, tak se o jeho výsledcích nemluví a kritici jsou jen dehonestováni - za poklidného přihlížení US veřejnosti, která dluží mnohem víc peněz, než tuší - skutečná výše nekrytých závazků USA je 127 bilionů USD, nikoliv 18 bil USD, říká Jim Rickards ZDE, pracoval 30let na Wall Street, také byl ekonomickým poradcem CIA a Pentagonu.

 

FORBES, 20. sept. 2011 - The Fed's $16 Trillion Bailouts Under-Reported

For Sanders, one thing is clear: "The Federal Reserve must be reformed to serve the needs of working families, not just CEOs on Wall Street."

/ v angličtině bil = miliarda, trilion = bilion; tedy FED během krize roku 2008 půjčil nebo se zaručil za 16bilionů dolarů, ačkoliv veřejně přiznal cca 1bilion dolarů. 16bil USD je celý roční objem US HDP, navíc titulek článku napovídá, že se o tomto neinformovalo, zprávy byly tlumeny... /

 

Detaily viz článek:

PŘÍPAD FED vs. USA (a ZBYTEK SVĚTA)

zdroj: E15, zde (orig. zde), 16. 8. 2015.

 

Říká se, že pod svícnem je největší tma. Ukrývá se největší nebezpečí pro americkou - a světovou - ekonomiku v jejím samotném epicentru? Americká "centrální banka" je instituce, nad níž se příslovečně vznáší řada nepříjemných otazníků.

 Mediální ticho.

To video se stalo na internetu hitem. Americký komik Jon Stewart si ve svém známém satirickém pořadu The Daily Show nedávno lámal hlavu nad tím, proč média mlčí o Ronu Paulovi, republikánském uchazeči o prezidentskou kandidaturu. Ve chvíli, kdy televizní stanice MSNBC ukazuje výsledky se skóre jednotlivých politiků a zmiňuje prvního Mitta Romneyho, druhého Ricka Perryho a… – a v pořadí čtvrtou Michele Bachmannovou.

"Za kým? Čtvrtá za kým?" volá úpěnlivě Stewart a publikum se může potrhat smíchy.

Více v odkazu.

Ron Paul, příčina prvního auditu Fedu v historii.

 

Bývalý spolupracovník NSA říká o USA (ZDE), podobně jako Carter (zde):

Korupce v USA dosáhla "sovětských rozměrů"...

Carter:"USA jsou dnes oligarchií s neomezeným podplácením".

"Např. jen v loňském roce protáhli lobbisté v Kongresu návrh zákona, který umožňuje bankéřům, aby se velká rizika v oblasti investic opíraly o prostředky amerických daňových poplatníků. Nová obchodní legislativa je tak tajná, že návrh zákona lze spatřit pouze v tajné místnosti po podepsání slibu mlčenlivosti. To je americká korupce!"

- říká v Baltimore Sun bývalý zaměstnanec NSA.

 

 

Doplňující informace o krizi v r.2008 - Bush:"Věřím, že existuje něco jako americký sen, jehož součástí je vlastní dům..."; vlevo přehled dluhů USA za různých prezidentů (klikněte pro zvětšení obrázků).

 

Podrobné vysvětlení krize v r.2008 a především přicházející krize v r.2016: Předávkování, další finanční krize.

(při nedostupnosti - anglická verze ZDE, cz titulky zde).

Nová krize v r.2016 - zdůvodnění od 17:45, celkem 3mil diváků.

 

 

 

RADA PRO MEZINÁRODNÍ VZTAHY A KRÁLOVSKÝ INSTITUT PRO MEZINÁRODNÍ VZTAHY ...a FED:

Dr. Stanley Monteith říká o CFR a jejím vzniku ve videu z r.1980 následující informace:

- Od r.1953 (asi do r.1980 - doby publikování rozhovoru) byli všichni ministři zahraničí Spojených států (republikáni a demokraté, do jednoho) členy CFR.

- Také všichni náměstci ministra zahraničí od r.1953 byli členové CFR.

- Také ředitelé CIA byli všichni členové CFR (včetně pana Dullese), také dozorčí rada FEDu jsou členové CFR.

- A z posledních devíti US prezidentů, šest jich bylo členy CFR.

- prof. Sutton dodává (zde), že personálně je např. 50pct členů Trilaterální komise členy CFR; nové údaje o CFR a Obamově administrativě jsou zde.

 

O hospodářské krizi v USA ve 30.letech a FEDu viz pasáž v dokumentu Vládci peněz, 2.díl, zde, čas 44:20 (*zkratka FDR znamená Franklin Delano Roosevelt).

Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, řekl o krizi:

"FED rozhodně způsobil velkou hospodářskou krizi zmenšením množství měny (snížením o 33pct) v oběhu mezi lety 1929-1933.

Přitom současně FED posílal obrovské sumy peněz pro budování hitlerovského Německa, viz následující pasáž v dokumentu Vládci peněz (čas 47:14).

 

3. října 2014 se k oligarchii v USA vyjádřil i bývalý šéf úřadu Colin Powella, plukovník Lawrence Wilkerson, který řekl (zde):

"USA dnes ovládají oligarchové, kteří disponují obrovským jměním."

 

Colonel Lawrence Wilkerson,  (zde):

I think, your real question, who's behind the White House, and who's therefore behind U.S. foreign policy, more or less?

I think the answer today is the oligarchs, which would be the same answer, incidentally, ironically, if you will, for Putin in Russia, the people who own the wealth, the people who therefore have the power and who more or less (and I'm not being too facetious here, I don't think) buy the president and thus buy American foreign policy. So that's as succinct an answer as I can give you and touch on a few historical points...

I would submit to you that certain oligarchs, anyway, big food, big pharmacy, big energy, oil, real estate, things like that, they like it this way because then they can flow into the void in the particular region or function or both that they want to control, that they want to manipulate, and do so effectively, whether it's subsidies from the federal government for oil companies or whether it's massive efforts by the government, clandestinely or otherwise, to influence someone like Monsanto being able to operate in Latin America and do the things that it does.

But when you start probing and you start analyzing, you begin to discover that:

...there are centers in this mess, if you will, that are getting what they want. And what they want is basically wealth and power.

 

 Ale když začnete sondovat a analyzovat, zjistíte, že v tom zmatku jsou centra (moci). A to, co chtějí, je v podstatě bohatství a moc.

Od 1.světové války vydělává malá skupina v USA obrovské peníze na válčení, což mi dnes dělá největší starosti, neboť oni mají zájem na KONSTANTNÍM VÁLEČNÉM STAVU, protože jsou v pozadí VŠECH válčících stran a vydělávají tím obrovské peníze.

 

We made a ton of money off of World War I, and we really didn't contribute a whole lot, if you'll remember. We were only really there substantially for a very short period of time, roughly April 1917 to Armistice Day.

So there is a group that's interested in this kind of thing--and this group alarms me probably more than any other in the world,

...and particularly my own country--that is interested in a constant state of war, or as near a constant state as possible, because they sit behind all the belligerents and make money.

 

To vše řekl bývalý šéf úřadu Colin Powella, který měl dokonalý přehled, neboť byl v samém centru US administrativy (Powell byl ministrem zahraničí v době války v Iráku, 2003). Doporučím přečíst celý rozhovor. Mluví se zde o ziscích Wall Street (pro zasvěcené, kteří předem vědí, co se bude dít), o vojenském poradenství a dalších velmi lukrativních byznysech, spojených s válčením.

Dnes podle jeho zdrojů pracuje v USA pouhých 11-12pct lidí ve výrobě, a asi 87procent ve službách, uvádí dál plukovník z precizních statistik CIA. Reálná ekonomika je v troskách, zatímco díky počítačům, změnám hodnot akcií na Wall Street, apod., vydělávají jiní obrovské sumy "během okamžiku", další obrovské peníze na válkách.

 

Podle něj bylo úžasné od G. Bushe staršího a Jim Bakera, že došlo ke sjednocení Německa bez jediného výstřelu.

Ale bylo to díky závazku, že se NATO nepohne směrem na východ.

To, co se pak stalo v Gruzii v r.2008 a nyní na Krymu a Ukrajině, je podle něj jasným důsledkem nedodržení tohoto slibu.

Takové  reakce, jaké nastaly, jsou podle plukovníka typické pro velmoci, které jsou znejistěny vývojem v zemích v jejich blízkém okolí...

And then we start, under pressure from Lockheed Martin and Raytheon and others, to sell weapons to Poland and weapons to Georgia and weapons to Romania and everybody else we could bring into the fold. Under those pressures and others, we started to expand NATO and stuck both our fingers in the Russian eye, so to speak, immediately.

It's clear to me why Putin responded in Georgia and why he's now responding to Crimea in Ukraine. This is what great powers do when they get concerned about their so-called near abroad.

 

US a NATO jsou plně odpovědné za ukrajinskou krizi I PODLE BÝVALÉHO VELVYSLANCE V MOSKVĚ, JOHNA MATLOCKA (celý článek najdete ZDE)

John Matlock - bývalý velvyslanec USA v Rusku (1987-1991):

"Bylo to vše totálně předvídatelné. Důvod, proč mnozí z nás (já osobně, George Kennan, mnozí z nás...) argumentovali v 90.letech proti rozšiřování NATO na východ /stejný názor měl v těchto letech i V. Havel/  byl ten, abychom předešli právě takové situaci, která nastala dnes."

Slib nerozšiřování NATO "ani o palec na východ" podle jeho svědectví jednoznačně zazněl (výměnou za souhlas se sjednocením Německa a jeho vstupem do NATO), byť neměl podobu smlouvy.

Příslib (diplomaticky to byla deklarace) byl tak stejně falešný, jako např. dříve Balfourská deklarace, tedy slib Arabům, že pokud pomohou svrhnout Osmany, získají nezávislý arabský stát. Nic nového, jen faleš.

John Matlock pokračuje:

"Jakmile se NATO rozšiřuje na východ, nastane chvíle, kdy se dostane příliš blízko k ruským hranicím, a Rusové v tomto postupu rozpoznají nepřátelský akt. V tu chvíli stanoví hranice (rozšiřování NATO) a budou dalšímu rozšiřování bránit veškerou silou, kterou mají. To se stalo právě teď s Ukrajinou."

"Do not expand NATO eastward. Find a different way to protect eastern Europe, a way that includes Russia."

"Otherwise, eventually there’s going to be a confrontation, because there is a red line, as far as any Russian government is concerned, when it comes to Ukraine and Georgia and other former republics of the Soviet Union."

 

 

 

 

11. ZÁŘÍ 2001 - SYMBOL VŠECH LŽÍ A NEKVALITY HLAVNÍCH MÉDIÍ.

 

Nový a přehledný dokument s českými titulky jednoznačně prokazuje, že vyšetřovací zprávy U.S. Národního úřadu pro standardy a technologie (NITS) byly zcela nevědecké - ignorovaly zásadní důkazy a svědectví.

Jak nyní přehledně doložili vědci, inženýři a stavitelé, za pomocí RYZE vědeckých metod, nové vyšetřování těchto událostí je zcela nezbytné.

citace psychologů ze závěru dokumentu:

"Proč se tolik lidí ve Spojených státech zdráhá uvěřit důkazům, že za událostmi 11. 9. 2001 mohla stát "jejich" vláda?

Je to jako otevření Pandořiny skřínky - svět už potom pro ně nikdy nebude stejný."

 

Jde o krizi morálky, ať už jde o dluhy, náklady válek, následné způsobené škody mnoha národům i utrpení mnoha nevinných lidí.

A první a zcela nejvážnější porušení morálky vzniklo při vyšetřování událostí 11.září 2001, které se stalo "universálním důvodem", kterým neokonzervativci republikánské strany vysvětlovali, proč není třeba diskutovat v U.S. Kongresu jejich projekt preemtivních a nezákonných válek (PNAC), viz Wesley Clark výše (zde).

Také práce Jany Ridvané z r.2007 přináší obsáhlou a podrobnou analýzu, jak se svět propracoval od 70.let až k hrůzám preemtivních válek, především píše o válce v Iráku, r.2003 - Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr.

 

Rozhovor s doc. Ing. Ivanem Němcem CSc. z VUT Brno, o první české studii pádu WTC 9/11 - doporučuje nové vyšetřování událostí.

 

Pro vyřešení všech těchto krizí je třeba začít u jejich příčiny - tedy je třeba začít nové vyšetřování průběhu pádu tří budov, tzv. Dvojčat a WTC7.

Dočkáme se někdy v EU toho, aby hlavní demokratická média PŘESTALA ignorovat tento obrovský zločin, dosud nevyšetřený?

Bez toho totiž nebudou žádná řešení současných krizí funkční, bude stále jen docházet k dalšímu omezování práv a svobod občanů, pod záminkou "naší ochrany a bezpečnosti".

 

The Daily Currant , 20. 3. 2013 - George W. Bush Apologizes for Iraq War

G. W. Bush:

"Personally, I truly believed that Saddam Hussein had weapons of mass destruction. But when we couldn't find the evidence, we fabricated it."

"It was wrong to misoverexaggerate the nature of the threat. And although men like Dick Cheney, Paul Wolfowitz and Douglas Feith were the most directly involved, ultimately I was the man at the top and I accept full responsibility.

 

Opravdu po zhroucení výškových domů  zůstávají v základech "pevného jádra" takovéto šikmé "řezy výbušninou", které jsou ZCELA typické pro řízené demolice domů (a zcela netypické pro dodatečné odstraňování materiálů)?

A proč nezůstalo pevné jádro budov alespoň z části stát (viz docent Němec)?

Dánský vědec nalezl v prachu z budov velké zbytkové množství nezreagované speciální vojenské výbušniny nano-termit (používá se i k "řezání výbuchem"), informovala o tom dánská veřejnoprávní TV (zde). Podle této studie mezinárodní skupiny vědců "nezpůsobilo zřícení budov jejich poškození vzniklé nárazy letadel, ale použití výbušnin".

Události 11. září 2001 jsou doloženě předmětem zfalšovaných důkazů (ani jedna vládní komise nezkoumala dle svých oficiálních zpráv zbytky nosné konstrukce mrakodrapů na přítomnost výbušnin a vláda nechala sloupy do tří měsíců roztavit v Číně - zničila důkazy, i když osobní svědectví z místa činu hovoří o mohutných explozích v podzemí i patrech budov těsně před jejich zřícením).

Bush se omluvil za válku v Iráku a přiznal, že si důkazy vyrobili (zfalšovali je).

Obama se přiznal, že válka v Libyi byla obrovskou chybou (důkazy pro válku byly zfalšovány).

 

 

 

 

 

OBAMA A MEZINÁRODNÍ BANKÉŘI.

 

- ze zcela aktuálního textu seriozního německého internetového magazínu.

SPIEGEL ONLINE, 10. září 2015:

America's Oligarch Problem: How the Super-Rich Threaten US Democracy.

Ocitujme krátce z originálu:

Ironically, supporters of the new rules are fond of pointing to Barack Obama's successful 2008 campaign. They argue the campaign showed that small donations can indeed make a candidate competitive and that it can work. But that was prior to the Citizens United ruling.

In the end, Obama was also the beneficiary of the largesse of Wall Street's super-rich, and their calculating donations to the Democrats. In the wake of the banking crisis, Obama refused to subject Wall Street to tighter long-term regulations and also made key appointments in his administration to representatives of Goldman Sachs or Citigroup, the main culprits in the crisis.

(*také JP Morgan - zde, čas v této ukázce 20:12 až 38:45)

The ability to exercise political influence rises in proportion to wealth, which in turn further cements America's economic divide.

By their very nature, most of the super-rich in the US oppose increasing taxes for the super-wealthy. They also reject a dignified minimum wage, a statutory healthcare system and public universities. They are against just about anything that might help the bottom 90percent to rise.

 

Volně z článku:

Jak super-bohatí američtí oligarchové ohrožují US demokracii.

Spiegel vidí také problém v (nadnárodních) super-boháčích a jejich vlivu.

Podle SPIEGEL jde především o dvě věci:

Zaprvé rozhodnutí kandidátů na prezidenta odmítnout tzv. veřejné financování.

Druhým problémem jsou důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z r.2010, že toto soukromé financování nebude mít už žádný limit, píše Spiegel.

Tento vývoj podle autora článku negativně ovlivňuje demokratické založení Spojených států, neboť:

Obama tvrdil, že nejvyšší přínos v kampani získal od malých donátorů (dárců). Nakonec byl ale příjemcem příspěvků od nejbohatších zástupců Wall Streetu, jejich vykalkulovaných darů demokratům (Goldman Sachs, Citigroup..). V důsledku bankovní krize pak Obama odmítl podrobit Wall Street přísnějším dlouhodobým pravidlům, jednal v klíčových schůzkách přímo se zástupci Goldman Sachs nebo Citigroup, hlavních viníků krize.

(*
Sponzorovala ho i banka JP Morgan - viz v této ukázce zde, čas 20:12 38:45.)

Ačkoliv v krizi v r.2008 neutrpěli za Obamy nejbohatší žádné ztráty a šéfové největších bank získali skvělé prémie i smlouvy na vysoké odstupné, zatímco nejchudší nesli všechny náklady, nejbohatší jsou nyní prostě proti všemu, co by mohlo pomoci 90pct nejchudších ve zlepšení podmínek, v šanci na růst jejich možností.

Bohatí jsou proti zvýšení daní nejbohatším, brání zvýšení minimální mzdy, posílení systému zdravotní péče nebo zlepšení veřejných universit.

Tyto postoje betonují rozdíly mezi 1pct nejbohatších, kteří vlastní 90pct zisků, střední třídou a chudými, kterým se tak nejbohatší stále více vzdalují, což stále víc rozděluje společnost. Podle bývalého prezidenta Jimmy Cartera jsou nyní USA oligarchií s neomezeným podplácením.

- dodává Spiegel.

Více také zde a zde (cz dubing).

 

11. 3. 2015, Hospodářské noviny:

Citigroup, Goldman Sachs a Morgan Stanley neuspěly se snahou tajit zlaté padáky.

 

Režisér OLIVER STONE o Obamovi - ZDE.

Jasný názor na prezidenta Obamu má režisér dokumentárního cyklu "Neznámé dějiny Spojených států", pan Oliver Stone. Dokládá v 10.dílu cyklu (čas 20:12 až 39:00), že Obama už ve své první prezidentské kampani využil v obrovském měřítku bankovní a korporátní (často zjevně oligarchické) finance - zazní všem už dobře známá jména...

Podle Olivera Stone Obamovy následující činy (nikoliv slova) potvrdily, že prezident Obama je k zájmům bank, korporací a vojensko-průmyslového komplexu zcela loajální - viz citace ZDE, také zde a ZDE.

(čas 20:12 až 39:00)

 

Dokonce staří U.S. jestřábové se přidávají:

"V USA nyní vládnou "ne-historičtí" lidé, kteří nemají žádné povědomí o reálné politice. Rozehrávají války, u nichž nemají nejmenší představu, co bude jejich výsledkem."

Henry Kissinger
 

Evropská unie musí uznat, že její byrokratická laxnost a podřizování strategického prvku domácí politice při vyjednávání o vztahu Ukrajiny k Evropě přispělo k proměně tohoto vyjednávání v krizi. Zahraniční politika je uměním určit si své priority.

Henry Kissinger

 

Korunu všemu nasadil jeden z největších západních expertů na války, držitel Nobelovy ceny za teorii her, Robert Aumann, který působí na Hebrejské universitě v Jeruzalému, který v článku "To západ rozhoupal loď" napsal:

"Pokud hledáme spravedlnost, svět, který by byl lepší, kde by všichni měli zajištěna svá práva a platily tam takové ty pěkné (idealistické) myšlenky, pak měli Ukrajinci pravdu a mohli si vybrat."

(...úzkou spolupráci se západní aliancí NATO; v takovém "ideálním světě" by ovšem např. Saudská Arábie nikdy nemohla být spojencem USA).

"Pokud ale chceme mít svět, kde je mír a který je stabilní, pak to byl Západ, který rozhoupal loď. Loď se pak může potopit."

"Nijak zvlášť nemiluji Vladimíra Putina, ale mám pocit, že Západ tlačil trochu moc a šel do ruské sféry vlivu."

"Pokud jde o Krym, nechápu, proč má být kolem toho takový rozruch. Krym je většinově ruský, obyvatelstvo je většinově ruské. Západ provokoval Rusko. Kdyby Rusové přišli do Mexika nebo na Kubu, jako to udělali kdysi Sověti, byla by to provokace a tak by se to také bralo. Mexiko a Kuba jsou americká sféra vlivu a Krym zase ruská."

- dodal Robert Aumann z Hebrejské university v Jeruzalému, nositel Nobelovy ceny

 

A nezapomeňte na fakt, o kterém jsem psal v první kapitole:

Je obrovský rozdíl mezi armádou žoldnéřů - lidí najatých k boji za peníze - a regulérní (byť placenou, profesionální) armádou národního státu, k jehož obraně mají lidé osobní vztah.

 

 

Velmi výmluvný je 10. díl dokumentárního cyklu Olivera Stone "Neznámé dějiny Spojených států" (uvedla ho ČT), který poměrně přesně mapuje události po 11.9.2001 (s výjimkou zpráv o zabití Usámy bin Ladina, to byly příliš čerstvé informace, neprověřené), ukázka z něj je zde.

Tedy především nesmyslnou válku neo-konzervativců v Iráku 2003, jejich lhaní o zbraních ZHN a napojení Iráku na AL Kajdu, lži britského premiéra o domnělé snaze Saddáma Husejna koupit suroviny pro ZHN v Africe (později zcela vyvrácené), porušování ženevských konvencí o zacházení s válečnými zajatci (mučení - viz N.Y.TIMES) a obrovské narušení Ústavy USA, z hlediska odposlouchávání a sledování občanů bez příkazů soudu (nyní za toto mohou být členové Bushovy administrativy po rozhodnutí US soudu oficiálně stíháni).

G.W.Bush ml. byl poprvé na světě odsouzen (v nepřítomnosti, ale zpráva byla zaslána OSN) za tyto válečné zločiny v pečlivě připraveném zasedání soudu v Kuala Lumpur - v Malajsii, přesně provedeném podle regulí mezinárodního práva - ZDE.

N. Y. Times 21. 12. 2014 - Mr. Obama has said multiple times that “we need to look forward as opposed to looking backwards,” as though the two were incompatible. They are not.

The nation cannot move forward in any meaningful way without coming to terms, legally and morally, with the abhorrent acts that were authorized, given a false patina of legality, and committed by American men and women from the highest levels of government on down.
 

The question everyone will want answered, of course, is: Who should be held accountable? That will depend on what an investigation finds, and as hard as it is to imagine Mr. Obama having the political courage to order a new investigation, it is harder to imagine a criminal probe of the actions of a former president.

O dopadení Usámy bin Ládina:

Na rozdíl od oficiální verze příběhu, v němž Američany na Usámovu stopu přivedlo sledování jednoho z jejich kurýrů, ve skutečnosti informaci o místě jeho pobytu v touze po odměně ve výši 25 milionů dolarů "prodal" jeden z agentů pákistánské tajné služby. Ta Usámu držela roky ve více méně domácím vězení, měla ho plně pod kontrolou, a když americké komando proniklo do jeho domu, zabilo "neozbrojeného invalidu", jak Usámu popsal jeden z Hershových zdrojů.

Nezávisle na Hershovi a s odvoláním na jiné zdroje tuto verzi potvrdila i americká televizní stanice NBC. Podle ní měl příběh o sledovaném kurýrovi jen pomoci utajit identitu pákistánského "tajného", zde .
 

 

/ Upozornění: pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji pro znovunačtení. /

 

5. 11. 2015, The Guardian:

George Bush (Sr.) book reveals a more dangerous Dick Cheney than anyone knew.

For Bush Sr, the dilemma is all the more agonising as some of the White House advisers he now criticises are former employees he bequeathed to his son. Dick Cheney had been his defence secretary, and Condoleezza Rice was a Russian specialist in the first Bush White House and protege of Brent Scowcroft, the elder Bush’s national security adviser and friend.

The two were part of a group of foreign and security policy advisers that Bush Jr gathered around him during the 2000 election campaign. They called themselves “the Vulcans”, not as a tribute to Spock, but to demonstrate they were as tough (or as Bush Sr might say, “iron-ass”) as the Roman god of fire.

The Vulcans who huddled at Bush’s Texas ranch at Crawford also included the former and future defence secretary Donald Rumsfeld, and the man who would become his deputy at the Pentagon, leading neoconservative ideologue Paul Wolfowitz, as well as former top general Colin Powell, together with his close confidant, Richard Armitage.

G. W. Bush sr. napsal knihu, kde brání svého syna tvrzením, že Dick Cheney byl mnohem nebezpečnějším mužem, než se zdálo.

- Říkali si "Vulkáni", nikoliv podle Spocka (ze seriálu StarTrek), ale aby demonstrovali, že jsou stejně mocní jako římský Bůh ohně."

- prohlásil o neokonzervativcích z projektu PNAC.

 

Ocitujme z dokumentu o strategii USA pro nové století (PNAC):

"USA nemají dnes konkurenci a soupeře a musejí udělat vše, aby si toto své světové postavení udržely i v dalším století." (str. 9)

"Změny politik spojenců probíhají i přes největší úsilí příliš pomalu. Pokud nenastane podobně katastrofická událost, jakou byl Perl Harbor (píší neo-konzervativci republikánské strany v r.1998, před 11. zářím), neproběhnou potřebné změny dostatečně razantně a rychle..." (str. 63)

- viz tato koncepce "změny národní obrany" (rebulding american defenses - projekt Nového amerického století PNAC), která preferuje používání "preemtivních válek" - válek předcházející nepřátelské akce druhé strany (zde).


 

 

 

 

 

VŠE POKRAČUJE V SÝRII, STÁLE S AKTIVNÍ CFR, FORDOVOU NADACÍ, NOVĚ SOROSOVOU NADACÍ ("OPEN SOCIETY FOUNDATION"), MMF pracuje na Ukrajině, přidávají se soukromé armády a soukromé zpravodajské služby,

a NATO VE SPOLUPRÁCI S BILDERBERG GROUP - MÉDIA MLČÍ.

 

Filosof V. Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo.

V. Cílek také pravidelně navštěvuje šamany a indiány kmene Navaho, zde:

"...u indiánského kmene Navaho jsem pochopil, že není jedna, ale mnoho Amerik," říká Václav Cílek.

Amerika je podle V. Cílka velmi rozdělená a velmi komplikovaná země, která v současné době směřuje k občanské válce.

Uvedl to ve vysílání Českého rozhlasu, píšou Parlamentní listy ZDE.

Podle ekologa je mnoho různých Amerik, také Amerika politická a sociální:

"Potkáte tam jedny z nejvzdělanějších lidí, mají tam úžasné univerzity a knihovny, ale taky ty nejchudší. Každá šestá domácnost v New Yorku nemá dost peněz na jídlo, každé čtvrté newyorské dítě hladoví. To hlásají dokonce billboardy."

"Je to mnohem víc rozdělená a taky komplikovanější země, než jsem si kdy myslel."

"A změna je vidět hlavně v posledních 10 letech. Dokonce si troufnu tvrdit, že země směřuje k občanské válce, k velkému sociálnímu problému."

 

 

Státy EU prokázaly, že NECHTĚLY Ukrajinu - nabídku prezidenta Janukovyče:

Ten jim nabídl v listopadu 2013 - za zemi už tehdy na pokraji v bankrotu - že pokud uhradí potřebné peníze, spojené s náklady vystoupení země z ruské celní unie, pak podpoří přidružení země k EU. Rusko jim tehdy nabízelo slevy na plyn a ropu, splátkový kalendář na půjčky a 15mld USD, pokud z celní unie nevystoupí.

EU to ale odmítla (šlo o částku 15mld USD), nabídla 600mil EURO s tím, že Ukrajina bude jistě prosperovat, pokud přistoupí k EU, prý už samotný tento signál přiláká potřebné investory (prohlásila baronka Ashtonová).

A následně EU podpořila namísto dohod, garantovaných vysokými EU diplomaty (21.2.2014) násilné svržení prezidenta, což přímo a logicky vedlo k válce - a také logicky k zapojení Ruska (viz vývoj od konfliktu v Gruzii 2008) a následným sankcím proti Rusku.

- I laickým pohledem je ZCELA zřejmé, že EU vůbec nestála o Ukrajinu, chtěla vyvolat válku s Ruskem, následné omezení obchodu a zvýšení zbrojních výdajů, což nejvíc samozřejmě pomůže USA.

- Proč EU činovníci pracovali ve prospěch USA, proč nepracovali ve prospěch EU (natož ve prospěch Ukrajinců) je velkou a dosud stále nezodpovězenou otázkou.

Nynější náklady na konflikt dalece překračují původních 15mld USD, které požadoval uhradit Janukovyč v listopadu r.2013.

  

Tomáš Haas (bývalý analytik ODS, bývalý poradce premiéra Klause a Topolánka), cituje na svém facebooku ukrajinské zdroje (PolitNavigator, Kyiev):

"Rychlý prodej všech ukrajinských přístavů - vláda v Kyjevě je jak mladý narkoman, co nosí všechno z domu do zastavárny, aby měl na další drogu - válku. A rodičové pak budou muset chodit po sousedech, a snažit se některé zvlášť cenné věci dostat zpět."

 

Související články naznačují, že ve hře jsou opět ti samí lidé:

Hlavné Správy, 11. 3. 2015 - Kým Kyjev pokračuje vo vojne, Rothschildovci skúpili takmer celý dlh Ukrajiny

  

2014, 3. března - Washington's blog:

Co je v pozadí Rusko-Ukrajinského konfliktu?

- Snaha USA obklíčit Rusko vojenskými základnami NATO.

The Backstory to the Russia-Ukraine Confrontation: The U.S. and NATO Encirclement of Russia.

foto: obrázek z článku New US Strategy for Encircling Russia, George Friedman, 25 March 2014 - Keghart.com (zde).

 

Volně přeloženo z Washington's blog:

Dlouholetý reportér NY Times Steven Kinzer poznamenal:

Od chvíle, kdy v r.1991 zkolaboval Sovětský svaz, sledují Spojené státy vytrvale strategii (*vojenského) obklíčení Ruska, stejně jako u dalších vnímaných nepřátel, jakými jsou Čína a Írán. [viz informace zde, zde a zde.]

Tato strategie začlenila 12 zemí ve střední Evropě, které byly dříve součástí východního bloku vedeného Moskvou, do vojenské aliance NATO, a vojenské síly USA jsou tak nyní rozmístěny přímo na hranicích Ruska.
 

 

Stephen Cohen - emeritní profesor na New York University a Princeton University, který se dlouhodobě zaměřuje na Rusko - vysvětlil tento víkend (r.2014, březen) na CNN:

Jsme svědky asi nejhorších historických událostí našeho života.

Sledujeme vznik nové studené války mezi západem a východem - právě nyní, ale tentokrát to není v (*rozděleném poválečném) Berlíně, ale přímo na hranicích Ruska, s využitím konfliktu na Ukrajině.

Jde o krizi historické velikosti.

- a jde o stále stejné postupy, jak už víme.

 

 

 

 

ZATÍM POSLEDNÍ KAPITOLOU "DALŠÍ SNAHY O ZMĚNU REŽIMU V RUSKU" A OSLABENÍ NĚMECKA (SPOLU S EVROPOU - SMLOUVOU TTIP) JSOU

UDÁLOSTI V SÝRII...

- KDE SE ANGAŽUJE RUSKO A ÍRÁN PROTI SAUDSKÉ ARÁBII, KATARU, TURECKU, USA A IZRAELI.

 

Tento text dává skvěle poznat poslední část akcí soukromé vlády v pozadí světových událostí, tedy akce CFR, RIIA a jejich doprovodných institucí.

 

1. 11. 2015, U.S. kongresmanka na CNN prohlásila otevřeně:

CIA vyzbrojuje teroristy, o kterých Bílý dům tvrdí, že jsou "našimi zapřisáhlými nepřáteli".

U.S. kongresmanka (rep) Tulsi Gabbard.


Nyní vystoupila i americká kongresmanka Tulsi Gabbard, prohlašující úsilí Washingtonu o svržení Assada jak za kontraproduktivní, tak za ilegální.

Gabbard v následujícím neocenitelném videoklipu (CNN, 8min) obviňuje CIA z vyzbrojování právě těch samých teroristů, o kterých Bílý dům tvrdí, že jsou "našimi zapřisáhlými nepřáteli", (*CIA) říká všechno až na to, že vláda americké veřejnosti lže a všechno by mohlo skončit začátkem "nové světové války".

 

 

Zásadní informace ale přináší archivní článek z roku 2012.

SYRSKÁ OPOZICE - KDOPAK TO MLUVÍ?

úvod

V poslední době slyšíme, že setrvání Bašára Asada ve funkci prezidenta (jak si ho zvolil syrský lid) je pro západ nepřijatelné.

Jistě, Asad má na rukou krev, ovšem to západ také, viz počty obětí jen třech válek od r.2010, které spustilo NATO, jak je sečetli Lékaři proti jaderné válce.

(hnutí s Nobelovou cenou - sdružení 50 zemí s více než 120.000 členy vydalo v r.2015 zprávu Body Count, počet obětí třech válek je minimálně 1.3mil, jde o střízlivý odhad, založený na mnoha zdrojích, viz jejich zpráva na blogu č.3).

Ovšem pokud se podíváme podrobně, kdo mluví za syrskou opozici, zjistíme, že věci vypadají poněkud jinak, než jak je líčí naše hlavní média.

Přináším vám překlad první a nejdůležitější části vynikajícího článku z britského listu The Guardian, zbytek je v závěru v odkazu v originále (stejně vynikající).

 

ocitujme z článku:

 

Syrská opozice - kdopak to mluví?

Charlie Skelton, The Guardian, 12. července 2012

(volný překlad)

 

Média jsou příliš pasivní, pokud jde o syrské opoziční zdroje, nezkoumají jejich pozadí a jejich politická propojení.

Je čas na bližší pohled.

Noční můra se odehrává v celé Sýrii, v domovech města al-Haffa i ulicích města Houla. A všichni víme, jak tyto příběhy končí: s tisíci zabitými vojáky a civilisty, zničenými městy a rodinami, prezidentem Assadem ubitým k smrti, ležícím někde v příkopu...

To je příběh syrské války, ale je tu ještě jiný příběh, který musí být vyřčen.

Příběh méně krvavý, ale stejně důležitý.

Příběh o vypravěčích - o mluvčích, "expertech na Sýrii a demokratických aktivistech".

Příběh o tvůrcích prohlášení, o lidech, kteří "upozorňují" a "varují", kteří "vyzývají k akci".

 

Je to příběh o některých z nejvíce citovaných členech syrské opozice a jejich propojení s anglo-americkým byznysem "vytváření opozic".

Média hlavního proudu (mainstream) jsou většinou pozoruhodně pasivní, když přijde na syrské opoziční zdroje: jednoduše je nazvou "oficiálními mluvčími" nebo "pro-demokratickými aktivisty", aniž by ve většině zkoumaly jejich prohlášení, jejich vztahy v pozadí a jejich politické konexe.

Je důležité zdůraznit: rozkrývání vztahů v pozadí těchto syrských opozičních mluvčích nezpochybňuje upřímnost jejich opozice vůči Asadovi.

Ale jejich vášnivá nenávist k Asadově režimu není zárukou nezávislosti jejich pohledu.

 

Ve skutečnosti, mnoho klíčových postav v Syrském opozičním hnutí jsou dlouhodobí exulanti, kteří byli financováni vládou Spojených států za účelem svržení Asadovy vlády dlouho předtím, než vypuklo tzv. Arabské jaro.

A byť dosud US vláda nezačala s politikou odstranění Asada silou, tito mluvčí jsou hlasitými zastánci vojenské intervence zahraničních vojsk v Sýrii, čímž se stávají přirozenými spojenci dobře známých amerických neo-konzervativců, kteří podporovali Bushovu invazi do Iráku a nyní tlačí Obamovu administrativu k zásahu v Sýrii.

/ *Zásah v Sýrii v r.2013 byl zastaven pouhé dva dny před zahájením, díky zprávě britské tajné služby, která potvrdila, že za útoky sarinem bylo Turecko a nikoliv Asad (ZDE). Česky více na blogu č.5., další zajímavé souvislosti ZDE. /

 

Jak (v dalším textu) zjistíme, několik těchto mluvčích je placeno ze západních fondů, v některých případech rozvinuli dlouhé a lukrativní vztahy s obhájci vojenského zásahu na obou stranách Atlantiku.

"Písek se už sype v přesýpacích hodinách," řekla Hillary Clintonová v neděli. Takže, jak boje v Sýrii zesilují a když ruské válečné lodě vpluly na Tartus (červen 2012), je nejvyšší čas se blíže podívat na ty, kdo mluví jménem syrského lidu.

 

 

Syrská národní rada (SNC).

Nejvíce citovanými zástupci opozice jsou oficiální představitelé Syrské národní rady.

SNC (the Syrian National Council) není jedinou syrskou opoziční skupinou, ale je obecně uznávaná jako hlavní opoziční koalice (BBC). Deník The Washington Times ji popisuje jako "zastřešující skupinu soupeřících frakcí, se sídlem mimo Sýrii". Syrská národní rada je opoziční skupina, která má s určitostí nejužší styky se západními mocnostmi - volá po zahraniční intervenci od samého počátku povstání.

V únoru tohoto roku, u příležitosti zahájení summitu Přátel Sýrie v Tunisku, prohlásil William Hague (britský ministr zahraničních věcí, 2010-2014):

"Za chvilku se setkám s vůdci Syrské Národní Rady, ještě před hlavním jednáním konference. Společně s dalšími národy je nyní budeme brát a uznávat jako legitimní zástupce syrského lidu."

 

Nejstarší z oficiálních mluvčích SNC je v Paříži žijící syrská akademička Bassma Kodmani.

 

Bassma Kodmani opouští Bilderberg konferenci v Chantilly ve Virginii (2012).

foto: Carter Osmar.

Co se to k sakru děje v Sýrii, že ji projednává Bilderberg, zeptal jsem se experta na Bilderberg, Webstera Tarpley? Ten si nebere servítky: "Ona je agent NATO, destabilizér, královna barevných revolucí. Fakt, že je Kodmani tady, je pro Sýrii děsivý".

 

 

Bassma Kodmani

Kodmani je členem výkonného předsednictva SNC a šéfkou zahraničních záležitostí Syrské Národní Rady. Kodmani je těsně spjata s mocenskými strukturami SNC, je i jednou z nejslyšitelnějších mluvčích Rady.

"Není možný žádný dialog s vládnoucím režimem. Můžeme diskutovat pouze o tom, jak přejít na jiný politický systém,"

- řekla tento týden v prohlášení.

A tady ji cituje agentura AFP:

"Příštím krokem musí být rezoluce podle Kapitoly VII., která umožňuje využít všechny legitimní prostředky včetně těch donucovacích, embarga na vývoz zbraní jakož i použití síly, aby přinutila režim dodržovat usnesení."

 

Toto prohlášení se následně proměnilo v novinový titulek:

"Syřané žádají zásah ozbrojených mírových sil"

(Austrálie Herald Sun).

- Pokud se takto vyzývá k velké mezinárodní vojenské akci, zdá se naprosto rozumné se zeptat: kdo přesně to po ní volá?

Můžeme samozřejmě jednoduše odpovědět: "Oficiální mluvčí exilové Syrské Národní Rady," anebo se můžeme podívat trochu blíže.

 

 

Kodmani, Bilderberg a Rada pro zahraniční vztahy (CFR).

Tento rok (2012) byla Kodmani podruhé na setkání Bilderberg group.

Na jejím předchozím Bilderbergu v roce 2008 byla Kodmani uvedena jako Francouzka; v roce 2012 je Francie už zapomenuta, byla už uvedena pouze jako "mezinárodní zástupce", její vlastí se stal svět mezinárodních vztahů.

Několik let zpátky, v roce 2005, pracovala Kodmani pro (U.S.) Fordovu nadaci v Káhiře,

kde byla ředitelkou mezinárodní spolupráce programu a jeho správy. Ford Foundation je obrovská organizace se sídlem v New Yorku a Kodmani byla už tehdy docela senior, ale chystala se "vkročit do první ligy".

Přibližně v této době, v únoru 2005, se zhroutily vztahy mezi Spojenými státy a Sýrií, a prezident Bush odvolal svého velvyslance z Damašku.

Mnoho opozičních projektů se rozeběhlo právě v tomto období.

List Washington Post napsal: "Peníze ze Spojených států pro syrskou opozici začaly proudit za prezidenta George W. Bushe poté, kdy byly zmraženy politické vazby s Damaškem v roce 2005.

 

V září 2005 se Kodmani stala výkonnou ředitelkou Arabské Reformní Iniciativy (ARI),

výzkumného programu, zahájeného mocnou americkou lobbystickou skupinou - Radou pro zahraniční vztahy - Council on Foreign Relations (CFR).

CFR je elitní US think-tank, zabývající se zahraničními vztahy, a Arabská Reformní Iniciativa (ARI) je na jejich webových stránkách popsaná jako "CFR Project".

Přesněji řečeno, ARI byla založena v rámci CFR, skupinou nazývanou "USA - projekty na Středním východě", tělesem složeným z vysoce postavených diplomatů, zpravodajských důstojníků a finančníků, jejichž deklarovaným cílem je uskutečnit regionální "analýzy politik", k "předcházení konfliktům a podpoře stability".

Skupina "USA - projekty na Středním východě" sleduje tyto cíle pod vedením mezinárodní poroty, které předsedal generál (v záloze) Brent Scowcroft.

/ To je člověk, který vytáhl Condi Riceovou do vládní administrativy, poradce pro bezpečnost US prezidenta. /

 

Brent Scowcroft (emeritní předseda) je bývalým poradcem pro národní bezpečnost prezidenta USA - převzal tuto roli od Henryho Kissingera.

V mezinárodní porotě pro skupinu Středního východu CFR vedle něj seděl jeho kolega, geo-stratég Zbigniew Brzezinski, který ho následoval ve funkci poradce pro národní bezpečnost u US prezidenta Cartera, a Peter Sutherland, předseda Goldman Sachs International.

Takže už v roce 2005 tu máme "seniorské křídlo" zpravodajských služeb a bankovních ústavů establishmentu (USA), které si vybírá Kodmani pro spuštění výzkumného projektu na Blízkém východě. V září téhož roku se Kodmani stala ředitelkou programu na plný úvazek a už předtím v r.2005 přidělila Rada pro zahraniční vztahy (CFR) "finanční dohled" projektu Centru pro evropskou reformu (CER).

 

Přichází Britové (šifra - "od CFR přes CER k ECFR").

Na Centrum pro evropskou reformu (CER) totiž dohlíží lord Kerr, místopředseda společnosti Royal Dutch Shell. Kerr je i bývalým vedoucím diplomatické služby a je poradcem v Chatham House (think-tank nejlepších mozků britského diplomatického establishmentu, aneb RIIA).

CER má "v každodením běhu" na starosti Charles Grant, bývalý redaktor pro otázky národní obrany v listu The Economist (noviny s vazbou na Rockefellera), v těchto dnech (2012) je členem:

Evropské CFR (Rady pro zahraniční vztahy) / ECFR,

- celoevropském think-tanku zahrnujícím diplomaty, průmyslníky, profesory a premiéry.

Pan Grant má v ECFR na starosti (viz odkaz u jeho jména):

He is the author of numerous CER publications, including Russia, China and global governance (2012) and How to build a modern European Union (2013). He works on, among other subjects, EU foreign and defence policy, Russia, China, the euro and global governance.

 

 

Na seznamu členů Evropské CFR najdete jméno:

"Bassma Kodmani (Francie / Sýrie) - výkonná ředitelka Arabské reformní Iniciativy (ARI).

 

George Soros

Další jméno na seznamu ECFR je George Soros - finančník, jehož non-profit "Open Society Foundations" je hlavním zdrojem financování pro ECFR.

Na této úrovni se propojují světy bankovnictví, diplomacie, průmyslu, inteligence (zpravodajských služeb) a různých politických institucí a nadací.

A tam, uprostřed toho všeho, je Kodmani.

 

 

Pointa tohoto popisu je v tom, že Kodmani rozhodně není nějakou náhodnou "prodemokratickou aktivistkou", která se ocitla před mikrofonem.

Má dokonalé pověření mezinárodní diplomacie.

Je totiž i na pozici ředitelky výzkumu Académie Diplomatique Internationale - "nezávislé a neutrální instituce, která se zabývá prosazováním moderní diplomacie".

Académie je vedena panem Jean-Claude Cousseran, bývalým šéfem DGSE - francouzské zahraniční zpravodajské služby.

 

Celkový nastíněný obraz nám tak představuje paní Kodmani jako důvěryhodného "lajtnanta"  anglo-amerického průmyslu "propagace demokracie".

Její "provincie původu" (v souladu s vyjádřením na stránkách SNC) je Damašek.

Ale ona má blízké a dlouholeté profesionální vztahy právě s těmi silami a mocnostmi, které vyzývá k zásahu v Sýrii.

A mnoho z jejích kolegů mluvčích syrské opozice je velmi podobně a také dobře napojeno.

 

Další část - Radwan Ziadeh - viz pokračování článku v angličtině je ZDE.

 

 

-- konec zásadního textu článku.

 

Názor velvyslankyně České republiky v Sýrii potvrzuje mediální manipulace.

V Sýrii má Česká republika (jako jedna z mála) svou velvyslankyni, také další lidi (konzula), kteří přinášejí očitá svědectví o tom, že v západních médiích časté citace zpráv z arabských TV, od opozice, o neexistující "Syrské svobodné armádě" a  domnělé zvláštní krutosti Bašára Asada a jeho jednotek, jsou až příliš často velmi zavádějící.

Její krátký rozhovor o tomto v ČT je zcela jednoznačný a poučný, více ZDE.

 

 

ZÁVĚR

 

Nemá cenu psát cokoliv dál, vše bylo řečeno, není důvod pokračovat v blogu, byl by jen opakováním výše řečeného.

 

Politici a západní demokracie jsou jednoznačně ve vleku peněz, demokracie se stávají oligarchií, do které jsou zahrnuta i loajální média.

Tak jsou získávána buď přímo (ve velkých, důležitých zemích), nebo v menších zemích jsou ovlivňována různými pozváními a stážemi pro novináře.

 

Mnohem větší úlohu hrají ovšem nadnárodní bankéři, soukromé nadace, společnosti CFR, RIIA, další navázané skupiny (Bilderberg, Trilaterální komise, OSN, MMF, Světová banka, Mezinárodní soud v Haagu), více zde nebo zde.

Například v MMF musí každé rozhodnutí schválit většina 85pct hlasů. Ovšem síla hlasu každé země je jiná (a dávno neaktuální), například USA mají jako jediná země "sílu 17pct". To znamená jediné, že mají prakticky jako jediná země právo veta v MMF - bez nich nelze dosáhnout 85pct většiny.

Podobně je OSN jednak závislá na financování z USA, zadruhé na jejich vlivu - jak jinak si vysvětlit, že Saudská despocie, ze které pocházela např. většina atentátníků 11. září (pokud tedy hodláme věřit alespoň části historky zvané 11. září 2001), a kde wahhábistické hnutí financuje většinu mešit v EU, odkud se rekrutují radikální teroristé, a která spolu s Tureckem a Izraelem podporuje ISIS (IS v Iráku a Sýrii, dík Hillary i v Libyi) zbraněmi dodávanými z USA, se může těšit, že její vyslanec se stal zmocněncem OSN pro lidská práva (více zde).

 

Švýcarská studie říká - svět (90pct výsledků práce) ovládá celkem asi 1pct vlastníků, celkem asi 140 firem, většinou bank.

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

 

 

Jejich vliv se projevuje i v Evropě, ECB:

16. července 2015, Hlavnespravy.sk:
Goldman Sachs, Mario Draghi a ich úloha pri “skupovaní” vlád.

V rokoch 2002 -2005 pôsobil ten istý Mario Draghi ako viceprezident Goldman Sachs. Práve v tomto období banka Goldman Sachs pôsobila ako poradca gréckej vlády. S jej pomocou si Grécko preklamalo cestu do Európskej únie, keď cez swapové obchody obdržalo značnú sumu peňazí. Swapy ako deriváty sa účtujú na mimobilančných položkách, čo znamenalo, že sa táto pôžička neobjavila ako vládny dlh a Grécko tak ľahko splnilo kritéria pre vstup do EU.

Po tejto misii sa v roku 2006 stal guvernérom talianskej centrálnej banky Bank of Italy. A teraz začína to zaujímavé:

v rovnakom roku sa Draghi stal aj predsedom Fóra finančnej stability (FFS), ktoré bolo založené na podnet G7.

FFS bol ekonomický think-tank zložený z centrálnych bankárov a ministrov financií s cieľom dohliadať na “globálnu stabilitu” finančného systému. Od začiatku mal vo FFS rozhodujúci vplyv anglosaský finančný svet: jeho prvý predseda Andrew Crockett bol bývalým výkonným riaditeľom BOE a neskôr sa stal riaditeľom JP Morgan. Druhým predsedom FFS sa stal Roger Ferguson, ktorý neskôr pracoval v americkom Fede. Po Fergusonovi nastúpil Mário Draghi, ktorý má aj svoju druhú prezývku: “super Mário”. Tú získal počas svojho pôsobenia v Goldman Sachs.
 

BLOOMBERG: Goldman Sachs Group Inc. managed $15 billion of bond sales for Greece after arranging a currency swap that allowed the government to hide the extent of its deficit. German Chancellor Angela Merkel said it would be a “scandal” if banks helped Greece massage its budget. The country “falsified statistics for years,” she said in her speech to a party rally.

 

Sponzorují politiky (viz výše Spiegel o Obamovi), podle E: Griffina FED od r.1913 směřuje řeku bohatství k ovládání těch, kteří řídí společnost:

Pan Edward Griffin - kniha "The Creature from Jekyll Island".

G. Edward Griffin (foto: Tomáš Železný), viz odkaz na článek nad fotkou.

 

Ostrov Jekyll je skutečné místo v USA, kde byla uzavřena tajná dohoda nejmocnějších bankéřů světa v r.1910. Jeho kniha o fungování světového bankovního systému, která vyšla od Německa až po Japonsko, se už skoro dvacet let drží mezi bestsellery.

G. Edward Griffin říká:

"Tento koncept moci byl stvořen v KONGRESU USA

  a tam také musí být zabit."

 

Griffin, jehož zásadní video s cz titulky je zde, říká (od cca 1:31:30):

TYTO PENÍZE UTRÁCEJÍ PRO ZÍSKÁNÍ VĚTŠÍ MOCI.

Centralizují moc, vaši, moji, našich dětí, ...kupují si kontrolu nad lidmi, nad centry moci, to znamená nad těmi skupinami a institucemi, skrze které lidé žijí, pracují a následují vedení, odkud získávají informace, kterým důvěřují.

Rozhazovali tyto peníze velmi rozmařile, aby si koupili politiky, politické strany, televizní kanály, kabelové televize, noviny, magazíny, nakladatelství, tiskové agentury, filmový průmysl, university, odbory, církevní instituce, obchodní komory, multi-nacionální korporace, vyberte si sami!

Udělejte si jakýkoliv seznam organizací, které mají vliv na veřejné mínění.

A já vám garantuji, že tato obrovská řeka bohatství teče tím směrem, aby získala kontrolu nad lidmi, kteří vedou tyto organizace.

 

 

STARÁ, ALE POŘÁD MLADÁ MYŠLENKA KOSMOPOLISMU.

 

Suverenita států je prý už pouhou iluzí, pojem hranice je prý už zastaralý.

(originál například ZDE)

- říká zmocněnec OSN pro migraci Peter Sutherland, bývalý místopředseda Goldman Sachs,

...místopředseda British Petroleum, význačný člen Bilderbergu, předseda Trilaterální komise, ředitel mezinárodní organizace pro obchod a cla GATT, první ředitel Světové obchodní organizace WTO, bývalý eurokomisař a jako třešnička na dortu poradce Apoštolského stolce a úřadu pro správu finančních záležitostí a majetku ve Vatikánu.

"Evropská unie by měla rozbít národní jednolitost svých členských států a otevřít se migrantům z jiných kultur."

"Potřebuje víc uprchlíků z Afriky a ze Sýrie." zde

A tento představitel nejvyšších struktur nadnárodního byznysu řekl, po posledním zasedání Bilderbergu, které se konalo v rakouském Telfs-Buchenu, ještě jednu nesmírně zlověstnou větu:

"Evropa a USA nemají pouze morální, nýbrž zákonnou povinnost chránit utečence.

Chci požádat vlády, aby spolupracovaly, aby pochopily, že suverenita je pouhou iluzí. Že pojem hranice je zastaralý. K tomu patří pochopit, že stará slova a vzpomínky na vlastní zemi je nutné pohřbít a že my všichni jsme jedno lidstvo."

 

- kosmopolitní vize Iluminátů, vyřčené UŽ v r.1798 v knize "Důkazy spiknutí" (viz první kapitola), se tak stále naplňují.

Zájem zničit národní identitu a hranice v Evropě není nový - viz kniha Proofs of Conspiracy (Důkazy spiknutí) z r.1798, od Johna Robinsona, kde je idea kosmopolismu zmíněna v úvodní části pasáže o bavorských Illuminátech.

Detaily o původu kultu zde a pak třeba o spojení k islámu zde.

Další vazby kultu na moderní dějiny (zednářství) a New Wolrd Order zde a zde.

 

 

Ano, svět potřebuje centrální banky, ale nikoliv soukromé (kontrolované soukromými cíly).

Ano, svět potřebuje světovou vládu, jednou na to dojde, ale rozhodně ne tu korporátní.

 

Současný zápas dostal nový impuls v doktrině Nového Amerického Století (PNAC) a ve zfalšovaných událostech 11. září 2001. V PNAC jsou vyřčeny cíle pro 21. století - zachovat nadvládu USA, pro "dobro jich samotných i všech ostatních". Zde vidím jednoznačně základní konflikt:

"Dobro pro USA" nebývá často v souladu s dobrem pro všechny ostatní, například v našem zájmu není válka s Ruskem. Ale to evropské elity v Bruselu dobře vědí, jen mají zjevně jiný cíl, než jsou zájmy evropského lidu.

 

Pikantním detailem je, že nejvíc válečnické sklony proti současnému Rusku projevuje evropská frakce lidové strany, tedy strany spjaté s Církví.
 

 

Co dodat? Co hrozí od vln imigrantů, kde je podle německých statistik 65pct mladých mužů (15-35let)?

Zdá se, že jde o snahu překonat nacionalismus evropských zemí, vyrobit "druhé Spojené státy", kam ve 20. století emigrovalo mnoho Evropanů.

Člověk bez kořenů ke své zemi, tedy kosmopolita, občan planety, se lépe ovládá. Má pocit svobody, ale nemá vlastně vlast, kterou by chtěl bránit, má jen své osobní zájmy.

Je zde využíváno náboženské fundamentální hnutí (vedené Saudskou Arábií, podporované podle mnoha zpráv jak Izraelem, tak především Spojenými státy - ty dodaly Saudům a Kataru jen od r.2010 dohromady zbraně za víc než 100mld dolarů), aby nevědomky podpořilo zájmy mocných.

 

Radikálové se narozdíl od fundamentalistů podle Roye odlišují tím, že za legitimní prostředek boje považují džihád:

 

Stoupenci wahhábismu

(často nazývaní Salafí) se od počátků (Muhammad bin Abdalwahháb, *1703- 1792) považovali za jedinou skutečně muslimskou komunitu. Všechny ostatní odsoudili jako odpadlíky od islámu a tvrdě proti nim vystupovali. Toto opatření tedy zasáhlo jak bezvěrce a jinověrce, tak šíity, súfisty (islámskou mystiku) i odlišné sunnitské školy (Allen 2006: 42- 62).

Ústředním pojmem nejen wahhábismu, ale celého islámu je tawhíd, což znamená jedinost Boží a jím stvořeného řádu světa (Kropáček 1996: 53). Striktní monoteismus a jiné zásady wahhábismu popsal Abdalwahháb ve svých knihách:

- Kitáb al-tawhíd (Kniha jednoty)

- Kitáb al-džihád (Kniha džihádu)

...které se staly základními texty tohoto hnutí.

V nich vysvětluje verše z Koránu a sunny, určuje co je povolené a co zakázané ve víře i životní praxi.
 

Expanze Saudů

však ohrožovala jednotu a stabilitu Osmanské říše, pro kterou byli wahhábovci nebezpečnou sektou (Commins 2006). Pravdou je, že wahhábovci byli ve svém tažení a obracení na víru fanatičtí a radikální.

Roku 1773 přešel titul imáma z Abdalwahhába na amíra Abdalazíze, který tak získal absolutní moc (Allen 2006: 61- 62).

Vyhlásil džihád proti všem, kdo odmítli wahhábismus.

Vraždy, drancování, dobývání území, ničení svatyň a hrobů po Arábii, Iráku, Jemenu, Ománu i Sýrii byly na denním pořádku.

Turecký sultán brzy nařídil Egypťanu Muhammadovi Alímu Pašovi, aby wahhábovce zničil.

 

 

Jak s těmito nacionalisty a radikály zacházela US vláda?

 

Parlamentní listy, 7. 9. 2015, Daniel Veselý:

Wikileaks - uniklé materiály: O Američanech a zemi, odkud nás zaplavují uprchlíci.

Robert Naiman v The WikiLeaks Files dále píše o tom, že šéf americké ambasády v Damašku v kabelogramu z prosince 2006, adresovaném americkému ministerstvu zahraničí a Bílému domu, navrhoval, aby americká vláda ve spolupráci se Saúdskou Arábií a Egyptem vyvolala v Sýrii sektářský konflikt mezi tamními šíity a sunnity, jenž by destabilizoval syrskou vládu.

V té době zuřil sektářský konflikt v Iráku, který mimo jiné přispěl i k zažehnutí sektářské pře v Sýrii – jde o další faktor, jenž zůstává poněkud v pozadí. Američtí stratégové si v té době byli dobře vědomi děsivých dopadů této zhoubné politiky "rozděl a panuj", a přesto měli v plánu tutéž strategii implementovat v Sýrii.

Novinář Colin Hallinan, který s WikiLeaks rovněž spolupracuje, shrnuje roli USA na Blízkém východě následujícími slovy: "Americká zahraniční politika v tomto regionu stojí obecně na čtyřech pilířích – Turecku, Egyptu, arabských monarchiích v Perském zálivu a Izraeli. Tato kombinace strategické polohy, bohatství a vojenské síly tuto oblast úspěšně rozdělovala a nechávala ji bezmocnou po půl století."

 

Izrael dnes  vidí nebezpečí v ose Teherán-Damašek-Bejrút (zdroj ZDE, ZDE):

Někdejší izraelský velvyslanec v USA (a blízký poradce premiéra Netanjahua) Michael Oren před dvěma lety vysvětlil pozici Izraele následovně:

"Největší nebezpečí pro Izrael spočívá ve strategické ose od Teheránu přes Damašek až po Bejrút. A Asadův režim považujeme za úhelný kámen této osy. Vždy jsme chtěli, aby Bašár Asad padl, vždy jsme dávali přednost špatným hochům, kteří nejsou podporováni Íránem, před špatnými hochy, kteří Íránem podporováni jsou."

A loni v létě Oren upřesnil, že Izrael by v Sýrii viděl raději vítězství ISIS než Asada:

"Z izraelského pohledu platí, že pokud už tu má být nějaké trvalé zlo, pak ať je to zlo sunnitské.

(*wahhábisti podporující ISIS)."

Více ZDE.

 

Docent Valenčík napsal ve své knize v r.1994:

"Počítá se s vyvoláním globální destability, s vyvoláním globálního střetu, v němž by měly být nasazeny migrační zbraně.

Jde o řízené procesy MASOVÉ MIGRACE z "odepsaných" zemí, do zemí tzv. vyspělých, přičemž statisíce, miliony a možná i desetimiliony migrantů by byly využívány k vytváření mafiánských struktur, prostřednictvím nichž by byla uplatňována stínová moc destrukce (*států)."

 

Citace z knihy docenta Valenčíka, vydané před 20 lety,v říjnu r.1994.

Globální "DESTABILIZACE" jako "hra na Titanik" na přelidněné planetě.

 

Role zednářstva (a jezuitů) v bolševické revoluci v Rusku, v 1. a 2. světové válce a nyní v migrační vlně z islámských zemí - velmi zajímavý odkaz s cz titulky - ZDE

 

Historické i dobové kontexty hry typu TITANIC, část IV.

Základní podmínkou změny dnešní společnosti ....je vytvoření vyšší míry rovnosti příležitostí pro společenský vzestup. Je to podmínka "sine qua non", tj. bez které to nejde (*viz rozevírání nůžek mezi super-bohatými a střední vrstvou).

To, co činí současnou dobu mimořádně složitou a mimořádně rizikovou je, že:

"...do hry vstoupila obecně přítomná degenerace společenského systému, vycházející z bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

- akademicky poněkud komplikovaný text naznačuje jediné, že míra šmejdů v politice i společnosti překročila únosnou míru.

 

- o masové migraci jako zbrani nátlaku také v západní studii z r.2011, ZDE.

 

V čem spočívá hlavní problém imigrantských vln "kulturně velmi odlišných" lidí?

Studie dokázaly, že v první generaci je zde stále naděje přistěhovalců, že se budou mít jejich děti lépe. Druhým krokem je takzvané sjednocování rodin, kdy k mužům přibudou manželky, děti i jejich příbuzní (zde je zřejmé, že celkový počet běženců se tím podstatně navýší).

Bohužel zkušenosti jak z Británie (kde byla politika volnosti, ať každá mešita hlásá klidně něco jiného, nechť si vytvářejí mini-ghetta vlastní kultury), z Francie (kde bylo mnoho Alžířanů, Francie se snažila muslimy donutit k vytvoření zastřešující organizace, se kterou by mohly úřady jednat), tak z Německa (kde byla velká turecká muslimská komunita) ukazují, že problém narůstá až v druhé generaci.

Mnoho dětí migrantů žije v sociálním vyloučení na okraji společnosti, v předměstských ghettech (příklad:"když se má někdo stát vedoucím samoobsluhy, nikdy se jím nestane imigrant", čest výjimkám, prostě kvalitní práci často neseženou), což vede definitivně k jejich zahořknutí a vzestupu radikalismu v druhé generaci, viz dnešní situace ve Francii.

 

Právě toto je největším potenciálním úskalím dnešní migrační vlny - zaprvé celkový počet lidí po sjednocení rodin bude mnohem vyšší, a zadruhé:

"...pokud nastane nezvládnutí integrace, což je při tak odlišném způsobu života, při tak odlišném náboženském vyznání (vyznávajícím středověké právo šaría) vysoce pravděpodobné, nastane v druhé generaci obrovský problém."

Bude velmi podobný dnešní situaci v USA, kde Afričané a Hispánci početně stále rostou k původním evropským kolonizátorům a jejich následovníkům - z čehož vzniká obrovské pnutí v zemi (viz zprávy pana Cílka výše)."

Pro zdařilou integraci by musela proběhnout transformace Islámu v hlavních wahhábských despociích, tedy v Saudské Arábii a Kataru, což je vysoce nepravděpodobné - oni naopak financují radikální postoje mešit na západě. Vzdělání a schopnosti těchto lidí se začlenit jsou tak jedním problémem, dalším a podle mého soudu vážnějším problémem je velmi odlišná kultura, nekompatibilní (v pojetí fundamentálního a často velmi radikálního wahhábismu) se západem.

- povede to ke vzestupu radikalismu těch, kteří se prostě nedokážou integrovat. Ze zkušeností Británie, Francie a Německa víme, že jich bude velmi mnoho.

 

Příležitostí k selhání je tolik, že je zde namístě se ptát, který architekt tuto proměnu Evropy naplánoval, protože nemá prostě šanci na úspěšný konec.

Integrace selže a nastane situace totálního chaosu a rozkladu států v Evropě, viz dnešní stav USA (to si troufnu společně s panem Cílkem a dalšími tvrdit). Navíc je tu problém porodnosti, která může do r.2050 změnit Evropu v muslimský kontinent.

Řešení je jasné, tyto tak kulturně odlišné lidi je nutné vybavit pouze dočasným azylem, bez práva na sjednocení (širších) rodin, pouze nejužší rodina s dočasným statutem. Západní země si mezi nimi pak mohou vybrat ty, kteří se úspěšně integrují a budou přínosem, a těm například po 20letech udělit podmíněné občanství (při problémech s možností odebrání, tak jak to praktikuje mnoho zemí).

Jakmile se podaří urovnat situaci v jejich zemích, musí být všichni ostatní nekompromisně vraceni zpět - musí to vědět předem, podepsat souhlas.

 

Dlouhodobým řešením nejsou vojenské akce v muslimských zemích, ale změna agresivní politiky velmocí ve třetích zemích, jak ji popisuje celý tento blog, jak o ní výše mluví mnoho citovaných a vysoce postavených lidí. Samozřejmě před Islámem stojí zásadní proměna - v civilizované moderní náboženství.

Najdou se v arabských a perských zemích jejich "zednáři a osvícenci"?

A jaká mystéria budou tajně vyznávat, jaký vnitřní konflikt ukrývá jejich civilizace?

Detaily o spojení tajných společností k islámu zde.

O zednářství a New Wolrd Order zde a zde.

 

 

 

 

KOSMOPOLITNÍ PLÁN STÁLE POKRAČUJE, DALŠÍ CÍLE MIGRACE.

 

motto

Prosazuji ochranu uprchlíků jako "objektivní nutnost", ochranu národních hranic států považuji za zastaralou překážku.

George Soros (zde)

Předsedá Soros Fund Management a je také ředitelem Council on Foreign Relations (Rady pro zahraniční vztahy), instituce personálně mocně propojené s Trilaterální komisí a Bildebergem.

 

 

Finančník George Soros otevřeně připouští plán zničení národních hranic a zaplavení Evropy přivandrovalci.

Miliardář přiznává, že národní hranice jsou "překážkou", proti které bojuje
.

Sorosův plán prosazuje ochranu uprchlíků jako "objektivní nutnost", ochranu národních hranic států považuje za zastaralou překážku," cituje Bloomberg z jeho e-mailu, zaslaného listu (zde)

Jeho nadace plně financuje evropskou pobočku Rady pro mezinárodní vztahy  CFR.

63. konference Bilderberg proběhla 11. – 14. června 2015 v Telfs-Buchen v Rakousku. Účastnil se jí například i šéf NATO Jens Stolenberg, představitelé bank, vybraných vládních institucí, průmyslu, atd. Program byl neveřejný, ale už asi tušíme, o čem jednali... - oficiálně např. o tématech, jako jsou: umělá inteligence, kyber-bezpečnost, hrozby chemických zbraní, současné ekonomické problémy, evropská strategie a globalizace.

 

 

Zdá se tak, že hlavním cílem ORGANIZOVANÉ migrační vlny, je snaha definitivně potlačit národní cítění Evropanů - aby se stali kosmopolity, aby ztratili v dalších generacích vazbu na své země.

A snahou supertajné dohody TTIP je:

vytvořit Anglo-Americké impérium, které zachrání tyto dvě země od obrovských dluhů, které způsobily soukromé bankovní struktury - rozmělnění evropských států umožní korporacím těžit zdroje surovin méně ekologicky, navíc tu mohou pěstovat GM plodiny, stále je ve hře i myšlenka snížení populace (jako nejjednodušího způsobu, jak snížit množství CO2 v ovzduší). Odpůrci tohoto všeho  jsou sledováni - s využitím internetu, chytrých telefonů a satelitů zvýšily korporace svou schopnost sledovat všechny odpůrce svých zájmů, pokud by se podařilo prosadit pouze bezhotovostní platby, pak "vypnutím jejich konta" by se stali "ne-občany", tak jak např. vidíme v mnoha moderních filmech vědecké fikce.

Výsledný zápas se týká i Ruska, kde je mnoho surovin, jsme tak zdá se s ním na jedné lodi.

 

Čeká nás velký zápas o svobodu - o právo mít svůj stát a žít v něm podle vlastních zákonů a zvyků.

Kosmopolitní myšlenka není primárně špatná, jen ještě nenadešel její čas - rozhodně není důvod ji zaměňovat za chamtivost korporací a super-boháčů v pozadí.

O mystickém původu tohoto všeho také zde a pak třeba zde (detaily zde).

 

Přeji nám všem hodně sil - protivník už totiž buduje své hrady:

Prezident Obama podepsal výnos o zřízení obrovských datových center v USA

česky také zde.

Celkem bude asi šest center (první je za 1.5mld USD - ZDE), tato šmírovací "mega-centra" budou propojena i se zdravotní databází občanů.

The National Cybersecurity Center (NCSC) within the Department of Homeland Security will play a key role in securing U.S. Government networks and systems under this initiative by coordinating and integrating information from the six centers to provide cross-domain situational awareness, analyzing and reporting on the state of U.S. networks and systems, and fostering interagency collaboration and coordination (zde).

 

Microsoft buduje DATA-CENTRA

v Německu, také pro citlivé zdravotní a finanční databáze (česky ZDE).

Microsoft has announced plans to build two new data centers in Germany that will store user information in a secure network and not allow access to anyone—including the U.S. government and Microsoft staff themselves—without explicit approval by the user or a "data trustee."

As The Verge writes:
none of these tactics are ever completely secure.

 

Literární noviny:

Španělsko legalizuje totalitu (zákon platí od 1.7.2015)

Rozsáhlý španělský "zákon o bezpečnosti občanů" ve svých třech částech – trestním zákoníku, protiteroristickém zákonu a samotném zákonu o bezpečnosti občanů – zakazuje, trestá pokutami anebo vězením celou škálu základních svobod projevu a shromažďování. Některé pokuty dosahují likvidační výše až 30.000 euro.

Občanům je zakázáno tyto policejní zákroky dokumentovat, psát o místech konání demonstrací a uveřejňovat fotografie z policejních zásahů, provádět "kyber-aktivismus" a sledovat "jakékoliv webové stránky, které navádějí k nepokojům", což se rovná "navádění k terorismu", to vše pod likvidační pokutou až 30.000 euro (*cena malého bytu v Praze i s vybavením) a hrozbou vězení - detaily zde.

 

BL, 5.5. 2015 - Francouzský parlament schválil "zákon Velkého bratra"

 

BL, 9. 5. 2015 - První krok britské vlády po volbách:
Ministryně vnitra zintenzivní špehování občanů.

(více a podrobněji také zde a velmi kvalitně zde)

 

 

 

Nejhorším obchodem současnosti

je tak omezování ústavy a práv občanů - ve jménu zcela pofidérní bezpečnosti (tu prostě nelze 100pct zajistit), se strašákem terorismu, který používají korporace a skupiny skrytého řízení pro své vlastní zájmy a který především v skrytu podporují (viz Rand Paul, USA daly 600tun zbraní ISIS).

 

Jedinou spolehlivou obranou je:

Potrestat ty, kteří je financují a vyzbrojují, kteří jim pomáhají.

Sebrat jim "vítr z plachet", pak dají pokoj.

 

 

Poslední proslov Presidenta Kennedyho před jeho zavražděním:

Dámy a pánové, samotné slovo "tajnost" je odpudivé ve volné a otevřené společnosti.

A my jsme lidé, kteří jsou historicky neodmyslitelně v opozici proti tajným spolkům, proti jejich tajným přísahám a tajným jednáním.

Jsme rovněž proti celosvětovému, jednotnému a nemilosrdnému spiknutí, které spoléhá na skryté jednání za účelem rozšiřování sféry jejich vlivu.

Spoléhají na infiltrování namísto přímého útoku, na podrývání namísto zvolení, na zastrašování namísto volného výběru.

Je to systém, který zaměstnává obrovské lidské a materielní zdroje pro účely vybudování těsně sdružené a vysoce efektivní mašinerie, která zahrnuje vojenské, diplomatické, zpravodajské, ekonomické, vědecké a politické operace.

Jejich přípravy jsou skryty a nejsou zveřejněny; jejich omyly jsou pohřbeny a nevyšetřovány.
Ti, co s nimi nesouhlasí, jsou umlčeni, ne chváleni. Žádné výdaje nejsou prověřovány,
žádná tajemství nejsou vyjevena.

To je důvod, proč athénský zákonodárce Solon prohlásil za zločin, pokud se odstoupí od diskuse, pro všechny občany. Proto vás žádám o pomoc s tímto obrovským úkolem informovat a upozorňovat Američany (na toto nebezpečí).

Věřím pevně, že s vaší pomocí člověk bude to, k čemu byl zrozen: volný a nezávislý.

John F. Kennedy

 

Delší a plně autentická verze projevu s cz tit je zde:

  

Od 6min (po projevu JFK) následuje mediální výběr dotazů na vrcholné US politiky a jejich vztah k různým společnostem v pozadí, jako je S&B, CFR, Bilderberg, apod.

Kerry, Bush, Cheney, Obama a další odpovídají v US médiích, členem CFR jsou zástupně také společnosti, např. nástupce Standard Oil - Exxon Mobil (Chevron?), tedy Rockefellerovy firmy, a pak také firma Google (viz video).

J. F. Kennedy nakonec dobře věděl, stejně jako mnoho prezidentů před ním, s kým má tu čest bojovat. A nebyl prvním US prezidentem, který za to zaplatil životem.

 

Obama velmi výmluvně o CFR (zde): "...nevím, jestli jsem oficiálním členem."

A Hillary Clinton se aktuálně vyjadřuje k CFR zde.

 

---

 

Držme si palce, bude těžké se ubránit těmto lidem, zabránit válce s Ruskem, vydávání víz pro Ukrajince a Turky, zabránit rozbití islámských zemí, vše může zkomplikovat přírodní katastrofa (třeba výbuch velké sopky).

 

Tak se snažme a něco proti tomu dělejme:

- mějme co nejnižší dluhy

- nepodporujme konzumní styl života

- pomáhejme lidem v nouzi, ale nenechme se ošálit lidmi, kteří v nouzi nejsou

- tlačme na politiky, ať dostanou pod kontrolu bankéře

- starejme se o pořádek a blaho obce v místě, kde žijeme

- pokud můžeme, mějme děti

- nebuďme pasivní a odevzdaní...

...pišme politikům své názory a hlavně neprotestujme jen na internetu, je třeba jít "hlasovat nohama", chodit na demonstrace, aby média nemohla používat zkřivené "mediální průzkumy".

 

 

Např. petice proti TTIP je v české verzi ZDE - má už 3.3mil podpisů.

 

Velké válce je třeba zabránit, i kdybychom kvůli tomu měli pár politiků nebo generálů NATO pořádně umravnit, případně je přestat platit z daní a neposkytovat jim "krytí" tím, že jsme členy této problematické organizace.

Protože i lupič se může tvářit, že vám jde na pomoc, to je stará finta.

Výdaje na armádu přesměrované jinam by zvládly změnit svět k lepšímu.

 

Vladimír Putin zachránil Rusko v letech 1999-2003 před rozpadem, viz jeho vlastní verze těchto let v 2.5hod filmu s cz titulky, který rozhodně stojí za vidění, byť samozřejmě neškodí uplatnit na předkládaná fakta princip předběžné opatrnosti.

 

Hlavní otázkou roku 2016 tak je: "Najde se někdo, kdo zachrání Evropu?"

Uvidíme, ale bez jasně vyřčeného názoru občanů to nepůjde, nikdo to za občany států Evropy neudělá, musíme se angažovat, osobně (jde i o hrozivé dluhy západu).

Proto jsem také (kromě jiného) napsal tento blog. Neznám odpovědi na všechny otázky, ale jisté hlavní trajektorie vývoje jsou ze získaných zdrojů zcela zřejmé. Každý myslící člověk tak na tyto informace může reagovat, dle své svobodné volby.

 

Tak to je už opravdu vše.

 

Napsal

 

Pavel Sedlák

S využitím v textu odkazovaných zdrojů,

také anglické a české wikipedie.

 

 

Závěrečné citace:

 

"...a DEMOKRACIE BEZ IDEJÍ pomáhá prosazovat zájmy jednotlivců a lobbistických skupin, které postupně přeměňují demokracii v oligarchii."

Richard Jedlička - Teorie výchovy - tradice, současnost, perspektivy.

Vydalo Karolinum 2014, UK, kol. autorů (str.94):

 

 

Na universitách jsou křiveny akademické svobody a svobodná diskuse nad problémy (viz odkaz ZDE - originál s mnoha odkazy; ZDE česky bez odkazů).

- skutečně vynikající text US právníka, vysokoškolského učitele.

 

Role zednářstva (a jezuitů) v bolševické revoluci v Rusku, v 1. a 2. světové válce a nyní v migrační vlně z islámských zemí - velmi zajímavý odkaz s cz titulky - ZDE

 

 

The Intercept, 2. ledna 2015:

Yes, there is an amorphous group of unelected corporate lawyers, bankers, and intelligence and military officials who form an American “deep state,” setting real limits on the rare politicians who ever try to get out of line.

They do collaborate with and nurture their deep state counterparts in other countries, to whom they feel far more loyalty than their fellow citizens.

The minions of the deep state hate and fear even the mildest moves towards democracy, and fight against it by any means available to them.

They’re not all-powerful and don’t get exactly what they want, but on the issues that matter most they almost always win in the end.

And while all this is mostly right there in the open, discernible by anyone who’s curious and has a library card, if you don’t go looking you will never hear a single word about it.

 

 

Ocitujme pana Peter Sutherland z jednoho z originálních zdrojů ZDE:

People are to be unified on the basis of their shared values not on the needs of national identities such as those which some have thought of in the past...

 

 

----

 

Volně související odkazy s poslední kapitolou:

 

7. dubna 2014: Advanced Placement BMD Systems Encircle Russia/China

- Světová strategická rovnováha nukleárních zbraní, která byla dosud zajištěna odstrašujícím systémem "vzájemně zaručeného zničení" (MAD), je nyní narušena novým protiraketovým obraným systémem USA (Aegis), které tímto systémem "obkličují" Rusko a Čínu (detaily viz odkaz).

BMD - Ballistic Missile Defense.

 

Rebuilding American's Defenses - summary (ZDE)

Zásadní odkaz o politice neo-konzervativců republikánské strany v USA, plné preemtivních válek (projekt PNAC) - USA podle ní "musí PŘEDCHÁZET" pro ně nevýhodným situacím (tedy útočit preemtivně). Souvislosti jsou také zde.

Ocitujme z dokumentu o strategii USA pro nové století (PNAC):

"USA nemají dnes konkurenci a soupeře a musejí udělat vše, aby si toto své světové postavení udržely i v dalším století." (str. 9)

"Změny politik spojenců probíhají i přes největší úsilí příliš pomalu. Pokud nenastane podobně katastrofická událost, jakou byl Perl Harbor (píší neo-konzervativci republikánské strany v r.1998, před 11. zářím), neproběhnou potřebné změny dostatečně razantně a rychle..." (str. 63)

 

 

 

 

Přicházející krize přidává jediný nový moment - EU trh musí být oddělen od Ruska, aby zachránil krachující Spojené státy - tvrdí vysoce postavení U.S. státní úředníci a U.S. analytici (viz Friedman, šéf Stratforu, nebo dokument "Předávkování, další finanční krize - blog č.3 nahoře).

Odkaz (cz titulky) - Předávkování, další finanční krize.

(při nedostupnosti - anglická verze ZDE, cz titulky zde).

 

S tím souvisí nutnost omezit ochrannou EU legislativu, která chrání životní prostředí, pracovníky na trhu práce i zdraví občanů - pomocí dohody TTIP.

Blisty (orig. The Guardian), 14. 1. 2015 - Dohoda TTIP zotročí evropské státy.

 

Trocha humoru z Bavorska - O Sýrii, Libyi, Iráku a Bavorsku (cz titulky), zde.

 

 

Armadninoviny.cz, 7. 5. 2013, o výdajích na zbrojení:

Vypukne v roce 2030 americko-čínská válka o zdroje?

(původní anglický zdroj zde)

Výsledky studie washingtonského think tanku Carnegieho nadace (*o této nadaci mluví i Charlotte Iserbyt a další...) "pro mezinárodní mír".

- jak typické, pro mír je prý třeba více zbrojit a válčit (*jak jinak, že?).

Podle studie se mají během 15 až 20 let naplno srazit mocenské zájmy sílící Číny na jedné straně a dosavadního vojenského hegemona v oblasti, Spojených států a Japonska, na straně druhé.

Autoři ve studii upozorňují především na riziko, že Čína může vyjít z tohoto střetu jako vítěz.

Ekonomika Spojených států se také potýká s nesmírnými potížemi, což vede k sílícím tlakům na snižování investic do obrany. Americké ministerstvo obrany bude muset během deseti let ušetřit mnohem více než oněch Obamou schválených 500 miliard dolarů.

Má-li se uchovat vliv Spojených států a Japonska v Tichém oceánu, musí Spojené státy udržet vojenské výdaje na 4pct HDP.

 

 

 

The Washington Post, 4/2011:

U.S. secretly backed Syrian opposition groups, cables released by WikiLeaks show.

The U.S. money for Syrian opposition figures began flowing under President George W. Bush after he effectively froze political ties with Damascus in 2005.

 

 

O tom, proč jsou v USA nyní tak populární soukromé armády (viz odkaz) nebo soukromé informační služby (viz Friedman - Stratfor) a jaká je jejich výhoda proti státním agenturám,  je pěkný následující článek:

Odkud jsou žoldáci na Ukrajině? - Jan Schneider, 20.5.2014 - ZDE

Ve Spojených státech amerických jsou různé bezpečnostní i zpravodajské činnosti (včetně vězeňství) vykonávány s pomocí OUTSORCINGU již dlouhou dobu, ani zdaleka však v takové míře jako dnes. Zvyšující se trend prudce eskaloval po roce 2001. Soukromá bezpečnostní sféra začala být obrovsky lukrativní oblastí působnosti, stačilo jen trochu potlačit lidské instinkty.

Soukromé podnikání v této sféře má totiž obrovské (ne)výhody – záleží na úhlu pohledu. Zpravodajské a bezpečnostní agentury státu jsou neustále pod nějakým tlakem, poslanci a kongresmani se po nich stále vozí, snaží se kontrolovat jejich činnost i rozpočet – prostě státní agentura, má-li cosi vachrlatého vykonat, musí se nejdřív vypořádat s "nepřáteli" ve vlastní exekutivě a zákonodárném sboru.

Tyto problémy privátní firma nezná – žádná kontrola, žádné předpisy, žádné zákony, žádné mezinárodní závazky, žádná lidská práva.

 

Poláci další vězně CIA nechtěli, přesvědčily je miliony dolarů - ZDE

 

17. srpen 2015 - Propaganda, zpravodajské služby USA a MH-17.

By Ray McGovern (27let u CIA).

- vynikající a velmi obsáhlý článek velmi zkušeného US analytika.

Zkrácená česká verze ZDE.

 

 

 

 

Třináct začerněných stránek - takto vypadá odpověď EU výboru na dotaz o TTIP, zda umožňuje tabákovým firmám žalovat vládu Velké Británie a dalších EU zemí např. za proti-kuřáckou legislativu.

Jde o jasný důkaz, že se demokracie mění v oligarchii, která se snaží oslabit základní právní instituce* svobodné společnosti a ústavní práva občanů, ve prospěch zisku a moci soukromých společností.

Části podléhající utajení byly začerněny, zůstal pak jen úvodní pozdrav a závěr.

(*odkaz na aktuální a velmi zdařilý rozhovor s V. Klausem, poté s pány Robejškem a Pospíšilem v Událostech Komentářích ze 30. 12. 2015 v ČT, o budoucnosti EU, v závěru hovoří velmi moudře i psychiatr, pedagog a kněz Max Kašparů).

 

Uvedl to britský list THE INDEPENDENT, 27. srpna 2015 (ZDE):

"Documents back up fears that TTIP will allow tobacco giants to take legal action against the UK and other European governments who attempt to tighten smoking legislation."

 

Vše směřuje k systému, kde lidé jsou kontrolováni vládou, tu kontrolují politici, kteří jsou ovládáni korporacemi. Jde o zcela pokřivený systém vlády nadnárodních korporací a jejich soudů, viz pro širokou odbornou veřejnost zcela utajená dohoda TTIP a nově zaváděné korporátní "investiční soudnictví" v EU (2015, listopad, zde, o další nové legislativě zde).

TTIP smějí studovat pouze vybraní poslanci, ovšem jen ve spisovně tajných materiálů, kde si nesmí dělat poznámky, fotit text, apod. Jde o zcela zločinný způsob projednávání.

 

 

 

 

JSME ČÁSTÍ ZEMĚ - příklad pohanské úcty k planetě Zemi, jak o ní mluví v létě 2015 filosof Masarykovy university v Brně, pan Šmajs.

/ Kráceno, celý text je zde. /

Roku 1855 vyzval americký prezident Franklin Pierce indiánský kmen Duwamishu, jenž žil ve státě Washington na severovýchodě USA, aby prodal své území bílým osadníkům a usídlil se v rezervaci.

Na požadavek, vybízející k činu dosud neslýchanému, odpověděl náčelník Seattle touto řečí:

 



Drobnou knihu "Jsme částí Země" si můžete dohledat třeba zde.

 

"I bílí pominou, možná dříve než všechny ostatní kmeny."

"Pokračujte se zamořováním svého lože a jedné noci se udusíte ve svém vlastním odpadu."

"Ale ve své záhubě budete zářit, zažehnuti silou Boha, který vás přivedl do této země a vám určil vládnout tomuto kraji a rudému muži."


Toto předurčení je nám hádankou.

Až budou všichni buvolí pobiti, divocí koně zkroceni, až budou skryté kouty lesa ztěžklé pachem mnoha lidí a pohled na plodné pahorky zohavený mluvícími dráty, kde potom bude houština, kde bude orel, a co to znamená, dát sbohem rychlému ponymu a lovu?

Konec života a začátek přežívání.

 

 

 

Válku proti Zemi je třeba zastavit

- říká filosof Šmajs z Masarykovy university v Brně v r.2015.

Současnou cestu směrem ke dnešní krizi jsme začali už ve starověkém Řecku abstrakcemi matematiky a fyziky, kterých se později chopila novověká věda, jež rozvíjela techniku tak, že se spojovala s kapitálem. Musíme jít po této linii a hledat důvody, proč k tomu došlo a proč se dílčí vědění prodalo této světské moci.

Je třeba se ptát, proč ekonomická moc a věda i dnes ničí svět.

Příroda je pro dnešní euroamerickou civilizaci jenom bojištěm, které se snaží ovládnout, je pro ni zdrojem bohatství, jehož se bez zábran zmocňuje.

Ještě dodám, že:

Společnosti zaměřené jen na zisk nechtějí uvolnit peníze na skutečné vzdělávání, které by nebylo jen účelové, které by lidem ukázalo jejich možnosti řešit krizi.

(*více obsáhle viz blog č.5, přibližně v polovině stránky)

 

 

 

 

Citace z rozhovoru SPIEGELu se Solženicynem (ZDE, 2007).

Volně přeloženo z částí rozhovoru:

Solženicyj:

Na celém světě rostou obavy, jak budou Spojené státy pracovat ve své nové roli jediné světové supervelmoci, kterou se stala v důsledku geo-politických změn po roce 1990.

Při rozjímání nad minulostí jsem mnohokrát protestoval nad sjednocováním pojmů "ruský" a "sovětský", bohužel toto není bráno do úvahy ani na západě, ani v bývalých socialistických ani v bývalých sovětských zemích.

Kdybychom se všichni mohli střízlivě podívat na historii, nemohla by nadále existovat ani nostalgie po bývalých časech, ať už v Rusku nebo v bývalých socialistických zemích, ani by bývalé země východní Evropy nemohly vidět historické Rusko jako zdroj svého neštěstí.

Člověk by neměl připisovat zlé skutky jednotlivých vůdců nebo politických režimů "vrozeným vadám" ruského lidu a jejich země.

SPIEGEL: Jak hodnotíte období vlády Vladimíra Putina, ve srovnání s jeho předchůdci, panem Gorbačovem a Jelcinem?

Solženicyj:

Vláda Gorbačova byla politicky neuvěřitelně naivní, nezkušená a nezodpovědná vůči vlastní zemi. Nebylo to vládnutí, ale bezmyšlenkovité vzdání se moci. Obdiv Západu jen posílil jeho přesvědčení, že jeho přístup je v pořádku. Ale řekněme jasně, že to byl Gorbačov a nikoliv Jelcin, kdo vrátil svobodu slova a možnost cestovat ruskému lidu.

Období Jelcina bylo charakteristické neméně nezodpovědným přístupem, ovšem v jiných ohledech. Ve spěchu co nejdříve získat soukromé a nikoliv státní vlastnictví (tak rychle, jak je to jen možné), zahájil Jelcin masové, multi-miliardové a bleskurychlé prodeje národního dědictví.

Aby Jelcin získal podporu regionálních vůdců, vyzval přímo k separatismu a přijal zákony, které přispěly a urychlily rozpad ruského státu.

To samozřejmě zatížilo Rusko a snížilo to jeho historickou roli, pro kterou naši předci tvrdě pracovali, došlo ke snížení postavení Ruska v mezinárodním společenství - to vše za ještě většího potlesku západu.

Putin zdědil vypleněnou zemi v chaosu, s chudými a demoralizovanými lidmi. Začal dělat věci, které byly možné, pro pomalé a postupné obnovení země. Tyto snahy nebyly hned povšimnuty a oceněny. V každém případě je těžké najít v historii příklady, kdy kroky k obnovení síly země byly příznivě spojeny se zásahy cizích vlád.

 

SPIEGEL: Rusko se ale často ocitá osamoceno. V poslední době (r.2003) se vztahy mezi západem a Ruskem opět ochlazují, to včetně vztahů Rusko-Evropských.

Co je toho důvodem? Jaké potíže má západ při chápání moderního Ruska?

 

Solženicyj:

Mohl bych vyjmenovat mnoho důvodů, ale ty nejzajímavější jsou ty psychologické příčiny, tedy střet iluzorních nadějí s realitou.

To se stalo v Rusku i na západě.

Když jsem se v r.1994 vrátil do Ruska, byly západní země a jejich vlády prakticky uctívány, byť je pravda, že to často bylo způsobeno nikoliv znalostí a vědomým rozhodnutím, jako spíš znechucením z minulého bolševického režimu a jeho proti-západní propagandy.

Tato nálada se ale začala podstatně měnit po krutém bombardování Srbska.

Je poctivé říct, že toto bombardování hluboce zasáhlo a šokovalo pocity všech vrstev ruské společnosti.

Situace se pak stala ještě horší, když NATO začalo rozšiřovat svůj vliv na východ, do bývalých zemí východního bloku.

Toto bylo obzvláště bolestné v případě Ukrajiny, země, jejíž blízkost Rusku je definována doslova miliony rodinných vazeb mezi našimi národy, příbuznými žijícími na různých stranách státní hranice. Tyto rodiny mohly být roztrženy novou dělící čarou, hranicí vojenských bloků.

/ Pozn.: O vstupu Gruzie, Ukrajiny a dalších zemí do NATO mluvil G. W. Bush ml., v r. 2006 ho ale odmítlo Německo, pro možnou konfrontaci se zájmy Ruska, jako příliš agresivní postup. /

Takže vnímání západu jako většinou "rytíře demokracie" bylo nahrazeno zklamáním, že pragmatismus, často cynický a sobecký, tvoří skutečné jádro politiky západních zemí.

Pro mnoho Rusů bylo toto obrovskou deziluzí, přímo drcením ideálů.

Ve stejné době se západ těšil z vítězství ve studené válce a z trvání 15 let dlouhé anarchie v Rusku, za vlád Gorbačova a Jelcina. Bylo snadné si zvyknout na myšlenku, že Rusko, které se v tomto čase stalo téměř zemí třetího světa, tak zůstane navždy.

Když pak Rusko začalo získávat svou někdejší hospodářskou i státní sílu částečně zpět, reagoval západ na tuto změnu - možná podvědomě, dle někdejších obav - panikou.

 

Solženicyj pokračuje:

Není to ze strany západu luxus, tlačit Rusko pryč právě teď, tváří v tvář novým hrozbám?

V mém posledním rozhovoru pro západní tisk, před mým návratem do Ruska (Forbes, duben 1994), jsem uvedl, že:

"Podíváme-li se do daleké budoucnosti, může někdo zahlédnout dobu v 21.století, kdy Evropa i USA budou zoufale potřebovat Rusko jako spojence."

 

27.2. 2006, By David McClintick: HOW HARVARD LOST RUSSIA

The best and brightest of America's premier university came to Moscow in the 1990s to teach Russians how to be capitalists. This is the inside story of how their efforts led to scandal and disgrace.

Ti nejlepší a nejchytřejší z prémiové americké university přišli v 90. letech do Moskvy, aby naučili Rusy "jak být kapitalisty".

Toto je podrobný a veřejnosti neznámý příběh, jak jejich činnost vedla ke skandálu a hanbě.

 

"How America Built the New Russian Oligarchy" by Anne Williamson

How is that possible? Williamson, who has covered Russia since 1987 for a myriad of U.S. publications, ranging from the Wall Street Journal to the SPY magazine, explains in her hard-hitting book due to be published soon by Farrar, Straus and Giroux...
 

 

 

Názor velvyslankyně České republiky v Sýrii, Evy Filipi:

- potvrzuje mediální manipulace.

V Sýrii má Česká republika (jako jedna z mála) svou velvyslankyni, také další lidi (konzula), kteří přinášejí očitá svědectví o tom, že v západních médiích časté citace zpráv z arabských TV, od opozice, případně od neexistující "Syrské svobodné armády" o (domnělé) zvláštní krutosti Bašára Asada a jeho jednotek, jsou až příliš často velmi zavádějící.

Její krátký rozhovor o tomto v ČT je zcela jednoznačný a poučný, více ZDE.

(celý rozhovor na ČT je pak zde)

 

 

6. června 2015, Reuters:

ISIS is using chlorine as a weapon, Australia’s Foreign Minister says.

By Morag MacKinnon

Australský ministr zahraničí obvinil ISIS, že používá chlór jako chemickou zbraň, nabírá odborníky a snaží se vyrobit chemické zbraně.

Bojovníci ISIS používali chlór jako zbraň a provádějí nábor vysoce kvalifikovaných techniků ve vážné snaze vyvíjet chemické zbraně, varoval australský ministr zahraničí Julie Bishop.

V projevu na mezinárodním fóru národů, které bojuje proti šíření těchto zbraní, Bishop řekl, že vzestup militantních skupin, jako je ISIS, který je také známý jako Daish, představuje "jednu z nejzávažnějších bezpečnostních hrozeb, které dnes čelíme."


"Využití chloru a nábor vysoce technicky vyškolených profesionálů, včetně těch ze Západu, odhalil mnohem vážnější úsilí ve vývoji chemických zbraní u Daeš/ISIS," řekl.

"Je pravděpodobné, že Daeš má desítky tisíc nových specialistů, nezbytných pro  technické zpracování a úpravy nebezpečných materiálů, pro tvorbu chemických zbraní," řekl Bishop.

 

 

Captagon®: tajná zbraň ISIS.

18. října 2014 a 24. 5. 2015
by Andrew Arnett
Překlad: Orgonet (odkazy na články v angličtině.)


Propaganda ISIS prosazuje velmi specifický obraz přísného dodržování zákona šaría. Tento zákon obsahuje náboženské a morální kódy chování pro stoupence islámu. Islámský stát tyto kódy brutálně vymáhá a věci označované jako haram (hříšné nebo zakázané) nejsou tolerovány. Do kategorie haram patří i intoxikující látky, jako alkohol, tabák a drogy.

Tento obraz je však v konfliktu se zprávami přicházejícími ze Sýrie, v nichž se Islámský stát jeví jako jeden z největších spotřebitelů a distributorů silných narkotických drog.

 

Z Kobani v Sýrii (2014) přišly zprávy, že u mrtvých rebelů ISIS byly nalezeny pilulky.

Ekram Ahmet, Kurd, který se svou rodinou prchl z Kobani, řekl pro článek Mirroru:

"Jsou špinaví, s divokými vousy a dlouhými černými nehty. Mají u sebe spousty pilulek, které stále berou. Zdá se, že právě ty je činí stále šílenějšími. Jsou nervózní a rozčilení, a zoufale touží mstít se všem, i dětem, i za tu nejmenší věc."

Kurdové se domnívají, že tyto pilulky jsou amfetaminy, a mohli by nám toho říci ještě více, proč členové ISIS jsou tak maniakální a bojují se sebevražedným odhodláním.

 

International Bussines Times informuje, jak analýza hlasu ukazuje, že zabiják ISIS Jihadi Johns má zvláštní vzorec hlasu, který může naznačovat, že byl "sjetý" amfetaminy, když stínal zajatce Davida Hainese.

Je nanejvýš pravděpodobné, že tyto amfetaminy se prodávají pod značkou léku Captagon.

V lednu tohoto roku Reuters informoval, jak se Sýrie stála velkým konzumentem a vývozcem amfetaminů, z nichž je nejpopulárnější Captagon.

Podle Reuters Captagon "generuje v Sýrii stamilióny dolarů ročních příjmů, čímž potenciálně financuje zbraně, zatímco droga sama pomáhá bojovníkům vydržet v dlouhých vyčerpávajících bojích."

 

28. října 2015, New York Post

Saudský princ byl v Libanonu zadržen se dvěma tunami narkotik pro ISIS

česky zde - Saúdský princ Abdel Mohsen Bin Walid Bin Abdulaziz byl zadržen v Libanonu kvůli podezření z převozu drog. K incidentu došlo na mezinárodním letišti v Bejrútu.

Princ měl u sebe 24 krabiček a osm kufrů, nabitých tabletkami
Captagonu — celková váha nákladu činila kolem dvou tun. Jak sdělila policie, byl to největší zadržený náklad drog za celou historii bejrútského letiště.

 

 

 

 

 

VIDEO - výňatek z přednášky George Friedmana o tom proč a kde bude válka v Evropě - ZDE, (zde s cz tit):

"EUROPE, DESTINED FOR CONFLICT?"

 

Z popisu videa ocituji (jde o úryvek z projevu):

"Odhaluje strategii USA cynickou, bezohlednou a nemorální, přesto fungující.

Cílem USA bylo, je a bude zamezit spojenectví Německa a Ruska.

 

 

Bývalý dlouholetý reportér veřejnoprávní ARD: O teror-managmentu.

S českými titulky ZDE (čas 10:50 - 17:30).

A nakonec zcela zásadní text bývalého německého novináře veřejnoprávní TV ARD

o teror-managmentu:

"tedy o způsobu, jakým se organizují teroristické útoky za přispění policie a tajných služeb..."

- londýnské metro i třeba atentáty v Madridu, v obou případech šlo podle bývalého reportéra (a válečného zpravodaje) doloženě o akce s přímým zapojením tajných služeb i policie.

"V obou případech probíhaly současně s útoky také protiteroristická cvičení".

Cílem TEROR-MANAGMENTU je podle něj dosáhnout (touto již profesorem Sutonem výše popsanou "Hegel technikou"), aby obyvatelstvo následně snadněji přistoupilo na omezování občanských práv a svobod.

 

 

Poučí se Německo ze situace před 100 lety, kdy se povedlo Británii (respektive organizaci Round Table Group, jejíž byl britský ministr zahraničí členem) zatáhnout Německo do války s Ruskem (pomocí zástupného Srbska, dnes zástupné Ukrajiny)?

Německo a Rusko jsou dvě klíčové země pro uchování míru, prosperity a stability v Evropě.

 

 

 

 

EPILOG - JAK BY VŠE MOHLO DOSPĚT K JADERNÉ KATASTROFĚ?

- například viz vyjádření AP a bývalého šéfa Pentagonu, Williama Parryho.

 

Associated Press / Parlamentní listy, 1. 1. 2016:

Hrozí útok jadernou zbraní v USA "pod falešnou vlajkou"?

Agentura Associated Press přinesla informace o hrozivých varováních jednoho z bývalých šéfů Pentagonu Williama Perryho: Nejhorší noční můra osmaosmdesátiletého bývalého amerického ministra obrany Perryho se splní, pokud...

...bude do Spojených států propašována atomová bomba, která bude odpálena v centru Washingtonu.

Nejen že by to vedlo k takřka okamžité smrti asi osmdesáti tisíc lidí, ale přeživší vládní činitele by to mohlo vést k tomu, že by z jaderného útoku obvinili nesprávného pachatele – Rusko.

"Nebezpečí výbuchu atomové bomby v jednom z našich měst je až příliš skutečné. Ačkoli by si tento čin vyžádal mnohonásobně víc obětí než po 11. září 2001, společnost má o této hrozbě jen mlhavé povědomí a plně nechápe, co jí hrozí," pronáší další hrozivá slova Perry.

Perry looks at Russia's nuclear modernization and U.S. plans to spend hundreds of billions to update its nuclear arsenal and sees irrational nuclear competition. "I see an imperative to stop this damn nuclear race before it gets under way again, not just for the cost but for the danger it puts all of us in," he said.

"We are facing nuclear dangers today that are in fact more likely to erupt into a nuclear conflict than during the Cold War," Perry said in a recent speech.

......In his book's preface Perry outlines a nuclear terror scenario, which he calls "my nuclear nightmare, born of long and deep experience."

 

 

 

Volně související texty:

Reuters, 14. 4. 2015 - FED se obává velké přírodní katastrofy nebo podobné události, stěhuje část svých pracovišť z New Yorku do Chicaga.

The New York branch of the U.S. Federal Reserve, wary that a natural disaster or other eventuality could shut down its market operations as it approaches an interest rate hike, has added staff and bulked up its satellite office in Chicago.

 

Americká vládní agentura FEMA nakupuje miliony podivných plastových rakví.

Podle vyjádření odborníka jde o zásypové kontejnery na pohřbívání těl zasažených radiací, těla se obklopí např. bořičitým pískem. Těla zasažená radiací totiž nelze běžně pohřbívat do půdy, nebo je např. spálit.

Počty těchto rakví pak vzbuzují otázky - chystají se snad USA na velký jaderný úder, nebo snad jde pouze "o standardní předběžnou opatrnost"?

Na internetu se prý (*dle článku, který je hodně spekulativní) snaží dlouhodobě určité skupiny "zapojených diskutérů" celou kauzu plastových rakví v USA vyvracet, prý jde o "obaly na běžné rakve", jakési přepravní nádoby, aby se normální rakve ze dřeva nepoškrábaly.

 

AltPress: Islámský stát tvrdí, že si může zakoupit nukleární bombu.

zdroj:The Independent

 

 

Dick Cheney, 4. září 2015:

Teroristé z Islámského státu mohou použít proti USA jakékoliv zbraně.

Bývalý viceprezident Dick Cheney nevylučuje možnost, že USA mohou být předmětem dalšího teroristického útoku, připomínající 11. září 2001, ale "se smrtelnějšími zbraněmi", uvedl v rozhovoru pro CNN.

Včetně chemických, biologických nebo jaderných, a vnitřní bezpečnost Spojených států je prý v ohrožení.

 

- Dick Cheney je v Malajsii odsouzený dle Norimberské charty, jako válečný zločinec, za mučení zajatců a nelegální - zločinnou - válku v Iráku 2003. Z této války se zrodil podle mnoha odborníků ISIS (viz předchozí 4. kapitola).

Noviny NYTimes ho spojily s nelegálním programem mučení zajatců ve věznicích mimo území USA (USA podepsaly mezinárodní dohody, proti mučení zajatců).

Jeho slova je tak třeba nepodceňovat - zvrácený projekt elit (PNAC) může pokračovat.

 

První světovou válku (před sto lety) spustili lidé v pozadí také záměrně. Existuje hypotetická možnost, že by to udělali znovu?

- Ano, existuje. Viz způsob vyšetřování událostí 11. září 2001. Viz mnoho dalších signálů, na které nikdo nereaguje.

Viz mnohá varování lidí, kteří rozhodně nejsou žádnými blázny, ale bývalými vysoce postavenými lidmi v U.S. administrativě, i vládách dalších zemí.

Je na čase se vzbudit a začít nás svět bránit, před těmi nebezpečnými lidmi.

 

 

 

 

 

Konec textu blogu, plně dokončeno 26.12.2015.

(Epilog byl dokončen 1. 1. 2016, pasáž závěru s vyjádřením JFK 4.1.2016.)